nimet breadcrumb-navigoinnissa
Veverka popelavá (Sciurus carolinensis) je hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae). Původní výskyt druhu je ve východní části Severní Ameriky (území části USA a Kanady), byl však introdukován do mnoha dalších států. Nejvýznamnější je její introdukce do Evropy, především na Britské ostrovy, kde velmi negativně ovlivňuje populace zde původní veverky obecné (Sciurus vulgaris).[2]
Na rozdíl od své blízce příbuzné veverky obecné (Sciurus vulgaris) je větší a nikdy nemá výrazné štěty na uších.[3] Srst je popelavě šedá s příměsí rezavě hnědé především v oblasti obličeje a nápadně světlým až bílým bříškem. Výjimečně je možné se setkat i albinotickými jedinci.[4] Vážit může od 400 až do 800 g a dorůst délky až 30 cm, respektive 74 cm i s ocasem.[3] Průměrně je zhruba 47 cm dlouhá a 520 g těžká.[4]
Z původního areálu rozšíření je veverka popelavá introdukována do velké části Kanady (provincie Québec, Ontario, Nový Brunšvik, Manitoba, Saskatchewan, Bristká Kolumbie, Nové Skotsko) a mnoha států USA (Kalifornie, Oregon, Washington, a Montana).[5] Mimo území Severní Ameriky se dostala do Irska, Velké Británie, Itálie a Jižní Afriky. V Austrálii, kde byla též introdukovaná, již populace vyhynula.[5] S výjimkou Itálie zatím neexistují záznamy o výskytu veverky popelavé ve státech kontinentální Evropy (včetně České republiky), ovšem za předpokladu rozrůstající se italské populace je pravděpodobné její rozšíření i do ostatních států.[2]
Na Britských ostrovech byl tento druh vysazen v 31 případech mezi lety 1876–1929, u 24 z nich došlo k následnému zvětšení populace. Veverky popelavé sem byly dováženy jako exotická zvířata do parků a zahrad venkovských sídel z východu USA.[2] Dnes je veverka popelavá přítomna ve většině Anglie a Walesu a v severním Skotsku. V Irsku došlo roku 1913 k vysazení pouze šesti párů, začátkem 21. století je zde veverka popelavá rozšířena na celém území. V Itálii byly mezi lety 1948–1994 úspěšné 3 z celkových 4 introdukcí, při kterých bylo vypuštěno pouze kolem 4-6 jedinců. Populace veverky popelavé se tam po přelomu roku 2000 vyskytují v oblasti Piedmont (roku 1948 introdukce dvou párů z Washingtonu D.C., USA[6]), na pobřeží Ligurie a v Lombardii v lesích podél toku řeky Ticino.[7] Odborníci odhadují celkovou velikost italské populace už na více několik tisíc jedinců.[6]
Je to denní živočich. Žije v lesích, remízcích i městském prostředí (často v městských parcích a zahradách), většinou v blízkosti trvalých vodních ploch. Živí se především různými plody dřevin, převéžně oříšky (tzn. žaludy, plody ořešáků a další), ale konzumuje velmi často i houby, ovoce, řídčeji malé savce, vejce nebo hmyz. Tvoří si aktivně zimní zásoby.
Veverky popelavé nejsou teritoriální, domácí okrsky se často překrývají a mívají obvykle rozlohu do 5 hektarů.[5] Ve městech a příměstských oblastech nebo turistických destinacích jsou často i velmi zdomácnělé - rabují odpadkové koše, nechávají se krmit z ruky, některé dokonce cíleně žebrají (panáčkují nebo metají kotouly).
Páření probíhá od prosince do února a poté od března do května, kdy samci intenzivně pronásledují samice. Ty pak tráví 44 dní březosti o samotě ukryté v hnízdech z větví a listí v korunách stromů. Rodí až dva vrhy po 2-3 mláďatech ročně - první většinou jarní (březen), druhý pozdně letní (srpen). Délka reprodukčního věku je maximálně 10 let, spíše ale 8-9 let.[5][3]
Veverka popelavá využívá stejné potravní zdroje a podobný habitat jako veverka obecná. Ačkoli se mezi těmito druhy neobjevuje žádná agresivita, je veverka popelavá v konkurenční výhodě - důvodem je efektivnější trávení získané potravy, a tak i její větší příjem. U veverky obecné se pak následkem snížené dostupnosti potravy a jejímu horšímu využití objevuje podvýživa, která vede ke špatnému prospívání potomků a omezení tělesného růstu. To vyúsťuje nejen k poklesům populace a zmenšování jejího areálu, ale až k lokálním vyhynutím druhu.[7] Veverka popelavá je navíc přenašečem parapoxviru, který způsobuje smrtelné onemocnění veverky obecné. Mimo jiné také způsobuje škody na lesních porostech strháváním borky ze stromů.[2]
Přes své ohrožení a fakt, že se v místech introdukce veverky popelavé veverka obecná přestala vyskytovat, není zařazena mezi ohrožené druhy, neboť je její celkový areál rozšíření stále velmi velký.[8] V Evropě v místech introdukce veverky popelavé vznikají plány na její eradikaci, respektive alespoň omezení počtu, případně rozličná podpůrná opatření pro konkurenčně slabší ale původní veverku obecnou.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu veverka popelavá ve Wikimedia Commons
Veverka popelavá (Sciurus carolinensis) je hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae). Původní výskyt druhu je ve východní části Severní Ameriky (území části USA a Kanady), byl však introdukován do mnoha dalších států. Nejvýznamnější je její introdukce do Evropy, především na Britské ostrovy, kde velmi negativně ovlivňuje populace zde původní veverky obecné (Sciurus vulgaris).
_eating_mushroom.jpg)
