Callicarpa (lat. Callicarpa) – dalamazkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Callicarpa (lat. Callicarpa) – dalamazkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Krásnoplodka (Callicarpa) je rod rostlin náležící do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Některé druhy patří mezi opadavé dřeviny, jiné jsou stálezelené. Je popsáno asi 150 druhů.
V Česku je pěstována krásnoplodka Callicarpa bodinieri. Keř je pěstován pro ozdobné účely. Je dekorativní svými plody od září do října. Výrazné fialové plody 2-5 mm velké mohou na větvích zůstat až do vánoc. Listy keře se barví na podzim červeně a žlutě. Během ostatních období roku jsou rostliny nevýrazné. V ČR je krásnooplodka méně otužilá a může namrzat.
Krásnoplodky druhu Callicarpa dichotoma, Callicarpa japonica a Callicarpa macrophyllarostou na slunci i v polostínu. Při pěstování v mírném pásmu (ČR) druh Callicarpa bodinieri vyžaduje plné slunce. Vhodná je propustná, humózní až hlinitá půda, vlhká, nebo dobře zásobená vodou a živinami. Vyžaduje zimní přikrývku, může namrzat. Snáší pH půdy 5.6 - 7.5, tedy kyselé až neutrální.[1] Snáší exhalace. Dobře snáší řez, ale většinou jej nevyžaduje, obvykle netrpí škůdci.
Rozmnožuje se řízkováním bylinnými, nebo dřevitými řízky. [1]
Krásnoplodka (Callicarpa) je rod rostlin náležící do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Některé druhy patří mezi opadavé dřeviny, jiné jsou stálezelené. Je popsáno asi 150 druhů.
Glasbær-slægten (Callicarpa) er udbredt i Østasien og Nordamerika. Det er løvfældende buske med iøjnefaldende, halvt gennemsigtige frugter. Her beskrives kun de arter, som dyrkes i Danmark.
Beskrevne arter
Callicarpa ist eine Pflanzengattung in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Von den etwa 165 Arten kommen die meisten im tropischen bis subtropischen Asien vor.
Callicarpa-Arten sind verholzende Pflanzen, die meist als kleine Bäume und Sträucher,[1] selbständig aufrecht oder nur selten kletternd wachsen.[2] Oberirdische Pflanzenteile sind oft behaart,[1] wobei die Trichome ganz unterschiedlich aufgebaut sein können.[2] Die Zweige sind stielrund oder vierkantig.[2]
Die gegenständig oder zu dritt in Quirlen an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind einfach.[2] Die Blattränder sind meist gezähnt, selten glatt.[1]
Die seitenständigen, zymösen Blütenstände können über einem Blütenstandsschaft stehen, sind kürzer als die Laubblätter und enthalten meist viele Blüten.[1] Die Tragblätter sind linealisch.[2]
Die meist relativ kleinen,[1] zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und meist vier-, selten fünfzählig mit doppelter Blütenhülle (Perianth). Die meist vier Kelchblätter sind kurz röhrig oder glockenförmig verwachsen. Die meist vier Kelchzähne sind winzig.[1][2] Der Kelch bleibt an der Frucht erhalten, aber vergrößert sich nicht. Die weißen, blauen, violetten, mauve- oder purpurfarbenen Kronblätter sind zu einer radiärsymmetrischen, relativ kurzen,[1] röhren- bis trichter- oder tellerförmigen Krone verwachsen, die in meist vier,[2] nur selten fünf Kronlappen endet. Es sind nur vier (selten fünf bis sieben) Staubblätter vorhanden, die epipetal angeordnet sind und meist etwas über die Krone hinausragen. Die dünnen Staubfäden sind in der Kronröhre inseriert.[1][2] Ihre Staubbeutel sind langgestreckt oder elliptisch, rückseitig fixiert und bestehen aus zwei parallel stehenden Theken, die sich über Längsschlitze oder Poren an den Spitzen öffnen. Vier oder selten fünf Fruchtblätter sind unvollständige zu einem zweikammerigen, oberständigen Fruchtknoten verwachsen. Jede Fruchtknotenkammer enthält zwei Samenanlagen.[1][2] Der Griffel ist meist länger als die Staubblätter.[2] Die Narbe ist schild- oder köpfchenförmig und manchmal gelappt.
Die relativ kleine, mehr oder weniger kugelförmige, mehrsamige Steinfrucht[1] besitzt 4–5 Samen. Jeder Samen ist von einem steinharten Endokarp (Pyrene) umgeben. Diese voneinander getrennten Pyrenen sind in das fleischige Mesokarp eingebettet. Den Abschluss bildet das dünne, häutige Exocarp.[2] Der relativ kleine, längliche Samen enthält kein Endosperm und besitzt eine häutige Samenschale.[2] Die Keimblätter (Kotyledonen) sind fleischig.[2]
Die Auflistung der Gattung in der 1753 veröffentlichten ersten Auflage des Werkes Species Plantarum von Carl von Linné auf Seite 111 gilt als Erstveröffentlichung des Gattungsnamens Callicarpa.[3][4] Typusart ist Callicarpa americana L.[3] Synonyme für Callicarpa L. sind: Aganon Raf., Amictonis Raf., Burchardia Duhamel, Geunsia Blume, Illa Adans., Johnsonia Mill. nom. rej., Porphyra Lour., Sphondylococcum Schauer, Spondylococcos Mitch., Tomex L.[4]
Die Stellung der Gattung Callicarpa wurde oft diskutiert. So wurde sie beispielsweise zu den Verbenaceae gestellt und wird in die Lamiaceae eingeordnet, mit noch unklarer Position innerhalb der großen Familie.
Eine 1951 vorgeschlagene Aufteilung der Gattung teilt diese anhand von Merkmalen der Staubblätter in zwei Sektionen: Sektion Callicarpa mit eiförmigen Staubbeuteln, die sich über Längsschlitze öffnen und Sektion Verticirima mit langgestreckten Staubbeuteln, die sich über Poren an den Spitzen öffnen.
Die Callicarpa-Arten sind in gemäßigten, subtropischen und tropischen Gebieten hauptsächlich Asiens und seltener der Neuen Welt, in tropischen Gebieten Australiens sowie auf einigen Inseln im Pazifik verbreitet. In China kommen etwa 48 Arten vor.[2] In Kuba kommen etwa 23 Arten vor, 22 davon nur dort und die meisten davon sind Endemiten des östlichen Kubas.[4]
Callicarpa ist eine Pflanzengattung in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Von den etwa 165 Arten kommen die meisten im tropischen bis subtropischen Asien vor.
Callicarpa (beautyberry) is a genus of shrubs and small trees in the family Lamiaceae.[2][3][4] They are native to east and southeast Asia (where the majority of the species occur), Australia, Madagascar, southeast North America and South America.[1][5][6][7][8]
The temperate species are deciduous, the tropical species evergreen. The leaves are simple, opposite, and 5–25 cm long. The flowers are in clusters, white to pinkish. The fruit is a berry, 2–5 mm diameter and pink to red-purple with a highly distinctive metallic lustre, are very conspicuous in clusters on the bare branches after the leaves fall. The berries last well into the winter or dry season and are an important survival food for birds and other animals, though they will not eat them until other sources are depleted. The berries are highly astringent but are made into wine and jelly. Callicarpa species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species in Asia including Endoclita malabaricus and Endoclita undulifer.
American beautyberry Callicarpa americana is native to the southeastern United States.[9] It can typically reach 1 to 2 meters in height. A jelly can be made from its ripe berries.
Ornamental varieties of Callicarpa americana have been bred to have pink or white berries.
American beautyberry has been used as a folk remedy to prevent mosquito bites.[10][11] Four chemicals isolated from Callicarpa have been shown to act as insect repellents: borneol,[12] callicarpenal, intermedeol, and spathulenol.[13] The use of callicarpenal has been patented by the United States Department of Agriculture's Agriculture Research Service as a mosquito repellent.[10]
The beautyberry leaves have been shown to possess anticancer activity against human lung adenocarcinoma cell line, A549 via alteration of the redox homeostasis.[14]
Accepted species[1]
{{cite journal}}
: CS1 maint: multiple names: authors list (link) Callicarpa (beautyberry) is a genus of shrubs and small trees in the family Lamiaceae. They are native to east and southeast Asia (where the majority of the species occur), Australia, Madagascar, southeast North America and South America.
Kalikarpo, Callicarpa, estas genro de plantoj de la familio Lamiacoj, Lamiaceae.
Callicarpa-specioj estas lignigitaj specioj, kiuj plej ofte estas arboj kaj arbustoj, kiuj vertikale kreskas kaj nur malofte grimpas, la supergrundaj plantpartoj estas kovrataj de haroj. La triĥomoj povas esti diversmaniere konstruitaj. La branĉoj estas ronda aŭ kvareĝaj.
La kontraŭstarantaj aŭ verticile starantaj folioj estas simplaj. La folirando plej ofte estas kun ‘‘denteto‘‘ aŭ malofte glataj.
La flanke starantaj, cumaj floraroj estas pli mallongaj ol la folioj kaj enhavas multajn florojn. La brakteoj estas liniformaj.
La duseksaj floroj estas malgrandaj kaj havas duoblan involukron (perianto). La ovario staras epigine. Ĉiun ovarian kameron havas du ovolojn.
La malgranda plursema globforma drupeto havas 4–5 semojn. Ĉiu semo estas ĉirkaŭita de malmola endokarpo (pireno).
La enlistigado de la genro kun la genra nomo Callicarpa aperis en la jaro 1753 unuafoje en la verko Species Plantarum de Carl von Linné sur paĝo 111. La tipospecio estis Callicarpa americana L. sinonimoj por Callicarpa L. estas: Aganon RAF. , Amictonis RAF. , Burchardia DUHAMEL , Geunsia BLUME , Illa ADANS. , Johnsonia Mill. NOM. REJ., Porphyra LOUR. , Sphondylococcum SCHAUER , Spondylococcos MITCH. , TOMEX .
Kelkfoje la genro Callicarpa estis enordigita en la familio Verbenacoj aŭ en la familio Lamiacoj. La enordigo ne estas certa.
La Callicarpa-specioj nature kreskas en moderaj, subtropikaj kaj tropikaj regionoj precipe en Azio kaj malpli ofte en la Nova Mondo, en tropikaj regionoj de Aŭstralio kaj sur kelkaj insuloj de la Pacifiko. En Ĉinujo troviĝas ĉ. 48 specioj. En Kubo estas ĉ. 23 , el tiuj 22 nur tie. La plej multaj el tiuj estas endemioj en orienta Kubo.
'Callicarpa lancifolia MILLSP. : Tiu ĉi endomito hejmiĝas nur en ka orienta regiono de Kubo.
Kalikarpo, Callicarpa, estas genro de plantoj de la familio Lamiacoj, Lamiaceae.
Callicarpa es un género de pequeños árboles perteneciente a la familia Lamiaceae. Comprende 324 especies descritas y de estas, solo 170 aceptadas.[2]
Son nativos del este y sudeste de Asia (donde se encuentran la mayoría de las especies), Australia, sudeste de Norteamérica y Centroamérica.
Las especies de zonas templadas tienen las hojas caducas y la de climas tropicales son perennes. Las hojas son simples, opuestas con 5-25 cm de longitud. Las flores se encuentran en racimos axilares blancos o rosáceos. La fruta es una baya, de 2-2,5 mm color rosa a rojo-púrpura con lustre metálico, son muy visibles en racimos en las ramas peladas cuando caen las hojas. Las bayas duran el invierno o estación seca, siendo un alimento importante para la supervivencia de pájaros y otros animales. Las bayas son astringentes. Las especies Callicarpa son usadas como alimento por las larvas de algunas Lepidoptera incluyendo especies como Endoclita malabaricus y Endoclita undulifer. Algunas como C. boudinieri, americana o japónica son cultivadas como ornamentales en jardines y se ha seleccionado un cultivar de bayas blancas. La coloración otoñal de las hojas en las especies caducas suele tender hacia tonos amarillo rosados a sepia, a menudo llamativos aunque de escasa duración, las bayas sin embargo tienen un color metálico muy vistoso a finales del otoño (en el hemisferio N) y son la principal causa de que se plante en jardines ya que las flores son pequeñas y en sí poco ornamentales.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 111. 1753.[3] La especie tipo es: Callicarpa americana
Callicarpa es un género de pequeños árboles perteneciente a la familia Lamiaceae. Comprende 324 especies descritas y de estas, solo 170 aceptadas.
Callicarpa
Les Callicarpes[1] forment le genre Callicarpa : ce sont des arbustes de la famille des Lamiacées originaires d'Amérique du Nord ou d'Asie : Chine, Corée, Japon. Les horticulteurs apprécient notamment leurs baies décoratives de couleur rose, violet, mauve, plus rarement blanches, qui sont à l'origine de leur nom vernaculaire d'arbustes ou arbres aux bonbons bien qu'elles ne soient pas comestibles par les humains, car très astringentes.
Le nom scientifique Callicarpa vient du grec kalli « beau » et karpos « fruit », en référence à la beauté des fruits de cette plante[2].
Ce genre a été décrit pour la première fois en 1753 par le naturaliste suédois Carl von Linné. Il était traditionnellement classé dans la famille des Verbénacées dans la classification de Cronquist, mais les recherches phylogénétiques récentes ont conduit à le positionner dans la famille des Lamiacées.
Le genre comprend environ 150 espèces parmi lesquelles on peut citer :
Callicarpa americana, fleurs
Callicarpa americana, baies
Callicarpa bodinieri, aspect général en automne
Callicarpa bodinieri, baies
Callicarpa cathayana, fleurs
Callicarpa dichotoma, fruits
Callicarpa japonica, fruits
Callicarpa mollis, fruits
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (14 janvier 2014)[3] :
Callicarpa
Les Callicarpes forment le genre Callicarpa : ce sont des arbustes de la famille des Lamiacées originaires d'Amérique du Nord ou d'Asie : Chine, Corée, Japon. Les horticulteurs apprécient notamment leurs baies décoratives de couleur rose, violet, mauve, plus rarement blanches, qui sont à l'origine de leur nom vernaculaire d'arbustes ou arbres aux bonbons bien qu'elles ne soient pas comestibles par les humains, car très astringentes.
Callicarpa é un xénero de arbusto que pertence á familia das lamiáceas.[1][2][3] Son plantas nativas de Asia (de onde proceden a meirande parte das especies), Australia, Madagascar, o sueste de Norteamérica e Suramérica.[4][5][6][7][8]
A Callicarpa americana emprégase de xeito tradicional como repelente das picadelas de mosquitos.[9]
Listaxe das especies aceptadas[4]
Callicarpa é un xénero de arbusto que pertence á familia das lamiáceas. Son plantas nativas de Asia (de onde proceden a meirande parte das especies), Australia, Madagascar, o sueste de Norteamérica e Suramérica.
Kalikarpa (lat. Callicarpa), rod uresnog grmlja i manjeg drveća iz porodice medićevki (Lamiaceae). Postoji preko 160 vrsta u tropskim krajevima Amerike i Azije, na Madagaskaru i Australiji[1].
Najpoznatija je Callicarpa americana grm sa juga SAD–a, od Marylanda na jug do Bahama i Kube, i od Texasa do Floride, koje se često uzgaja po vrtovima kao ukrasni grm.
Kalikarpa (lat. Callicarpa), rod uresnog grmlja i manjeg drveća iz porodice medićevki (Lamiaceae). Postoji preko 160 vrsta u tropskim krajevima Amerike i Azije, na Madagaskaru i Australiji.
Najpoznatija je Callicarpa americana grm sa juga SAD–a, od Marylanda na jug do Bahama i Kube, i od Texasa do Floride, koje se često uzgaja po vrtovima kao ukrasni grm.
Callicarpa aculeolata Schauer Callicarpa acuminata Kunth Callicarpa acutidens Schauer Callicarpa acutifolia C.H.Chang Callicarpa albidotomentella Merr. Callicarpa alongensis Dop Callicarpa americana L. Callicarpa ampla Schauer Callicarpa angusta Schauer Callicarpa angustifolia King & Gamble Callicarpa anisodonta Bramley Callicarpa anisophylla C.Y.Wu ex W.Z.Fang Callicarpa anomala (Ridl.) B.L.Burtt Callicarpa apoensis Elmer Callicarpa arborea Roxb. Callicarpa areolata Urb. Callicarpa argentii Bramley Callicarpa bachmaensis Soejima & Tagane Callicarpa badipilosa S.Atkins Callicarpa barbata Ridl. Callicarpa basilanensis Merr. Callicarpa basitruncata Merr. ex Moldenke Callicarpa baviensis Moldenke Callicarpa bicolor Juss. Callicarpa bodinieri H.Lév. Callicarpa bodinieroides R.H.Miao Callicarpa borneensis Moldenke Callicarpa bracteata Dop Callicarpa brevipes (Benth.) Hance Callicarpa brevipetiolata Merr. Callicarpa brevistyla Munir Callicarpa bucheri Moldenke Callicarpa candicans (Burm.f.) Hochr. Callicarpa cathayana C.H.Chang Callicarpa caudata Maxim. Callicarpa cinnamomea (Hallier f.) Govaerts Callicarpa collina Diels Callicarpa coriacea Bramley Callicarpa crassinervis Urb. Callicarpa cubensis Urb. Callicarpa cuneifolia Britton & P.Wilson Callicarpa denticulata Merr. Callicarpa dentosa (H.T.Chang) W.Z.Fang Callicarpa dichotoma (Lour.) K.Koch Callicarpa dolichophylla Merr. Callicarpa endertii (Moldenke) Bramley Callicarpa erioclona Schauer Callicarpa erythrosticta Merr. & Chun Callicarpa fasciculiflora Merr. Callicarpa ferruginea Sw. Callicarpa flavida Elmer Callicarpa floccosa Urb. Callicarpa fulva A.Rich. Callicarpa fulvohirsuta Merr. Callicarpa furfuracea Ridl. Callicarpa gibaroana Baro & P.Herrera Callicarpa giraldii Hesse ex Rehder Callicarpa glabra Koidz. Callicarpa glabrifolia S.Atkins Callicarpa gracilipes Rehder Callicarpa grandiflora (Hallier f.) Govaerts Callicarpa grisebachii Urb. Callicarpa hainanensis Z.H.Ma & D.X.Zhang Callicarpa havilandii (King & Gamble) H.J.Lam Callicarpa heterotricha Merr. Callicarpa hispida (Moldenke) Bramley Callicarpa hitchcockii Millsp. Callicarpa homoeophylla (Hallier f.) Govaerts Callicarpa hungtaii C.Pei & S.L.Chen Callicarpa hypoleucophylla T.P.Lin & J.L.Wang Callicarpa inaequalis Teijsm. & Binn. ex Bakh. Callicarpa integerrima Champ. ex Benth. Callicarpa involucrata Merr. Callicarpa japonica Thunb. Callicarpa kerrii Leerat. & A.J.Paton Callicarpa kinabaluensis Bakh. & Heine Callicarpa kochiana Makino Callicarpa kwangtungensis Chun Callicarpa laciniata H.J.Lam Callicarpa lamii Hosok. Callicarpa lancifolia Millsp. Callicarpa leonis Moldenke Callicarpa lingii Merr. Callicarpa loboapiculata Metcalf Callicarpa longibracteata C.H.Chang Callicarpa longifolia Lam. Callicarpa longipes Dunn Callicarpa longipetiolata Merr. Callicarpa luteopunctata C.H.Chang Callicarpa macrophylla Vahl Callicarpa madagascariensis Moldenke Callicarpa magnifolia Merr. Callicarpa maingayi King & Gamble Callicarpa membranacea C.H.Chang Callicarpa mendumiae Bramley Callicarpa micrantha S.Vidal Callicarpa moana Borhidi & O.Muñiz Callicarpa moldenkeana A.Rajendran & P.Daniel Callicarpa mollis Siebold & Zucc. Callicarpa nipensis Britton & P.Wilson Callicarpa nudiflora Hook. & Arn. Callicarpa oblanceolata Urb. Callicarpa oligantha Merr. Callicarpa oshimensis Hayata Callicarpa pachyclada Quisumb. & Merr. Callicarpa paloensis Elmer Callicarpa parvifolia Hook. & Arn. Callicarpa pauciflora Chun ex H.T.Chang Callicarpa pedunculata R.Br. Callicarpa peichieniana H.Ma & W.B.Yu Callicarpa pentandra Roxb. Callicarpa petelotii Dop Callicarpa phuluangensis Leerat. & A.J.Paton Callicarpa pilosissima Maxim. Callicarpa pingshanensis C.Y.Wu ex W.Z.Fang Callicarpa platyphylla Merr. Callicarpa plumosa Quisumb. & Merr. Callicarpa prolifera C.Y.Wu Callicarpa pseudorubella C.H.Chang Callicarpa pseudoverticillata Bramley Callicarpa psilocalyx C.B.Clarke Callicarpa pullei (H.J.Lam) Govaerts Callicarpa quaternifolia (Hallier f.) Govaerts Callicarpa ramiflora Merr. Callicarpa randaiensis Hayata Callicarpa remotiflora T.P.Lin & J.L.Wang Callicarpa remotiserrulata Hayata Callicarpa resinosa C.Wright & Moldenke Callicarpa reticulata Sw. Callicarpa revoluta Moldenke Callicarpa ridleyi S.Moore Callicarpa roigii Britton Callicarpa rubella Lindl. Callicarpa rudis S.Moore Callicarpa ruptofoliata R.H.Miao Callicarpa saccata Steenis Callicarpa salicifolia C.Pei & W.Z.Fang Callicarpa scandens (Moldenke) Govaerts Callicarpa selleana Urb. & Ekman Callicarpa shaferi Britton & P.Wilson Callicarpa shikokiana Makino Callicarpa × shirasawana Makino Callicarpa simondii Dop Callicarpa siongsaiensis Metcalf Callicarpa sordida Urb. Callicarpa stapfii Moldenke Callicarpa subaequalis Bramley Callicarpa subalbida Elmer Callicarpa subglandulosa Elmer Callicarpa subintegra Merr. Callicarpa subpubescens Hook. & Arn. Callicarpa superposita Merr. Callicarpa surigaensis Merr. Callicarpa teneriflora Bramley Callicarpa thozetii Munir Callicarpa tikusikensis Masam. Callicarpa tingwuensis C.H.Chang Callicarpa toaensis Borhidi & O.Muñiz Callicarpa tomentosa (L.) L. Callicarpa × tosaensis Makino Callicarpa vansteenisii Moldenke Callicarpa vestita Wall. ex C.B.Clarke Callicarpa woodii Merr. Callicarpa wrightii Britton & P.Wilson Callicarpa yunnanensis W.Z.FangCallicarpa L. é um gênero botânico da família Verbenaceae, encontrados na Ásia, [Austrália]], América do Norte e América Central.
Callicarpa acuminata
Callicarpa americana
Callicarpa bodinieri
Callicarpa cana
Callicarpa japonica
Callicarpa cathayana
Callicarpa dichotoma
Callicarpa erioclona
Callicarpa formosana
Callicarpa kwangtungensis
Callicarpa lanata
Callicarpa longifolia
Callicarpa macrophylla
Callicarpa maingayi
Callicarpa mollis
Callicarpa nudiflora
Callicarpa pedunculata
Callicarpa pentandra
Callicarpa reevesii
Callicarpa rubella
Callicarpa shikokiana
Callicarpa tomentosa
Callicarpa L. é um gênero botânico da família Verbenaceae, encontrados na Ásia, [Austrália]], América do Norte e América Central.
Chi Tu hú, chi Nàng nàng hay chi Tử châu (danh pháp khoa học: Callicarpa) là một chi chứa các loài cây bụi và cây gỗ nhỏ trong họ Hoa môi (Lamiaceae)[1], nhưng đôi khi cũng được gán vào họ Cỏ roi ngựa (Verbenaceae)[2][3][4]; với số lượng loài được các nhà thực vật học khác nhau công nhận nằm trong khoảng 40-150 (APG công nhận 140 loài). Các loài này là bản địa ở miền đông và đông nam châu Á (nơi có sự sinh sống của phần lớn các loài), Australia, đông nam Bắc Mỹ và Trung Mỹ.
Các loài sinh sống tại khu vực ôn đới là cây có lá sớm rụng còn các loài nhiệt đới là cây thường xanh. Các lá đơn, mọc đối, dài 5–25 cm. Hoa mọc thành cụm, màu từ trắng tới ánh hồng. Quả là dạng quả mọng có đường kính 2–5 mm và có màu từ hồng tới tía đỏ với ánh kim rất đặc biệt, rất dễ thấy trong các cụm trên các cành trần trụi sau khi lá rụng. Các quả mọng này tồn tại tốt trong mùa đông hay mùa khô và là loại thức ăn quan trọng cho sự sinh tồn của nhiều loài chim và các động vật khác, mặc dù chúng sẽ không ăn các quả này cho tới khi các nguồn thức ăn khác cạn kiệt. Các quả mọng này có tính chất làm se rất mạnh nhưng vẫn được chế biến thành rượu vang và thạch quả. Các loài Callicarpa bị ấu trùng của một số loài cánh vẩy (Lepidoptera) như Endoclita malabaricus và Endoclita undulifer phá hại.
Danh sách dưới đây liệt kê một số loài:
Tử châu Mỹ (Callicarpa americana) là loài bản địa ở miền đông nam Hoa Kỳ. Nó thông thường cao 1–2 m. Thạch quả có thể chế biến từ các quả mọng đã chín.
Tu hú Bodinier hay tử châu hoặc chìa vôi (Callicarpa bodinieri) là loài bản địa ở miền trung-tây Trung Quốc (Tứ Xuyên, Hồ Bắc, Thiểm Tây) chịu lạnh tốt hơn so với C. americana và là loài được trồng phổ biến nhất ở tây bắc châu Âu. Nó có thể cao tới 3 m.
Tử châu Nhật Bản (Callicarpa japonica), loài bản địa Nhật Bản, cũng được gieo trồng trong các khu vườn. Trong tiếng Nhật nó được gọi là ムラサキシキブ (Murasakishikibu) để vinh danh Murasaki Shikibu.
Bốn hợp chất dường như gây ra tác dụng làm se đã được cô lập. Đó là borneol[5], callicarpenal, intermedeol và spathulenol. Phát hiện và sử dụng callicarpenal của ARS trực thuộc USDA đã được cấp bằng sáng chế trong vai trò tác nhân xua đuổi muỗi[6]
|date=
(trợ giúp) Chi Tu hú, chi Nàng nàng hay chi Tử châu (danh pháp khoa học: Callicarpa) là một chi chứa các loài cây bụi và cây gỗ nhỏ trong họ Hoa môi (Lamiaceae), nhưng đôi khi cũng được gán vào họ Cỏ roi ngựa (Verbenaceae); với số lượng loài được các nhà thực vật học khác nhau công nhận nằm trong khoảng 40-150 (APG công nhận 140 loài). Các loài này là bản địa ở miền đông và đông nam châu Á (nơi có sự sinh sống của phần lớn các loài), Australia, đông nam Bắc Mỹ và Trung Mỹ.
Callicarpa L. (1753)
СинонимыКрасивоплодник — листопадный кустарник, род семейства Яснотковые. Высота этих растений разная от 1,5 до 3,5 метров. В роде известны более 170[2] видов растений, которые в природе обитают в тропических и субтропических регионах Восточной Азии, Австралии, Северной и центральной Америки.
Как понятно из названия, у этого кустарника красивые плоды. Они представляют собой ягоды пурпурного цвета, которые появляются после того как опадают листья и держатся всю зиму. Но не только плоды у красивоплодника красивы. Весной он одевается светло-зелёной листвой, летом его ветви покрываются многочисленными цветками, осенью листья меняют окрас на ярко-красный или золотой. Листья расположены супротивно, длинно элиптические, заострённые, длиной 5 — 12 сантиметров. Лиловые соцветия появляются в большом количестве, очень красиво смотрятся на молодом растении. Скелетные корни толстые, шнуровидные, глубоко проникающие, малоразветвлённые, чувствительные.
Красивоплодник — житель тёплых регионов, поэтому российские холода он переносит очень плохо. Растёт на хорошо дренированной, достаточно плодородной почве в защищённом от ветра солнечном месте. Размножается отводками осенью или зелёными черенками в холодном парничке летом.
Род Красивоплодник включает 172 вида[2], некоторые из них:
Красивоплодник — листопадный кустарник, род семейства Яснотковые. Высота этих растений разная от 1,5 до 3,5 метров. В роде известны более 170 видов растений, которые в природе обитают в тропических и субтропических регионах Восточной Азии, Австралии, Северной и центральной Америки.
Как понятно из названия, у этого кустарника красивые плоды. Они представляют собой ягоды пурпурного цвета, которые появляются после того как опадают листья и держатся всю зиму. Но не только плоды у красивоплодника красивы. Весной он одевается светло-зелёной листвой, летом его ветви покрываются многочисленными цветками, осенью листья меняют окрас на ярко-красный или золотой. Листья расположены супротивно, длинно элиптические, заострённые, длиной 5 — 12 сантиметров. Лиловые соцветия появляются в большом количестве, очень красиво смотрятся на молодом растении. Скелетные корни толстые, шнуровидные, глубоко проникающие, малоразветвлённые, чувствительные.
Красивоплодник — житель тёплых регионов, поэтому российские холода он переносит очень плохо. Растёт на хорошо дренированной, достаточно плодородной почве в защищённом от ветра солнечном месте. Размножается отводками осенью или зелёными черенками в холодном парничке летом.
紫珠属(学名:Callicarpa)是唇形科中的一个属,其中的植物主要是灌木和小型的树。根据不同的生物学家的定义它有40到150个种。大多数这些种生长在亚洲东部和东南部,其它生长在澳大利亚、北美洲的东南部和中美洲。
紫珠属中生长在温带的种是落叶植物,生长在热带的种是常绿植物。叶简单,生长在茎的两侧,5至25厘米长。花成簇,白色至粉色。果实是浆果,直径2至5毫米,粉色至红紫色,带有一种非常不寻常的金属光泽。叶子落掉后它们在光秃秃的树干上成簇非常明显。浆果可以一直维持到冬天或者旱季,是鸟和其它动物的重要食物。不过动物只有在找不到其它事物时才会吃紫珠属的果实。紫珠属的果实味道非常不好,不适宜人吃。一些鱗翅目动物的幼虫吃紫珠属的果实。
美洲紫珠是一种自然的驱虫剂。其中有四种物质被发现有驱虫效应,包括冰片[1]。它也对传播黄热病、疟疾的蚊子和传播莱姆病的蜱有驱虫效应。美国农业部农业科研局把这个效应申报了专利[2]。
紫珠属(学名:Callicarpa)是唇形科中的一个属,其中的植物主要是灌木和小型的树。根据不同的生物学家的定义它有40到150个种。大多数这些种生长在亚洲东部和东南部,其它生长在澳大利亚、北美洲的东南部和中美洲。