Bělozářka větevnatá, někdy nazývaná též bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Některé starší taxonomické systémy (před APG III) ji řadly do čeledi liliovitých v širším pojetí (Liliaceae s.l.), jiné do již neexistujících čeledi bělozářkovitých (Anthericaceae) nebo asfodelovitých (Asphodelaceae).
Jedná se o vytrvalou rostlinu, nejčastěji dorůstá výšek 30-80, vzácněji až 120 cm, pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek. Listy jsou nahloučeny v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou. Čepele listů jsou čárkovité, cca 2–6 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o latu, jen výjimečně o hrozen. Podobná bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) má zpravidla květy uspořádány do jednoduchého hroznu. Okvětních lístků je 6, jsou bílé a cca 10–14 mm dlouhé, vnitřní jsou trošku širší než vnější. Bělozářka liliovitá mívá květy větší, okvětní lístky 15–22 mm dlouhé a vnitřní a vnější přibližně stejně široké. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka, která je skoro kulovitá, na vrcholu tupá. V ČR kvete nejčastěji v červnu až červenci. Počet chromozómů je 2n=30.
Bělozářka větevnatá roste hlavně v Evropě, na JZ sahá až po Francii a Španělsko. Na úplném jihu, jako je jižní Itálie a jižní Řecko, většinou chybí, stejně jako ve Velké Británii. Na sever její areál zasahuje až po jižní Švédsko, na východ do evropské části Ruska. Mapka ropzšíření viz zde: [1].
Roste roztroušeně, místy hojně, v teplých oblastech Čech i Moravy, od nížin po pahorkatiny a patří ke spíše teplomilným prvkům flóry ČR. Nejčastěji ji najdeme v suchých trávnících a v teplomilných doubravách.
Květena ČR: 8 nebo 9 díl
Obrázky, zvuky či videa k tématu bělozářka větevnatá ve Wikimedia Commons
Galerie bělozářka větevnatá ve Wikimedia CommonsBělozářka větevnatá, někdy nazývaná též bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Některé starší taxonomické systémy (před APG III) ji řadly do čeledi liliovitých v širším pojetí (Liliaceae s.l.), jiné do již neexistujících čeledi bělozářkovitých (Anthericaceae) nebo asfodelovitých (Asphodelaceae).
Grenet edderkopurt (Anthericum ramosum) er en 30-60 cm høj urt, der vokser på tørre bakker og kystskrænter.
Grenet edderkopurt er en flerårig urt med en rosetdannende vækst. Bladene er græsagtige, dvs. linjeformede og flade med lang spids og hel rand. Begge sider er lyst grågrønne.
Blomstringen sker i juni-juli, hvor man ser de forgrenede, blomsterbærende stængler hæve sig op over bladrosetten. Blomsterne sidder i endestillede toppe, de er regelmæssige og har hvide kronblade, sådan at de ser stjerneagtige ud. Frugterne er kuglerunde kapsler.
Rodnettet består af en kort rodstok, som bærer en trævlet masse af tykke og dybtgående rødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,50 x 0,25 m (50 x 25 cm/år).
Arten er knyttet til de tørre og varme, europæiske steppeområder. Derfor er den mest almindelig i Syd- og Sydøsteuropa, og den bliver mere og mere sjælden, jo længere mod nord og vest, man kommer. I Danmark findes den kun på nogle få, tørre bakker. Overalt er den knyttet til plantesamfundet Geranion sanguinei, som findes, hvor der er fuld sol til let skygge, neutral og humusfattig jord med et ringe næringsindhold.
Ved Neusiedler See i Burgenland, Østrig, findes den på tørre, sydvendte kalkbakker sammen med bl.a. svalerod, alpevoldtimian, blodrød storkenæb, Cornonilla coronata (en Kronvikkeart), cypresvortemælk, hvid diktam, jordstar, kantet konval, opret galtetand, pilebladet tusindstråle, skærmokseøje, stor knopurt, tidlig timian, virgilasters, ædelkortlæbe, ægte alpeviol og østrigsk gyvel[1].
Planten indeholder steroidsaponiner.
Grenet edderkopurt (Anthericum ramosum) er en 30-60 cm høj urt, der vokser på tørre bakker og kystskrænter.
Die Rispige Graslilie (Anthericum ramosum) ist eine Pflanzenart der Gattung Graslilien (Anthericum) in der Unterfamilie der Agavengewächse (Agavoideae). Sie wird auch als Rispen-Graslilie, Kleine Graslilie oder Ästige Graslilie bezeichnet.
Die ausdauernde krautige Pflanze erreicht Wuchshöhen zwischen 30 und 70 Zentimetern. Die linealischen, grasartigen Laubblätter werden zwei bis sechs Millimeter breit und sind im Allgemeinen deutlich kürzer als die Blütenstände. Im Gegensatz zur Astlosen Graslilie gibt es am Blattgrund keine spreitenlosen Niederblätter.[1]
Sie besitzt einen aufrechten, rispigen Blütenstand. Die sechs weißen Perigonblätter werden 10 bis 13 Millimeter lang, ebenso die sechs Staubblätter. Die geraden Griffel sind länger als die Staubblätter. Die Blüte ist duftlos. Die Blütezeit reicht von Juni bis August. Die Kapselfrucht ist kugel- bis stumpf-dreikantig.
Die Pflanzen enthalten Steroidsaponine.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 30 oder 32.[2]
Die Rispige Graslilie ist ein Hemikryptophyt und ein Tiefwurzler. Die Bestäubung der Blüten erfolgt bevorzugt durch Hautflügler. Die Samenausbreitung geschieht durch den Wind.
Von den Früchten ernährt sich die Raupe des Eulenfalters Metachrostis dardouini.
Die Rispige Graslilie ist in Europa, mit deutlicher Tendenz nach Süden, und bis Vorderasien und Mittelrussland verbreitet. Als Standort werden Steppenheiden, (Halb-)Trockenrasen, Böschungen, Waldränder vorzugsweise auf lockeren, kalkhaltigen Böden bevorzugt. In den Alpen steigt diese Art im Allgemeinen bis auf Höhenlagen von 1700 m. In den Allgäuer Alpen steigt sie im Kleinwalsertal in der Auenmulde oberhalb der Ifenhütte bis zu 1900 Metern Meereshöhe auf.[3]
Die Rispige Graslilie ist ein typischer Vertreter kontinentaler Steppen. In Mitteleuropa bieten daher nur die wenigen vorhandenen Steppen und Heiden die optimalen Bedingungen für die Entfaltung der Art. In Österreich ist die Rispige Graslilie in allen Bundesländern häufig.
Nach Ellenberg ist sie eine Halblichtpflanze, ein Mäßigwärmezeiger, subozeanisch verbreitet, ein Schwachsäure- bis Schwachbasezeiger, auf stickstoffarmen Standorten wachsend und eine Verbandscharakterart Trockenheitsertragender Blutstorchschnabel-Staudensäume (Geranion sanguinei).[4]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 2w+ (mäßig trocken aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 3+ (unter-montan und ober-kollin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).[5]
Die Rispige Graslilie wird selten als Zierpflanze für Stein-, Natur- und Heidegärten genutzt. Sie ist seit spätestens 1570 in Kultur.[6]
Für die Rispige Graslilie sind oder waren, zum Teil nur regional, auch die Bezeichnungen Erdspinnenkraut, Graslilie, Spinnenkraut (Elsass), weißer Wiederthon (Schlesien, Mark) und Zaunblume (Schlesien) gebräuchlich.[7]
Die Rispige Graslilie (Anthericum ramosum) ist eine Pflanzenart der Gattung Graslilien (Anthericum) in der Unterfamilie der Agavengewächse (Agavoideae). Sie wird auch als Rispen-Graslilie, Kleine Graslilie oder Ästige Graslilie bezeichnet.
Anthericum ramosum, known as branched St Bernard's-lily,[1] is a herbaceous perennial plant with a rhizome. The genus Anthericum is currently placed in the family Asparagaceae, subfamily Agavoideae.[2] It was formerly placed in its own family, Anthericaceae, and before that in the Liliaceae.
Anthericum ramosum reaches on average a height of 30–70 centimetres (12–28 in). The grass-like leaves are 50 centimetres (20 in) long and 2–6 millimetres (0.08–0.2 in) wide and are generally much shorter than the inflorescence. It has an erect, paniculate inflorescence. The flower spikes are branched (hence the Latin name ramosus), unlike Anthericum liliago. The six tepals are white, 10–13 millimetres (0.4–0.5 in) long, as are the six stamens. The flower is scentless and pure white, the anthers are bright yellow. The flowering period extends from June through August. The capsular fruit is spherical to three-faced. The flowers are pollinated by hymenopterans, while seed are distributed by the wind.
This species is present in most of Europe, being more common in southern countries, and is widespread in Central Asia and Russia.
These plants grow in sunny areas and calcareous soils, on semiarid grasslands, slopes and forest edges. In the Alps they can be found at an altitude of 0–1,600 metres (0–5,249 ft) above sea level.
Anthericum ramosum, known as branched St Bernard's-lily, is a herbaceous perennial plant with a rhizome. The genus Anthericum is currently placed in the family Asparagaceae, subfamily Agavoideae. It was formerly placed in its own family, Anthericaceae, and before that in the Liliaceae.
La Phalangère ramifiée (Anthericum ramosum), également appelée Anthéricum ramifié ou Phalangium ramifié, est une plante herbacée du genre Anthericum et de la famille des Liliacées dans la classification classique et de la famille des Asparagacées dans la classification phylogénétique.
Elle pousse dans les endroits ensoleillés et sur substrat calcaire. Les fleurs sont blanches, à 6 tépales. La phalangère ramifiée ressemble beaucoup à la phalangère à fleurs de lis. Elle s’en distingue par ses rameaux ramifiés.
La phalangère ramifiée dispose de plusieurs dénominations :
La Phalangère ramifiée (Anthericum ramosum), également appelée Anthéricum ramifié ou Phalangium ramifié, est une plante herbacée du genre Anthericum et de la famille des Liliacées dans la classification classique et de la famille des Asparagacées dans la classification phylogénétique.
Hałžkata lilijanka (Anthericum ramosum) je rostlina z podswójby agawowych rostlinow (Agavoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae).
Po někotrych žórłach so swójskej swójbje lilijankowych rostlinow (Anthericaceae) zarjaduje.
Hałžkata lilijanka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač do 80 (90) cm.
Měnjate łopjena su trawojte, ćmowozelene a docpěja dołhosć wot hač do 50 cm a šěrokosć wot 2 hač do 6 mm.
Kćěje wot junija hač do awgusta. Likojte, běłe kćenja docpěja wulkosć wot 2 hač do 3 cm a steja w čumpatych pakićach. Tři znutřkowne kćenjowe łopješka su nimale dwójce tak šěroke kaž zwonkowne. Wšě kćenjowe łopješka docpěja dołhosć wot 0,8 hač do 1,2 cm. Próšniki su žołte.
Rosće na lěsnych kromach, w swětłych lisćowych a chójnowych lěsach, na kerčinowych kromach, na skłoninach a na połsuchich trawnikach. Ma radšo suche, wapnite pódy na ćopłych stejnišćach.
Płody su kulowate.
Rostlina je srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena, ale w Němskej jenož rozpjeršena wustupuje.
Hałžkata lilijanka. W: FloraWeb.de. (němsce)
Hałžkata lilijanka (Anthericum ramosum) je rostlina z podswójby agawowych rostlinow (Agavoideae) znutřka swójby hromakowych rostlinow (Asparagaceae).
Po někotrych žórłach so swójskej swójbje lilijankowych rostlinow (Anthericaceae) zarjaduje.
Småsandlilje (Anthericum ramosum) er en flerårig, glatt urt i aspargesfamilien.
Den har en kort jordstengel som er 4–6 mm i diameter. Bladene er grunnstilte, linjeformede, graslignende og 16–55 cm lange. Blomsterstengelen er 40–70 cm lang. Blomsterstanden er en forgrenet klase med opptil 50 blomster. Det er bare én blomst i hver leddknute. Det er seks hvite blomsterdekkblad og seks pollenbærere. Griffelen er rett. Frukten er en avrundet kapsel.
Småsandlilje vokser på tørre, solrike steder med gras, helst i lavlandet. Den er utbredt i Mellom- og Sør-Europa. Den finnes østover til Russland og Krim og nordover til Danmark og Sør-Sverige. I Sverige vokser den spredt i Skåne og Öland, men er ganske vanlig på Gotland. På 1800-tallet ble småsandlilje funnet på Kongshavn og Bekkelaget i Oslo, men forsvant etter utbyggingen av området, og arten regnes som utdødd i Norge.
Småsandlilje (Anthericum ramosum) er en flerårig, glatt urt i aspargesfamilien.
Den har en kort jordstengel som er 4–6 mm i diameter. Bladene er grunnstilte, linjeformede, graslignende og 16–55 cm lange. Blomsterstengelen er 40–70 cm lang. Blomsterstanden er en forgrenet klase med opptil 50 blomster. Det er bare én blomst i hver leddknute. Det er seks hvite blomsterdekkblad og seks pollenbærere. Griffelen er rett. Frukten er en avrundet kapsel.
Småsandlilje vokser på tørre, solrike steder med gras, helst i lavlandet. Den er utbredt i Mellom- og Sør-Europa. Den finnes østover til Russland og Krim og nordover til Danmark og Sør-Sverige. I Sverige vokser den spredt i Skåne og Öland, men er ganske vanlig på Gotland. På 1800-tallet ble småsandlilje funnet på Kongshavn og Bekkelaget i Oslo, men forsvant etter utbyggingen av området, og arten regnes som utdødd i Norge.
Multimedia w Wikimedia Commons Pajęcznica gałęzista[3] (Anthericum ramosum L.) – gatunek byliny z rodziny szparagowatych (Asparagaceae s.l.) i podrodziny agawowych (Agavoideae).
Występuje w Europie i w Azji. Jej zwarty zasięg występowania obejmuje obszary od Pirenejów przez całą Europę (bez Skandynawii, gdzie występuje tylko na izolowanych stanowiskach na południu) po Krym i Turcję[4][5]. W Polsce jest dosyć pospolita na niżu oraz na wyżynach, w górach natomiast jest rzadka. W Karpatach aktualnie jej potwierdzone pojedyncze stanowiska znajdują się tylko w Cieszynie i Cisownicy na Pogórzu Śląskim, w Pieninach Centralnych (na Facimiechu), w Beskidzie Wyspowym (w Maszkowicach) i na Pogórzu Wiśnickim (na wzniesieniu zamku w Melsztynie)[5].
Kwiaty
Kwiat
Owoce
Łan
Bylina, geofit lub hemikryptofit. Kwitnie od końca czerwca do sierpnia, jest owadopylna. Nasiona rozsiewane przez wiatr. Rośnie w rozproszeniu w suchych, widnych lasach i na porębach. Zaliczana jest do roślin miododajnych. Liczba chromosomów 2n = 30, 32[5]. Gatunek charakterystyczny związku Geranion sanguinei[7].
Pajęcznica gałęzista (Anthericum ramosum L.) – gatunek byliny z rodziny szparagowatych (Asparagaceae s.l.) i podrodziny agawowych (Agavoideae).
Liten sandlilja (Anthericum ramosum) är en art i familjen Sparrisväxter. Denna vackra art förekommer på sandiga ställen i stora delar av Europa och Kaukasus. I Sverige finns arten endast i nordöstra Skåne, på Öland och Gotland. Liten sandlilja odlas ibland som trädgårdsväxt.
Den har en långsträckt jordstam. Blomställningen är sammansatt, det vill säga en två gånger förgrenad klase. Till bladens, fröhusets och frönas form har den sin motsvarighet inom släktet lökar (Allium), liksom även till örtståndets blåaktiga färgton, men blomkalkens 6 blad skiljer sig från lökarnas. De inre är nästan dubbelt så breda som de yttre. Blomfärgen är vit.
Tidigare utgjorde sandliljorna en egen familj, sandliljeväxter (Anthericaceae), men de har numera placerats i agaveväxterna, en familj som alternativt kan ingå i sparrisväxterna.
Synonyma svenska namn för denna art är sandlilja och grenig sandlilja.
Wikimedia Commons har media som rör Liten sandlilja.
Liten sandlilja (Anthericum ramosum) är en art i familjen Sparrisväxter. Denna vackra art förekommer på sandiga ställen i stora delar av Europa och Kaukasus. I Sverige finns arten endast i nordöstra Skåne, på Öland och Gotland. Liten sandlilja odlas ibland som trädgårdsväxt.
Den har en långsträckt jordstam. Blomställningen är sammansatt, det vill säga en två gånger förgrenad klase. Till bladens, fröhusets och frönas form har den sin motsvarighet inom släktet lökar (Allium), liksom även till örtståndets blåaktiga färgton, men blomkalkens 6 blad skiljer sig från lökarnas. De inre är nästan dubbelt så breda som de yttre. Blomfärgen är vit.
Tidigare utgjorde sandliljorna en egen familj, sandliljeväxter (Anthericaceae), men de har numera placerats i agaveväxterna, en familj som alternativt kan ingå i sparrisväxterna.
Багаторічна рослина 30–80 см завдовжки. Квіткове стебло розгалужене; оцвітина до 25 мм в діаметрі; тичинки майже такої ж довжини, як листочки оцвітини. Коробочка майже куляста, вгорі з невеликим вістрям. Листки прикореневі, лінійні, завширшки 3–6 мм[2]. Коробочка 5 × 6 мм, стиснено-куляста[4].
Європа: Данія, Швеція, Австрія, Угорщина, Польща, Словаччина, Швейцарія, Білорусь, Литва, Україна, Албанія, Болгарія, Італія, Румунія, Франція, Іспанія; Азія: пн. Туреччина[5][6][7].
В Україні зростає в світлих лісах, чагарниках, на трав'янистих схилах — майже на всій території, в Степу рідше. Декоративна[2]. Входить до переліків видів, які перебувають під загрозою зникнення на територіях Дніпропетровської, Донецької, Луганської, Одеської областей і м. Севастополя[3].
Це незавершена стаття про Холодкові.
Багаторічна рослина 30–80 см завдовжки. Квіткове стебло розгалужене; оцвітина до 25 мм в діаметрі; тичинки майже такої ж довжини, як листочки оцвітини. Коробочка майже куляста, вгорі з невеликим вістрям. Листки прикореневі, лінійні, завширшки 3–6 мм. Коробочка 5 × 6 мм, стиснено-куляста.
Anthericum ramosum là một loài thực vật có hoa trong họ Măng tây. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết liên quan phân họ Thùa này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Anthericum ramosum là một loài thực vật có hoa trong họ Măng tây. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Anthericum ramosum L. (1753)
Синонимы
Вене́чник ветви́стый, или Анте́рикум ветви́стый (лат. Anthericum ramosum) — вид многолетних травянистых растений рода Венечник (Anthericum) семейства Спаржевые (Asparagaceae). Типовой вид своего рода.
Многолетнее травянистое корневищное растение. Достигает в высоту 30—70 см. Напоминающие траву листья длиной 50 см и шириной 2—6 мм шириной, значительно короче соцветия.
Соцветие прямостоячее, метельчатое. Соцветие ветвится (отсюда латинское название ramosus), в отличие от венечника лилиаго (Anthericum liliago). 6 листочков околоцветника белые, 10—13 мм длиной. Имеется 6 тычинок. Цветки без запаха, чисто белые, а пыльники ярко-жёлтые. Цветение с июня по август.
Плод — сферическая или трёхгранная коробочка.
Растение содержит стероид сапонин.
Вид обитает в основном в Европе, чаще всего встречаясь в южных странах. Он также широко распространён в Центральной Азии и России (в центральной части и на Дальнем Востоке).
Произрастает в солнечных местах с богатыми известью почвами, на полузасушливых лугах, склонах и окраинах леса. В Альпах он может быть найден на высоте 0—1600 м над уровнем моря.
Венечник ветвистый — криптофит, имеет глубокие корни. Цветки опыляются насекомыми отряда перепончатокрылые (Hymenoptera), а семена распространяются ветром. Кроме того, плодами растения питаются совята вида Metachrostis dardouini.
Декоративное растение. Первое упоминание о использовании в культуре датируется 1561 годом[3].
Вене́чник ветви́стый, или Анте́рикум ветви́стый (лат. Anthericum ramosum) — вид многолетних травянистых растений рода Венечник (Anthericum) семейства Спаржевые (Asparagaceae). Типовой вид своего рода.
-2705.jpg)
.jpg)
-2705.jpg)
.jpg)
![[1]](http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/antherica/anthe/anthramv.jpg){kind=link}