Horned screamers are found in the vicinity of tropical lowland fresh water, such as lakes, ponds, rivers, marshes, and swamps. They often roost in trees and shrubs of wooded river banks and wet savannas.
Average elevation: 1,000 m.
Habitat Regions: tropical ; terrestrial ; freshwater
Terrestrial Biomes: savanna or grassland
Aquatic Biomes: lakes and ponds; rivers and streams; coastal
Wetlands: marsh ; swamp
Other Habitat Features: riparian
Other than the deafening screech of the horned screams, no negative effects have been noted.
Anhima cornuta is currently not considered threatened. Populations are sometimes controlled by hunters.
US Migratory Bird Act: no special status
US Federal List: no special status
CITES: no special status
State of Michigan List: no special status
IUCN Red List of Threatened Species: least concern
Horned screamers are less vocal than their relatives, southern screamers, but their vocalizations are are very loud. There are three main vocalizations: “mo-coo-ca”, a honking “yoik-yok”, and the trumpet. When calling, the birds’ necks are fully inflated and often shaking. Calling can be done from the ground and from the air. Vocal communication is used for territorial defense, mating, and other purposes. More specifically, the “mo-coo-ca” is used to alarm others of a disturbance of potential predators or the relocation of other screamers. Honking is used for greeting and distance calling. Trumpeting is typically used for distance calling, the morning wake-up call, and as a high-intensity greeting. It was also noted that once or twice each day the screamers will perform loud calls. Often these are initiated by an adult bird, or group of birds, and the response is given by neighbors. Typically, male birds have lower frequency calls than females. Screamers are named for their loud vocalizations. Also, a local Indian name given to the birds is “mahooka” based on the sound of their calls.
Communication Channels: visual ; acoustic
Other Communication Modes: duets ; choruses
Perception Channels: visual ; tactile ; acoustic ; chemical
There are three living species in the screamer family: horned screamers (Anhima cornuta), northern horned screamers (Chauna chavaria), and southern or crested screamers (Chauna torquata). Horned screamers were first described by Linnaeus in eastern Brazil in 1766 as Palamedea cornut. Although screamers (family Anhimidae) are more like game-birds in appearance, they closely related to geese, swans, and ducks (in the order Anseriformes). Fossil remains of screamers are known from deposits of the Quaternary Period in Argentina.
Horned screamers are hunted for food in South America. Additionally, young screamers are sometimes caught and tamed by local people. They readily take to captivity and can be kept with chickens in farmyards, where they defend the chickens against birds of prey and other enemies. Also, it is not uncommon to see them walk about freely in South American zoos and parks.
Positive Impacts: pet trade ; food
Screamers are primary consumers, eating plants. Their grazing may influence the composition of plant communities where they live. Their nests of twigs and plant life creates habitat for small invertebrates.
Ecosystem Impact: creates habitat
Horned screamers are mainly herbivorous, eating foliage, grains, and other plant parts. Insects are thought to be a main component of juvenile diet. Screamers graze during mid-morning to late afternoon along grasses and sedges near the water. They peck at leaves, stems, flowers, and vines and graze with lateral head movements. Food is swallowed almost immediately unless the food is longer than the bird’s beak. A less common technique for finding food is digging and filtering through wet mud. Horned screamers rarely drink from their local water source but when they do, they dip their heads in and take large gulps. Their horned tongues allow these birds to manipulate and eat tough plants.
Animal Foods: insects
Plant Foods: leaves; roots and tubers; wood, bark, or stems; seeds, grains, and nuts; flowers
Primary Diet: herbivore (Folivore )
Horned screamers are a native species of the Neotropical region. These non-migratory birds live in a range throughout northern South America that stretches from the Amazonian regions of Venezuela, to the eastern llanos of Columbia, to eastern Bolivia and south-central Brazil. They are now extinct in Trinidad.
Biogeographic Regions: neotropical (Native )
There is no known information on the lifespan of Anhima cornuta.
Horned screamers are large, heavy bodied, fowl-like birds that are most recognizable by their two bone spurs at the bend of each wing and the 15 cm, yellowish-white horn-like projection at the top of their heads. The 2 to 5 cm long bone spurs are a result of fused carpel bones and are covered with keratin. The horn-like projection, which gives these birds their name, is composed of cartilage. When young are born they lack the horn but it slowly grows as they age. Horns seem to be ornamental as they do not have a defensive purpose. They are not firmly attached to the skull, swing back and forth as the birds’ heads move, and are easily broken off. After breaking off they will grow back over time.
Typically, Anhima cornuta has a gray or black body that fades into a white abdomen. In addition to the abdomen, the wings and crown are also white. The head is small in proportion to the body and has a variety of patterns and colors of plumage. The bill is short with a downward curve and the irises of the eyes are bright orange or yellow. The feathers of the body grow evenly and cover the skin without any bare spaces. Horned screamers have long reddish legs with strong, stout, ash grey feet that lack webbing. The feet lack arches, thus the hind toe is at the same level as the front three on each foot. On the alular digit, screamers have a small, nonfunctional claw. Males and females are similar in appearance.
Horned screamers possess some additional unusual anatomical features. Most of their bones are permeated with abundant air sacs that also exist in the subcutaneous tissue in the dermis of the skin. This construction results in a rumbling or crackling noise when these birds take off as the air sacs rapidly collapse. The presence of subcutaneous air sac diverticula allows horned screamers to regularly use soaring flight instead of using muscle energy to remain airborne. These air filled spaces may also act to facilitate pneumatic movement. Horned screamers also lack uncinate processes on their ribs (which act as strengthening elements in all other birds except the extinct Archeopteryx). They have an extraordinarily light-weight bone structure in comparison to birds of similar size.
Of the three species of screamers, A. cornuta is the largest in size. The other screamer species, crested or southern screamers (Chauna torquata) and northern screamers (Chauna chavaria), lack the horn-like projection and differ in color and patterning.
Average mass: 3150 g.
Range length: 71 to 92 cm.
Average wingspan: 1.7 m.
Other Physical Features: endothermic ; homoiothermic; bilateral symmetry
Sexual Dimorphism: sexes alike; ornamentation
Humans, who hunt Anhima cornuta for food, are the only known predators of these birds.
Known Predators:
Horned screamers pair for life, or for at least several years. Pairs stay together throughout the year, seeking isolation in marshy areas in late winter and early spring to trumpet in duets. There are different mating behaviors in Anhima cornuta. “Head bobbing” occurs when one screamer approaches its partner and both birds stretch their necks out and bob their heads up and down one to three times. The main courtship behavior, done all year long, is known as “social preening.” This occurs when two birds preen the feathers on each other’s necks and heads. Often times there are fights connected with pair formation. Males will use the sharp spurs on their wings as weapons against one another.
Before copulation males walks around females with their bills pressed downward against their inflated crops, neck retracted, and dorsal feathers partially erected. After circling, males will bow their head 1 to 3 times in front of females. During copulation, which takes place on land, males will mount females for ten seconds while grabbing the female's neck with his bill and flapping both wings slowly.
Mating System: monogamous
Horned screamers are year-round breeders with no particular breeding season. When large flocks of non-breeding birds are sighted it suggests that maturation has been delayed for several years. Anhima cornuta individuals build large nests of plant materials, such as reeds and sticks, that are 8 to 10 centimeters deep. Nests are near or in marshy vegetation in shallow water, typically around eight centimeters deep. Two to eight smooth yellowish-white oval eggs are laid at intervals of 35 to 40 hours by the female. Both parents spend time incubating the eggs. The eggs average 84 mm in length and weigh an average of 150 grams.
Breeding interval: Horned screamers breed continuously throughout the year, the interval of egg laying is not known and may depend on available nutrition for females.
Breeding season: Screamers breed during any season.
Range eggs per season: 2 to 8.
Average eggs per season: 3.
Range time to hatching: 40 to 47 days.
Range fledging age: 60 to 75 days.
Average time to independence: 1 years.
Key Reproductive Features: iteroparous ; year-round breeding ; gonochoric/gonochoristic/dioecious (sexes separate); sexual ; fertilization ; oviparous
Horned screamer females usually incubate the eggs during the day, taking short breaks when the male takes over. Males incubate the eggs at night. When the young screamers hatch their eyes are open and they are covered with down. They are nidifugous (young leave the nest immediately after birth) and can run as soon as they are hatched. The young are precocial and follow both parents who offer some food to the young for 60 to 75 days. The parents will also pick up and drop food items in front of the chicks, presumably to encourage feeding.
Parental Investment: precocial ; pre-fertilization (Provisioning, Protecting: Female); pre-hatching/birth (Provisioning: Male, Female, Protecting: Male, Female); pre-weaning/fledging (Protecting: Male, Female); pre-independence (Protecting: Male, Female)
El xahà banyut (Anhima cornuta) és l'única espècie d'ocell del gènere Anhima, dins la família dels anhímids (Anhimidae). Viuen als aiguamolls de la zona tropical d'Amèrica del Sud. No se n'han descrit subespècies.
Viu en aiguamolls amb abundant vegetació on s'alimenta arrels i fulles de plantes aquàtiques. Aquest ocell habita les terres baixes, a llevant dels Andes, ocupant zones de Colòmbia, Veneçuela, la Guaiana, Brasil, est d'Equador i Perú, i nord de Bolívia. També en petites zones a ponent dels Andes, a l'Equador.[1] S'han extingit a Trinitat i Tobago.[2]
El niu és un gran munt de vegetació flotant, ancorat en aigües poc profundes. Pon tres ous de color marró oliva. Els joves, com els de la majoria dels anseriformes, són actius des del moment que surten de l'ou.
El xahà banyut (Anhima cornuta) és l'única espècie d'ocell del gènere Anhima, dins la família dels anhímids (Anhimidae). Viuen als aiguamolls de la zona tropical d'Amèrica del Sud. No se n'han descrit subespècies.
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Sgrechwr corniog (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: sgrechwyr corniog) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Anhima cornuta; yr enw Saesneg arno yw Horned screamer. Mae'n perthyn i deulu'r Sgrechwyr (Lladin: Anhimidae) sydd yn urdd y Anseriformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. cornuta, sef enw'r rhywogaeth.[2] Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Ne America a Gogledd America.
Mae'r sgrechwr corniog yn perthyn i deulu'r Sgrechwyr (Lladin: Anhimidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Sgrechwr corniog Anhima cornuta Sgrechwr cribog Chauna torquata
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Sgrechwr corniog (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: sgrechwyr corniog) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Anhima cornuta; yr enw Saesneg arno yw Horned screamer. Mae'n perthyn i deulu'r Sgrechwyr (Lladin: Anhimidae) sydd yn urdd y Anseriformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. cornuta, sef enw'r rhywogaeth. Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Ne America a Gogledd America.
Kamiš růžkatý (Anhima cornuta) je pták přibližné velikosti krocana žijící v bažinatých tropických oblastech Jižní Ameriky, je jediným druhem monotypického rodu kamiš z čeledi kamišovitých. Jeho hnízdiště na západ od And se nacházejí v Kolumbii, Ekvádoru a Peru, na východ ve Venezuele, Brazílii, Bolívií a Paraguaji. Většinou žije do nadmořské výšky 300 m, nejčastěji okolo sladkovodních lagun nebo jezer na otevřených nebo zalesněných místech, na periodicky zaplavovaných územích v blízkosti tropických deštných pralesů a podél břehů velkých řek a jejích ústí.
Je to statný pták vážící okolo 3 kg a měřící 70 až 90 cm, rozpětí jeho křídel bývá až 1,7 m. Peří na zádech a bocích je šedé nebo černé, korunka na hlavě, břicho a křídla jsou bílá a na hlavě i krku má černobílé ornamenty, na těle nemá holá místa. Z ohbí křídel mu vyrůstají dva ostré, 2 až 5 cm dlouhé, rohovité výrůstky ostruhy. Na malé hlavě je krátký a silný, načernalý, lehce zahnutý zobák. Oči má žluté až oranžové. Na dlouhých rudých nohou jsou mezi třemi šedými, dlouhými předními prsty jen zbytky plovací blány. Obé pohlaví jsou si podobná, nedospělí ptáci mají šedší zabarvení. Své peří mění postupně v průběhu roku.
Zvláštním znamením kamiše růžkatého je nápadný až 15 cm dlouhý chrupavčitý výrůstek čnící dopředu z čela hlavy a mající pravděpodobně funkci ozdobnou. K boji se nepoužívá nebo je pružný a při chůzi se komíhá, při nárazu se celý nebo část ulomí, postupně však zase doroste. Samice růžek mají o něco kratší, mláďata se rodí bez něj a vyroste jim teprve později.
Jejich hlasové projevy znají několik typů volání, ozývají se ze země i ze vzduchu, nejčastěji za soumraku. Hlasitější používají při ohrožení, v období páření (tehdy to jsou dueta), ke značkování území nebo zahánění vetřelců. Nemelodické zvuky vyluzují i po dobu několika hodin a jsou slyšet až do vzdálenosti 3 km. Mimo tyto ostré hlasité zvuky vydávají ještě hluboké tišší vznikající v podkožních vacích na krku při vzájemné komunikaci, např. samce se samicí.
Je poměrně dobrý letec i když zdánlivě těžce vzlétá, díky rozměrným křídlům dokáže využívat teplých vzdušných proudů ke klouzavému letu, létá s nataženým krkem. Napomáhá tomu odlehčený skelet a vzduchové vaky pod kůži. Také jeho svalovina obsahuje vzduchové buňky které způsobují "houbovitost" a nechutnost jeho masa. Přesto všechno léta málo a pouze na krátké vzdálenosti.
Žijí obvykle ve skupině nečítající více než 6 ptáků kteří si proti cizincům chrání své území. Při spatření vetřelce vztyčí peří na krku a hřbetě a neustále mávají křídly vystavujíce takto své ostruhy, případně jimi zaútočí. Jakmile ho zaženou asi minutu hlasitě volají na oslavu. Někteří ptáci žijí osamoceně.
Přes den se většinou pasou, stojí nebo spí. Při stání jim nejvíce času zabere úprava, čechrání peří zobákem a natřepávání křídel a ocasních peří, někdy zasunou hlavu pod křídlo a stojí na jedné noze. Ve vodě se moc nezdržují, cítí se bezpečněji v křovinách nebo na stromech, kde také navečer odlétají ve skupinkách hřadovat. Jsou to ptáci kteří nemění svá stanoviště, stěhují se pouze mladí před založením rodiny.
Je to býložravý pták živící se převážně pastvou (listy, květy, semena) a v menší míře hrabáním (hlízy, kořínky), jen zřídkakdy pije vodu. Za jeho oblíbené rostliny byly vypozorovány hortenzie, paspal, pelyněk, tokozelka a truskavec. Na pastvu létá, chodí, brodí se nebo i plave (ale nepotápí se) nejčastěji dopoledně kdy obchází svůj okrsek.
Období rozmnožování se liší podle geografických podmínek. Některé vytvořené páry vytrvají i po několik sezon a zůstávají spolu po celý rok. Po hlasitých námluvách spojených se vzájemným čechráním peří dochází na zemi k páření. Pár společně vybuduje hnízdo, někdy je postaveno z větví a trávy na zemi, jindy je to plovoucí plošina s důlkem až 10 cm hlubokým ve vrstvě vodních rostlin na vodě. Samice naklade 2 až 7 bílých až skořicově hnědých vajec ve dvoudenních intervalech. Vejce jsou poměrně velká, průměrně váží 150 g (slepičí cca 60 g). Inkubaci začnou až po snesení všech vajec, ve dne na vejcích sedí samice, v noci samec.
Po 40 až 47 dnech se líhnou mláďata která vidí a ihned opouštějí hnízdo. Ochmýřená běhají a v případě nebezpečí utíkají do vody, jsou schopná se sama živit. Rodiče je ještě do plného opeření (za 60 až 75 dnů) kdy jsou schopná létat ochraňují a vodí za potravou. Asi po roce jsou zcela nezávislá a osamostatňují se.
Obrázky, zvuky či videa k tématu kamiš růžkatý ve Wikimedia Commons
Kamiš růžkatý (Anhima cornuta) je pták přibližné velikosti krocana žijící v bažinatých tropických oblastech Jižní Ameriky, je jediným druhem monotypického rodu kamiš z čeledi kamišovitých. Jeho hnízdiště na západ od And se nacházejí v Kolumbii, Ekvádoru a Peru, na východ ve Venezuele, Brazílii, Bolívií a Paraguaji. Většinou žije do nadmořské výšky 300 m, nejčastěji okolo sladkovodních lagun nebo jezer na otevřených nebo zalesněných místech, na periodicky zaplavovaných územích v blízkosti tropických deštných pralesů a podél břehů velkých řek a jejích ústí.
Der Hornwehrvogel (Anhima cornuta) ist eine Art aus der Familie der Wehrvögel, die zu den nächsten Verwandten der Entenvögel zählt. Er ist der einzige Vertreter der Gattung der Hornwehrvögel (Anhima).
Der Hornwehrvogel ist ein großer, hühnerartig wirkender Vogel mit ziemlich hohen Beinen. Er erreicht ausgewachsen eine Körperlänge von 84 Zentimetern und wiegt dann zwischen zwei und drei Kilogramm. Er ist damit der größte der drei Wehrvögel-Arten. Das Körpergefieder ist schwarz-weiß mit einem schmalen, bis zu zehn Zentimeter langen Fortsatz, der von der Stirn nach vorne oben weist.
Zu der Ähnlichkeit mit Hühnervögeln trägt vor allem der Kopf bei, der in einem Schnabel endet, wie er häufig bei dieser Familie zu finden ist. Zwischen seinen langen Zehen befinden sich nur andeutungsweise Schwimmhäute; aufgrund der Ähnlichkeiten beim Muskelsystem und beim Knochenbau wird diese Art in die Nähe der Entenvögel eingeordnet.
Der Hornwehrvogel ist ein Standvogel des tropischen Südamerikas und kommt von Kolumbien über Brasilien bis ins nördliche Argentinien vor. Die Nahrung besteht hauptsächlich aus Wasserpflanzen. Er weidet aber auch häufig an Land. Das Weibchen legt vier bis sechs Eier in ein Nest am Boden. Die Jungvögel schlüpfen nach sechs Wochen.
Der Hornwehrvogel (Anhima cornuta) ist eine Art aus der Familie der Wehrvögel, die zu den nächsten Verwandten der Entenvögel zählt. Er ist der einzige Vertreter der Gattung der Hornwehrvögel (Anhima).
Der Hornwehrvogel ist ein großer, hühnerartig wirkender Vogel mit ziemlich hohen Beinen. Er erreicht ausgewachsen eine Körperlänge von 84 Zentimetern und wiegt dann zwischen zwei und drei Kilogramm. Er ist damit der größte der drei Wehrvögel-Arten. Das Körpergefieder ist schwarz-weiß mit einem schmalen, bis zu zehn Zentimeter langen Fortsatz, der von der Stirn nach vorne oben weist.
Zu der Ähnlichkeit mit Hühnervögeln trägt vor allem der Kopf bei, der in einem Schnabel endet, wie er häufig bei dieser Familie zu finden ist. Zwischen seinen langen Zehen befinden sich nur andeutungsweise Schwimmhäute; aufgrund der Ähnlichkeiten beim Muskelsystem und beim Knochenbau wird diese Art in die Nähe der Entenvögel eingeordnet.
Der Hornwehrvogel ist ein Standvogel des tropischen Südamerikas und kommt von Kolumbien über Brasilien bis ins nördliche Argentinien vor. Die Nahrung besteht hauptsächlich aus Wasserpflanzen. Er weidet aber auch häufig an Land. Das Weibchen legt vier bis sechs Eier in ein Nest am Boden. Die Jungvögel schlüpfen nach sechs Wochen.
The horned screamer (Anhima cornuta) is a member of a small family of birds, the Anhimidae, which occurs in wetlands of tropical South America. There are three screamer species, the other two being the southern screamer and the northern screamer in the genus Chauna. They are related to the ducks, geese and swans, which are in the family Anatidae, but have bills looking more like those of game birds.
Already known in the 17th century,[2] the horned screamer was described in 1766 by the Swedish naturalist Carl Linnaeus in the twelfth edition of his Systema Naturae. He introduced the binomial name Palamedea cornuta.[3] The horned screamer is now the only species placed in the genus Anhima that was introduced by the French zoologist Mathurin Jacques Brisson in 1760.[4][5] The specific epithet cornuta is the Latin word for "horned".[6] The German naturalist Georg Marcgrave had used the Latin name Anhima in 1648 for the horned screamer in his Historia naturalis Brasiliae.[7] The name was from the word for the bird in the Tupi language of South America.[8]
The horned screamer is a massive 84–95 cm (33–37.5 in) long, 3.5 kg (7.7 lb) bird, with a small chicken-like bill. The upperparts, head, and breast are black, with white speckles on the crown, throat and wing coverts. There is a long spiny structure projecting forward from the crown. This structure is unique among birds and is not derived from a feather but is a cornified structure that is loosely attached to the skull and grows continuously while often breaking at its tip.[9] This gives this species its name. It has very long and lanky legs and three large toes in each. The belly and under wing coverts are white. It has two sharp spurs on its wings and feet which are only partially webbed.
The horned screamer's call, as the name suggests, is a very loud and repetitive echoing sound.[10] It is called "el clon-clon" in Ecuador because of this peculiar feature.
The horned screamer is found in lowlands from Colombia, Venezuela, Brazil, Bolivia, Peru, Ecuador, French Guiana, Suriname, and Guyana.[11] It has been possibly extirpated from Trinidad.[1] Despite having declined locally, it remains widespread and is fairly common overall. Its range in Brazil appears to have expanded in recent years.
Screamers, like most birds, tend to group together, but are for the most part semi-social. The existence of the screamer is rather sedentary.[12] It lives in well-vegetated marshes and feeds on water plants.
Its nest is a large pile of floating vegetation anchored in shallow water. Three olive-brown eggs are laid, and the young, like those of most Anseriformes, can run as soon as they are hatched.
The horned screamer is the official bird of both the Department of Arauca and the Municipality of Arauca in Colombia,[13] as well as a symbol of the National Reserve of Churute in Ecuador.[14] The department and its capital are named after the bird, which is called arauco or aruco in Spanish.
In Brazil, the bird is known as Anhuma in the Portuguese language, it is the symbolic bird of the State of Goiás. The horned screamer also appears in the flags and coats of arms of the municipalities of Guarulhos and Tietê, both located in the State of São Paulo.[15]
The horned screamer (Anhima cornuta) is a member of a small family of birds, the Anhimidae, which occurs in wetlands of tropical South America. There are three screamer species, the other two being the southern screamer and the northern screamer in the genus Chauna. They are related to the ducks, geese and swans, which are in the family Anatidae, but have bills looking more like those of game birds.
La Korna kriulo, Kornokriulo aŭ Kornanhimo (Anhima cornuta) estas birdospecio el la familio de Kriuloj kiu troveblas nur en humidejoj de tropika Sudameriko. Estas tri specioj de kriuloj, kaj la aliaj du estas la Suda kriulo kaj la Norda kriulo ambaŭ en la geno Chauna. La Korna kriulo estas la ununura specio en sia genro, nome la tipa genro kiu nomigas la familion de Anhimedoj.
Ĝi estas granda 84-95 cm longe, 3,1 al 3,5 kg peza birdo, kun malgranda kokeca beko. La supraj partoj, kapo kaj brusto estas nigraj, kun blankaj punktoj ĉe krono, kaj pli grandaj ĉe suba kolo, brusto (kiel tre markataj horizontalaj strioj) kaj flugiloj (videblaj ripoze en flankoj), dum supra kolo kaj gorĝareo estas pli nigraj, kvankam en mentono ja estas blankaj kelkaj punktetoj. Ekzistas tre longa (7 ĝis 12 cm) spineca blanka strukturo de la kapo, pro kiu la specio ricevis siajn nomojn (kaj komuna nomo kaj latina scienca nomo). Tiu strukturo estas iom unika inter birdoj kaj ne derivas el plumo sed estas kornigita strukturo kiu estas izole ligita al la kranio kaj kreskas kontinue ofte rompita pinte.[1] La irisoj videblas flave, oranĝece ĝis ruĝece. La kruroj estas grizaj kaj fortikaj. La beko estas griza kun blankaj bordoj. La ventro kaj malantaŭa parto de la flugiloj estas blankaj. Ĝi havas du akrajn spronojn sur siaj flugiloj elirantajn el kovrilplumoj, kaj la specio estas nur duone palmopieda.
Dumfluge videblas nigreca birdo kun blankaj duarangaj kovrilplumoj kaj strioj en komenco de unuarangaj flugilplumoj. Sube la ventro montriĝas blanke.
Ĝi similas anasojn, anserojn kaj cignojn kiuj estas en la familio de anasedoj, sed la beko similas al tiu de Kokoformaj birdoj.
Alvoko estas bruema raŭka trumpetado aŭ hupado jŬi jŭI, elsendata skuante malantaŭen la kapon. Tio povas okazi grupe. De tio la komuna nomo de la familio kiel Kriuloj.
Ĝi estas trovebla en malaltaj teroj de Kolombio kaj Venezuelo ĝis Brazilo kaj orienta Bolivio, do ankaŭ en Peruo, Ekvadoro, Surinamo, Franca Gujano, kaj Gujano.[2][3] Ĝi nun estas malaperinta el Trinidado kaj Tobago [2] Spite lokan malpliiĝon, ĝi restas disvastigita kaj estas sufiĉe komuna ĝenerale. Ĝia teritorio en Brazilo ŝajne kreskis dum la lastaj jaroj.
Ĝi loĝas en tre densaj marĉoj kaj manĝas akvoplantojn. Ili elmigras dum sekegoj kaj revenas por la epoko de pluvo.
Ilia nesto estas granda amaso de flosanta vegetalaro ankrita en neprofunda akvo. La ino demetas tri olivec-brunajn ovojn, kaj la junuloj, kiel tiuj de plej Anseroformaj, povas kuri tuj post eloviĝo.
La Kornokriulo estas la oficiala birdo de la Departemento Araŭko kaj de la municipo Araŭko en Kolombio. La departemento kaj ties ĉefurbo nomiĝas laŭ tiu birdo, kiu estas nomata Arauco en hispana.
La birdospecio aperas en la blazonoj de Tietê[4] kaj de Guarulhos, Brazilo.
La Korna kriulo, Kornokriulo aŭ Kornanhimo (Anhima cornuta) estas birdospecio el la familio de Kriuloj kiu troveblas nur en humidejoj de tropika Sudameriko. Estas tri specioj de kriuloj, kaj la aliaj du estas la Suda kriulo kaj la Norda kriulo ambaŭ en la geno Chauna. La Korna kriulo estas la ununura specio en sia genro, nome la tipa genro kiu nomigas la familion de Anhimedoj.
El aruco (Anhima cornuta) es una especie de ave anseriforme de la familia Anhimidae, propia de Sudamérica, emparentada con el chajá. Ampliamente extendida, sus poblaciones ocupan buena parte de Colombia, Venezuela, Brasil, Ecuador, Perú, las Guayanas y Bolivia. Es el ave insignia del departamento colombiano de Arauca.
También se conoce como camungo, gritón aruco, buitre de ciénaga, chajá añuma, aruco, arauco y kamichí.[2]
Es un ave de cuello largo, patas altas y alas provistas de dos robustos espolones en el carpo. Lleva en la cabeza un copete de consistencia córnea. Mide 60 cm de altura y dos metros de envergadura. Es de color negruzco, con reflejos verdosos, salvo la garganta que es gris, y el vientre, que es blanco.
Vive al borde del agua en las selvas de América Central y del Sur. En el Ecuador, vive en el área de la costa conocida como la Reserva de Churute, En el cantón Naranjal existe una laguna y reserva que lleva el nombre de esta singular ave Laguna del Canclon ubicada en el lindero norte compartida con los cantones de El Triunfo y Yaguachi.
Suele andar en parejas o pequeños grupos familiares. Construyen nidos flotantes en los esteros y descansa sobre árboles altos. Pasa la mayor parte de su tiempo pastoreando sobre la vegetación flotante o descansando sobre la copa de los árboles, desde donde emite sonidos guturales que le sirven para demarcar su territorio.
Como ave herbívora representa, junto con aves frugívoras, granívoras y nectarívoras, el nivel de los consumidores primarios de la cadena trófica en los llanos colombovenezolanos. Se alimentan de diferentes partes de las plantas: brotes, hojas tiernas, raíces, flores y frutas.
Datos: Q732753
Multimedia:
Especies: Anhima cornuta
El aruco (Anhima cornuta) es una especie de ave anseriforme de la familia Anhimidae, propia de Sudamérica, emparentada con el chajá. Ampliamente extendida, sus poblaciones ocupan buena parte de Colombia, Venezuela, Brasil, Ecuador, Perú, las Guayanas y Bolivia. Es el ave insignia del departamento colombiano de Arauca.
Anhima cornuta Anhima generoko animalia da. Hegaztien barruko Anhimidae familian sailkatua dago.
Anhima cornuta
Le Kamichi cornu (Anhima cornuta) est une espèce d'oiseaux de la famille des Anhimidae, proche parent des canards et des oies. C'est la seule espèce du genre Anhima. C'est une espèce monotypique (non subdivisée en sous-espèces). Il est surnommé « Mahooka » par une population indienne, en référence à ses cris étonnants.
Le Kamichi cornu est un oiseau grand et massif. Il mesure 94 centimètres de long pour une envergure de 1,70 mètre et un poids de 3 kilogrammes. L'adulte est énorme avec un petit bec par rapport à la taille de cet oiseau. Le dos est généralement noir verdâtre avec une tache blanche argentée sur l'épaule, plus évidente en vol. Les rémiges et les rectrices sont noirâtres. Sur les parties inférieures, l'abdomen et les couvertures sous-alaires sont blanches. La calotte et le cou sont noirâtres, barré de blanc sur le cou et finement tacheté noir et blanc sur la tête. Cet oiseau possède une « corne » mesurant jusqu'à 15 centimètres[1]. C'est cette corne qui a donné son nom à l’espèce. Cette corne est présente chez les mâles comme chez les femelles et est bel et bien une véritable corne car constitué d'os du crâne recouverte par une couche de kératine comme les cornes des mammifères herbivores tel les antilopes ou les bovins. Elle pousse durant toute sa vie et peut prendre diverses inclinaisons, permettant d'identifier les individus. L'oiseau possède aussi un éperon sur chaque aile, relique des griffes des dinosaures théropodes.
Son aire s'étend sur la moitié nord de l'Amérique du Sud à l'est des Andes, ainsi qu'en Équateur.
Le cri du Kamichi cornu ressemble à un « U-who's » guttural. Il émet aussi des sons rauques et variés qui forment une phrase du genre: « quuk-quoo, quuk-quoo, yok-yok, yoik-yok ». Les cris portent jusqu'à trois kilomètres de distance. Durant la période de reproduction le mâle et la femelle font un duo de chanteurs.
Le mâle a la voix légèrement plus basse que celle de la femelle.
Il est diurne mais peut encore se nourrir après le crépuscule. Il peut dormir dans l'eau peu profonde mais préfère la cime d'un arbre. S'il est menacé, il vole jusqu'à la cime d'un arbre et crie fortement. Cet oiseau est très terrestre mais grimpe aux arbres très facilement grâce à ses longs doigts.
L’espèce est monogame et le couple dure très longtemps. Le territoire de reproduction est maintenu toute l'année et défendu contre les intrus. Cet oiseau est très territorial et lance des cris sonores pour marquer les limites du territoire et pour informer les couples voisins. Le propriétaire peu adopter des postures menaçantes en montrant les marques rousse des ailes et les éperons. Ceux-ci sont utilisés durant les combats ainsi que la longue corne qui est souvent cassée bien qu'il ne s'agisse ni d'un instrument nuptial de parade ni une arme défensive (cette dernière repousse néanmoins peu après). Des poursuites aériennes ont pu être observées.
Les liens du couple sont renforcés par des duos et par un lissage mutuel des plumes. Quelques parades ont été vues. Parade numéro une : les deux oiseaux marchent côte à côte avec la tête en arrière touchant presque le dos. On peut entendre des sons bas et répétés produits par les sacs à air placés de chaque côté du cou. Parade numéro deux : le mâle décrit des cercles en marchant autour de la femelle, le bec pointé vers le sol et les plumes du dos relevées. Les ailes sont partiellement ouvertes et abaissées. Des courbettes suivent cette parade. L’accouplement a lieu sur le sol. Cet oiseau est sédentaire mais les juvéniles et les non-nicheurs effectuent des déplacements post-nuptiaux locaux.
Cet oiseau peut se reproduire toute l'année. Le couple construit le nid sur son territoire qui sera défendu. Le nid sera toujours placé près de l'eau. La femelle dépose de 2 à 7 œufs. Les deux parents incubent pendant 45-47 jours. À la naissance les poussins sont recouverts d'un duvet épais d'une couleur jaune grisâtre avec le dessous blanc. Ils sont nidifuges et quittent le nid presque aussitôt après l'éclosion. Ils restent près des parents qui les nourrissent.
Cet oiseau vole bien grâce à ses ailes longues et larges. Cependant il a du mal à décoller et son vol est assez court. Il peut planer.
Le Kamichi cornu vit dans des zones humides et dans la forêt tropicale.
Le Kamichi cornu se nourrit de matières végétales (fleurs,racines,baies...). Les jeunes peuvent manger des insectes.
Anhima cornuta
Le Kamichi cornu (Anhima cornuta) est une espèce d'oiseaux de la famille des Anhimidae, proche parent des canards et des oies. C'est la seule espèce du genre Anhima. C'est une espèce monotypique (non subdivisée en sous-espèces). Il est surnommé « Mahooka » par une population indienne, en référence à ses cris étonnants.
Il kaimichi cornuto o palamedea cornuta (Anhima cornuta (Linnaeus, 1766)) è un uccello anseriforme appartenente alla famiglia Anhimidae, diffuso nelle zone tropicali umide del Sudamerica. Rappresenta l'unica specie del genere Anhima Brisson, 1760.[2]
Il kaimichi cornuto ha un ampio areale che comprende la Colombia, il Venezuela, la Guyana, il Suriname, la Guyana francese, l'Ecuador, il Perù, il Brasile, la Bolivia e il Paraguay; e ormai estinto a Trinidad e Tobago.[1]
La palamedea è un uccello palustre lungo circa 80 cm sulla cui testa si innalza un lungo e sottile corno ricadente in avanti. Frequenta le paludi e le lagune spostandosi agevolmente sulle erbe acquatiche grazie al sostegno di lunghe dita.
Nella stagione degli amori vive in coppia, negli altri periodi dell'anno si muovono in piccoli gruppi formati da 4/6 individui.[3]
Ha un regime alimentare vegetariano. [3]
La femmina depone da 2 a 6 uova, nidificando a terra, in vicinanza a specchi d'acqua. Alla cova si dedicano entrambi i genitori.[3]
Il kaimichi cornuto o palamedea cornuta (Anhima cornuta (Linnaeus, 1766)) è un uccello anseriforme appartenente alla famiglia Anhimidae, diffuso nelle zone tropicali umide del Sudamerica. Rappresenta l'unica specie del genere Anhima Brisson, 1760.
Raguotoji palamedėja (lot. Anhima cornuta, angl. Horned Screamer, vok. Hornwehrvogel) – palamedėjų (Anhimidae) šeimos paukštis.
Paukščio masė – 2-3 kg. Tai didžiausia šios šeimos rūšis. Kūnas juodai baltos spalvos, turi iki 10 cm pakaušio kuodą, kuris užsilenkia aukštyn ir vėl į priekį. Kojos ilgos, jų pėdos tik iš dalies plėvėtos, snapas siauras. Maitinasi sausumoje. Lizdą suka ant žemės, deda 4-6 kiaušinius. Maždaug po 6 savaičių išsirita jaunikliai.
Gyvena Pietų Amerikos šiaurinėje dalyje.
Raguotoji palamedėja (lot. Anhima cornuta, angl. Horned Screamer, vok. Hornwehrvogel) – palamedėjų (Anhimidae) šeimos paukštis.
Paukščio masė – 2-3 kg. Tai didžiausia šios šeimos rūšis. Kūnas juodai baltos spalvos, turi iki 10 cm pakaušio kuodą, kuris užsilenkia aukštyn ir vėl į priekį. Kojos ilgos, jų pėdos tik iš dalies plėvėtos, snapas siauras. Maitinasi sausumoje. Lizdą suka ant žemės, deda 4-6 kiaušinius. Maždaug po 6 savaičių išsirita jaunikliai.
Gyvena Pietų Amerikos šiaurinėje dalyje.
VikižodynasDe anioema (Anhima cornuta) is een vogel uit de familie hoenderkoeten (Anhimidae). De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1766 door Linnaeus.
Deze standvogel heeft een kalkoenachtig lichaam, een kleine snavel en lange poten met kleine zwemvliezen. Het verenkleed is overwegend blauwgrijs en bij zowel mannetje als vrouwtje gelijk. Op het voorhoofd bevindt zich een opvallende, tot tien centimeter lange schuin naar achter buigende enkelvoudige haarborstel. De lichaamslengte bedraagt 84 cm en het gewicht 2 tot 3 kg.
Deze dieren zoeken hun voedsel op het land, zelden in het water.
De vrouwtjes leggen vier tot zes eieren in een grondnest, die zes weken worden bebroed.
De soort komt voor in het noorden en midden van Zuid-Amerika, met name van Colombia en Venezuela door het Amazonebekken tot Bolivia en noordoostelijk Argentinië.[2]
Op de Rode Lijst van de IUCN heeft de soort de status veilig.
Bronnen, noten en/of referentiesDe anioema (Anhima cornuta) is een vogel uit de familie hoenderkoeten (Anhimidae). De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1766 door Linnaeus.
Horngjeterfugl (Anhima cornuta) er en stor og primitiv fugl i gjeterfuglfamilien (Anhimidae), som består av andefugler (Anseriformes). Arten har ei lang, karakteristisk framoverpekende uåpnet fjær (horn) i pannen, som er opphavet til det norske navnet på arten. Den er dessuten særpreget av sporer på vingene. Arten er endemisk for det nordlige Sør-Amerika og livskraftig ifølge IUCNs rødliste.[1]
Horngjeterfugler måler typisk cirka 80–94 cm og veier omkring 3 000–3 150 g, mens vingespennet gjerne utgjør cirka 170 cm. Hodet er hønselignende og nebbet mørkt. I pannen har arten et tynt «horn» (nærmest et torn) som består av keratin og egentlig er ei litt kraftigere uåpnet fjær på cirka 150 mm, som av og til kan ha brukket. Hornet sitter kun løselig festen i huden og har ingen verdi som våpen. Arten har dessuten to svært karakteristiske og opp til cirka 50 mm lange guloransje sporer på albuene på hver av vingene, hvorav den minste ofte er vanskelig å se. Fjærdrakten er hovedsakelig grønnaktig sort, mens kronen og øvre del av brystet er spettet hvitt og sort, og buken er hvit. Kjønnene er ganske like.[2]
Som de andre gjeterfuglene er også horngjeterfugl svært lydsterk i vokaliseringen, som kan være intens på morgenkvisten før sola renner. Denne arten trives på tropisk flomsavanne (den søramerikanske llanosen) og våtmark med skog, sump og gressrike områder i umiddelbar nærhet av elver. Den har blitt observert i høyder opp mot 2 000 moh i Ecuador, men er normalt sjelden å finne over 800 moh.[2]
Horngjeterfugler er planteetere og eter blader, blomster, røtter og akvatiske planter, med en preferanse for sukkulenter. Arten kan også ete litt insekter, spesielt som kyllinger. Arten leter etter mat som andre andefugler, men den kan også grave litt etter mat på grunner.[2]
Horngjeterfugl er utbredt i den tropiske delen av Sør-Amerika, fra Colombia (Magdalenadalen og Cauca) og Venezuela sørover til de sørlige Brasil (Espírito Santo); også inkludert Guayas i det vestlige Ecuador. Ifølge BirdLife International inkluderer utbredelsen et landområde på cirka 12 300 000 km². Hvor stor totalpopulasjonen er vet man ikke, men BirdLife hevder at den trolig er synkende.[3]
Arten er trolig standfugl, som kun gjør kortere lokale trekk etter mat, kanskje som følge av at habitatet tørker ut til tider. Hekketiden er om våren og eggene legges normalt i november–desember, men også i flere andre måneder. Parene er monogame og danner langvarige forhold. De hekker solitært og redet er en stor konstruksjon av plantemateriale og annet egnet rask som fuglene finner. Begge bidrar med byggingen, men hunnen er mest aktiv. Hun legger normalt 2–7 (typisk 3–5) hvite til mattgule egg med kanelfargede spetter. Eggene legges med et intervall på cirka 48 timer og de veier i snitt cirka 155 g. Inkubasjonstiden tar omkring 40–47 dager, og begge foreldrene ruger. Det er ukjent hvor lang tid det tar før avkommet får full fjærdrakt.[2]
Inndelingen følger HBW Alive og er i henhold til Carboneras (2018).[4] Norske navn på arter følger Norsk navnekomité for fugl og er i henhold til Syvertsen et al. (2008, 2017).[5][6] Eventuelle benevnelser i parentes er kun midlertidige beskrivelser, i påvente av et offisielt navn på arten.
Horngjeterfugl (Anhima cornuta) er en stor og primitiv fugl i gjeterfuglfamilien (Anhimidae), som består av andefugler (Anseriformes). Arten har ei lang, karakteristisk framoverpekende uåpnet fjær (horn) i pannen, som er opphavet til det norske navnet på arten. Den er dessuten særpreget av sporer på vingene. Arten er endemisk for det nordlige Sør-Amerika og livskraftig ifølge IUCNs rødliste.
Multimedia w Wikimedia Commons Skrzydłoszpon rogaty[7] (Anhima cornuta) – gatunek ptaka z rodziny skrzydłoszponów (Anhimidae). Żeruje w roślinności bagiennej, często przesiaduje na wierzchołkach krzewów lub nawet wysokich drzew. Lot szybki; czasami szybuje na dużej wysokości.
Kolumbia i Wenezuela przez Amazonię do Boliwii i północno-wschodnia Argentyna[8].
Gatunek po raz pierwszy opisał szwedzki przyrodnik Karol Linneusz w 1766 roku, nadając mu nazwę Palamedea cornuta[5]. Jako miejsce typowe odłowu holotypu Linnaeus wskazał „łac. Habitat in Brasilia, Guiania”, ograniczone przez Hellmayra w 1908 roku do wschodniej Brazylii[9]. Jedyny przedstawiciel rodzaju Anhima, opisanego przez francuskiego ornitologa Mathurina Brissona w 1760 roku[3][4].
Długość ciała 80–94 cm, rozpiętość skrzydeł 170 cm; masa ciała 3000–3150 g[12]. Upierzenie błyszcząco czarne, z białym brzuchem i białym łuskowaniem na głowie oraz szyi. Na czole łatwo zauważyć z bliska kostny kolec. W locie widoczna duża biała plama na pokrywach skrzydłowych.
Charakterystyczny mieszkaniec bagien i pobrzeży jezior w dorzeczu Amazonki; rzadki na innych terenach.
Skrzydłoszpon rogaty (Anhima cornuta) – gatunek ptaka z rodziny skrzydłoszponów (Anhimidae). Żeruje w roślinności bagiennej, często przesiaduje na wierzchołkach krzewów lub nawet wysokich drzew. Lot szybki; czasami szybuje na dużej wysokości.
Anhuma[1][2][3] (nome científico: Anhima cornuta), também conhecida como alencó[4], alicorne, anhima, Iúna, cametaú, cauintã, cavintau, cavitantau, cuintau, inhaúma, inhuma, licorne, unicorne e unicórnio,[5] é uma ave anseriforme da pequena família Anhimidae. É típica da América do Sul. É a ave-símbolo do estado de Goiás, no Brasil.[6]
"Anhuma", "anhima", "inhaúma" e "inhuma" são derivados do tupi ña'un, "ave preta"[7]. "Alicorne", "licorne", "unicorne" e "unicórnio" derivam do latim unicorne, "um corno"[8], numa referência ao corno em sua cabeça.
A anhuma tem cerca de sessenta centímetros de altura, oitenta centímetros de comprimento, 1,7 metros de envergadura e pesa em torno de três quilogramas. A plumagem é preta, exceto no ventre, que é branco. A sua característica mais singular é a presença de um espinho córneo e curvo de sete a doze centímetros na cabeça. Possui também dois esporões, uma maior e outro menor, em cada asa. O bico é curto e pardo-escuro, com a ponta esbranquiçada. As pernas são grossas e possuem grandes dedos.
Habita, principalmente, os pantanais e beiras de lagoas e rios com margens florestadas ou com vegetação rasteira. Vive aos casais e em grupos familiares, às vezes em bandos maiores. A sua alimentação básica são plantas flutuantes e gramíneas. Costuma migrar durante a seca, voltando na época chuvosa. Na época do acasalamento, a fêmea põe, em geral, três ovos de cor marrom-olivácea.
As anhumas eram aves outrora encontradas aos bandos nas margens do Rio Tietê, o que levou os silvícolas a dar, ao rio, o nome de Anhumby, que significa "rio das anhumas". Por isso, a anhuma aparece no brasão das cidades de Guarulhos[9] e Tietê[10], no estado de São Paulo.[11] A anhuma ainda nomeia o bairro de Inhaúma, no município do Rio de Janeiro,[12] o município de Cametá, no estado do Pará[13]e a cidade de Inhumas, no Estado de Goiás, além de do município paulista de Anhumas e de um distrito em Piracicaba, em São Paulo.
Anhuma (nome científico: Anhima cornuta), também conhecida como alencó, alicorne, anhima, Iúna, cametaú, cauintã, cavintau, cavitantau, cuintau, inhaúma, inhuma, licorne, unicorne e unicórnio, é uma ave anseriforme da pequena família Anhimidae. É típica da América do Sul. É a ave-símbolo do estado de Goiás, no Brasil.
Anhima cornuta (span. Aruca, engl. Horned screamer sau Horned bird: „Anhima cu corn” sau „Pasărea cu corn”) este o specie de păsări sedentare răspândite în regiunea nordică din America de Sud (Columbia și Venezuela). Caracteristica păsării este prelungirea de cheratină de pe cap, de forma unui corn subțire. Coloritul penajului este albastru-negricios cu reflexe metalice verzi. În partea superioară a pieptului are un guler alb. Pasărea trăiește în pădurile tropicale dese. Este singurul reprezentatnt al genului Anhima, are mărimea unei găini mai mari, putând atinge o greutate de 3 kg. Între degete se mai poate observa o reminiscență de la membrana interdigitală, existentă la păsările acvatice. Țipetele lor stridente le-au adus denumirile spaniolă de gritantes și engleză de screamers.
Acest articol referitor la subiecte din zoologie este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea sa.
Anhima cornuta (span. Aruca, engl. Horned screamer sau Horned bird: „Anhima cu corn” sau „Pasărea cu corn”) este o specie de păsări sedentare răspândite în regiunea nordică din America de Sud (Columbia și Venezuela). Caracteristica păsării este prelungirea de cheratină de pe cap, de forma unui corn subțire. Coloritul penajului este albastru-negricios cu reflexe metalice verzi. În partea superioară a pieptului are un guler alb. Pasărea trăiește în pădurile tropicale dese. Este singurul reprezentatnt al genului Anhima, are mărimea unei găini mai mari, putând atinge o greutate de 3 kg. Între degete se mai poate observa o reminiscență de la membrana interdigitală, existentă la păsările acvatice. Țipetele lor stridente le-au adus denumirile spaniolă de gritantes și engleză de screamers.
Hornvärnfågel[2] (Anhima cornuta) är en av tre arter i andfågelfamiljen värnfåglar som alla enbart förekommer i Sydamerika.[3]
Hornvärnfågeln är en mycket kraftig och stor fågel, med en längd på 84–95 centimeter och 3,5 kilogram i vikt. Näbben är som hos alla tre värnfågelarter liten och hönsliknande. Ovansidan, huvud och bröst är svarta, med vita fläckar på huvudets krona, på strupen och på vingtäckarna. Från främre delen av huvudet sticker en taggliknande struktur upp, unik för fågelvärlden.[4] Benen är långa och vardera fot har tre tår som bara delvis har simhud mellan sig. På fötterna finns också vassa sporrar, liksom på vardera vinge. Buken och de undre vingtäckarna är vita.
Fågeln förekommer i låglänta områden från Venezuela och söderut till Bolivia och brasilianska Amazonområdet.[3] Den förekommer också isolerat i Guayas i västra Ecuador.[5] I Trinidad och Tobago är den möjligen utdöd.[1]
Arten placeras som ensam art i släktet Anhima.[3] Den behandlas som monotypisk, det vill säga att den inte delas in i några underarter.
Fågeln återfinns i bevuxna våtmarker och lever av vattenlevande växter.[5] Dess bo är en stor hög av flytande vegetation förankrad på grunt vatten.[5] Den lägger tre till fem vita eller gulbruna ägg med kanelfärgade fläckar som ruvas av båda könen i 40–47 dagar.[6] Ungarna kan liksom de flesta andfåglar gå så fort de har kläckts, men stannar med föräldrarna i ett år.[6]
Arten har ett stort utbredningsområde och en stor population, men tros minska i antal, dock inte tillräckligt kraftigt för att den ska betraktas som hotad.[1] Internationella naturvårdsunionen IUCN kategoriserar därför arten som livskraftig (LC).[1]
Hornvärnfågeln är colombianska staden och departementet Araucas officiella fågel, som på spanska heter just Arauco.
Wikimedia Commons har media som rör hornvärnfågel.
Wikispecies har information om Anhima cornuta.
Hornvärnfågel (Anhima cornuta) är en av tre arter i andfågelfamiljen värnfåglar som alla enbart förekommer i Sydamerika.
Anhima cornuta là một loài chim trong họ Anhimidae.[2]
Anhima cornuta
(Linnaeus, 1766)
Рога́тая паламеде́я[1] (лат. Anhima cornuta) — птица из семейства паламедей, единственный вид монотипного рода Anhima.
Рогатая паламедея — самый крупный из трёх видов паламедей. Это большая птица с довольно высокими ногами. Взрослые особи достигают длины 84 см и весят от 2 до 3 кг. Оперение тела чёрно-белое с тонким хохолком длиной до 10 см, который тянется от лба вперед и наверх.
Клюв рогатой паламедеи очень похож на клюв куриных птиц. Между длинными пальцами ног имеются едва заметные перепонки. Из-за сходства мышечной системы и строения скелета этот вид ближе к утиным.
Рогатая паламедея — оседлая птица тропической Южной Америки, распространённая от Колумбии через Бразилию до северной Аргентины. Она является околоводной птицей, но часто пасётся на суше. Плавает редко.
Самка откладывает от 4 до 6 яиц в гнездо на земле. Молодые птицы вылупляются через 6 недель и сразу же покидают гнездо.
Рога́тая паламеде́я (лат. Anhima cornuta) — птица из семейства паламедей, единственный вид монотипного рода Anhima.
角叫鴨（學名：Anhima cornuta）是屬於叫鴨科的一種雀鳥，角叫鴨屬（學名：Anhima）的單型種，即唯一一種。分佈於南美洲，數量正在下降[2]。
玻利維亞、巴西、哥倫比亞、厄瓜多爾、法屬圭亞那、巴拉圭、秘魯、蘇里南和委內瑞拉。
前額長有約10厘米的硬質角，細長而彎曲，喙與雞類似，翅膀上長有兩個大小不同的距。腳趾長，蹼已退化一半，適合在濕地步行。
善於涉水和游泳，主要棲息於海拔800以下的平原水域，但有時也會上樹。主要吃水生植物的草木種子，果實等，偶爾也捕食昆蟲。叫聲洪亮，遠處也能聽見，有時會在晚上聚集在起鳴叫。在沼澤地中築巢，屬於浮巢。每次產卵4-7枚，孵化期43-45天。5年一代。
ツノサケビドリ（角叫鳥、学名：Anhima cornuta）は、カモ目サケビドリ科に分類される鳥類の1種である。本種1種でツノサケビドリ属を形成する。
南アメリカ北部から中部（コロンビア、ベネズエラからボリビア南東部、ブラジル南部まで）に分布する。
全長80 - 84cm。額に15cm程の角状の角質の突起がある（これが和名の由来である）。上体は光沢のある黒色で、頭上と下頸に白色の斑がある。腹部は白色。雌雄同色である。
湿地や水辺の草原、森林の中の湖沼の岸などに生息する。
食性は雑食性で、水生植物の種子や葉のほか、昆虫類も相当食べる。
湿地の地上に営巣し、1腹2個の卵を産む。雌雄とも抱卵する。
この項目は、鳥類に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（ポータル鳥類 - PJ鳥類）。 ツノサケビドリ（角叫鳥、学名：Anhima cornuta）は、カモ目サケビドリ科に分類される鳥類の1種である。本種1種でツノサケビドリ属を形成する。
