Skřípina kořenující (Scirpus radicans) je vytrvalá rostlina, druh ze širokého rodu skřípina, vyrůstá na vlhkých až mokrých stanovištích a nevadí ji ani trvalé zaplavení kořenů vodou. Je to původní druh české květeny, který je v současnosti ohrožen vymizením.
Rostliny tohoto druhu rostou v širokém, ale nespojitém eurosibiřském areálu. V Evropě se vyskytují ve Střední a Východní Evropě, na jihu Skandinávie i severu Apeninského a Balkánského poloostrova. Další část areálu výskytu je od Uralu východním směrem přes Sibiř až po Koreu a Japonsko.
V České republice roste skřípina kořenující jen roztroušeně, nejbohatší místa výskytu jsou v jižních Čechách.[1][2]
Roste ve vlhkých, výživných, bahnitých nebo písčitých půdách. Nejčastěji ji lze nalézt na březích řek a vodních nádrží, v příkopech, kanálech s líně tekoucí vodou nebo na dnech vypuštěných rybníků. Není náročná na teplo, vyskytuje se od nížin až do podhůří a nevadí ji kolísání hladiny vody.[1][3]
Vytrvalá, hustě trsnatá bylina s lodyhami 50 až 100 cm vysokými. Nižší, neplodné lodyhy se obloukovitě ohýbají k zemi a na koncích zapouštějí kořínky. Přímé, ostře tříhranné lodyhy jsou porostlé pochvami s jazýčky a z nich vyrůstají tmavě zelené, ploché, kýlnaté, asi 1 cm široké listy, které jsou po obvodě drsné a často přerůstají lodyhu.
Na konci lodyhy roste bohatě rozvětvený, volný kružel, který bývá podepřen dvěma neb třemi listeny. Květenství je tvořeno mnoha větvemi s jednotlivými, 5 až 8 mm dlouhými, vejčitě kopinatými klásky s větším počtem oboupohlavných kvítků. Plevy rostou ve spirále a jsou bez osin, spodní bývají prázdné. Okvětní lístky jsou nahrazeny jen šesti dlouhými, hladkými štětinkami, tři tyčinky nesou podlouhlé prašníky a svrchní semeník čnělku s tříramennou bliznou. Kvítky jsou větrosnubné a rozkvétají v červnu až srpnu.
Z opylených kvítků vzniknou trojhranné, světle žluté, asi 1 mm velké nažky vypouklé na jedné nebo dvou stranách.[1][2][3]
Skřípina kořenující se v přírodě České republiky, obdobně jako na Slovensku, vyskytuje poměrně vzácně, je omezována likvidaci potřebných biotopů. V „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ z roku 2012 byla zařazena mezi ohrožené druhy (C3).[1][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu skřípina kořenující ve Wikimedia Commons
Skřípina kořenující (Scirpus radicans) je vytrvalá rostlina, druh ze širokého rodu skřípina, vyrůstá na vlhkých až mokrých stanovištích a nevadí ji ani trvalé zaplavení kořenů vodou. Je to původní druh české květeny, který je v současnosti ohrožen vymizením.
Die Wurzelnde Simse (Scirpus radicans) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Simsen (Scirpus) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Die Wurzelnde Simse ist eine ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 30 bis 80, selten bis zu 150 Zentimetern. Sie bildet keine Ausläufer. Die sterilen Halme sind länger als diejenigen, die einen Blütenstand tragen, sie sind während der Blütezeit weitbogig rings zur Erde geneigt, bewurzeln sich am Ende, und sie erzeugen dadurch Tochterhorste. Sie bildet mittelgroße Horste. Der starr aufrechte Halm ist scharf dreikantig. Die einfachen Laubblätter sind flach bis rinnig und 6 bis 12 mm breit. Die blühenden Stängel sind kürzer als die nichtblühenden.
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli. Der Blütenstand besitzt einen Durchmesser von 2 bis 30 Zentimeter und ist als eine Spirre ausgebildet. Die laubblattartigen Hüllblätter der Spirre sind etwa 1 cm breit, gekielt, am Rande rau und in der Regel so lang wie die Spirre. Die Ährchen sind zahlreich, und sie stehen an den Astenden der Spirre meist einzeln, sehr selten zu zweit oder dritt. Die Spelzen sind eiförmig, abgerundet, sie haben keine Stachelspitze. Die Perigonborsten sind etwa zwei- bis dreimal so lang wie die reife Frucht.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 56 oder 58.[1]
Die Wurzelnde Simse kommt in Europa und in Asien (bis Japan und Korea) vor. In Europa besiedelt sie vor allem den östlichen Teil: Nordwärts bis Mittelschweden und Finnland, westwärts bis Schleswig-Holstein und das Oberrheingebiet, südwärts bis Belfort und das Alpenvorland. In Deutschland gibt es nur wenige Vorkommen, sie tritt gehäuft im Donau-Regengebiet auf, sonst sind ihre Vorkommen in Deutschland vielfach erloschen. So sind alle Vorkommen in Rheinland-Pfalz und im Saarland erloschen. In Baden-Württemberg existiert nur noch ein Fundort.[2] Auch in Schleswig-Holstein ist sie ausgestorben[3].
Die Wurzelnde Simse bevorzugt Gebiete, in denen warme, niederschlagsarme Sommer vorherrschen. Sie erreicht daher in Mitteleuropa die Westgrenze ihres Verbreitungsgebietes. Westlich der Elbe kommt sie nur vereinzelt vor (beispielsweise ehemals isoliert in den Nordvogesen, Umgebung von Bitche). Im Küstengebiet der Ostsee, im Bayerischen Wald und in Österreich ist sie selten (neuere Nachweise[4]), in der Schweiz fehlt sie. Die Standorte der Wurzelnden Simse sind neuerdings seltener geworden. Alle Vorkommen westlich der Elbe sind im Bestand bedroht.
Die Wurzelnde Simse gedeiht am besten auf basenreichen, oft kalkhaltigen, gut durchlüfteten Schlammböden oder schlammigen Sandböden, die durchaus Stickstoff in mäßig hoher Konzentration enthalten können. Die meisten Wuchsorte liegen in temporär wasserführenden Wechselwasserbereichen der Uferzone von Altwassern, Flüssen oder Teichen. Sie kann sowohl auf dem ausgetrockneten Gewässergrund wachsen als auch auf der Wasseroberfläche schwimmende, nicht verwurzelte Herden ausbilden.
Die Art ist Charakterart einer eigenen Pflanzengesellschaft, des Scirpetum radicantis.[5] Charakteristische Begleiter in der artenarmen Pioniergesellschaft sind Alisma plantago-aquatica und Eleocharis palustris.
Scirpus radicans wurde 1793 von Christian Schkuhr erstbeschrieben. Das Homonym Scirpus radicans Poir. ist Synonym der Art Eleocharis radicans (nomen illegitimum). Die Art gehört in der Gattung zur Untergattung Scirpus s. str. Ihre Zugehörigkeit wurde in neueren Arbeiten, auch unter Verwendung molekularer Methoden (Vergleich homologer DNA-Sequenzen) bestätigt.[6]
Die Wurzelnde Simse (Scirpus radicans) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Simsen (Scirpus) innerhalb der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae). Sie ist in Eurasien verbreitet.
Scirpus radicans is a species of flowering plant belonging to the family Cyperaceae.[1]
Its native range is Europe to Japan.[1]
Scirpus radicans is a species of flowering plant belonging to the family Cyperaceae.
Its native range is Europe to Japan.
Juurduv kõrkjas (Scirpus radicans) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Juurduv kõrkjas andmebaasis eElurikkus 
Juurduv kõrkjas (Scirpus radicans) on lõikheinaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Juurtokaisla (Scirpus radicans) on lähinnä Keski- ja Itä-Euroopassa tavattava tulvarantojen pioneerikasvi. Suomessa juurtokaisla on varsin harvinainen ja uhanalainen.
Monivuotinen juurtokaisla kasvaa 50–100 cm korkeaksi. Kasvin varsi on pysty, tylpän kolmisärmäinen, nivelikäs ja lehdekäs. Lehdet ovat tummanvihreitä, tiheäsuonisia, 6–15 mm:n levyisiä ja 20–30 cm pitkiä. Laidoilta ja keskisuonen alta lehdet ovat karheita. Kukintohaarat ovat sileitä. Kukinto on iso, lähes pallomainen ja kolmesta neljään kertaa haarainen. Tähkiä kukinnossa on tavallisesti yli 100. Tähkät ovat 3–7 mm pitkiä, yksittäisiä, perällisiä ja kapeahkoja. Kehäsukaset ovat pähkylää paljon pienempiä, kiharaisia ja sileitä. Juurtokaisla kukkii kesä-elokuussa.[1]
Juurtokaisla tuottaa runsaasti siemeniä ja muodostaa maahan siemenpankin. Se lisääntyy myös kasvullisesti. Tyvestä ja taipuneen varren solmukohdista nousee usein sivuversoja ja veden korkeuden vaihdellessa varsi voi juurtua monesta kohdasta maahan.[2] Tämä lienee antanut kasville muun muassa sen suomenkielisen nimen.
Juurtokaisla muistuttaa läheisesti korpikaislaa (S. sylvaticus), joka on sitä Suomessa huomattavasti yleisempi. Varsinkin nuorina lajien erottaminen toisistaan on hankalaa.[1]
Juurtokaislan pääesiintymisalue ulottuu Saksasta itään läpi itäisen Keski-Euroopan, Romanian, Ukrainan ja Venäjän Uralille asti. Euroopassa pohjoisimmat havainnot lajista ovat Etelä-Norjasta, Keski-Ruotsista, Itä-Suomesta ja Karjalankannakselta. Satunnaisemmin juurtokaislaa tavataan läpi Venäjän Keski-Aasian ja Siperian aina Tyynellemerelle saakka.[3] Suomessa juurtokaislaa tavataan Kymenlaaksossa Kouvolassa ja Kotkassa sekä Pohjois-Karjalassa Joensuussa, Liperissä ja Rääkkylässä.[2][4]
Juurtokaisla kasvaa järvien ja jokien liejuisilla rannoilla ja kosteilla tulvaniityillä.[1] Se on muuttunut yhä harvinaisemmaksi, koska rannoilla ei laidunneta ja tulvimista on rajoitettu vesien säännöstelyllä.[2]
Juurtokaisla (Scirpus radicans) on lähinnä Keski- ja Itä-Euroopassa tavattava tulvarantojen pioneerikasvi. Suomessa juurtokaisla on varsin harvinainen ja uhanalainen.
Korjenita škripina (Scirpus radicans) je rostlina ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). Dalše serbske mjeno je korjenita syć.
Korjenita škripina (Scirpus radicans) je rostlina ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae). Dalše serbske mjeno je korjenita syć.
Sitowie korzenioczepne (Scirpus radicans Schkuhr) – gatunek roślin należący do rodziny ciborowatych (Cyperaceae). Występuje od Hiszpanii na zachodzie po Japonię na wschodzie[2]. W Polsce jest gatunkiem rzadkim; rośnie w rozproszeniu na terenie całego kraju[3].
Bylina, hemikryptofit. Rośnie na wilgotnych łąkach i brzegach wód. Kwitnie w czerwcu i lipcu. Liczba chromosomów 2n = 56[5].
Roślina umieszczona na Czerwonej listy roślin i grzybów Polski (2006)[6] w grupie gatunków narażonych na wymarcie (kategoria zagrożenia V). W wydaniu z 2016 roku otrzymała kategorię NT (bliski zagrożenia)[7].
Sitowie korzenioczepne (Scirpus radicans Schkuhr) – gatunek roślin należący do rodziny ciborowatych (Cyperaceae). Występuje od Hiszpanii na zachodzie po Japonię na wschodzie. W Polsce jest gatunkiem rzadkim; rośnie w rozproszeniu na terenie całego kraju.
Багаторічна трав'яниста рослина 60–125(150) см заввишки. Кореневище коротке. Стебла з довгими бічними пагонами, які дугою пригинаються до ґрунту і на верхівці вкорінюються. Листки до 2 см шириною, плоскі. Навколоцвітні щетинки в 2–3 рази довші за горішок, звивисті, майже гладенькі. Колоски загострені, ланцетні, чорнуваті, 5–8 мм довжиною, сидять по 1 на кінцях гладких гілочок розлого-волотистого суцвіття 10–20 см завдовжки. Колоски від довгасто-яйцюватих до вузько-яйцюватих, 5–8 × ≈ 2 мм, рясноквіті. Колоскові луски щільно розташовані, довгасті, ≈ 2 мм, перетинчасті, обидві поверхні темно-сірувато-чорні, серединна жилка блідо-жовта, основа іноді солом'яного кольору, поля на верхівці війчасті, вершина округла. Пиляки ≈ 1 мм, лінійно-довгасті. Горішок блідо-жовтий, оберненояйцюватий, ≈ 1 мм, стиснутий з 3 боків. 2n = 56[2][3].
Поширений у помірній Євразії від Іспанії до Японії[4][5].
В Україні зростає на заболочених лугах, краях лісових боліт — в Поліссі звичайний; спорадично в басейні Сів. Дінця. Лікарська рослина[2].
Це незавершена стаття про Осокові.Scirpus radicans là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được Schkuhr miêu tả khoa học đầu tiên năm 1793.[1]
Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Scirpus radicans là loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được Schkuhr miêu tả khoa học đầu tiên năm 1793.
东北藨草（学名：Scirpus radicans），为莎草科藨草属下的一个植物种。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
