Lysimaquia nemorum, comúnmente llamada murage mariellu, ye una especie del xéneru lysimachia.
Planta viviega d'hasta 30-40 cm, con tarmos más o menos tendíos que enraízan nel so parte inferior. Fueyes opuestes, cortamente peciolaes, ovalaes, apuntiaes, de 2-4 cm de llargor. Flores solitaries nes axiles de les fueyes cimeres, con un pedúnculu filiforme tan llargu o más que les fueyes. 5 sépalos llanceolaos que non se superponen y 5 pétalos mariellos ovales. Floria na segunda metá de la primavera y mientres casi tol branu.[1]
Montes húmedos y avesíos
Gran parte d'Europa, sacante Islandia, Finlandia, Albania, Grecia, Turquía, Bulgaria y Hungría.[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Lysimaquia nemorum, comúnmente llamada murage mariellu, ye una especie del xéneru lysimachia.
Planhigyn blodeuol o deulu'r friallen yw Gwlyddyn melyn Mair sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Primulaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lysimachia nemorum a'r enw Saesneg yw Yellow pimpernel.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwlydd Melyn Mate, Aur y Tywydd, Melyn y Tywydd, Seren Felen, Seren Felyn, Seren y Cloddiau, Trewynyn y Coed, Trewynyn y Goedwig.
Mae'n llysieuyn lluosflwydd ac mae fwy neu lai'n fytholwyrdd. Lleolir y dail gyferbyn ei gilydd neu wrth y bonyn. Mae'r blodau, sy'n ddeuryw yn glwstwr taclus ar y prif fonyn. Ceir 5 petal, briger a sepal ar bob blodyn.
Planhigyn blodeuol o deulu'r friallen yw Gwlyddyn melyn Mair sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Primulaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lysimachia nemorum a'r enw Saesneg yw Yellow pimpernel. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwlydd Melyn Mate, Aur y Tywydd, Melyn y Tywydd, Seren Felen, Seren Felyn, Seren y Cloddiau, Trewynyn y Coed, Trewynyn y Goedwig.
Mae'n llysieuyn lluosflwydd ac mae fwy neu lai'n fytholwyrdd. Lleolir y dail gyferbyn ei gilydd neu wrth y bonyn. Mae'r blodau, sy'n ddeuryw yn glwstwr taclus ar y prif fonyn. Ceir 5 petal, briger a sepal ar bob blodyn.
Vrbina hajní (Lysimachia nemorum) je žlutě kvetoucí vlhkomilná rostlina s poléhavou lodyhou dorůstající jen do výšky 30 cm, její výskyt je převážně spojen s vlhkem, stínem a lesem. Je to druh patřící do širokého rodu vrbina.
Je rozšířena hlavně v Evropě kde roste v mírném podnebném pásu. V teplejších oblastech se nachází podstatně méně často v nížinách než ve vyšších polohách. Vyrůstá ve vlhkých, stinných lesích, na lesních pasekách, loukách a v ledovcových karech jakož i v okolí lesních pramenišť a potoků. Pro svůj růst si vybírá půdy převážně neutrální nebo jen mírně kyselé, dobře zásobené humusem, dlouhodobě provlhlé a se zvýšenou hladinou spodní vody. Může dobře růst na plném slunci i v polostínu, přežívá i v hlubokém stínu kde ale nekvete.
V České republice ji nacházíme nejčastěji ve vyšších polohách a to roztroušeně až hojně. Je diagnostickým druhem lesních pramenišť svazu Caricion remotae, údolních jasanovo-olšových luhů podsvazu Alnenion glutinoso-incanae a horských klenových bučin podsvazu Acerenion.[1][2][3]
Podle "Florabase.cz" se vrbina hajní v ČR vyskytuje: [1]
Tento mělce kořenící, vytrvalý chamaefyt má poléhavou, nepravidelně hranatou, na konci převážně vystoupavou lodyhu která bývá dlouhá 10 až 30 cm a obvykle se nevětví. Lysá, nejčastěji tmavě zelená lodyha která má někdy načervenalý nádech je porostlá vstřícnými křižmostojnými listy. Jejich čepele tvaru kopinatého až vejčitě kopinatého mají po obvodě úzký bělavý, pilovitě zubatý lem, u báze jsou zaokrouhlené a na vrcholu tupě špičaté.
Obvykle jen po jednom vyrůstají oboupohlavné květy na stopkách asi 25 mm dlouhých z paždí horních listů. Kalich je tvořen pěti úzkými, jen u báze krátce srostlými špičatými trojúhelníkovými lístky. Koruna žluté barvy je kolovitá a má pět lístků světle žluté barvy obvejčitého tvaru které jsou mírně žláznatě brvité.
V květu je pět tyčinek s volnými a neztloustlými nitkami nesoucí prašníky a svrchní semeník s jedinou čnělkou s bliznou. K opylení může dojít v prvé etapě cizím pylem za pomoci opylovačů hledajících v květech nektar a sbírajících pyl. Ve druhé etapě, kdy už dozrál vlastní pyl, dochází k samoopylení, tehdy se prašníky přiblíží k bliznám a ty dosud neopylené zúrodní svým pylem. Květy rozkvétají od června do srpna. Plody jsou kulovité mnohosemenné tobolky pukající nahoře dvěma chlopněmi rozeklanými ve dva až tři zuby.
V České republice není vrbina hajní, rozmnožující se nejčastěji semeny, ohrožená a tudíž ani chráněna. Ekonomicky je bezvýznamná a protože neroste na obdělávané půdě není ani obtížným plevelem.[1][2][4][5]
Květ
Listy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrbina hajní ve Wikimedia Commons
Vrbina hajní (Lysimachia nemorum) je žlutě kvetoucí vlhkomilná rostlina s poléhavou lodyhou dorůstající jen do výšky 30 cm, její výskyt je převážně spojen s vlhkem, stínem a lesem. Je to druh patřící do širokého rodu vrbina.
Der Hain-Gilbweiderich (Lysimachia nemorum) ist eine Pflanzenart aus der Unterfamilie der Myrsinengewächse (Myrsinoideae). Sie kommt in Europa in sommergrünen Laubwäldern vor und ähnelt auf den ersten Blick dem häufigeren Pfennigkraut.
Beim Hain-Gilbweiderich handelt es sich um eine überwinternd grüne, ausdauernde krautige Pflanze, die kriechend bis aufsteigend wächst. Die Stängel erreichen dabei Längen von 10 cm bis 30 cm. Sie können bewurzeln, tun dies in der Regel aber nur im unteren Teil. Alle Pflanzenteile sind unbehaart.
Die gegenständigen, eiförmigen Laubblätter sind 2 bis 3 cm lang und durchscheinend punktiert. Im Gegensatz zum Pfennigkraut sind sie vorne dreieckig bespitzt bis kurz stachelspitzig.
Die Blütezeit erstreckt sich von Mai bis Juli. Die gelben Blüten stehen einzeln auf langen Stielen in den Blattachseln. Die Kelchblattzipfel sind linealisch bis pfriemlich. Die Krone ist bis fast zum Grund geteilt, und meist mehr oder weniger radförmig ausgebreitet. Mit 5 bis 8 mm Länge sind die Kronblätter deutlich kleiner als bei den anderen europäischen Gilbweiderich-Arten.
Die Art hat die Chromosomenzahl 2n = 16, 18 oder 28.[1]
Die vegetative Vermehrung erfolgt durch Ausläufer. Die Blüten schließen sich bei trübem Wetter.[2]
Der Fruchtansatz ist gut; im Gegensatz zum Pfennigkraut pflanzt der Hain-Gilbweiderich auch in Mitteleuropa durch Samen fort. Die 1,5 mm langen Samen breiten sich als Regenschwemmlinge aus. Die Fruchtreife erstreckt sich von September/Oktober bis Dezember.[2]
Der Hain-Gilbweiderich kommt im gemäßigten Europa und in Südeuropa vor. In den Gebirgen ist er recht häufig, besonders im subalpinen Bereich. Ansonsten ist er an lichten Stellen von feuchten Laubmisch- oder Laubwäldern, an Waldrändern weit verbreitet, kommt allerdings nicht häufig vor.
Der Hain-Gilbweiderich braucht feuchten oder wenigstens frischen, nährstoffreichen, oft kalkarmen, humosen, lockeren, steinigen Lehmboden in Lagen mit hoher Luftfeuchtigkeit. An seinen Standorten bildet er oft wenig auffallende, lockere Bestände. Er besiedelt Berg- und Schluchtwälder, Auenwälder, im Gebirge auch Grünerlen-Gebüsch. Er ist in Mitteleuropa eine schwache Charakterart des Carici-remotae-Fraxinetum, kommt aber auch in feuchten Fagion- oder Adenostylion-Gesellschaften, in Gesellschaften des Verbands Cardamino-Montion oder auch im Epilobio-Geranietum robertiani des Verbands Alliarion vor.[1]
Er fehlt im Tiefland und in den Mittelgebirgen mit kalkhaltigem Gestein in größeren und in solchen mit Sandstein in kleineren Gebieten; wegen mangelnder Toleranz gegen Lufttrockenheit fehlt er auch in den mitteleuropäischen Trockengebieten. Im Gebirge steigt er bis zur Waldgrenze auf. In den Allgäuer Alpen steigt er am Wertacher Horn in Bayern bis zu 1650 Metern Meereshöhe auf[3].
Der Hain-Gilbweiderich (Lysimachia nemorum) ist eine Pflanzenart aus der Unterfamilie der Myrsinengewächse (Myrsinoideae). Sie kommt in Europa in sommergrünen Laubwäldern vor und ähnelt auf den ersten Blick dem häufigeren Pfennigkraut.
Lysimachia nemorum, the yellow pimpernel, is a perennial flowering plant in the family Primulaceae.
Lysimachia nemorum is an evergreen creeping perennial herbaceous plant growing up to about 40 cm. The bright green leaves are opposite, ovate, pointed and without teeth or hairs. The yellow flowers are about 8mm across, borne singly on long stalks in the axil of each leaf. They have five very narrow sepals, five pointed petals and five stamens. The ovary is superior, forming a capsule.[2]: 114 [3]
Lysimachia nemorum is native to Great Britain and Ireland and the east of mainland Europe from the Pyrenees in the south to eastern Norway in the north.[1] Its habitat is damp woodland.[2] [4]
Lysimachia nemorum, the yellow pimpernel, is a perennial flowering plant in the family Primulaceae.
Lysimachia nemorum, comúnmente llamada muraje amarillo, es una especie de plantas del género Lysimachia.
Planta vivaz de hasta 30-40 cm, con tallos más o menos tendidos que enraízan en su parte inferior. Hojas opuestas, cortamente pecioladas, ovaladas, puntiagudas, de 2-4 cm de longitud. Flores solitarias en las axilas de las hojas superiores, con un pedúnculo filiforme tan largo o más que las hojas. 5 sépalos lanceolados que no se superponen y 5 pétalos amarillos ovales. Florece en la segunda mitad de la primavera y durante casi todo el verano.[1]
Bosques húmedos y umbríos
Gran parte de Europa, excepto Islandia, Finlandia, Albania, Grecia, Turquía, Bulgaria y Hungría.[2]
|coautores= (ayuda) 
Datos: Q162496
Multimedia:
Especies: Lysimachia nemorum
Lysimachia nemorum, comúnmente llamada muraje amarillo, es una especie de plantas del género Lysimachia.
Lysimachia nemorum
La Lysimaque des bois (Lysimachia nemorum) est une plante herbacée de la famille des Primulacées selon la classification classique et la classification phylogénétique APG III (2009) (ou de la famille des Myrsinacées selon la classification phylogénétique APG (1998) et la classification phylogénétique APG II (2003)).
C'est une petite plante rampante, à feuilles opposées, à fleurs jaunes.
Organes reproducteurs
Graine
Habitat et répartition
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Lysimachia nemorum
La Lysimaque des bois (Lysimachia nemorum) est une plante herbacée de la famille des Primulacées selon la classification classique et la classification phylogénétique APG III (2009) (ou de la famille des Myrsinacées selon la classification phylogénétique APG (1998) et la classification phylogénétique APG II (2003)).
Is planda bláthach ilbhliantúil é lus Cholm Cille (Lysimachia nemorum). Tá sé dúchasach in Éirinn, sa Bhreatain Mhór agus in iarthar mhór-roinn na hEorpa.
Wódna žołtnica (Lysimachia nemorum) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Wódna žołtnica je tajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 10 hač 30 cm.
Stołpiki su ležace hač postupowace, mjeztym zo na delnich sukach zdźěla korjenja.
Łopjena su přećiwostejne, jejkojte, wótre, krótko stołpikate a přeswěćacy dypkate. Wone docpěja dołhosć wot 2 hač 3 cm.
Kćěje wot meje hač awgusta. Kćenja steja po jednym w łopjenowych rozporach. Jich stołpik je něhdźe tak dołhe kaž łopjeno. Złotožołta króna je nimale hač do spódka do pjeć kónčkow rozšćěpjena. Kelušowe kónčki su prynkojte.
Płód njese wuske keluškowe kónčki.
Rosće w lěsach, na lěsnych pućach a na lěsnych žórłach. Ma radšo włóžne, wutkate, małowapnite pódy.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.
Wódna žołtnica. W: FloraWeb.de. (němsce)
Wódna žołtnica (Lysimachia nemorum) je rostlina z podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
De boswederik (Lysimachia nemorum) is een vaste plant van natte tot vrij vochtige, matig voedselrijke grond in loofbossen en langs beekjes. De plant komt van nature voor in West- en Midden-Europa, de Azoren en de Faeröer. De 23e druk van de Heukels (2005) plaatst dit geslacht in de sleutelbloemfamilie (Primulaceae). Merk op dat moderne taxonomen het geslacht vaak plaatsen in de familie Myrsinaceae, een familie die in de tropen verbreid is.
De plant wordt 10–45 cm hoog. De enigszins vierkantige stengels zijn kruipend of aan de top opstijgend en wortelen op de knopen. De spitse, 2–3 cm lange bladeren zijn eirond en hebben geen klierpuntjes.
De boswederik bloeit van mei tot augustus met gele, 1-1,5 cm grote, alleenstaande bloemen op draadvormige bloemstelen. De kelkslippen zijn lijn-priemvormig. De meeldraden zijn niet met elkaar vergroeid.
De vrucht is een doosvrucht met een centrale zaaddrager.
De boswederik is een kensoort in het essenbronbos.
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Lysimachia nemorum op Wikimedia Commons. De boswederik (Lysimachia nemorum) is een vaste plant van natte tot vrij vochtige, matig voedselrijke grond in loofbossen en langs beekjes. De plant komt van nature voor in West- en Midden-Europa, de Azoren en de Faeröer. De 23e druk van de Heukels (2005) plaatst dit geslacht in de sleutelbloemfamilie (Primulaceae). Merk op dat moderne taxonomen het geslacht vaak plaatsen in de familie Myrsinaceae, een familie die in de tropen verbreid is.
De plant wordt 10–45 cm hoog. De enigszins vierkantige stengels zijn kruipend of aan de top opstijgend en wortelen op de knopen. De spitse, 2–3 cm lange bladeren zijn eirond en hebben geen klierpuntjes.
De boswederik bloeit van mei tot augustus met gele, 1-1,5 cm grote, alleenstaande bloemen op draadvormige bloemstelen. De kelkslippen zijn lijn-priemvormig. De meeldraden zijn niet met elkaar vergroeid.
De vrucht is een doosvrucht met een centrale zaaddrager.
Skogfredlaus (Lysimachia nemorum) er ei urteaktig plante i fredlausslekta i fredlausfamilien. Han er 10–40 cm lang, har krypande stengel og tynne, lysegrøne blad. Blomane er gule. Arten er fleirårig.[1]
Skogfredlaus veks naturleg frå vestre og sentrale Europa, Sicilia og Balkan til Kaukasus. No er arten forvilla på mange plassar i verda.
I Noreg er planta funne på Vestlander.[2] I Sverige er arten sjeldsynt og ein finn den berre i Skåne og Småland.[3]
Skogfredlaus veks i fuktige lauvskogsområde. Artsnamnet nemorum er avleidd av gresk nemos ('lund') og har tydinga 'som veks i lundar'.[3]
Skogfredlaus (Lysimachia nemorum) er ei urteaktig plante i fredlausslekta i fredlausfamilien. Han er 10–40 cm lang, har krypande stengel og tynne, lysegrøne blad. Blomane er gule. Arten er fleirårig.
Skogfredløs er en plante i nøkleblomfamilien - nemorum betyr i lunden.
Planten har krypende stengler og blir 10-40 cm høy. Bladene er motsatte og er bredt eggformet. Blomstene sitter enkeltvis i bladhjørnene og har lange, smale skaft. De er gule [3][4].
-2278.jpg)
Skogfredløs er en plante i nøkleblomfamilien - nemorum betyr i lunden.
Tojeść gajowa (Lysimachia nemorum L.) – gatunek byliny z rodziny pierwiosnkowatych.
Zasięg gatunku obejmuje Europę w strefie umiarkowanej i Azję Mniejszą, jest dość powszechna na obszarach górskich. We florze Polski występuje na stanowiskach naturalnych głównie na południu kraju, w Karpatach i Sudetach oraz na ich przedpolu, a ponadto często także na Pojezierzu Kaszubskim. W pozostałych regionach jest rzadka[2].
Tojeść gajowa (Lysimachia nemorum L.) – gatunek byliny z rodziny pierwiosnkowatych.
Lysimachia nemorum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Primulaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 148. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Lysimachia nemorum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Primulaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 148. 1753.
Skogslysing (Lysimachia nemorum) är en växtart i familjen viveväxter som förekommer naturligt från västra och centrala Europa, Sicilien och Balkan till Kaukasus. Numera finns arten naturliserad på många håll i världen. I Sverige är arten sällsynt och förekommer bara i Skåne och Småland. Skogslysing är en växer i fuktiga lövkoga och lundar.
Litet penningblad.
Wikimedia Commons har media som rör Skogslysing.
Skogslysing (Lysimachia nemorum) är en växtart i familjen viveväxter som förekommer naturligt från västra och centrala Europa, Sicilien och Balkan till Kaukasus. Numera finns arten naturliserad på många håll i världen. I Sverige är arten sällsynt och förekommer bara i Skåne och Småland. Skogslysing är en växer i fuktiga lövkoga och lundar.
Багаторічна зелена рослина, яка може бути від висхідної до повзучої. Стебла досягають довжини від 10 до 30 см. Всі частини рослини голі. Супротивні листки яйцеподібні, 2–3 см завдовжки, знизу — часто з темними цятками. Квітки поодинокі, пазушні, на довгих квітконіжках. Віночок 8–12 мм шириною, оранжево-жовтий, майже до основи розділений на округлояйцевиді, тупі дольки. Пелюстки довжиною від 5 до 8 мм. Насіння завдовжки 1.5 мм.
Вегетативне поширення відбувається за допомогою галузок. Квіти закриваються в похмуру погоду.
Європа: Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Нідерланди, Польща, Словаччина, Швейцарія, Данія, Фарерські острови, Ірландія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Хорватія, Італія, Румунія, Сербія, Словенія, Франція, Португалія, Іспанія. Потребує помірно вологих, поживних, пухких, кам'янисто-глинистих ґрунтів. Населяє гірські й заплавні ліси, букові, дубові, березові й ліщинні ліси поруч із джерелами, узлісся.
В Україні росте на узліссях у Карпатах (Закарпатська область), зрідка[1]. Вербозілля гайове входить у перелік регіонально-рідкісних видів, що потребують охорони в межах Львівської області[2].
