Phytolaccaceae ye una familia de fanerógames perteneciente al orde Caryophyllales. La familia entiende cerca de dieciocho xéneros, totalizando una centena d'especies, llargamente distribuyíes, especialmente nes rexones tropicales y subtropicales d'América.
Son árboles, parrotales o yerbes, añales o perennes, dacuando cambiadices o escandentes, glabres o casi glabres; plantes hermafrodites o dioiques. Fueyes alternes, simples, enteres, mayormente mucronadas; peciolaes, estípules pequeñes o ausentes. Inflorescencies espigues, recímanos o panícules terminales, extraaxilares o axilares, bráctees presentes o ausentes, flores actinomorfes; sépalos 4–5, llibres o xuníos na base, inxeríos, xeneralmente persistentes; pétalos (o estaminodios) ausentes o 5, llibres, inxeríos; estames igual en númberu a les partes del periantu o más numberosos, 4–28, filamentos llibres o connaos na base, anteres 2-loculares, dehiscencia llonxitudinal; ovariu súperu o subínfero, con 1–16 carpelos separaos a connaos, 1–16 locular, cada carpelu con un óvulu basal, estigmes casi siempres iguales en númberu a los carpelos, capitaos, penicilaos o inconspicuos, sésiles o sosteníos nun estilu curtiu. Frutos bayes, cápsules, drupes, utrículos, aquenios o sámaras; granes dacuando arilaes (Stegnosperma).[1]
Agdestidaceae, Barbeuiaceae, Gisekiaceae, Hilleriaceae, Petiveriaceae, Riviniaceae, Sarcocaceae.
Phytolaccaceae ye una familia de fanerógames perteneciente al orde Caryophyllales. La familia entiende cerca de dieciocho xéneros, totalizando una centena d'especies, llargamente distribuyíes, especialmente nes rexones tropicales y subtropicales d'América.
Çiçəkbaharkimilər (lat. Phytolaccaceae) — ikiləpəlilər sinfinin qərənfilçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Çiçəkbaharkimilər (lat. Phytolaccaceae) — ikiləpəlilər sinfinin qərənfilçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Fitolacàcia, Fitolacàcies o Phytolaccaceae és una família de plantes amb flors.
La família consta d'uns 18 gèneres en unes 100 espècies.
Fitolacàcia, Fitolacàcies o Phytolaccaceae és una família de plantes amb flors.
Líčidlovité (Phytolaccaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to byliny i dřeviny, často s nápadnými bobulovitými plody, pocházející především z tropické Ameriky. V Česku se v zahradách pěstuje líčidlo, jehož bobule jsou používány např. k barvení potravin.
Čeleď prošla s rozvojem molekulární taxonomie četnými změnami a několik rodů bylo postupně přeřazeno do samostatných čeledí. V systému APG IV, vydaném v roce 2016, bylo celkem 9 rodů přeřazeno do nové čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď líčidlovité výrazně zmenšila.
Zástupci líčidlovitých jsou lysé, přímé nebo ovíjivé byliny a polokeře, řidčeji i keře nebo stromy. Listy jsou jednoduché, střídavé, řapíkaté nebo přisedlé, celokrajné, se zpeřenou žilnatinou, bez zřetelných palistů. Rostliny často obsahují rafidy šťavelanu vápenatého. Květy v úžlabních nebo vrcholových hroznech, klasech nebo latách. Květy jsou drobné, pravidelné, oboupohlavné nebo řidčeji jednopohlavné, pětičetné nebo řidčeji čtyřčetné (Agdestis). Okvětí je nerozlišené na kalich a korunu, Tyčinek je 5 až mnoho, v 1 nebo 2 kruzích. Gyneceum je svrchní nebo výjimečně polospodní (Agdestis) tvořené 3 až 16 volnými nebo částečně či zcela srostlými plodolisty. Čnělky jsou krátké a většinou volné, řidčeji srostlé v jedinou čnělku zakončenou bliznovými rameny. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je dužnatá bobule nebo nažka.[1][2][3][4]
Čeleď líčidlovité zahrnuje v současném taxonomickém pojetí (APG IV) asi 28 druhů v 5 rodech. Největší rod je líčidlo (Phytolacca, asi 21 druhů). Většina druhů roste v Americe, pouze několik druhů rodu líčidlo se vyskytuje v jižní, východní a jihozápadní Asii, subsaharské Africe či na Madagaskaru. Jeden druh je endemit Havaje. Areál v Americe sahá od Kanady až po Chile a Argentinu.[5] V Evropě se žádný druh přirozeně nevyskytuje, v některých oblastech zplaňuje líčidlo americké (Phytolacca americana).[6]
Čeleď líčidlovité byla v klasické taxonomii stejně jako dnes řazena do řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). S nástupem molekulárních analýz a fylogenetické taxonomie došlo postupně k četným změnám v pojetí čeledi. V APG II byl vyčleněn rod Gisekia do samostatné čeledi Gisekiaceae a monotypický rod Barbeuia do Barbeuiaceae, v APG III rod Lophiocarpus do Lophiocarpaceae. V systému APG IV, publikovaném v roce 2016, byla vyjmuta celá podčeleď Rivinoideae (celkem 24 druhů v 9 rodech) a přeřazena do samostatné čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď Phytolaccaceae výrazně zmenšila. Také rod Microtea byl přeřazen do samostatné čeledi Microteaceae.[7][8][9] Čeleď je členěna do 2 podčeledí, Phytolacoideae (32 druhů v 5 rodech) a Agdestidoideae (pouze druh Agdestis clematidea), přičemž podčeleď Agdestidoideae je někdy pojímána jako samostatná čeleď, Agdestidaceae.[10][11]
O mechanismech opylování je známo málo. Květy líčidla mají nektária a jsou opylovány hmyzem. Rod Agdestis má zapáchající květy, které jsou navštěvovány mouchami. Dužnaté plody jsou často nápadně zbarvené a jsou roznášeny ptáky.[12]
Plody různých druhů líčidla, zvláště líčidla amerického jsou používány v potravinářství např. k barvení cukrovinek a vína.[14] Mají však velký obsah saponinů, jsou pro člověka mírně jedovaté a příležitostně byly používány k praní prádla a k hubení měkkýšů.[12] Mladé listy líčidla bývají místně používány jako salát.[14] Líčidlo americké (Phytolacca americana) a líčidlo jedlé (P. esculenta) jsou pěstovány v zahradách jako okrasné rostliny s nápadným plodenstvím.
Agdestis, Anisomeria, Ercilla, Nowickea, Phytolacca[10]
Líčidlovité (Phytolaccaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to byliny i dřeviny, často s nápadnými bobulovitými plody, pocházející především z tropické Ameriky. V Česku se v zahradách pěstuje líčidlo, jehož bobule jsou používány např. k barvení potravin.
Čeleď prošla s rozvojem molekulární taxonomie četnými změnami a několik rodů bylo postupně přeřazeno do samostatných čeledí. V systému APG IV, vydaném v roce 2016, bylo celkem 9 rodů přeřazeno do nové čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď líčidlovité výrazně zmenšila.
Kermesbær-familien (Phytolaccaceae) rummer ca. 18 slægter og omtrent 60 arter mest forekommende i Sydamerika. Bladene er enkle, spredtsiddende og glatte. Blomsterne er små og sidder i tætte aks eller toppe. Her omtales kun den ene slægt, som er repræsenteret ved en art, som dyrkes eller er forvildet i Danmark.
SlægterDie Kermesbeerengewächse (Phytolaccaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Nelkenartigen (Caryophyllales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen. Die etwa 15 Gattungen mit 45 bis 65 Arten sind in tropischen und gemäßigten Gebieten fast weltweit, besonders in der Neotropis, verbreitet.
Es sind oft hohe, einjährige bis ausdauernde krautige Pflanzen oder seltener verholzende Pflanzen: Sträucher, Bäume oder Lianen. Die wechselständig und spiralig angeordneten Laubblätter sind gestielt oder ungestielt. Die einfache Blattspreite kann bei manchen Arten dick und fleischig sein. Der Blattrand ist glatt. Nebenblätter sind nur selten vorhanden (winzige sind beispielsweise bei Seguieria vorhanden).
Die Blüten stehen einzeln oder zu vielen in traubigen, ährigen, rispigen oder zymösen Blütenstände zusammen mit Hochblättern. Die meist zwittrigen Blüten sind oft vier- oder fünfzählig. Wenn die Blüten selten eingeschlechtig sind, dann sind die Arten zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Es sind meist vier oder fünf Kelchblätter vorhanden. Kronblätter fehlen. Es sind vier, fünf oder viele (bis 100) fertile Staubblätter vorhanden; die Staubfäden sind oft an ihrer Basis verwachsen. Es sind meist vier bis zwölf (1 bis 16) oberständige Fruchtblätter vorhanden, sie können frei oder zu einem Fruchtknoten verwachsen sein. Je Fruchtblatt ist nur eine Samenanlage in freier zentraler Plazentation vorhanden. Griffel und Narben gibt es gleich viele wie Fruchtblätter.
Es werden ganz unterschiedliche Fruchttypen gebildet: Sind die Fruchtblätter verwachsen, bilden sich Kapselfrüchte oder Beeren, sind die Fruchtblätter frei, können die Früchte einzeln stehen oder zu Sammelfrüchten zusammengefasst sein. Seguieria bildet geflügelte Nussfrüchte (Samara) aus.
Die Chromosomengrundzahl beträgt n = 9.
Die Wachse auf der Cuticula sind in Form von Plättchen ausgebildet. Es werden Calciumoxalat-Kristalle als akkumuliert.
Innerhalb der Ordnung der Caryophyllales in der Gruppe der betalainhaltigen Familien bilden die Phytolaccaceae mit den Sarcobataceae und Nyctaginaceae eine Klade; diese drei Familien haben gemeinsam, dass sie nur eine einzige basale Samenanlage je Fruchtblatt besitzen.
Der Familienname Phytolaccaceae wurde 1818 durch Robert Brown in Narrative of an Expedition to Explore the River Zaire, 454 erstveröffentlicht. Typusgattung ist Phytolacca L. Der Name Phytolacca bedeutet direkt übersetzt „Lackpflanze“ und ist aus dem griechischen Wort phyton für Pflanze und italienisch lacca oder mittellateinisch laca für Lack abgeleitet, dies bezieht sich auf die roten Betalainfarbstoffe.
In der Familie der Kermesbeerengewächse (Phytolaccaceae) gibt es drei Unterfamilien mit etwa 15 (bis 18) Gattungen und 45 bis 65 Arten:[1]
Bei manchen Autoren wurden außerdem die Arten der Familie der Gisekiaceae mit der einzigen Gattung: Gisekia L. (mit etwa sechs Arten) als eigene Unterfamilie Gisekioideae oder sogar innerhalb der Unterfamilie Rivinioideae in die Familie der Phytolaccaceae eingeordnet.
Auch nicht mehr in diese Familie gehören:[1]
Die Kermesbeerengewächse (Phytolaccaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Nelkenartigen (Caryophyllales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen. Die etwa 15 Gattungen mit 45 bis 65 Arten sind in tropischen und gemäßigten Gebieten fast weltweit, besonders in der Neotropis, verbreitet.
Phytolaccaceae is a family of flowering plants. Though almost universally recognized by taxonomists, its circumscription has varied. It is also known as the Pokeweed family.
The APG II system, of 2003 (unchanged from the APG system, of 1998), also recognizes this family and assigns it to the order Caryophyllales in the clade core eudicots. The family comprises five genera, totalling 33 known species.[3] It is divided into the subfamilies Agdestioideae and Phytolaccoideae, with the former Rivinioideae in the Takhtajan system,[4] now placed in its own family Petiveriaceae
The Phytolaccaceae includes the following genera:
The following genera were previously included in the Phytolaccaceae:[5]
Phytolaccaceae is a family of flowering plants. Though almost universally recognized by taxonomists, its circumscription has varied. It is also known as the Pokeweed family.
The APG II system, of 2003 (unchanged from the APG system, of 1998), also recognizes this family and assigns it to the order Caryophyllales in the clade core eudicots. The family comprises five genera, totalling 33 known species. It is divided into the subfamilies Agdestioideae and Phytolaccoideae, with the former Rivinioideae in the Takhtajan system, now placed in its own family Petiveriaceae
La Fitolakacoj (Phytolaccaceae) estas familio en la ordo de la Kariofilaloj (Caryophyllales) ene de la angiospermoj. La ĉirkaŭ 15 genroj kun 45 ĝis 65 specioj kreskas en la tropikaj kaj moderaj regionoj tutmonde, precipe en la Neotropiso.
La taksonoj de tiu familio estas ofte altaj, unujaraj aŭ multjaraj herrbaj plantoj malofte lignaj plantoj: arbustoj, arboj aŭ lianoj. La alterne starantaj kaj spirale ordigitaj folioj estas kun petioloj aŭ sen petioloj. La simpla foliplato povas esti ĉe kelkaj specioj dika kaj karnoza. La foliranda estas glata. Stipuloj nur maloftas (etaj ekzemple estas ĉe Seguieria).
La floroj staras unuope au multope en grapolaj, spikaj, paniklaj aŭ cumaj floraroj kune kun brakeoj. La plej ofte duseksaj floroj estas ofte kvar aŭ kvinnombraj. La floroj estas unuseksaj, tiam la specioj estas dioikaj. Plej ofte estas kvar aŭ kvin sepaloj. Petaloj mankas. Ekzistas kvar, kvin aŭ multaj (ĝis 100) fekundaj stamenoj; la filamentoj ofte estas kunkreskintaj je la bazo. Ekzistas plej ofte kvar ĝis 12 (1 ĝis 16) epoginaj karpeloj. Ili povas esti liberaj au kunkreskintaj al unu ovarioj. Po karpelo nur ekzistas unu ovolo en libera centra situo. Pistilo kaj stigmo ekzistas tiom kiom karpeloj.
Formiĝas tre diversaj frukttipoj: se la karpeloj estas kunkreskinta, formiĝas kapsulfruktoj aŭ beroj, se la karpeloj estas liberaj, la fruktoj povas stari unuope aŭ kunigita en fruktaro. Seguieria formas flugilhavaj nuksfruktoj.
La baza kromosomnombro estas n = 9.
La vaksoj sur la kutikulo havas la formon de platetoj. Akumuliĝas kalcioksalato-kristaloj.
Ene de la ordo de la [[Kariofilaloj]+ en la grupo de la betalenhavaj familioj la Fitolakacoj kune kun la Sarcobataceae kaj Nyctaginaceae formas kladon. Tiuj tri familioj estas komunaj ke ili nu havas unu solan ovolon po karpelo.
La familia nomo Phytolaccaceae estis publikigita unuafoje en la jaro 1818 de Robert Brown en Narrative of an Expedition to Explore the River Zaire, 454 unua publikigo. tipogenro estas Phytolacca L.. La nomo Phytolacca signifas „lakplanto“ kajn konsistas el la greka vorto phyton por planto kaj la itala lacca aŭ mezepoka latina laca por lako. tiu rilatas al la ruĝ betalainkoloraĵo en la beroj.
En la familio de la fitolakacoj (Phytolaccaceae) ekzistas tri subfamilioj kun ĉirkaŭ 15 (ĝis 18) genroj kaj 45 ĝis 65 specioj:[1]
Kelkaj aŭtoroj enordigas la specioj de la familio Gisekiaceae kun la sola genro: Gisekia L. (kun ĉirkaŭ ses specioj) kiel subfamilio Gisekioideae aŭ eĉ ene de la subfamilio Rivinioideae en la familio de la Phytolaccaceae.
Ankaŭ ne plu al la Fitolakacoj apartenas [1]:
La Fitolakacoj (Phytolaccaceae) estas familio en la ordo de la Kariofilaloj (Caryophyllales) ene de la angiospermoj. La ĉirkaŭ 15 genroj kun 45 ĝis 65 specioj kreskas en la tropikaj kaj moderaj regionoj tutmonde, precipe en la Neotropiso.
Phytolaccaceae es una familia de fanerógamas del orden Caryophyllales. Comprende cerca de dieciocho géneros, totalizando una centena de especies, ampliamente distribuidas, especialmente en las regiones tropicales y subtropicales de América.
Son árboles, arbustos o hierbas, anuales o perennes, a veces volubles o escandentes, glabras o casi glabras; plantas hermafroditas o dioicas. Hojas alternas, simples, enteras, mayormente mucronadas; pecioladas, estípulas pequeñas o ausentes. Inflorescencias espigas, racimos o panículas terminales, extraaxilares o axilares, brácteas presentes o ausentes, flores actinomorfas; sépalos 4–5, libres o unidos en la base, imbricados, generalmente persistentes; pétalos (o estaminodios) ausentes o 5, libres, imbricados; estambres igual en número a las partes del perianto o más numerosos, 4–28, filamentos libres o connados en la base, anteras 2-loculares, dehiscencia longitudinal; ovario súpero o subínfero, con 1–16 carpelos separados a connados, 1–16 locular, cada carpelo con un óvulo basal, estigmas casi siempre iguales en número a los carpelos, capitados, penicilados o inconspicuos, sésiles o sostenidos en un estilo corto. Frutos bayas, cápsulas, drupas, utrículos, aquenios o sámaras; semillas a veces ariladas (stegnosperma).[1]
Agdestidaceae, Barbeuiaceae, Gisekiaceae, Hilleriaceae, Petiveriaceae, Riviniaceae, Sarcocaceae.
Phytolaccaceae es una familia de fanerógamas del orden Caryophyllales. Comprende cerca de dieciocho géneros, totalizando una centena de especies, ampliamente distribuidas, especialmente en las regiones tropicales y subtropicales de América.
Kermesmarjalised (Phytolaccaceae) on nelgilaadse seltsi kuuluv taimede sugukond.
Kermesmarjalised (Phytolaccaceae) on nelgilaadse seltsi kuuluv taimede sugukond.
Kermesmarjakasvit (Phytolaccaceae) on pieni, noin 30-lajinen kasviheimo koppisiemenisten Caryophyllales-lahkossa.
Kermesmarjakasvit ovat ruohoja, puita tai liaaneja. Lehdet ovat yleensä melko möyheitä, eikä niiden pikkusuonitus ole selvästi erotettavissa. Kukinnot ovat terttumaisia; toisinaan tertut koostuvat viuhkomaisista kukkaryhmistä. Kukat ovat teriöttömiä, ja niissä on paljon enemmän tai vähemmän yhdistyneitä emilehtiä, joissa kussakin on yksi siemenaihe pohjaistukassa. Kullakin emillä on myös oma vartalonsa. Hedelmä on usein marja.[1]
Kermesmarjakasvit kasvavat tropiikissa ja lämpimillä alueilla etenkin Amerikan mantereella.[2]
Kermesmarjakasveihin kuuluu viisi sukua ja 32 lajia. Ne jaetaan kahteen alaheimoon.[3]
Kermesmarjakasvien suvut:[6]
Kermesmarjakasveissa on useita lääkekasveja (eräät kermesmarjat ja Agdestis clematidea), joita on käytetty vesikauhun ja kasvainten hoidosta hyönteisten puremien lääkitsemiseen. Tavallisimmin rohdos on peräisin kasvin juuresta. Lännenkermesmarjan (Phytolacca americana) marjoista saadaan punaista väriainetta, ja eräiden kermesmarjojen lehtiä käytetään vihanneksena. Joitakin lajeja viljellään koristekasveina kirkkaanväristen marjaterttujen tai kauniin lehvästön vuoksi.[7]
Kermesmarjakasvit (Phytolaccaceae) on pieni, noin 30-lajinen kasviheimo koppisiemenisten Caryophyllales-lahkossa.
Les Phytolaccaceae (Phytolaccacées) sont une famille de plantes dicotylédones ; elle comprend une centaine d'espèces réparties en 8 à 14 genres. Ce sont essentiellement des plantes herbacées ou des arbustes, des arbres, des lianes, annuels ou pérennes, principalement des régions subtropicales à tropicales.
Le nom vient du genre type Phytolacca composé du grec φυτών / fyton, plante, et λάκκα / lakka, laque, sécrétions résineuses écarlates de plusieurs espèces d'insectes, autrefois utilisées comme colorant rouge. Les baies de Phytolacca peuvent aussi être utilisées pour produire un colorant rouge. Phytolacca signifie donc littéralement « laque végétale »[1].
La classification phylogénétique en sépare les familles des Achatocarpaceae et des Stegnospermataceae, en revanche le genre Agdestis précédemment classé dans les Agdesticaceae y a été incorporé.
La classification phylogénétique APG IV (2016) sépare la famille des Petiveriaceae.
La famille des Microteaceae a été circonscrite en 2009[2].
Selon Angiosperm Phylogeny Website (2 fév.2017)[3]
Selon DELTA Angio (4 mai 2010)[6] :
Les Phytolaccaceae (Phytolaccacées) sont une famille de plantes dicotylédones ; elle comprend une centaine d'espèces réparties en 8 à 14 genres. Ce sont essentiellement des plantes herbacées ou des arbustes, des arbres, des lianes, annuels ou pérennes, principalement des régions subtropicales à tropicales.
Kermesovke (lat. Phytolaccaceae), biljna porodica u redu klinčićolike, koja se sastoji od 5 rodova, nekada od 13 sa preko 50 vrsta biljaka[1]. najvažniji i najpoznatiji rod je vinobojka, fitolaka ili kermes (Phytolacca), od kojih u Hrvatskoj rastu američki kermes (Phytolacca americana) i Phytolacca acinosa.
Hrvatski nazivi porodicu kermesovke[2] kao i ostale bez sustavnog primjenjivanja da se istakne odgovarajući hijerarhijski stupanj određene sistematske kategorije ovu porodicu nazivaju kermesače (Hr), Schlosser, J.C.K.; Vukotinović, Lj., 1869 3132, kermesi (Hr), Horvatić, S., 1954.[3]; vinobojka[4]
Kermesovke (lat. Phytolaccaceae), biljna porodica u redu klinčićolike, koja se sastoji od 5 rodova, nekada od 13 sa preko 50 vrsta biljaka. najvažniji i najpoznatiji rod je vinobojka, fitolaka ili kermes (Phytolacca), od kojih u Hrvatskoj rastu američki kermes (Phytolacca americana) i Phytolacca acinosa.
Hrvatski nazivi porodicu kermesovke kao i ostale bez sustavnog primjenjivanja da se istakne odgovarajući hijerarhijski stupanj određene sistematske kategorije ovu porodicu nazivaju kermesače (Hr), Schlosser, J.C.K.; Vukotinović, Lj., 1869 3132, kermesi (Hr), Horvatić, S., 1954.; vinobojka
Fytolakowe rostliny (Phytolaccaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophytina).
Wobsahuje sćěhowace rody:
Fytolakowe rostliny (Phytolaccaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophytina).
Wobsahuje sćěhowace rody:
fytolaka (Phytolacca) ameriska fytolaka (Phytolacca americana)Phytolaccaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Caryophyllales, klad dikotil inti (core Eudikotil) namun tidak termasuk ke dalam dua kelompok besar, Rosidae dan asteridae.
Phytolaccaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Caryophyllales, klad dikotil inti (core Eudikotil) namun tidak termasuk ke dalam dua kelompok besar, Rosidae dan asteridae.
Fitolakiniai (lot. Phytolaccaceae) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima.
Lietuvoje retai sodybų želdiniuose aptinkama:
Fitolakiniai (lot. Phytolaccaceae) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima.
Lietuvoje retai sodybų želdiniuose aptinkama:
Fitolaka (Phytolacca)De karmozijnbesfamilie (Phytolaccaceae) is een familie van kruiden, bomen en heesters. De familie komt voornamelijk voor in tropische en subtropische gebieden.
In België en Nederland komen de oosterse karmozijnbes (Phytolacca esculenta) en de westerse karmozijnbes (Phytolacca americana) voor.
De karmozijnbesfamilie (Phytolaccaceae) is een familie van kruiden, bomen en heesters. De familie komt voornamelijk voor in tropische en subtropische gebieden.
In België en Nederland komen de oosterse karmozijnbes (Phytolacca esculenta) en de westerse karmozijnbes (Phytolacca americana) voor.
Kermesbærfamilien er en plantefamilie i nellikordenen, (Caryophyllales), som er en gruppe av basale, egentlige tofrøbladete planter. Den omfatter litt over 100 arter av urter, noen av dem klatrende, fordelt på 18 planteslekter. Plantene vokser i subtropene og tempererte strøk.
Kermesbærfamilien er en plantefamilie i nellikordenen, (Caryophyllales), som er en gruppe av basale, egentlige tofrøbladete planter. Den omfatter litt over 100 arter av urter, noen av dem klatrende, fordelt på 18 planteslekter. Plantene vokser i subtropene og tempererte strøk.
Szkarłatkowate, alkiermesowate (Phytolaccaceae) – rodzina roślin należąca do rzędu goździkowców (Caryophyllales). Należą do niej w ujęciu systemu APG IV z 2016 roku 4 rodzaje z 32 gatunkami[1]. Wcześniej do rodziny zaliczano 12[2] do 17[3] rodzajów. Rośliny te zamieszkują głównie kraje tropikalne i subtropikalne. Najbardziej zróżnicowane są w Ameryce Środkowej i południowej Afryce[3].
Rodzina siostrzana dla Sarcobataceae. W systemie APG IV z 2016 wyodrębniono z niej 9 rodzajów (m.in. Petiveria, Rivina i Trichostigma) w odrębną rodzinę Petiveriaceae[4].
caryophylloidsSimmondsiaceae – simondsjowate
Caryophyllaceae – goździkowate
Amaranthaceae – szarłatowate
Limeaceae – libawowate
Aizoaceae – pryszczyrnicowate
Phytolaccaceae – szkarłatkowate
Nyctaginaceae – nocnicowate
Molluginaceae – ugłastowate
Montiaceae – zdrojkowate
Basellaceae – wyćwiklinkowate
Talinaceae – porwinkowate
Portulacaceae – portulakowate
Cactaceae – kaktusowate
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch., podklasa goździkowe Takht, nadrząd Caryophyllanae Takht., rząd goździkowce (Caryophyllales Perleb), podrząd Phytolaccineae Engl., rodzina szkarłatkowate Phytolaccaceae (R. Br. in Tuckey)[2].
podrodzina Agdestidoideae Nowicke
podrodzina Phytolaccoideae Arnott
Szkarłatkowate, alkiermesowate (Phytolaccaceae) – rodzina roślin należąca do rzędu goździkowców (Caryophyllales). Należą do niej w ujęciu systemu APG IV z 2016 roku 4 rodzaje z 32 gatunkami. Wcześniej do rodziny zaliczano 12 do 17 rodzajów. Rośliny te zamieszkują głównie kraje tropikalne i subtropikalne. Najbardziej zróżnicowane są w Ameryce Środkowej i południowej Afryce.
Phytolaccaceae é uma família de plantas angiospérmicas (plantas com flor - divisão Magnoliophyta), pertencente à ordem Caryophyllales.
A ordem à qual pertence esta família está, por sua vez, incluída na classe Magnoliopsida (Dicotiledóneas): desenvolvem, portanto, embriões com dois ou mais cotilédones.
Segundo o Angiosperm Phylogeny Website esta família é composta pelos seguintes géneros:[1]
Phytolaccaceae é uma família de plantas angiospérmicas (plantas com flor - divisão Magnoliophyta), pertencente à ordem Caryophyllales.
A ordem à qual pertence esta família está, por sua vez, incluída na classe Magnoliopsida (Dicotiledóneas): desenvolvem, portanto, embriões com dois ou mais cotilédones.
Kermesbärsväxter (Phytolaccaceae) är en växtfamilj med omkring 15 släkten och omkring 165 arter. Arterna kommer från tropiska och varmtempererade områden, de flesta är från Amerika.
Familjen omfattar ört, lianer och små träd.
Familjen delas in i två undersläkten: Phytolaccoideae, med fyra släkten och Rivinioideae med nio.
Kermesbärsväxter (Phytolaccaceae) är en växtfamilj med omkring 15 släkten och omkring 165 arter. Arterna kommer från tropiska och varmtempererade områden, de flesta är från Amerika.
Familjen omfattar ört, lianer och små träd.
Familjen delas in i två undersläkten: Phytolaccoideae, med fyra släkten och Rivinioideae med nio.
Трави (як правило), або дерева, чагарники або ліани. Рослини більш-менш соковиті, або несоковиті. Мезофітні або ксерофітні. Листки прості, чергові, цілісні; прилистки відсутні або крихітні. Суцвіття прикінцеві, пахвові. Квіти дрібні, двостатеві або рідко одностатеві, актиноморфні, рідко зигоморфні. Фрукти м'ясисті або сухі, ягоди або кістянки, рідко капсули. Насіння ниркоподібне або сплюснуте, мале.
Họ Thương lục (danh pháp khoa học: Phytolaccaceae) là một họ trong thực vật có hoa. Họ này được đa số các nhà phân loại học công nhận, mặc dù với các định nghĩa khác nhau.
Hệ thống APG III năm 2009 (không thay đổi so với hệ thống APG II năm 2003 và hệ thống APG năm 1998), cũng công nhận họ này và đặt nó trong bộ Cẩm chướng (Caryophyllales). Họ này bao gồm khoảng 18 chi với tổng cộng khoảng 65-100 loài, tùy theo hệ thống phân loại. Tuy nhiên, theo định nghĩa mới nhất trong hệ thống APG III năm 2009 thì họ này chỉ chứa 14 chi với 45 loài.
Họ Thương lục (danh pháp khoa học: Phytolaccaceae) là một họ trong thực vật có hoa. Họ này được đa số các nhà phân loại học công nhận, mặc dù với các định nghĩa khác nhau.
Hệ thống APG III năm 2009 (không thay đổi so với hệ thống APG II năm 2003 và hệ thống APG năm 1998), cũng công nhận họ này và đặt nó trong bộ Cẩm chướng (Caryophyllales). Họ này bao gồm khoảng 18 chi với tổng cộng khoảng 65-100 loài, tùy theo hệ thống phân loại. Tuy nhiên, theo định nghĩa mới nhất trong hệ thống APG III năm 2009 thì họ này chỉ chứa 14 chi với 45 loài.
Phytolaccaceae R.Br. (1818), nom. cons.
Синонимы РодыЛаконо́совые, или Лаконо́сные (лат. Phytolaccáceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Гвоздичноцветные. Включает в себя 18 родов и около 100—110 видов, распространённых в тропических и субтропических областях планеты, в основном в Америке. Среди представителей семейства имеются однолетние и многолетние травы, лианы, кустарники, полукустарники и небольшие деревья.
Листья у представителей семейства очередные, цельные и цельнокрайние, как правило голые, часто без прилистников. Цветки собраны в верхоцветные или бокоцветные соцветия, мелкие, двуполые, редко однополые, как правило актиноморфные, в основном с прицветниками. Плод — ягода, орех, многоорешек или коробочка. Семена мелкие, с большим зародышем.
Лаконос американский (Phytolacca americana L.) культивировался в Европе, начиная с восемнадцатого века, ради тёмно-красного сока ягод, использовавшегося для окраски вина. Позже выяснилось, что он ядовит и его использование для этой цели было прекращено. В настоящее время этот сок иногда применяют для окраски тканей в тёмно-бордовый цвет. Корень растения используют в лекарственных целях.
Лаконо́совые, или Лаконо́сные (лат. Phytolaccáceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Гвоздичноцветные. Включает в себя 18 родов и около 100—110 видов, распространённых в тропических и субтропических областях планеты, в основном в Америке. Среди представителей семейства имеются однолетние и многолетние травы, лианы, кустарники, полукустарники и небольшие деревья.
参见正文
商陆科共有15属约100种,分布在全球的热带和暖温带地区。中国有2属5种,分布在南方。
本科植物为乔木、灌木或草本;单叶互生,无托叶;花两性或单性,辐射对称,花被4-5,花瓣缺;果实为浆果、蒴果或翅果,种子球形或肾形。
1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法将原分在本科的部分属剔除,单独设立科,2003年经过修订的APG II 分类法维持原分类。
商陆科共有15属约100种,分布在全球的热带和暖温带地区。中国有2属5种,分布在南方。
本科植物为乔木、灌木或草本;单叶互生,无托叶;花两性或单性,辐射对称,花被4-5,花瓣缺;果实为浆果、蒴果或翅果,种子球形或肾形。
ヤマゴボウ科(やまごぼうか、Phytolaccaceae)は、ナデシコ目に属する双子葉植物の一つで、約22属120種がこの科に属する。熱帯アメリカやアフリカ南部に多くの種類が野生しており、日本では帰化したものを含めて3種を見ることができる。
ヤマゴボウ科(やまごぼうか、Phytolaccaceae)は、ナデシコ目に属する双子葉植物の一つで、約22属120種がこの科に属する。熱帯アメリカやアフリカ南部に多くの種類が野生しており、日本では帰化したものを含めて3種を見ることができる。
자리공과(---科, 학명: Phytolaccaceae 피톨라카케아이[*])는 석죽목의 과이다.[1][2][3]
열대에서 온대에 걸쳐 널리 분포하며, 약 22속의 120종 정도가 밝혀져 있는데, 한국에서는 자리공·솜자리공 등이 잘 알려져 있다.
초본 또는 목본으로서 잎은 어긋나게 달리며 턱잎은 없다. 꽃은 대부분 양성화지만, 종류에 따라서는 단성화인 것도 있다. 보통 방사대칭인 작은 꽃이 총상 또는 취산꽃차례를 이루면서 달린다. 4-5개의 꽃받침조각이 있으며, 수술은 4개 또는 여러 개가 있고, 수술대는 종종 밑부분에서 합쳐져 있다. 씨방은 상위로, 대부분 2개 또는 다수의 심피가 따로 떨어지거나 합쳐져서 씨방을 이루고 있는데, 그 안의 각 방에는 1개의 밑씨가 들어 있다. 열매는 액과 또는 삭과이다.