Südotu (lat. Polygala) İkiləpəlilər sinfinin Südotukimilər fəsiləsinə aid çoxillik ot, yarımkol və ya kol bitki cinsi.
Südotu (lat. Polygala) İkiləpəlilər sinfinin Südotukimilər fəsiləsinə aid çoxillik ot, yarımkol və ya kol bitki cinsi.
Polígala (Polygala) és un gènere de plantes amb flors. El nom del gènere prové del grec i significa molta llet. La seva distribució és subcosmopolita. Té de 500 a 700 espècies entre les quals hi ha plantes herbàcies prennes, arbusts i arbrets.
Les seves flors són zigomorfes, tenen 5 sèpals, dos de grans i petaloides, anomenats ales, i 3 pètals, més o menys concrescents en un tub, l'inferior dels quals (carena) sol posseir una cresta fimbriada terminal.[1] Les espècies de Polígala són aliment per algunes espècies de lepidòpters incloent Pyrgus alveus.
Polígala (Polygala) és un gènere de plantes amb flors. El nom del gènere prové del grec i significa molta llet. La seva distribució és subcosmopolita. Té de 500 a 700 espècies entre les quals hi ha plantes herbàcies prennes, arbusts i arbrets.
Les seves flors són zigomorfes, tenen 5 sèpals, dos de grans i petaloides, anomenats ales, i 3 pètals, més o menys concrescents en un tub, l'inferior dels quals (carena) sol posseir una cresta fimbriada terminal. Les espècies de Polígala són aliment per algunes espècies de lepidòpters incloent Pyrgus alveus.
Vítod (Polygala) je rod vytrvalých rostlin z čeledi vítodovitých, ve které je řazen do podčeledi Polygaleae. Rod je tvořen asi 350 druhy.[1] Bývá jako okrasná rostlina pěstován pro líbivé květy, které mohou mít barvu bílou, nazelenalou, narůžovělou, růžovou, krémovou, lila, purpurovou, červenofialovou, fialovou nebo modrou. Jeho výhodou jsou i neopadavé, stále zelené listy.[2]
Rod je rozšířen, vyjma Nového Zélandu a arktických oblastí, téměř po celé zeměkouli, nejvíce druhů roste v Americe a v Africe. Rostliny rodu vítod obvykle nejsou náročné na kvalitu půdy ani klimatické podmínky, jsou poměrně plastické a přizpůsobivé. Od teplého tropického pásma až po studenou arktickou oblast si jednotlivé druhy našly neobsazenou niku vhodnou k životu a přizpůsobily se místním podmínkám.[2][3][4][5]
Vytrvalé, stálezelené, nízké rostliny s jednoduchými, řídce rozvětvenými lodyhami které bývají přímé, vystoupavé nebo poléhavé, lysé nebo řídce chlupaté. Listy jsou jednoduché, bez palistů, celokrajné a jedno nebo třížilové. Lodyžní listy vyrůstající střídavě bývají kopinaté až čárkovité, po obvodě celistvé a obvykle oboustranně lysé. U některých druhů spodní listy vytvářejí listovou růžici.
Oboupohlavné, souměrné květy na krátkých stopkách vyrůstají v koncových či úžlabních květenstvích. Bývají to květenství hrozen, lata nebo klas a zpravidla jsou v době květu hustá a po odkvětu se prodlužují. Listeny jsou čárkovité až šídlovité a poměr jejich velikostí k velikosti květu je důležitým rozlišovacím znakem. Kalich je vytvořen ze tří vnějších, drobných, blanitých, žlutozelených lístků a dvou vnitřních (bočních) lístků (křídel). Koruna má pět lístků (někdy jsou dva zakrslé) srostlých do trubky, spodní lístek je člunkovitého tvaru a mívá delší výstupek roztřepený do přívěsku. V květu je osm tyčinek přirostlých ke stěně trubky. Gyneceum je synkarpní a semeník má dva oddíly po jednom vajíčku. Prodloužená čnělka je na konci lžícovitě rozšířena. Květy se opylují entomogamně. Ploidie bývá 2n = 34 nebo 68.
Plod je dvoupouzdrá, dvousemenná tobolka srdčitého až klínovitého tvaru s blanitým lemem, někdy je obalená vytrvalým kalichem. Semena, obsahující hodně endospermu, jsou podlouhlá až vejčitá, hnědočerná, chlupatá a mají přívěšek s tukem - masíčko.
Rostliny jsou morfologicky hodně variabilní, jejich vzhled závisí od místa kde rostou, jakou mají kvalitní půdu a kolik vláhy, nebo jak je osluněno stanoviště.[2][3][4][6]
V přírodě České republiky vyrůstají tyto druhy"
Z olejnatých semen v Africe rostoucího vítodu maselného (Polygala oleifera) se získává pokrmový tuk. Americký druh vítod senega (Polygala senega) se pěstuje jako léčivá rostlina, jeho kořen obsahuje látky usnadňující vykašlávání. Druhy vítod vápnomilný (Polygala calcarea), zimostrázek španělský (Polygala vayredae) a zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus) se používají jako okrasné rostliny především do skalek, mnohé další druhy nacházejí uplatnění v parcích a okrasných zahradách jako obruby okolo cest nebo na květinových zídkách.[3][8]
Vítod vápnomilný
Vítod chocholatý
Vítod douškolistý
Vítod myrtolistý
Obrázky, zvuky či videa k tématu vítod ve Wikimedia Commons
Vítod (Polygala) je rod vytrvalých rostlin z čeledi vítodovitých, ve které je řazen do podčeledi Polygaleae. Rod je tvořen asi 350 druhy. Bývá jako okrasná rostlina pěstován pro líbivé květy, které mohou mít barvu bílou, nazelenalou, narůžovělou, růžovou, krémovou, lila, purpurovou, červenofialovou, fialovou nebo modrou. Jeho výhodou jsou i neopadavé, stále zelené listy.
Mælkeurt (Polygala) er en slægt med ganske få arter. Det er flerårige urter med opret til opstigende stængel. Bladene er spredtstillede og helrandede. Blomsterne er samlet i endestillede klaser. Blomsterne er let uregelmæssige. Blomsterne minder i bygning og bestøvningsmåde meget om ærteblomsterne, hvilket er et eksempelpå konvergent evolution. Frugterne er kapsler med mange frø.
Mælkeurt kaldes i ældre dansk botanisk litteratur Mælkurt.
Beskrevne arter
Die Kreuzblumen (Polygala) bilden die artenreichste und am weitesten verbreitete Gattung der Familie der Kreuzblumengewächse (Polygalaceae). Die Gattung Polygala wird in manchen Florenwerken auch Kreuzblümchen genannt.
Die Kreuzblumen-Arten sind einjährige oder ausdauernde Kräuter, auch Sträucher oder kleine Bäume, ganz selten Lianen. Ihre Blätter sind einfach, gestielt, meist wechselständig, seltener gegenständig oder quirlständig. Die Laubblätter sind ganzrandig, ihre Spreite ist dünn oder lederig.
Die Kreuzblumen-Arten bilden traubige oder doppeltraubige Blütenstände. Je Blüte ist ein Tragblatt und an der Basis des kurzen Blütenstieles zwei Vorblätter vorhanden. Die zwittrigen Blüten sind zygomorph mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind frei, die seitlichen groß und kronblattartig. Es sind drei Kronblätter vorhanden, das mediane (untere) ist kahnförmig, vorne oft mit einem gefransten Anhängsel (Krista) versehen, die beiden oberen sind frei und bei manchen Arten (z. B. bei den einheimischen) jeweils mit dem unteren bis etwa zur Ansatzstelle des Anhängsels verwachsen. Die acht Staubgefäße bilden mit den Staubfäden eine oben offene Röhre und sind mit der Kronröhre auf ganzer Länge verwachsen. Der Fruchtknoten ist zweifächrig; die Frucht eine loculizide (fachspaltige) Kapselfrucht. Die Staubbeutel bestehen bei den mitteleuropäischen Arten aus drei (Polygala chamaebuxus), bei den übrigen Arten aus zwei Theken (miteinander verwachsene Pollensäcke). Die Samen besitzen ein dreilappiges Elaiosom.
Die meisten einheimischen Polygala-Arten sind vorwiegend autogam, selten kommt auch Fremdbestäubung vor; und zwar meist durch Schmetterlinge und Hautflügler. Außer bei Polygala chamaebuxus erfolgt die Bestäubung einheimischer Polygala-Arten folgendermaßen: Direkt hinter dem Anhängsel des unteren Kronblatts befinden sich seitlich zwei Taschen, in denen je vier der acht Staubbeutel liegen. Über diesen liegt der vordere, am Ende löffelartig verbreiterte Teil des Griffels. Hinter diesem Löffel befindet sich die höckerige, klebrige Narbe. Die Staubbeutel entleeren ihren Pollen in den Löffel. Die Insekten landen auf dem gefransten Anhängsel und schieben ihren Rüssel in die Kronröhre, um an dessen Ende an den Nektar zu gelangen. Dabei streift der Rüssel über die klebrige Narbe. Beim Zurückziehen bleibt an ihm Pollen hängen. Beim Besuch der nächsten Blüte wird der Pollen an deren Narbe abgeladen. Befindet sich sehr viel Pollen im Griffellöffel, kann ihn der Rüssel beim Vordringen auf die Narbe schieben, so dass es zur Selbstbestäubung kommt; ebenso kommt es dazu, wenn ein Blütenbesuch ausbleibt, dann krümmt sich der Narbenhöcker nach vorne und gegen den Löffel und wird dann durch den eigenen Pollen bestäubt. Alle Arten sind weitgehend selbstfertil; selbstbestäubte Blüten haben nur einen geringfügig verminderten Samenansatz und eine ganz normale Keimung.
Außer in Australien ist die Gattung Polygala weltweit mit etwa 600 Arten vertreten, damit ist sie die größte Gattung in der Familie der Kreuzblumengewächse. In Deutschland sind etwa 12 Arten bekannt. Am Rande des Verbreitungsgebietes, wie auch in Mitteleuropa, herrschen krautige Gewächse vor. Weiter nach Süden treten auch Zwergsträucher auf.
Die Gattung Kreuzblumen (Polygala) umfasst etwa 600 Arten (Auswahl):
In Mitteleuropa:
Weitere der etwa 33 Arten in Europa sind (Auswahl):
Und außerhalb Europas (Auswahl):
Die Kreuzblumen (Polygala) bilden die artenreichste und am weitesten verbreitete Gattung der Familie der Kreuzblumengewächse (Polygalaceae). Die Gattung Polygala wird in manchen Florenwerken auch Kreuzblümchen genannt.
*Potuokšlė (luotīnėškā: Polygala) ī tuokis augalioks, augons pėivūs, kalnū šlātūs.
Сысҡанҡойроҡ (рус. Исто́д, лат. Polýgala) — Сысҡанҡойроғо һымаҡтар ғаиләһенән күп йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 10-25 см. Июнь-июль айҙарында аҡһыл-зәңгәр сәскә ата, август-сентябрҙә емеше өлгөрә.
Сысҡанҡойроҡ тау биттәрендә, ташлы аҡбурлы тупраҡта үҫә. Башҡортосьтанда һирәк осрай. Уны Башҡортостандың төньяҡ-көнбайыш райондарында һәм көньяҡ Уралда осратырға була.
Сысҡанҡойроҡ (рус. Исто́д, лат. Polýgala) — Сысҡанҡойроғо һымаҡтар ғаиләһенән күп йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 10-25 см. Июнь-июль айҙарында аҡһыл-зәңгәр сәскә ата, август-сентябрҙә емеше өлгөрә.
Polygala is a large genus of flowering plants belonging to the family Polygalaceae. They are commonly known as milkworts or snakeroots. The genus is distributed widely throughout much of the world[1] in temperate zones and the tropics.[2] The genus name Polygala comes from the ancient Greek "much milk", as the plant was thought to increase milk yields in cattle.[3]
As traditionally circumscribed, Polygala includes annual and perennial plants, shrubs, vines, and trees.[1] The roots often have a scent reminiscent of wintergreen.[2] The leaf blades are generally undivided and smooth-edged, and are alternately arranged in most species. The inflorescence is a raceme or spikelike array of several flowers; the occasional species bears solitary flowers.[2] The flower is bilateral in shape, with two large petal-like sepals on the sides, often called the "wings",[2] and three smaller sepals behind. There are three petals in shades of reddish purple, yellow or white, which are joined at the bases. The lower of the three is the keel petal, which is "boat-shaped, cucullate [hood-like], or helmet-shaped".[1] The keel petal may have a beak or a fringe on the tip.[2] Stamens and style are within the curve of the keel petal. The fruit is a capsule, sometimes winged. It contains two seeds,[1] which are usually black, hairy and tipped with a large white aril.[2] No members of this genus are known to form nitrogen-fixing nodules.[4]
The genus Polygala was first described by Carl Linnaeus in 1754. Phylogenetic studies showed that, as traditionally circumscribed, the genus was not monophyletic. It had become a "wastebasket taxon"; almost all species with a flower apparently similar to those of the Papilionoideae – two petaloid lateral sepals forming 'wings', two petals forming a 'standard', and one petal forming a 'keel', plus a bilocular fruit capsule – were placed in Polygala, while species with more obviously specialized features, particularly those of the fruit, were placed in other genera. In 2011, John Richard Abbott separated some more sharply defined genera from Polygala.[5]
Partly because of differing circumscriptions, the reported number of valid species in the genus varies from about 350[6][7] to 500[1][2] to 725[8] or 730.[9] The Americas have the most species, especially South America,[9] with Africa second in diversity and Asia third.[8] As of April 2020, Plants of the World Online accepted about 660 species in the genus Polygala. These include:[10]
Species now placed in other genera:
Polygala × dalmaisiana (of garden origin)
Polygala species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including large grizzled skipper.
Some species are valued in cultivation. An evergreen shrub has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit under the name P. × dalmaisiana.[12]
Polygala is a large genus of flowering plants belonging to the family Polygalaceae. They are commonly known as milkworts or snakeroots. The genus is distributed widely throughout much of the world in temperate zones and the tropics. The genus name Polygala comes from the ancient Greek "much milk", as the plant was thought to increase milk yields in cattle.
Polygala es un género de 500 especies de fanerógamas de la familia Polygalaceae. Hay herbáceas perennes, arbustos y arbolitos, y con una distribución subcosmopolita.
Las especies de Polygala son comidas por larvas de algunas especies de Lepidoptera incluyendo Pyrgus alveus.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 492. 1753.[1]
Polygala: nombre genérico que deriva del griego y significa "mucha leche", ya que se pensaba que la planta servía para aumentar la producción de leche en el ganado.[2]
Se han aislado saponinas con triterpenos tipo oleanano cuya base es la presenegenina.[5] (Ácido 2,3,27-trihidroxi-12-oleaneno-23,28-dioico). Algunos ejemplos de estas saponinas son la tenuifolina[6](Aislada de Polygala tenuifolia y Polygala senega), poligalasaponinas (de Polygala japonica y Polygala fallax principalmente[7]), onjisaponinas,[8][9] arillósidos,[10] mirtiofolósidos,[11] reiniósidos,[12] senegasaponinas[13] y arillatanósidos.
Polygala es un género de 500 especies de fanerógamas de la familia Polygalaceae. Hay herbáceas perennes, arbustos y arbolitos, y con una distribución subcosmopolita.
Las especies de Polygala son comidas por larvas de algunas especies de Lepidoptera incluyendo Pyrgus alveus.
Vahulill (Polygala L.) on taimede perekond vahulilleliste sugukonnas.
Linnunruohot (Polygala) on kasvisuku ja nimisuku linnunruohokasvien heimossa. Siihen kuuluu noin 500 lajia. [1]
Pohjoismaissa kasvaa neljä luonnonvaraista linnunruoholajia. Ne ovat monivuotisia pieniä ruohokasveja, joilla on terttumainen kukinto. Linnunruohojen kukat ovat perhomaiset ja niissä on kolme torvimaisesti yhteenkasvanutta terälehteä. Hedelmänä on kota, siemenet ovat karvaisia ja muurahaisten levittämiä. [2] Suomessa esiintyy kolme lajia: katkeralinnunruoho, tupsulinnunruoho ja isolinnunruoho. Ne ovat harvinaisia keto- ja niittykasveja, jotka ovat yleisimpiä Ahvenanmaalla. [4]
Linnunruohot (Polygala) on kasvisuku ja nimisuku linnunruohokasvien heimossa. Siihen kuuluu noin 500 lajia.
Polygala est un genre d'environ 1 750 espèces de plantes à fleurs de la famille des Polygalaceae. Ce genre inclut des herbacées vivaces, arbustes et petits arbres.
Caractères généraux : les fleurs complexes sont bleues, roses ou blanches. Leur fruit est une capsule.
Selon BioLib (1 octobre 2020)[2] :
Selon Catalogue of Life (1 octobre 2020)[3] :
Selon Tropicos (1 octobre 2020)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Polygala est un genre d'environ 1 750 espèces de plantes à fleurs de la famille des Polygalaceae. Ce genre inclut des herbacées vivaces, arbustes et petits arbres.
Caractères généraux : les fleurs complexes sont bleues, roses ou blanches. Leur fruit est une capsule.
Krestušac (bresinjača, mlekača, lat. Polygala), velikoi biljni rod iz porodice krestuščevki, red mahunarki (Fabales). pripada mu 661 priznata vrsta[1] Rod jednogodišnjeg raslinja, vazdazelenih trajnica, grmova i drveća raširenih po svim kontinentima.
Ime roda doazi od grčkog polzs (mnogo) i gala (mlijeko), jer se mislilo da stoka koja pase ovu biljku daje mnogo mlijeka[2], pa otuda za ovaj rod i naziv mlekača. Rod je dao svoje ime porodici, a i nekadašnjem vlastitom redu krestušolike Polygalales, ali se danas vodi pod redd bobolike (Fabales).
U Hrvatskoj raste tek nekoliko vrsta Polygala alpestris s podvrstom hrvatski krestušac, gorki krestušac (Polygala amara), Polygala amarella, kitnjasti krestušac (Polygala comosa), veliki krestušac (P. major), francuski krestušac (Polygala monspeliaca), velecvjetni krestušac (Polygala nicaeensis) i obični krestušac (Polygala vulgaris).[3]
Šimširasti ili zimzeleni krestušac pripada rodu Polygaloides, a sinonim mu je (Polygala chamaebuxus), i ne pripada ovom rodu[4]
Catalogue of Life: 2019 Annual Checklist:
Krestušac (bresinjača, mlekača, lat. Polygala), velikoi biljni rod iz porodice krestuščevki, red mahunarki (Fabales). pripada mu 661 priznata vrsta Rod jednogodišnjeg raslinja, vazdazelenih trajnica, grmova i drveća raširenih po svim kontinentima.
Ime roda doazi od grčkog polzs (mnogo) i gala (mlijeko), jer se mislilo da stoka koja pase ovu biljku daje mnogo mlijeka, pa otuda za ovaj rod i naziv mlekača. Rod je dao svoje ime porodici, a i nekadašnjem vlastitom redu krestušolike Polygalales, ali se danas vodi pod redd bobolike (Fabales).
U Hrvatskoj raste tek nekoliko vrsta Polygala alpestris s podvrstom hrvatski krestušac, gorki krestušac (Polygala amara), Polygala amarella, kitnjasti krestušac (Polygala comosa), veliki krestušac (P. major), francuski krestušac (Polygala monspeliaca), velecvjetni krestušac (Polygala nicaeensis) i obični krestušac (Polygala vulgaris).
Šimširasti ili zimzeleni krestušac pripada rodu Polygaloides, a sinonim mu je (Polygala chamaebuxus), i ne pripada ovom rodu
Křižnička[1] (Polygala) je ród ze swójby křižničkowych rostlinow (Polygalaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Křižnička (Polygala) je ród ze swójby křižničkowych rostlinow (Polygalaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
alpska křižnička (Polygala alpestris) babyduškowa křižnička (Polygala serpyllifolia) bahnowa křižnička (Polygala amarella) hórka křižnička (Polygala amara) łučna křižnička (Polygala vulgaris) wutrobička kopata křižnička (Polygala comosa) kožana křižnička (Polygala chamaebuxus) wapnowcowa křižnička (Polygala calcareum)Poligala (nome scientifico Polygala, L., 1753) è un genere di piante Spermatofite Dicotiledoni, arboree, erbacee, rampicanti e perenni, appartenente alla famiglia delle Polygalaceae.
Il Sistema Cronquist assegna la famiglia delle Polygalaceae all'ordine Polygalales mentre la moderna classificazione APG la colloca nell'ordine Fabales. Sempre in base alla classificazione APG sono cambiati anche i livelli superiori (vedi tabella a destra).
Il genere Polygala è molto ampio ed è il più importante della famiglia. Alcuni autori ne assegnano fino a 500 specie, infatti questo genere include piante, arbusti perenni, erbacee e alberi. Le specie spontanee presenti nella nostra Penisola sono circa una ventina. È da notare ancora che il genere Polygala è l'unico della famiglia delle Polygalaceae ad avere delle specie spontanee presenti in Italia.
Un'antica credenza riteneva che tale erba fosse capace di aumentare la secrezione del latte alle mucche; da qui il nome del genere “Polygala” = molto latte. Dioscoride, riprendendo questa credenza, afferma che anche nelle gestanti faccia venire latte in abbondanza.
La forma biologica più tipica e comune delle piante del genere Polygala è emicriptofita scaposa (H scap): ossia sono piante perennanti per mezzo di gemme adagiate al suolo (“emicriptofite”); mentre il portamento è tipico di una pianta con asse florale allungato e con poche foglie (“scaposo”).
Normalmente la radice è a fittone.
Generalmente la parte inferiore del fusto è legnosetta, mentre quella aerea è erbacea.
Le foglie sono spiralate, semplici e prive di stipole per lo più lanceolate – lineari.
L'infiorescenza è caratterizzata da piccoli fiori (a diversi colori secondo la specie) riuniti in racemi apicali.
La simmetria fiorale è spiccatamente zigomorfica e il fiore ad un esame superficiale appare molto simile a quello delle leguminose (aspetto papilionaceo), anche se anatomicamente non c'è analogia fra le varie parti strutturali. Altre caratteristiche dei fiori delle Poligale sono: ermafroditi, pentacicli (a cinque verticilli: calice– corolla – doppio verticillo di stami (androceo) – pistillo (gineceo)), pentameri (calice con 5 sepali e corolla con 5 petali – non sempre distinti tra di loro, ossia a struttura gamosepla-petala e non dialisepala-petala)
Il frutto è una capsula lateralmente compressa. I semi sono dispersi tramite formiche (mirmecoria) che vengono attratte dalle sostanze zuccherine dello strofiolo (membrana di sostegno che aderisce al seme dopo la dispersione).
La maggioranza delle specie del genere Polygala sono originarie delle zone tropicali (particolarmente numerose nelle Americhe), ma sono diffuse anche nella parte settentrionale dell'emisfero boreale.
In Italia si trovano un po' su tutto il territorio, sui prati mediamente soleggiati e margini dei boschi di vario tipo.
Le poligale hanno in genere uno scarso valore economico, anche se alcune varietà sono coltivate a scopo ornamentale. Anticamente qualche specie veniva usata nella farmacopea ora solo in medicina popolare o erboristeria.
Segnaliamo qui alcune specie degne di nota (per un elenco più completo delle altre specie vedi: Specie di Polygala):
Di seguito diamo un elenco delle sole specie italiane spontanee:
Per meglio comprendere ed individuare le varie specie del genere (solamente per le specie spontanee della nostra flora) l'elenco che segue utilizza il sistema delle chiavi analitiche.
Polygala amara
Polygala chamaebuxus
Polygala calcarea
Polygala major
Polygala vulgaris
Polygala alpestris
Poligala (nome scientifico Polygala, L., 1753) è un genere di piante Spermatofite Dicotiledoni, arboree, erbacee, rampicanti e perenni, appartenente alla famiglia delle Polygalaceae.
Polygala (Anglice: milkwort, snakeroot) est genus circa quingentarum specierum plantarum florentium familiae Polygalacearum. Genus herbaceas plantas perennes, frutices, et parvas arbores comprehendit, distributione cosmopolitana.
Larvae nonnullorum lepidopterorum, praecipue Pyrgi alvei, speciebus Polygalae vescuntur.
Vide "Polygala" apud Vicispecies. 
Situs scientifici: Tropicos • Tela Botanica • GRIN • ITIS • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • WoRMS: Marine Species • Plantes d'Afrique • Flora of China • USDA Plants Database 
Haec stipula ad biologiam spectat. Amplifica, si potes! Polygala (Anglice: milkwort, snakeroot) est genus circa quingentarum specierum plantarum florentium familiae Polygalacearum. Genus herbaceas plantas perennes, frutices, et parvas arbores comprehendit, distributione cosmopolitana.
Larvae nonnullorum lepidopterorum, praecipue Pyrgi alvei, speciebus Polygalae vescuntur.
Putokšlė (lot. Polygala) – putokšlinių (Polygalaceae) šeimos augalų gentis. Gentį sudaro apie 500 augalų rūšių. Lietuvoje auga šios rūšys:
Blåfjærslekten (Polygala) er en slekt i blåfjærfamilien i ordenen Fabales. Den omfatter ca. 30 arter. I Norge vokser tre arter av blåfjær.
For en utvidet fylogeni (slektskapsforhold), se Blåfjærfamilien.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Blåfjærslekten (Polygala) er en slekt i blåfjærfamilien i ordenen Fabales. Den omfatter ca. 30 arter. I Norge vokser tre arter av blåfjær.
For en utvidet fylogeni (slektskapsforhold), se Blåfjærfamilien.
Krzyżownica (Polygala L.) – rodzaj roślin należący do rodziny krzyżownicowatych. Obejmuje około 900 gatunków występujących na całym świecie z wyjątkiem Nowej Zelandii[3].
Rodzaj należący do plemienia Polygaleae, rodziny krzyżownicowatych Polygalaceae w rzędzie bobowców Fabales[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal), klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Geranianae Thorne ex Reveal, rząd krzyżownicowce (Polygalales Dumort.), podrząd Polygalineae Bessey in C.K. Adams, rodzina krzyżownicowate (Polygalaceae R. Br. in Flinders), podrodzina Polygaloideae Eaton, plemię Polygaleae Fr., rodzaj krzyżownica (Polygala L.)[4].
Krzyżownica (Polygala L.) – rodzaj roślin należący do rodziny krzyżownicowatych. Obejmuje około 900 gatunków występujących na całym świecie z wyjątkiem Nowej Zelandii.
Polygala é um gênero botânico pertencente à família Polygalaceae.
O nome “Polygala” é a união das palavras gregas “poly” (= muito) e gala (= leite), tal nome é uma referência às propriedades lactantes da planta, quando usada como infusão. No entanto, as espécies que hoje conhecemos como Polygala, não fazem jus a este nome, isto porque, segundo Paiva (1999), foi Dioscórides (60 DC) o primeiro a publicar este nome utilizando-o para designar uma espécie de Fabaceae (hoje designada como Gallega officinales L.), e posteriormente este nome foi aplicado equivocadamente, por botânicos do século XVI, a outras espécies e entre estas, uma espécie pertencente a uma outra família diferente da “Polygala” de Dioscórides (que hoje identificamos como Polygalaceae).
Por fim, o nome “Polygala” foi definitivamente associado às espécies que hoje conhecemos como Polygala por Linneus (1753), que, baseando-se em uma ilustração de Tournefort, publica as primeiras espécies do gênero Polygala L.
J.F.B. Pastore, 2006 Polygalaceae no Distrito Federal, Brasil. Dissertação de Mestrado. Universidade de Brasília, Instituto de Biologia, Departamento de Botânica. 212p.
*subgênero Polygala
*Polygala subgenêro Ligustrina (Chodat) Paiva
*Polygala subgenêro Gymnospora (Chodat) Paiva
Espécies norte-americanas
Espécies européias
Polygala é um gênero botânico pertencente à família Polygalaceae.
HistóriaO nome “Polygala” é a união das palavras gregas “poly” (= muito) e gala (= leite), tal nome é uma referência às propriedades lactantes da planta, quando usada como infusão. No entanto, as espécies que hoje conhecemos como Polygala, não fazem jus a este nome, isto porque, segundo Paiva (1999), foi Dioscórides (60 DC) o primeiro a publicar este nome utilizando-o para designar uma espécie de Fabaceae (hoje designada como Gallega officinales L.), e posteriormente este nome foi aplicado equivocadamente, por botânicos do século XVI, a outras espécies e entre estas, uma espécie pertencente a uma outra família diferente da “Polygala” de Dioscórides (que hoje identificamos como Polygalaceae).
Por fim, o nome “Polygala” foi definitivamente associado às espécies que hoje conhecemos como Polygala por Linneus (1753), que, baseando-se em uma ilustração de Tournefort, publica as primeiras espécies do gênero Polygala L.
J.F.B. Pastore, 2006 Polygalaceae no Distrito Federal, Brasil. Dissertação de Mestrado. Universidade de Brasília, Instituto de Biologia, Departamento de Botânica. 212p.
Espécies Brasileiras subgênero Hebeclada (Chodat) S.F.Blake Polygala acuminata Willd. Polygala decumbens A.W.Benn. Polygala extraaxillaris Chodat Polygala glabra A.W.Benn. Polygala hebeclada DC. Polygala hebeclada DC. var. impensa Wurdack Polygala hirsuta A.St.-Hil. & Moq. Polygala ilheotica Wawra Polygala marquesiana J.F.B.Pastore & T.B.Cavalc. Polygala martiana A.W.Benn. Polygala monninoides Kunth = P. urbanii Chodat Polygala lindmaniana Chodat Polygala pauciramosa J.F.B.Pastore & T.B.Cavalc. Polygala violacea Aubl.*subgênero Polygala
Polygala abreui Marques & J.F.B. Pastore Polygala altomontana Lüdtke et al. Polygala adenophora DC. Polygala adenophylla A.St.-Hil. & Moq. Polygala aphylla A.W.Benn. Polygala appressa Benth. Polygala aspalatha L. Polygala atropurpurea A.St.-Hil. & Moq. Polygala asperuloides Kunth Polygala australis A.W.Benn. Polygala bevilacquai Marques Polygala bocainensis Brade Polygala boliviensis A.W.Benn. Polygala bonariensis Grondona Polygala bracteata A.W.Benn. Polygala brasiliensis L. Polygala bryoides A.St.-Hil. & Moq. Polygala carphoides Chodat Polygala campestris Gardner Polygala ceciliana Marques & J.F.B.Pastore Polygala celosioides Mart. ex A.W.Benn. Polygala chamaecyparis Chodat Polygala cneorum A.St.-Hil. & Moq. Polygala coriacea A.St.-Hil. & Moq. Polygala cuspidata DC. Polygala cyparissias A.St.-Hil. & Moq. Polygala densifolia A.St.-Hil. & Moq. Polygala duarteana A.St.-Hil. & Moq. Polygala equisetoides A.St.-Hil. & Moq. Polygala fendleri Chodat Polygala fontellana Marques & A.C.A.Aguiar Polygala franchetii Chodat Polygala galioides Poir. Polygala glochidiata Kunth Polygala gracilis Kunth Polygala grazielae Marques Polygala harleyi Marques Polygala herbiola A.St.-Hil. & Moq. Polygala hygrophila Kunth Polygala irwinii Wurdack Polygala juncea A.St.-Hil. Polygala lancifolia A.St.-Hil. & Moq. Polygala leptocaulis Torr. & A.Gray Polygala linoides Poir. Polygala longicaulis Kunth Polygala lycopodioides Chodat Polygala malmeana Chodat Polygala mandonii Chodat Polygala matogrossensis J.F.B.Pastore Polygala monosperma A.W.Benn. Polygala moquiniana A.St.-Hil. & Moq. Polygala paniculata L. Polygala patens J.F.B.Pastore & Marques Polygala poaya Mart. Polygala pseudovariabilis Chodat Polygala remota A.W. Benn. Polygala regnellii Chodat Polygala rigida A. St.-Hil. & Moq. Polygala saprophytica Chodat Polygala sedoides A.W.Benn. Polygala selaginoides A.W.Benn. Polygala stephaniana Marques Polygala stricta A.St.-Hil. & Moq. Polygala subtilis Kunth Polygala subverticillata Chodat Polygala suganumae J.F.B.Pastore & Marques Polygala tacianae J.F.B.Pastore & Harley Polygala tamariscea Mart. ex A.W. Benn. Polygala tenuis DC. Polygala timoutou Aubl Polygala timoutoides Chodat Polygala trichisperma Jacq. Polygala trifurcata Chodat Polygala tuberculata Chodat*Polygala subgenêro Ligustrina (Chodat) Paiva
Polygala oleifolia A.St.-Hil. & Moq. Polygala oxyphylla DC. Polygala spectabilis DC. Polygala ulei Taub. Polygala warmingiana A.W.Benn.*Polygala subgenêro Gymnospora (Chodat) Paiva
Polygala violoides A. St.-Hil. & Moq. Polygala blanchetii ChodatEspécies norte-americanas
Polygala senega Polygala verticillataEspécies européias
Polygala alba Polygala alpestris Polygala amara Polygala amarella Polygala apopetala Polygala arillata Polygala calcarea Polygala chamaebuxus Polygala comosa Polygala cowellii Polygala lutea Polygala major Polygala myrtifolia Polygala nicaeensis'*Polygala senega Polygala paucifolia Polygala serpyllifolia Polygala vayredae Polygala virgata Polygala vulgaris L.Polygala L., (cunoscut și sub numele de poligală, amăreală, șopârliță, șerpăriță sau șerpânță), este un gen de plante originar din Europa, Africa de Sud, Australia. Genul Polygala, aparținând familiei Polygalaceae, cuprinde aproximativ 500 specii de plante perene, erbacee, arbuști sau semiarbuști.
Polygala L., (cunoscut și sub numele de poligală, amăreală, șopârliță, șerpăriță sau șerpânță), este un gen de plante originar din Europa, Africa de Sud, Australia. Genul Polygala, aparținând familiei Polygalaceae, cuprinde aproximativ 500 specii de plante perene, erbacee, arbuști sau semiarbuști.
Jungfrulinsläktet (Polygala) är ett släkte i familjen jungfrulinsväxter med över 600 arter. De förekommer i hela världen utom i Polynesien, Nya Zeeland och Antarktis. Tre arter är vildväxande i Sverige(*) och ytterligare några odlas som trädgårdsväxter.
I Svenskfinland förekommer namnet korsblomma för släktet Polygala, utan närmare bestämning av arten. Detta ska inte förväxlas med Kristikorsblomma, Passiflora careluea, som är en helt annan art.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Jungfrulinsläktet.
Jungfrulinsläktet (Polygala) är ett släkte i familjen jungfrulinsväxter med över 600 arter. De förekommer i hela världen utom i Polynesien, Nya Zeeland och Antarktis. Tre arter är vildväxande i Sverige(*) och ytterligare några odlas som trädgårdsväxter.
Китятки (лат. Polýgala) — рід багаторічних трав, напівчагарників або чагарників родини Китяткові.
Назва роду Polygala походить від давньогрецького грец. πολύς + γάλα - "багато молока", вважалося, що рослина здатна збільшити надої молока у великої рогатої худоби.[1]
Китятки ростуть майже у всіх помірних та теплих кліматичних зонах.[2]
Чашечка п'ятилистна, після відцвітання залишається при плоді. Два внутрішніх чашолистки (крильця) крупніші від інших та яскраво забарвлені. Пелюсток від трьох до п'яти, зрощених різною мірою. Коробочка (плід) стиснута з боків, оберненосерцеподібна. Насіння із зубчастим присім'янником, верхівка його вигнута, розширена, звичайно розділена на дві нерівні лопаті; зав'язь верхня, двогніздна, у кожному гнізді розвивається по одній насінині.
Рід китятки включає види:[3][4][5][6][7][8]
Китятки (лат. Polýgala) — рід багаторічних трав, напівчагарників або чагарників родини Китяткові.
Назва роду Polygala походить від давньогрецького грец. πολύς + γάλα - "багато молока", вважалося, що рослина здатна збільшити надої молока у великої рогатої худоби.
Китятки ростуть майже у всіх помірних та теплих кліматичних зонах.
Polygala là một chi thực vật có hoa trong họ Zygophyllaceae.[1]
Chi này gồm các loài:
Bài viết liên quan đến họ Viễn chí này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Polygala là một chi thực vật có hoa trong họ Zygophyllaceae.
Исто́д (лат. Polýgala) — двудольные многолетние травы, полукустарники или кустарники; род семейства Истодовые (Polygalaceae).
В древние времена было поверье, что эти растения влияют на увеличение молока у скота, отсюда и название растения: Polygala (от греч. πολύς + γάλα — много + молоко)[3].
У растения много русских местных названий: истод-дерево, истодот, сорокаприточник, змеевые головки, родимцевая, крестовник, измодик, коница[4].
Чашечка пятилистная, по отцветании остающаяся при плоде. Два внутренних чашелистика (крылышка) крупнее остальных и ярко окрашены. Лепестков от трёх до пяти, сросшихся в различной степени. Из них наружный (лодочка) в виде желобка.
Коробочка сплюснутая с боков, обратносердцевидная. Семена с зубчатым присемянником, верхушка его изогнутая, расширенная, обыкновенно разделённая на две неравные лопасти; завязь верхняя, двугнёздая, в каждом гнезде развивается по одному висячему семени. Семя голое или волосистое, с присемянником (лат. arillus), с белком или без белка.
Представители этого рода растут почти во всех умеренных и тёплых климатических зонах.
На территории России виды истода растут по лугам, холмам, полянам и в кустарниках; некоторые из них (Polygala sibirica и др.) предпочитают известковые склоны, а один вид, истод горький (Polygala amara), растёт по сырым лугам. Цветут они обыкновенно с мая по июль и даже по сентябрь (Polygala comosa); цветки имеют разнообразную окраску даже у одного и того же вида.
В народной медицине Polygala comosa и Polygala amara употребляются от рака, водянки и чахотки, а Polygala vulgaris употребляется как мочегонное средство, а также взамен зелёного чая.
Истод обыкновенный (Polygala vulgaris) и Истод хохлатый (Polygala comosa) внесены в Красную книгу Республики Коми[5].
По информации базы данных The Plant List, род включает 623 вида[6]. Некоторые из них:
Исто́д (лат. Polýgala) — двудольные многолетние травы, полукустарники или кустарники; род семейства Истодовые (Polygalaceae).
远志属（学名：Polygala）是远志科下的一个属，为草本植物，少数为亚灌木植物。该属共有约600种，分布于全世界。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類 界 : 植物界 Plantae 門 : 被子植物門 Magnoliophyta 綱 : 双子葉植物綱 Magnoliopsida 亜綱 : バラ亜綱 Rosidae 目 : ヒメハギ目 Polygalales 科 : ヒメハギ科 Polygalaceae 属 : ヒメハギ属 Polygala 学名 Polygala L. 種 ヒメハギ属（ヒメハギぞく、学名：Polygala、和名漢字表記：姫萩属）はヒメハギ科の属の一つ。ヒメハギ科は、新しいAPG植物分類体系では科の上位分類である目がヒメハギ目からマメ目に移されている。
一年草または多年草、まれに半低木。葉はふつう互生し、托葉はない。花は紫色、白色または黄色で、枝先また葉腋からふつう総状花序をだす。萼片は離生し、5個ある。花弁は3個で、うち下方の1個の基部は雄蕊筒の基部と合着し、先端には細裂する房状の付属体があり、他の2個は多くは発達しない。雄蘂は8個で花糸の下部が鞘状になって合着する。子房は上位で2室。果実は蒴果となり、2つの種子が入る。
世界の温帯に450[1]-500[2]種知られ、低木状のものは亜熱帯に多い。日本には5種あり、うち3種が日本では絶滅危惧種である。
コバナヒメハギ
Polygala paniculata
カンザシヒメハギ
Polygala sanguinea
オオヒメハギ
Polygala sibirica
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 
.jpg)
.jpg)
.jpg)
