In Europe, it may be possible to distinguish two or three subspecies within Amaranthus blitum. The occurrence and distribution of infraspecific taxa of the A. blitum complex is insufficiently known in North America and requires additional floristic and taxonomic studies, although it appears that the most common is subsp. polygonoides (Moquin-Tandon) Cattetero. Some literature records of A. blitum from southern regions of North America are misidentifications of A. viridis, and vice versa; because of that the distributions of these two species in the flora area require critical reassessment.
Qırmızıbaldır qaratərə (lat. Amaranthus blitum)[1] - qaratərə cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Planhigion blodeuol yw Blodyn amor Guernsey sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Amaranthaceae yn y genws Amaranthus. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Amaranthus blitum a'r enw Saesneg yw Guernsey pigweed.
Mae'n blanhigyn lluosflwydd. Nid oes ganddo stipwl (neu ddeilen fach) ac fel arfer mae'r dail yn ddanheddog.
Mae'n ymdebygu i chwynyn, ond caiff ei fwyta mewn llawer o lefydd.[1] Arferai'r Groegiaid alw'r planhigyn yn βλίτα, ac roedd yn arferiad ganddynt fwyta'r dail a'r egin mân wedi'u coginio mewn stêm neu eu berwi a'u diferu gydag olew yr olewyddan, lemwn a halen.
Planhigion blodeuol yw Blodyn amor Guernsey sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Amaranthaceae yn y genws Amaranthus. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Amaranthus blitum a'r enw Saesneg yw Guernsey pigweed.
Mae'n blanhigyn lluosflwydd. Nid oes ganddo stipwl (neu ddeilen fach) ac fel arfer mae'r dail yn ddanheddog.
Mae'n ymdebygu i chwynyn, ond caiff ei fwyta mewn llawer o lefydd. Arferai'r Groegiaid alw'r planhigyn yn βλίτα, ac roedd yn arferiad ganddynt fwyta'r dail a'r egin mân wedi'u coginio mewn stêm neu eu berwi a'u diferu gydag olew yr olewyddan, lemwn a halen.
Laskavec hrubozel (Amaranthus blitum) je jednoletá, plazivá nebo vzpřímená, jednodomá rostlina, jeden z asi 60 druhů rodu laskavec. V minulosti býval v české krajině pěstován jako zelenina nebo léčivka a na polích se vyskytoval co plevel. V současnosti se v zahradách již neseje a z volné přírody natolik vymizel, že je považován za rostlinu ohroženou vyhynutím. V "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 byl dokonce zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][2]
Rostlina se původně vyskytovala hlavně v tropických a subtropických oblastech Asie a Afriky. V Evropě je původním druhem jen v teplých jižních oblastech okolo Středozemního moře, odkud se dále šířil a postupně zdomácněl i v dalších zemích Jižní a Střední Evropy. Druhotně byl zavlečen do Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i ostrovy Oceánie. Na mnoha místech je považován za velmi rychle se šířící invazní druh.
Tento naturalizovaný archeofyt býval v teplých oblastech České republiky hojnou bylinou. Rostl na polích v porostech řepy, brambor, kukuřice, v jarních obilovin a dále v zahradách, na vinicích, hospodářských dvorech, skládkách i podél železničních tratí, cest a chodníků. V současnosti z krajiny rychle ustupuje a stává se vzácným, vyskytuje se jen roztroušeně a nepravidelně.[1][3][4]
Jednoletá rostlina rozmnožující se výhradně semeny. Na mráz je velmi citlivá a na jaře klíčí poměrně pozdě, až je půda dostatečně teplá. Později ale roste velmi rychle a může vytvořit shluky lodyh mající až 1 m v průměru. Kvete od června do poloviny srpna, plody dozrávají v srpnu a září. Doba kvetení a tvorby plodů není odvislá od délky dne.
Rostlina je náročná na kvalitní půdu a teplé stanoviště. Roste nejvíce na osluněných místech s půdou stále mírně vlhkou, humózní a výživnou. Nejlépe ji vyhovují zavlažovaná stanoviště, avšak za pomoci dlouhého kořene dokáže přečkat i suché období. Poměrně dobře snáší sešlapávání, na takových místech zmenšuje délku lodyh i velikost listů.[1][3][5]
Bylina s poléhavou až vzpřímenou lodyhou vyrůstající do délky 20 až 80 cm, někdy jsou lodyhy natolik slabé, že vytvářejí přízemní rohože. Jednoduchá nebo od báze nepravidelně se větvící lodyha mívá červený nádech, je lysá, hranatá a hustě střídavě porostlá listy s dlouhými řapíky. Listové čepele bývají kosníkovité či okrouhle vejčité, dlouhé 1 až 6 cm a široké 0,5 až 4 cm, u báze jsou zúžené nebo klínovité, celokrajné, mírně zvlněné a na vrcholu zřetelně vykrojené. Listy mají výraznou zpeřenou žilnatinu, jsou oboustranně lysé a někdy mívají uprostřed líce tmavou či světlou skvrnu.
Květenství je zašpičatělý lichoklas tvořený bohatými, klubky drobných zelenohnědých, jednopohlavných květů s kratičkými, bělavými listeny. Další klubka květů vyrůstají z paždí listů v horních částech lodyh a větví. Samčí a samičí květy se mezi sebou prolínají. Květy mívají tři eliptické až kopistově, světle zelené okvětní lístky 1 až 2 mm velké. Samčí květy mají tři krátké tyčinky s prašníky a samičí semeník se třemi bliznami. Květy jsou větrosnubné, nemají nektar a hmyz je nenavštěvuje. Ploidie druhu je 2n = 34.
Plod je široce vejčitá, nepukavá, mírně svraštělá tobolka asi 3 mm velká. Obsahuje tmavá, hladká, čočkovitá, asi 1 mm semena, kterých rostlina vyprodukuje veliké množství. Tobolky i semena plavou a bývají často do okolí rozptylována vodou. Průchod zažívacím traktem dobytka nebo pobyt v hnojí nesnižuje jejich klíčivost.[1][3][6][7]
Rozmnožuje se semeny s různě dlouhou dobou dormance, která někdy trvá i 12 měsíců. Semena však zhruba po 2,5 létech v půdě ztrácejí klíčivost a na suchu většinou již po roce. Optimální teplota pro vzklíčení je okolo 30 °C; klíčení je epigeické, při kterém hypokotyl vynáší semeno s děložními lístky nad povrch půdy.[3][7]
Laskavec hrubozel je používán jako zelenina v zemích Afriky, Střední a Severní Ameriky, v Indii, Číně, Vietnamu, Tichomoří i v Evropě na jihu Balkánu. Při porovnání se špenátem má v listech obdobné množství dusičnanů, více vlákniny, proteinů, větší obsah vitamínů C i B a hodně minerálních látek (Ca, Fe, K, Mg, P, S, Al, Zn, Cu). Nálev z listů se v tradičním léčitelství používal k léčení ran v ústech, nemoci krku a proti průjmu a úplavici.
Byly vyšlechtěny dvě základní formy, s červenými nebo zelenými listy. Červená se většinou pěstuje pro červenofialové pigmenty, stejné jako má červená řepa, které se používají jako potravinářské barvivo.
Tato rostlina se v teplých a vlhkých oblastech projevuje jako rychle se šířící plevel, je však citlivá i na běžné herbicidy a lze ji snadno z polí vymýtit.[3][8]
Vrcholové květenství
Úžlabní květenství
Zrající plody
Semena
Obrázky, zvuky či videa k tématu laskavec hrubozel ve Wikimedia Commons
Laskavec hrubozel (Amaranthus blitum) je jednoletá, plazivá nebo vzpřímená, jednodomá rostlina, jeden z asi 60 druhů rodu laskavec. V minulosti býval v české krajině pěstován jako zelenina nebo léčivka a na polích se vyskytoval co plevel. V současnosti se v zahradách již neseje a z volné přírody natolik vymizel, že je považován za rostlinu ohroženou vyhynutím. V "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 byl dokonce zařazen mezi ohrožené druhy (C3).
Der Aufsteigende Fuchsschwanz (Amaranthus blitum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Amarant (Amaranthus) innerhalb der Familie der Fuchsschwanzgewächse (Amaranthaceae). Die Blätter werden als Gemüse gegessen.
Der Aufsteigende Fuchsschwanz ist eine einjährige krautige Pflanze mit Wuchshöhen von bis zu 100 cm. Der gestauchte bis gestreckte, einfache oder verzweigte Stängel ist kahl. Die wechselständig und spiralig angeordneten Laubblätter sind 1 bis 10 cm lang gestielt. Die einfache und grüne bis leicht purpurfarbene Blattspreite ist bei einer Länge von 1 bis 10 cm sowie einer Breite von 0,5 bis 6 cm kantig eiförmig und besitzt verzweigte Blattadern. Es sind keine Nebenblätter vorhanden.
Der Aufsteigende Fuchsschwanz ist einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die eingeschlechtigen Blüten stehen zu gemischten knäueligen Blütenständen zusammengedrängt in den Blattachseln. Die drei, selten fünf Blütenhüllblätter sind nur etwa 1,5 mm lang. Männliche Blüten tragen drei Staubblätter. Weibliche Blüten besitzen einen oberständigen Fruchtknoten mit nur einer Samenanlage und zwei bis drei Narben.
Die bei einem Durchmesser von etwa 2 mm rundlichen bis elliptischen Kapselfrüchte reißen bei Reife zur Entlassung des einzelnen Samens unregelmäßig auf.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 34.[1]
Der Aufsteigende Fuchsschwanz besitzt eine kosmopolitische Verbreitung über die tropischen und gemäßigten Zonen der Welt. Das Ursprungsgebiet der Art wird im Mittelmeerraum vermutet.
Als Nutzpflanze wird er hauptsächlich in Ost- und Zentralafrika angebaut, der Ursprung der Domestikation wird in Indien vermutet. Die Samen werden wie die einiger anderer Arten der Gattung Amarant wie Getreide verwendet. Die Blätter dienen frisch oder getrocknet als Gemüse.
Der Aufsteigende Fuchsschwanz ist eine alte Kulturpflanze, die schon in den Pfahlbauten nachgewiesen wurde und somit ein Kulturrelikt und ein Archäophyt darstellt. Die im Mittelmeerraum beheimatete Pflanze ist heute weltweit verschleppt. Von Theophrast wird ein angebautes Gemüse „bliton“ oder „blitum“ genannt. Im „Capitulare de villis“ Karls des Großen heißt die Pflanze „blidas“. Wegen aufwendiger Ernte und geringer Qualität wurde sie im deutschsprachigen Raum schon im 16. Jahrhundert vom Spinat verdrängt. Der Aufsteigende Fuchsschwanz wurde früher auch Hundsmelde[2] genannt.
Die Erstveröffentlichung von Amaranthus blitum erfolge 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 2, S. 990[3]. Synonyme für Amaranthus blitum L. sind: Amaranthus ascendens Loisel., Amaranthus blitum var. polygonoides Moq., Amaranthus lividus L., Amaranthus lividus subsp. polygonoides (Moq.) Probst, Amaranthus lividus var. ascendens (Loisel.) Hayw. & Druce, Amaranthus lividus var. ascendens Thell., Amaranthus lividus var. polygonoides (Moq.) Thell., Euxolus ascendens (Loisel.) H.Hara, Euxolus viridis var. ascendens (Loisel.) Moq. [4]
Amaranthus blitum gehört zur Untergattung Albersia aus der Gattung Amaranthus.[5]
Verschiedene Unterarten und kultivierte Varietäten sind bekannt, die sich in der Stängelmorphologie, Blütenblattform und Blattfärbung unterscheiden.[5] In Europa kommen vor[6][7]:
Es gibt auch:
Weitere zum Teil auch nur regional gebräuchliche Bezeichnungen für den Aufsteigenden Fuchsschwanz sind oder waren: Blutkraut (Schlesien), Blutmayer (Schlesien), Erdbeerspinat (Bern), Flöhkraut (Berner Oberland), Maier, Rautrich (Sommerfeld), Rotbuckeln (Zürich), Stur (Ostpreußen) und Tausendschön.[9]
Der Aufsteigende Fuchsschwanz (Amaranthus blitum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Amarant (Amaranthus) innerhalb der Familie der Fuchsschwanzgewächse (Amaranthaceae). Die Blätter werden als Gemüse gegessen.
Blittu (Isem usnan: Amaranthus blitum) d talmest n yemɣi seg twacult n wamaranthaceae 
. Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Blittu (Isem usnan: Amaranthus blitum) d talmest n yemɣi seg twacult n wamaranthaceae . Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Το βλίτο ή βλήτο είναι ετήσιο φυτό της οικογένειας των αμαρανθοειδών. Η επιστημονική του ονομασία είναι Amaranthus blitum (Αμάραντος το βλίτον).
Είναι ιθαγενές της περιοχής της Μεσογείου αλλά έχει εισαχθεί σε πολλά μέρη του κόσμου, όπως στην ανατολική Βόρεια Αμερική[1]. Τρώγεται σε πολλά μέρη του κόσμου.[2] Εκτιμάται ιδιαιτέρως στην ελληνική κουζίνα όπου οι βλαστοί και τα φύλλα του τρώγονται βραστά με ελαιόλαδο και λεμόνι.
Μεταφορικά βλίτο λέγεται ο χαζός.
Το βλίτο ή βλήτο είναι ετήσιο φυτό της οικογένειας των αμαρανθοειδών. Η επιστημονική του ονομασία είναι Amaranthus blitum (Αμάραντος το βλίτον).
Είναι ιθαγενές της περιοχής της Μεσογείου αλλά έχει εισαχθεί σε πολλά μέρη του κόσμου, όπως στην ανατολική Βόρεια Αμερική. Τρώγεται σε πολλά μέρη του κόσμου. Εκτιμάται ιδιαιτέρως στην ελληνική κουζίνα όπου οι βλαστοί και τα φύλλα του τρώγονται βραστά με ελαιόλαδο και λεμόνι.
Μεταφορικά βλίτο λέγεται ο χαζός.
Amaranthus blitum, commonly called purple amaranth[1] or Guernsey pigweed,[2] is an annual plant species in the economically important plant family Amaranthaceae.
Amaranthus blitum is an erect or semi-prostrate annual plant. The single or branched stem can grow to one metre (three point three feet) tall. The green or purplish leaves are up to 10 cm (4 in) long on stalks of a similar length and are arranged spirally. They are simple, roughly triangular in shape and have entire margins. The inflorescence is a spike with the tiny male and female flowers clustered together. The fruits are small globular capsules containing disc-shaped seeds.[3]
Native to the Mediterranean region, it is naturalized in other parts of the world, including much of eastern North America,[1] much of tropical Africa, Western Europe and Japan.[3] In Britain it was first recorded in the wild in 1771 when it appeared in Essex. It occurred more frequently in scattered locations in southern England in the 19th century but has since decreased. It is established in Guernsey and elsewhere as a casual plant, springing up on waste ground, rubbish tips and cultivated areas, probably from wool waste, coconut fibre or birdseed.[3]
Although not cultivated, this plant is gathered from the wild and eaten in many parts of the world.[4] The Greeks call the Amaranthus blitum var. silvestre, vlita (Modern Greek: βλίτα), and eat the leaves and the tender shoots cooked in steam or boiled and then served with olive oil, lemon and salt. Similarly, it is also picked as young shoots in Lebanon and cooked in olive oil, onion, chilli, and burghul, seasoned with salt and drizzled with lemon juice before eating with pita bread. It is considered a side dish and particularly popular in the north of Lebanon.[3]
The closely related Amaranthus viridis, the slender amaranth or green amaranth, is also widely eaten.[5]
Amaranthus blitum, commonly called purple amaranth or Guernsey pigweed, is an annual plant species in the economically important plant family Amaranthaceae.
Amaranthus blitum es una especie de planta anual, económicamente importante, perteneciente a la familia Amaranthaceae. Es nativa de la región del Mediterráneo y se ha naturalizado en otras partes del mundo, incluido el este de Norteamérica.[4] A pesar de ser una maleza, se come en muchas partes del mundo[5]
Alcanza un tamaño de 20-60 cm de altura. La planta es glabra de color verde oscuro. El tallo muy ramificado, carnoso, de color rojizo y brillante. Las hojas son romas con la muesca en la parte superior, y se estrecha en la base. El borde está dentado finamente. La inflorescencia es axilar y esférica.
Amaranthus blitum fue descrita por el científico, naturalista, botánico y zoólogo sueco Carlos Linneo y publicada en Species Plantarum 2: 990, en el año 1753. (1 de mayo de 1753)[6] [7]
Amaranthus: nombre genérico que procede del griego amaranthos, que significa "flor que no se marchita".[8]
blitum: epíteto con el que los griegos llamaban a Amaranthus blitum var. silvestre, vlita (en griego, βλήτα), y comían las hojas y los brotes tiernos cocidos al vapor o hervidas y luego servidas con aceite de oliva, limón y sal.
NOTA: Los nombres que presentan enlaces son sinónimos en otras especies:
El objetivo del estudio fue determinar la actividad antioxidante (antioxidante total y actividades de eliminación de radicales libres y el contenido fenólico total de Amaranthus sp. También se estudiaron los efectos de diferentes tiempos de blanqueo (10 y 15 min) sobre la actividad antioxidante y el contenido fenólico.[10]
Amaranthus blitum es una especie de planta anual, económicamente importante, perteneciente a la familia Amaranthaceae. Es nativa de la región del Mediterráneo y se ha naturalizado en otras partes del mundo, incluido el este de Norteamérica. A pesar de ser una maleza, se come en muchas partes del mundo
L'amarante sauvage ou amarante blette (Amaranthus blitum L., syn. Amaranthus livides L.) est une plante herbacée annuelle, anciennement cultivée, de la famille des Amaranthacées ou des Chénopodiacées selon la classification classique de Cronquist (1981). Son nom latin d'espèce blitum a donné naissance au mot français blette, mais l'espèce A. blitum étant presque inconnue en France de nos jours ce mot est devenu synonyme de bette (Beta vulgaris L.).
Adventice cosmopolite, cette espèce est originaire de la région méditerranéenne, mais s'est naturalisée dans d'autres parties du monde, notamment le Japon, la partie orientale de l'Amérique du Nord, en Inde ou en Afrique occidentale, orientale et australe[1].
Elle est cultivée dans les jardins familiaux du Sud-Est de l'Europe, en Inde ou en Afrique centrale et orientale et consommée, notamment en Grèce, bouillie en salade (avec huile d'olive et jus de citron) sous le nom de vlita (grec moderne: βλίτα[1]).
Elle fait partie des plantes dont la culture est recommandée dans les domaines royaux par Charlemagne dans le capitulaire De Villis (fin du VIIIe ou début du IXe siècle).
L'amarante sauvage ou amarante blette (Amaranthus blitum L., syn. Amaranthus livides L.) est une plante herbacée annuelle, anciennement cultivée, de la famille des Amaranthacées ou des Chénopodiacées selon la classification classique de Cronquist (1981). Son nom latin d'espèce blitum a donné naissance au mot français blette, mais l'espèce A. blitum étant presque inconnue en France de nos jours ce mot est devenu synonyme de bette (Beta vulgaris L.).
Adventice cosmopolite, cette espèce est originaire de la région méditerranéenne, mais s'est naturalisée dans d'autres parties du monde, notamment le Japon, la partie orientale de l'Amérique du Nord, en Inde ou en Afrique occidentale, orientale et australe.
Elle est cultivée dans les jardins familiaux du Sud-Est de l'Europe, en Inde ou en Afrique centrale et orientale et consommée, notamment en Grèce, bouillie en salade (avec huile d'olive et jus de citron) sous le nom de vlita (grec moderne: βλίτα).
Elle fait partie des plantes dont la culture est recommandée dans les domaines royaux par Charlemagne dans le capitulaire De Villis (fin du VIIIe ou début du IXe siècle).
Wjesny šćěrjenc (Amaranthus blitum, syn. Amaranthus lividus) je rostlina ze swójby šćěrjencowych rostlinow (Amaranthaceae).
Wjesny šćěrjenc je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 20 hač do 70 cm. Rostlina je ćmowozelena hač módrozelena, naha a ležaca abo wustupowaca.
Stołpik často je čerwjenojty.
Łopjena su dołho stołpikate a často njesu swětły abo čerwjenojty blečk.
Kćěje wot junija hač do oktobra. Kwětnistwo je jara huste. Kćenja steja w łopjenowych rozporach a nakónčnych kwětnistwach. Jich tři kćenjowe łopješka su běłokožowe.
Rosće w zahrodach, na winicach, na pućowych kromach a na drjebiznowych městnach. Ma radšo wutkate pódy.
Wjesny šćěrjenc (Amaranthus blitum, syn. Amaranthus lividus) je rostlina ze swójby šćěrjencowych rostlinow (Amaranthaceae).
L'amaranto livido (Amaranthus blitum L.) è una pianta erbacea della famiglia delle Amarantaceae.[1]
L'amaranto livido (Amaranthus blitum L.) è una pianta erbacea della famiglia delle Amarantaceae.
Amaranthus blitum, antique blitum (e Graeco βλίτον), est species plantarum florentium in familia Amaranthacearum. Planta est edulis, in regione Mediterraneo endemica, sed in aliis regionibus, praecipue multo Americae Septentrionalis orientalis, naturalizata.[1] Modo malarum herbarum gignitur sed homines in multis regionibus eam edunt.[2]
Vide "Amaranthum blitum" apud Vicispecies. 
Situs scientifici: Tropicos • Tela Botanica • GRIN • ITIS • Plant List • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • Plantes d'Afrique • Flora of China • INPN France • Flora of North America • USDA Plants Database Amaranthus blitum, antique blitum (e Graeco βλίτον), est species plantarum florentium in familia Amaranthacearum. Planta est edulis, in regione Mediterraneo endemica, sed in aliis regionibus, praecipue multo Americae Septentrionalis orientalis, naturalizata. Modo malarum herbarum gignitur sed homines in multis regionibus eam edunt.
Uoginis burnotis (lot. Amaranthus blitum, angl. purple amaranth, vok. aufsteigender Amarant) – burnotinių (Amaranthaceae) šeimos augalas. Kilęs iš Viduržemio jūros regiono, bet vėliau paplitęs po visą Europą.
Aukštis 20–60 cm. Stiebas šliaužiojantis. Augalas tamsiai žalios spalvos. Lapai pražanginiai, nedideli. Šaknys kuokštinės, tankios, iki 2 cm skersmens. Žiedai smulkūs, susitelkę kamuolėliais tankiose varpose.
Lietuvoje dažna piktžolė. Auga daržuose, laukuose, panamėse. Lapai tinkami salotoms[1].
Uoginis burnotis (lot. Amaranthus blitum, angl. purple amaranth, vok. aufsteigender Amarant) – burnotinių (Amaranthaceae) šeimos augalas. Kilęs iš Viduržemio jūros regiono, bet vėliau paplitęs po visą Europą.
Aukštis 20–60 cm. Stiebas šliaužiojantis. Augalas tamsiai žalios spalvos. Lapai pražanginiai, nedideli. Šaknys kuokštinės, tankios, iki 2 cm skersmens. Žiedai smulkūs, susitelkę kamuolėliais tankiose varpose.
Lietuvoje dažna piktžolė. Auga daržuose, laukuose, panamėse. Lapai tinkami salotoms.
Bayam Itik atau nama saintifiknya Amaranthus blitum L. merupakan sejenis sayuran yang boleh di makan dan berasal dari Asia Tenggara.
Bayam Itik atau nama saintifiknya Amaranthus blitum L. merupakan sejenis sayuran yang boleh di makan dan berasal dari Asia Tenggara.
De kleine majer (Amaranthus blitum, synoniem: Amaranthus lividus) is een eenjarige plant uit de amarantenfamilie (Amaranthaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of toegenomen. De plant komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied en heeft zich van daaruit over de hele wereld verspreid. Het aantal chromosomen is 2n = 34.
De plant wordt 40 - 80 cm hoog en heeft een kale, vaak rood aangelopen stengel. Soms zijn de stengels uitgespreid en sterk vertakt, waardoor een mat gevormd wordt. De eironde, 1 - 6 cm lange en 0,5 - 4 cm brede bladeren zijn aan de top uitgerand of afgeknot.
De plant bloeit van juli tot in de herfst met groenachtige, eenslachtige bloemen. De bovenste bloemen vormen een schijnaar zonder bladeren, de middelste bloemkluwens zitten in de oksels van de stengelbladeren. Soms wordt er alleen een schijnaar gevormd. De bloem heeft meestal drie, 0,8 - 1,5 mm lange bloemdekbladen met breedvliezige randen en een iets korter, 0,5 mm lang schutblaadje. De mannelijke bloemen, die meestal aan de top van de schijnaar zitten hebben drie meeldraden. De stijl van de vrouwelijke bloem heeft drie stempels.
De zwarte of roodbruine, 1 - 1,8 mm grote vrucht is een ruitvormig-ellipsvormig, afgeplat, zwak rimpelig, openspringend (dehiscent) nootje met een spitse top dat geen groene nerven heeft. Het zaad vult het grootste deel van het nootje.
De kleine majer komt voor op droge, matig voedselrijke grond in tuinen, akkerland en tussen straatstenen.
De kleine majer is een archeofyt. Hij werd al in de bronstijd als een soort spinazie gegeten. Theophrastus noemde de groente bliton of blitum, in Capitulare de Villis van Karel de Grote wordt de plant blidas genoemd. Vanwege de veel arbeid vragende oogst en de geringe kwaliteit werd de kleine majer in de zestiende eeuw in Europa verdrongen door spinazie. In een land als Mozambique wordt hij nog veel als groente genuttigd. De plant is rijk aan ascorbinezuur, foliumzuur, caroteen en calcium.
De kleine majer (Amaranthus blitum, synoniem: Amaranthus lividus) is een eenjarige plant uit de amarantenfamilie (Amaranthaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als algemeen voorkomend en stabiel of toegenomen. De plant komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied en heeft zich van daaruit over de hele wereld verspreid. Het aantal chromosomen is 2n = 34.
De plant wordt 40 - 80 cm hoog en heeft een kale, vaak rood aangelopen stengel. Soms zijn de stengels uitgespreid en sterk vertakt, waardoor een mat gevormd wordt. De eironde, 1 - 6 cm lange en 0,5 - 4 cm brede bladeren zijn aan de top uitgerand of afgeknot.
De plant bloeit van juli tot in de herfst met groenachtige, eenslachtige bloemen. De bovenste bloemen vormen een schijnaar zonder bladeren, de middelste bloemkluwens zitten in de oksels van de stengelbladeren. Soms wordt er alleen een schijnaar gevormd. De bloem heeft meestal drie, 0,8 - 1,5 mm lange bloemdekbladen met breedvliezige randen en een iets korter, 0,5 mm lang schutblaadje. De mannelijke bloemen, die meestal aan de top van de schijnaar zitten hebben drie meeldraden. De stijl van de vrouwelijke bloem heeft drie stempels.
De zwarte of roodbruine, 1 - 1,8 mm grote vrucht is een ruitvormig-ellipsvormig, afgeplat, zwak rimpelig, openspringend (dehiscent) nootje met een spitse top dat geen groene nerven heeft. Het zaad vult het grootste deel van het nootje.
De kleine majer komt voor op droge, matig voedselrijke grond in tuinen, akkerland en tussen straatstenen.
Szarłat siny[2] (Amaranthus lividus) – gatunek rośliny należący do rodziny szarłatowatych. Znany też jako szarłat tępolistny, szarłat pospolity[3] i szarłat szary[4]. Pochodzi z Europy Południowej (obszaru śródziemnomorskiego). Na ziemie polskie został zawleczony nieświadomie, przypadkowo. Po raz pierwszy stwierdzony został w 1826 r. w Gdańsku. Obecnie rozprzestrzeniony jest na terenie całej Polski. Na rodzime gatunki nie wywiera wpływu. Status gatunku we florze Polski: kenofit[5].
Takson ten uznawany jest także za podgatunek Amaranthus blitum L. subsp. oleraceus (L.) Costea Sp. pl. 2:990. 1753[6].
Roślina jednoroczna. Kwitnie od lipca do września[7] . Występuje w miejscach ruderalnych oraz jako chwast na polach, w ogrodach i ugorach. Wymaga gleb suchych i żyznych.
Szarłat siny (Amaranthus lividus) – gatunek rośliny należący do rodziny szarłatowatych. Znany też jako szarłat tępolistny, szarłat pospolity i szarłat szary. Pochodzi z Europy Południowej (obszaru śródziemnomorskiego). Na ziemie polskie został zawleczony nieświadomie, przypadkowo. Po raz pierwszy stwierdzony został w 1826 r. w Gdańsku. Obecnie rozprzestrzeniony jest na terenie całej Polski. Na rodzime gatunki nie wywiera wpływu. Status gatunku we florze Polski: kenofit.
Takson ten uznawany jest także za podgatunek Amaranthus blitum L. subsp. oleraceus (L.) Costea Sp. pl. 2:990. 1753.
Amaranthus blitum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Amaranthaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 990., no ano de 1753.[1]
Os seus nomes comuns são beldros, beldro-manso, bredos, bredo-manso, bredo-roxo, carurú-folha-de-cuia ou carurú-vermelho.[2]
Esta espécie apresenta os caules decumbentes, ou seja, apenas com sua extremidade ascendente, e sem pêlos. As folhas podem atingir os 3,5 cm de comprimento e os 2,2 cm de largura. As flores apresentam-se em grupos (inflorescências). Possui brácteas que chegam a ter o comprimento do perianto. As flores do sexo feminino são compostas por 3 peças que podem atingir os 1,5 mm e apresentam uma ponta curta, aguda e rígida (mucrão). Os frutos são aquénios que podem atingir 3 mm. As sementes são de cor preta, podendo atingir 1,2 mm. A época de floração dá-se de Junho até Setembro.[3]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente no Arquipélago da Madeira. Ocorre na ilha da Madeira, não ocorrendo das ilhas de Porto Santo, Selvagens ou nas Desertas.[4]
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Segundo o The Plant List, tem as seguintes subespécies aceites:[5]
Amaranthus blitum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Amaranthaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 990., no ano de 1753.
Os seus nomes comuns são beldros, beldro-manso, bredos, bredo-manso, bredo-roxo, carurú-folha-de-cuia ou carurú-vermelho.
Mållamarant (Amaranthus blitum) är en växt tillhörande amarantsläktet.
Wikimedia Commons har media som rör Mållamarant.
Mållamarant (Amaranthus blitum) är en växt tillhörande amarantsläktet.
Однорічна трав'яниста рослина 20–60(-100) см заввишки. Рослина, має голе, гіллясте, м'ясисте, червонуватого кольору яскраве стебло. Листя просте, темно-зелене, яйцеподібне, розміщене спірально, довжиною від 1 до 10 см і шириною від 0.5 до 6 см, краї дрібно зазубрені. Однодомна. Квітне з липня до осені; має зеленуваті, одностатеві квіти. Оцвітина складається з трьох вузьких пелюсток. Суцвіття юрмляться в пазухах листків. Плоди розміром 1–2 мм від округлих до еліптичних, з одним насінням. Насіння темне, заповнює основну частину плоду. Число хромосом 2n = 34.
Батьківщина: Африка: Кенія; Танзанія; Уганда; Алжир; Єгипет; Лівія; Марокко; Туніс; Малаві. Азія: Китай; Японія; Тайвань; Туркменістан; Іран; Туреччина; Індія; Непал; Пакистан; Шрі Ланка; Лаос; В'єтнам; Індонезія. Європа: Австрія; Угорщина; Албанія; Болгарія; Хорватія; Греція; Італія; Македонія; Сербія; Словенія; Франція; Португалія; Гібралтар; Іспанія. Широко натуралізований вид і має космополітичне поширення у тропічних і помірних зонах світу (у тому числі в Україні). Також культивується. Займає сухі, помірно родючі ґрунти в садах, на полях, між бруківкою.
Насіння, як і деяких інших видів роду Amaranthus, використовується як зернові культури. Листя використовується свіже або сушене, як овоч.
.jpg)
Amaranthus blitum là loài thực vật có hoa thuộc họ Dền. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết về phân họ Dền này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Amaranthus blitum là loài thực vật có hoa thuộc họ Dền. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Amaranthus blitum L., 1753
Амара́нт жми́нда, или щири́ца жминда (лат. Amaránthus blítum), также амарант сизова́тый (Amaranthus lívidus) — однолетнее растение, вид рода Амарант (Amaranthus) семейства Амарантовые (Amaranthaceae).
Однодомное однолетнее травянистое растение до 1 м высотой. Стебли лежачие до прямостоячих, обычно сильно разветвлённые, голые или с рыхлыми простыми многоклеточными волосками, зелёные или коричневые.
Листья немного мясистые, зелёные или красноватые, 2—8 см длиной и 1—5 см шириной, ромбически-яйцевидные, с клиновидным или усечённым основанием, на верхушке с небольшой выемкой или притупленные. Черешки 1—4 см длиной.
Цветки в пазушных щитковидных пучках и в верхушечной метёлке разнообразной формы — от короткой и широкой до длинной и узкой, тогда часто разветвлённой. Прицветнички треугольно-яйцевидные, короче листочков околоцветника. Околоцветник представлен тремя листочками 1,5—2×0,2—0,4 мм, обыкновенно линейных, один из них (редко — два) в средней части с расширенной средней жилкой, два других — целиком плёнчатые.
Плод — нераскрывающаяся односемянная коробочка эллиптической до шаровидной формы. Семя лишь немного меньше гнезда коробочки.
Число хромосом — 2n = 34.
В пределах вида выделяются несколько подвидов, отличающихся главным образом размером плодов и семян. Наиболее мелкие семена (0,8—1,1 мм длиной) у A. blitum subsp. emarginatus, наиболее крупные (1,2—1,9 мм) у A. blitum subsp. oleraceus. У номинативного подвида A. blitum subsp. blitum семена 1,1—1,2 мм длиной.
Номинативный подвид A. blitum subsp. blitum происходит из Средиземноморья (Южная Европа, Северная Африка), в настоящее время редко встречается в Северной Америке и Австралии. A. blitum subsp. emarginatus родом из тропической Америки, сейчас распространился по умеренным регионам Северной Америки и Европы. A. blitum subsp. oleraceus — культигенный таксон, возникший, по-видимому, в Европе, вне культивирования в настоящее время встречается крайне редко.
В Европе инвазивным является подвид A. blitum subsp. emarginatus, расселяющийся по прибрежным регионам. Признан инвазивным видом в Тувалу.
Гомотипные:
Гетеротипные:
и другие.
Амара́нт жми́нда, или щири́ца жминда (лат. Amaránthus blítum), также амарант сизова́тый (Amaranthus lívidus) — однолетнее растение, вид рода Амарант (Amaranthus) семейства Амарантовые (Amaranthaceae).
凹头苋（学名：Amaranthus blitum）是苋科苋属的植物。分布在日本、非洲、南美、欧洲以及中国大陆的西藏、内蒙古、青海、宁夏等地，生长于海拔200米至2,000米的地区，一般生于田野以及人家附近的杂草地上。
野苋（植物名实图考）
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇莧科小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 凹头苋（学名：Amaranthus blitum）是苋科苋属的植物。分布在日本、非洲、南美、欧洲以及中国大陆的西藏、内蒙古、青海、宁夏等地，生长于海拔200米至2,000米的地区，一般生于田野以及人家附近的杂草地上。
イヌビユ（犬莧、学名: Amaranthus blitum）はヒユ科ヒユ属の一年草。畑、果樹園、空地、道端などで、夏期に生育する雑草。地域によっては、ノビユ、クサケトギ、ヒョー、キチガイ、ヤブドロボウ、オコリ、フシダガ、ヒエ、フユナ、ヨバイグサと呼ばれる。
![[icon]](http://ja.wikipedia.org/wiki/%E3%83%95%E3%82%A1%E3%82%A4%E3%83%AB:Wiki_letter_w_cropped.svg){kind=small}
草姿は直立もしくは横に広く伸び、草丈は30[2]から60cmに達する。茎は緑色または淡紫色で円柱状、無毛で平滑。
幼苗期の葉は先がへこんだ卵型で、表は濃緑色、裏は淡紅紫色。成植物の葉は互生で、葉柄をもち、菱形状、先がややへこむ。
増殖は種子により、一株の種子数は10,000から15,000程度。千粒重は300から500mgである。盛夏期では、発芽から約1か月で結実する。
幼苗
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 イヌビユ（犬莧、学名: Amaranthus blitum）はヒユ科ヒユ属の一年草。畑、果樹園、空地、道端などで、夏期に生育する雑草。地域によっては、ノビユ、クサケトギ、ヒョー、キチガイ、ヤブドロボウ、オコリ、フシダガ、ヒエ、フユナ、ヨバイグサと呼ばれる。
