Spergularia és un gènere de plantes de flors amb 175 espècies, pertanyent a la família Caryophyllaceae. Són naturals del compte del Mediterrani, Europa central i Amèrica del Nord. Creix a prop de les costes i en terrenys arenós. És una planta herbàcia caduca o perenne amb tija erecte i raïmificat, aconseguint una altura de 25 cm. Les fulles són estretes, oposades, lineals, sèssils. Les inflorescències en cims terminals amb flors de cinc pètals de color blanc a rosa. El fruit és una càpsula.
Spergularia és un gènere de plantes de flors amb 175 espècies, pertanyent a la família Caryophyllaceae. Són naturals del compte del Mediterrani, Europa central i Amèrica del Nord. Creix a prop de les costes i en terrenys arenós. És una planta herbàcia caduca o perenne amb tija erecte i raïmificat, aconseguint una altura de 25 cm. Les fulles són estretes, oposades, lineals, sèssils. Les inflorescències en cims terminals amb flors de cinc pètals de color blanc a rosa. El fruit és una càpsula.
Kuřinka (Spergularia) je rod převážně nízkých rostlin rostoucích na osluněných sušších místech, část z nich je slanomilná. V čeledi hvozdíkovitých je tento rod řazen do podčeledě Polycarpoideae, případně do tribu Polycarpaeae.
Rostliny rodu kuřinka vyrůstají na severní i jižní polokouli v mírném a subtropickém pásu. Je rozlišováno 60 až 70 druhů, nejvyšší počet se vyskytuje ve Střední a Jižní Americe. V Evropě je rozpoznáno 17 druhů, z toho v České republice čtyři.[2][3]
Jsou to jednoleté až vytrvalé rostliny které bývají buď celé nebo alespoň částečně porostlé žláznatými chlupy. Jejích lodyhy jsou zpravidla plazivé, poléhavé či méně často vzpřímené, v uzlinách jsou mnohdy ztlustlé. Přisedlé dužnaté listy vyrůstající na lodyhách vstřícně jsou čárkovitého nebo šídlovitého tvaru a bývají převážně zakončeny hrotem. V paždích listů vyrůstají postranní svazečky dalších listů. Z uzlin společně s listy rostou dva suchomázdřité kopinaté až trojúhelníkovité palisty které jsou vytrvalé nebo opadavé.
Pravidelné pětičetné nebo zřídka trojčetné květy jsou oboupohlavné nebo méně často funkčně jen samčí nebo samičí. Vyrůstají na stopkách z paždí listů nebo na koncích lodyh a to jednotlivě nebo vytvářejí klasický neb jednostranný vidlan. Okvětí je tvořeno výrazným kalichem i korunou. Částečně srostlé zelené lístky kalichu jsou úzce suchomázdřité, kopinaté nebo vejčité, špičaté či tupé. Bílé až fialové lístky koruny jsou na vrcholech zaoblené. Gyneceum je vytvořeno 3 (ojediněle 5) plodolisty, ze svrchního semeníku vyrůstá 3 (ojediněle 5) čnělek s 3 (ojediněle 5) laločnými bliznami. V květu dále bývá jedna až deset tyčinek, s podélně pukajícími prašníky, vyrůstající v jednom nebo dvou přeslenech. U některých druhů dochází převážně k samoopylení. Druhy cizosprašné mají květy více lákající opylující hmyz, jsou větší, pestřejší a mají více pylu a nektaru.
Plod je vejcovitá tobolka 3 až 7 mm dlouhá která se otvírá třemi chlopněmi. Semena (30 až 150 ks) jsou barvy světlé, hnědé i černé, tvaru kulatého nebo hruškovitého. Osemení mají hladké, svrasčelé nebo bradavčité, některá semena mají blanitý lem.[2][3][4][5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kuřinka ve Wikimedia Commons
Kuřinka (Spergularia) je rod převážně nízkých rostlin rostoucích na osluněných sušších místech, část z nich je slanomilná. V čeledi hvozdíkovitých je tento rod řazen do podčeledě Polycarpoideae, případně do tribu Polycarpaeae.
Die Schuppenmieren (Spergularia), auch Spärklinge oder Spörgel genannt, sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Die Schuppenmieren sind einjährige oder ausdauernde krautige Pflanzen. Sie bilden häufig Rasen. Die Stängel sind an der Basis manchmal etwas verholzt, die Stängel sind aufrecht, niederliegend oder aufsteigend. Die oberirdischen Pflanzenteile sind kahl oder drüsig behaart. Manche Arten bilden kurze, beblätterte Seitensprosse, sogenannte Blattbüschel, jedoch immer nur an einer Seite des Knotens.
Die Laubblätter sind typisch für die Familie gegenständig. Die Nebenblätter sind trockenhäutig, silbrig und papierartig, sowie am Grunde verwachsen.
Die eingeschlechtigen oder zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die Blütenstiele werden nach der Blüte herabgeschlagen, richten sich zur Fruchtreife hin aber wieder auf. Die fünf Kelchblätter sind frei und haben oft einen schmalen, weißen Hautrand. Die fünf Kronblätter sind ganzrandig und rosa bis rot, selten weiß. Es gibt (ein) fünf bis zehn Staubblätter. Der Stempel besitzt drei Griffel.
Die Kapselfrucht springt mit drei Klappen auf. Die Samen sind birnenförmig bis rundlich, oder linsenförmig und geflügelt.
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten (Entomophilie) oder durch Selbstbestäubung (Autogamie).
Die Ausbreitung erfolgt für die zwei unterschiedlichen Samentypen verschieden: Die geflügelten Samen werden durch den Wind verbreitet, wobei der Hautrand als Flugapparat dient (Anemochorie). Die rundlichen Samen besitzen eine warzige und stachelige Oberfläche und werden als Klettfrüchte verbreitet (Epizoochorie).
Die Gattung Spergularia gehört zur Tribus Polycarpeae in der Unterfamilie Paronychioideae werden innerhalb der Familie Caryophyllaceae.
Etwa 17 Arten kommen in Europa vor. In Mitteleuropa kommen Igelsamige Schuppenmiere (Spergularia echinosperma), Salz-Schuppenmiere (Spergularia marina), Flügelsamige Schuppenmiere (Spergularia media), Rote Schuppenmiere (Spergularia rubra) und Getreidemiere (Spergularia segetalis).[1]
Zur Gattung Schuppenmieren (Spergularia) gehören etwa 25 Arten (Auswahl):[2][3]
Die Schuppenmieren (Spergularia), auch Spärklinge oder Spörgel genannt, sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Spergularia is a genus in the family Caryophyllaceae, containing salt-tolerant plants known as sandspurrys (or sandspurries)[1] and sea-spurreys. There are about 60 species.[2]
Spergularia is a genus in the family Caryophyllaceae, containing salt-tolerant plants known as sandspurrys (or sandspurries) and sea-spurreys. There are about 60 species.
Spergularia es un género de plantas fanerógamas con unas 200 especies descritas de las cuales solo una quinta parte son aceptadas, pertenece a la familia Caryophyllaceae. Es también considerado como mero sub-género o sección de Arenaria (Pers, Syn. Pl., 1: 504, 1805).[1]
Es una planta herbácea caduca o perenne con tallo erecto o postrado y ramificado, alcanzando una altura de 25 cm. Las hojas son estrechas, opuestas, lineales, sésiles. Las inflorescencias en cimas terminales con flores de cinco pétalos de color blanco a rosa. El fruto es una cápsula ovoidea a subglobosa, dehiscente por 3 válvulas y con semillas piriformes a suborbiculares, comprimidas y a menudo aladas o heteromorfas (aladas y ápteras mezcladas).[2] Los caracteres de dichas semillas son esenciales para la correcta identificación de las especies
Son naturales de la cuenca del Mediterráneo, Europa central y Norteamérica, además de numerosos endemismos en el oeste de América del Sur. Crece cerca de las costas y en terrenos arenosos y salinos.
El género fue descrito por (Pers.) J.Presl & C.Presl y publicado en Flora Čechica 94. 1819[1819].[3]
Spergularia:nombre genérico que deriva del Latín spargo = "dispersión, repartición", aludiendo a la diseminación de las semillas.[4]
En la península ibérica e Islas Baleares, están presentes solo una quincena de especies:
S. australis (Samp.) Prain in B.D.Jacks., S. bocconei (Scheele) Graebn. in Asch. & Graebn., S. capillacea (Kindb.) Willk. in Willk. & Lange, S. diandra (Guss.) Boiss., S. echinosperma (?elak.) Asch. & Graebn., S. fimbriata Boiss. & Reut. in Boiss., S. heldreichii Foucaud, S. marina (L.) Besser, S. media (L.) C. Presl, S. nicaeensis Sarato ex Burnat, S. purpurea (Pers.) D. Don, S. rubra (L.) J Presl & C Presl, S. rubra var. alpina (Boiss.) Willk. in Willk. & Lange, S. rupicola Lebel ex Le Jol., S. segetalis (L.) G. Don, S. tangerina P. Monnier in Feddes Repert.
Spergularia es un género de plantas fanerógamas con unas 200 especies descritas de las cuales solo una quinta parte son aceptadas, pertenece a la familia Caryophyllaceae. Es también considerado como mero sub-género o sección de Arenaria (Pers, Syn. Pl., 1: 504, 1805).
Sõlmhein (Spergularia) on rohttaimeperekond nelgiliste sugukonnas.
Sõlmheinad on ühe- kuni mitmeaastased, sageli murusalt kasvavad, kuni 20 cm kõrgused rohttaimed. Lehed lineaalsed. Õied punakad, roosakad või valkjad.[1]
Sõlmheina perekonda kuulub umbes 60 liiki.
Sõlmhein (Spergularia) on rohttaimeperekond nelgiliste sugukonnas.
Sõlmheinad on ühe- kuni mitmeaastased, sageli murusalt kasvavad, kuni 20 cm kõrgused rohttaimed. Lehed lineaalsed. Õied punakad, roosakad või valkjad.
Sõlmheina perekonda kuulub umbes 60 liiki.
Solmukit (Spergularia) on kohokkikasvien (Caryophyllaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan kuuluvaksi 50 lajia, joiden lisäksi sukuun on kuvattu 160 muutakin lajia, mutta niiden taksonominen asema on toistaiseksi epäselvä[1]. Solmukit muistuttavat paljolti hatikoita (Spergula) ja ne ovat aiemmin myös sisällytetty hatikoiden sukuun kuuluviksi. Solmukkien (Spergularia) suvun tieteellinen nimikin tarkoittaa "Spergulankaltaista" eli hatikankaltaista. Solmukit eroavat hatikoista emien vartaloiden lukumäärän perusteella; solmukeilla emit ovat kolmivartaloisia ja hatikoilla viisivartaloisia.[2]
Solmukit ovat yksi-, kaksi- tai monivuotisia ruohovartisia kasveja, jotka voivat olla kaljuja tai karvallisia. Solmukkien varsi on maanmyötäinen, rento ja haarova. Lehdet ovat kapeita sekä hieman möyheitä ja korvakkeet ovat yleensä pienet, joskus yhteenkasvaneet. Solmukkien kukat ovat viisilukuisia. Kukkien verholehdet kalvolaitaisia, terälehdet yleensä vaaleanpunaisia ja emit kolmivartaloisia. Solmukkien hedelmä on munanmuotoinen, hammasluomainen kota.[2]
Suomessa ja Ruotsissa tavataan kolmea solmukkilajia[2], joista punasolmukki (Spergularia rubra) on Suomessa selvästi yleisin ja merisolmukki (Spergularia media) Suomessa harvinaisin[3].
Solmukit (Spergularia) on kohokkikasvien (Caryophyllaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun luetaan kuuluvaksi 50 lajia, joiden lisäksi sukuun on kuvattu 160 muutakin lajia, mutta niiden taksonominen asema on toistaiseksi epäselvä. Solmukit muistuttavat paljolti hatikoita (Spergula) ja ne ovat aiemmin myös sisällytetty hatikoiden sukuun kuuluviksi. Solmukkien (Spergularia) suvun tieteellinen nimikin tarkoittaa "Spergulankaltaista" eli hatikankaltaista. Solmukit eroavat hatikoista emien vartaloiden lukumäärän perusteella; solmukeilla emit ovat kolmivartaloisia ja hatikoilla viisivartaloisia.
Solmukit ovat yksi-, kaksi- tai monivuotisia ruohovartisia kasveja, jotka voivat olla kaljuja tai karvallisia. Solmukkien varsi on maanmyötäinen, rento ja haarova. Lehdet ovat kapeita sekä hieman möyheitä ja korvakkeet ovat yleensä pienet, joskus yhteenkasvaneet. Solmukkien kukat ovat viisilukuisia. Kukkien verholehdet kalvolaitaisia, terälehdet yleensä vaaleanpunaisia ja emit kolmivartaloisia. Solmukkien hedelmä on munanmuotoinen, hammasluomainen kota.
Suomessa ja Ruotsissa tavataan kolmea solmukkilajia, joista punasolmukki (Spergularia rubra) on Suomessa selvästi yleisin ja merisolmukki (Spergularia media) Suomessa harvinaisin.
Spergularia (les spergulaires : nom vernaculaire) est un genre de plantes de la famille des Caryophyllaceae.
Le genre compte environ 175 espèces dans le monde[5].
Spergularia (les spergulaires : nom vernaculaire) est un genre de plantes de la famille des Caryophyllaceae.
Kołwróćik (Spergularia) je ród ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Posmiltė (lot. Spergularia, vok. Schuppenmieren) – gvazdikinių (Caryophyllaceae) šeimos augalų gentis, kurioje yra apie 20 rūšių.
Lietuvoje auga dvi rūšys:
Schijnspurrie (Spergularia) is een geslacht van planten uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De wetenschappelijke naam werd in 1805 als Arenaria subg. Spergularia gepubliceerd door Christiaan Hendrik Persoon.[1] In 1819 waardeerden de broers Jan Svatopluk en Karel Bořivoj Presl het ondergeslacht op tot een geslacht.[2] De naam is een nomen conservandum ten opzichte van Tissa Adans. en Buda Adans., beide gepubliceerd in 1763.[3]
Het betreft kruidachtige, één- of tweejarige planten, waarvan de lijnvormige bladen vliezige steunblaadjes hebben. De bloemen hebben vijf kelk- en vijf kroonbladen; de kroonbladen zijn hooguit iets korter dan de kelkbladen of langer. Het aantal meeldraden bedraagt tien. Het verschil met het nauwverwante geslacht spurrie (Spergula) is dat bij dat laatste de bladen in schijnkransen staan, en bij schijnspurrie paarsgewijs tegenoverstaand zijn. Het vruchtbeginsel van spurriesoorten draagt vijf stijlen, dat van schijnspurriesoorten drie.
In Nederland, België en Luxemburg kunnen de volgende soorten worden aangetroffen:[4][5]
Schijnspurrie (Spergularia) is een geslacht van planten uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De wetenschappelijke naam werd in 1805 als Arenaria subg. Spergularia gepubliceerd door Christiaan Hendrik Persoon. In 1819 waardeerden de broers Jan Svatopluk en Karel Bořivoj Presl het ondergeslacht op tot een geslacht. De naam is een nomen conservandum ten opzichte van Tissa Adans. en Buda Adans., beide gepubliceerd in 1763.
Saltbendelslekta (Spergularia) er en slekt i nellikfamilien.
De er ett-, to- eller flerårige urter og er enten glatte eller kjertelhårede. Stengelen er krypende og forgrenet. Bladene er smale. Blomstene er femtallige og som oftest rosa. Det er tre grifler, ikke fem som hos linbendelslekta (Spergula). De fleste artene vokser på saltholdig jord.
Saltbendelslekta (Spergularia) er en slekt i nellikfamilien.
De er ett-, to- eller flerårige urter og er enten glatte eller kjertelhårede. Stengelen er krypende og forgrenet. Bladene er smale. Blomstene er femtallige og som oftest rosa. Det er tre grifler, ikke fem som hos linbendelslekta (Spergula). De fleste artene vokser på saltholdig jord.
Muchotrzew (Spergularia) – rodzaj roślin należący do rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae). Obejmuje co najmniej 42 gatunki[3] występujące na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Antarktydy. W Europie rośnie 17 gatunków[4], w Polsce 5[5]. Rosną na skalistych klifach, w miejscach suchych i piaszczystych oraz na solniskach[4].
Fasciculus Dulac, Lepigonum (E. M. Fries) Wahlberg, Melargyra Rafinesque, Tissa Adanson
Należy do rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae), rzędu goździkowców (Caryophyllales) w obrębie dwuliściennych właściwych. W obrębie goździkowatych należy do podrodziny Paronychioideae plemienia Polycarpeae[6].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa goździkowe (Caryophyllidae Takht.), nadrząd Caryophyllanae Takht., rząd goździkowce (Caryophyllales Perleb), podrząd Caryophyllineae Bessey in C.K. Adams, rodzina goździkowate (Caryophyllaceae Juss.), plemię Spergularieae Hartm., rodzaj muchotrzew (Spergularia (Pers.) J.Presl & C.Presl)[7].
Muchotrzew (Spergularia) – rodzaj roślin należący do rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae). Obejmuje co najmniej 42 gatunki występujące na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Antarktydy. W Europie rośnie 17 gatunków, w Polsce 5. Rosną na skalistych klifach, w miejscach suchych i piaszczystych oraz na solniskach.
Spergularia é um gênero botânico da família Caryophyllaceae.[1]
Contém as seguintes espécies:[1]
Spergularia é um gênero botânico da família Caryophyllaceae.
Spergularia (Pers.) J.Presl & C.Presl (1819), nom. cons.
Синонимы Типовой вид Виды
То́ричник[3] (лат. Spergulária) — род однолетних или многолетних травянистых растений из семейства Гвоздичные, растущих большей частью по солонцеватым местам и по берегам морей[4].
По внешнему виду растения напоминают торицу, листья такие же линейные супротивные, с перепончатыми, попарно-сросшимися прилистниками; от недоразвитых укороченных ветвей листья кажутся мутовчатыми. Белые или розовые цветки собраны в вильчатые соцветия (дихазии). Цветок правильный, обоеполый, чашелистиков и лепестков по 5, тычинок 10, столбика 3, плод — трёхстворчатая коробочка; семена треугольно-почковидные, иногда с оторочкою в виде крыла[4]. Стебли могут быть лежачими или приподнимающимися[5].
Род Торичник включает 42 вида[6]:
То́ричник (лат. Spergulária) — род однолетних или многолетних травянистых растений из семейства Гвоздичные, растущих большей частью по солонцеватым местам и по берегам морей.
牛漆姑草属（学名：Spergularia）是石竹科下的一个属，为披散草本植物。该属共有约40种，分布于全球。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
