dcsimg

Styracaceae ( asturia )

tarjonnut wikipedia AST

Styracaceae, les Estiracacees, son una familia de plantes perteneciente al orde Ericales. Tien 11-12 xéneros y ente 150-170 especies d'árboles y parrotales. Desenvolver en rexones templaes y subtropicales del hemisferiu norte.

Descripción

Son árboles o parrotales, frecuentemente con tricomes estrellaos, dacuando con escames lepidotas; plantes hermafrodites o poligamodioicas (Bruinsmia). Fueyes alternes, simples, enteres, serraes o denticulaes, peciolaes, axustaes. Inflorescencies en recímanos, panículas o visos, axilares o terminales, flores actinomorfes; mota tubular, truncáu o 4–5-lobado; corola 4–5-llobada, raramente de pétalos llibres, valvada o inxerida; estames xeneralmente'l doble o raramente igual en númberu a los llobos de la corola, los filamentos connaos na base, el tubu adnáu a la corola, anteres ditecas, dehiscencia llonxitudinal; ovariu súperu a ínfero, 3–5-carpelar, 3–5-locular; óvulos 1–numberosos en cada lóculo, anátropos, erectos o pendilexos, estilu delgáu, estigma capitáu o 3–5-lobáu. Frutu drupáceo o capsular, mota persistente; granes 1–numberoses, con testa delgada, endosperma bayurosu, embrión rectu o llixeramente encorváu.

La mayoría son parrotales grandes o pequeños árboles 3-15 metros d'altor, pero'l Halesia carolina llega a los 39 metros.

Dellos xéneros inclúin árboles ornamentales valoraos poles sos bellu flores blanques decoratives. La resina del Styrax usar en medicina y como inciensu arumáu benjuí.

Xéneros

Referencies

Enllaces esternos


Cymbidium Clarisse Austin 'Best Pink' Flowers 2000px.JPG Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia authors and editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia AST

Styracaceae: Brief Summary ( asturia )

tarjonnut wikipedia AST

Styracaceae, les Estiracacees, son una familia de plantes perteneciente al orde Ericales. Tien 11-12 xéneros y ente 150-170 especies d'árboles y parrotales. Desenvolver en rexones templaes y subtropicales del hemisferiu norte.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia authors and editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia AST

Estiracàcies ( valencia )

tarjonnut wikipedia CA

Styracaceae és una petita família de plantes amb flors dins l'ordre Ericales, consta d'11 gèneres i unes 160 espècies d'arbres i arbusts. Són plantes natives de les regions temperades càlides i subtropicals de l'Hemisferi Nord.[1][2]

 src=
Pterostyrax hispida

La família es caracteritza per la disposició en espiral de les seves fulles, no tenir estípules i les seves flors blanques i simètriques amb de 2 a 5 pètals soldats.

Diversos gèneres inclouen espècies amb valor de planta ornamental. També se n'extreuen resines medicinals i perfums de l'escorça del gènere Styrax.

Gèneres

El gènere Pamphilia, de vegades es considera diferent.[1][3]

Referències

  1. 1,0 1,1 Fritsch, P. W., Morton, C. M., Chen, T., & Meldrum, C. (2001). Phylogeny and Biogeography of the Styracaceae. Int. J. Plant Sci. 162 (6 Suppl.): S95–S116. Available online (pdf file)
  2. L. Watson and M.J. Dallwitz (1992 onwards). The families of flowering plants. Styracaceae
  3. Wallnöfer, B. (1997). A revision of Styrax L. section Pamphilia (Mart. ex A. DC.) B. Walln. (Styracaceae). Ann. Nathist. Mus. Wien 99B: 681–720.
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autors i editors de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia CA

Estiracàcies: Brief Summary ( valencia )

tarjonnut wikipedia CA

Styracaceae és una petita família de plantes amb flors dins l'ordre Ericales, consta d'11 gèneres i unes 160 espècies d'arbres i arbusts. Són plantes natives de les regions temperades càlides i subtropicals de l'Hemisferi Nord.

 src= Pterostyrax hispida

La família es caracteritza per la disposició en espiral de les seves fulles, no tenir estípules i les seves flors blanques i simètriques amb de 2 a 5 pètals soldats.

Diversos gèneres inclouen espècies amb valor de planta ornamental. També se n'extreuen resines medicinals i perfums de l'escorça del gènere Styrax.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autors i editors de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia CA

Sturačovité ( Tšekki )

tarjonnut wikipedia CZ

Sturačovité (Styracaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales). Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy a bílými květy, rozšířené v Asii a Severní i Jižní Americe. Jediný druh, sturačník lékařský, roste i v Evropě. Některé druhy, zejména z rodů halézie, sturač a sturačník, jsou v Česku pěstovány jako okrasné dřeviny.

Popis

Sturačovité jsou převážně stálezelené keře a stromy se střídavými jednoduchými listy. Charakteristické je odění z hvězdovitých nebo šupinovitých chlupů. Kůra je často šedá a typicky hladká, a při poranění roní pryskyřici. Listy jsou celokrajné nebo výjimečně laločnaté či se zuby zakončenými žlázkou, se zpeřenou žilnatinou a bez palistů.

Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, hrozny, laty nebo vrcholíky, řidčeji jsou květy jednotlivé nebo ve svazečku. Květy jsou pravidelné, zpravidla oboupohlavné. Kalich je zvonkovitý, zcela nebo částečně srostlý se semeníkem, se 4 nebo 5 lípy či laloky. Koruna je obvykle bílá, výjimečně žlutá nebo růžová, nejčastěji z 5 bazálně srostlých lístků. Tyčinek je stejný nebo častěji dvojnásobný počet než korunních lístků. Tyčinky jsou přirostlé na bázi koruny, nitky tyčinek jsou obvykle zploštělé. Semeník je svrchní, polospodní nebo spodní, srostlý ze 3 až 5 plodolistů. Obvykle obsahuje 3 až 5 komůrek spojujících se někdy v horní části semeníku v jedinou komůrku. V každém plodolistu je jedno nebo několik vajíček. Čnělka je jediná, nesoucí laločnatou nebo hlavatou bliznu. Plodem je převážně jednosemenná peckovice nebo tobolka. Semena jsou u některých zástupců okřídlená.[1][2]

Rozšíření

Čeleď zahrnuje celkem asi 160 druhů v 11 rodech. Největším rodem je sturač (Styrax, 120 druhů). Centrum rodové diverzity je ve východní a jihovýchodní Asii, mimo ni se vyskytují jen 2 rody: halézie (Halesia) a sturač (Styrax).[2] Halézie se vyskytuje ještě v Severní Americe, sturač v Americe od USA po Uruguay a sev. Argentinu[3] a jediným druhem sturač lékařský (Styrax officinalis) je zastoupen i v Evropě a Malé Asii.[4]

Zástupci čeledi se vyskytují v různých typech lesů, v tropech většinou spíše ve vyšších polohách.[2]

Zástupci

Význam

Styrač Styrax benzoin roní při poranění bílou mléčnou šťávu, která utuhne ve vonný balzám nazývaný benzoe. Používá se v parfumerii, při výrobě laků na textil a k léčebným účelům. Pěstuje se v jihovýchodní Asii. Podobnou pryskyřici dávají i S. benzoides a S. tonkinensis. Také evropský sturačník lékařský (S. officinalis) poskytuje vonnou žlutočervenou pryskyřici, používanou odedávna při obřadech k vykuřování.[6]

Některé druhy se v ČR pěstují jako okrasné dřeviny. Z venkovních expozic našich botanických zahrad jsou uváděny druhy sturač japonský (Styrax japonicus), sturač okrouhlolistý (Styrax obassia), halézie karolínská (Halesia carolina), halézie stromovitá (Halesia monticola), sturačník vrcholičnatý (Pterostyrax corymbosa), sturačník chlupatý (Pterostyrax hispida) a Sinojackia xylocarpa.[7]

Přehled rodů

Alniphyllum, Bruinsmia, Halesia, Huodendron, Melliodendron, Pamphilia, Parastyrax, Pterostyrax, Rehderodendron, Sinojackia, Styrax

Odkazy

Reference

  1. Flora of China: Styracaceae [online]. Dostupné online.
  2. a b c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
  3. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
  6. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  7. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia autoři a editory
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia CZ

Sturačovité: Brief Summary ( Tšekki )

tarjonnut wikipedia CZ

Sturačovité (Styracaceae) je čeleď dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales). Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy a bílými květy, rozšířené v Asii a Severní i Jižní Americe. Jediný druh, sturačník lékařský, roste i v Evropě. Některé druhy, zejména z rodů halézie, sturač a sturačník, jsou v Česku pěstovány jako okrasné dřeviny.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia autoři a editory
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia CZ

Storax-familien ( tanska )

tarjonnut wikipedia DA

Storax-familien (Styracaceae) er udbredt i varmtempererede til tropiske egne. Arterne har stjernehår eller uldbehåring. Bladene er spiralstillede, indskårne og kortstilkede. Blomsterne er mere eller mindre sammenvoksede til klokkeform. Her nævnes kun de to slægter, som er repræsenterede ved arter, der ses jævnligt i Danmark.

Slægter


lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia-forfattere og redaktører
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia DA

Storaxbaumgewächse ( saksa )

tarjonnut wikipedia DE

Die Storaxbaumgewächse (Styracaceae) sind eine Pflanzenfamilie aus der Ordnung der Heidekrautartigen (Ericales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Sie besteht aus etwa elf Gattungen mit etwa 150 bis 180 Arten. Einige Arten werden als Zierpflanzen in Parks und Gärten verwendet. Einzelne Arten liefern Harze.

Beschreibung

 src=
Die für die Familie typische Behaarung bei Styrax argenteus

Vegetative Merkmale

Es sind durchwegs harzhaltige, verholzende Arten: Bäume und Sträucher. Sie sind meist laubabwerfend, selten immergrün. Die Blätter, jungen Zweige und Früchte der Storaxbaumgewächse sind fast immer mit mehrzelligen, komplexen, stern- oder schildförmigen Haaren (Trichome) besetzt, die verleiht ihnen oft einen typischen silbrigen oder bräunlichen Glanz.

Die wechselständig und spiralig an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die ungeteilte (einfache) Blattspreite besitzt einen meist gesägten, seltener einfachen oder selten gelappten Rand. Die Stomata sind anomocytisch. Nebenblätter sind meist keine vorhanden oder sehr klein.

 src=
Blüten von Styrax japonicus

Blütenstände und Blüten

Die Blüten stehen meist in vermeintlich endständigen oder deutlich seitenständigen, rispigen oder traubigen Blütenständen, selten auch in kompakten Büscheln zusammen oder stehen manchmal einzeln. Es sind keine Hochblätter vorhanden.

Die radiärsymmetrischen, meist zwittrigen und nicht besonders großen Blüten sind vier- oder meist fünfzählig meist mit doppelten Perianth. Der Blütenbecher (Hypanthium) ist mit der Fruchtknotenwand in unterschiedlichen Höhen verwachsen und ist länger als Kelchblätter aber niedriger als die Kron- und Staubblätter. Es sind meist vier bis fünf (null oder zwei bis neun) Kelchblätter vorhanden, die deutlich miteinander glocken- bis becherförmig verwachsen, manchmal sind kaum Kelchzähne zu erkennen. Die meist vier bis fünf, selten bis zu acht, meist weißen Kronblätter sind nur am Grunde ein wenig miteinander verwachsen, nur bei der Gattung Bruinsmia vollkommen frei. Staubblätter sind in der Regel doppelt, selten bis zu viermal so viele oder selten nur gleich viele wie Kronblätter vorhanden; sie sind mit den Kronblättern nur an ihrer Basis oder bis höchstens zur Hälfte ihrer Länge verwachsen und wirken wie in einem einzigen Kreis stehend. Der gedrungene Staubfaden geht mehr oder weniger in den Staubbeutel ohne klare Abgrenzung über. Meist zwei bis vier, selten fünf Fruchtblätter sind zu einem halb- bis vollkommen unterständigen Fruchtknoten verwachsen. In jedem Fruchtknotenfach befinden sich wenige bis nur eine aufrechte oder hängende, anatrope, uni- oder bitegmische, tenuinucellate Samenanlagen. Der Griffel endet in einer kopfigen oder zwei- bis fünflappigen Narbe.

Früchte und Samen

Früchte können meist lokulizidale Kapselfrüchte, selten Steinfrüchte, oder auch, manchmal geflügelte Nussfrüchte sein. Obwohl der Fruchtknoten aus drei bis fünf Fruchtblättern besteht, und die Frucht im unteren Teil auch entsprechend unterteilt ist, enthalten die Früchte selten mehr als ein oder zwei, bis vier Samen (selten bis zu 50). Die braunen Samen sind oft ellipsoid bis kugelig. Bei einigen (Beispiel: Alniphyllum) Gattungen sind die Samen flach und geflügelt oder stark gerippt. Das reichliche Endosperm ist ölhaltig. Der Embryo ist gerade oder leicht gekrümmt.

Inhaltsstoffe und Chromosomenzahlen

Sie enthalten Saponine und die Flavonole Kaempferol und Quercetin. Die Chromosomengrundzahl beträgt n = 8.

Verbreitung

Der Ursprung der Styracaceae liegt in Eurasien. Die frühesten bekannten Fossilien, die der Familie der Styracaceae zugeordnet werden, stammen aus dem frühen Eozän. Fossilfunde bezeugen die frühere weite Verbreitung in einem geschlossenen Areal. Die Ausbreitung nach Nordamerika erfolgte erst später. Das heutige disjunkte Areal erstreckt sich auf allen Reliktgebieten (Refugien) der Tertiären Mischwälder auf der Nordhalbkugel. Auf dem europäischen Festland sind bis auf die im Mittelmeergebiet vorkommende Styrax officinalis alle Arten ausgestorben.

Diese Familie besitzt heute zwei Hauptentfaltungszentren (Zentren der Artenvielfalt): Zum einen kommen viele Arten in den Tropen Südamerikas und nach Norden bis Mexiko vor (Neotropis). Zum anderen findet sich rund die Hälfte der Arten in Ostasien und Südostasien. Insbesondere in den chinesischen Laubwaldgebieten findet sich eine größere Anzahl endemischer Arten, die erst Anfang des 20. Jahrhunderts beschrieben worden sind (beispielsweise aus den kleinen Gattungen Sinojackia, Melliodendron und Rehderodendron). Die Familie hat also ein disjunktes Areal. Einzelne Arten findet man auch in warm-gemäßigten bis tropischen Gebieten der Neuen Welt und von Kleinasien bis zum Mittelmeergebiet. Keine Arten kommen auf den Philippinen, Australien, im zentralen Pazifikraum und in Afrika vor. Die früher hier eingeordneten afrikanischen Taxa werden heute in andere Familien eingeordnet. In China findet man zehn, zwei davon nur dort, Gattungen und etwa 54 Arten, von denen 32 nur dort vorkommen.

Systematik

Der Familienname Styracaceae wurde 1821 von Augustin-Pyrame de Candolle und Kurt Polycarp Joachim Sprengel in Elem. Philos. Pl., 140 erstveröffentlicht. Typusgattung ist Styrax L. Ein Synonym für Styracaceae DC. & Spreng. ist Halesiaceae D.Don [1]. Diese Familie wurde früher der Ordnung der Ebenales Engler zugerechnet und wird heute in die Ericales eingeordnet.

 src=
Blüten- und Fruchtstand des Carolina-Schneeglöckchenbaumes (Halesia carolina)
 src=
Blütenstand von Pterostyrax hispidus
 src=
Blühender Styrax obassia

Die Familie besteht aus elf Gattungen mit etwa 150 bis 180 Arten[1]:

  • Alniphyllum Matsum.: Mit drei Arten in Südostasien und südlichen China.
  • Bruinsmia Boer. & Koord.: Mit nur zwei Arten vom südlichen bis südöstlichen Asien bis Malaysia.
  • Changiostyrax C.T.Chen: Mit der einzigen Art:
    • Changiostyrax dolichocarpa (C.J.Qi) C.T.Chen (Syn.: Sinojackia dolichocarpa C.J.Qi). Sie ist ein Endemit in Gebüschen an Berghängen oder entlang von Flussläufen in Höhenlagen zwischen 400 und 500 Metern nur in Shimen Xian in der Provinz Hunan im östlichen China.[2]
  • Schneeglöckchenbäume (Halesia J.Ellis ex L.): Mit drei (früher bis fünf) Arten. Sie besitzt ein disjunktes Areal mit zwei Arten in den südöstlichen USA und einer Art im östlichen China. Eine auch manchmal Maiglöckchenbaum genannte Art (Halesia carolina L.) wird wegen ihrer schönen hängenden weißen Blüten als Zierpflanze in Parks und Gärten gepflanzt.
  • Huodendron Rehder: Mit etwa vier Arten im östlichen Asien.
  • Melliodendron Hand.-Mazz.: Mit der einzigen Art:
    • Melliodendron xylocarpum Handel-Mazzetti: Diese Art kommt nur im östlichen China in Fukien, nördlichen Guangdong, nordwestlichen Guangxi, Guizhou, Hunan, Jiangxi, südlichen Sichuan und südöstlichen Yunnan in Höhenlagen zwischen 600 und 1500 Meter vor.
  • Parastyrax W.W.Sm.: Mit nur zwei Arten im südwestlichen China und Myanmar.
  • Flügelstoraxbäume (Pterostyrax Siebold & Zucc.): Mit etwa vier Arten im östlichen Asien. Mit filigranen weißen Blüten in hängenden traubigen Blütenständen, wegen derer zwei der vier Arten manchmal als Ziergehölze gepflanzt werden, aber etwas in Vergessenheit geraten sind. Die Früchte sind ledrig und die Samen stark geflügelt.
  • Rehderodendron Hu: Mit etwa fünf Arten im südwestlichen China, Vietnam und Myanmar.
  • Sinojackia Hu: Mit etwa vier bis acht Arten nur in China. Eine Art wurde in eine neue Gattung Changiostyrax gestellt.
  • Storaxbäume (Styrax L.): Inklusive der Arten der früheren Gattungen Anthostyrax Pierre, Foveolaria Ruiz & Pav. und Pamphilia Mart. ex A.DC.[3] Mit etwa 120 bis 150 Arten die artenreichste (80 % der Arten) Gattung der Familie und ist auch auf dem größten Teil des Gesamtverbreitungsgebietes dieser Familie mit Arten vertreten. Viele Arten kommen in Südamerika, fünf Arten in Nordamerika, 31 Arten in China vor. Unter den Arten der Storaxbaum (Styrax officinalis), aus dem bis ins 18. Jahrhundert das Storaxharz gewonnen wurde, das in Räucherwerken oder in Parfums verwendet wurde. Außerdem der Benzoeharzbaum (Styrax benzoin) und der Siam-Benzoeharzbaum (Styrax tonkinensis), die ebenfalls wohlriechende Harze liefern.

Quellen und Literatur

  • Die Familie der Styracaceae auf der APWebsite. (Abschnitt Systematik und Beschreibung)
  • Die Familie der Styracaceae bei L. Watson & M. J. Dallwitz: The families of flowering plants bei DELTA. (Abschnitt Beschreibung)
  • Shumei Huang & James W. Grimes: Styracaceae in der Flora of China, Volume 15, S. 253: Online. (Abschnitt Beschreibung)
  • Peter W. Fritsch: Styracaceae in der Flora of North America, Volume 8, S. 339: Online. (Abschnitt Beschreibung)
  • Peter W. Fritsch, Cynthia M. Morton, Tao Chen & Candice Meldrum: Phylogeny and Biogeography of the Styracaceae, in International Journal of Plant Sciences, Volume 162, Supplement 6, 2001, S. 95–116.
  • Jürgen Schönenberger, Arne A. Anderberg & Kenneth J. Sytsma: Molecular Phylogenetics and Patterns of Floral Evolution in the Ericales., in International Journal of Plant Sciences, 166, 2, 2005, S. 265–288.

Einzelnachweise

  1. a b Styracaceae im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland.
  2. C. T. Chen: Changiostyrax, a new genus of Styracaceae from China. In: Guijaia. 15, 1995, S. 289–292.
  3. B. Wallnöfer: A revision of Styrax L. section Pamphilia (Mart. ex A.DC.) B. Wallnöfer (Styracaceae), in Ann. Nathist. Mus. Wien, 99, 1997, S. 681–720.
 title=
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia DE

Storaxbaumgewächse: Brief Summary ( saksa )

tarjonnut wikipedia DE

Die Storaxbaumgewächse (Styracaceae) sind eine Pflanzenfamilie aus der Ordnung der Heidekrautartigen (Ericales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Sie besteht aus etwa elf Gattungen mit etwa 150 bis 180 Arten. Einige Arten werden als Zierpflanzen in Parks und Gärten verwendet. Einzelne Arten liefern Harze.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia DE

Стиракс котыр ( Komi )

tarjonnut wikipedia emerging languages
 src=
Halesia carolina
 src=
Pterostyrax hispida

Стиракс котыр (лат. Styracaceae) — быдмассэзлöн Ericales чукöрись корья пу котыр. Стиракссэз 11 увтыр да 160 вид.

Увтыррез

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia authors and editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia emerging languages

Стиракс котыр: Brief Summary ( Komi )

tarjonnut wikipedia emerging languages
 src= Halesia carolina  src= Pterostyrax hispida

Стиракс котыр (лат. Styracaceae) — быдмассэзлöн Ericales чукöрись корья пу котыр. Стиракссэз 11 увтыр да 160 вид.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia authors and editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia emerging languages

Styracaceae ( englanti )

tarjonnut wikipedia EN

The Styracaceae are a small family of flowering plants in the order Ericales, containing 12 genera and about 160 species of trees and shrubs. The family occurs in warm temperate and subtropical regions of the Northern Hemisphere.[1][2]

The family is characterised by spirally arranged simple leaves with no stipules; symmetrical white flowers with a corolla of two to five (sometimes seven) fused petals; and the fruit usually is a dry capsule, sometimes winged, less often a fleshy drupe, with one or two seeds.

Most are large shrubs to small trees 3–15 m tall, but Halesia monticola (H. carolina var. monticola) is larger, with trees 39 m tall known in the Great Smoky Mountains National Park in North Carolina.

Genera

Several genera include species popular as ornamental trees valued for their decorative white flowers. Benzoin resin, used in herbal medicine and perfumes, is extracted from the bark of Styrax species.

Styracaceae

Sinojackia

Pterostyrax

Changiostyrax

Perkinsiodendron

Rehderodendron

Melliodendron

Halesia

Parastyrax

Alniphyllum

Bruinsmia

Huodendron

Styrax

List of Genera

The genus Pamphilia, sometimes regarded as distinct, is now included within Styrax on genetic data.[1][3] Phylogenetic studies suggest Halesia is not monophyletic and one species has now been transferred to the new genus Perkinsiodendron.[4]

Gallery

References

  1. ^ a b Fritsch, P.W.; Morton, C.M.; Chen, T.; Meldrum, C. (2001). "Phylogeny and Biogeography of the Styracaceae" (PDF). Int. J. Plant Sci. 162 (6 Suppl): S95–S116. doi:10.1086/323418. S2CID 83906894.
  2. ^ L. Watson and M.J. Dallwitz (1992 onwards). The families of flowering plants. Styracaceae
  3. ^ Wallnöfer, B. (1997). "A revision of Styrax L. section Pamphilia (Mart. ex A. DC.) B. Walln. (Styracaceae)". Ann. Nathist. Mus. Wien. 99B: 681–720. JSTOR 41767084.
  4. ^ Fritsch, Peter; Yao, Xiaohong; Simison, W.; Cruz, B.C.; Chen, Tao (2016-07-18). "Perkinsiodendron, a new genus in the styracaceae based on morphology and DNA sequences". 10: 109–117. {{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help)
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia authors and editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia EN

Styracaceae: Brief Summary ( englanti )

tarjonnut wikipedia EN

The Styracaceae are a small family of flowering plants in the order Ericales, containing 12 genera and about 160 species of trees and shrubs. The family occurs in warm temperate and subtropical regions of the Northern Hemisphere.

The family is characterised by spirally arranged simple leaves with no stipules; symmetrical white flowers with a corolla of two to five (sometimes seven) fused petals; and the fruit usually is a dry capsule, sometimes winged, less often a fleshy drupe, with one or two seeds.

Most are large shrubs to small trees 3–15 m tall, but Halesia monticola (H. carolina var. monticola) is larger, with trees 39 m tall known in the Great Smoky Mountains National Park in North Carolina.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia authors and editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia EN

Styracaceae ( kastilia )

tarjonnut wikipedia ES

Styracaceae, las estiracáceas, son una familia de plantas perteneciente al orden Ericales. Tiene 11-12 géneros y entre 150-170 especies de árboles y arbustos. Se desarrollan en regiones templadas y subtropicales del hemisferio norte.

Descripción

Son árboles o arbustos, frecuentemente con tricomas estrellados, a veces con escamas lepidotas; plantas hermafroditas o poligamodioicas (Bruinsmia). Hojas alternas, simples, enteras, serradas o denticuladas, pecioladas, estipuladas. Inflorescencias en racimos, panículas o cimas, axilares o terminales, flores actinomorfas; cáliz tubular, truncado o 4–5-lobado; corola 4–5-lobada, raramente de pétalos libres, valvada o imbricada; estambres generalmente el doble o raramente igual en número a los lobos de la corola, los filamentos connados en la base, el tubo adnado a la corola, anteras ditecas, dehiscencia longitudinal; ovario súpero a ínfero, 3–5-carpelar, 3–5-locular; óvulos 1–numerosos en cada lóculo, anátropos, erectos o péndulos, estilo delgado, estigma capitado o 3–5-lobado. Fruto drupáceo o capsular, cáliz persistente; semillas 1–numerosas, con testa delgada, endosperma copioso, embrión recto o ligeramente encorvado.

La mayoría son arbustos grandes o pequeños árboles 3-15 metros de altura, pero el Halesia carolina llega a los 39 metros.

Varios géneros incluyen árboles ornamentales valorados por sus bellas flores blancas decorativas. La resina del Styrax se usa en medicina y como incienso perfumado benjuí.

Géneros

Referencias

 title=
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autores y editores de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia ES

Styracaceae: Brief Summary ( kastilia )

tarjonnut wikipedia ES

Styracaceae, las estiracáceas, son una familia de plantas perteneciente al orden Ericales. Tiene 11-12 géneros y entre 150-170 especies de árboles y arbustos. Se desarrollan en regiones templadas y subtropicales del hemisferio norte.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autores y editores de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia ES

Storaksikasvit

tarjonnut wikipedia FI

Storaksikasvit (Styracaceae)[2] on kaksisirkkaisten koppisiemenisten kasvien heimo. Siihen kuuluu 11 sukua ja noin 160 lajia.[1] Heimon lajit ovat lähinnä lämpimien alueiden puita. Useita heimon lajeja käytetään koristekasveina, ja storakseista (Styrax) saadaan bentsoehartsia, jota käytetään hajusteissa.

Kuvaus

Storaksikasvit ovat monivuotisia puuvartisia kasveja. Lehdet ovat yksinkertaisia, yleensä vuorottaisesti asettuneita ja usein korvakkeettomia. Kukat kasvavat kukinnoissa, jotka ovat rakenteeltaan terttuja, kerrannaisterttuja tai kiemuroita. Kukat ovat kaksineuvoisia ja symmetrisiä säteittäin. Verhiö on muodoltaan kellomainen ja verholehtiä on yleensä 4–6. Teriössä on 4–7 osittain yhteenkasvanutta terälehteä. Terälehdet ovat yleensä väriltään valkoiset. Heteet kasvavat kiehkurassa teriön tyvellä. Emit ovat kapeita ja usein päätyään kohti kapeneva, luotit ovat pyöristyneitä ja joskus 2–5-jakoisia. Hedelmä on luumarja, marja tai kota.[1][3][4]

Suvut

Levinneisyys

Storaksikasveja kasvaa Amerikan mantereiden ja Aasian trooppisilla, subtrooppisilla ja lauhkeilla alueilla, sekä Välimeren alueella.[1][3]

Kuvia

Lähteet

Viitteet

  1. a b c d Stevens, P. F. (2001–): Angiosperm Phylogeny Website mobot.org. Viitattu 4.8.2012. (englanniksi)
  2. a b c d ONKI-ontologiapalvelu, Kassu (suomenkieliset nimet) Suomen Biologian Seura Vanamon putkilokasvien nimistötoimikunta. Viitattu 4.8.2012.
  3. a b Shumei Huang & James W. Grimes: Styracaceae Flora of China. eFloras.org. Viitattu 4.8.2012. (englanniksi)
  4. L. Watson & M. J. Dallwitz: The families of flowering plants: Styracaceae Chinese Academy of Sciences. Viitattu 25.8.2012. (englanniksi)
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedian tekijät ja toimittajat
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia FI

Storaksikasvit: Brief Summary

tarjonnut wikipedia FI

Storaksikasvit (Styracaceae) on kaksisirkkaisten koppisiemenisten kasvien heimo. Siihen kuuluu 11 sukua ja noin 160 lajia. Heimon lajit ovat lähinnä lämpimien alueiden puita. Useita heimon lajeja käytetään koristekasveina, ja storakseista (Styrax) saadaan bentsoehartsia, jota käytetään hajusteissa.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedian tekijät ja toimittajat
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia FI

Styracaceae ( ranska )

tarjonnut wikipedia FR

Les Styracaceae sont une famille de plantes dicotylédones qui comprend environ 200 espèces réparties en 10 à 15 genres.

Ce sont des arbres ou des arbustes à résine. L'aire de distribution comprend l'est de l'Asie, le bassin méditerranéen, l'Amérique, du sud-est des États-Unis au Mexique et aux zones tropicales d'Amérique du Sud.

Certaines espèces du genre Styrax donnent le benjoin utilisé en parfumerie ou en aromathérapie.

Étymologie

Le nom vient du genre type Styrax (grec στυραξ), ancien nom grec et latin de ces arbres et de leur résine balsamique[1].

Le nom « styrax » sert aussi de façon abusive à désigner la résine du liquidambar. En effet dans l'antiquité, et notamment dans l'Histoire naturelle de Pline l'Ancien, le terme désignait aussi bien le Liquidambar orientalis (« Styrax de Chypre et de Cilicie ») que l'aliboufier (« Styrax de Syrie »)[2].

Le nom serait dérivé de l'arabe اصّْطِرَكْ (aṣ-ṣṭirak) [3].

Classification

En classification phylogénétique APG (1998) le genre Halesia ne faisait pas partie de cette famille mais de celle des Halesiaceae, mais en classification phylogénétique APG II (2003) ce genre est réintroduit dans cette famille.

Liste des genres

Selon Angiosperm Phylogeny Website (30 juin 2010)[4] et DELTA Angio (30 juin 2010)[5] :

Selon NCBI (30 juin 2010)[6] :

Selon ITIS (30 juin 2010)[7] :

Auxquels peuvent s'ajouter les synonymes potentiels:

Liste des genres et espèces

Selon NCBI (30 juin 2010)[6] :

Notes et références

  1. Paul-Victor Fournier, Les quatre flores de la France : Corse comprise (Générale, Alpine, Méditerranéenne, Littorale), Paris, Lechevalier, 1990, 1104 p. (ISBN 978-2-7205-0529-4), p. 725
  2. Historia Naturalis, Pline l'Ancien, Livre XII, LV. Styrax.
  3. Alexandre de Théis, Glossaire de botanique : ou dictionnaire étymologique de tous les noms et termes relatifs à cette science, Paris, Gabriel Dufour et cie, 1810, 542 p. (lire en ligne), p. 447
  4. Stevens, P. F. (2001 onwards). Angiosperm Phylogeny Website. Version 14, July 2017 [and more or less continuously updated since]." will do. http://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/, consulté le 30 juin 2010
  5. DELTA Angio, consulté le 30 juin 2010
  6. a et b NCBI, consulté le 30 juin 2010
  7. Integrated Taxonomic Information System (ITIS), www.itis.gov, CC0 https://doi.org/10.5066/F7KH0KBK, consulté le 30 juin 2010

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia FR

Styracaceae: Brief Summary ( ranska )

tarjonnut wikipedia FR

Les Styracaceae sont une famille de plantes dicotylédones qui comprend environ 200 espèces réparties en 10 à 15 genres.

Ce sont des arbres ou des arbustes à résine. L'aire de distribution comprend l'est de l'Asie, le bassin méditerranéen, l'Amérique, du sud-est des États-Unis au Mexique et aux zones tropicales d'Amérique du Sud.

Certaines espèces du genre Styrax donnent le benjoin utilisé en parfumerie ou en aromathérapie.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia FR

Storaćevke ( Kroatia )

tarjonnut wikipedia hr Croatian

Storaćevke (dievičine, lat. Styracaceae), biljna porodica koja obuhvaća 12 rodova[1] listopadnih i vazdazelenih grmova i drveća. Najvažniji rod Styrax (diviza, divica, divuza) ima 120 vrsta, a ime mu znači 'mirisna smola', a dolazi odatle što biljka izlučuje tekučinu koja se stvrdne nakon što se zareže kora. Ova mirisna smola pronašla je kao ekspektorans (lijek koji pomaže izbacivanje služi iz grudi) primjenu i u medicini, a koristi se i u izradi parfema.

Od 120 vrsta divize u Hrvatskoj raste samo obična diviza (Styrax officinalis). od drugih rodova pripadaju joj halezija, srebrno zvono ili sniježno zvonce (Halesia), pterostiraks (Pterostyrax), rederodendron (Rehderodendron), sinojakija (Sinojackia) i drugi.

Rodovi

  1. Alniphyllum
  2. Bruinsmia
  3. Changiostyrax
  4. Halesia
  5. Huodendron
  6. Melliodendron
  7. Parastyrax
  8. Perkinsiodendron
  9. Pterostyrax
  10. Rehderodendron
  11. Sinojackia
  12. Styrax
Logotip Zajedničkog poslužitelja
Na Zajedničkom poslužitelju postoje datoteke vezane uz: Storaćevke
Logotip Wikivrsta
Wikivrste imaju podatke o: Styracaceae

Izvori

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autori i urednici Wikipedije
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia hr Croatian

Storaćevke: Brief Summary ( Kroatia )

tarjonnut wikipedia hr Croatian

Storaćevke (dievičine, lat. Styracaceae), biljna porodica koja obuhvaća 12 rodova listopadnih i vazdazelenih grmova i drveća. Najvažniji rod Styrax (diviza, divica, divuza) ima 120 vrsta, a ime mu znači 'mirisna smola', a dolazi odatle što biljka izlučuje tekučinu koja se stvrdne nakon što se zareže kora. Ova mirisna smola pronašla je kao ekspektorans (lijek koji pomaže izbacivanje služi iz grudi) primjenu i u medicini, a koristi se i u izradi parfema.

Od 120 vrsta divize u Hrvatskoj raste samo obična diviza (Styrax officinalis). od drugih rodova pripadaju joj halezija, srebrno zvono ili sniježno zvonce (Halesia), pterostiraks (Pterostyrax), rederodendron (Rehderodendron), sinojakija (Sinojackia) i drugi.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autori i urednici Wikipedije
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia hr Croatian

Styracaceae ( Indonesia )

tarjonnut wikipedia ID

Styracaceae adalah suatu familia tumbuhan berbunga dalam ordo Ericales, yang terdiri dari 11 genus dan sekitar 160 spesies pohon dan perdu. Familia ini didapati pada daerah bersuhu hangat sedang dan subtropis pada belahan utara bumi.[1][2]

 src=
Pterostyrax hispida

Familia ini mempunyai ciri khas daun yang tertata sederhana secara spiral tanpa daun penumpu (stipula); bunga putih simetris dengan sebuah corolla yang terdiri dari dua sampai lima (kadangkala tujuh) petal terlebut; dan buah biasanya berbentuk kapsul kering, kadang-kadang bersayap, jarang berupa drupe berdaging, dengan satu atau dua biji.

Kebanyakan berupa perdu besar sampai pohon kecil setinggi 3–15 m, tetapi Halesia monticola (H. carolina var. monticola) lebih besar, berupa pohon sampai setinggi 39 m di Great Smoky Mountains National Park, North Carolina, Amerika Serikat.

Beberapa genus meliputi spesies yang populer sebagai pohon hias bernilai tinggi karena bunga putih yang semarak. Resin "Benzoin", digunakan dalam pengobatan tradisional dengan tumbuhan dan parfum, diekstrasi dari kulit batang spesies genus Styrax

Genus

Genus Pamphilia kadang dianggap terpisah, sekarang digolongkan ke dalam Styrax berdasarkan data genetik.[1][3]

Referensi

  1. ^ a b Fritsch, P. W., Morton, C. M., Chen, T., & Meldrum, C. (2001). Phylogeny and Biogeography of the Styracaceae. Int. J. Plant Sci. 162 (6 Suppl.): S95–S116. Available online (pdf file)
  2. ^ L. Watson and M.J. Dallwitz (1992 onwards). The families of flowering plants. Styracaceae
  3. ^ Wallnöfer, B. (1997). A revision of Styrax L. section Pamphilia (Mart. ex A. DC.) B. Walln. (Styracaceae). Ann. Nathist. Mus. Wien 99B: 681–720.
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Penulis dan editor Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia ID

Styracaceae: Brief Summary ( Indonesia )

tarjonnut wikipedia ID

Styracaceae adalah suatu familia tumbuhan berbunga dalam ordo Ericales, yang terdiri dari 11 genus dan sekitar 160 spesies pohon dan perdu. Familia ini didapati pada daerah bersuhu hangat sedang dan subtropis pada belahan utara bumi.

 src= Pterostyrax hispida

Familia ini mempunyai ciri khas daun yang tertata sederhana secara spiral tanpa daun penumpu (stipula); bunga putih simetris dengan sebuah corolla yang terdiri dari dua sampai lima (kadangkala tujuh) petal terlebut; dan buah biasanya berbentuk kapsul kering, kadang-kadang bersayap, jarang berupa drupe berdaging, dengan satu atau dua biji.

Kebanyakan berupa perdu besar sampai pohon kecil setinggi 3–15 m, tetapi Halesia monticola (H. carolina var. monticola) lebih besar, berupa pohon sampai setinggi 39 m di Great Smoky Mountains National Park, North Carolina, Amerika Serikat.

Beberapa genus meliputi spesies yang populer sebagai pohon hias bernilai tinggi karena bunga putih yang semarak. Resin "Benzoin", digunakan dalam pengobatan tradisional dengan tumbuhan dan parfum, diekstrasi dari kulit batang spesies genus Styrax

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Penulis dan editor Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia ID

Stirakiniai ( Liettua )

tarjonnut wikipedia LT

Stirakiniai (lot. Styracaceae) – nedidelė žiedinių augalų šeima, priklausanti erikiečių (Ericales) eilei. Šeimai priklauso 11 genčių ir ~160 augalų rūšių. Auga daugiausia Šiaurės pusrutulio tropikuose ir subtropikuose.

Gentys

Vikiteka

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia LT

Stirakiniai: Brief Summary ( Liettua )

tarjonnut wikipedia LT

Stirakiniai (lot. Styracaceae) – nedidelė žiedinių augalų šeima, priklausanti erikiečių (Ericales) eilei. Šeimai priklauso 11 genčių ir ~160 augalų rūšių. Auga daugiausia Šiaurės pusrutulio tropikuose ir subtropikuose.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia LT

Styracaceae ( flaami )

tarjonnut wikipedia NL

Styracaceae is een botanische naam, voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie, en zo ook door het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003).

Het gaat om een niet al te grote familie van nog geen tweehonderd soorten in ca een dozijn genera. Het zijn heesters en bomen met een heel groot gebied van voorkomen (niet in Afrika of Australië).

In het Cronquist systeem (1981) is de plaatsing van de familie in een orde Ebenales.

Geslachten

Volgens Vascular Plant Families and Genera (1992)

  • Alniphyllum Matsum. (3 soorten)
  • Bruinsmia Boer. & Koord. (2 soorten)
  • Changiostyrax C.T.Chen (1 soort)
  • Halesia J.Ellis ex L. (3–5 soorten)
  • Huodendron Rehder (4 soorten)
  • Melliodendron Hand.-Mazz. (1 soort)
  • Parastyrax W.W.Sm. (2 soorten)
  • Pterostyrax Siebold & Zucc. (4 soorten)
  • Rehderodendron Hu (5 soorten)
  • Sinojackia Hu (5 soorten)
  • Styrax L. (ca. 130 soorten, synoniem: Pamphilia)

Externe links

Wikimedia Commons Zie de categorie Styracaceae van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp.
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia-auteurs en -editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia NL

Styracaceae: Brief Summary ( flaami )

tarjonnut wikipedia NL

Styracaceae is een botanische naam, voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie, en zo ook door het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003).

Het gaat om een niet al te grote familie van nog geen tweehonderd soorten in ca een dozijn genera. Het zijn heesters en bomen met een heel groot gebied van voorkomen (niet in Afrika of Australië).

In het Cronquist systeem (1981) is de plaatsing van de familie in een orde Ebenales.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia-auteurs en -editors
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia NL

Styraksfamilien ( norja )

tarjonnut wikipedia NO

Styraksfamilien (Styracaceae) er en plantefamilie i ordenen Ericales.

Alle artene er trær eller busker, og de er som regel dekket av stjernehår eller skjell. Bladene er hele og sitter spredt. Blomstene er som regel tvekjønnede og sitter samlet i en blomsterstand. Det er 4–5, mer sjeldent 2–9, hvite kronblad som delvis er vokst sammen til et kronrør. Frukten er et bær, en steinfrukt eller kapsel med 1–4 brune frø.

Familien omfatter ca. 160 arter fordelt på 11 slekter. De vokser i varmt tempererte til tropiske deler av Amerika, middelhavsområdet, Øst- og Sørøst-Asia. I Europa finnes bare én art, styrakstre (Styrax officinalis). Benzoharpiks fremstilles fra flere arter i slekten Styrax og brukes til parfyme, røkelse og medisin.

Kilder

Eksterne lenker

 src=
Sinojackia rehderiana
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia forfattere og redaktører
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia NO

Styraksfamilien: Brief Summary ( norja )

tarjonnut wikipedia NO

Styraksfamilien (Styracaceae) er en plantefamilie i ordenen Ericales.

Alle artene er trær eller busker, og de er som regel dekket av stjernehår eller skjell. Bladene er hele og sitter spredt. Blomstene er som regel tvekjønnede og sitter samlet i en blomsterstand. Det er 4–5, mer sjeldent 2–9, hvite kronblad som delvis er vokst sammen til et kronrør. Frukten er et bær, en steinfrukt eller kapsel med 1–4 brune frø.

Familien omfatter ca. 160 arter fordelt på 11 slekter. De vokser i varmt tempererte til tropiske deler av Amerika, middelhavsområdet, Øst- og Sørøst-Asia. I Europa finnes bare én art, styrakstre (Styrax officinalis). Benzoharpiks fremstilles fra flere arter i slekten Styrax og brukes til parfyme, røkelse og medisin.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia forfattere og redaktører
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia NO

Styrakowate ( puola )

tarjonnut wikipedia POL
Commons Multimedia w Wikimedia Commons

Styrakowate, styrakowcowate (Styracaceae) – rodzina drzew i krzewów z rzędu wrzosowców. Obejmuje 11 rodzajów liczących około 160[1][3]–180 gatunków[4] (ok. 80% gatunków należy do jednego rodzaju – styrak Styrax[3]). Rośliny te występują we wschodniej i południowo-wschodniej Azji, na obu kontynentach amerykańskich oraz w południowej Europie. Dawniej styrak lekarski dostarczał wonnej żywicy do kadzideł. Krzewy z rodzaju styrak i ośnieża uprawiane są jako ozdobne[5]. Wiele z rodzajów odkryto dopiero po latach 20. XX wieku, a Melliodendron, Rehderodendron i Sinojackia opisano dopiero w latach 60. XX wieku. W przeszłości rośliny z tej rodziny były szeroko rozprzestrzenione na półkuli północnej – znane są z trzeciorzędu Europy Środkowej i Ameryki Północnej[6] (najstarsze ślady kopalne pochodzą z eocenu[3]).

Rozmieszczenie geograficzne

Niemal wszystkie rodzaje występują w Azji wschodniej i południowo-wschodniej (po Nową Gwineę na południowym wschodzie), największe zróżnicowanie osiągając w Chinach. Dwa z rodzajów występujących w Chinach mają swoich przedstawicieli także na innych kontynentach. Zasięg rodzaju ośnieża (Halesia) obejmuje Chiny i wschodnią część Stanów Zjednoczonych. Z kolei rośliny z rodzaju styrak (Styrax) występują na wszystkich wcześniej wymienionych obszarach, a także w Ameryce Środkowej i Południowej (bez jej południowej części) oraz we wschodniej części basenu Morza Śródziemnego, gdzie rośnie jeden gatunek – styrak lekarski[5]. Wyodrębniany przez dawniejszych autorów rodzaj Pamphilia (współcześnie włączany do rodzaju Styrax[3]) występuje w Brazylii[6].

Morfologia

 src=
Białe kwiaty i oskrzydlone owoce ośnieży karolińskiej
 src=
Kwiaty Pterosyrax corymbosus
 src=
Pokrój Styrax japonicus
 src=
Kwitnący styrak lekarski
Pokrój
Drzewa i krzewy cechujące się występowaniem na liściach, kielichach i młodych pędach gwiaździstych i tarczkowatych włosków[6], rzadko organy te są nagie[5].
Liście
Zwykle skrętoległe, bez przylistków (rzadko z drobnymi), pojedyncze i zazwyczaj całobrzegie[5].
Kwiaty
Drobne lub najwyżej średniej wielkości, zwykle pachnące[6], zebrane w kwiatostany groniaste, wiechowate lub wierzchotkowate, rzadko wyrastają pojedynczo na starszych pędach lub w pęczkach. Kwiaty są obupłciowe (czasem tylko żeńskie), promieniste, zwykle cztero- lub pięciokrotne. Kielich jest rurkowaty lub kubeczkowaty i składa się z 4–5 działek (czasem bardzo zredukowanych[4]). Korona biała, składa się z 4–5 płatków, przynajmniej u nasady zrośniętych i tu nieco rurkowata. Pręcików jest zwykle dwa razy więcej od liczby płatków, ale ułożone są w jednym okółku. Rzadziej jest ich tyle samo ile płatków. Bywają zrośnięte w rurkę lub zrośnięte u nasady z płatkami korony. U różnych rodzajów zalążnia jest górna, wpółdolna lub dolna. Powstaje z trzech lub pięciu owocolistków w dolnej części podzielona jest na odpowiadającą im liczbę komór. W każdej znajduje się zalążek, czasem nawet jest ich wiele, ale ostatecznie w owocu rozwijają się nie więcej jak dwa nasiona. Słupek jest pojedynczy i zwieńczony główkowatym lub podzielonym na łatki znamieniem[6][5].
Owoce
Różne w różnych rodzajach. Częste są pestkowce mięsiste lub suche, poza tym torebki i suche owoce niepękające[6]. Owoc wsparty jest zawsze trwałym kielichem i zawiera jedno lub dwa nasiona[5].

Systematyka

Pozycja systematyczna rodziny według APweb (aktualizowany system APG IV z 2016)

Rodzina styrakowatych (Styracaceae) jest siostrzana dla zimnicowatych (Diapensiaceae), wraz z którymi tworzą grupę, dla której klad bazalny stanowią symplokowate Symplocaceae w obrębie rzędu wrzosowców, wchodzącego w skład kladu astrowych (asterids) w obrębie dwuliściennych właściwych (eudicots)[1][3].

W obrębie rodziny klad bazalny tworzą rodzaje Huodendron i Styrax. Pozostała grupa rozbija się na dwie grupy niebazalne, z których jedna obejmuje rodzaje Alniphyllum i Bruinsmia, a druga pozostałe rodzaje[1][7].

wrzosowce

Marcgraviaceae




Balsaminaceaeniecierpkowate



Tetrameristaceae







Polemoniaceaewielosiłowate



Fouquieriaceaeokotijowate




Lecythidaceaeczaszniowate





Sladeniaceae



Pentaphylacaceae





Sapotaceaesączyńcowate




Ebenaceaehebankowate



Primulaceaepierwiosnkowate





?

Mitrastemonaceae



Theaceaeherbatowate




Symplocaceaesymplokowate




Styracaceaestyrakowate



Diapensiaceaezimnicowate







Sarraceniaceaekapturnicowate




Actinidiaceaeaktinidiowate



Roridulaceaetuliłezkowate






Clethraceaeorszelinowate




Cyrillaceaezwichrotowate



Ericaceaewrzosowate









Wykaz rodzajów[8]

Przypisy

  1. a b c d Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2018-12-15].
  2. Robert W. Kiger, James L. Reveal: A comprehensive scheme for standardized abbreviation of usable plant-family names and type-based suprafamilial names. University of Maryland. [dostęp 2015-07-24].
  3. a b c d e Peter W. Fritsch: Styracaceae de Candolle & Sprengel. W: Flora of North America [on-line]. eFloras.org. [dostęp 2015-07-24].
  4. a b Shumei Huang & James W. Grimes: Styracaceae Dumortier. W: Flora of China [on-line]. eFloras.org. [dostęp 2015-07-24].
  5. a b c d e f Heywood V. H., Brummitt R. K., Culham A., Seberg O.: Flowering plant families of the world. Ontario: Firely Books, 2007, s. 313. ISBN 1-55407-206-9. (ang.)
  6. a b c d e f Wielka Encyklopedia Przyrody. Rośliny kwiatowe. 1. Warszawa: Muza SA, 1998, s. 114-116. ISBN 83-7079-778-4.
  7. Peter W. Fritsch, Cynthia M. Morton, Tao Chen, Candice Meldrum. Phylogeny and Biogeography of the Styracaceae. „International Journal of Plant Sciences”. 162, S6, s. S95-S116, 2001. DOI: 10.1086/323418.
  8. List of genera in family STYRACACEAE. W: Vascular Plant Families and Genera [on-line]. Kew Royal Botanical Gardens. [dostęp 2015-07-24].
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia POL

Styrakowate: Brief Summary ( puola )

tarjonnut wikipedia POL

Styrakowate, styrakowcowate (Styracaceae) – rodzina drzew i krzewów z rzędu wrzosowców. Obejmuje 11 rodzajów liczących około 160–180 gatunków (ok. 80% gatunków należy do jednego rodzaju – styrak Styrax). Rośliny te występują we wschodniej i południowo-wschodniej Azji, na obu kontynentach amerykańskich oraz w południowej Europie. Dawniej styrak lekarski dostarczał wonnej żywicy do kadzideł. Krzewy z rodzaju styrak i ośnieża uprawiane są jako ozdobne. Wiele z rodzajów odkryto dopiero po latach 20. XX wieku, a Melliodendron, Rehderodendron i Sinojackia opisano dopiero w latach 60. XX wieku. W przeszłości rośliny z tej rodziny były szeroko rozprzestrzenione na półkuli północnej – znane są z trzeciorzędu Europy Środkowej i Ameryki Północnej (najstarsze ślady kopalne pochodzą z eocenu).

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia POL

Styracaceae ( portugali )

tarjonnut wikipedia PT

Styracaceae (do Latim Styraca, que significa “goma perfumada” ou “usada medicinalmente”) é uma Família monofilética[1] pertencente à Ordem Ericales, composta por pequenas árvores e arbustos encontradas em regiões com climas temperados e tropicais. Essa família é mais conhecida pela sua secreção/produção de benjoim e storax.[2][3]

Morfologia

Em geral os membros da família Styracaceae são arbustos e árvores de pequeno porte, tendo de 3 a 15 metros de altura.[2][4] O único exemplar a não seguir essa norma é a Halesia monticola, que apresenta árvores com até 39 metros de altura.[5]

Também apresentam ramos recobertos por indumentos formados por tricomas estrelados e/ou escamados (semelhantes a escamas).[1][3]

Folhas

As Styracaceae apresentam folhas simples, alternas e pecioladas, com nervação do tipo broquidódroma[1] e tricomas estrelados ou escamados[2]. Essas folhas não apresentam estípulas[1][5], mas podem apresentar domácias na sua face abaxial[1].

Flor/Inflorescência

Apresentam inflorescências axilares e/ou terminais, raramente solitárias, que se organizam em racemos ou panículas[1]. As flores apresentam coloração branca[5][6], são bissexuadas, diclamídeas (apresentam cálice e corola), heteroclamídeas (cálice e corola com coloração diferente), e simétricas (actinomorfas)[1].

O Cálice dessas flores é pequeno, do tipo gamossépalo[1], ou seja, as sépalas se encontram fundidas em uma cúpula (cupuliforme)[1], com raros casos apresentando cálice campanulado[1][7], e de prefloração valvar. A margem das sépalas é truncada, apresentando 5 sépalas, ou em casos mais raros, 6.

A Corola também apresenta pétalas fundidas (gamopétalas)[1][5], e de prefloração valvar, podendo apresentar 5, 6 ou até mesmo 7 pétalas. Essas pétalas apresentam coloração esbranquiçada e forma campanular, o que confere ao grupo o nome popular de “silver bells”[5].

As flores apresentam 10 estames, geralmente do mesmo tamanho, com os filetes adnatos, ou seja, juntos ao tubo da corola. As anteras são basifixas[1] (presas ao filete pela sua base), de conformação oblonga[7] e introrsas[1] (a deiscência do pólen se faz para o interior da flor).

Possuem ovários ínferos e súperos, 3-carpelares e em geral 3-loculares[1]. Podem ser também uniloculares na base do ovário após a sua maturação[7]. Apresentam estilete linear, com estigma estigma terminal e de lobos atenuados ou truncados[1]. Os óvulos são anátropos, bitegumentados, e tenuinucelados (camada de nucela é fina).[1]

Fruto

Os frutos podem ser de dois tipos:

  • Deiscente, forma mais comum de uma uma cápsula seca, às vezes alada para dispersão pelo vento[1][5];
  • Indeiscente, forma menos comum de uma drupa carnosa[7], com uma ou duas sementes em seu interior[5]. Esse fruto é monospérmico, com cálice persistente.[4]

O fruto é carnoso e monospérmico, com cálice persistente, O pericarpo apresenta exocarpo unisseriado, com tricomas estrelados lignificados e células de formato abaulado e tamanhos irregulares. O mesocarpo externo se constitui de tecido parenquimático multisseriado, alongado radialmente na maturidade. Feixes vasculares estão presentes no terço interno do mesocarpo.[4]

Sementes

As sementes de Styracaceae são unitegumentadas, com testa multisseriada e bastante espessa. Internamente encontram-se diversos feixes vasculares, seguidos por numerosas camadas de células parenquimáticas, que contêm reservas de substâncias lipídicas[4]. O embrião é axial, reto e levemente curvado[1]

Diversidade Taxonômica

A família Styracaceae possui 11 gêneros com cerca de 160 espécies, sendo Styrax o gênero com o maior número de espécies existentes (em torno de 130 espécies)[8]

São árvores, apresentam inflorescências terminais ou axilares e bractéolas pequenas. Flores com corola campanulada, 5 pétalas imbricadas; 10 estames sendo 5 longos e 5 curtos; anteras oblongas. Ovário súpero, 5 locular, apresentam de 8 a 10 óvulos por lóculo. Fruto deiscente, exocarpo levemente carnoso e sementes com asas irregulares e membranosas em cada extremidade.[9]

Árvores, com inflorescências terminais ou axilares, têm 1 bractéola por flor. Flores com cálice campanulado, inserido na base do ovário. Corola com 5 pétalas; estames variam de 10 a 12; ovário súpero, cônico, 5 locular. Fruto em forma de pêra, indeiscente. Muitas sementes, pontiagudas em ambas extremidades, endosperma carnoso-córneo, embrião central e reto.[10]

  • 2.3 Changiostyrax

Árvores de 10 a 12 metros de altura, tronco de casca lisa, ramos castanho-avermelhados e estriados. Lâmina foliar oval ou elíptica, base larga e cuneiforme arredondada, margem serrilhada. Inflorescências com 5 ou 6 flores de 4 a 6 cm. Corola com 4 pétalas; estames de 7 a 10 cm, filamentos achatados. Fruto elipsóide longo, 8 nervuras; 1 semente por lóculo; exocarpo acoplado ao mesocarpo.[11]

Árvores ou arbustos. Pedicelo delgado. Folhas com margens serrilhadas. Inflorescências de 2, 3 ou 6 flores, racemos axilares contraídos, articulação entre pedicelo e flor, 4 sépalas distintas. Corola campanulada, 4 pétalas. Tubo do cálice cônico acoplado ao ovário, 7 a 16 estames, 2 a 4 pistilos juntos. Ovário ínfero, 2 a 4 locular; 4 óvulos por lóculo. Fruto tipo noz, com 2 a 4 asas longitudinais, 1 a 4 sementes de casca fina.[12]

Folhas alternadas, margem da lâmina foliar inteira ou serrilhada. Inflorescências terminais ou axilares, paniculadas ou subcorimbosas, brácteas e bractéolas pequenas, decíduas. Flores pequenas; cálice acoplado ao ovário com 4 sépalas. Corola com 4 pétalas, bases livres, imbricadas ou valvadas. 8 a 10 estames, filamentos levemente juntos às pétalas, anteras oblongas. Ovário ínfero 3 ou 4 loculares, óvulos numerosos, placentação axial. Fruto ovóide, deiscente. Sementes numerosas com tegumento fino, reticulado, franjado dos dois lados.[13]

Árvores caducifólias, folhas alternadas, margem da lâmina foliar serrilhada. 1 ou 2 flores nas axilas das folhas, pedicelo alongado e articulado. Cálice obcônico acoplado ao ovário. Corola campanulada, dividida até próxima à base, 5 pétalas imbricadas; 10 estames iguais muito mais curtos que a corola; anteras oblongas. Ovário ínfero, 4 óvulos por lóculo, placentação axial Fruto indeiscente, com parede espessa. Sementes elipsóides, achatadas, tegumento membranoso; endosperma carnoso.[14]

Árvores. Margem da lâmina foliar inteira ou denticulada. Inflorescências perto da base dos ramos, bractéolas decíduas. Pedicelo muito curto e articulado. Cálice em forma de taça acoplado ao ovário subtruncado. 5 pétalas na corola; 10 a 16 estames iguais ou 5 curtos e 5 longos. Ovário ínfero, 3 locular; numerosos óvulos. Frutos indeiscentes 1 ou 3 locular, ápice cônico; exocarpo carnoso; 4 a 8 sementes.[15]

Árvores ou arbusto caducifólias. Folhas com margem serrilhada, Inflorescências pendentes, muitas flores, ramos unilaterais, bractéolas decíduas. Pedicelo curto, articulado. Flores com cálice campanulado; completamente acoplado ao ovário. Corola com 5 pétalas; 10 estames, 5 curtos e 5 longos; filamentos achatados, ovário ínfero 3 a 5 locular, 4 óvulos por lóculo, placentação axial. Estigma capitado ou trilobado. Frutificação com pedicelo curto, fruto tipo drupa, nervurado; exocarpo crocante, endocarpo lenhoso. 1 ou 2 sementes, carnudas; endosperma fino.[16]

Árvore caducifólia. Margem da lâmina foliar serrilhada. Inflorescência axilar ou em nós de ramificação do ano anterior, racemosas ou paniculadas. Cálice obcônico, completamente acoplado ao ovário, 5 a 10 nervuras, sépalas. Corola campanulada, 5 pétalas imbricadas. 10 estames, 5 curtos e 5 longos; filamentos achatados. Ovário ínfero, 3 ou 4 locular, 4 óvulos por lóculo; placentação axilar. Fruto lenhoso, indeiscente de 5 a 10 nervuras, ápice com cálice persistente, base do estilete formando um rostro curto; exocarpo fino e duro; mesocarpo espesso, esponjoso; endocarpo com muitas lacunas radiadas. 1 a 3 sementes cilíndricas, embrião carnudo.[17]

Árvores ou arbusto. Folhas com margem serrilhada. Inflorescências terminais racemosas, geralmente pendentes, com poucas flores; bractéolas decíduas. Pedicelo articulado e delgado, longo. Cálice obcônico, 4 a 7 sépalas. Corola campanulada, 4 a 7 pétalas. 8 a 14 estames inseridos perto da base da corola; iguais ou desiguais em comprimento. Ovário ínfero, 3 a 4 lóculos; 6 a 8 óvulos por lóculo em 2 séries; placentação axilar. Fruto elipsóide, longo, indeiscente, exocarpo carnoso, espesso; mesocarpo esponjoso; endocarpo lenhoso. Sementes solitárias, com casca crocante, endosperma carnoso.[18]

Árvores ou arbustos, com tricomas estreladas ou escamosas. Lâminas foliares com margens inteiras ou grosseiramente dentadas ou serrilhadas. Inflorescências axilares ou falso-terminais, 2- 3 a 19 flores. Pedicelo não articulado. Cálice em forma de taça, 5 sépalas. Corola campanulada, 5 a 7 pétalas; 8 a 13 estames iguais ou desiguais em comprimento, filamentos achatados, livres. Ovário súpero, 3 lóculos quando jovem e se torna 1 locular. 1 ou 4 óvulos por lóculo, placentação parietal. Fruto tipo drupa, indeiscente ou deiscente, exocarpo carnoso. 1 a 2 sementes preenchendo completamente a cavidade do fruto, 3 a 6 sulcos longitudinais, tegumento quase ósseo, embrião reto.[19] [20]

Filogenética

É certo que a família Styracaceae se originou no hemisfério Norte, especificamente na região euroasiática, uma vez que fósseis de sementes e frutos da era Cenozóica foram documentados desde a Europa até o Japão. O gênero Styrax, o único presente na América do Sul, chegou aqui através de dispersão.[8]

Além disso, estudos recentes com a análise dos plastomas de todos os 12 gêneros de Styracaceae possibilitaram visualizar as relações filogenéticas dentro da família, sendo constatados alguns fatos: Styrax e Huodendron são tidos como clados irmãos de todos os outros gêneros, enquanto Halesia e Pterostyrax não são monofiléticos e apesar das sinapomorfias que separam as espécies serem claras, molecularmente H. carolina e P. hispidus formam um clado, de forma que H. diptera fique externa. Rehderodendron e Perkinsiodendron são tidos como clados irmãos, assim como Melliodendron e Changiostyrax.[21]

 src=
Cladograma da família Styracaceae

Distribuição

Distribuição Global

As Styracaceae são encontradas em regiões de clima temperado, subtropical e tropical. Essas plantas apresentam uma distribuição diversificada mas disjunta, sendo encontradas no Continente Americano (América do Norte e América do Sul), no Sul da Europa[1], no Sudeste Asiático[1][2], na região do Mediterrânio[1][2][3] e no Arquipélago Malaio[6][3].

Espécies Brasileiras

No Brasil são encontradas 24 espécies da Família Styracaceae, todas pertencentes ao gênero Styrax L.[4][7]

Lista de Espécies[22]:

  • Styrax acuminatus Pohl
  • Styrax aureus Mart.
  • Styrax bicolor Ducke
  • Styrax camporum Pohl
  • Styrax chrysocalyx P.W.Fritsch
  • Styrax ferrugineus Nees & Mart.
  • Styrax glaber Sw.
  • Styrax glabratus Schott
  • Styrax griseus P.W.Fritsch
  • Styrax guyanensis A.DC.
  • Styrax lancifolius Klotzsch ex Seub.
  • Styrax latifolius Pohl
  • Styrax leprosus Hook. & Arn.
  • Styrax longipedicellatus Steyerm.
  • Styrax macrophyllus Schott ex Pohl
  • Styrax maninul B.Walln.
  • Styrax martii Seub.
  • Styrax oblongus (Ruiz & Pav.) A.DC.
  • Styrax pallidus A.DC.
  • Styrax pauciflorus A.DC.
  • Styrax pedicellatus (Perkins) B.Walln.
  • Styrax pohlii A.DC.
  • Styrax prancei P.W. Fritsch
  • Styrax rotundatus (Perkins) P.W. Fritsch
  • Styrax sieberi Perkins

Distribuição no Brasil

Em geral, as 24 espécies brasileiras podem ser encontradas em quase todos os Estados brasileiros, com exceção de 4 Estados nordestinos: Sergipe, Alagoas, Paraíba e Rio Grande do Norte[22]. Dessas espécies, 3 são encontradas no Cerrado: Styrax camporum Pohl., S. ferrugineus Nees et Mart. e S. martii Seub. [4] Já na Amazônia, é possível encontrar 12 dessas espécies: S. bicolor, S. glaber, S. glabratus, S. griseus, S. guyanensis, S. longipedicellatus, S. macrophyllus, S. oblongus, S. pallidus, S. pohlii, S. prancei e S. sieberi.[22]

 src=
Dominância da família Styracaceae no Brasil

Importância Econômica

Muitas das espécies de Styracaceae são populares como árvores ornamentais devido às suas flores brancas decorativas[6]. A resina de benjoim, extraída da casca das espécies Styrax, e o storax são muito utilizados na produção de ervas e perfumes, além de apresentarem propriedades medicinais.[5][6][2]

Referências

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u CAPISTRANO, T. R. Flora Fanerogâmica do estado de São Paulo: Styracaceae. 2012. 73 f. Dissertação (Mestrado) - Instituto de Botânica da Secretaria de Estado do Meio Ambiente, São Paulo, 2012. CDU: 582.928 [1]
  2. a b c d e f MATIASSO, A. S.; PADIAL, I. M. P. M. Efeito de extratos botânicos de Styrax camporum Pohl. (Styracaceae) sobre Plutella xylostella ( Linnaeus 1758) (Lepidoptera: Plutellidae). 2019. Trabalho de Conclusão de Curso (Bacharelado em Agronomia) – Faculdade de Ciências Agrárias, Universidade Federal da Grande Dourados, Dourados, MS, 2019. URI: [2]
  3. a b c d Machado, S. R., Marcati, C. R., de Morretes, B. L., & Angyalossy, V. Comparative Bark Anatomy of Root and Stem in Styrax Camporum (Styracaceae), IAWA Journal, 2005, v. 26, n.4, 477-487. DOI: [3]
  4. a b c d e f Julio, P. G. dos Santos e Oliveira, D. M. T. Morfoanatomia e ontogênese do fruto e semente de Styrax camporum Pohl. (Styracaceae), espécie de cerrado do Estado de São Paulo. Brazilian Journal of Botany [online]. 2007, v. 30, n. 2, pp. 189-203. Disponível em: [4]. Epub 28 Set 2007. ISSN 1806-9959.
  5. a b c d e f g h «Styracaceae». stringfixer.com (em inglês). Consultado em 28 de abril de 2022
  6. a b c d Luteyn, J. L. e Stevens, Peter. Ericales. Encyclopedia Britannica. 2021. [5]
  7. a b c d e Viana, Pedro Lage e Mota, Nara Furtado de OliveiraFlora das cangas da Serra dos Carajás, Pará, Brasil: Styracaceae. Rodriguésia [online]. 2016, v. 67, n. 5, pp. 1477-1480. Disponível em: [6]. ISSN 2175-7860
  8. a b Fritsch, Peter & Morton, Cynthia & Chen, Tao & Meldrum, Candice. Phylogeny and Biogeography of the Styracaceae. 2001. International Journal of Plant Sciences - INT J PLANT SCI. 162. DOI: [7]
  9. [8]
  10. [9]
  11. «http://www.worldfloraonline.org/taxon/wfo-0000492638» Ligação externa em |titulo= (ajuda)
  12. [10]
  13. [11]
  14. [12]
  15. [13]
  16. «Pterostyrax»
  17. «Rehderodendron»
  18. «Sinojackia»
  19. «Styrax»
  20. LOEUILLE, BENOÎT, et al. “FLORA DA SERRA DO CIPÓ, MINAS GERAIS: STYRACACEAE.” Boletim de Botânica Da Universidade de São Paulo, vol. 26, no. 2, Department of Botany at Universidade de São Paulo, 2008, pp. 175–82. DOI: [14]
  21. Yan, M., et al. Plastid phylogenomics resolves infrafamilial relationships of the Styracaceae and sheds light on the backbone relationships of the Ericales, Molecular Phylogenetics and Evolution. 2018, vol. 121, pp. 198-211. DOI: [15]
  22. a b c «Flora do Brasil 2020» [16].floradobrasil.jbrj.gov.br.

Ver também

 title=
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autores e editores de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia PT

Styracaceae: Brief Summary ( portugali )

tarjonnut wikipedia PT

Styracaceae (do Latim Styraca, que significa “goma perfumada” ou “usada medicinalmente”) é uma Família monofilética pertencente à Ordem Ericales, composta por pequenas árvores e arbustos encontradas em regiões com climas temperados e tropicais. Essa família é mais conhecida pela sua secreção/produção de benjoim e storax.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Autores e editores de Wikipedia
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia PT

Styracaceae ( romania )

tarjonnut wikipedia RO

Styracaceae este o mică familie de plante cu flori din ordinul Ericales ce conține 11 genuri și aproximativ 160 de specii de arbori și arbuști. Speciile sunt răspândite în regiunile temperate calde și subtropicale din Emisfera nordică. [1][2]

Genuri

Galerie

Referințe

  1. ^ Fritsch, P. W., Morton, C. M., Chen, T., & Meldrum, C. (2001). Phylogeny and Biogeography of the Styracaceae. Int. J. Plant Sci. 162 (6 Suppl.): S95–S116. Available online (pdf file)
  2. ^ L. Watson and M.J. Dallwitz (1992 onwards). The families of flowering plants. Styracaceae
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia autori și editori
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia RO

Styracaceae: Brief Summary ( romania )

tarjonnut wikipedia RO

Styracaceae este o mică familie de plante cu flori din ordinul Ericales ce conține 11 genuri și aproximativ 160 de specii de arbori și arbuști. Speciile sunt răspândite în regiunile temperate calde și subtropicale din Emisfera nordică.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia autori și editori
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia RO

Storaxväxter ( ruotsi )

tarjonnut wikipedia SV

Storaxväxter (Styracaceae) är en växtfamilj med 10 släkten och cirka 160 arter. Familjen innehåller flera släkten med populära prydnadsväxter med vackra vita blommor. Ur flera arter av storaxsläktet (Styrax) utvinns bensoeharts.

Storaxväxterna är vanligen buskar eller mindre träd. Storblommigt snödroppsträd (Halestia tetraptera var. monticola) kan dock bli nästan 40 meter högt. Typiskt för familjens medlemmar är de spiralställda bladen som saknar stipler. Blommorna är radiärsymmetriska och har en krona med 2-7 sammanväxta kronblad. Frukten är vanligen en torr kapsel som ibland har vingar. Mera ovanligt är köttiga bär. Frukterna innehåller 1-2 frön.

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.

Källor


lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia författare och redaktörer
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia SV

Storaxväxter: Brief Summary ( ruotsi )

tarjonnut wikipedia SV

Storaxväxter (Styracaceae) är en växtfamilj med 10 släkten och cirka 160 arter. Familjen innehåller flera släkten med populära prydnadsväxter med vackra vita blommor. Ur flera arter av storaxsläktet (Styrax) utvinns bensoeharts.

Storaxväxterna är vanligen buskar eller mindre träd. Storblommigt snödroppsträd (Halestia tetraptera var. monticola) kan dock bli nästan 40 meter högt. Typiskt för familjens medlemmar är de spiralställda bladen som saknar stipler. Blommorna är radiärsymmetriska och har en krona med 2-7 sammanväxta kronblad. Frukten är vanligen en torr kapsel som ibland har vingar. Mera ovanligt är köttiga bär. Frukterna innehåller 1-2 frön.

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia författare och redaktörer
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia SV

Họ Bồ đề ( vietnam )

tarjonnut wikipedia VI
 src=
Bài viết này cần thêm chú thích nguồn gốc để kiểm chứng thông tin. Mời bạn giúp hoàn thiện bài viết này bằng cách bổ sung chú thích tới các nguồn đáng tin cậy. Các nội dung không có nguồn có thể bị nghi ngờ và xóa bỏ.

Họ Bồ đề (danh pháp khoa học: Styracaceae Dumort., 1829). Theo hệ thống phân loại cũ, họ này thuộc bộ Bồ đề (Styracales), nằm trong liên bộ Anh thảo (Primulanea), phân lớp Sổ (Dilleniidae). Trong phân loại của APG II, người ta không còn dùng bộ Styracales, liên bộ Primulanea (anh thảo), phân lớp Dilleniidae (sổ) mà đưa họ này vào bộ Ericales (bộ Thạch nam).

Đặc điểm chung

Họ gồm những cây gỗ nhỡ, thường rụng lá vào mùa khô. Thân đôi khi có nhựa thơm. Lá mọc cách không có lá kèm. Cành và lá non thường phủ lông hình sao. Hoa đều, lưỡng tính, mẫu 4 hoặc 5. Hoa tự chùm - viên chùy hay một số hoa tập trung ở nách lá. Đài hình chuông xẻ thành 4-5 thùy. Tràng hoa hợp gốc thường có màu trắng. Số lượng nhị thường gấp đôi số cánh tràng, chỉ nhị hợp gốc. Bầu trên (bầu thượng) phía trên bầu thường hợp thành một ô, phía dưới bầu phân thành 3-5 ô. Quả nang mang đài sống lâu. Hạt thường có cánh.

Phân bố

Trên thế giới gồm 12 chi, phân bố chủ yếu ở vùng nhiệt đới châu Á và châu Mỹ.

Ở Việt nam

Việt Nam có 3 chi:

  • Chi Bồ đề (Styrax): Ở Việt Nam, chi này gồm các loài sau:
  1. Styrax agrestis: Bồ đề xanh
  2. Styrax annamensis: Bồ đề trung bộ
  3. Styrax argentifolia: Bồ đề lá bạc
  4. Styrax serrulata: Bồ đề lá răng cưa
  5. Styrax suberifolium: Bồ đề vỏ đỏ
  6. Styrax tonkinensis: Bồ đề
  1. Alniphyllum eberhardtii: Lá dương sa pa, lá dương đỏ
  2. Alniphyllum fortunei: Bồ đề xanh lá nhẵn, bồ đề cánh
  3. Alniphyllum pterospermum: Lá dương hạt cánh
  1. Rehderodendron indochinense: Đua đũa Đông dương
  2. Rehderodendron kweichowense: Đua đũa Quý châu
  3. Rehderodendron macrocarpum: Đua đũa quả to, dân
 src= Wikimedia Commons có thư viện hình ảnh và phương tiện truyền tải về Họ Bồ đề
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia tác giả và biên tập viên
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia VI

Họ Bồ đề: Brief Summary ( vietnam )

tarjonnut wikipedia VI

Họ Bồ đề (danh pháp khoa học: Styracaceae Dumort., 1829). Theo hệ thống phân loại cũ, họ này thuộc bộ Bồ đề (Styracales), nằm trong liên bộ Anh thảo (Primulanea), phân lớp Sổ (Dilleniidae). Trong phân loại của APG II, người ta không còn dùng bộ Styracales, liên bộ Primulanea (anh thảo), phân lớp Dilleniidae (sổ) mà đưa họ này vào bộ Ericales (bộ Thạch nam).

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia tác giả và biên tập viên
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia VI

Стираксовые ( venäjä )

tarjonnut wikipedia русскую Википедию
Царство: Растения
Подцарство: Зелёные растения
Отдел: Цветковые
Надпорядок: Asteranae
Семейство: Стираксовые
Международное научное название

Styracaceae Dumort.

Типовой род Роды Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
ITIS 23862NCBI 20008EOL 4263IPNI 30000059-2FW 55618

Стираксовые (лат. Styracaceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Верескоцветные, включающее в себя 11 родов и около 160 видов деревьев и кустарников произрастающих в тёплых умеренных, субтропических и тропических областях Северного полушария.

Представитетели семейства имеют цельные очередные кожистые листья. Их стебли, листья и наружные стороны чашелистиков и лепестков покрыты желтовато-коричневыми звездчатыми волосками или мелкими чешуйками. Цветки, в основном, двуполые, редко однополые, обычно собраны в кисти или метёлки. Плоды костянковидные, коробочковидные или ягодовидные.

Некоторые деревья из семейства Стираксовых разводятся, как декоративные растения, из-за их красивых белых цветков. Бензойная смола, истекающая из коры видов Стиракса (Styrax), используется для приготовления лекарственных средств и в парфюмерии.

Роды

Ссылки


Дубовый лист Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её.
  1. Об условности указания класса двудольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Двудольные».
 title=
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Авторы и редакторы Википедии

Стираксовые: Brief Summary ( venäjä )

tarjonnut wikipedia русскую Википедию

Стираксовые (лат. Styracaceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Верескоцветные, включающее в себя 11 родов и около 160 видов деревьев и кустарников произрастающих в тёплых умеренных, субтропических и тропических областях Северного полушария.

Представитетели семейства имеют цельные очередные кожистые листья. Их стебли, листья и наружные стороны чашелистиков и лепестков покрыты желтовато-коричневыми звездчатыми волосками или мелкими чешуйками. Цветки, в основном, двуполые, редко однополые, обычно собраны в кисти или метёлки. Плоды костянковидные, коробочковидные или ягодовидные.

Некоторые деревья из семейства Стираксовых разводятся, как декоративные растения, из-за их красивых белых цветков. Бензойная смола, истекающая из коры видов Стиракса (Styrax), используется для приготовления лекарственных средств и в парфюмерии.

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Авторы и редакторы Википедии

野茉莉科 ( kiina )

tarjonnut wikipedia 中文维基百科

赤杨叶属Alniphyllum
岐序野茉莉属Bruinsmia
银钟花属Halesia
山茉莉属Huodendron
陀螺果属Melliodendron
Pamphilia
茉莉果属Parastyrax
白辛树属Pterostyrax
木瓜红属Rehderodendron
秤锤树属Sinojackia
安息香属Styrax

野茉莉科也叫安息香科,共有11-12约150-170,分布在北半球的暖温带亚热带地区,中国有9属约60余种,主要分布于长江以南各地。

本科植物基本为乔木灌木,单互生,全缘或有齿缺,无托叶;两性,辐射对称,花冠2-5裂,覆瓦状或镊合状排列;果实蒴果,有的种子有翅。

有的种类可以作为木材使用,大部分是观赏种,其中安息香属一些种类的树皮可以提取树脂制造苏合香,作为香料或药材。

1981年的克朗奎斯特分类法将其列入柿树目,1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法将其合并到杜鹃花目

 src=
白辛树Pterostyrax hispida

外部链接

 title=
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
维基百科作者和编辑
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia 中文维基百科

野茉莉科: Brief Summary ( kiina )

tarjonnut wikipedia 中文维基百科

野茉莉科也叫安息香科,共有11-12约150-170,分布在北半球的暖温带亚热带地区,中国有9属约60余种,主要分布于长江以南各地。

本科植物基本为乔木灌木,单互生,全缘或有齿缺,无托叶;两性,辐射对称,花冠2-5裂,覆瓦状或镊合状排列;果实蒴果,有的种子有翅。

有的种类可以作为木材使用,大部分是观赏种,其中安息香属一些种类的树皮可以提取树脂制造苏合香,作为香料或药材。

1981年的克朗奎斯特分类法将其列入柿树目,1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法将其合并到杜鹃花目

 src= 白辛树Pterostyrax hispida
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
维基百科作者和编辑
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia 中文维基百科

エゴノキ科 ( Japani )

tarjonnut wikipedia 日本語
エゴノキ科 Styrax japonica2.JPG
エゴノキStyrax japonica
分類 : 植物界 Plantae 階級なし : 真正双子葉類 Eudicots 階級なし : キク類 Asterids : ツツジ目 Ericales : エゴノキ科 Styracaceae
  • 本文参照

エゴノキ科(Styracaceae)は双子葉植物の科。

特徴[編集]

北半球温帯亜熱帯に分布する木本である。11-12属、150-170種を含み、特にエゴノキ属Styrax)が多い。は単葉で互生する。は放射相称で、花冠は4-5裂する。果実はさく果もしくは核果で、翼のあるものもあり、種子を1-2個含む。

花は白くて芳香を持つものが多く、観賞用に栽培もされる。日本にはエゴノキなど2属5種が自生し、栽培もされる。またエゴノキ属の数種の樹皮からは香料安息香がとれる。

クロンキスト体系の分類ではカキノキ目に入れる。APG植物分類体系ではツツジ目に含める。

[編集]

 title=
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
ウィキペディアの著者と編集者
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia 日本語

エゴノキ科: Brief Summary ( Japani )

tarjonnut wikipedia 日本語

エゴノキ科(Styracaceae)は双子葉植物の科。

lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
ウィキペディアの著者と編集者
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia 日本語

때죽나무과 ( Korea )

tarjonnut wikipedia 한국어 위키백과

때죽나무과(----科, 학명: Styracaceae 스티라카케아이[*])는 진달래목이다.[1]

주로 아시아아메리카의 열대에서 난대에 걸쳐 분포하지만, 일부는 유럽의 지중해 연안에서도 자란다. 또 아프리카에는 열대인 대서양 연안에 단지 1속만이 분포하고 있다. 세계적으로 11속의 160종 정도가 알려져 있는데, 한국에는 때죽나무·쪽동백나무, 나래쪽동백 등 2속 3종이 분포하고 있다.

교목 또는 관목으로서, 홑잎이 어긋나며, 턱잎은 없다. 꽃은 방사대칭인 양성화로, 잎겨드랑이나 줄기끝에 총상꽃차례나 원추꽃차례를 이루면서 달린다. 꽃부리는 4 또는 7갈래로 나뉘며, 밑부분은 다소 통 모양이다. 수술은 꽃잎과 같은 수이거나 그 2배인데, 수술대의 밑부분은 서로 붙어서 통 모양이다. 한편, 씨방은 상위 또는 하위로, 아랫부분은 3-5개의 방으로 나뉘어 있는 데 비해, 윗부분은 1개의 방으로 되어 있다. 열매는 핵과 또는 삭과로 꽃받침이 남아 있다.

하위 분류

  • 나래쪽동백속(Parastyrax W.W.Sm.)
  • 때죽나무속(Styrax L.)
  • 은종나무속(Halesia J.Ellis ex L.)
  • Alniphyllum Matsum.
  • Bruinsmia Boerl. & Koord.-Schum.
  • Changiostyrax Tao Chen
  • Huodendron Rehder
  • Melliodendron Hand.-Mazz.
  • Perkinsiodendron P.W.Fritsch
  • Pterostyrax Siebold & Zucc.
  • Rehderodendron Hu
  • Sinojackia Hu

각주

  1. Candolle, Augustin Pyramus de & Sprengel, Curt Polycarp Joachim. Elem. Philos. Pl. 140. 1821.
Heckert GNU white.svgCc.logo.circle.svg 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다.
 title=
lisenssi
cc-by-sa-3.0
tekijänoikeus
Wikipedia 작가 및 편집자
alkuperäinen
käy lähteessä
kumppanisivusto
wikipedia 한국어 위키백과