nimet breadcrumb-navigoinnissa
Yağlıağac, tunq ağacı (lat. Aleurites)[2] - südləyənkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[3]
Tunq (Aleurites) toxumlarının tərkibində 48,0-57,5% yaxşı keyfiyyətli tez quruyan texniki yağ vardır. Tunq yağının tərkibində 80%-ə qədər eleostearin turşusu vardır ki, bu da yağa xüsusi keyfiyyət polimerləşmə və tez quruma xüsusiyyəti verir. Üzərinə tunq yağı çəkilməsi metalları korroziyadan (çürümədən), ağacları isə rütubətdən xarab olmadan və göbələk çürüməsindən qoruyur. Tunq yağının texniki əhəmiyyəti böyükdür. O tibbi aparatların istismarı zamanı çürümə əleyhinə örtük kimi qiymətlidir. Ondan həmçinin lakların, mina və boyaların alınmasında da istifadə edilir. Təyyarələr, sərnişin qatarları, hərbi, sərnişin və ticarət gəmilərinin sualtı hissələri tunq boyaları (lakları) ilə örtülür.Tunqdan hazırlanmış xüsusi izolə edici qatlar yüksək gərginlikli transformatorlara və kabellərə çəkilir.
Aşağı keyfiyyətli tunq yağı plyonka, müşəmbə (linoleum), qaloş lakı hazırlanmasında istifadə olunur. Tunq yağı alınarkən çıxan tullantıdan gübrə kimi istifadə edilir. Bu tullantının tərkibində 7,6% azot, 25% fosfor olur. Jmıxı zəhərlidir. Ondan kazein və plastmas əldə edilir. Yandıqda da nazik his (qurum) əmələ gətirir ki, ondan da tuş (mürəkkəb) hazırlanır. Oduncağı yüngüldür, suda deformasiya olunmur. Ondan mebel, musiqi alətləri və s. hazırlanır.[4]
Çində və Hind-Çin ölkələrində tunq yağı tibdə qusma və işlətmə dərmanı kimi istifadə edilir, irinli yaralara və yanıqlara çəkilən məlhəmlərin (mazların) tərkibinə daxil edilir.Tunq meyvələrinin tərkibində zəhərli maddə vardır. Bu maddənin xüsusiyyətləri bu günə qədər tam öyrənilməmişdir.Tunqla zəhərlənmə əlamətləri insanlarda qus ma, mədədə kəskin ağrı, başgicəllənmə, nəbzin artması və s. şəklində təzahür edir. Tunq yağının əsas zəhərləyici maddəsi saponindir. Saponin insan qanına keçdikdə qanın parçalanmasına (hemolizinə) səbəb olur.[4]
Tunq subtropik texniki bitki olub Çində və Yaponiyada 26 və 330 şimal enliliklərində yabanı halda yayılmışdır. Mədəni əkinləri ABŞ-da, Argentina və Paraqvayda mövcud dur. Tunq MDB ərazisində əsasən qərbi Gürcüstanın subtropik rayonlarında bitir. Az miqdarda tunq əkinlərinə Azərbaycanın subtropik rayonlarında və Krasnodar vilayə tində də rast gəlinir.1986-cı ildə dünyada 100 min tona yaxın tunq istehsal olunmuş-dur ki, bunun da yarıdan çoxunu (60 min tonunu) Çin istehsal etmişdir. Argentina və Paraqvay da əhəmiyyətli dərəcədə tunq becərirlər. İldə 12 min tona qədər yağ ixrac edirlər. Tunq az miqdarda (2 min ton) Braziliya və keçmiş SSRİ-də (1 min ton) isteh sal olunurdu. Mədəni tunq yabanı formaların əhilləşdirilməsi nəticəsində yaradılmışdır.[4]
Yağlıağac, tunq ağacı (lat. Aleurites) - südləyənkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Aleurites és un gènere de plantes euforbiàcies. Consta de 23 espècies descrites i només de 2 acceptades. .[2] Es troba en les regions tropicals i subtropicals asiàtiques, el Pacífic i Amèrica del Sud.[3][4]
Són arbres monoics perennifolis o semiperennifolis que arriben a fer 15-40 m d'alt.
L'oli de les seves llavors s'ha usat com parafines, lubricant o com component de vernissos, sabons i pintures. Després d'eliminar-ne les substàncies tòxiques també s'ha usat el seu oli com oli comestible.
Aquest gènere va ser descrit per J.R.Forst. & G.Forst. i publicat a Characteres Generum Plantarum 111, pl. 56. 1775.[5] L'espècie tipus és: Aleurites triloba
Aleurites és un gènere de plantes euforbiàcies. Consta de 23 espècies descrites i només de 2 acceptades. . Es troba en les regions tropicals i subtropicals asiàtiques, el Pacífic i Amèrica del Sud.
Tungovník (Aleurites) je rod rostlin z čeledi pryšcovité. Jsou to stálezelené stromy s jednoduchými střídavými listy s dlanitou žilnatinou a pětičetnými, bělavými květy ve vrcholových latovitých květenstvích. Plodem je peckovice s velkým jádrem. Rod zahrnuje jen 2 druhy a je rozšířen v tropech Asie, Austrálie a Oceánie.
Tungovník molucký je v tropech pěstován na plantážích, ze semen se získává technický olej a slouží také jako koření. Strom je těžen pro dřevo a v tropech je vysazován jako okrasná dřevina. Má význam i v tradiční asijské medicíně.
Tungovníky jsou stálezelené, jednodomé, dosti rychle rostoucí stromy, dorůstající výšky 25 metrů. Listy jsou jednoduché, střídavé, celistvé nebo mělce dlanitě laločnaté, celokrajné, s dlanitou žilnatinou. Na vrcholu řapíku se v místě, kde nasedá listová čepel, nacházejí 2 žlázky. Palisty jsou drobné a brzy opadavé. Květenství jsou vrcholové, oboupohlavné nebo jednopohlavné vrcholičnaté laty. Květy jsou jednopohlavné, stopkaté. Kalich je členěný na 2 až 3 laloky. Koruna je bílá až smetanová, složená z 5 volných lístků přesahujících kalich. Samčí květy obsahují 17 až 32 tyčinek ve 3 nebo 4 řadách, z nichž vnitřní jsou srostlé do sloupku. Semeník v samičích květech obsahuje 2 až 3 (4) komůrky, v nichž je po jednom vajíčku. Plodem je peckovice, s tenkostěnnou peckou a velkým, zploštěle kulovitým semenem.[1][2]
List tungovníku moluckého
Detail květů tungovníku moluckého
Plody tungovníku moluckého
Rod tungovník zahrnuje 2 druhy. Tungovník molucký je široce rozšířen v tropické Asii, Austrálii a Tichomoří od Indie a jižní Číny přes Indočínu a jihovýchodní Asii po australský Queensland, Nový Zéland a Polynésii. Roste ve vlhkých tropech i v oblastech s periodickým obdobím sucha, v nadmořských výškách až do 1000 metrů. Druh Aleurites rockinghamensis je rozšířen v australském Queenslandu a na Nové Guineji, kde roste zejména na vulkanických podkladech. Oba druhy rostou také jako pionýrské dřeviny.[3]
Tungovník molucký je národní strom Havaje.
Květy tungovníku jsou opylovány včelami. Plody jsou rozšiřovány především ptáky.[4] V tlejících kmenech tungovníku moluckého se vyvíjejí larvy tesaříka Agrianome fairmairei.[5]
Tungovníky jsou jedovaté rostliny. Podobně jako řada jiných zástupců pryšcovitých obsahují estery forbolu a příbuzných diterpenů s dráždivými účinky. Tyto látky jsou obsaženy ve všech částech rostliny, mírně jedovaté jsou i plody. Otrava se projevuje zejména nevolností, zvracením, průjmem a dehydratací.[6][7][8] Z dalších látek byly zjištěny triterpeny, steroidy, kumariny, fytosterol a různé flavonoidní glykosidy.[9]
Rod Aleurites je v rámci čeledi Euphorbiaceae řazen do podčeledi Crotonoideae, tribu Aleuritideae a subtribu Aleuritinae. Nejblíže příbuzné rody jsou Reutealis a Vernicia. Všechny tyto 3 rody jsou si vzhledově velmi podobné a v minulosti byly všechny druhy řazeny do rodu Aleurites. Rod Reutealis je monotypický a pochází z Filipín, rod Vernicia zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v jižní Číně, Indočíně a Japonsku.[3]
Semena tungovníku moluckého obsahují asi 60 % nejedlého, polovysýchavého oleje, který je používán jako palivo, lubrikant a k výrobě laků, barev a mýdel aj. Domorodci z olejnatých semen vyrábějí louče ke svícení. Latex se používá jako žvýkací guma a jako lepidlo. Dřevo slouží např. k výrobě čajových beden nebo kánoí, jako stavební materiál se však nepoužívá.[3]Strom je pěstován na plantážích, většina získaného oleje se však spotřebuje v zemi původu a pouze menší díl jde na export. Jeden strom vyprodukuje ročně asi 30 až 80 kg plodů.[10] Semena tungovníku slouží v malajské a indonéské kuchyni jako koření při přípravě omáček k rýži a zelenině. Po důkladném usušení či upražení jsou jedlá. Tvoří také jednu ze složek tradičního havajského pokrmu poke.[9]
V tradiční indické medicíně je tungovník molucký používán jako projímadlo, analgetikum a antibiotikum. Strouhané plody se přikládají na zranění, spáleniny a boláky. Olej se používá jako mírné projímadlo a při revmatismu.[8] Z kořenů se v Polynésii připravuje červené barvivo používané k barvení oděvů.[9] Strom je v tropech vsazován i jako okrasná dřevina.[3]
Jádra plodů tungovníku prodávaná v Indonésii
Výroba loučí ze semen tungovníku ve Východním Timoru
Fošny ze dřeva tungovníku moluckého
Výrobky ze dřeva tungovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu tungovník ve Wikimedia Commons
Tungovník (Aleurites) je rod rostlin z čeledi pryšcovité. Jsou to stálezelené stromy s jednoduchými střídavými listy s dlanitou žilnatinou a pětičetnými, bělavými květy ve vrcholových latovitých květenstvích. Plodem je peckovice s velkým jádrem. Rod zahrnuje jen 2 druhy a je rozšířen v tropech Asie, Austrálie a Oceánie.
Tungovník molucký je v tropech pěstován na plantážích, ze semen se získává technický olej a slouží také jako koření. Strom je těžen pro dřevo a v tropech je vysazován jako okrasná dřevina. Má význam i v tradiční asijské medicíně.
Aleurites ist eine Gattung aus der Familie der Wolfsmilchgewächse (Euphorbiaceae). Die Gattung umfasst nach heutiger Auffassung zwei Arten. Die zwei Arten sind nur im tropischen Asien, Australasien und Ozeanien verbreitet.
Bei den beiden Aleurites-Arten handelt es sich um immergrüne Bäume. Die wechselständigen Laubblätter sind meist gelappt und behaart. Die winzigen Nebenblätter fallen früh ab.
Sie sind einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). In endständigen Blütenständen sitzen viele Blüten zusammen. Die radiärsymmetrischen, glockenförmigen Blüten sind cremefarben. Die Kelchblätter sind verwachsen. Die fünf (bis sechs) Kronblätter (Petalen) sind frei. 17 bis 32 Staubblätter sind in vier Kreisen angeordnet, die äußeren sind frei, die inneren sind verwachsen. Der Fruchtknoten ist oberständig.
Die Nüsse des Lichtnussbaums (Aleurites moluccanus) werden zur Ölgewinnung genutzt.
In der Vergangenheit wurden weitere Arten dazugezählt, von denen heute die meisten zur Gattung Vernicia gestellt werden, etwa der Tungölbaum (Vernicia fordii, Syn.: Aleurites fordii). Der Gattungsname Aleurites stammt aus dem Griechischen, bedeutet mehlig und nimmt Bezug auf das Aussehen der Blattunterseite.
Die Gattung Aleurites umfasst nach heutiger Auffassung zwei Arten:
Aleurites ist eine Gattung aus der Familie der Wolfsmilchgewächse (Euphorbiaceae). Die Gattung umfasst nach heutiger Auffassung zwei Arten. Die zwei Arten sind nur im tropischen Asien, Australasien und Ozeanien verbreitet.
Aleurites is a small genus of arborescent flowering plants in the Euphorbiaceae, first described as a genus in 1776.[3][4] It is native to China, the Indian Subcontinent, Southeast Asia, Papuasia, and Queensland. It is also reportedly naturalized on various islands (Pacific and Indian Oceans, plus the Caribbean) as well as scattered locations in Africa, South America, and Florida.[1][5][6]
These monoecious, evergreen trees are perennials or semiperennials. These are large trees, 15–40 m (49–131 ft) tall, with spreading, drooping, and rising branches.
The leaves are alternate, lobate, ovate to ovate-lanceolate with minute stipules. They are pubescent on both sides when young, but in a later stage they become glabrous.
The inflorescence consists of terminal plumes of small, creamy white, bell-shaped, fragrant flowers, branching from the base. The flowers are usually bisexual, with a solitary pistillate flower at the end of each major axis. The lateral cymes are staminate. There are five or six imbricate petals. The staminate flowers are mostly longer and thinner than the pistillate flowers, with 17–32 glabrous stamens in four whorls. The pistillate flowers have a superior ovary.
The fruits are rather large drupes with a fleshy exocarp and a thin, woody endocarp. They vary in shape, according to the numbers of developed locules. They contain oleiferous, poisonous seeds.
The oil has been used as a paraffin and lubricant, and as a constituent of varnish, paint, and soap. Once poisonous substances are removed, it can be used as a cooking oil.
Some deciduous Chinese species are now classified under a separate genus Vernicia.
The name Aleurites is derived from the Ancient Greek: ἄλευρον meaning "wheaten flour" or "ground meal",[7] because of the appearance of the lower surface of the leaf.
Linnaeus assigned the Latin feminine grammatical gender to the genus name Aleurites, as for example in the species name Aleurites moluccana. The current International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants has standardized all genus names ending in -ites to use the masculine gender, so the correct name of the species Aleurites moluccanus.[8][9]
The most widespread species is the candlenut (Aleurites moluccanus), occurring from tropical Asia and the Pacific, from India to China and Polynesia, Australia and New Zealand. Some botanists only recognize two species, A. moluccanus and A. rockinghamensis.
moved to other genera: Croton, Mallotus, Omphalea, Reutealis, Vernicia
Aleurites is a small genus of arborescent flowering plants in the Euphorbiaceae, first described as a genus in 1776. It is native to China, the Indian Subcontinent, Southeast Asia, Papuasia, and Queensland. It is also reportedly naturalized on various islands (Pacific and Indian Oceans, plus the Caribbean) as well as scattered locations in Africa, South America, and Florida.
These monoecious, evergreen trees are perennials or semiperennials. These are large trees, 15–40 m (49–131 ft) tall, with spreading, drooping, and rising branches.
The leaves are alternate, lobate, ovate to ovate-lanceolate with minute stipules. They are pubescent on both sides when young, but in a later stage they become glabrous.
The inflorescence consists of terminal plumes of small, creamy white, bell-shaped, fragrant flowers, branching from the base. The flowers are usually bisexual, with a solitary pistillate flower at the end of each major axis. The lateral cymes are staminate. There are five or six imbricate petals. The staminate flowers are mostly longer and thinner than the pistillate flowers, with 17–32 glabrous stamens in four whorls. The pistillate flowers have a superior ovary.
The fruits are rather large drupes with a fleshy exocarp and a thin, woody endocarp. They vary in shape, according to the numbers of developed locules. They contain oleiferous, poisonous seeds.
The oil has been used as a paraffin and lubricant, and as a constituent of varnish, paint, and soap. Once poisonous substances are removed, it can be used as a cooking oil.
Some deciduous Chinese species are now classified under a separate genus Vernicia.
The name Aleurites is derived from the Ancient Greek: ἄλευρον meaning "wheaten flour" or "ground meal", because of the appearance of the lower surface of the leaf.
Aleurites es un género perteneciente a la familia de las euforbiáceas con 23 especies descritas y de estas, solo 2 aceptadas.[2] Se encuentran en las regiones tropicales y subtropicales de Asia, el Pacífico y América del Sur.[3][4]
Son árboles monoicos, perennes o semi-perennes. Son grandes árboles que alcanzan los 15-40 m de altura, con la difusión y el aumento de sus ramas caídas.
Las hojas son alternas, lobuladas, aovado-lanceoladas con estípulas. Pubescentes en ambas caras cuando son jóvenes, pero en una etapa posterior se convierten en glabros. La inflorescencia consta con flores terminales como pequeñas plumas, de color blanco cremoso en forma de campanas fragantes. Las flores son generalmente bisexuales, con una flor solitaria al final de cada eje principal. Tiene cinco o seis pétalos imbricados. Las frutas son bastante grandes con una drupa carnosa y un fino exocarpo y endocarpo leñoso. Varían en forma, según el número de lóculos desarrollados. Las semillas de Oleiferous son venenosas.
El aceite ha sido utilizado como parafinas, lubricantes o como un componente de barniz, pintura o jabón. También se ha utilizado como aceite de la cocción, después de la eliminación de las sustancias tóxicas.
El género fue descrito por J.R.Forst. & G.Forst. y publicado en Characteres Generum Plantarum 111, pl. 56. 1775.[5] La especie tipo es: Aleurites triloba
A continuación se brinda un listado de las especies del género Aleurites aceptadas hasta octubre de 2012, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos. La especie más extendida es la (Aleurites moluccana), que se producen en Asia tropical, el Pacífico, de la India a China y Polinesia, Australia y Nueva Zelanda. Algunos botánicos sólo reconocen dos especies, Aleurites moluccana y Aleurites rockinghamensis.
Aleurites es un género perteneciente a la familia de las euforbiáceas con 23 especies descritas y de estas, solo 2 aceptadas. Se encuentran en las regiones tropicales y subtropicales de Asia, el Pacífico y América del Sur.
Aleurites est un genre d'arbres de la famille des Euphorbiaceae. Ses espèces sont originaires des régions tropicales d'Asie et d'Amérique du Sud.
Ces arbres monoïques, sempervirents, sont pérennes ou semi-pérennes. Ce sont de grands arbres de 15-40 m de haut, avec des branches étalées et érigées.
Les feuilles sont alternes, lobées, ovales à ovales-lancéolées avec de petits stipules. Elles sont pubescentes sur les deux faces quand elles sont jeunes, puis deviennent glabres.
L'inflorescence, ramifiée dès la base, consiste en plumes terminales de petites fleurs campanulées, blanc crème. Les fleurs sont habituellement hermaphrodites, avec une fleur pistillée au bout de chaque axe principal. Les cymes latérales sont mâles. Il y a cinq à six pétales imbriqués. Les fleurs mâles sont plus longues et plus fines que les femelles, avec 17-32 étamines glabres en quatre rangs. Les fleurs femelles ont un ovaire supère.
Le fruit est une drupe assez grande à exocarpe charnu et endocarpe fin et ligneux. Leur taille varie suivant le nombre des loges développées. Les graines sont oléagineuses et toxiques.
L'huile a été utilisée comme paraffine, lubrifiant ou ingrédient de vernis, peintures ou savons. Elle a aussi servi d'huile de cuisson, après élimination des substances toxiques.
Quelques espèces chinoises décidues sont maintenant classées dans le genre Vernicia.
Le nom Aleurites du grec ἀλευρίτης - aleuritês, "de farine", dérivé de ἄλευρον - aleuron, "farine", parce que les feuilles apparaissent couvertes de farine.
À l'heure actuelle, beaucoup de botanistes ne reconnaissent plus que deux espèces[1] :
Sont considérées comme synonymes à Aleurites moluccana (L.) Willd. :
Le genre Aleurites englobe le genre Camirium Gaertn.
Aleurites est un genre d'arbres de la famille des Euphorbiaceae. Ses espèces sont originaires des régions tropicales d'Asie et d'Amérique du Sud.
Ces arbres monoïques, sempervirents, sont pérennes ou semi-pérennes. Ce sont de grands arbres de 15-40 m de haut, avec des branches étalées et érigées.
Les feuilles sont alternes, lobées, ovales à ovales-lancéolées avec de petits stipules. Elles sont pubescentes sur les deux faces quand elles sont jeunes, puis deviennent glabres.
L'inflorescence, ramifiée dès la base, consiste en plumes terminales de petites fleurs campanulées, blanc crème. Les fleurs sont habituellement hermaphrodites, avec une fleur pistillée au bout de chaque axe principal. Les cymes latérales sont mâles. Il y a cinq à six pétales imbriqués. Les fleurs mâles sont plus longues et plus fines que les femelles, avec 17-32 étamines glabres en quatre rangs. Les fleurs femelles ont un ovaire supère.
Le fruit est une drupe assez grande à exocarpe charnu et endocarpe fin et ligneux. Leur taille varie suivant le nombre des loges développées. Les graines sont oléagineuses et toxiques.
L'huile a été utilisée comme paraffine, lubrifiant ou ingrédient de vernis, peintures ou savons. Elle a aussi servi d'huile de cuisson, après élimination des substances toxiques.
Quelques espèces chinoises décidues sont maintenant classées dans le genre Vernicia.
Le nom Aleurites du grec ἀλευρίτης - aleuritês, "de farine", dérivé de ἄλευρον - aleuron, "farine", parce que les feuilles apparaissent couvertes de farine.
Aleurites J.R.Forst. & G.Forst. è un genere di piante della famiglia delle Euforbiacee.[1]
Il genere comprende due sole specie:[1]
I semi di queste piante sono noti come "noci delle Molucche", e sono utilizzati per l'estrazione di olio a uso industriale.[2]
Aleurites J.R.Forst. & G.Forst. è un genere di piante della famiglia delle Euforbiacee.
Aleurites is een geslacht uit de wolfsmelkfamilie (Euphorbiaceae). Het geslacht telt twee soorten die voorkomen op het Indisch subcontinent, Zuidoost-Azië, China, Papoeazië en de Australische deelstaat Queensland.
Aleurites is een geslacht uit de wolfsmelkfamilie (Euphorbiaceae). Het geslacht telt twee soorten die voorkomen op het Indisch subcontinent, Zuidoost-Azië, China, Papoeazië en de Australische deelstaat Queensland.
Aleurites é um género botânico pertencente à família Euphorbiaceae, que inclui, entre outras espécies, a nogueira de Iguape (Aleurites moluccana).[1]
As plantas deste gênero são encontrados nas regiões tropicais e subtropicais da Ásia, Pacífico e América do Sul.
Apresenta 24 espécies:
Aleurites J.R.Forst. & G.Forst.
Aleurites é um género botânico pertencente à família Euphorbiaceae, que inclui, entre outras espécies, a nogueira de Iguape (Aleurites moluccana).
As plantas deste gênero são encontrados nas regiões tropicais e subtropicais da Ásia, Pacífico e América do Sul.
Chi Lai (danh pháp khoa học: Aleurites, đồng nghĩa Camirium Gaertn.) là một chi nhỏ chứa các loài cây gỗ sinh sống trong khu vực nhiệt đới và cận nhiệt đới châu Á, các đảo trên Thái Bình Dương và Nam Mỹ, thuộc về họ Đại kích (Euphorbiaceae).
Các loài trong chi này đa phần là đơn tính cùng gốc, thường xanh và sống lâu năm hay bán-lâu năm. Chúng là các loài cây gỗ lớn, cao từ 15 tới 40 m (49–130 ft), với các cành trải rộng rủ xuống hay đâm lên.
Lá mọc so le, có thùy, hình trứng tới hình trứng-mũi mác với các lá kèm nhỏ. Các lá này có lông tơ cả hai mặt khi còn non nhưng sau đó trở thành không lông.
Cụm hoa bao gồm các chùm đầu cành chứa các hoa nhỏ, màu trắng kem hình chuông và có hương thơm, tạo nhánh từ đế cụm hoa. Các hoa thông thường đơn tính, với các hoa có nhụy (hoa cái) đơn độc nằm ở cuối của mỗi trục chính. Các xim hoa ở bên là hoa có nhị (hoa đực). Có 5 hay 6 cánh hoa xếp đè lên nhau. Hoa đực nói chung dài hơn nhưng mảnh dẻ hơn hoa cái, với 17-32 nhị hoa không lông xếp thành 4 vòng xoắn. Hoa cái có bầu nhụy thượng.
Quả là dạng quả hạch lớn với vỏ quả ngoài dày cùi thịt và vỏ quả trong mỏng dạng hóa gỗ. Chúng dao động về kích thước, phù hợp với số lượng các ngăn đã phát triển. Hạt của chúng chứa dầu, và có thể gây ngộ độc.
Dầu của các loài lai từng được sử dụng làm parafin, dầu bôi trơn, như là một thành phần hợp thành hay trong chế tạo véc ni, sơn và xà phòng. Khi loại bỏ hoàn toàn các chất có khả năng gây ngộ độc thì nó có thể dùng như là dầu ăn.
Một vài loài trước đây phân loại trong chi này với lá sớm rụng, sinh sống tại Trung Quốc và cận kề, hiện nay đã được tách ra và coi thuộc về chi Vernicia.
Tên gọi Aleurites có nguồn gốc từ tiếng Hy Lạp có nghĩa là "bột mì", do bề ngoài mặt dưới của lá.
Loài phổ biến rộng nhất là lai hay trẩu xoan (Aleurites moluccanus), sinh sống trong khu vực nhiệt đới châu Á, các đảo trên Thái Bình Dương, từ Ấn Độ tới Trung Quốc và Polynesia, Úc và New Zealand. Một số nhà thực vật học công nhận hai loài là Aleurites moluccanus và Aleurites rockinghamensis.
Một số loài trước đây xếp trong chi Aleurites hiện nay được xếp trong các chi như Croton, Mallotus, Omphalea, Reutealis, Vernicia. Cụ thể như sau:
Chi Lai (danh pháp khoa học: Aleurites, đồng nghĩa Camirium Gaertn.) là một chi nhỏ chứa các loài cây gỗ sinh sống trong khu vực nhiệt đới và cận nhiệt đới châu Á, các đảo trên Thái Bình Dương và Nam Mỹ, thuộc về họ Đại kích (Euphorbiaceae).
Các loài trong chi này đa phần là đơn tính cùng gốc, thường xanh và sống lâu năm hay bán-lâu năm. Chúng là các loài cây gỗ lớn, cao từ 15 tới 40 m (49–130 ft), với các cành trải rộng rủ xuống hay đâm lên.
Lá mọc so le, có thùy, hình trứng tới hình trứng-mũi mác với các lá kèm nhỏ. Các lá này có lông tơ cả hai mặt khi còn non nhưng sau đó trở thành không lông.
Cụm hoa bao gồm các chùm đầu cành chứa các hoa nhỏ, màu trắng kem hình chuông và có hương thơm, tạo nhánh từ đế cụm hoa. Các hoa thông thường đơn tính, với các hoa có nhụy (hoa cái) đơn độc nằm ở cuối của mỗi trục chính. Các xim hoa ở bên là hoa có nhị (hoa đực). Có 5 hay 6 cánh hoa xếp đè lên nhau. Hoa đực nói chung dài hơn nhưng mảnh dẻ hơn hoa cái, với 17-32 nhị hoa không lông xếp thành 4 vòng xoắn. Hoa cái có bầu nhụy thượng.
Quả là dạng quả hạch lớn với vỏ quả ngoài dày cùi thịt và vỏ quả trong mỏng dạng hóa gỗ. Chúng dao động về kích thước, phù hợp với số lượng các ngăn đã phát triển. Hạt của chúng chứa dầu, và có thể gây ngộ độc.
Dầu của các loài lai từng được sử dụng làm parafin, dầu bôi trơn, như là một thành phần hợp thành hay trong chế tạo véc ni, sơn và xà phòng. Khi loại bỏ hoàn toàn các chất có khả năng gây ngộ độc thì nó có thể dùng như là dầu ăn.
Một vài loài trước đây phân loại trong chi này với lá sớm rụng, sinh sống tại Trung Quốc và cận kề, hiện nay đã được tách ra và coi thuộc về chi Vernicia.
Tên gọi Aleurites có nguồn gốc từ tiếng Hy Lạp có nghĩa là "bột mì", do bề ngoài mặt dưới của lá.
Aleurites J.R.Forst. & G.Forst., 1775
Тунг, или Ма́сляное де́рево, Ту́нговое дерево (лат. Aleurítes) — небольшой род деревьев семейства Молочайные, распространённых в тропических и субтропических районах Азии и Южной Америки, а также на островах Тихого океана.
В основном это листопадные деревья высотой 15—40 м с широко распростёртой раскидистой кроной.
Листья овальные или овально-ланцетовидные.
Цветки сливочно-белые колоколообразные ароматные однополые, с пятью — шестью лепестками, собраны в соцветия.
Плоды костянковидные с тонкой деревянистой оболочкой. Семена крупные, у большинства видов ядовитые, с богатым содержанием жиров.
Семена видов тунга — источник ценного технического масла, обладающего свойством быстро высыхать на воздухе. Благодаря этому свойству оно широко применяется для производства лаков и красок. Тунговое масло также растворимо в большинстве органических растворителей. Оно относительно токсично и обладает неприятным запахом, поэтому в пищевых целях не используется.
Наиболее широко распространённый вид рода — Aleurites moluccanus. Его ареал охватывает территорию от Индии и Китая до Австралии, Новой Зеландии и островов Полинезии. Некоторые исследователи разделяют его на два вида: Aleurites moluccanus и Aleurites rockinghamensis.
Aleurites moluccana. Листья, цветки и плоды
Цветки
Семена
Тунг, или Ма́сляное де́рево, Ту́нговое дерево (лат. Aleurítes) — небольшой род деревьев семейства Молочайные, распространённых в тропических и субтропических районах Азии и Южной Америки, а также на островах Тихого океана.
石栗属（学名：Aleurites）是大戟科下的一个属，为常绿大乔木植物。该属共有2种，分布于热带亚洲和太平洋群岛。[2]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_leaf.jpg)
_Willd..JPG)
.jpg)
