Sinai.
Temperate regions of northern Hemisphere.
Waste and trampled ground.
Annual.
Ovary 1-2.5 x 0.25-0.5 mm, trigonous with three styles and capitate stigmas. Nuts 2.5 (-3) x 1-1.5 mm, ovate, trigonous, dark brown, glabrous, dull, included within the perianth.
La centinodia o sanguinaria (Polygonum arenastrum), ye una especie fanerógama perteneciente a la familia de les poligonacees.
Yerba añal. Tarmos d'hasta 70 cm, decumbentes, ramificaos. Fueyes d'hasta 3 cm, con peciolu bien curtiu y llimbu elípticu o llanceoláu-elípticu; ocrees más curties que los entrenudos, salvu nos extemos de les cañes, pardu-ferrigíneas na base, marcada ya irregularmente laciniaes. Flores en visus axilares paucifloras, arrexuntaes nel estremu de les cañes. Periantio con 5 pieces de 2-3 (-3,5) mm, largamente soldaes na metá inferior y con lóbulos superpuestos, blanques o verdoses con marxe blancu o blancu rosáu, más llargues o más o menos tan llargues como aquenios.[1]
Subcosmopolita. Arvense, viario, ruderal. Floria y fructifica dende primavera y hasta la seronda.
Polygonum arenastrum describióse por Alexandre Boreau y espublizóse en Flore du Centre de la France (ed. 3) 2: 559. 1857.[2]
Polygonum: nome xenéricu que deriva de les pallabres griegues: poly = "munchos" y gonu = "nuedu". Hai otra teoría qu'afirma que la segunda parte del nome deriva de la pallabra griega gonos, "neños".
arenastrum: epítetu llatín que significa "de les arenes"
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La centinodia o sanguinaria (Polygonum arenastrum), ye una especie fanerógama perteneciente a la familia de les poligonacees.
Polygonum arenastrum (lat. Polygonum arenastrum) - qırxbuğumkimilər fəsiləsinin qırxbuğum cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
Polygonum arenastrum (lat. Polygonum arenastrum) - qırxbuğumkimilər fəsiləsinin qırxbuğum cinsinə aid bitki növü.
Truskavec obecný (Polygonum arenastrum) je jednoletá rostlina, nejhojněji se vyskytující druh rodu truskavec v celé České republice. Tato bylina, původně evropský druh, se rozšířila po všech světadílech,[1][2] vyjma tropických a mrazivých oblastí.
Na vlastnosti půdy není příliš choulostivý, hlavně že je mírně vlhká až suchá. Roste na slunci i v polostínu při pH od 5,6 do 8,4, nevadí mu posypovou solí zasolená a jinak znečištěná půda. Roste v příkopech, okolo cest a chodníků, hřišť, štěrkových parkovišť, na stavebních prolukách, navážkách a lidmi narušovaných stanovištích v blízkosti měst. Toleruje častá sešlapávání i mechanická poškozování, při klíčení špatně snáší konkurenci ostatních rostlin.[1][3][4]
Jednoletá, výjimečně krátce víceletá bylina s poléhavými lodyhami, které jsou plazivé a na koncích vystoupavé. Rýhované lodyhy bývají dlouhé až 60 cm a silně větvené, vyrůstají z kůlovitého kořene, který zajišťuje rostlině přežití i za letního sucha. Světle zelené listy s krátkými řapíky a blanitou botkou mají podlouhlé či obvejčité čepele, bývají asi 3 cm dlouhé, mají úzce klínovitou bázi, tupý vrcholek a jsou po obvodě celistvé a oboustranně zřetelně žilnaté.
Květy vyrůstají až po pěti ve svazečcích v paždích listů. Téměř přisedlé, oboupohlavné květy s úzce vejčitými listeny jsou asi 3 mm velké a mají v jednom přeslenu pět dělených okvětních lístků, jenž jsou u báze nazelenalé a na okrajích bílé nebo narůžovělé. V květu je osm tyčinek s nitkami u báze rozšířenými. Tři velmi krátké čnělky mají hlavičkovité blizny.
Kvetou od května do října, opylovány jsou drobnými včelami a mouchami. Plodem jsou úzce vejčité, trojhranné, hnědé, nepukající nažky, obalené suchým okvětím a dlouhé asi 2 mm. Ploidie druhu je 2n = 4x = 40.[1][3][4][5]
Rostliny se rozmnožují výhradně semeny, kterých vytvářejí velká množství a zůstávají v půdě klíčivá i po šesti létech. Z rostlin jsou rozptylována větrem nebo odplavována dešťovou vodou. Jsou také roznášena v trusu domácích i volně žijících býložravých zvířat. Obvykle klíčí na podzim nebo na jaře kdy je v půdě dostatek vlhkosti, s příchodem teplého počasí semenáče rostou velmi rychle.[3][4]
Truskavec obecný je celý jedlý, semena se mohou požívat místo pohanky na kaši nebo mleté na mouku, lodyhy lze jíst vařené a dříve sloužívaly k přípravě rostlinných barviv. Z listů se vaříval diuretický čaj k léčbě úplavice a hemoroidů a jejich stahujících vlastnosti se využívalo při léčbě krvácejících ran.
Semeny se při nedostatku potravy živí mnozí zrnozobí ptáci i drobní hlodavci. Na polích jsou však rostliny nepříjemným plevelem, dlouhými kořeny vysávají vodu a živiny z blízkosti užitkových plodin a rozložitými lodyhami je krátce po vyklíčení silně zastiňují a omezují ve vzrůstu.[1][3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu truskavec obecný ve Wikimedia Commons
Truskavec obecný (Polygonum arenastrum) je jednoletá rostlina, nejhojněji se vyskytující druh rodu truskavec v celé České republice. Tato bylina, původně evropský druh, se rozšířila po všech světadílech, vyjma tropických a mrazivých oblastí.
Polygonum arenastrum, commonly known as equal-leaved knotgrass,[2] is a summer annual flowering plant in the knotweed family Polygonaceae. Other common names include common knotweed, prostrate knotweed, mat grass, oval-leaf knotweed,[3] stone grass, wiregrass, and door weed, as well as many others. It is native to Europe[4] and can be found on other continents as an introduced species and a common noxious weed. Knotweed was first seen in North America in 1809 and is now seen across much of the United States and Canada.
Knotweed develops a deep tap root (it can be as deep as 18 in (46 cm)), does well in compacted soil, and survives drought conditions. The numerous wiry stems grow out from the center of the plant giving it a mat-like appearance. The stems are very long and branching and grow in a zigzag form. The leaves are alternate, oblong, hairless, can be 1⁄2 to 2+1⁄2 inches (12 to 37 mm) long, and are bluish-green in color. The leaf stalk is short and closely surrounded by papery stipules on each node. The stem nodes are slightly swollen and look somewhat like "knots", thus its common name, knotweed. Flowers, with colors ranging from white to green, are inconspicuous, have no petals, and grow all along the stems. The sepals, however, are pinkish with white edges. Seeds are egg-shaped, dark reddish brown in color, and have a smooth shiny surface.
In the US, knotweed can be mistaken for the native plant spotted spurge. An easy way to tell the difference is to break off a stem. Spurges contain milky sap; knotweed does not.
Since common knotweed does well in compacted soils, it is commonly found in brown-field sites, roadsides and pavements, driveways and in turf grass (where there is a lot of footpath wear) and in gardens.
Common knotweed germinates at or near the soil surface in early spring, as soon there is enough moisture, and grows in an upright position before it spreads out like a mat. If mowed, it will still spread and can form a mat as wide as 3 to 4 ft (0.9 to 1.2 m) in diameter. The seeds, which grow low to the ground, survive mowing and are not disturbed when stepped on by people and animals.
Knotweed is a weed of waste areas but has been showing up in grain fields, where is becomes problematic because of its prolific seed production and long viability. It is also a host for powdery mildew like Erysiphe betae and viruses such as beet ringspot and beet curly top virus.
Some sources treat Polygonum arenastrum as a subspecies or variety of Polygonum aviculare,[5][6][7][8] while others differentiate.[9][10][11][12]
In the home garden, common knotweed is easy to get rid of by hand pulling. Covering garden beds with landscaping fabric and then mulch is a good way to keep knotweed from taking over. If the seeds do germinate in the mulch cover, they are easy to remove. Herbicides are also an option. Pre-emergent herbicides, those that prevent the seed from germinating, are effective, but the area must first be free of weeds for this type of herbicide to work. Post emergent herbicides, those that kill the growing plant by spraying the green leaves of the plant, may be effective if applied when the plant is very young.[13]
To prevent this weed, the soil should be aerated and well-drained. Young weeds should be pulled before they set seed.[14]
Polygonum arenastrum, commonly known as equal-leaved knotgrass, is a summer annual flowering plant in the knotweed family Polygonaceae. Other common names include common knotweed, prostrate knotweed, mat grass, oval-leaf knotweed, stone grass, wiregrass, and door weed, as well as many others. It is native to Europe and can be found on other continents as an introduced species and a common noxious weed. Knotweed was first seen in North America in 1809 and is now seen across much of the United States and Canada.
La centinodia o sanguinaria (Polygonum arenastrum) es una especie de planta fanerógama de la familia de las poligonáceas.
Hierba anual. Tallos de hasta 70 cm, decumbentes, ramificados. Hojas de hasta 3 cm, con peciolo muy corto y limbo elíptico o lanceolado-elíptico; ocreas más cortas que los entrenudos, salvo en los extemos de las ramas, pardo-ferrigíneas en la base, marcada e irregularmente laciniadas. Flores en cimas axilares paucifloras, agrupadas en el extremo de las ramas. Periantio con 5 piezas de 2-3 (-3,5) mm, largamente soldadas en la mitad inferior y con lóbulos superpuestos, blancas o verdosas con margen blanco o blanco rosado, más largas o más o menos tan largas como aquenios.[1]
Subcosmopolita. Arvense, viario, ruderal. Florece y fructifica desde primavera y hasta el otoño.
Polygonum arenastrum fue descrita por Alexandre Boreau y publicado en Flore du Centre de la France (ed. 3) 2: 559. 1857.[2]
Ver: Polygonum
arenastrum: epíteto latíno que significa "de las arenas"
.jpg)
.jpg)
|coautores= (ayuda) 
Datos: Q4280447
Multimedia:
Especies: Polygonum arenastrum
La centinodia o sanguinaria (Polygonum arenastrum) es una especie de planta fanerógama de la familia de las poligonáceas.
Harilik linnurohi (Polygonum arenastrum) on tatraliste sugukonda kuuluv üheaastane jämeda risoomiga rohttaim, millel esineb nii maismaa- kui ka veevorm. Rahvapärased nimetused on muru, maalaserohi, kirburohi, niseldusain, õuehein, searohi. Taime nimetatakse linnurohuks seepärast, et selle maapealsed osad, eriti valkjasroosad õied, on üks meelistoite lindudele, seehulgas kõigile kodulindudele, sest meenutavad neile väikseid maitsvaid putukaid. Samas on see väärtusliku söödana hea ka teistele koduloomadele. Linnurohu maapealsed osad sisaldavad mitmesuguseid kasulikke aineid ja sobivad ka inimestele toiduks[1].
Vana-Hiina taimetargast keiser Shen Nung on hariliku linnurohu ravimtaimena üles tähendanud umbes 2679. aastal eKr. Hariliku linnurohu abil on ravitud Vana-Kreekas kopsupõletikku ja keskajal neeruhaigusi, mürgistusi ning reumat. See taim on andnud inspiratsiooni William Shakespeare’ile ja Madalmaade kunstnikule Hieronymus Boschile[2].
Eestis kasvab harilik linnurohi pea kõikjal, sest tegu on mullaviljakuse suhtes vähenõudliku taimega[3].
Maismaavormi leidub teeservadel, mererandades, jäätmaadel, õuedel, jalgradadel, muruplatsidel, põldudel, kultuurrohumaadel, raudteedel, laoplatsidel ja karjamaadel.
Veevormi võib leida veekogudes ja nende kaldail, niisketel niitudel, rannaäärses lompides ja ka niiskematel põldumaadel umbrohuna.[4][5]
Linnurohi on üheaastane 20–60 cm kõrgune rohttaim, millel on pikk, harunev ja sõlmekohtadel juurduv risoom ja selle harunev vars on tõusev või lamav, enamasti tumerohelist või punakaspruunikat tooni[6][7]. Lehed peavarrel ja harudel on enam-vähem võrdse pikkusega. Tõrved kilejad, alusel pruunikad, narmastunud. Õied mõnekaupa lehtede kaenlas moodustades viljumisajal ümaralt kolmekandiline või toruja õiekatte, lõhestunud üle poole, valge või valkja servaga. Vili mustjas, veidi läikiv, kahe kumera ja ühe kitsama nõgusa küljega pähklike.
Veevormil koonduvad lehed varre tipmisse ossa. Nad on ujuvad, pealt tume-, alt helerohelised ning läikivad, ümara või lühidalt teravneva tipuga ja 4–7 cm pikkuse rootsuga[6].
Maismaavorm on karvane, kitsjassüstjate lehtedega, aeglaselt aheneva tipuga ning kuni 1 cm pikkuse rootsuga. Maismaavormil õisikut sageli ei arene. Vili ulatub õiekattest kuni kolmandiku ulatusest välja, õietupp on ¾ ulatuses lõhestunud.[8]
Linnurohi paljuneb seemnetega[5].
Maa-aluste vastu aitab see, kui võetakse kolmest kohast linnurohtu ja selle rohuga vautakse kolm korda haiged kohta, kusjuures öeldakse kolm korda: "Maaisand, Maaemand, antke selle inimese tervis kätte," nimetades selle inimese nime. Peale vajutust viiakse need rohud tagasi senna sama kohta, kust nood olid võetud. [9]
Harilikus linnurohus on flavonoid avikulariini, rohkesti C-, K- ja E-vitamiini, karoteeni, ränihapet ja hulgaliselt selle lahustuvaid ühendeid, vaike, park-, mõru- ja limaaineid ning vähesel määral ka eeterlikku õli.[10]
Ravimina kasutatakse taime maapealset osa – ürti. Seda kogutakse õitsemise ajal, praktiliselt kogu suve läbi kuiva ilmaga. Ei ole soovitav koguda taime tugevasti reostunud paikadest ja loomade karjatamiskohtadest. Kogutu kuivatatakse tuulutatavas ruumis, hea tuuletõmbega pööningul, õhu käes varjus või kuivatis temperatuuril 50–60 °C. Kuivatatav kiht tuleb 2–3 korda ringi keerata. Droog on kuiv, kui varred on murdumishaprad. Säilitatakse riide- või paberkotis 3 aastat[10].
Hariliku linnurohu preparaatidel on kootav, verejooksu peatav, antimikroobne, põletiku- ja nugilistevastane ning kuseeritust ergutav toime, need alandavad vererõhku, kiirendavad haavade paranemist, tugevdavad immuniteeti, suurendavad naatriumi ja kloori eritumist organismist ning vähendavad mineraalsoolade kristalliseerumist kuseteedes[11].
Linnurohtu peetakse üheks paremaks soolade ainevahetuse korrastajaks (podagra, kivitõbi) ja on ka hea veeajati. Samuti sisaldab linnurohtu neeru- ja kuseteede põletiku ravitee. Tõmmiseks võtta 2 spl ürti, lisada 1 klaas keeva vett, lasta tõmmata pool tundi ja tarvitada 2 spl korraga 4–5 korda päevas. Sellel on ka verejooksu peatav, kootav toime[2].
Neid võetakse sisse kuseteede krooniliste haiguste korral, eriti siis, kui sellega kaasnevad mineraalainevahetuse häired, samuti gastriidi ja soolepõletiku, mao ja kaksteistsõrmiku haavandtõve puhul, põiekivitõve algstaadiumis ja pärast kivide eemaldamist, aga ka maksahaiguste, tuberkuloosi kompleksravi, malaaria ning hemorroidaalsete ja emakaverejooksude raviks.
Välispidiselt tarvitatakse neid nahahaiguste, haavade, haavandite ja põrutuste raviks[11].
Ettevaatust! Linnurohi suurendab vere hüübivust![2]
Linnurohuga seotud haiguste märksõnade loetelu: naistehaigused, sapihaigus, reuma, südamehaigused, närvihaigus, sügelised, liigesehaigused, nikastus, veresoonte lupjumine, gangreen, lõhenemine, põletik, profülaktika, maa-alused, kivitõbi, kopsuhaigused, neeru- ja põiehaigused[12].
Harilik linnurohi (Polygonum arenastrum) on tatraliste sugukonda kuuluv üheaastane jämeda risoomiga rohttaim, millel esineb nii maismaa- kui ka veevorm. Rahvapärased nimetused on muru, maalaserohi, kirburohi, niseldusain, õuehein, searohi. Taime nimetatakse linnurohuks seepärast, et selle maapealsed osad, eriti valkjasroosad õied, on üks meelistoite lindudele, seehulgas kõigile kodulindudele, sest meenutavad neile väikseid maitsvaid putukaid. Samas on see väärtusliku söödana hea ka teistele koduloomadele. Linnurohu maapealsed osad sisaldavad mitmesuguseid kasulikke aineid ja sobivad ka inimestele toiduks.
Polygonum arenastrum é uma espécie de planta com flor, terófila, pertencente à família Polygonaceae. Ocorre em locais ruderais e em terrenos cultivados. Floresce de Junho a Outubro.[1]
A autoridade científica da espécie é Boreau, tendo sido publicada em Flore du Centre de la France (ed. 3) 2: 559, no ano de 1857.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental e no Arquipélago da Madeira (presente da ilha da Madeira e ausente das ilhas de Porto Santo, Selvagens e Desertas.[3]
Em termos de naturalidade é nativa das duas regiões atrás indicadas.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Polygonum arenastrum é uma espécie de planta com flor, terófila, pertencente à família Polygonaceae. Ocorre em locais ruderais e em terrenos cultivados. Floresce de Junho a Outubro.
A autoridade científica da espécie é Boreau, tendo sido publicada em Flore du Centre de la France (ed. 3) 2: 559, no ano de 1857.
Polygonum arenastrum là một loài thực vật có hoa trong họ Rau răm. Loài này được Boreau miêu tả khoa học đầu tiên năm 1857.[1]
Polygonum arenastrum là một loài thực vật có hoa trong họ Rau răm. Loài này được Boreau miêu tả khoa học đầu tiên năm 1857.
伏地蓼（学名：Polygonum arenastrum）为蓼科蓼属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
