300-1500 m.
Alopecurus myosuroides (lat. Alopecurus myosuroides) — qırtıckimilər fəsiləsinin tülküquyruq cinsinə aid bitki növü.
Alopecurus myosuroides (lat. Alopecurus myosuroides) — qırtıckimilər fəsiləsinin tülküquyruq cinsinə aid bitki növü.
Planhigyn blodeuol Monocotaidd a math o wair yw Cynffonwellt du sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Poaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Alopecurus myosuroides a'r enw Saesneg yw Black-grass.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cynffonwellt Du, Cynffonwellt Ddu, Chwyn Newynog, Rhonwellt y Cadno Eiddil.
Gall dyfu bron mewn unrhyw fan gan gynnwys gwlyptiroedd, coedwigoedd a thwndra. Dofwyd ac addaswyd y planhigyn gan ffermwyr dros y milenia; chwiorydd i'r planhigyn hwn yw: india corn, gwenith, barlys, reis ac ŷd.
Planhigyn blodeuol Monocotaidd a math o wair yw Cynffonwellt du sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Poaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Alopecurus myosuroides a'r enw Saesneg yw Black-grass. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cynffonwellt Du, Cynffonwellt Ddu, Chwyn Newynog, Rhonwellt y Cadno Eiddil.
Gall dyfu bron mewn unrhyw fan gan gynnwys gwlyptiroedd, coedwigoedd a thwndra. Dofwyd ac addaswyd y planhigyn gan ffermwyr dros y milenia; chwiorydd i'r planhigyn hwn yw: india corn, gwenith, barlys, reis ac ŷd.
Psárka polní (Alopecurus myosuroides) je jednoletá tráva, jeden ze čtyř druhů rodu psárka rostoucích v České republice. Tento druh, zdomácnělý archeofyt považovaný za plevel, se ještě před půl stoletím vyskytoval v české přírodě jen vzácně. V současnosti se intenzivně rozšiřuje a zapleveluje hlavně obiloviny.
Druh pochází z území rozprostřeného na jih od Alp, z evropských i afrických oblasti okolo Středozemního moře až po Střední Asii. V dávné minulosti byl, pravděpodobně s osivem, zavlečen téměř do všech evropských zemí a později také do Číny, Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.
V ČR zprvu rostl převážně na ruderálních stanovištích, po 2. světové válce se jeho výskyt zintenzívnil a začal se přesouvat do polních lokalit. Na větší vzdálenosti je zavlékán hlavně se semeny obilnin a travin, často ho nalezneme růst podél železničních tratí a na různých překladištích. Plevel má zatím v ČR pouze lokální význam, ale v některých teplejších lokalitách Čech je již silně přemnožen. Evropou se postupně šíří směrem na sever.[1][2][3]
Vyskytuje se především na středních až těžkých vlhkých půdách dobře zásobených vápníkem a ostatními živinami. Nejčastěji to jsou naplaveniny, hnědozemě a gleje. Rostlina silně odnožuje, průměrně vytvoří až 6 odnoží. Pro klíčení potřebuje teplotu mezi 3 až 5 °C a dostatek vláhy, nejsnáze klíčí z povrchových vrstev, světlo urychluje vzcházení.[2][3][4]
Jednoletá, trsnatá, trávovitá rostlina s 20 až 50 cm vysokými, na bázi větvenými, rýhovanými a drsnými stébly se třemi až pěti lysými kolénky. Stébla bývají někdy poléhavá a ve spodních kolénkách prohnutá. Listové čepele, asi 4 až 8 mm široké a 5 až 15 cm dlouhé jsou ploché, rýhované a na líci a po okrajích drsné. Pochvy jsou slabě nafouklé a drsné, tupý jazýček bývá okolo 2 mm dlouhý a ouška chybí.
Květenství je hustý, úzce válcovitý lichoklas, 5 až 12 cm dlouhý a 3 až 5 mm široký. Jeho krátké větévky jsou tvořeny jedním až dvěma šedozelenými klásky asi 6 mm dlouhými s kratičkými stopkami. Klásky jsou jednokvěté, oboustranně stlačené a za zralosti vcelku opadavé. Obě plevy jsou stejné, trojžilné, zploštělé, bělavé, do poloviny srostlé a bezosinné. Kopinaté pluchy mají asi 8 mm dlouhou osinu vyčnívající daleko z klásku, plušky schází. V kvítku jsou tři tyčinky s prašníky a semeník se dvěma čnělkami s krátkými bliznami. Kvete od května do července, opylování je anemogamické.
Obilky jsou zploštělé, elipsoidní, 5 až 6 mm dlouhé, pluchaté, osinaté a slámově žluté, hnědé či nafialovělé. Na rostlině běžné velikosti jich dozrává okolo 300, na silně odnožené i tisíc. Rozšiřují se větrem, vodou, s osivem obilnin i travin, statkovými hnojivy i technikou.[2][3][4][5]
Psárku polní lze spolehlivě odlišit od ostatních druhů rostoucích v ČR pomoci kvantitativních znaků. Psárka polní a psárka luční mají znatelně delší osiny a delší lichoklasy než jednoleté psárka plavá a psárka kolénkatá. Vytrvalá psárka luční se od jednoleté psárky polní liší tlustšími lichoklasy a hlavně životní formou.[3]
Rostliny se rozmnožují výhradně generativně semeny (obilkami), která mají krátkou dobu dormance. Mladé semenáčky často vzcházejí z čerstvě dozrálých a z klásků vypadaných obilek již počátkem podzimu, jsou odolné, většinou zimu přežijí a na jaře pokračují v růstu; zbytek semen vyklíčí koncem března. Špatně vzcházejí z hloubky nad 5 cm, v půdě však vydrží živé po několik let.[2][4]
Tato rostlina patří mezi škodlivé plevele obilovin. Zapleveluje zejména ozimé obilniny, ale může se vyskytovat i v řepce, jarních obilninách, v porostech jetele a dalších plodinách. Vyznačuje se vysokou konkurenceschopností a plošnou rozpínavosti. Velmi dlouho vydrží zásoba semen v půdě.
V zemích západní Evropy, v poslední době i v Česku, byly shledány populace psárky polní rezistentní proti herbicidním přípravkům. Za nejspolehlivější preventivní ochranu před zaplevelením polí je považována kombinace těchto opatření: střídání plodin, zpracování půdy (orba, plečkování, vláčení), čistota osiva, výživa pěstovaných rostlin i kvalita statkových hnojiv.[2][3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu psárka polní ve Wikimedia Commons
Psárka polní (Alopecurus myosuroides) je jednoletá tráva, jeden ze čtyř druhů rodu psárka rostoucích v České republice. Tento druh, zdomácnělý archeofyt považovaný za plevel, se ještě před půl stoletím vyskytoval v české přírodě jen vzácně. V současnosti se intenzivně rozšiřuje a zapleveluje hlavně obiloviny.
Das Acker-Fuchsschwanzgras (Alopecurus myosuroides Huds., Synonym: Alopecurus agrestis L.), kurz auch Ackerfuchsschwanz genannt, ist eine einjährige Pflanzenart aus der Gattung der Fuchsschwanzgräser (Alopecurus) innerhalb der Familie der Süßgräser (Poaceae).
Das Acker-Fuchsschwanzgras ist eine einjährige Pflanze und wächst meist winterannuell und büschelig. Die Halme werden 15 bis 80 cm hoch, sind am Grund dicht verzweigt und aufrecht bis gekniet-aufsteigend. Ihre Oberfläche ist stark gerieft, entlang der ganzen Länge rau. Der Halm hat drei bis fünf Knoten. Die Blattscheiden sind rau, die obersten sind leicht aufgeblasen, die untersten sind sehr dünn. Das Blatthäutchen ist ein häutiger Saum von 2 bis 5 mm Länge. Die Blattspreiten sind 4 bis 15 cm lang und 3 bis 8 mm breit. Sie sind flach-ausgebreitet und besonders an der Oberseite und am Rand rau.
Die Scheinähre ist 3 bis 12 cm lang, 4 bis 6 mm breit und dicht walzenförmig. Die Ährchen bestehen aus nur einer Blüte. Ohne Granne sind die Ährchen 4 bis 7 mm lang und von schmal-elliptischer Form. Zur Reife fallen sie als Ganzes ab. Die Hüllspelzen sind untereinander gleich. Im untersten Drittel bis Hälfte sind sie an den Rändern verwachsen. Sie haben drei Nerven und sind so lang wie das Ährchen, lanzettlich, mit Kiel, der in der oberen Hälfte 0,3 bis 0,5 mm breite Flügel hat. Kiel und Seitennerven sind im unteren Bereich behaart. Die Deckspelze ist viernervig, etwa gleich lang wie die Hüllspelze, lanzettlich, kahl. Im untersten Drittel sind ihre Ränder verwachsen, der Rücken trägt im untersten Viertel eine Granne. Die Granne ist gekniet, 8 bis 12 mm lang, die Untergranne ist gedreht, die Obergranne ist gerade, rau und ragt meist rund 4 mm über das Ährchen hinaus. Die Vorspelze fehlt. Die Staubbeutel sind 2,5 bis 4,5 mm lang. Blütezeit ist im Mai und im August/September.
Die Frucht ist 2 bis 3 mm lang, lang elliptisch und seitlich zusammengedrückt. Die Chromosomenzahl ist 2n = 14.[1]
Das Acker-Fuchsschwanzgras kommt von Westeuropa und dem Mittelmeerraum bis Zentralasien vor.[2] In Nordamerika und anderen Gebieten wurde es eingeschleppt.[3]
In Mitteleuropa ist die Art alteingebürgert (Archäophyt). Im Südwesten, Westen und Norden Deutschlands ist die Art alteingebürgert und häufig. In Mittel- und Ostdeutschland ist sie häufig eingeschleppt und galt früher als sehr selten. In Österreich galt sie ebenfalls lange als sehr selten und unbeständig, scheint sich aber auszubreiten[4].
Das Acker-Fuchsschwanzgras wächst in Getreidefeldern, besonders in Wintergetreide. Daneben ist es an Wegen, auf Schuttplätzen, auf Brach- und Ödland zu finden. Es wächst auf mäßig frischen, nährstoff- und basenreichen Lehmböden, die oft kalkhaltig, humusarm und neutral bis mäßig sauer sind. Es ist eine Halblichtpflanze und ein Lehmzeiger.
Pflanzensoziologisch ist es eine Verbandskennart der Haftdolden-Gesellschaften (Caucalidion platycarpi), kommt aber auch regelmäßig in Windhalm-Gesellschaften vor (Aperion spicae-venti).[1]
In Ostfriesland ist für das Acker-Fuchsschwanzgras auch die Bezeichnung Swartgras belegt.[5]
In Wintergetreide-Feldern kann das Acker-Fuchsschwanzgras als Unkraut auftreten. Wenn auf Feldern mehrfach Getreide angebaut wird, breitet es sich rasch aus. Eine Bekämpfung gilt als schwierig und erfolgt meist durch Fruchtwechsel.
Im integrierten Ackerbau entstehen durch das Acker-Fuchsschwanzgras dadurch erhebliche Ertragseinbußen, weil diese Grasart gegenüber verschiedenen Herbiziden Multiresistenzen entwickelt hat.[6]
Neben den in den Einzelnachweisen aufgeführten Quellen beruht der Artikel auf folgenden Unterlagen:
Das Acker-Fuchsschwanzgras (Alopecurus myosuroides Huds., Synonym: Alopecurus agrestis L.), kurz auch Ackerfuchsschwanz genannt, ist eine einjährige Pflanzenart aus der Gattung der Fuchsschwanzgräser (Alopecurus) innerhalb der Familie der Süßgräser (Poaceae).
Alopecurus myosuroides is an annual grass, native to Eurasia, found in moist meadows, deciduous forests, and on cultivated and waste land.[2] It is also known as slender meadow foxtail, black-grass, twitch grass, and black twitch.
It can grow up to 80 cm high, often growing in tufts. The leaves are hairless. Leaf sheath is smooth, green to purplish in colour. The leaf blade is pointed, 3 to 16 cm long and 2-8 millimeters wide, green, rough in texture.[2] The spikelets are cylindrical, yellow-green, pale green or purple in colour, and may be 1-12 centimeters long.[3]
It flowers from May to August.[4]
In the UK, where it is known to farmers as black-grass, it is a major weed of cereal crops as it produces a large amount of seed which is shed before the crop is cut. It has developed resistance to a range of herbicides used to control it. Herbicide resistance testing is often needed to understand what herbicides will be effective at treating it.[5] It can occur at very high densities, competing with the crop and seriously reducing the yield of crops such as wheat and barley if not controlled.
The seeds have a short period of dormancy and viability, and the numbers may be reduced by surface cultivation after harvest.
Alopecurus myosuroides is an annual grass, native to Eurasia, found in moist meadows, deciduous forests, and on cultivated and waste land. It is also known as slender meadow foxtail, black-grass, twitch grass, and black twitch.
Alopecurus myosuroides, komune konata kiel Kampalopekuro, estas palearktisa vegetala specio de la subfamilio de Pooideae. Ĝi estas unujara. Myosuroides signifas greke musovostoforma.
Kutime ĝi kreskiĝas nature en la samaj zonoj produktantaj de tritiko kaj pro tio oni konsideras malbonigan herbon por tiu kultivado. Aroj posedas rezisteco pri plejoftaj herbicidoj.
La dunoma Alopecurus signifas (el la antikva greka lingvo) "vulpovosto-n". La specifa epiteto, myosuroides, signifas "formon de musovosto". Ĉi tiuj nomoj raportas al la formo de la longa, maldika, cilindra infloresko.
Ĝi altas 20-70 cm[1]. Spiketo havas unu floron. La du glumoj kunfandiĝas. La ekstera glumo altas kiel la spiketo kaj kiel la ekstera paleo. La ekstera paleo havas longan fleksan ariston. Ne estas interna paleo. La floroj estas protoginaj. La haroj de la spinoj de la glumoj estas malongaj.
Blumeria graminis kaj Claviceps purpurea estas parazitoj de alopekuro.
Alopecurus myosuroides, komune konata kiel Kampalopekuro, estas palearktisa vegetala specio de la subfamilio de Pooideae. Ĝi estas unujara. Myosuroides signifas greke musovostoforma.
Kutime ĝi kreskiĝas nature en la samaj zonoj produktantaj de tritiko kaj pro tio oni konsideras malbonigan herbon por tiu kultivado. Aroj posedas rezisteco pri plejoftaj herbicidoj.
Alopecurus myosuroides es una hierba de la familia de las gramíneas. Es originaria de Norteamérica.
Puede alcanzar hasta 80 cm de alto, frecuentemente se encuentra en macollas. Las hojas no son lampiñas. La vaina de la hoja es lisa, de color verde a púrpura. La lámina de la hoja mide, de 3 a 16 cm de largo, verde, de textura áspera. Las espiguillas son cilíndricas, de color verde amarillo, verde pálido o púrpura en color. Florece de mayo a agosto.[1]
En el Reino Unido, donde se conoce por los agricultores como hierba negra, es una de las principales malezas de los cultivos de cereales, ya que produce una gran cantidad de semilla que es derramada antes de que se corte la cosecha. Ha desarrollado resistencia a una amplia gama de herbicidas utilizadas para controlarla. Puede aparecer en densidades muy altas en competencia con el cultivo y reducir seriamente el rendimiento de los cultivos tales como trigo y cebada si no se controla. Las semillas tienen un corto período de latencia y de viabilidad, y las cantidad puede ser reducida por el cultivo de la superficie después de la cosecha.
Alopecurus myosuroides fue descrita por William Hudson y publicado en Flora Anglica 1: 23. 1762.[2]
Alopecurus nombre genérico que proviene del griego alopes -ekos, (zorro), y oura (cola), por la forma de la panícula.[3]
myosuroides: epíteto compuesto que significa "similar a Myosurus".
NOTA: Los nombres que presentan enlaces son sinónimos en otras especies:
Alopecurus myosuroides es una hierba de la familia de las gramíneas. Es originaria de Norteamérica.
Roti-rebasesaba ehk põld-rebasesaba (Alopecurus myosuroides) on kõrreliste sugukonda rebasesaba perekonda kuuluv üheaastane rohttaim. Eestis on roti-rebasesaba võõrliik, esmaleid 1905. aastal.[1]
Pööristähk mõlemast otsast ahenev, valkjasroheline või lillakirju. Lehed on 3–5 mm laiad ja kõrgete roodudega. Lehetuped ja kõrs karedad. 4–5 mm pikkused paljad piklikovaalsed pähikud 1-või 2-kaupa raokestel. Libled kitsa tiivulise andruga ja teritunud sirge tipuga. Ohe 5–8 mm pikkune, põlvjas ja pähikust kaugele väljaulatuv. Taim kasvab 10 kuni 50 cm kõrguseks.[2]
Eestis seni leitud raudteedelt.[2]
Eestis harva.[2]
Roti-rebasesaba terised
Roti-rebasesaba
Roti-rebasesaba mõlemas otsas ahenev pööristähk
Roti-rebasesaba ehk põld-rebasesaba (Alopecurus myosuroides) on kõrreliste sugukonda rebasesaba perekonda kuuluv üheaastane rohttaim. Eestis on roti-rebasesaba võõrliik, esmaleid 1905. aastal.
Rikkapuntarpää (Alopecurus myosuroides) on yksivuotinen rikkakasvi ja kuuluu samaan sukuun viljellyn nurmipuntarpään (Alopecurus pratensis) kanssa.
Rikkapuntarpää voi kasvaa jopa metrin korkuiseksi. Sen kukinto on tiivis tähkä, joka kasvaa 3–12 cm pitkäksi ja 4–6 mm leveäksi, hyvin samantapaiseksi kuin nurmipuntarpäällä. Lehdet ovat 4–15 cm pitkät ja 3–8 mm leveät. Siemen on 2–3 mm pitkä ja ovaalimainen.
Rikkapuntarpää on kotoisin Aasiasta ja Pohjois-Amerikasta. Sitä on alettu viljellä rehuksi ja laidunheinänä myös Australiassa ja Pohjois-Amerikassa. Rikkapuntarpäätä kasvaa viljakasvustossa, etenkin syysviljakasvustossa.
Rikkapuntarpää (Alopecurus myosuroides) on yksivuotinen rikkakasvi ja kuuluu samaan sukuun viljellyn nurmipuntarpään (Alopecurus pratensis) kanssa.
Alopecurus myosuroides
Alopecurus myosuroides, le vulpin des champs, est une espèce de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, sous-famille des Pooideae, originaire des régions tempérées d'Eurasie et d'Afrique du Nord.
Le vulpin des champs est une plante herbacée annuelles, très commune que l'on rencontre au bords des chemins, dans les champs et les friches.
Plante rudérale et mauvaise herbe des champs cultivés, elle est cependant cultivée comme plante fourragère.
Considérée comme nuisible dans les champs cultivés (mais non dans les prairies), elle est une des cibles des désherbants chimiques qui provoquent l'apparition de populations locales résistantes[2]. Dans les champs, sa germination peut être favorisée par les pratiques agricoles et témoigne de l'état du sol.
Le nom générique, Alopecurus, signifie « queue de renard ». L'épithète spécifique, myosuroides, signifie « en forme de queue de souris ». Ces désignations font référence à la forme de l'inflorescence allongée, fine et cylindrique.
Faux blé, folle farine, queue-de-renard, queue-de-renard des champs, queue-de-rat, vulpin agreste, vulpin des champs, vulpin fausse-queue de souris, vulpin des champs, queue-de-rat, trompe-bonhomme [3].
Alopecurus myosuroides est une herbe à tiges dressées, souvent couchées à la base puis redressées, de 60 cm de haut. Les feuilles sont vertes, avec un limbe assez large, relativement court, terminé en pointe aiguë. Cette plante ressemble étonnamment aux plants de céréales avant la floraison, d'où le nom vernaculaire de « trompe-bonhomme ». Elle présente des inflorescences en panicules spiciformes, allongées, de 12 cm de long, de forme cylindrique effilée aux deux extrémités. Les rameaux comptent un ou deux épillets uniflores et sont appliqués de façon serrée les uns sur les autres. Les fleurs sont vertes, tirant souvent sur le violacé. Elle fleurit du printemps à l'été (entre avril et août). La semence est constituée d'un caryopse entouré de deux glumes courtement ciliées et coalescentes jusqu'à mi-hauteur. La glumelle inférieure est munie d'une arête longue et flexueuse. Les fleurs sont protogynes.
Cette espèce est originaire des régions tempérées de l'Ancien Monde : Europe, y compris les îles Britanniques, Afrique du Nord, Asie occidentale et centrale (de la Turquie à l'Afghanistan), et sous-continent indien.
Elle s'est naturalisée dans tous les continents, notamment en Amérique du Nord où elle est considérée comme une plante envahissante. Elle est présente surtout en plaine.
La sous-espèce Alopecurus myosuroides subsp. myosuroides est la forme la plus commune du vulpin des champs, largement distribuée en Europe, et introduite en particulier en Asie du Sud et en Amérique du Nord et du Sud. La sous-espèce Alopecurus myosuroides subsp. tonsus a une aire de répartition restreinte limité à la Grèce, la Turquie et Chypre[4].
Deux sous-espèces ont été reconnues en 1989[5], notamment sur les caractères des arêtes : La sous-espèce myosuroides présente des arêtes longues de 8 à 12 mm qui sont exsertes des glumes tandis que la sous-espèce tonsus a des arêtes courtes et non exsertes des glumes, ou pas d'arête du tout (glumes mutiques)[4].
Selon Catalogue of Life (31 mars 2018)[6] :
Selon Tropicos (31 mars 2018)[7] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
L'espèce n'est pas menacée dans le monde, ni en France. Elle est classée Espèce de préoccupation mineure (LC) par l'UICN.
Le vulpin des champs est une plante fourragère cultivée dans les prairies naturelles et artificielles. Cette plante est cependant moins appréciée que le vulpin des prés.
Considérée aussi comme une mauvaise herbe envahissante dans les cultures d'hiver, notamment de céréales, cette plante se reproduit essentiellement par les graines, très abondantes, et qui arrivent à maturité bien avant celles des céréales. La capacité de cette espèce à germer très rapidement (faible durée d'inhibition) lui permet d'infester les semis de céréales d'automne.
Le vulpin des champs est une monocotylédone allogame dont la pollinisation est réalisée à partir du vent (plante anémophile). C'est une adventice pour de nombreuses cultures, en particulier chez les céréales. La dissémination des graines se fait de manière barochore et chaque pied peut produire jusqu'à 3 000 graines. On retrouve le vulpin principalement dans les céréales d'hiver, sa germination se faisant essentiellement en automne.
L'utilisation intensive d'herbicides depuis les années 1940 a favorisé l'apparition de populations contenant des individus résistants, faisant de cette adventice un problème non négligeable pour les agriculteurs[8].
Il contribue également à amplifier les attaques d'ergot du seigle sur les céréales en servant de plante-relais : sa floraison plus précoce que celle des céréales permet une contamination primaire par les ascospores de Claviceps purpurea et la formation de miellat chargé de conidies. Ce miellat est transmis aux cultures par les insectes, les frottements entre épis ou la pluie et provoque une contamination secondaire.
Alopecurus myosuroides
Alopecurus myosuroides, le vulpin des champs, est une espèce de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, sous-famille des Pooideae, originaire des régions tempérées d'Eurasie et d'Afrique du Nord.
Le vulpin des champs est une plante herbacée annuelles, très commune que l'on rencontre au bords des chemins, dans les champs et les friches.
Plante rudérale et mauvaise herbe des champs cultivés, elle est cependant cultivée comme plante fourragère.
Considérée comme nuisible dans les champs cultivés (mais non dans les prairies), elle est une des cibles des désherbants chimiques qui provoquent l'apparition de populations locales résistantes. Dans les champs, sa germination peut être favorisée par les pratiques agricoles et témoigne de l'état du sol.
Mišji repak (oranični lisičji repak, poljski repak, lat. Alopecurus myosuroides), jednosupnica uz porodice trava, pripada rodu repka. Rasprostranjena je po dijelovima Europe, Azije i Sjeverne Afrike, a udomaćila se i po ostalim kontinentima (Sjeverna i Južna Amerika i Australija).[1]
Jednogodišnja je biljka, uspravne stabljike sa 3 do 5 čvorova, naraste do 80cm. visine. Voli vlažna plodna tla, česta po oranicama i vinogradima, uz putova i zašuštenim mjestima. Poljoprivrednici je smatraju korovom, a krmna vrijednost joj je malena.
Ime vrste myosuroides dolazi od grčkog mys, miš, oura, rep i eidos, izgled, zbog sličnosti s mišjim repom. [2]
Rólny liščak (Alopecurus myosuroides) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae).
Rólny lišćak je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač do 80 cm. Rostlina rosće w małkich promjenjach.
Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 3 hač do 9 mm.
Kćěje wot meje hač do oktobra. Huste kwětnistwo su blědozelenje, zelenje abo wioletnje přeběžene docpěwa tołstosć wot 3 hač do 6 mm a dołhosć wot 5 hač do 10 cm. Wone łopjena daloko přesahuja.
Rosće na rolach, na drjebiznje, na winicach a na pućowych kromach. Preferuje wutkate pódy.
Rólny liščak (Alopecurus myosuroides) je rostlina ze swójby słódkich trawow (Poaceae).
Pelinis pašiaušėlis (Alopecurus myosuroides) – miglinių (Poaceae) šeimos žolinių augalų rūšis. Kilusi iš Eurazijos ir Šiaurės Amerikos.
Augalas vienmetis arba dvimetis. Stiebas status, 20-45 cm aukščio. Lapai linijiški, beplaukiai, 1 cm pločio. Žiedynas – 3-12 cm ilgio varpa su žalsvais ar pupuriškais žiedeliais. Žydi birželio-rugsėjo laikotarpiu.
Peļastu lapsaste (latīņu: Alopecurus myosuroides) ir viengadīgs vai divgadīgs 20 - 45 cm augsts lakstaugs. Diezgan bieži sastopams ceļmalās, laukos. Adventīvs augs. Stumbrs stāvs, kails. Lapas pamīšus, vienkāršas, veselas, lineāras, līdz 1 cm platas, plakanas, augšējās skarbas. Lapu makstis zilganzaļas, garas, gludas, dažreiz, sevišķi augšējās, redzami uzpūstas, mēlīte līdz 0,2 cm gara, aptver stumbru un augšā sašaurinās. Zied no jūnija līdz septembrim. Ziedkopa - šaura, abos galod smaila, ne visai blīva vārpskara. Vārpiņas sīkas, ar 1 ziedu, sakārtotas pa nedaudzām uz īsiem zariņiem, kas piespiesti pie ziedkopas galvenās ass. Vārpiņas plēksnes 2, vārpiņas garumā vai nedaudz īsākas, ar šķautni, malas gandrīz līdz pusei saaugušas, dzīslas (1) 3, šķautne ar īsiem matiņiem. Zieda plēksne 1, ārējā, nedaudz garāka par vārpiņas plēksnēm, tās akots sākas augstāk par plēksnes vidu un ir aptuveni divas reizes garāks par plēksni. Auglis - līdz 0,3 cm garš grauds. Sāk augt agrā pavasarī un vasarā zied vairākas reizes. Sastopams kā nezāle.
Duist (Alopecurus myosuroides) is een eenjarige of tweejarige plant uit de grassenfamilie (Gramineae of Poaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië. In Nederland komt Duist voornamelijk voor in het oosten, noordoosten en in het rivierengebied. Daarnaast komt de plant voor in Zeeland en Zuid-Limburg. Duist komt algemeen voor op bouwland op open, vochtige, voedselrijke kleigronden en zandige leem. In wintergranen op kleigrond wordt de soort beschouwd als een te bestrijden onkruid. De soort is resistent tegen de meeste herbiciden.
De plant wordt 20-80 cm hoog en stoelt (vorming van zijspruiten) aan de voet sterk uit. De voet van de plant is paars. De bladeren zijn ruw, lopen langzaam spits toe en hebben een gegroefde bladrand. Het getande tongetje (ligula) is 2,2 mm lang.
Duist bloeit van mei tot juli met 2-12 cm lange aarpluim. De spoelvormige aarpluim is aan beide zijden versmald. De zeer kort behaarde, 6,5 mm lange kelkkafjes zijn tot ongeveer halverwege vergroeid en hebben een zeer smal gevleugelde voet. De aartjes zijn 4,5-7 mm lang. Het onderste 5 mm lange kroonkafje (lemma) is lang genaald. De kafnaald is geknikt en iets boven de basis van het kafje ingeplant. De wit of paarse helmhokjes zijn 3-4 mm lang.
De vrucht is een graanvrucht. Aan een aarpluim komen 100 tot 200 zaden tot ontwikkeling. De kiemrust is ongeveer 2 maanden en de zaden blijven in de grond meer dan 7 jaar kiemkrachtig.
Zie de categorie Alopecurus myosuroides van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. Duist (Alopecurus myosuroides) is een eenjarige of tweejarige plant uit de grassenfamilie (Gramineae of Poaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië. In Nederland komt Duist voornamelijk voor in het oosten, noordoosten en in het rivierengebied. Daarnaast komt de plant voor in Zeeland en Zuid-Limburg. Duist komt algemeen voor op bouwland op open, vochtige, voedselrijke kleigronden en zandige leem. In wintergranen op kleigrond wordt de soort beschouwd als een te bestrijden onkruid. De soort is resistent tegen de meeste herbiciden.
De plant wordt 20-80 cm hoog en stoelt (vorming van zijspruiten) aan de voet sterk uit. De voet van de plant is paars. De bladeren zijn ruw, lopen langzaam spits toe en hebben een gegroefde bladrand. Het getande tongetje (ligula) is 2,2 mm lang.
Duist bloeit van mei tot juli met 2-12 cm lange aarpluim. De spoelvormige aarpluim is aan beide zijden versmald. De zeer kort behaarde, 6,5 mm lange kelkkafjes zijn tot ongeveer halverwege vergroeid en hebben een zeer smal gevleugelde voet. De aartjes zijn 4,5-7 mm lang. Het onderste 5 mm lange kroonkafje (lemma) is lang genaald. De kafnaald is geknikt en iets boven de basis van het kafje ingeplant. De wit of paarse helmhokjes zijn 3-4 mm lang.
De vrucht is een graanvrucht. Aan een aarpluim komen 100 tot 200 zaden tot ontwikkeling. De kiemrust is ongeveer 2 maanden en de zaden blijven in de grond meer dan 7 jaar kiemkrachtig.
Multimedia w Wikimedia Commons Wyczyniec polny (Alopecurus myosuroides Huds.) – gatunek wieloletniej rośliny, należącej do rodziny wiechlinowatych. Jako gatunek rodzimy rośnie w zachodniej i południowej Europie, północnej Afryce i południowo-zachodniej Azji. Ponadto zawleczony na pozostałą część Europy, do Ameryki i Australii[2].
Roślina dwuletnia, chwast. Rośnie na polach, ugorach i rowach. Kwitnie od maja do lipca. Liczba chromosomów 2n = 14[4]. Gatunek charakterystyczny zbiorowisk chwastów upraw okopowych z rzędu Polygono-Chenopodietalia[5].
Gatunek zróżnicowany na dwie odmiany[2]:
Wyczyniec polny (Alopecurus myosuroides Huds.) – gatunek wieloletniej rośliny, należącej do rodziny wiechlinowatych. Jako gatunek rodzimy rośnie w zachodniej i południowej Europie, północnej Afryce i południowo-zachodniej Azji. Ponadto zawleczony na pozostałą część Europy, do Ameryki i Australii.
Alopecurus myosuroides é uma espécie de planta com flor pertencente à família Poaceae.
A autoridade científica da espécie é Huds., tendo sido publicada em Flora Anglica 1: 23. 1762.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental e no Arquipélago dos Açores.
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e introduzida no Arquipélago dos Açores.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Alopecurus myosuroides é uma espécie de planta com flor pertencente à família Poaceae.
A autoridade científica da espécie é Huds., tendo sido publicada em Flora Anglica 1: 23. 1762.
Renkavle (Alopecurus myosuroides) är en växtart i familjen gräs. Ursprungligen från Medelhavsområdet och är idag ett verkligt stort ogräsproblem i många europeiska länder då den lätt bildar resistens mot ogräsmedel. Har historiskt spridits med framför allt gräsutsäde. På frammarsch i Sverige.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Renkavle.
Renkavle (Alopecurus myosuroides) är en växtart i familjen gräs. Ursprungligen från Medelhavsområdet och är idag ett verkligt stort ogräsproblem i många europeiska länder då den lätt bildar resistens mot ogräsmedel. Har historiskt spridits med framför allt gräsutsäde. På frammarsch i Sverige.
Alopecurus myosuroides là một loài thực vật có hoa trong họ Hòa thảo. Loài này được Huds. mô tả khoa học đầu tiên năm 1762.[1]
Alopecurus myosuroides là một loài thực vật có hoa trong họ Hòa thảo. Loài này được Huds. mô tả khoa học đầu tiên năm 1762.
大穗看麥娘（学名：Alopecurus myosuroides）为禾本科看麥娘屬下的一个种，能生长在耕地和荒地的一年生草本植物。丛生，生长高度达80厘米。叶鞘平滑无毛，有绿色、紫色。长有绿色尖叶，长3至16厘米，质感粗糙。小穗为圆柱形，有黄绿色、淡绿色和紫色。开花时间为每年五月到八月。[1]
在英国，农民称大穗看麦娘为“黑草”（black-grass）。因为能产生大量种子，而且在谷物收割之前就已散播，所以大穗看麦娘是谷类作物里主要的杂草，而且它已对一些除草剂产生抗性。大穗看麦娘能高密度生长，如果得不到控制的话就和作物竞争资源，并严重降低作物收成，如小麦和大麦。
|access-date=中的日期值 (帮助) 
这是一篇與农业、漁業、林業、礦業或畜牧業相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 大穗看麥娘（学名：Alopecurus myosuroides）为禾本科看麥娘屬下的一个种，能生长在耕地和荒地的一年生草本植物。丛生，生长高度达80厘米。叶鞘平滑无毛，有绿色、紫色。长有绿色尖叶，长3至16厘米，质感粗糙。小穗为圆柱形，有黄绿色、淡绿色和紫色。开花时间为每年五月到八月。
在英国，农民称大穗看麦娘为“黑草”（black-grass）。因为能产生大量种子，而且在谷物收割之前就已散播，所以大穗看麦娘是谷类作物里主要的杂草，而且它已对一些除草剂产生抗性。大穗看麦娘能高密度生长，如果得不到控制的话就和作物竞争资源，并严重降低作物收成，如小麦和大麦。
