R.R.Stewart (l.c.) also doubtfully records Luzula pallescens Bess., (=Luzula campestris var. pallescens Whlb.) with reference to Rao, from Kashmir; this is a light-green tufted plant, without stolons, and linear leaves 1.5-3 mm broad; inflorescence umbells, paniculate with few to many floral glomerules, each bearing 6-12 flowers, c. 2 mm long; anthers c. as long as the filaments.
Luzula campestris ye una yerbácea de la familia de les juncacees.
Yerba perenne al traviés de rizoma, laxamente cespitosa. Tarmos erectos, de 10-30(-40) cm d'altor. Fueyes blandes, suberectas, d'hasta 4 mm d'anchor, esvalixada y largamente ciliaes nos cantos. Flores regulares dispuestes en glomérulos; 6 tépalos de color pardu-acoloratáu, de 3-4 mm de llargor; 6 estames. Frutu en cápsula con 3 granes. Floria en primavera y branu.[1]
Frecuente non solo nos cervunales, sinón n'otros praos, y en piornales y montes esclariaos.
Alcuéntrase n'Europa.
subsp. campestris Europa y Norte d'África.
subsp. nevadensis P.Monts., Añales Inst. Bot. Cavanilles 21(2): 492 (1964) España.[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Luzula campestris ye una yerbácea de la familia de les juncacees.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a monocotyledon sy'n edrych yn debyg i wair yw Milfyw sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Juncaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Luzula campestris a'r enw Saesneg yw Field wood-rush.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Coedfrwynen y Maes, Brwynen Flewog y Maes, Brwynen y Maes, Gwellt Frwynen, Gwelltfrwyn y Caeau, Gwellfrwynen, Mifyw, Ysgubwr Simna.
Mae'r planhigyn yn perthyn yn agos i’r brwyn ac fe'i nodweddir gan flew hirwyn ar y dail a’r coesyn[2]. Mae'n tyfu'n araf iawn - a hynny ar bridd da, cyfoethog, mewn bob math o amrywiaeth o ran gwlybaniaeth eu cynefin; mae i'w ganfod yn aml mewn gwlyptiroedd. Mae'r planhigyn yn ddeurywiol ac mae'r dail yn fytholwyrdd. Mae cred gan amaethwyr yng ngogledd Cymru bod ymddangosiad blodyn y filfyw yn arwydd i adael yr eidion du i'r borfa ar ôl bod yn gaeth dros y gaeaf:
Noder: MIL = anifail (cymh. MILFEDDYG
Gwelwn o Eiriadur Prifysgol Cymru i'r enw milfyw gyfeirio at fwy nag un rhywogaeth o blanhigyn yn ogystal â Luzula campestris, sef llygad Ebrill, Ranunculus ficaria a "figwort" a "pilewort". Mae dwy elfen i'r gair: mil- yn yr ystyr anifail, bwystfil, creadur, llwdn, hefyd yn ffig. am ddyn, weithiau’n ddifr.; (geir.) anifail nad yw dyn yn arfer ei fwyta, a -byw. Dyma'r ffynonellau yn GPC[3]:
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a monocotyledon sy'n edrych yn debyg i wair yw Milfyw sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Juncaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Luzula campestris a'r enw Saesneg yw Field wood-rush. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Coedfrwynen y Maes, Brwynen Flewog y Maes, Brwynen y Maes, Gwellt Frwynen, Gwelltfrwyn y Caeau, Gwellfrwynen, Mifyw, Ysgubwr Simna.
Mae'r planhigyn yn perthyn yn agos i’r brwyn ac fe'i nodweddir gan flew hirwyn ar y dail a’r coesyn. Mae'n tyfu'n araf iawn - a hynny ar bridd da, cyfoethog, mewn bob math o amrywiaeth o ran gwlybaniaeth eu cynefin; mae i'w ganfod yn aml mewn gwlyptiroedd. Mae'r planhigyn yn ddeurywiol ac mae'r dail yn fytholwyrdd. Mae cred gan amaethwyr yng ngogledd Cymru bod ymddangosiad blodyn y filfyw yn arwydd i adael yr eidion du i'r borfa ar ôl bod yn gaeth dros y gaeaf:
Yr eidion du gaiff fyw Heddiw mi welais filfywNoder: MIL = anifail (cymh. MILFEDDYG
Bika ladní (Luzula campestris) je nízká, vytrvalá, planě rostoucí rostlina trávovitého vzhledu, jeden z více než deseti druhů rodu bika rostoucích v české přírodě. Je původním druhem v celé Evropě kromě jejích nejsevernějších oblastí. Rozšířila se též do asijské části Turecka, okolí Kavkazu i do severní Afriky. Zavlečena byla do Severní a Jižní Ameriky, obdobně jako na Nový Zéland. V přírodě České republiky je běžnou bylinou, hojně je pozorována ve vyšších polohách od pahorkatin po horské oblasti.[1][2]
Rostlina je hemikryptofyt rostoucí na půdách hlinitých, hlavně kyselých, s nedostatkem vápna a živin, ve vlhkých i suchých trávnicích, na pastvinách, mezích a vřesovištích, Je spíše luční rostlinou, kterou ale také nacházíme ve světlých lesích, po jejich mýtinách a okrajích, snáší plné slunce i polostín, dobře snáší i vlhká místa.[2][3][4]
Vytrvalá bylina rostoucí ve volných trsech s četnými čárkovitými listy a lodyhami vyrůstajícími z plazivého, krátce výběžkatého oddenku. Jen některé lodyhy mívají květy a ani ty nebývají při kvetení vyšší než 25 cm. Z oddenku rostou přízemní listy, které mají bělavé nebo slabě purpurové pochvy a dále listnaté lodyhy, podobné stéblům trav, ale bez kolének. Lodyhy jsou vystoupavé až přímé, oblé, hladké a řídce porostlé úzkými, brvitými listy vyrůstajícími z uzavřených pochev a mívajícími mírně ztlustlý, tupý konec. V dolní části lodyhy jsou listy čárkovité, kratší než délka lodyhy, široké 2 až 4 mm a po okraji jemně bíle brvité. Listy v horní části bývají ještě užší a mívají chomáčky dlouhých chlupů při ústí pochev.
Květná lodyha se na vrcholu rozvětvuje v několik nestejně dlouhých větviček kruželovitého květenství, které je tvořeno dvěma až sedmi hustými, vejčitými klásky se třemi až devíti květy. Prostřední klásek je přisedlý, ostatní mají stopky a v době plodů jsou skloněné. Listen u spodu květenství je obvykle kratší než větvičky květenství, pod květy jsou drobné blanité listence. Drobné, oboupohlavné květy mají šest stejně dlouhých okvětních lístků, které jsou kopinaté, nejvýše 3 mm velké, hnědé, po obvodě blanité a vyrůstající ve dvou trojčetných kruzích. V květu je ve dvou kruzích šest tyčinek, které mají podlouhlé žluté prašníky více než třikrát delší než nitky, dále trojplodolistový, jednopouzdrý, svrchní semeník s jednoduchou čnělkou nesoucí trojlaločnou bliznu s dlouhými, zatočenými laloky. Květy jsou výrazně protogynické, blizny dospívají a vyčnívají z květů ještě před jejich plným otevřením, prašníky se naopak otvírají až po zaschnutí blizen. Rostliny kvetou v březnu až květnu, přenos pylu z prašníků na blizny je zcela v moci větru. Ploidie druhu je 2n = 12.
Plod je jednopouzdrá, 3 mm velká, tmavě hnědá tobolka pukající třemi chlopněmi. Obsahuje tři kulovitá, načervenalá semena větší než 0,9 mm a každé má široké bílé masíčko větší než polovina semene.[2][3][4][5][6]
Bika ladní se na svém stanovišti rozšiřuje rozrůstáním oddenku, z kterého vyrůstá poměrně volný trs listů a lodyh. Na nová místa se šíří semeny, která roznášejí mravenci. Masíčko na semenech jím slouží jako potrava, a proto je odvlékají do mravenišť.[6]
Bika ladní s příbuznými druhy vytváří okruh podobných druhů Luzula campestris agg. Od biky ladní se morfologicky odlišují hlavně tím, že bika bledavá i bika sudetská mají okvětní lístky nestejně délky a bika mnohokvětá má prašníky nejvýše 2,5krát delší než nitky a semena menší než 0,9 mm.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bika ladní ve Wikimedia Commons
Bika ladní (Luzula campestris) je nízká, vytrvalá, planě rostoucí rostlina trávovitého vzhledu, jeden z více než deseti druhů rodu bika rostoucích v české přírodě. Je původním druhem v celé Evropě kromě jejích nejsevernějších oblastí. Rozšířila se též do asijské části Turecka, okolí Kavkazu i do severní Afriky. Zavlečena byla do Severní a Jižní Ameriky, obdobně jako na Nový Zéland. V přírodě České republiky je běžnou bylinou, hojně je pozorována ve vyšších polohách od pahorkatin po horské oblasti.
Die Feld-Hainsimse (Luzula campestris), auch Hasenbrot oder Gemeine Marbel genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Binsengewächse (Juncaceae) gehört.
Das natürliche Verbreitungsgebiet dieses Binsengewächses umfasst Europa und Nordwestafrika. Sie ist inzwischen überall eingeführt. Sie wächst in mäßig trockenen Sand- und Silikatmagerrasen, Frischwiesen und -weiden, Zwergstrauchheiden und Borstgrasrasen, auch in Feuchtwiesen. Sie ist eine schwache Charakterart der Klasse Nardo-Callunetea, kommt aber auch in Gesellschaften der Ordnung Arrhenatheretalia oder des Verbands Mesobromion vor.[1] In den Allgäuer Alpen steigt sie bis zu 1300 oder 1400 Metern Meereshöhe auf.[2]
Die Feld-Hainsimse ist ein sommergrüner, mehrjähriger, Hemikryptophyt mit lockerrasigem Wuchs. Sie erreicht Wuchshöhen zwischen 5 und 30 Zentimetern und breitet sich mit kurzen bis langen unterirdischen Ausläufer aus. Die Stängel wachsen starr aufrecht. Die grundständigen Blätter sind grasartig und je nach Standort unterschiedlich breit. Die Blattspreiten sind bewimpert und am Ende stumpf.
Der kompakte, aufrechte Blütenstand besteht aus zwei bis fünf, selten auch mehr, sitzenden oder gestielten, kopfigen mehrblütigen Ährchen, wovon mindestens ein Ährchen zur Fruchtreife deutlich zurückgebogen ist. Die oberen Stängelblätter sind etwa so lang wie der Blütenstand. Die Perigonblätter sind bis zu 3 Millimeter lang und lanzettlich zugespitzt. Sie sind etwa gleich groß und rötlich bis braun gefärbt mit weißem Hautrand. Die Staubbeutel sind etwa viermal so lang wie die Staubfäden. Die Griffel sind länger als der Fruchtknoten. Die Frucht ist stumpf eiförmig mit kurzer Spitze. Sie ist braun und etwa so lang wie die Blütenblätter. Die 1,7 Millimeter langen Samen tragen große, fast 1 Millimeter breite Anhänge (Elaiosomen). Die Feld-Hainsimse ist ein Frühblüher und blüht bereits im März und April.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 12.[1]
Bestand der Feld-Hainsimse, voll in Blüte
Blütenstand
Samen mit Elaiosomen
Die Feld-Hainsimse ist eine Halblichtpflanze. Ihr ökologischer Schwerpunkt liegt auf sauren, kalkarmen, stickstoffarmen bis -ärmsten, trockenen bis feuchten Böden. Sie ist ein Versauerungs- und Magerkeitszeiger.[1] Die langlebigen Samen können von Ameisen ausgebreitet werden (Myrmekochorie) und werden nicht selten von Tieren gefressen (Endozoochorie) oder bleiben auf Grund ihrer leichten Klebwirkung am Fell oder im Gefieder von Tieren haften (Epizoochorie).
Ein Synonym für Luzula campestris (L.) DC. ist Luzula vulgaris Buchenau.
Man kann die folgenden Unterarten unterscheiden[3]:
Die Feld-Hainsimse (Luzula campestris), auch Hasenbrot oder Gemeine Marbel genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Binsengewächse (Juncaceae) gehört.
Tekst üüb Öömrang At haaspuat (Luzula campestris) of uk haasbruad as en plaantenslach uun det roskenfamile Juncaceae.
At haaspuat (Luzula campestris) of uk haasbruad as en plaantenslach uun det roskenfamile Juncaceae.
Luzula campestris, commonly kent as sweet bent is a flouerin plant in the rush faimily Juncaceae. It is a very common plant throuoot temperate Europe extendin tae the Caucasus.
Luzula campestris, commonly known as field wood-rush, Good Friday grass or sweep's brush is a flowering plant in the rush family Juncaceae. It is a very common plant throughout temperate Europe extending to the Caucasus. This species of Luzula is found on all types of native grasslands, and cultivated areas such as lawns, golf-course greens and fields.
Luzula campestris is relatively short, between 5 and 15 cm (2 and 6 in) tall. It spreads via short stolons and also via seed produced in one stemless cluster of flowers together with three to six stemmed clusters of flowers.
It flowers between March and June in the northern temperate zone (September to December in the southern hemisphere). The chromosome number is 12, 24 or 36.
The plant can be a persistent weed in ornamental turf.
The native range of Luzula campestris is temperate Europe, extending to North Africa in the south and to the Caucasus in the east. The species has a northern limit at about latitude 63 degrees north in Scandinavia.[1] The closely related Luzula multiflora is native in much of North America, and is a distinct species in the Flora of North America.[2] Some botanists treat it as a variety, Luzula campestris var. multiflora.
Luzula campestris has been introduced worldwide outside its native range, into suitable habitats in the southern hemisphere.[3]
Luzula campestris, commonly known as field wood-rush, Good Friday grass or sweep's brush is a flowering plant in the rush family Juncaceae. It is a very common plant throughout temperate Europe extending to the Caucasus. This species of Luzula is found on all types of native grasslands, and cultivated areas such as lawns, golf-course greens and fields.
Luzula campestris es una herbácea de la familia de las juncáceas.
Hierba perenne a través de rizoma, laxamente cespitosa. Tallos erectos, de 10-30(-40) cm de altura. Hojas blandas, suberectas, de hasta 4 mm de anchura, dispersa y largamente ciliadas en los bordes. Flores regulares dispuestas en glomérulos; 6 tépalos de color pardo-rojizo, de 3-4 mm de longitud; 6 estambres. Fruto en cápsula con 3 semillas. Florece en primavera y verano.[1]
Frecuente no solo en los cervunales, sino en otros prados, y en piornales y bosques aclarados.
Se encuentra en Europa.
subsp. campestris Europa y Norte de África.
subsp. nevadensis P.Monts., Anales Inst. Bot. Cavanilles 21(2): 492 (1964) España.[2]
Põld-piiphein (Luzula campestris) on loaliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taim kasvab näiteks kuivadel ja parasniisketel niitudel. Taime leidub Eestis hajusalt.[1]
Põld-piiphein (Luzula campestris) on loaliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taim kasvab näiteks kuivadel ja parasniisketel niitudel. Taime leidub Eestis hajusalt.
Ketopiippo (Luzula campestris) on vihviläkasvien (Juncaceae) heimoon ja piippojen (Luzula) sukuun kuuluva kasvilaji.
Monista muista piippolajeista poiketen ketopiippo ei kasva mättäinä, vaan yksittäisversoina, jotka nousevat maanalaisista rönsyistä. Ketopiippo kasvaa reilut 10 senttimetriä korkeaksi ja sen lehdet ovat tasaiset. Ketopiipon kukinto on muutamasta tummanruskeasta, tähkämäisestä osakukinnosta muodostuva kokonaisuus. Ketopiippo kukkii keväällä, huhti–toukokuussa.[1]
Ketopiippo muistuttaa ulkonäöltään useita muita piippolajeja ja voi risteytyä kalvaspiipon (Luzula pallescens) sekä sykeröpiipon (Luzula sudetica) kanssa[1].
Suomessa ketopiippoa kasvaa lounaisrannikolla ja -saaristossa sekä Ahvenanmaalla[2].
Ketopiippo (Luzula campestris) on vihviläkasvien (Juncaceae) heimoon ja piippojen (Luzula) sukuun kuuluva kasvilaji.
Monista muista piippolajeista poiketen ketopiippo ei kasva mättäinä, vaan yksittäisversoina, jotka nousevat maanalaisista rönsyistä. Ketopiippo kasvaa reilut 10 senttimetriä korkeaksi ja sen lehdet ovat tasaiset. Ketopiipon kukinto on muutamasta tummanruskeasta, tähkämäisestä osakukinnosta muodostuva kokonaisuus. Ketopiippo kukkii keväällä, huhti–toukokuussa.
Ketopiippo muistuttaa ulkonäöltään useita muita piippolajeja ja voi risteytyä kalvaspiipon (Luzula pallescens) sekä sykeröpiipon (Luzula sudetica) kanssa.
Suomessa ketopiippoa kasvaa lounaisrannikolla ja -saaristossa sekä Ahvenanmaalla.
Luzula campestris, la Luzule champêtre, est une plante herbacée de la famille des Joncacées.
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (4 mai 2013)[1] :
Luzula campestris, la Luzule champêtre, est une plante herbacée de la famille des Joncacées.
Łučna syćel[3] (Luzula campestris) je rostlina ze swójby syćinowych rostlinow (Juncaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je zaječi chlěb[3].
Łučna syćel (Luzula campestris) je rostlina ze swójby syćinowych rostlinow (Juncaceae). Dalše serbske ludowe mjeno je zaječi chlěb.
De gewone veldbies (Luzula campestris) is een overblijvend kruid uit de russenfamilie (Juncaceae). De plant komt in in Nederland veel voor. Het aantal chromosomen is 2n = 12, 24 of 36.
Het is een zoden vormende plant met korte of geen wortelstokken. De plant wordt ongeveer 20-40 cm hoog. De plant is aan de voet verdikt. Het blad doet grasachtig aan en heeft lange, witte haartjes.
De plant bloeit van maart tot mei. De bloemen vormen bolvormige tot langwerpige bloemhoofdjes. De stelen van de bloemhoofdjes staan rechtop, maar soms ook schuin. Een bloemhoofdje bestaat uit meer dan tien bloemen. De deels gesteelde en deels ongesteelde bloemen zijn kastanjebruin en stervormig met een doorsnede van 3-4 mm. De gele helmknoppen zijn 0,5-1,2 mm lang en zijn ongeveer even lang als de helmdraden.
De gewone veldbies heeft een doosvrucht die drie zaden bevat. De ronde of bijna ronde, bruine tot donkerbruine, zaden hebben een mierenbroodje. De afmetingen van het zaad zijn 1,0-1,9 x 0,7-0,9 x 0,7-0,8 mm. Het duizendkorrelgewicht is 0,6 gram.
De plant komt voor op droge tot matig vochtige, zure grond in schrale graslanden, in bermen en vergraste heide.
Plant met vruchten
Zaden met wit mierenbroodje
De gewone veldbies (Luzula campestris) is een overblijvend kruid uit de russenfamilie (Juncaceae). De plant komt in in Nederland veel voor. Het aantal chromosomen is 2n = 12, 24 of 36.
Het is een zoden vormende plant met korte of geen wortelstokken. De plant wordt ongeveer 20-40 cm hoog. De plant is aan de voet verdikt. Het blad doet grasachtig aan en heeft lange, witte haartjes.
De plant bloeit van maart tot mei. De bloemen vormen bolvormige tot langwerpige bloemhoofdjes. De stelen van de bloemhoofdjes staan rechtop, maar soms ook schuin. Een bloemhoofdje bestaat uit meer dan tien bloemen. De deels gesteelde en deels ongesteelde bloemen zijn kastanjebruin en stervormig met een doorsnede van 3-4 mm. De gele helmknoppen zijn 0,5-1,2 mm lang en zijn ongeveer even lang als de helmdraden.
De gewone veldbies heeft een doosvrucht die drie zaden bevat. De ronde of bijna ronde, bruine tot donkerbruine, zaden hebben een mierenbroodje. De afmetingen van het zaad zijn 1,0-1,9 x 0,7-0,9 x 0,7-0,8 mm. Het duizendkorrelgewicht is 0,6 gram.
De plant komt voor op droge tot matig vochtige, zure grond in schrale graslanden, in bermen en vergraste heide.
Plant met vruchten
Zaden met wit mierenbroodje
Kosmatka polna (Luzula campestris) – gatunek byliny należący do rodziny sitowatych (Juncaceae). Występuje w całej Europie oraz na północno-zachodnich krańcach Afryki. Jako roślina zawleczona rośnie na Azorach, Falklandach, Nowej Fundlandii oraz w Australii i Nowej Zelandii[2]. W Polsce jest rośliną bardzo pospolitą na terenie całego niżu i w niższych położeniach górskich.
Bylina. Roślina przedsłupna i wiatropylna, kwitnie od kwietnia do maja[3]. Nasiona posiadają elajosom i rozsiewane są przez mrówki (myrmekochoria). Rośnie na wzgórzach, łąkach, ugorach, wrzosowiskach. W górach występuje po górną granicę lasu. Hemikryptofit. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Cl. Nardo-Callunetea[4]. Liczba chromosomów 2n=12.
Tworzy mieszańce z k. owłosioną, k. olbrzymią i k. wielokwiatową[5].
Kosmatka polna (Luzula campestris) – gatunek byliny należący do rodziny sitowatych (Juncaceae). Występuje w całej Europie oraz na północno-zachodnich krańcach Afryki. Jako roślina zawleczona rośnie na Azorach, Falklandach, Nowej Fundlandii oraz w Australii i Nowej Zelandii. W Polsce jest rośliną bardzo pospolitą na terenie całego niżu i w niższych położeniach górskich.
Knippfryle (Luzula campestris) är en gräslik växtart i familjen Tågväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Knippfryle.
Багаторічник 10–30(40) см заввишки. Столони короткі, стрункі. Стебла 0.8–1.5 мм в діаметрі. Пластини базального листя 3–8 см × 2–4 мм. Стеблових листків 1, 2 або 3. Листки густо всіяні віями. Суцвіття розлогі, гілочки з 3–6 колосками. Листочки оцвітини ланцетні, загострені, червоно-бурі. Пильник у З–4 рази довше тичинкових ниток. Коробочка каштаново-коричнева, коротше оцвітини, від трикутно-кулястої до трикутно-оберненояйцеподібної форми, 2.5–3 мм. Насіння довгасте, 1.1–1.3 мм, придаток базальний, 0.4–0.6 мм.
Північна Африка: Алжир, Марокко; Азія: Юньнань, Індія, Кашмір; Європа: майже вся територія, крім Ісландії та а. Шпіцберген. Введений: Ньюфаундленд і Лабрадор (Канада), Фолклендські острови, Австралія (Новий Південний Уельс, Тасманія, Вікторія), Нова Зеландія, Португалія — Азорські острови, Мадейра. Населяє лісисті схили.
В Україні зростає на піщаних горбистих місцях, луках, у лісах, серед чагарників — у лісових районах і Лісостепу[1].
Luzula campestris là một loài thực vật có hoa trong họ Juncaceae. Loài này được (L.) DC. mô tả khoa học đầu tiên năm 1805.[1]
Luzula campestris là một loài thực vật có hoa trong họ Juncaceae. Loài này được (L.) DC. mô tả khoa học đầu tiên năm 1805.
Многолетнее травянистое растение, гемикриптофит. Высота 5—30 см. Стебли прямостоячие, негнущиеся. Листовые пластинки опушённые, тупоконечные. Размножается короткими столонами.
Компактное головчатое соцветие состоит из двух — пяти (редко больше) цветков; цветки сидячие или на цветоножках. Верхние стеблевые листья по длине примерно равны соцветию. Листочки околоцветника ланцетные, остроконечные, до 3 мм длиной. Они равного размера, красновато-коричневые, с плёнчатым краем. Пыльники примерно в 4 раза длиннее тычиночных нитей. Столбики длиннее завязи.
Плод яйцевидный, с коротким тупым концом, коричневый, длиной как листочки околоцветника. Семена 1,7 мм длиной, с элайосомами около 1 мм шириной. Цветение в марте — апреле.
Количество хромосом 12, 24, 36.
Ареал вида изначально включал Европу и северо-запад Африки, однако сейчас вид распространён повсеместно. Произрастает на умеренно сухих песчаных и известковых лугах и пастбищах.
Семена могут распространяться муравьями (мирмекохория), часто поедаются животными (эндозоохория) или распространяются на их шерсти. Нередко является сорным растением.
Вид включён в Красную книгу Калмыкии, Ленинградской области, а также Восточной Фенноскандии (Финляндия)[3].
Многолетнее травянистое растение, гемикриптофит. Высота 5—30 см. Стебли прямостоячие, негнущиеся. Листовые пластинки опушённые, тупоконечные. Размножается короткими столонами.
Компактное головчатое соцветие состоит из двух — пяти (редко больше) цветков; цветки сидячие или на цветоножках. Верхние стеблевые листья по длине примерно равны соцветию. Листочки околоцветника ланцетные, остроконечные, до 3 мм длиной. Они равного размера, красновато-коричневые, с плёнчатым краем. Пыльники примерно в 4 раза длиннее тычиночных нитей. Столбики длиннее завязи.
Плод яйцевидный, с коротким тупым концом, коричневый, длиной как листочки околоцветника. Семена 1,7 мм длиной, с элайосомами около 1 мм шириной. Цветение в марте — апреле.
Количество хромосом 12, 24, 36.
地杨梅（学名：Luzula campestris）为灯心草科地杨梅属下的一个种。
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
