Prunus fruticosa, ye una especie de parrotal caducifoliu perteneciente a la familia de les rosácees. Alcuéntrase en Eurasia.
Ye un parrotal qu'algama un tamañu de 1-2 metros d'altu y anchu, creciendo en casi cualquier suelu, pero meyor nun suelu magrizu. Los raigaños son abondosos. La planta rique plenu sol, na estepa en llugar d'un monte, anque forma carbaes nos cantos de los montes abiertos.
La corteza ye marrón escura con lenticeles marielles. Les fueyes son oblanceolaes a obovaes, d'unos 12 mm por 6 mm, col ápiz acumináu, glabres percima, grueses, con marxe crenáu dentáu, de color verde escuru, tornando mariellu na seronda, y con un curtiu peciolu . Les flores son blanques, hermafrodites n'umbeles . Son polinizaes poles abeyes. La planta floria en mayu. El frutu ye de color coloráu claru a escuru, globosu a piriforme, d'alredor de 8.25 mm de diámetru, la maduración n'agostu. El sabor ye agriduz.
Prunus fruticosa distribuyir por Ciscaucasia, Siberia occidental, Kazakstán, Xinjiang China, Rusia occidental, Ucrania, Polonia, República Checa, Alemaña, Bielorrusia, Moldavia, Bulgaria, Rumanía, Hungría, Austria, ya Italia.[2][3][4][5]
Como una cereza con sabor agrio, la fruta utilizar na cocina, pa les mermelaes y auries. Tien usos melecinales como astrinxente.[6]
Les flores son la base de l'apicultura como planta melífera.
Prunus fruticosa ye llantada pa la estabilización del suelu nun hábitat abiertu.
Prunus fruticosa semar en sebes como una pantalla de planta ornamental pa la privacidá y la proteición contra'l vientu, y como una planta güéspede pa les abeyes y otros inseutos benéficos y aves. El parrotal tien una estensa rede de raigaños caltriantes que son útiles pa la estabilización de suelos nos paisaxes diseñaos y proyeutos pa la restauración del hábitat.
La resistencia de Prunus fruticosa ye una cualidá deseable nel inxertu y la producción de cultivares hortícolas. Ensertar en Prunus avium, formando arrondaos árboles altos.[5][7]
Prunus fruticosa describióse por Peter Simon Pallas y espublizóse en Flora Rossica 1: 19, nel añu 1784.[8]
Prunus: nome xenéricu que provién d'un antiguu nome griegu (προύνη), y depués llatín (prūnus, i) de la cirolar. Yá emplegáu por, ente otros, Virxiliu (G. 2, 34) y Pliniu'l Vieyu (13, XIX, 64)[9][10]
fruticosa: epítetu llatín que significa "arbustivo"[11]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Prunus fruticosa, ye una especie de parrotal caducifoliu perteneciente a la familia de les rosácees. Alcuéntrase en Eurasia.
Təbii halda Şimali Qafqazda çöl, mеşə-çöl zonalarında yayılıb.
Hündürlüyü 2 m olan, dağınıq çətirə malik koldur. Yaşlı budaqları tünd boz, düz dayanan və ya aşağıya sallanandır. Cavan zoğları tünd qonur, bəzən yaşımtıl, çılpaq və ya bir az tüklüdür. Yarpaqlarının uzunluğu 5 sm, еni 2,5 sm olmaqla uzunsov-еllipsvari və ya yumurtaşəkillidir. Ucu biz və ya küt, kənarları dişli, hər iki tərəfdən çılpaq, üstü tünd yaşıl, alt hissəsi isə açıq yaşıldır. Saplaqları qısa - 3-15 mm, vəziciksizdir. Aprеl-may aylarında çiçəkləyir. Çiçəkləri ağ rəngli, diamеtri 12-18 mm-dir. 3-4 ədəd çiçəyi çətirvari çiçək qrupunda, bəzən isə tək-tək yеrləşir. Çiçək saplağının uzunluğu 15-30 mm-dir, uzanaraq 40 mm-ə çatır. Həşəratlarla tozlanır. Mеyvəsi iyul-avqustda yеtişir. Mеyvələri kürə formalı və ya yumurtaşəkilli, diamеtri 8-10 mm, ucu biz, tünd qırmızı rəngli, sulu, dadı turş və ya şirin olmaqla lətlidir. Çəyirdəyi hamar, şarşəkillidir. Toхum, kök pöhrələri və yay qələmlərlə çoхaldılır. Toхumlar səpinqabağı 4-5 ay 3-50C tеmpеraturda stratifikasiya еdilməlidir.
Quraqlığa, qaza davamlı, torpağa və rütubətə az tələbkardır. Mеzoksеrofit, işıqsеvən bitkidir, şam və tozağacı mеşələrində, çəmənlərdə bitir.
Böyük Qafqazda, Quba rayonu sahəsində təsadüf еdilir.
Yеməli, dеkorativ və bal vеrən bitkidir. Mеyvələri təzə halda qənnadı məmulatlarının hazırlanmasında istifadə еdilir. Bu növdən qiymətli, soyuğa və quraqlığa davamlı albalı sortlarının alınması üçün sеlеksiya matеrialı kimi gеniş istifadə еdilir.
Yabanı albalı (lat. Prunus fruticosa) — gülçiçəyikimilər fəsiləsinin gavalıkimilər yarımfəsiləsinin gavalı cinsinə aid bitki növü.
Ukraynada, Moldaviyada, Krım və Qafqazda bitir.
Hazırda mədəni albalı sortları çox olduğundan yabanı albalı öz əhəmiyyətini itirmişdir. Lakin meşələrdə yabanı formalara çox təsadüf edilir.
Yabanı albalı aprel-mayda çiçəkləyir. Çiçəkləri ağ, ətirli, beşləçəkli və uzun saplaqlıdır. Bir neçə çiçək bir yerdən çətir kimi sallanır. Meyvələri iyun-iyulda yetişir. Forması yumru və ya ürək şəklindədir. Qara, sarı-qırmızı və tünd qırmızı rəngdə olur.
Yabanı albalının tərkibində şəkər, üzvi turşular, karotin, C və P vitaminləri vardır. Çəyirdəyində 30% yağ və 1%-ə qədər efir yağı vardır. Texniki məqsədlər üçün işlədilə bilər. Yarpaqlarında 250 mq% C vitamini vardır.
Dadı acıtəhər və bəzən şirin olur. Şirinlər təzə halda yeyilir, eləcə də ondan kompot, şirə, ekstrakt, mürəbbə və başqa məhsullar hazırlanır. Acı gilaslar isə şərab istehsalı üçün yararlıdır. Yabanı albalı külli miqdarda qətran ifraz edir ki, bundan da parçaların boyanmasında istifadə edilir. Albalı şirəsi qidanın yaxşı həzm olunması üçün tətbiq edilir. Xalq təbabətində qəbz olmağa qarşı da istifadə olunur. Oduncağı bərk, sarı-qırmızı rəngdədir. Albalının oduncağından xarrat məmulatı, nazik budaqlarından isə qəlyan çubuqları hazırlanır. Albalı balverən və bəzək bitkisi kimi də əhəmiyyətlidir. 1 hektar çiçəkləyən albalı sahəsindən arılar 36-40 kq bal hasil edə bilirlər.[1]
Yabanı albalı (lat. Prunus fruticosa) — gülçiçəyikimilər fəsiləsinin gavalıkimilər yarımfəsiləsinin gavalı cinsinə aid bitki növü.
Třešeň křovitá (Prunus fruticosa) je reliktní lesostepní keř, jeden z velkého počtu druhů rodu slivoň (Prunus).
Druh s ponticko-panonským areálem rozšíření (charakterizovaný teplým, suchým létem a studenou zimou) má v současnosti centrum výskytu na severu Balkánského poloostrova. Odkud zasahuje hlavně do střední Evropy a východním směrem do oblastí Střední Asie. Izolovaně se vyskytuje na Kavkaze a v Malé Asii. Nejsevernějším místem růstu třešně křovité je 57° severní zeměpisné šířky v Rusku. Je to teplomilný a světlomilný druh rostoucí od nížin po pahorkatiny na křovinatých i skalnatých svazích, suchých mezích a lesních okrajích, ve stepích a lesostepích. Upřednostňuje suché, vápencové kamenité i hlinité půdy s čedičovým, opukovým nebo sprašovým podkladem s pH v rozmezí 5,0 až 8,5.
Ještě na samém konci glaciálu panovaly na našem území nepříznivé podmínky pro růst stromů a ve střední Evropě byl převážně stepní nebo lesostepní porost. Dostatečně prosluněná krajina bez konkurenčních dřevin byla pro třešeň křovitou vhodná a ta se zde, po doputování z jihoruských rovin, rozmnožila. Po definitivním konci doby ledové se klimatické podmínky ve středu Evropy postupně změnily a došlo k podstatnému rozšíření lesa. Stepní rostliny jeho tlaku neodolaly a byly vytlačeny na okraje, do nepříznivých kamenitých prostředí nebo na území, kde člověk lesy vykácel.
V České republice je keř vázán převážně na oblasti českého a moravského termofytika, odkud ojediněle zasahuje do teplejších částí mezofytika. Roste ve středních a severozápadních oblastech Čech i na jižní a střední Moravě, pozoruhodná je izolovaná lokalita u Českého Krumlova. Je diagnostickou rostlinou nevysokých xerotermních křovin v bylinných společenstvech svazu Prunion fruticosae.[3][4][5]
Třešeň křovitá je opadavý keř, jehož větve dorůstají obvykle do výše 30 až 100, výjimečně i 150 cm. Pod povrchem půdy vypouští četné podzemní výhony, takže na vhodných lokalitách vytváří maloplošné (asi do 30 m²) husté porosty (polykormony), které jsou geneticky jedinou rostlinou. Tenké, většinou vzpřímeně vyrůstající větve jsou světlé až tmavě hnědé, lesklé letorosty zprvu roztroušeně chlupaté a později holé jsou světle hnědé. Vejčité, zašpičatělé pupeny barvy světle hnědé až červeně šedé jsou lysé a mají lepkavé šupiny. Na brachyblastech vyrůstají tuhé listy s řapíky dlouhými 5 až 15 mm a se záhy opadávajícími palisty. Listové čepele jsou eliptické až obvejčité, u báze klínovitě zúžené, na konci tupě špičaté a po obvodu drobně pilovité. Na líci jsou lesklé, lysé a tmavě zelené, na rubu matné, lysé nebo s řídkými chlupy a světleji zbarvené, bývají zpravidla dlouhé 2 až 3,5 cm a široké 1 až 2,5 cm.
Listy, hlavně na dlouhých větvích a větvích kořenových výběžků jsou co se týče velikosti a tvaru značně proměnlivé, poměrně uniformní jsou na brachyblastech. Přesto jsou spolehlivým rozlišovacím znamením před možnou záměnou se semenáčkem třešně ptačí nebo višně. Poznávacím znamením třešně křovité je skutečnost, že její listové řapíky jsou bez žlázek a listy na květonosných větvičkách jsou většinou výrazně drobnější než na dlouhých větvích. Třešeň ptačí a višeň mají na řapících po dvou tmavě červených bradavčitých žlázkách a všechny listy mají zhusta stejně veliké.
Čistě bílé nebo bílorůžové květy, průměrně veliké 1,5 cm, s dlouhými stopkami vyrůstají na brachyblastech jednotlivě nebo po 2 až 5 a vytvářejí zdánlivé okolíky, na bázi květenství je jeden nebo několik listenů. Jsou pětičetné a rozkvétají zpravidla těsně před nebo současně s rašícími listy. Kališní lístky trojúhelníkovitě vejčitého tvaru bývají nazpět ohnuté a jsou okolo 3 mm dlouhé. Korunní lístky jsou obvejčité, na vrcholu mělce vykrojené a obvykle dlouhé 5 až 7 mm. Češule květů jsou zvonkovité. Počet chromozomů (2n) = 32. Rozkvétají brzy zjara v dubnu a květnu, opylovány jsou létajícím hmyzem.
Plody dozrávající v červenci až srpnu jsou lesklé peckovice tmavě červené barvy. Mají kulovitý až vejčitý tvar a bývají 7 až 10 mm velké. Dužnatý a šťavnatý mezokarp peckovic je nakysle sladký, chuťově podobný višni. Plod má stopku nejméně dvakrát delší, než je sám, a hladkou pecku 5 až 8 mm velikou, na bázi zaoblenou a na vrcholu zašpičatělou. Pecky slouží ke generativnímu rozmnožování.
Rostliny se používá jako genového zdroje při šlechtění nových odrůd třešní nebo se používá pro živé ploty.[3][4][5][6][7]
Jednou z veličin ohrožujících třešeň křovinnou je velký počet kříženců s jinými druhy, kteří ji brzy mohou počtem převýšit. Na svých stanovištích je dále přerůstána agresivnějšími druhy rodu, např. trnkou obecnou nebo višní tureckou (mahalebkou), což napomáhá k jejímu rychlému ústupu. Někdy je zase z neznalosti likvidována jako podřadná křovina zastiňující jiné drobnější rostlinné druhy. Je proto "Černým a Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 zařazen do kategorie C2 - silně ohrožený druh.[3][4][5][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třešeň křovitá ve Wikimedia Commons
Třešeň křovitá (Prunus fruticosa) je reliktní lesostepní keř, jeden z velkého počtu druhů rodu slivoň (Prunus).
Dværgkirsebær (Prunus fruticosa), også skrevet Dværg-Kirsebær, er en lille, løvfældende busk med en kompakt vækst og korte, krogede grene. Frugterne er spiselige, men syrlige.
Barken er først lysegrå med tydelige barkporer. Derpå bliver den grå, mens gamle grene kan få en mørkt rødbrun bark. Knopperne er spredtstillede, ægformede og lysebrune. Bladene er små og omvendt ægformede med fint takket rand. Oversiden er mørkegrøn, mens undersiden er grågrøn.
Blomstringen sker i april-maj, hvor man finder blomsterne samlet i små stande på kortskud. De enkelte blomster er regelmæssige og 5-tallige med hvide kronblade og støvdragere. Frugterne er mørkerøde, ca. ærtestore stenfrugter.
Rodnettet er dybtgående med enkelte, højtliggende rødder, der sætter rodskud.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 1,5 x 1,5 m (10 x 10 cm/år).
Arten er udbredt i Kaukasus, Centralasien, Sibirien, Kina og det sydøstlige Europa, og den er nøje knyttet til tørre, lysåbne voksesteder med et højt kalkindhold i jorden.
I de tørre enge ved Neusiedler See i det nordlige Burgenland, Østrig, vokser arten sammen med bl.a. Astragalus austriacus (en art af astragel), dværgiris, glat rottehale, jordstar, markbynke, nikkende kobjælde, Onosma arenarium (en art af æseltunge), Potentilla arenaria (en art af potentil), rapunselklokke, småblomstret salvie, spinkel kambunke, stendafne, Stipa capillata (en art af fjergræs) og Stipa joannis (en art af fjergræs)[1]
Dværgkirsebær (Prunus fruticosa), også skrevet Dværg-Kirsebær, er en lille, løvfældende busk med en kompakt vækst og korte, krogede grene. Frugterne er spiselige, men syrlige.
Die Zwerg-Kirsche (Prunus fruticosa), auch Steppen-Kirsche oder Zwerg-Weichsel genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Dieser Strauch trägt essbare, etwa 1 Zentimeter große, rote Früchte.
Die Zwerg-Kirsche ist ein sommergrüner, sparrig verzweigter und Ausläufer bildender[1] Strauch ohne Dornen, der Wuchshöhen von 0,2 bis 1 Meter, in seltenen Fällen bis 1,5 Meter, erreicht. Die Zweige sind dünn und kahl. Die Laubblätter haben eine verkehrt eiförmige bis elliptische, kaum zugespitzte Blattspreite mit gekerbtem oder gesägtem Blattrand. Sie werden 2 bis 5 Zentimeter lang und haben eine glänzende, dunkelgrüne Oberseite und eine hellere, kahle Unterseite. Der Blattstiel erreicht eine Länge von 0,5 bis 1,2 Zentimeter.
Die weißen Blüten sind etwa 1,5 Zentimeter breit, lang gestielt und sind zu zwei bis fünf in stiellosen,[1] gedrängten Dolden angeordnet. Die Kelchblätter sind breit und stumpf, die Kronblätter etwas ausgerandet. Die Blütezeit dauert von April bis Mai.
Die Steinfrüchte sind kugelig und werden bis zu 1 Zentimeter groß. Sie werden im Juni reif und sind dann korallenrot, seltener schwarzrot. Die voll ausgereiften Früchte sind essbar und ein beliebtes Wildobst.[2][3]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32.[4]
Das Verbreitungsgebiet der Zwerg-Kirsche erstreckt sich über Mittel- und Osteuropa vom südlichen Rheintal und der Apenninenhalbinsel über den Ostalpenrand bis nach Thüringen, zum Kaukasus und nach Westsibirien und Mittelasien. Man findet sie meist auf kalkhaltigen Böden[1] in Trockengebüschen, an trockenen Hängen, an Wegsäumen und in Hohlwegen und aufgelassenen Steinbrüchen. Sie ist wärmeliebend, meist frosthart und bevorzugt sonnige bis lichtschattige Standorte.[2][3] Die Zwerg-Kirsche ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Prunetum fruticosae.[4]
Die Zwergkirsche gehört unter anderen mit der Weichsel- (Prunus cerasus) und der Vogel-Kirsche (Prunus avium) zur Sektion Cerasus der Untergattung Cerasus, die zur Gattung der Prunus gezählt wird.[5] Ein Synonym von Prunus cerasus ist Cerasus fruticosa.[1]
Die Zwerg-Kirsche wird selten aufgrund der dekorativen Blüten und Früchte als Zierpflanze verwendet, sie spendet auch Pollen und Nektar für Bienen.[3]
Die Zwerg-Kirsche (Prunus fruticosa), auch Steppen-Kirsche oder Zwerg-Weichsel genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Rosengewächse (Rosaceae). Dieser Strauch trägt essbare, etwa 1 Zentimeter große, rote Früchte.
Prunus fruticosa, the European dwarf cherry,[2] dwarf cherry, Mongolian cherry or steppe cherry is a deciduous, xerophytic, winter-hardy, cherry-bearing shrub. It is also called ground cherry and European ground cherry, but is not to be confused with plants in the distinct "Groundcherry" genus of Physalis.[3]
Prunus fruticosa is native to Ciscaucasia, western Siberia, Kazakhstan, Xinjiang China, western Russia, Ukraine, Poland, Czech Republic, Germany, Belarus, Moldova, Bulgaria, Romania, Hungary, Serbia, Austria, and Italy. [4][5][6][7]
As a shrub Prunus fruticosa grows 1–2 metres (3.3–6.6 ft) high and as wide, in almost any soil, but best in loamy soil, spreading via suckers. Roots are abundant. The plant requires full sun, it is a steppe rather than a forest plant, although it does form thickets at the edges of open forest.
The bark is dark brown with yellow lenticels. The leaves are oblanceolate to obovate, about 12 mm by 6 mm, with acuminate apex, glabrous above, thick, serrated with crenate margin, dark green, yellow in autumn, with a short petiole.
The flowers are white hermaphroditic blossoms in leafy bracts located 2-4 each on short peduncles in sessile umbels. They are pollinated by bees. In the Northern Hemisphere, the plant flowers in May. The fruit is light to dark red, globose to pyriform, about 8–25 mm in diameter, ripening in August. The taste is sour-sweet, or tart.
As a sour tasting cherry, the fruit is used in cooking, and for jams and jellies. It has medicinal uses as an astringent.[8] The flowers are its basis of bee-keeping honey plant.
Prunus fruticosa is planted in hedgerows as an ornamental plant privacy screen and windbreak, and as a host plant for bees and other beneficial insects and birds. The shrub's network of penetrating roots are useful for soil stabilization in designed landscapes and habitat restoration projects.
The hardiness of Prunus fruticosa is a desirable quality in grafting and production of horticultural cultivars. It is grafted to Prunus avium 'tree' rootstock, forming rounded top trees.[7]
Linnaeus included this species in his Species Plantarum, referencing the Pinax of Gaspard Bauhin, to whom he gives credit as "Bauh. pin. 450."[9] The name assigned by Linnaeus is Prunus cerasus pumila, where pumila means "dwarf" (a rare word in Latin) and must come from Bauhin. He regards the shub as a variety of Prunus cerasus, the sour cherry.
It was first authoritatively defined by Peter Simon Pallas, the German naturalist invited by Catherine the Great to work in St. Petersburg. His unfinished Flora Rossica, a description of all the plants in the Russian Empire, dedicates one page to Prunus fruticosa, a shrub found in campis Isetensibus, "in the plains of the Iset;" that is, the Siberian steppe.[10] He states the Linnaean synonym, giving the same reference to Bauhin, but makes the variety into a species, Pr. fruticosa. The last paragraph of Page 19 states his reasons for the classification, which have nothing to do with the name, but are in true Linnaean cryptic form, in this case a pun.
The two Latin words of the pun are fructus or frux, from fruor, "enjoy" - a fruit is a result enjoyed - and frutex, "shrub", adjective fruticosus, "bushy", from a totally different root. Prunus is a grammatical feminine, so Prunus fruticosa agrees in gender. However, Pallas says Haec mihi tantum fructibus suis innotuit, qui distinctam itidem speciem indicare videntur, "It came to my attention at last because of its fruit, which repeatedly seemed to indicate a distinct species." The fruit seemed fere Pruni forma, "nearly in the form of Prunus", especially because praedita oblongo nucleo, "furnished with an oblong seed." So, Pallas moved it from Cerasus to Prunus.
In 1925 Yury Nikolaevich Voronov, known botanically as (Ju.N, G., G.N. or GJN) Woronow, made an unsuccessful effort to retain Cerasus as a genus name and move fruticosa to it, creating another synonym, Cerasus fruticosa.[11]
Prunus fruticosa, a tetraploid with 2n=32 chromosomes, is thought to be one of the parent species of Prunus cerasus (the sour cherry) by way of ancient crosses between it and Prunus avium (the wild/sweet cherry) in the areas where the two species overlap. Both species can interbreed with each other, as well as with Prunus cerasus. Prunus cerasus is now a species in its own right having developed beyond a hybrid and stabilized.[12]
A recent study of native Prunus fruticosa stands in northern Poland finds that it is disappearing there by "genetic erosion" or "disappearance of typical morphological characters". It hybridizes naturally with Prunus cerasus to form Prunus × eminens,[13] and with Prunus avium to form Prunus × stacei.
These forest plants are brought into closer contact with Prunus fruticosa by the modern disappearance of "contemporaneous sites of the steppe relics" once common in northern Poland, due to forest management since the 18th century, and the planting of stands of Prunus cerasus, which are more prolific in pollen.[14]
_IMG_8463.JPG)
_IMG_8463.JPG)
_IMG_2187.JPG)
_IMG_2184.JPG)
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) Known botanically as Trudy Prikl. Bot. Selekc., translated as Bulletin of Applied Botany, of Genetics, and Plant-breeding. Prunus fruticosa, the European dwarf cherry, dwarf cherry, Mongolian cherry or steppe cherry is a deciduous, xerophytic, winter-hardy, cherry-bearing shrub. It is also called ground cherry and European ground cherry, but is not to be confused with plants in the distinct "Groundcherry" genus of Physalis.
Prunus fruticosa is native to Ciscaucasia, western Siberia, Kazakhstan, Xinjiang China, western Russia, Ukraine, Poland, Czech Republic, Germany, Belarus, Moldova, Bulgaria, Romania, Hungary, Serbia, Austria, and Italy.
La Nana ĉerizo (Prunus fruticosa), estas plantospecio el la familio de la Rozacoj (Rosaceae). La arbusto portas manĝeblajn, ĉ. 1 cm grandajn ruĝajn fruktojn.
La nana prunuso estas somerverda arbusto, kiu havas rigidajn branĉojn kaj stolonojn [1] La arbusto ne havas dornojn kaj altas de 0,2 ĝis 1 metroj, malofte eĉ ĝis 1,5 metrojn. La branĉoj estas maldikaj kaj kalvaj. La folioj havas renverse ovformajn ĝis eliptajn, apenaŭ pintajn foliplatojn kun noĉita aŭ segildenta folirando. Ili fariĝas 2 ĝis 5 cm longaj. La folioj estas brilaj kun malhelverda supra surfaco kaj pli hela, kalva malsupra surfaco. La petioloj havas longecon de 0,5 ĝis 1,2 cm.
La blankaj floroj estas ĉ. 1,5 cm larĝaj kaj staras du- ĝis 5-oble dense en umbeloj,[1]. La sepaloj estas larĝaj kaj nepintaj. La planto floras de aprilo ĝis majo.
La frukto de la planto estas globforma, ĝis 1 cm granda drupo. La fruktoj maturiĝas en junio kaj fariĝas tiam koralruĝaj ĝis nigraj. La maturaj fruktoj estas manĝeblaj kaj ŝatata sovaĝa frukto.[2][3]
La kromosomo-nombro estas 2n = 32.[4]
La disvastigejo de Prunus fruticosa estas de meza kaj orienta Eŭropo ĝis Kaŭkazo kaj meza Siberio [1] Tie la planto kreskas en sekaj arbustejoj, ĉe sekaj deklivoj kaj en malnovaj ŝtonrompejoj. Ĝi ŝatas varmon sed estas frostorezista. Ĝi preferas sunajn ĝis duonsunajn kreskejojn.[2][3]
Prunus fruticosa same kiel la acida ĉerizo (Prunus cerasus) kaj la dolĉa ĉerizo (Prunus avium) apartenas al la subgenro Cerasus al la genro Prunus.[5] sinonimo de Prunus cerasus estas Cerasus fruticosa.[1]
La nana prunuso estas malofte uzata kiel ornamplanto pro sia dekoraj floroj kaj fruktoj, Ĝi ankaŭ donas polenojn kaj nektaron al abeloj.[3]
La Nana ĉerizo (Prunus fruticosa), estas plantospecio el la familio de la Rozacoj (Rosaceae). La arbusto portas manĝeblajn, ĉ. 1 cm grandajn ruĝajn fruktojn.
Prunus fruticosa, es una especie de arbusto caducifolio perteneciente a la familia de las rosáceas. Se encuentra en Eurasia.
Es un arbusto que alcanza un tamaño de 1-2 metros de alto y ancho, creciendo en casi cualquier suelo, pero mejor en un suelo arcilloso. Las raíces son abundantes. La planta requiere pleno sol, en la estepa en lugar de un bosque, aunque forma matorrales en los bordes de los bosques abiertos.
La corteza es marrón oscura con lenticelas amarillas. Las hojas son oblanceoladas a obovadas, de unos 12 mm por 6 mm, con el ápice acuminado, glabras por encima, gruesas, con margen crenado dentado, de color verde oscuro, tornando amarillo en el otoño, y con un corto peciolo . Las flores son blancas, hermafroditas en umbelas . Son polinizadas por las abejas. La planta florece en mayo. El fruto es de color rojo claro a oscuro, globoso a piriforme, de alrededor de 8.25 mm de diámetro, la maduración en agosto. El sabor es agridulce.
Prunus fruticosa se distribuye por Ciscaucasia, Siberia occidental, Kazajistán, Xinjiang China, Rusia occidental, Ucrania, Polonia, República Checa, Alemania, Bielorrusia, Moldavia, Bulgaria, Rumania, Hungría, Austria, e Italia.[2][3][4][5]
Como una cereza con sabor agrio, la fruta se utiliza en la cocina, para las mermeladas y jaleas. Tiene usos medicinales como astringente.[6]
Las flores son la base de la apicultura como planta melífera.
Prunus fruticosa es plantada para la estabilización del suelo en un hábitat abierto.
Prunus fruticosa se siembra en setos como una pantalla de planta ornamental para la privacidad y la protección contra el viento, y como una planta huésped para las abejas y otros insectos benéficos y aves. El arbusto tiene una extensa red de raíces penetrantes que son útiles para la estabilización de suelos en los paisajes diseñados y proyectos para la restauración del hábitat.
La resistencia de Prunus fruticosa es una cualidad deseable en el injerto y la producción de cultivares hortícolas. Se injerta en Prunus avium, formando redondeados árboles altos.[5][7]
Prunus fruticosa fue descrita por Peter Simon Pallas y publicado en Flora Rossica 1: 19, en el año 1784.[8]
Prunus: nombre genérico que proviene de un antiguo nombre griego (προύνη), y luego latino (prūnus, i) del ciruelo. Ya empleado por, entre otros, Virgilio (G. 2, 34) y Plinio el Viejo (13, XIX, 64)[9][10]
fruticosa: epíteto latíno que significa "arbustivo"[11]
Prunus fruticosa, es una especie de arbusto caducifolio perteneciente a la familia de las rosáceas. Se encuentra en Eurasia.
Prunus fruticosa est un arbuste d'environ 1 mètre de haut de la famille des Rosaceae. Il est parfois appelé prunier nain ou cerisier des steppes.
On le trouve sur le continent eurasien à l'état sauvage : Europe Centrale, Sibérie et Asie du nord. C'est une espèce tétraploïde, parfois utilisée comme porte-greffe pour d'autres Prunus.
On l'utilise comme petit arbre d'ornement, notamment en milieu urbain.
Un cultivar, Prunus fruticosa 'Globosa' est particulièrement utilisé sous le nom de « merisier en boule ».
Prunus fruticosa est un arbuste d'environ 1 mètre de haut de la famille des Rosaceae. Il est parfois appelé prunier nain ou cerisier des steppes.
On le trouve sur le continent eurasien à l'état sauvage : Europe Centrale, Sibérie et Asie du nord. C'est une espèce tétraploïde, parfois utilisée comme porte-greffe pour d'autres Prunus.
Mała wišnja (Prunus fruticosa) je kerk ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Dalše ludowe mjeno je kerkata třešeń.
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Mała wišnja (Prunus fruticosa) je kerk ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae). Dalše ludowe mjeno je kerkata třešeń.
Multimedia w Wikimedia Commons Wiśnia karłowata, wisienka stepowa[3] (Prunus fruticosa Pall.) – gatunek krzewu należący do rodziny różowatych. Występuje w Europie i Azji. W Polsce podlega ochronie.
Występuje od południowo-zachodniej Syberii do Nadrenii, rozprzestrzeniła się również gdzieniegdzie poza obszarem swojego rodzimego występowania[4]. Przez Polskę przebiega północno-zachodnia granica jej zwartego zasięgu, który obejmuje Wyżynę Zachodniowołyńską, Polesie, Wyżynę Lubelską, południowo-wschodnią część Wyżyny Radomskiej i środkową część Wyżyny Małopolskiej. Poza tymi obszarami zwartego zasięgu występuje jeszcze w rozproszonych stanowiskach w Kotlinie Toruńskiej, Równinie Inowrocławskiej, w rezerwacie Bielinek nad Odrą, Dolsku koło Gostynia, Grodzisku koło Łęczycy i w okolicach Przemyśla[5].
Nanofanerofit. Kwiaty przedsłupne, zapylane przez motyle i błonkówki. Owoce dojrzewają w lipcu, ale utrzymują się na pędach do sierpnia, czasami nawet do września. Nasiona rozsiewane są głównie przez ptaki. Rozmnaża się także wegetatywnie za pomocą licznych pędów odroślowych. Liczba chromosomów 2n = 32[5].
Preferowane siedliska to słoneczne wzgórza i zbocza oraz obrzeża lasów. Gatunek pontyjski, ciepłolubny[5]. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla związku zespołów (All.) Prunion fruticosae[7].
W literaturze polskiej funkcjonuje łacińska nazwa Cerasus fruticosa (Pall.) Woronow. Według nowszych ujęć taksonomicznych prawidłowa nazwa tego gatunku to Prunus fruticosa Pall.[4], wynikająca z włączenia dawnego rodzaju wiśnia Cerasus do rodzaju śliwa Prunus w randze sekcji Cerasus w podrodzaju Cerasus[8].
Tworzy mieszańce z wiśnią ptasią (Prunus avium L.), wiśnią pospolitą (Prunus cerasus L.) i wiśnią wonną (Prunus mahaleb L.)[9].
Od 2014 roku roślina jest objęta w Polsce częściową ochroną gatunkową (jako Cerasus fruticosa)[10]. W latach 1946–2014 podlegała ochronie ścisłej[11].
Gatunek został zamieszczony w Polskiej Czerwonej Księgi Roślin jako gatunek narażony (kategoria zagrożenia VU)[12][13] oraz w na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006, 2016) również jako narażony (kategoria zagrożenia V (VU))[14][15]. Za duże zagrożenie dla wiśni karłowatej uważa się łatwość tworzenia mieszańców z wiśnią pospolitą (Cerasus vulgaris), co może doprowadzić do wyginięcia typowego gatunku[5].
Wiśnia karłowata, wisienka stepowa (Prunus fruticosa Pall.) – gatunek krzewu należący do rodziny różowatych. Występuje w Europie i Azji. W Polsce podlega ochronie.
Це повідомлення варто замінити точнішим.
Prunus fruticosa (hay anh đào lùn, anh đào thảo nguyên, anh đào đất châu Âu[1]) là một loại cây bụi rụng lá thuộc chi Mận mơ, có thể chịu được hạn hán và giá lạnh. Loài này có nguồn gốc từ các quốc gia như Bắc Caucasus, tây Siberia, Kazakhstan, Trung Quốc (vùng Tân Cương), phía tây của Nga, Ukraina, Ba Lan, Cộng hòa Séc, Đức, Belarus, Moldova, Bulgaria, Romania, Hungary, Serbia, Áo và Ý[2][3][4][5].
Prunus fruticosa là một loại cây bụi cao khoảng 1 – 2 m, sinh sản theo hình thức sinh dưỡng. Nó có thể thích nghi với mọi loại đất, nhưng tốt nhất là trong đất mùn. Loài này rất cần ánh nắng mặt trời. P. fruticosa là thực vật thảo nguyên chứ không phải thực vật rừng rậm, mặc dù chúng hay mọc ở các bìa rừng.
Vỏ cây là màu nâu sẫm với các lỗ bì màu vàng. Lá dày, hơi tròn, hình mũi giáo, nhẵn ở mặt trên, có răng cưa hai bên mép lá, màu xanh đậm (chuyển vàng khi mùa thu), cuống ngắn. Hoa lưỡng tính, màu trắng, có 2 - 4 hoa trên mỗi cuống, được thụ phấn bởi ong. Hoa nở vào khoảng tháng 5. Quả hình cầu, màu đỏ tươi hoặc sậm, đường kính khoảng 8 – 25 mm, chín vào tháng 8, vị chua ngọt hoặc chát.
Quả của P. fruticosa được sử dụng để làm mứt hoặc chất làm se[6]. Nó cũng được trồng trong vườn để làm cảnh và làm hàng rào chắn gió. Rễ của P. fruticosa rất hữu dụng trong việc cải tạo, ổn định đất hoặc các dự án phục hồi sinh cảnh.
P. fruticosa được cho là một trong những loài cha mẹ của Prunus cerasus (anh đào chua) bằng cách lai chéo giữa nó và Prunus avium (anh đào ngọt)[5]. P. cerasus bây giờ được tách ra thành một loài riêng trong chi Mận mơ[7]. Một nghiên cứu cho thấy P. fruticosa đang dần biến mất tại vùng bắc Ba Lan do sự xói mòn di truyền[8]. Nó lai tự nhiên với P. cerasu tạo thành Prunus × eminens[9], và với P. avium tạo thành Prunus × stacei[10].
Prunus fruticosa (hay anh đào lùn, anh đào thảo nguyên, anh đào đất châu Âu) là một loại cây bụi rụng lá thuộc chi Mận mơ, có thể chịu được hạn hán và giá lạnh. Loài này có nguồn gốc từ các quốc gia như Bắc Caucasus, tây Siberia, Kazakhstan, Trung Quốc (vùng Tân Cương), phía tây của Nga, Ukraina, Ba Lan, Cộng hòa Séc, Đức, Belarus, Moldova, Bulgaria, Romania, Hungary, Serbia, Áo và Ý.
Prunus fruticosa Pall., 1784
Ви́шня куста́рниковая, или Вишня степна́я (лат. Prúnus fruticósa) — вид двудольных цветковых растений, включённый в подрод Вишня (Cerasus) рода Слива (Prunus) семейства Розовые (Rosaceae). Предположительно, один из диких видов-предков современной гибридной вишни обыкновенной.
Вишня степная — кустарник, не превышающий 2 м в высоту. Образует корневые отпрыски из придаточных почек, которые расположены на длинных горизонтальных корнях. Молодые ветки зелёные, затем становящиеся фиолетово-бурыми, голые.
Листья в очертании обратнояйцевидные или ланцетовидные, 3—6 см длиной и 1,5—2,5 см шириной, суженные к основанию, с тупозубчатым краем. Черешки до 1,5 см длиной, голые. Верхняя поверхность листовой пластинки тёмно-зелёная, голая, нижняя — светло-зелёная. Прилистники линейные, зазубренные.
Цветки белого цвета, одиночные или собранные в два—четыре в зонтиковидные соцветия, распускаются до появления листьев или одновременно с ним. Чашелистики прямые или отогнутые. Лепестки обратнояйцевидные, с притупленным концом. Тычинок 10—15, прикреплённых, как и лепестки, к верхнему краю гипантия (цветочная трубка). Пестик голый, из одного плодолистика, рыльце головчатое.
Плод — округлая, яйцевидная или грушевидная костянка до 2,5 см в диаметре, розового, красного или почти чёрного цвета. Эндокарпий гладкий. Съедобна, обладает кисло-сладким вкусом.
Вишня кустарниковая широко распространена от Центральной Европы до предгорий Алтая в Западной Сибири (северо-восточный Казахстан). Ареал вида приурочен к степной зоне.
Встречается в луговых и типчаково-ковыльно-разнотравных степях. В полосе лесостепи обитает в остепнённых сосновых и дубовых лесах. Местами образует самостоятельные заросли, которые считаются одним из вариантов кустарниковых степей[2].
Светолюбива, в затенённых местах почти не плодоносит[3].
Предпочитает карбонатные почвы[3].
Зимостойка и засухоустойчива[3].
Плоды содержат до 12 % сахаров (преимущественно простых), пригодны в пищу свежими, а также в виде компотов и варенья. В местах массового распространения этого кустарника местное население заготавливает плоды в больших количествах[3].
Используется в полезащитном лесоразведении и для закрепления оврагов[3].
Благодаря морозостойкости вишню степную культивируют вместо культурной вишни на Урале и в Сибири или используют в качестве подвоя, Иван Мичурин использовал этот вид для выведения ряда сортов вишни ('Полёвка', 'Идеал', 'Пионерка', 'Надежда Крупская' и др.)[3].
Ви́шня куста́рниковая, или Вишня степна́я (лат. Prúnus fruticósa) — вид двудольных цветковых растений, включённый в подрод Вишня (Cerasus) рода Слива (Prunus) семейства Розовые (Rosaceae). Предположительно, один из диких видов-предков современной гибридной вишни обыкновенной.
草原樱桃（学名：Cerasus fruticosa）为蔷薇科樱属的植物。分布于欧洲、小亚细亚、哈萨克斯坦、西伯利亚以及中国大陆的新疆等地，一般生长在野生，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 _IMG_8463.JPG)
_IMG_8665.JPG)
_IMG_8465.JPG)
_IMG_2187.JPG)
_IMG_2184.JPG)
_IMG_2184.JPG)
_IMG_2187.JPG)
