nimet breadcrumb-navigoinnissa
Zoborožcovití (Bucerotidae) je čeleď ptáků z řádu zoborožci. V minulosti byla tato čeleď řazena též pod řád srostloprstých. Zoborožcovití obývají tropickou a subtropickou Afriku, Asii a Melanésii. Jsou typičtí především svými dlouhými zobáky, které mívají i různé tvary a barvy. Zobáky jsou také velmi těžké, což způsobuje, že roky vývoje skončily srůstem prvních dvou páteřních obratlů; atlasu a axisu. Živí se ovocem nebo malými živočichy a jsou monogamní, tedy tvoří páry na celý život. Hnízdní v přirozených dutinách stromů nebo na útesech. Řada zoborožců je ohrožena vyhynutím, především kvůli tomu, že se snižuje místo vhodné k jejich pobytu nebo rozmnožování. Zoborožce štítnaté ohrožuje také jejich lov kvůli výrůstku na zobáku vyplněném kostí podobnou slonovině používanou v tradiční čínské řezbě, udává se, že tento výrůstek je na černém trhu 3 x dražší než slonovina.[1] Nejmladší z rodů byl popsán již roku 1830, naopak ten nejstarší, vyhynulý, až roku 2007.
Je rozeznáváno 14 rodů, 54 druhů a 78 taxonů.[2]
Zoborožci jsou velmi různorodí ptáci, mimo jiné i ve velikosti. Nejmenším zástupcem této čeledi je zoborožec Hartlaubův se svými 100 g váhy a délkou těla asi 30 cm, naopak největší je se svými 6 kg váhy a délkou těla 1,2 m zoborožec kaferský.[3] Samci jsou vždy větší než samice, avšak v jaké míře, to již závisí na jednotlivých druzích.
Nejvýraznějším rysem zoborožců je jejich těžký zobák, s jehož ovládáním pomáhají i srostlé první dva páteřní obratle. Zobák pomáhá v soubojích, při stavění hnízd, chytání kořisti nebo při čechrání peří. Některé druhy, například zoborožec štítnatý, mají na zobáku výrůstek. Ten bývá dutý, pouze s vzduchovou komůrkou, avšak u zoborožců štítnatých je tento výstupek vyplněn slonovinovou kostí, což jim zlepšuje schopnosti boje.[4]
Zoborožci mají binokulární vidění, avšak zobák jim částečně ve vidění stíní.[5] Sami vidí vlastní špičku zobáku. Oči jsou chráněné řasami, které slouží jako takový slunečník. Duté kosti pomáhají ptákům dobře létat i plachtit, přesto se mnoho z nich pohybuje hlavně na zemi.
Zoborožci jsou převážně všežraví ptáci; živí se jak ovocem, tak malými obratlovci, měkkýši nebo hmyzem. Jedná se o denní ptáky, kteří žijí v párech nebo malých rodinných skupinkách. Větší hejna tvoří mimo období hnízdění. Zoborožce lze rozdělit podle způsobu života na druhy, žijící v otevřených krajinách a na druhy lesní. Lesní druhy se živí převážně ovocem a jinými plody, avšak zoborožci žijící na otevřených pláních jsou hlavně masožravci.[3] Lesní druhy jsou také považovány za dobré rozptylovače semen rostlin, čímž napomáhají k přirozené obnově pralesa.
Zoborožci tvoří monogamní páry. Samice kladou jedno až osm bílých vajec, přičemž přibližně platí negativní korelace, tedy čím menší druh, tím více vajec. U většiny druhů v tuto dobu samice přepeřuje a nemůže tedy lítat. Sameček ji v dutině "zazdí" a nechá otvor pouze pro zobák, aby jím mohl podávat krmení pro partnerku.[6] Poté, co se vylíhnou mláďata, zůstává samice nějakou dobu s nimi a pomáhá jim při krmení. Když povyrostou, samice si vydlabe cestu ven a začíná shánět potravu spolu se samcem. U jiných druhů jsou "zazdívána" pouze mláďata.[6] Před jejich vylétnutím sameček bariéru rozbije. Zemní zoborožci tento systém hnízdění nemají a hnízdí "normálně" na v dutinách.
Co se týče společenstev, pak některé africké druhy zoborožců udržují vztahy s mangustami jižními. Společně se krmí a v případě nebezpečí se navzájem varují.[7] Některé druhy opic vyhledávají potravu společně se zoborožci a dokonce čistí zoborožce od vnějších parazitů, které jim vybírají z peří. Je to zřejmě obdoba vzájemné péče o srst, která u slouží k upevnění sociálních vztahů uvnitř společnosti.[8]
Pro svůj nápadný vzhled zoborožci poutají pozornost člověka. Velký pozemní zoborožec havraní je totemovým ptákem některých kmenů v Čadu a severní Nigérii. Tamní lovci si upevňují na hlavu čelenku s vycpanou hlavou zoborožce a napodobují jeho pohyby, aby oklamali antilopy a další lovnou zvěř, kterou pak střílí otrávenými šípy.
Podle Dajaků z Kalimantanu je dvojzoborožec nosorožčí posvátný pták, spojený s bojem a světem zemřelých. Jeho křik před započetím válečné výpravy byl chápán jako věštecké znamení. Sousední Punanové pokládají zoborožce přílbového za strážce přechodu mezi světem živých a mrtvých.
Maso zoborožců se obvykle nekonzumuje, peří místy slouží jako ozdoba. V Číně a v Japonsku se v minulosti zhotovovaly ozdoby z "ptačí slonoviny", což je právě přilba na zobáku zoborožce přilbového. Ten je, na rozdíl od podobných dutých útvarů dvojzoborožců a dalších druhů, plný a strukturou se podobá slonovině. Jeho využití je obdobné, od slonoviny se však liší intenzivním oranžovým zbarvením.
Ptáci z čeledi zoborožcovití jsou v zoo a obdobných zařízeních Evropy chováni již přes 250 let. První známé záznamy zmiňují dvojzoborožce nosorožčího v Menagerii van Blauwe Jana v nizozemském Amsterdamu, a to již kolem roku 1700. Ve třicátých letech 18. století je pak zaznamenán zoborožec havraní ve vídeňské Menagerii Belvedere. První zoborožec v zoo moderního slova smyslu se pak objevil v londýnské zoo 31. března 1863. Jednalo se o zoborožce bělolícího a v průběhu následujících 15 let se do tamní zoo dostalo dalších 15 druhů zoborožců. První zoborožec – konkrétně zoborožec havraní – v německé zoo byl identifikován v roce 1868. Ačkoliv se tedy jedná o dlouhodobě chovanou skupinu ptáků, na odchovy si musel svět zoo počkat dlouho. Teprve v roce 1926 došlo k prvnímu úspěšnému odchovu toka rudozobého, a to hned ve dvou německých zoo zároveň – zoo ve Frankfurtu nad Mohanem a Zoo Berlín. Mezi pozemními druhy zoborožců si prvenství zajistila zoo ve švýcarské Basileji v roce 1954, když se tam narodilo mládě zoborožce havraního. První úspěšný odchov dalšího pozemního druhu – zoborožce kaferského – se podařil dokonce až v roce 1994 v Zoo Praha.[9]
Ke konci roku 2017 bylo v 15 českých a 4 slovenských zoo založených před rokem 1989 a sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO) chováno 25 druhů zoborožcovitých ptáků. Největší kolekce se nachází v Zoo Zlín, kde chovají 11 druhů, následovaná zoo v Praze a Liberci, v nichž mají po sedmi druzích.[10]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hornbill na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu zoborožcovití ve Wikimedia Commons
Galerie zoborožcovití ve Wikimedia CommonsZoborožcovití (Bucerotidae) je čeleď ptáků z řádu zoborožci. V minulosti byla tato čeleď řazena též pod řád srostloprstých. Zoborožcovití obývají tropickou a subtropickou Afriku, Asii a Melanésii. Jsou typičtí především svými dlouhými zobáky, které mívají i různé tvary a barvy. Zobáky jsou také velmi těžké, což způsobuje, že roky vývoje skončily srůstem prvních dvou páteřních obratlů; atlasu a axisu. Živí se ovocem nebo malými živočichy a jsou monogamní, tedy tvoří páry na celý život. Hnízdní v přirozených dutinách stromů nebo na útesech. Řada zoborožců je ohrožena vyhynutím, především kvůli tomu, že se snižuje místo vhodné k jejich pobytu nebo rozmnožování. Zoborožce štítnaté ohrožuje také jejich lov kvůli výrůstku na zobáku vyplněném kostí podobnou slonovině používanou v tradiční čínské řezbě, udává se, že tento výrůstek je na černém trhu 3 x dražší než slonovina. Nejmladší z rodů byl popsán již roku 1830, naopak ten nejstarší, vyhynulý, až roku 2007.
Je rozeznáváno 14 rodů, 54 druhů a 78 taxonů.
