Vrba hrotolistá (Salix hastata) je keřovitý druh z rodu vrba, kde je zařazen do podrodu Vetrix.
Je to vrba, která má těžiště svého výskytu v severní Eurasii a na severu amerického kontinentu. V boreálním pásu se vyskytuje téměř souvisle, v mírném pásu jen v horských oblastech, kde jednotlivé populace vyrůstají izolovaně.
V Asii vyrůstá od severních oblasti Sibiře po Předkavkazsko, zasahuje do Kazachstánu, Mongolska, severní Číny včetně Dálného východu. V Severní Americe roste na Aljašce, na západě a hlavně na severozápadě Kanady a v hornatých oblastech severozápadu Spojených států. V Evropě má téměř souvislý areál výskytu ve Skandinávii a na severozápadě Ruska. Ostrůvkovitě vyrůstá téměř v celém zbytku Evropy, kde již má pouze reliktní charakter. Roste většinou v tundrách a v zátopových oblastech poblíž vodních toků a nádrží.
V České republice se nachází pouze na dvou místech v CHKO Jeseníkyː v NPR Praděd a ve NPR Šerák-Keprník. Roste tam nejčastěji na světlých místech podél potoků, okolo pramenišť a v horských až subalpínských vlhkých loukách, vlhkých sutích, většinou na zásaditých podkladech.[2][3]
Tato dvoudomá dřevina vytváří vzhledné keře vysoké 0,5 až 2 m, které mají kmínky do průměru 3 cm s vystoupavými větvemi. Lysé letorosty jsou někdy lesklé, žluté barvy, listové pupeny na nich vyrůstající jsou 4 až 7 mm dlouhé. Listy s řapíky dlouhými do 3 mm mají dobře vyvinuté pravidelně zubaté palisty. Eliptická listová čepel, na bázi zaokrouhlená až srdčitá, bývá dlouhá od 3,5 do 4,5 cm a široká 1,5 až 2 cm, po okrajích je jemně pilovitá. Na líci má barvu zelenou, na rubu je poněkud světlejší, zcela lysá a má vyniklou jemnou síťnatou žilnatinu. Listy počínají žloutnout již koncem srpna. Kůra obsahuje až 11 % taninu, listy slouží v severských oblastech jako potrava sobům.
Květenství jednopohlavných květů, jehněd, je válcovité a má krátkou stopku na které vyrůstá několik malých listů. Samčí květy v jehnědách dlouhých až 5 cm obsahují dvě volné tyčinky, dlouhé až 7 mm, které mají lysé nitky se zlatožlutými, později hnědými prašníky. Samičí květy v jehnědách, o délce až 6 cm, mají lysý stopkatý semeník s 12 až 22 vajíčky, zřetelnou čnělku a ven zakřivenou dvoulaločnou bliznu. V květech je po jedné ztlustlé nektarové žlázce. Květní listeny s dlouhými, kadeřavými chlupy jsou barvy narůžovělé až světle hnědé. Kvete těsně před rašením listů v červnu až červenci. Opylovány jsou létajícím hmyzem. Plody jsou zelené nebo hnědé lysé tobolky, dlouhé téměř 7 mm, s mnoha semeny s krátkou dobou klíčivostí. Chromozómové číslo: 2n = 38.[2][3][4][5][6]
Na rozdělení druhu na poddruhy jsou rozličné názory. Např. podle[2][7][8] se druh dělí na tři poddruhy:
Podle tohoto rozčlenění se nominální poddruh hastata vyskytuje téměř v celém areálu výskytu tohoto druhu, nejblíže k ČR ve slovenských Karpatech. Poddruh vegeta vyrůstá jen v jižní Skandinávii a v izolovaných populacích v horách Střední Evropy, tj. i v Československu. Třetí poddruh subintegrifolia má domov ve Skandinávii.
Na druhé straně[6][9], stejně jako Botanický ústav AV ČR[10] žádné poddruhy neuznávají, snad jen variety.
Vrba hrotolistá, obdobně jako mnoho dalších druhů vrb, je náchylná ke křížení s jinými druhy. V podmínkách, v jakých roste v České republice, se kříží s vrbou slezskou, s kterou vytváří hybrid Salix × chlorophana schopný se dále rozmnožovat.[2]
Na českém území roste výhradně v Hrubém Jeseníku na čtyřech místech: Velká kotlina, Malá kotlina, pod Petrovými kameny a Šerák-Keprník. Lokalita pod Velkou kotlinou je poměrně početná, kdežto pod Petrovými kameny je pouze pár jedinců.
V "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 byla zařazena do kategorie C2, tj. mezi silně ohrožené druhy.[2][11]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba hrotolistá ve Wikimedia Commons
Vrba hrotolistá (Salix hastata) je keřovitý druh z rodu vrba, kde je zařazen do podrodu Vetrix.
Spydpil (Salix hastata), også skrevet Spyd-Pil, er en op til 1,5 meter høj busk, der findes i grønsværsklitter og fugtig græsvegetation på kalkholdig bund. Pollen (kun hanlige planter) og nektar er vigtige fødekilder for bier og andre insekter i det tidlige forår.
Spydpil er en løvfældende busk med en bred og opret vækstform. Barken er først hvidfiltet af tætsiddende, fine hår. Senere bliver den glat og rødbrun. Gamle grene har grålig bark. De spredte knopper er små og gule eller orangerøde. De sidder tæt samlet under skudspidsen. Knopper, som rummer rakler er dog ret store.
Bladende er ovale med svagt takket rand. Oversiden er mørkegrøn, mens undersiden er blågrøn med netagtig tegning. Akselbladene er ægformede med takket rand. Hanraklerne er sølvskinnende "gæslinger" med gule eller rødlige støvknapper. Hunraklerne kommer først frem efter løvspring, og de er grønne af fremstående grifler. Frøene er nødder med lange frøhaler. Spireevnen tabes på få timer.
Rodnettet er højtliggende og tæt forgrenet.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 2 x 1,5 m (30 x 20 cm/år), men podede planter kan dog have en betydelig stammehøjde, før selve busken.
Spydpil gror i bjergegne i Europa og i Nord- og Centralasien. Den findes på stenet kalk-jord, både ved vand og på tør bund. I Nationalparken Stilfser Joch findes buskadser, der er domineret af Bjerg-Fyr. De optræder på unge bjergskred og ur i højder over 1.700 m. Her vokser arten sammen med bl.a. almindelig blåbær, almindelig ene, almindelig rypelyng, alperøn, bjergfyr, blåfrugtet gedeblad, buksbommælkeurt, dværgalperose, filthåret dværgmispel, fjeldene, grønel, håret alperose, jordstar, kalkblåaks, kalkrørhvene, pudestar, rundbladet bærmispel, rustbladet alperose, rød hullæbe, stribet dafne, tyttebær, Valeriana saxatilis (en art af baldrian), vellugtende trådspore og vårlyng[1]
I Danmark er den temmelig almindelig i Nordsjælland og Nord- og Vestjylland i grønsværsklitter og fugtig græsvegetation på kalkholdig bund.
Spydpil (Salix hastata), også skrevet Spyd-Pil, er en op til 1,5 meter høj busk, der findes i grønsværsklitter og fugtig græsvegetation på kalkholdig bund. Pollen (kun hanlige planter) og nektar er vigtige fødekilder for bier og andre insekter i det tidlige forår.
Die Spieß-Weide (Salix hastata) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix).
Die Spieß-Weide ist ein dicht verzweigter Kleinstrauch mit aufrechten Ästen und erreicht Wuchshöhen von 0,8 bis 1,2 Meter und Breiten von 1,5 bis 2 Meter. Die wechselständigen Laubblätter sind eiförmig und unterseits bläulich grün und 2 bis 4 cm lang.
Die Spieß-Weide blüht im April/Mai, vor dem Laubaustrieb. Die 3 bis 5 cm langen, zahlreichen Kätzchen sitzen an 5 mm langen Stielen und sind silbrig, später gelb.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 38.[1]
Salix hastata wächst im arktischen und subarktischen Europa, in Nordamerika und in den Gebirgen Mittel- und Südeuropas. Im Südharz sind die Vorkommen erloschen.
Die Spieß-Weide gedeiht aus sickerfrischen oder sickerfeuchten, nährstoffreichen und basenreichen, humosen Stein- oder Lehmböden in sonniger Lage. Sie wächst im subalpinen und alpinen Hochstauden-Gebüsch des Knieholzgürtels. Sie kommt zusammen mit Salix waldsteiniana vor in Gesellschaften des Verbands Salicion waldsteinianae und gern auch im Kontakt mit dem Alnetum viridis.[1] In den Allgäuer Alpen steigt sie in Bayern östlich oberhalb des Waltenberger-Hauses bis zu 2150 Metern Meereshöhe auf.[2]
Man kann in Europa drei Unterarten unterscheiden: [3]
Die Spieß-Weide (Salix hastata) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Weiden (Salix).
Salix hastata is a species of flowering plant in the willow family, known by the common name halberd willow. It has an almost circumpolar distribution,[1] occurring throughout the northern latitudes of the Northern Hemisphere, most frequently found near the coast of the Arctic Ocean.[2] In Alaska, it occurs in the north and in the central mountains. It also occurs in northwestern Canada, and in Norway and Russia,[3] as well as various alpine or mountainous areas of Eurasia.[2]
The Latin specific epithet hastata means "spear-shaped".[4]
This willow varies widely in appearance, depending on environmental conditions. In general, it is a shrub growing 1 to 2 meters tall,[2] but known to reach 4 meters.[3] It forms thickets. The deciduous, alternately arranged leaves are up to 9.2 centimeters long. The leaves are often hairy, especially along the underside. The species is dioecious, with male and female reproductive parts occurring on separate plants. The inflorescence is a catkin up to 5 centimeters long. The flowers are pollinated mainly by bees. The seeds germinate immediately upon contacting the substrate.[2]
Thickets of the shrub occur on slopes and riverbanks in the Arctic, in alpine climates, and on tundra. It is a pioneer species, colonizing recently cleared habitat, such as floodplains that have recently been scoured by water. It also grows in recently burned areas. Associated species include Barclay willow (Salix barclayi), Alaska willow (Salix alaxensis), tealeaf willow (S. pulchra), Richardson willow (S. lanata ssp. richardsonii), black cottonwood (Populus trichocarpa), alder (Alnus spp.), sedges (Carex ssp.), and mosses (Polytrichum ssp.).[2] On the Alaska North Slope, S. hastata is a low-growing shrub. Sites that supported this and other low-growing willow species before being disturbed for construction of the Trans-Alaska Pipeline System were observed to have been recolonized by low-growing willows within four years after disturbance ceased. Natural regeneration of low-growing willows such as S. hastata was successful on moist riparian sites with silty soils, where they were mixed with the taller Alaska willow (S. alaxensis), and on dry sites with fine-textured soils.[5]
Halberd willow and Barclay willow are similar in appearance and distribution, and misidentifications have been reported in some cases in Alaska; the two species can be distinguished by the presence of sparse reddish hairs on the main leaf vein of Halberd willow.[6] These two species of willow can also form natural hybrids with each other.[3]
This willow species has a few recognized varieties:[3]
S. hastata var. farriae is now considered a distinct species known as Farr's willow (S. farriae).[3][7]
Halberd willow is a food source for a number of mammals and birds.[2] It is, however, not considered an important browse for moose, as it is not as palatable compared to other willows such as Alaska willow, tealeaf willow, sandbar willow (S. interior), and littletree willow (S. arbusculoides).[2] On the Alaska North Slope, low-growing willows such as Halberd, tealeaf, sandbar, and littletree willow are usually covered by snow during the winter, so they are not a winter food source for moose.[5]
This species is cultivated in parks and gardens. The cultivar 'Wehrhahnii' has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[8][9]
Native Americans used parts of willows, including this species, for medicinal purposes, basket weaving, to make bows and arrows, and for building animal traps.[2] In Yukon, willow leaves were chewed to treat mosquito bites and bee stings, as well as stomach aches.[2]
Salix hastata is a species of flowering plant in the willow family, known by the common name halberd willow. It has an almost circumpolar distribution, occurring throughout the northern latitudes of the Northern Hemisphere, most frequently found near the coast of the Arctic Ocean. In Alaska, it occurs in the north and in the central mountains. It also occurs in northwestern Canada, and in Norway and Russia, as well as various alpine or mountainous areas of Eurasia.
Salix hastata, es una especie de sauce perteneciente a la familia de las salicáceas. Se encuentra en Europa.
Es un arbusto que alcanza un tamaño de 1,5 m, por lo común erecto. Las ramillas jóvenes glabras o glabrescentes, las adultas glabras. Las hojas de 2-6 × 1-2 (3-4) cm, elípticas, anchamente elípticas o transovado-elípticas, de ápice agudo u obtuso, en la base redondeadas, con el margen finamente dentado-serrado o irregularmente serrado, glabras, solo glabrescentes en el nervio central y en las hojitas recién brotadas, verdes, envés más pálido, hasta glauco y pruinoso, finamente reticulado; pecíolo ± de 0,5 cm, glabro, con su base ensanchada; estípulas semicordiformes. Amentos 3-7 × 1-2 cm, coetáneos, sobre pedúnculo largo con brácteas foliáceas, raquis peloso, rara vez glabrescente; brácteas florales ovaladas, transovadas o lanceoladas, de ápice agudo u obtuso, pardusco, y base más clara o a veces toda ella uniformemente coloreada, con pelos largos, blancos y crespos. Flores masculinas con estambres de filamentos glabros y libres; las femeninas con pistilo pedicelado, glabro, de color rojo cobrizo al menos en las zonas de sutura de los carpelos, con estilo largo y estigmas bífidos o no.[1]
Se encuentra en los cursos de agua, morrenas, terrenos pantanosos, prados, etc., en el S de su área, preferentemente en substratos calcáreos; a una altitud de 1400-2200 m. en Siberia, Escandinavia y las montañas del Sur de Europa. Pirineos, Sierra Nevada y Picos de Europa.
Salix hastata fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1017, en el año 1753.[2]
Salix: nombre genérico latino para el sauce, sus ramas y madera.[3]
hastata: epíteto latino que significa "con forma de lanza".[4]
Número de cromosomas de Salix hastata (Fam. Salicaceae) y táxones infraespecíficos: 2n = 38; c. 110.
Salix hastata, es una especie de sauce perteneciente a la familia de las salicáceas. Se encuentra en Europa.
Le saule à feuilles hastées (Salix hastata) est une espèce d'arbuste de la famille des Salicaceae. Sa distribution est essentiellement circumpolaire.
Salix hastata est un saule des rocailles et des alluvions, de 50 cm à 1,50 m de hauteur, poussant de 1 200 à 2 500 m d'altitude. Il présente des feuilles glabres et finement dentées, vertes au-dessus, glauques sur la face inférieure.
La floraison est contemporaine de l'émergence des feuilles, elle a lieu de juin à août. Les chatons femelles sont particulièrement longs et dressés[1].
En France, l'espèce se rencontre dans les Hautes-Alpes[1]
Le saule à feuilles hastées (Salix hastata) est une espèce d'arbuste de la famille des Salicaceae. Sa distribution est essentiellement circumpolaire.
Hlebjojta wjerba (Salix hastata) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Hlebjojta wjerba (Salix hastata) je rostlina ze swójby wjerbowych rostlinow (Salicaceae).
Bleikvier (latin: Salix hastata Linnaeus) er en lav busk som blir 1-2 meter høy. Bladene er 3-7 cm lange, glatte og spisst lansettformete, og små tenner langs kanten. Bladene er lyse under, bladnervene er ofte rødlige, og bladskaftene er bare 2-5 mm lange. Det er sagtannede øreblad ved bladstilken.
Årskvister er rødgrønne og grovt krushårete, eldre kvister er snaue og brungrå. Aksene har tydelige blader på aksskaftet, i blomsterstanden er det tett med hår langs midtaksen. Det er brunrøde dekkskjell med hvite krushår, dette får akset tidlig til å se hvitt og loddent ut. Hunnraklene har ullhårete skaft og er 2,5 - 5 cm lange, med 3-5 blad, med lysebrune rakleskjell som er hårete og butte. Arrene er utbøyde fliker, og griffelen er kort. Kromosomtall (2n) = 38.
Bleikvier vokser i nesten hele landet bortsett fra kysten Halden-Bergen, og den er også sparsom et stykke innover landet på Østlandet.
Bleikvier tilhører underslekten vetris innenfor vierslekten (Salix), som igjen tilhører pilefamilien / vierfamilien (Salicaceae). Det regnes nå med at den har tre underarter i Norge.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Bleikvier (latin: Salix hastata Linnaeus) er en lav busk som blir 1-2 meter høy. Bladene er 3-7 cm lange, glatte og spisst lansettformete, og små tenner langs kanten. Bladene er lyse under, bladnervene er ofte rødlige, og bladskaftene er bare 2-5 mm lange. Det er sagtannede øreblad ved bladstilken.
Årskvister er rødgrønne og grovt krushårete, eldre kvister er snaue og brungrå. Aksene har tydelige blader på aksskaftet, i blomsterstanden er det tett med hår langs midtaksen. Det er brunrøde dekkskjell med hvite krushår, dette får akset tidlig til å se hvitt og loddent ut. Hunnraklene har ullhårete skaft og er 2,5 - 5 cm lange, med 3-5 blad, med lysebrune rakleskjell som er hårete og butte. Arrene er utbøyde fliker, og griffelen er kort. Kromosomtall (2n) = 38.
Bleikvier vokser i nesten hele landet bortsett fra kysten Halden-Bergen, og den er også sparsom et stykke innover landet på Østlandet.
Wierzba oszczepowata[3] (Salix hastata) – gatunek rośliny należący do rodziny wierzbowatych. W Polsce stanie dzikim bardzo rzadki, czasami uprawiany jako roślina ozdobna[4].
Gatunek arktyczno-alpejski. Występuje wokółbiegunowo w tundrze i górach Europy (na północy aż po Laponię), na znacznych obszarach Azji oraz w północnej części Ameryki Północnej (aż po Alaskę i Jukon)[5]. W Europie jest rzadki i występuje tylko w wysokich górach: w Alpach, północnych Apeninach, w Karpatach, Górach Dynarskich, górach Półwyspu Iberyjskiego i Półwyspu Bałkańskiego. W Polsce występuje tylko w Tatrach i znane są tylko 4 jego stanowiska: Przełęcz Pyszniańska, Giewont, Wyżnia Świstówka (prawdopodobnie Wyżnia Świstówka Małołącka) i Mała Koszysta[6]. Prawdopodobnie informacje o występowaniu Salix arbuscula na Kominiarskim Wierchu dotyczą też wierzby oszczepowatej[6].
Roślina wieloletnia, krzew, nanofanerofit. Jest owadopylna i miododajna, kwitnie w czerwcu. Siedlisko: roślina wysokogórska. Rośnie przy potokach i na innych wilgotnych miejscach w piętrze regla górnego i kosówki na glebach lekko kwaśnych lub zasadowych. Liczba chromosomów 2n = 38[6].
Tworzy różniące się od typowej formy, trudne do oznaczenia mieszańce z: Salix amygdalina, Salix aurita, Salix bicolor, Salix caprea, Salix cinerea, Salix herbacea, Salix nigricans, Salix retusa, Salix silesiaca, Salix rosmarinifolia[7].
Z powodu rzadkości występowania jest gatunkiem zagrożonym. Łączna liczba wszystkich okazów w polskich Tatrach to kilkanaście sztuk[6]. Wszystkie jej stanowiska w polskich Tatrach znajdują się na obszarze ochrony ścisłej Tatrzańskiego Parku Narodowego. Umieszczona w Polskiej Czerwonej Księdze Roślin oraz na polskiej czerwonej liście w kategorii EN (zagrożony)[8][9].
Wierzba oszczepowata (Salix hastata) – gatunek rośliny należący do rodziny wierzbowatych. W Polsce stanie dzikim bardzo rzadki, czasami uprawiany jako roślina ozdobna.
Vŕba oštepovitolistá (Salix hastata) je kerovitý druh z rodu vŕba, kde je zaradený do podrodu Vetrix.
Je to vŕba, ktorá má miesto svojho výskytu v severnej Eurázii a na severe amerického kontinentu. V boreálnom páse sa vyskytuje takmer súvisle, v miernom pásme len v horských oblastiach kde jednotlivé populácie rastú izolovane.
V Ázii rastie od severných oblastí Sibíri po Severné Kaukazsko, zasahuje do Kazachstanu, Mongolska, severnej Číny vrátane Ďalekého východu. V Severnej Amerike rastie na Aljaške, na západe a hlavne na severozápade Kanady a v hornatých oblastiach severozápadu USA. V Európe má takmer súvislý areál výskytu v Škandinávii a na severozápade Ruska. Ostrovčekovitovo rastie takmer v celom zvyšku Európy, kde už má iba reliktný charakter. Rastie väčšinou v tundrách a v zatápaných oblastiach blízko vodných tokov a nádrží.
Najčastejšie rastie na svetlých miestach pozdĺž potokov, okolo pramenísk a na horských až subalpínskych vlhkých lúkach, vlhkých sutiach, väčšinou na zásaditých podkladoch.[2][3]
Táto dvojdomá drevina vytvára vzhľadné kry vysoké 0,5 až 2 m, ktoré majú kmene do priemeru 3 cm so stúpajúcimi vetvami. Holé letokruhy sú niekedy lesklé, žltej farby, listové puky na nich vyrastajúce sú 4 až 7 mm dlhé. listy so stopkami dlhými do 3 mm majú dobre vyvinuté pravidelné zubaté prílistky. Eliptická listová čepeľ, na báze zaokrúhlené až srdcovitá, býva dlhá od 3,5 do 4,5 cm a široká 1,5 až 2 cm, po okrajoch je jemne pílovitá. Na líci má zelenú farbu, na rube je o niečo svetlejšia, úplne holá a má výraznú jemnú sieťovitú žilnatinu. Listy začínajú žltnúť už koncom augusta. Kôra obsahuje až 11 % tanínu, listy slúžia v severských oblastiach ako potrava sobom.
Súkvetie jednopohlavných kvetov, jahňád, je valcovité a má krátku stopku na ktorej vyrastá niekoľko malých listov. Samčie kvety v jahňadách dlhých až 5 cm obsahujú dve voľné tyčinky, dlhé až 7 mm, ktoré majú holé nitky so zlatožltými, neskôr hnedými peľnicami. Samičie kvety v jahňadách, s dĺžkou až 6 cm, majú holý stopkatý semenník s 12 až 22 vajíčkami, zreteľnú čnelku a von zakrivenú dvojlaločnú bliznu. V kvetoch je po jednej zhrubnutej nektárovej žliazke. Kvetné listene s dlhými, kučeravými chlpmi sú ružovkastej farby až svetlo hnedé. Kvitne tesne pred rašením listov v júni až júli. Opeľované sú lietajúcim hmyzom. Plody sú zelené alebo hnedé holé toboľky, dlhé takmer 7 mm, s mnohými semenami s krátkou dobou klíčivosti. Chromozómové číslo: 2n = 38.[2][3][4][5][6]
Na rozdelenie druhu na poddruhy sú rozdielne názory. Napríklad podľa[2][7][8] sa druh delí na tri poddruhy:
Podľa tohto rozčlenenia sa normálny poddruh hastata vyskytuje takmer v celom areáli výskytu tohto druhu, najbližšie vo Vnútorných Západných Karpatoch. Poddruh vegeta rastie len v južnej Škandinávii a v izolovaných populáciách v horách Strednej Európy, t. j. aj v Česko-Slovensku. Tretí poddruh subintegrifolia má domov v Škandinávii.
Vŕba oštepovitolistá, podobne ako mnoho ďalších druhov vŕb, je náchylná ku kríženiu s inými druhmi. V podmienkach v akých rastie na Slovensku sa kríži s vŕbou sliezskou, s ktorou vytvára hybrid Salix × chlorophana schopný sa ďalej rozmnožovať.[2]
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Vŕba oštepovitolistá
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Vrba hrotolistá na českej Wikipédii.
Vŕba oštepovitolistá (Salix hastata) je kerovitý druh z rodu vŕba, kde je zaradený do podrodu Vetrix.
Blekvide (Salix hastata) är en växtart i familjen videväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Blekvide.
Blekvide (Salix hastata) är en växtart i familjen videväxter.
Salix hastata là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.jpg)
_IMG_7654.jpg)
_IMG_7663.jpg)
Salix hastata là một loài thực vật có hoa trong họ Liễu. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Salix hastata L.
Синонимы
И́ва копьеви́дная (лат. Sálix hastáta) — вид цветковых растений из рода Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae).
В природе ареал вида охватывает практически всю территорию Европы, Кавказ, Сибирь, Центральную Азию (Казахстан, Таджикистан, Монголия и Китай), Дальний Восток России и Северную Америку (запад Канады и северо-запад США)[4].
Произрастает в лесной зоне, лесотундре; лесном, субальпийском и альпийском поясе гор.
Кустарник высотой до 1,5—2 м, в альпийском поясе почти распластанный. Годовалые ветви жёлто- или тёмно-бурые, почти голые. Обнажённая древесина без валиков.
Почки яйцевидные, тупые, на верхушке волосистые. Прилистники полусердцевидные, косо-яйцевидные или почковидные, реже копьевидно-заострённые, пильчатые. Листья тонкие, яйцевидные, продолговатые, эллиптические или ланцетные, длиной 1,5—7 см, шириной 1—3,5 см, обычно мелкопильчатые, реже цельнокрайние, голые, сверху тускло-зелёные, снизу светлые или сизые, на голых черешках длиной 2—7 мм. В лесном поясе листья и прилистники крупнее, пластинка листа широкая, почти округлая или эллиптическая, часто зубчатая; в субальпийском — листья уже, прилистники мельче и наблюдаются реже; в альпийском — листья мелкие, ланцетовидные, почти цельнокрайние, часто без прилистников.
Серёжки цилиндрические, плотные. Прицветные чешуи продолговатые или продолговато-лопатчатые, тупые или острые, светло-бурые, беловолосистые. Тычинки в числе двух, свободные, в исключительных случаях — частично спаянные, голые, длиной до 7 мм, с жёлтыми пыльниками. Завязь коническая, длиной до 4 мм, притуплённая, голая, зелёная или буро-зелёная, с коротким, двулопастным рыльцем.
Плод — голая коробочка длиной до 7 мм.
Цветение в июле; в лесном поясе серёжки развиваются раньше листьев, в верхних поясах одновременно с ними. Плодоношение в июле.
Вид Ива копьевидная входит в род Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae) порядка Мальпигиецветные (Malpighiales).
И́ва копьеви́дная (лат. Sálix hastáta) — вид цветковых растений из рода Ива (Salix) семейства Ивовые (Salicaceae).
戟柳（学名：Salix hastata）为杨柳科柳属的植物。分布于欧洲、俄罗斯、蒙古以及中国大陆的新疆等地，生长于海拔1,000米至1,800米的地区，多生长于山区河岸边，目前尚未由人工引种栽培。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_IMG_7696.jpg)
.JPG)
_IMG_7696.jpg)
_IMG_7654.jpg)
.jpg)
.jpg)
