Nile and Mediterranean regions, Gebel Elba.
Temperate Europe and Asia, north Africa, Ethiopia, Introduced into America and Australia.
Cultivated ground and mountain slopes.
Annual.
Arenaria serpyllifolia (lat. Arenaria serpyllifolia) — qərənfilkimilər fəsiləsinin qumluca cinsinə aid bitki növü.
Arenaria serpyllifolia (lat. Arenaria serpyllifolia) — qərənfilkimilər fəsiləsinin qumluca cinsinə aid bitki növü.
El borrissol, herba gallinera o herba pisona (Arenaria serpyllifolia) és una planta amb flor del gènere Arenaria.
És una planta menuda de fulla petita i flor blanca que es fa en tota mena de prats montans i en terrenys molt o poc remoguts[1] de la zona d'Euràsia meridional. Floreix entre el juny i l'agost.
És comuna als Pirineus.
El borrissol, herba gallinera o herba pisona (Arenaria serpyllifolia) és una planta amb flor del gènere Arenaria.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Tywodlys dail teim sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Arenaria serpyllifolia a'r enw Saesneg yw Thyme-leaved sandwort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Tywodwlydd Gruwddail, Gwlydd y Mur, Gwlyddyn Gruwddail, Tywodwlydd, Tywodwlydd y Fagwyr.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Tywodlys dail teim sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Arenaria serpyllifolia a'r enw Saesneg yw Thyme-leaved sandwort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Tywodwlydd Gruwddail, Gwlydd y Mur, Gwlyddyn Gruwddail, Tywodwlydd, Tywodwlydd y Fagwyr.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia) je málo významná plevelná bylina nízkého vzrůstu z čeledě hvozdíkovitých, kde je zařazena do podčeledi Alsinoideae.[1]
Roste téměř v celé Evropě, vyjma polární oblasti, v severní Africe, v Asii v celém mírném pásmu od Turecka po Japonsko, včetně Blízkého a Středního východu, Kavkazu, západní Sibiře a Číny. Dále byla písečnice douškolistá |zavlečena do Severní Ameriky i Austrálie.[1][2]
V České republice roste poměrně běžně po celém území. Lze ji nalézt na polích, zahradách, vinicích, okrajích cest, železničních náspech, suchých trávnicích, písčinách. Roste nejvíce na slunných, lehčích a suchých půdách, kde ji nekonkurují bujné plevele. Vybírá si také období, kdy není zastiňována užitkovými rostlinami.[3]
Je to jednoletá nebo řidčeji dvouletá rostlina s poléhavými nebo vystoupavými, méně častěji přímými lodyhami dosahující do výše až 20 cm. Lodyhy se žláznatými chlupy jsou rozkladitě rozvětvené, vytvářejí trsy až polštáře. Vstřícné, mírně obrvené listy jsou šedozelené, prosvítavě tečkované. Spodní listy jsou krátce řapíkaté, ostatní přisedlé a na bázi málo srostlé. Listové čepele jsou celokrajné, široce oválné, vejčité až okrouhlé, na koncích tupě špičaté. Bývají dlouhé 6 a široké 3 mm. Internodia lodyh jsou 1 až 3krát delší než listy. Hlavní kořen je štíhlý, má mnoho tenkých odbočných kořínků.
Květy na stopkách jsou pětičetné, pravidelné, oboupohlavné, jsou sestaveny do řídkých vidlanovitých květenství, někdy jednostranných. V květenství bývá 30 až 50 květů. Kopinaté kališní lístky, dlouhé 4 a široké 1,5 mm, mají bezbarvý lem a tři zřetelné žilky. Bílé korunní lístky jsou kratší než kališní, měří od 1,5 do 3 mm. Vztyčených tyčinek s bílými nitkami je v květu 10, prašníky mají bělavé až světle žluté. Tři čnělky jsou dlouhé asi 1 mm. Semeník je jednopouzdrý, placentace centrální. Kvete v květnu až září, mnohdy ještě i po prvých mrazech. Ve většině případů dochází k samoopylení, výjimečně je pyl přenesen drobným hmyzem.
Plod je vejčitě kuželová tobolka sedící ve vytrvalém kalichu, v době zralosti na vzpřímených stopkách. Puká nejdříve 3 zuby na vrcholu a následně se otvírá 3 chlopněmi. Tmavohnědá semena jsou drobná, 0,3 až 0,9 mm, ledvinovitého tvaru, jemně bradavčitá. Rostlina jich může mít až 3000 a jsou snadno rozšiřována větrem i vodou.[1][3][4][5][6]
Písečnice douškolistá se rozmnožuje výhradně semeny. Nejčastěji je to rostlina ozimá, ale při výsevu z jara část rostlin vykvete ještě v témže roce a část až v příštím. Některá semena jsou krátce dormantní a klíčí nepravidelně v průběhu celého roku z povrchových vrstev půdy, vyhovuje jim teplota 10 až 15 °C. Semena uložena v půdě si podržují klíčivost asi 2 roky.[3][4]
Rostliny vyklíčené na jaře bývají méně rozvětvené a kvetou později, pokud rostou v obilovinách, tak většinou vykvétají až po žních na strništích. Vyklíčené na podzim kvetou z jara, v květnu, a do podzimu se široce rozvětví. Při posekání obilovin jim bývají sesekány jen vrcholky, ale podmítkou strnišť se dalšímu podzimnímu rozvoji zabrání. Tato rostlina je zařazena mezi ozimé plevele, vyskytuje se v ozimých obilninách, prořídlých jetelovinách, ale také v jařinách a okopaninách. Mnoho škod však nenadělá, jedná se o málo významný plevel, je vzrůstově nízká a kulturním plodinám příliš neškodí. Hustý zápoj rostlin písečnice douškolisté může naopak ochránit půdu před vodní a větrnou erozí. Pro svůj způsob života se řadí mezi efeméry.[3][4]
Písečnice douškolistá je někdy považována za souborný taxon Arenaria serpyllifolia agg. který mj. obsahuje dva drobné, dosud lépe nespecifikované taxony z jejího okruhu, které také rostou v České republice: písečnice rozkladitá (Arenaria martrinii) a písečnice tenkovětvá (Arenaria leptoclados).[7] Mnohdy jsou tyto dva taxony považovány za samostatné druhy.[8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu písečnice douškolistá ve Wikimedia Commons
Písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia) je málo významná plevelná bylina nízkého vzrůstu z čeledě hvozdíkovitých, kde je zařazena do podčeledi Alsinoideae.
Das Quendel-Sandkraut (Arenaria serpyllifolia), auch Quendelblättriges Sandkraut oder Thymianblättriges Sandkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Sandkräuter (Arenaria) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Das Quendel-Sandkraut ist eine kleine ein- oder zweijährige krautige Pflanze, die normalerweise Wuchshöhen von etwa 10 bis 15 Zentimeter, manchmal bis zu 30 Zentimeter erreicht. Der meist aufrechte Stängel ist meist vom Grund an stark verzweigt.
Die gegenständigen Laubblätter sind eiförmig und vorne zugespitzt. Sie sind etwas breiter als bei den meisten Arten der Gattung. Wie die anderen Pflanzenteile sind sie kurz und rau behaart. Die Pflanze hat deshalb oft eine graugrüne Farbe. Die Stängelabschnitte zwischen den Blättern sind deutlich länger als die Blätter, so dass diese entfernt stehen.
In einem deutlich abgetrennten Blütenstand stehen die kurz gestielten Blüten zu mehreren zusammengefasst. Die Blütezeit reicht von Mai bis September, wobei meist nur wenige Blüten gleichzeitig geöffnet sind. Die relativ kleinen, zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf grünen Kelchblätter sind etwa 3 bis 4 Millimeter lang und haben am Rand einen weißen, häutigen Saum, der etwa halb so breit ist wie der grüne Mittelstreifen. Die fünf weißen Kronblätter sind kürzer als die Kelchblätter, ansonsten aber sehr variabel in der Größe.
Die Kapselfrucht springt mit sechs kurzen Zähnen auf.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 40.[1]
Das Quendel-Sandkraut ist eine sommer- oder winterannuelle Pflanze, die meist in Herden wächst.[2]
Die Blüten sind nur bei Sonnenschein geöffnet und sondern Nektar ab. Bestäuber sind Bienenverwandte; daneben kommt auch Selbstbestäubung vor.[2]
Es handelt sich um einen Windstreuer. Die Kapselfrüchte fallen mit ihrem rauhaarigen Kelch auch ab; dann erfolgt Klettausbreitung, Ausbreitung als Regenschwemmling und Menschenausbreitung als Kulturfolger durch Verschleppung mit Ackererde und beim Wegebau.[2]
Das Quendel-Sandkraut kommt aus den gemäßigten Breiten Europas, des westlichen Asiens und des nördlichen Afrikas.[3] Es ist inzwischen aber auch in ganz Nordamerika, in Teilen Südamerikas, Australiens und Neuseelands als Neophyt verbreitet.[3]
Man findet es auf Mauern oder an trockenen sandigen Stellen wie Wegrändern, Ackerrändern, in Pflasterritzen oder in lückigen Trockenrasen. In Mitteleuropa ist es überall häufig. Es kommt vor allem in Gesellschaften der Klasse Sedo-Scleranthetea oder in denen lückiger Gesellschaften der Klasse Festuco-Brometea vor.[1] Seltener findet es sich in Gesellschaften der Klassen Secalietea- oder Chenopodietea.[1]
In den Allgäuer Alpen steigt es im Tiroler Teil am Fuß des Hochwieslers bis zu 1820 m Meereshöhe auf.[4]
Quendel-Sandkraut ist nicht verwandt mit Lippenblütlern (Lamiaceae) aus der Gattung der Thymiane (Thymus), von denen einige Arten zuweilen als „Quendel“ bezeichnet werden. Das Sandkraut wird auch als Kleiner Hühnerbiss[5] bezeichnet.
Das Quendel-Sandkraut (Arenaria serpyllifolia), auch Quendelblättriges Sandkraut oder Thymianblättriges Sandkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Sandkräuter (Arenaria) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Arenaria serpyllifolia, commonly known as thyme-leaf sandwort,[1] or thyme-leaved sandwort[2]: 32 is an annual or biennial flowering plant in the pink and carnation family Caryophyllaceae.
Arenaria serpyllifolia - MHNT Arenaria serpyllifolia, commonly known as thyme-leaf sandwort, or thyme-leaved sandwort: 32 is an annual or biennial flowering plant in the pink and carnation family Caryophyllaceae.
Arenaria serpyllifolia es una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Caryophyllaceae.
Es una planta herbácea anual o bienal. El tallo erecto alcanza los 10-30 cm de altura y está densamente poblado de pelusa blanca. Tiene hojas sésiles y ovadas de 4-12 mm de largo por 3-7 mm de ancho, las proximales más grandes que las distales. Las flores de color blanco se agrupan en cimas. Tienen 5 pétalos lanceolados, 5 sépalos ovoides y 10 estambres. El fruto es una cápsula ovoide con semillas reniformes de color marrón pálido.
Tierras yermas, campos cultivables, colinas de creta, riscos y arenas costeras. Tiene una distribución por toda Europa.
Arenaria serpyllifolia fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 423. 1753.[1]
Número de cromosomas de Arenaria serpyllifolia (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecíficos: 2n=40[2]
Arenaria: nombre genérico que deriva del término latino arenarius = "de arena, arenoso". Adjetivo sustantivado: la planta a la que J.Bauhin dio este nombre en 1631 vive en terreno arenoso.[3]
serpyllifolia: epíteto latino que significa "con las hojas como Thymus serpyllum".[4]
Arenaria serpyllifolia es una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Caryophyllaceae.
Harilik liivkann (Arenaria serpyllifolia) on taimeliik nelgiliste sugukonnast liivkanni perekonnast.
Harilik liivkann (Arenaria serpyllifolia) on taimeliik nelgiliste sugukonnast liivkanni perekonnast.
Mäkiarho (Arenaria serpyllifolia) on yksivuotinen, kuivien kasvupaikkojen pienikokoinen kohokkikasvi.
Mäkiarho kasvaa 5–20 cm korkeaksi. Kasvi on lyhytkarvainen ja sen varsi pysty tai koheneva ja tavallisesti hyvin haarova. Vastakkain olevat, lähes ruodittomat lehdet ovat 3–6 mm pitkiä ja väriltään harmahtavanvihreitä. Muodoltaan lehdet ovat kolmiomaisen puikeita ja suippoja sekä yksisuonisia. Kukkien valkoiset terälehdet ovat kynnettömiä, ehyitä ja kooltaan 3–4 mm pitkiä. Verholehdet ovat terälehtiä pitempiä. Emiö on kolmelehtinen, ja heteitä on 8–10 kappaletta. Suomessa mäkiarho kukkii kesä-elokuussa. Hedelmä on kuusiliuskaisesti aukeava pulleatyvinen kota. Siemenet ovat nystermäisiä ja rasvalisäkkeettömiä.[1]
Ulkomuodoltaan mäkiarho on varsin monimuotoinen ja vaihteleva, ja se jaetaan useisiin alalajeihin.[2]
Mäkiarho on levinnyt laajalle, mutta levinneisyysalue on varsin hajanainen. Tavallisin laji on Euroopassa, jossa sitä tavataan koko maanosassa lukuun ottamatta Islantia, Fennoskandian vuoristoja ja pohjoisosia, Pohjois-Venäjää sekä Kaakkois-Euroopan aroalueita. Mäkiarhoa kasvaa myös Pohjois-Afrikassa erityisesti Marokosta Tunisiaan sekä muun muassa Etiopiassa. Aasiassa levinneisyysalue on paljon hajanaisempi. Lajia tavataan paikoitellen Turkissa, Iranissa, Saudi-Arabiassa, eripuolilla Keski-Aasiaa, Kiinassa, Filippiineillä, Korean niemimaalla ja Japanissa. Mäkiarho on levinnyt myös Pohjois-Amerikkaan erityisesti mantereen itä- ja keksiosiin. Lisäksi sitä tavataan paikoitellen myös Etelä-Amerikassa.[2] Ihmisen mukana laji on levinnyt muun muassa Australiaan.[3]
Suomessa mäkiarho on alkuperäislaji Etelä-Suomessa ja on yleinen aina Tampereen korkeudelle saakka. Pohjoisempana sitä tavataan vain satunnaisesti. Pohjoisimmat havainnot ovat Oulun seudulta sekä Keski-Lapista. Runsaimmillaan laji on Ahvenanmaalla.[4][5]
Mäkiarho on tyypillinen ihmisen muokkaaman kulttuuriympäristön kasvi. Se kasvaa kalkkipitoisilla kallioilla, aukkoisilla kallio-, rinne- ja vallikedoilla, soralaikuilla, hiekkaisilla pientareilla, pihoilla, joutomailla, kesantopelloilla sekä teiden ja rautateiden penkereillä.[5]
Mäkiarho (Arenaria serpyllifolia) on yksivuotinen, kuivien kasvupaikkojen pienikokoinen kohokkikasvi.
Arenaria serpyllifolia
La Sabline à feuilles de serpolet (Arenaria serpyllifolia) est une espèce de plantes herbacées de la famille des Caryophyllacées.
La sabline à feuilles de serpolet est une petite plante (3 à 20 cm de haut), plus ou moins tapissante. Elle forme une petite touffe avec des tiges d’abord un peu couchées, puis montantes, mais ramifiées dès la base.
En ville, cette plante pousse souvent dans les interstices des vieux murs et des pavés. Son nom provient donc du fait qu’elle pousse de préférence dans des lieux secs et sableux.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Arenaria leptoclados, considérée par certains comme une sous‐espèce.
Arenaria serpyllifolia
La Sabline à feuilles de serpolet (Arenaria serpyllifolia) est une espèce de plantes herbacées de la famille des Caryophyllacées.
Gewone zandmuur (Arenaria serpyllifolia) is een plant uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae).
De plant wordt 2–25 cm hoog en bloeit in Nederland van mei tot de herfst met witte of soms lichtblauwe bloempjes. De vrucht is een dikwandige doosvrucht, die bij het samendrukken met een geluidje openspringt. De kroonbladen zijn 1,8-2,7 mm lang en de kelkbladen zijn 3–4 mm lang.
Gewone zandmuur komt voor op de open plekken van zandgrond.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Arenaria serpyllifolia op Wikimedia Commons. Gewone zandmuur (Arenaria serpyllifolia) is een plant uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae).
De plant wordt 2–25 cm hoog en bloeit in Nederland van mei tot de herfst met witte of soms lichtblauwe bloempjes. De vrucht is een dikwandige doosvrucht, die bij het samendrukken met een geluidje openspringt. De kroonbladen zijn 1,8-2,7 mm lang en de kelkbladen zijn 3–4 mm lang.
Gewone zandmuur komt voor op de open plekken van zandgrond.
Piaskowiec macierzankowy (Arenaria serpyllifolia L.) – gatunek rośliny z rodziny goździkowatych. Jest szeroko rozprzestrzeniony na kuli ziemskiej. Naturalny obszar jego występowania to Azja, Europa i Afryka Północna, ale rozprzestrzenił się także w Ameryce Północnej, Afryce i Australii[2]. W Polsce jest bardzo pospolity[3]
Roślina jednoroczna lub dwuletnia, jara lub ozima. Kwitnie od maja do października. Jest to chwast zbóż, koniczyn i innych roślin uprawnych[4]. Występuje na glebach piaszczystych, próchniczych, a także wapiennych. Liczba chromosomów 2n = 40[3].
Władysław Szafer, Stanisław Kulczyński: Rośliny polskie. Warszawa: PWN, 1953.
Piaskowiec macierzankowy (Arenaria serpyllifolia L.) – gatunek rośliny z rodziny goździkowatych. Jest szeroko rozprzestrzeniony na kuli ziemskiej. Naturalny obszar jego występowania to Azja, Europa i Afryka Północna, ale rozprzestrzenił się także w Ameryce Północnej, Afryce i Australii. W Polsce jest bardzo pospolity
Arenaria serpyllifolia é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 423. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Arenaria serpyllifolia é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 423. 1753.
Sandnarv (Arenaria serpyllifolia) är en växtart i familjen nejlikväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Sandnarv.
Це однорічна або дворічна трав'яниста рослина. Стебла прямостійні, досягають 10–30 см у висоту, густо опушені білими волосками, як правило, сильно гіллясті від основи. Листя 4–12 мм довжиною й 3–7 мм в ширину. Білі квіти згруповані в суцвіття. Квіти мають 5 пелюсток 1,8–2,7 мм, 5 чашолистків довжиною 3–4 мм і 10 тичинок. Плід — яйцеподібна капсула з ниркоподібним насінням блідо-коричневого кольору. Число хромосом, 2n = 40.
Період цвітіння з травня по вересень, і зазвичай відкрито одночасно тільки кілька квіток. Світлолюбна. Запилювачами є бджоли, також відбувається самозапилення.
Батьківщина. Африка: Ефіопія; Алжир; Єгипет; Марокко; Туніс. Кавказ: Азербайджан; Грузія; Росія — Дагестан, Передкавказзя, Західний Сибір, Європейська частина. Азія: Японія; Корея; Китай; Казахстан; Киргизстан; Таджикистан; Туркменістан; Узбекистан; Афганістан; Іран; Ірак; Ліван; Сирія; Туреччина; Індія; Непал; Пакистан; Філіппіни — Лусон. Європа: Білорусь; Естонія; Латвія; Литва; Україна; Австрія; Бельгія; Чехія; Німеччина; Угорщина; Нідерланди; Польща; Словаччина; Швейцарія; Данія; Фінляндія; Ірландія; Норвегія; Швеція; Об'єднане Королівство; Албанія; Боснія і Герцеговина; Болгарія; Хорватія; Греція; Італія; Македонія; Чорногорія; Румунія; Сербія; Словенія; Франція; Португалія; Гібралтар; Іспанія. Натуралізований. Австралія; Нова Зеландія; Канада; Сполучені Штати; Гаїті (острів); Аргентина; Чилі; Уругвай. Населяє пустирі, оброблені поля, пагорби крейди, скелі й прибережні піски.
Це незавершена стаття про Гвоздичні.Arenaria serpyllifolia là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Arenaria serpyllifolia là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
提示：本条目的主题不是蕹菜。无心菜（学名：Arenaria serpyllifolia）是石竹科无心菜属的植物。分布于温带欧洲、北美洲、北非、亚洲以及中国大陆的全国各地等地，生长于海拔550米至3,980米的地区，见于沙质、园圃、田野、石质荒地以及山坡草地。
小无心菜（植物名实图考） 蚤缀（中国高等植物图鉴） 鹅不食草（江苏植物名录） 卵叶蚤缀（东北植物检索表）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 无心菜（学名：Arenaria serpyllifolia）是石竹科无心菜属的植物。分布于温带欧洲、北美洲、北非、亚洲以及中国大陆的全国各地等地，生长于海拔550米至3,980米的地区，见于沙质、园圃、田野、石质荒地以及山坡草地。
ノミノツヅリは、ごく小型のナデシコ科の雑草。道ばたで見かけることが多い。
ノミノツヅリ Arenaria serpyllifolia L. は、ナデシコ科ノミノツヅリ属の越年生草本。非常に小さく、身近な植物ではあるが見逃されやすい。細い茎がよく分枝し、小さな葉と花をつける様子はよく見れば繊細な美しさがある。乾燥した日なたを好み、道路沿いや路上の植生では春には非常によく見られる。
和名は蚤の綴りで、綴りとは短衣のこと、その小さな葉をノミの衣服にたとえたものである由[1]。発想としてはノミノフスマと同じである。
全株やや白っぽい緑色の背の低い草本。根元ではよく枝分かれし、やや横に伸びるが広く這うことはなく、先端は上を向いて伸び、背丈は5-25cmになる。立ち上がる茎もたびたび分枝する。茎には節があってそれぞれに葉を対生する。
茎は細いが堅く、細かな下向きの毛がある。葉は葉柄がなく、広卵形から長卵形で、長さ3-7mm、幅は1-5mmととても小さい。先端は尖り、表面には毛がある。
花は3-6月に咲く。個々の花は葉腋に単独で生じるが、枝先に多数ついて全体としては集散花序のように見える。花は長い柄があって斜め上に伸び、上を向いて五枚の萼と花弁を大きく開く。萼片は長卵形で先端が鋭く尖り、長さ3-4mm、花弁は倒卵形で先が丸く、白で萼片より多少短い。
果実は卵形で長さ3mm、六つに裂けて種子を散布する。種子は腎臓型で長さ0.3-0.5mm、表面に網目状に小突起が並ぶ。
いわゆる雑草であり、日なたの草地に出現する。ただし背の低いものであり、裸地に近いところに出ることが多い。特に乾燥したところに出現することが多く、舗装道路脇や路側帯、アスファルトやコンクリートの隙間から出ることもよくある。そのようなところでは、かならずしも優占はしないがその出現頻度が高い。植物社会学的には、舗装道路上の縁石の隙間などに見られる植物群落は日本では本種を標徴種として水田や畑や道路脇のそれと区別できるという[2]。
日本でも北海道から琉球まで全土に見られ、世界中で雑草として見られる。原産地はユーラシアと考えられている。水島(1962)は、この種とそれに関連する群について論じ、変異はあるもののこの種がヨーロッパからアジア、日本まで同一種であること、アメリカ、アフリカなどへはおそらく古い時代にヨーロッパから入ったのであろうと述べている。
植物体全体に粘毛のあるものがあり、ネバリノミノツヅリ var. vicida (Loisel.) Aschers. という。普通のものに混じってあちこちで散発的に見られる。
雑草ではあるが、あまりに小さい。
ノミノツヅリ属はタカネツメクサ属に近縁で、ただしタカネツメクサ属の果実が三つに割れるのに対して、ノミノツヅリのそれは六つに分かれる。同属のものとしては日本では他にメンアカフスマ A. merckioides やカトウハコベ A. katoana があるが、いずれも高山植物であり、またもう少し大きい植物である。
名前の上で似ているノミノフスマとは、両者ともナデシコ科の雑草であり、身近によく見られる越年草で、ごく小さいことなどよく似ている。ノミノフスマはハコベ属で、花弁が大きく二つに裂けているので判別は簡単だが、小さいから遠目ではまずわからない。ノミノフスマに比べて葉が短くて丸いのが名前の相違点（衾と綴り）にあたるのであろう。生育環境は上記のようにノミノツヅリが乾燥するところに多いのに対して、ノミノフスマは水田など湿ったところに多く、かなり異なる。須藤(2004)はこの両者を含む雑草の出現を環境ごとに分けて比べているが、両者共に見られる環境としては河川を挙げ、それ以外では全く重なりがないとしている[3]。
벼룩이자리는 석죽과에 속하는 두해살이풀이다. 전 세계에 널리 퍼져 산다.
길가나 밭둑, 풀밭에서 흔히 자란다. 줄기 높이는 10~25 센티미터이며 가늘고 기부에서 가지가 많이 갈라진다. 흰 털이 밑을 향하며 난다. 잎은 마주나고 달걀꼴 또는 긴둥근꼴이며, 길이 3~7센티미터, 너비 1~5밀리미터쯤 된다. 양면에 털이 나고 잎자루는 없다. 꽃은 흰색으로 4~5월에 잎겨드랑이에서 나온 꽃대에 하나씩 달려 핀다. 꽃의 지름이 4밀리미터 정도로 아주 조그맣다. 수술은 10개, 암술은 3개이며 꽃잎 끝이 갈라지지 않는다. 꽃받침조각은 5개이고 털이 나며 꽃잎보다 조금 길다. 열매는 삭과이며 익으면 6개로 갈라진다.
잎, 줄기, 꽃
꽃봉오리, 꽃
곧추 선 꽃대
_sl8.jpg)
_sl13.jpg){kind=small}
_sl3.jpg)
_sl14.jpg)
_sl15.jpg)
