nimet breadcrumb-navigoinnissa
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Gold y môr sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Aster linosyris a'r enw Saesneg yw Goldilocks aster. Mae i'w gael drwy Ewrop gan gynnwys Prydain. Gall dyfu 10–50 cm (3.9–19.7 mof).
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Gold y môr sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Aster linosyris a'r enw Saesneg yw Goldilocks aster. Mae i'w gael drwy Ewrop gan gynnwys Prydain. Gall dyfu 10–50 cm (3.9–19.7 mof).
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) je vzhledově poměrně odlišný druh rodu hvězdnice, o problémech s jeho taxonomickým zařazením svědčí i počet synonym kterými je mnohde dosud nazýván.
Tato hvězdnice se vyskytuje téměř v celé Evropě, severní hranice probíhá jihem Skandinávie a Britských ostrovů. Dále její areál pokračuje do evropské části Ruska, Malé Asie, na Kavkaz a také se objevuje na severozápadě Afriky. Vyrůstá ve stepních oblastech, na teplých výslunných pastvinách a vápencových skalách, vyžaduje zásaditou vysychavou půdu a dostatek slunečního svitu.
V České republice je rozšířena ve středních a východních Čechách a na jižní Moravě, téměř výhradně v oblasti termofytika. Vyrůstá nejčastěji v nížinách, v pahorkatinách ji spatříme jen zřídka. Je součásti teplomilné vegetace společenstev svazů Bromion erecti, Festucion valesiaceae a teplomilných křovin svazu Geranion sanguinei.[1][2][3]
Vytrvalá trsnatá rostlina s lodyhou obvykle přímou, někdy krátce vystoupavou, vyrůstající z krátkého dřevnatějícího oddenku. Tuhá lodyha, teprve v horní části se větvící, dorůstá do výšky 10 až 50 cm a je hustě olistěná střídavě postavenými listy. Ty jsou přisedlé, čárkovitě kopinaté, celokrajné, z obou stran lysé, po okraji drsné a mají zřetelnou střední žilku. Bývají dlouhé 3 až 4 cm a široké jen 1 až 2 mm, v době kvetení listy od spodu postupně usychají. Rostlina má obnovovací pupeny u země (hemikryptofyt).
Květenství, sestavené do chocholičnaté laty, se skládá z četných úborů velkých asi 1,5 cm které mají zelené zákrovní listeny. Žluté květy úborů mají pěticípou korunu a jsou trubkovité, jen vzácně se vyskytující jazykovité jsou bílé nebo nafialovělé. Vykvétá až v druhé polovině léta, v srpnu a září. Plodem jsou podlouhlé, smáčknuté chlupaté nažky s pérovitým chmýrem jen o málo delším než jsou samy.[1][3][4]
Hvězdnice zlatovlásek je v České republice klasifikována jako rostlina sice s pomalým, přesto trvalým ústupem. Je proto vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. a "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2000" prohlášena za ohrožený druh.[5][6]
Pro své výrazně žluté, pozdně rozkvétající květy a nenáročnost při pěstování se hvězdnice zlatovlásek vysazuje do ozdobných skalek a sušších záhonů s trvalkami na slunných stanovištích. Okrasná zahradnictví tuto chráněnou rostlinu množí řízkováním ze zahradnických kultur, v malém množství ji lze také rozmnožit dělením trsů v předjaří.[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hvězdnice zlatovlásek ve Wikimedia Commons
Galerie hvězdnice zlatovlásek ve Wikimedia CommonsHvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) je vzhledově poměrně odlišný druh rodu hvězdnice, o problémech s jeho taxonomickým zařazením svědčí i počet synonym kterými je mnohde dosud nazýván.
Guldasters (Aster linosyris), også skrevet Guld-Asters, er en flerårig, urteagtig plante med en opret, busket vækst. De små, gule kurve er samlede i halvskærme, der giver planten en rig blomstring. Da den desuden er hårdfør og tørketålende, dyrkes den i mange haver.
Guldasters er en flerårig, urteagtig plante med en opret og løs, busket vækst. Stænglerne er let furede og rødligt anløbne på lyssiden. Bladene sidder spredt, men tæt op ad stænglen. De er linjeformede med en tydelig, forsænket midterribbe og hel bladrand. Begge bladsider er blåligt grågrønne. Blomstringen foregår i august-september, hvor man finder blomsterne samlet i små kurbe, der igen er samlet i endestillede halvskærme. De enkelte blomster er små og rørformede med gule kronblade. Frugterne er nødder med en lille hårkrans.
Rodsystemet består af en lodret jordstængel, som bærer grove, dybtgående hovedrødder. På disse findes talrige, fine siderødder.
Planten når en højde på ca. 0,50 m og en bredde på 0,15 m, heri ikke medregnet skud fra korte udløbere.
Guldasters er naturligt udbredt i Nordafrika, Lilleasien og Kaukasus. I Europa er den udbredt i de sydlige, østlige og centrale lande med nordgrænse i Sverige. Arten findes kun i Danmark som haveplante. Den er knyttet til lysåbne voksesteder med en veldrænet, varm, tør og kalkrig jord. Derfor findes den på overdrev, tørre sætere, og i skovbryn. Polomené hory højderne ligger i den nordlige del af Tjekkiet. Bjergene består af kalk, som delvis er omdannet til karst. I 150-600 m højde findes varmeelskende plantesamfund (Geranion sanguinei), hvor arten vokser sammen med bl.a. akselrøn, almindelig fjergræs, dværgkirsebær, grenet edderkopurt, gul hør, havescorzoner, hvid diktam, håret alant, hårtotfjergræs, Iris aphylla (en art af iris), lav tidsel, Melica transsilvanica (en art af flitteraks), nikkende kobjælde, seglbladet hareøre, sommeranemone og Vicia pisiformis (en art af vikke)[1]
Guldasters bruges i haverne, hvor den trives fint i det tørkeprægede bed. Den hører naturligt hjemme i steppebedet og kalkbundsbedet.
Guldasters (Aster linosyris), også skrevet Guld-Asters, er en flerårig, urteagtig plante med en opret, busket vækst. De små, gule kurve er samlede i halvskærme, der giver planten en rig blomstring. Da den desuden er hårdfør og tørketålende, dyrkes den i mange haver.
Die Gold-Aster (Galatella linosyris; Synonym Aster linosyris), auch Goldhaar-Aster oder Goldschopf-Aster genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Korbblütler (Asteraceae) gehört.
Die Gold-Aster wächst als ausdauernde krautige Pflanze, die meistens Wuchshöhen von 20 bis 50 Zentimetern erreicht. Charakteristisches Merkmal sind ihre zahlreichen schmalen, besonders im oberen Stängelbereich dicht stehenden, wechselständigen Laubblätter. Die einfache Blattspreite ist einnervig, höchstens 2 bis 3 Millimeter breit und 2 bis 7 Zentimeter lang. Sie sitzen mit leicht verschmälertem Grund am Stängel und sind scheinbar kahl, jedoch sind mit der Lupe kleinste Haare erkennbar. Unterhalb der Körbchen gehen die Blätter ohne klare Trennung in die Hüllblätter über.
Die Hauptblütezeit reicht von August bis September. Die körbchenförmigen Teilblütenstände stehen in einem doldigen, traubigen Gesamtblütenstand zusammen, wobei die äußeren Verzweigungen den Hauptstängel gelegentlich etwas überragen. Der Stängel ist aufrecht, zuweilen bogig aufsteigend, und nur im oberen Drittel im Bereich des Blütenstands verzweigt. Er ist rundlich oder höchstens leicht gerieft. Im Bereich des Blütenstands ist er mit winzigen Haaren besetzt, die nur mit der Lupe erkennbar sind. Der Körbchendurchmesser ist etwa 1 Zentimeter. Die unregelmäßig in mehreren Reihen stehenden Hüllblätter des Körbchens sind schmal mit einer Länge von etwa 7 Millimetern und besitzen eine pfriemliche, manchmal hakenförmig gekrümmte Spitze. Die Blütenkörbchen der Gold-Aster enthalten keine Zungenblüten, sondern nur 15 bis 40 goldgelbe, zwittrige Röhrenblüten.
Die behaarten Achänen sind etwa 3 Millimeter lang und tragen einen gelblichen, 5 bis 7 Millimeter langen Haarkranz.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18 oder 36.[1]
Die Gold-Aster erträgt extreme Trockenheit. Bei starker Sonneneinstrahlung kann sie die Blätter nach der Sonne ausrichten. Bei langer Trockenheit werden die Blätter gelbgrün. Bei Regen kann sich die Pflanze wieder sehr schnell erholen.
Die Gold-Aster stammt ursprünglich wohl aus südosteuropäischen bis südrussischen Steppengebieten. Ihr Verbreitungsgebiet umfasst Marokko, Algerien, Süd-, Mittel- und Osteuropa und Westasien.[2] Nördlich ist sie in Europa bis England und Südost-Schweden zu finden. In Mitteleuropa hat sie kein durchgehendes Verbreitungsgebiet und fehlt stellenweise ganz, z. B. in Norddeutschland. Trotz ihrer relativen Seltenheit kann sie an ihren Standorten mit einer großen Zahl von Exemplaren auftreten.
Typische Standorte in Mitteleuropa sind Trockenrasen an sonnigen Hängen oder Gebüschrändern mit lockeren, kalkhaltigen Böden. Die Gold-Aster ist eine Charakterart der Klasse Festuco-Brometea. Sie kommt besonders in Pflanzengesellschaften der Verbände Xerobromion, Festucion valesiacae, aber auch Geranion sanguinei, Cytiso-Pinion oder Erico-Pinion vor.[1] In Mitteleuropa kommt die Gold-Aster beist in kollinen tieferen Lagen vor, steigt aber vereinzelt in der Schweiz bis in Höhenlagen von 1700 Metern auf.[3]
In Österreich tritt sie auf Trocken- und Halbtrockenrasen und Trockengebüschsäumen im pannonischen Gebiet häufig auf, im restlichen Gebiet zerstreut bis sehr selten. Die Vorkommen beschränken sich auf die Bundesländer Wien, Niederösterreich, Burgenland, Kärnten und Oberösterreich.[4]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 1+ (trocken), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 5 (kontinental).[5]
Die Erstveröffentlichung dieser Pflanzenart stammt von Carl von Linné unter dem Namen Chrysocoma linosyris in Species Plantarum, Tomus II, 1753, S. 841[6]. Der Name Galatella linosyris (L.) Rchb.f. wurde 1853 durch Heinrich Gustav Reichenbach in Icones Florae Germanicae et Helveticae ..., 16, S. 8 veröffentlicht. Weitere Synonyme für Galatella linosyris (L.) Rchb. f. sind: Aster liburnicus (Spreng.) Rouy, Aster linosyris (L.) Bernh., Aster savii Arcang., Chrysocoma liburnica Spreng., Chrysocoma linosyris L., Chrysocoma nupera Gray, Chrysocoma palustris Savi ex Bertol., Chrysocoma palustris Savi, Chrysocoma vulgaris Gueldenst. ex Ledeb., Crinitaria linosyris subsp. armoricana (Rouy) Holub, Crinitina linosyris (L.) Soják, Deinosmos siculus Raf., Erigeron linosyris Clairv., Galatella pontica (Lipsky) Novopokr. & Bogdan, Linosyris vulgaris DC.[7]
Greuter hat 2003 Aster linosyris (L.) Bernh. als in der damaligen Literatur verwendet verzeichnet. Sie wurde jedoch aus der Gattung Aster ausgegliedert. Man findet sie aber häufiger unter dem Namen Galatella linosyris (L.) Rchb. f. oder bei engerer Fassung des Gattungsbegriffs auch als Crinitaria linosyris (L.) Less.[8] Greuter entscheidet sich 2006 für Galatella linosyris (L.) Rchb. f.[7]
Je nach Autor gibt es von Galatella linosyris etwa vier Unterarten:[7]
Im deutschsprachigen Raum werden oder wurden für diese Pflanzenart, zum Teil nur regional, auch die folgenden weiteren Trivialnamen verwandt: Goldhaar (Pommern), Goldschopf (Thüringen), Falsches Leinkraut, Güldenes Leinkraut und Groß Rheinblumen.[9]
Die Gold-Aster wird gelegentlich als Zierpflanze verwendet, im Handel meist unter dem Namen Goldhaar-Aster.
Die Gold-Aster (Galatella linosyris; Synonym Aster linosyris), auch Goldhaar-Aster oder Goldschopf-Aster genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Korbblütler (Asteraceae) gehört.
Galatella linosyris (also called goldilocks aster,[2] and often known by the synonyms Aster linosyris[1] and Crinitaria linosyris[3]) is a species of perennial plant from family Asteraceae found in Eastern, Central and Southern Europe. It can also be found in Great Britain, the southern part of Scandinavia and in Asia Minor. The flowers are yellow coloured. The species have stems up to 10–50 centimetres (3.9–19.7 in), with leaves that are lanceolate. The plant does not have ray flowers, only disk florets. It blooms from July to September. The fruits are achenes. The species is under protection in the Czech Republic.[4]
Galatella linosyris (also called goldilocks aster, and often known by the synonyms Aster linosyris and Crinitaria linosyris) is a species of perennial plant from family Asteraceae found in Eastern, Central and Southern Europe. It can also be found in Great Britain, the southern part of Scandinavia and in Asia Minor. The flowers are yellow coloured. The species have stems up to 10–50 centimetres (3.9–19.7 in), with leaves that are lanceolate. The plant does not have ray flowers, only disk florets. It blooms from July to September. The fruits are achenes. The species is under protection in the Czech Republic.
Aster à feuilles d'Osyris, Linosyris à feuilles de Lin
L'Aster à feuilles d'Osyris ou Linosyris à feuilles de Lin (Galatella linosyris) est une espèce de plantes de la famille des Astéracées.
De Kalkaster (Aster linosyris; synoniemen: Chrysocoma linosyris, Linosyris vulgaris, Galatella linosyris of Crinitaria linosyris) is een overblijvende plant uit de composietenfamilie (Asteraceae).
Deze plant onderscheidt zich van andere asters door de samenstelling van zijn bloemhoofdjes. Deze soort heeft uitsluitend buisvormige schijfbloempjes (die in een bebladerde pluim bijeen staan), waar andere asters zowel buis- als lintbloempjes heeft. Hij kan een hoogte bereiken van 20 tot 50 cm en bloeit van juli tot september. Hij heeft verschillende dunne opgerichte stengels met een afwisselende bladstand met lijnvormige bladeren met een ruige rand.
De soort komt voornamelijk voor in Zuid-Europa en heeft een voorkeur voor rotsige zonrijke hellingen. In België komt hij sporadisch voor in de Ardennen.
De Kalkaster (Aster linosyris; synoniemen: Chrysocoma linosyris, Linosyris vulgaris, Galatella linosyris of Crinitaria linosyris) is een overblijvende plant uit de composietenfamilie (Asteraceae).
Deze plant onderscheidt zich van andere asters door de samenstelling van zijn bloemhoofdjes. Deze soort heeft uitsluitend buisvormige schijfbloempjes (die in een bebladerde pluim bijeen staan), waar andere asters zowel buis- als lintbloempjes heeft. Hij kan een hoogte bereiken van 20 tot 50 cm en bloeit van juli tot september. Hij heeft verschillende dunne opgerichte stengels met een afwisselende bladstand met lijnvormige bladeren met een ruige rand.
De soort komt voornamelijk voor in Zuid-Europa en heeft een voorkeur voor rotsige zonrijke hellingen. In België komt hij sporadisch voor in de Ardennen.
Multimedia w Wikimedia Commons Ożota zwyczajna (Galatella linosyris (L.) Rchb.f.[3]) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Występuje w Europie, zachodniej Azji i północnej Afryce[4]. W Polsce roślina rzadka. Występuje na Kujawach, Pomorzu Zachodnim, w Wielkopolsce, na Wyżynie Małopolskiej i Lubelskiej (tutaj jest dość częsta), a także w okolicach Przemyśla[5].
Zaliczana była do rodzaju ożota (Linosyris) jako Linosyris vulgaris DC. Według nowszych ujęć taksonomicznych prawidłowa nazwa tego taksonu to obecnie Galatella linosyris (L.) Rchb.f[2]. Nowej polskiej nazwy nie utworzono.
Roślina objęta w Polsce ścisłą ochroną gatunkową. Umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii VU (narażony)[8]. Niektóre jej stanowiska są zagrożone wskutek zarastania przez drzewa i krzewy w wyniku naturalnej sukcesji ekologicznej, a także wskutek działalności człowieka – zalesiania lub zaorywania terenów, na których występuje[5].
Ożota zwyczajna (Galatella linosyris (L.) Rchb.f.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Występuje w Europie, zachodniej Azji i północnej Afryce. W Polsce roślina rzadka. Występuje na Kujawach, Pomorzu Zachodnim, w Wielkopolsce, na Wyżynie Małopolskiej i Lubelskiej (tutaj jest dość częsta), a także w okolicach Przemyśla.
Galatella linosyris (também chamada goldilocks aster,[2] e frequentemente conhecida pelos sinónimos Aster linosyris[1] e Crinitaria linosyris[3]) é uma espécie de planta perene da família Asteraceae que pode ser encontrada na Europa Oriental, Central e do Sul. Também pode ser encontrada na Grã-Bretanha, na parte sul da Escandinávia e na Ásia Menor. As flores são de cor amarela. As espécies têm caules de 10 a 50 centímetros. A planta não possui flores de raios, apenas flores de discos. Floresce de julho a setembro. Os frutos são aquênios. A espécie está sob protecção na República Checa.[4]
Galatella linosyris (também chamada goldilocks aster, e frequentemente conhecida pelos sinónimos Aster linosyris e Crinitaria linosyris) é uma espécie de planta perene da família Asteraceae que pode ser encontrada na Europa Oriental, Central e do Sul. Também pode ser encontrada na Grã-Bretanha, na parte sul da Escandinávia e na Ásia Menor. As flores são de cor amarela. As espécies têm caules de 10 a 50 centímetros. A planta não possui flores de raios, apenas flores de discos. Floresce de julho a setembro. Os frutos são aquênios. A espécie está sob protecção na República Checa.
Gullborste (Galatella linosyris) är en växtart i familjen korgblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Gullborste.
Gullborste (Galatella linosyris) är en växtart i familjen korgblommiga växter.
Galatella linosyris là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (L.) Rchb.f. mô tả khoa học đầu tiên năm 1853.[1]
Galatella linosyris là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (L.) Rchb.f. mô tả khoa học đầu tiên năm 1853.
Многолетнее травянистое растение 10—50 (до 70) см высотой, голое или почти голое (иногда с незначительной примесью паутинистого войлочка в соцветии), но обычно слабо шероховатое от мелких шипиков, расположенных преимущественно по краю листьев.
Стебли обычно немногочисленные или одиночные, прямостоячие, на верхушке разветвлённые, с косо вверх направленными веточками, заканчивающимися одной или несколькими корзинками на ножках.
Листья линейные или узколинейные, 1—7 см длиной и 1—3 (редко до 5) мм шириной, часто с завёрнутыми кверху краями, сидячие, к основанию постепенно суженные, на верхушке оттянутые в очень короткое хрящеватое острие, с одной срединной жилкой; сверху более менее покрытые точечными железками, реже совсем без них, зелёные, верхушечные (на веточках соцветия) обычно довольно многочисленные, сильно уменьшенные, переходящие в листочки обёртки.
Корзинка в довольно густом щитковидном соцветии (очень редко одиночном), 15—40 цветков, 8—12 мм длиной; обёртки широкообратноконические (до почти полушаровидных), 6—8 мм длиной и 7—15 мм шириной; листочки их почти одинаковые по длине (редко наружные заметно короче внутренних), травянистые, по краю с очень мелкими сосочковидными волосками, наружные зеленоватые, линейно-шиловидные или узколинейные, постепенно заостренные, с одной жилкой, самые внутренние из продолговатого основания оттянутые в ланцетно-шиловидное или шиловидное окончание, светло-желтовато-зелёные, с узким перепончатым краем и 1—3 жилками; все цветки трубчатые, светло-жёлтые; семянка 3—5 мм длиной, часто с выдающимися боковыми ребрышками; хохолок 5—6 мм длиной, беловатый. Цветёт в августе - октябре[2].
Степи, кустарники, лесные опушки, каменистые склоны, солонцеватые луга. Южная часть Европы, южная часть Скандинавии, Кавказ, Западное Средиземноморье, Малая Азия, центральная и Атлантическая Европа, Балканы, Украина, Молдавия[3].
Гелиофит, ксерофит, криптофит, кальцефил. К почвам не требователен, растет на сильноэродированных склонах.
Лимитирующие факторы — узкая экологическая амплитуда. Оползневые явления на склонах, вызванные природными и антропогенными причинами (интенсивный выпас и др.). Разработка меловых карьеров. Попытки облесения лесных полян с засоленными почвами.
По данным The Plant List на 2010 год, в синонимику вида входят[4]:
В России вид входит в Красные книги таких регионов как: Белгородская, Брянская, Волгоградская, Воронежская, Курская, Липецкая, Московская, Нижегородская, Пензенская, Тульская области, а также республик Мордовия и Чувашия и Краснодарского края[2]. Растёт на территории нескольких особо охраняемых природных территорий России[5].
Многолетнее травянистое растение 10—50 (до 70) см высотой, голое или почти голое (иногда с незначительной примесью паутинистого войлочка в соцветии), но обычно слабо шероховатое от мелких шипиков, расположенных преимущественно по краю листьев.
Стебли обычно немногочисленные или одиночные, прямостоячие, на верхушке разветвлённые, с косо вверх направленными веточками, заканчивающимися одной или несколькими корзинками на ножках.
Листья линейные или узколинейные, 1—7 см длиной и 1—3 (редко до 5) мм шириной, часто с завёрнутыми кверху краями, сидячие, к основанию постепенно суженные, на верхушке оттянутые в очень короткое хрящеватое острие, с одной срединной жилкой; сверху более менее покрытые точечными железками, реже совсем без них, зелёные, верхушечные (на веточках соцветия) обычно довольно многочисленные, сильно уменьшенные, переходящие в листочки обёртки.
Корзинка в довольно густом щитковидном соцветии (очень редко одиночном), 15—40 цветков, 8—12 мм длиной; обёртки широкообратноконические (до почти полушаровидных), 6—8 мм длиной и 7—15 мм шириной; листочки их почти одинаковые по длине (редко наружные заметно короче внутренних), травянистые, по краю с очень мелкими сосочковидными волосками, наружные зеленоватые, линейно-шиловидные или узколинейные, постепенно заостренные, с одной жилкой, самые внутренние из продолговатого основания оттянутые в ланцетно-шиловидное или шиловидное окончание, светло-желтовато-зелёные, с узким перепончатым краем и 1—3 жилками; все цветки трубчатые, светло-жёлтые; семянка 3—5 мм длиной, часто с выдающимися боковыми ребрышками; хохолок 5—6 мм длиной, беловатый. Цветёт в августе - октябре.
