La jarilla rastrera (Fumana procumbens) ye una planta de la familia de les cistacees.
Parrotal nanu estendíu d'hasta 40 cm, de fueyes alternes de punta fina, lliniales, y con pelos marxinales estendíos; estípules ausentes. Flores marielles , de 1,5-2 cm de diámetru, solitaries en axiles foliares y ensin formar inflorescencia. Cabillos aprosimao igual de llongures que les fueyes axacentes, recurvaes dende la so base. Floria en primavera.[1]
Praos caliars secos, fasteres cascayoses. Crez tamién en terrenes de carbaes y tomillares ralos.[2]
Gran parte d'Europa sacante Europa septentrional, Irlanda, Gran Bretaña, Holanda y Polonia
El xéneru foi descritu por (Dunal) Gren. et Godr. y espublizóse en Flore de France 1: 173. 1847. [3]
Fumana: nome xenéricu dadu por Thomas Bartholin (1673) que llamó Herba fumana a lo que depués Linneo nomó Cistus Fumana L., quiciabes pol so aspeutu abuxáu, como afumáu (del latin fumus = "fumu".[4]
procumbens: epítetu llatín que significa "postrada".[5]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La jarilla rastrera (Fumana procumbens) ye una planta de la familia de les cistacees.
Fumana procumbens és una planta de la família de les cistàcies que habita a gran part d'Europa excepte Europa septentrional, Irlanda, Gran Bretanya, Holanda i Polònia. Prolifera en prats calcaris secs i vessants pedregosos. Creix també en terrenys de matolls i timonedes esclarissades.[1] Forma un arbust nan estès de fins a 40 cm, de fulles alternes de punta fina, lineals, i amb pèls marginals estesos; estípules absents. Les flors són grogues, d'1,5-2 cm de diàmetre, solitàries a les axiles foliars i sense formar inflorescència. Els peduncles són aproximadament igual de llargs que les fulles adjacents, recorbades des de la base. Floreix a la primavera.[2]
Fumana procumbens és una planta de la família de les cistàcies que habita a gran part d'Europa excepte Europa septentrional, Irlanda, Gran Bretanya, Holanda i Polònia. Prolifera en prats calcaris secs i vessants pedregosos. Creix també en terrenys de matolls i timonedes esclarissades. Forma un arbust nan estès de fins a 40 cm, de fulles alternes de punta fina, lineals, i amb pèls marginals estesos; estípules absents. Les flors són grogues, d'1,5-2 cm de diàmetre, solitàries a les axiles foliars i sense formar inflorescència. Els peduncles són aproximadament igual de llargs que les fulles adjacents, recorbades des de la base. Floreix a la primavera.
Devaterka poléhavá (Fumana procumbens) je široce rozložitá, nízká, keřovitá rostlina žlutě kvetoucí. Lodyhy má hustě olistěné. Listy přisedlé, jehlicovité. Květy jednotlivě vyrůstající v paždí listů, korunní lístky až 1 cm dlouhé, vnější dva kališní lístky kopinaté, vnější tyčinky sterilní. Tobolky trojpouzdré.[1] Je to jediný druh rodu devaterka který se v české přírodě vyskytuje. Je vzácná, roste jen na několika málo místech a je chráněna.
Druh má centrum rozšíření v jižní a střední Evropě a dále se vyskytuje východním směrem přes Malou Asii a oblast Kavkazu až do Íránu. Její areál je disjunktivní, na západě zasahuje do Belgie, Francie a Německa, severně na švédské ostrovy v Baltu.
V Čechách se vyskytuje ostrůvkovitě v národní přírodní památce Radouč v okrese Mladá Boleslav. Na jižní Moravě v Pavlovských vrších a v okolí Moravského Krumlova roste na severní hranici souvislého areálu zasahující tam z Balkánského poloostrova.
Vyskytuje se na osluněných, teplých a dobře odvodněných místech na skalnatých svazích v pásmu pahorkatin. Tento chamaefyt preferuje stanoviště s nezapojenou nebo jen nízkou vegetací skalních stepí na vápenitých substrátech s půdou bohatou na živiny. Je považována za druh který se začal šířit po skončení glaciálního období.
Vytrvalý, hustý polokeř který nebývá vyšší než 20 cm a vyrůstá z řídkých dřevnatých kořenů. Má poléhavé větve s drsnou kůrou. Z nich rostou mladé poléhavé lodyhy, dlouhé až 25 cm, které jsou na konci vystoupavé a v horní části šedavě chlupaté. Tyto se dále větví a jsou hustě porostlé střídavými, přisedlými listy bez palistů. Mají celokrajné, tříhranné čepele jehlicovitého tvaru dlouhé až 15 mm a na koncích špičaté.
Na mladých lodyhách vyrůstají jednotlivě v paždí listů stopkaté pětičetné květy, na jedné větvi jich nevyroste více než čtyři. Kališní lístky jsou nestejně velké. Dva vnější zelené jsou menší, jen 3 mm dlouhé, kopinaté a po odkvětu opadávají. Tři vnitřní světle zelené až žlutozelené jsou větší, 6 mm dlouhé, vejčité a vytrvalé. Korunní lístky jsou sytě žluté, 10 mm dlouhé, obvejčité a jen krátce trvalé. Tyčinky jsou četné (do 30), vnitřní (do 20) jsou plodné, vnější (do 10) jsou drobné a sterilní. Vejčitý semeník je trojpouzdrý, jeho vláknitá čnělka je stejně dlouhá jako tyčinky a blizna má tři laloky. Ploidie druhu je 2n = 32.
Rostlina kvete od dubna do července. Květní pupen je nejdříve skryt pod listem, při rozvíjení květu se jeho stopka ohýbá směrem vzhůru a květ se dostává nad list. Kvetení trvá velmi krátce, květ se rozvine v ranních hodinách a za dvě až pět hodin korunní lístky opadají. Ve květech se nachází jen málo nektaru, zřídka kdy je opylí hmyz, většinou jsou samosprašné. Po opadu korunních lístků se květní stopka ohne dolů a čnělka s bliznou se dostane do blízkosti tyčinek s prašníky a pyl se na bliznu vysype.
Rozmnožují se výhradně generativně, vegetativní rozmnožování není možné. Za dva až čtyři týdny po opylení dozrají plody. Jsou to na stopkách visící, kulovité, lysé, světle hnědé, trojpouzdré tobolky asi 8 mm velké. Každá obsahuje 5 až 10 vejčitých, 3 mm dlouhých, tmavě hnědých semen. Svěšené tobolky se otevřou tak, že se semena vysypou do blízkosti mateřské rostliny; do větší vzdálenosti je může rozfoukat vítr nebo roznést mravenci.
Devaterka poléhavá je ohroženou rostlinou, hlavními faktory ohrožení je zánik tradičních míst (vznik kamenolomů, pískoven a zalesňování volných ploch) jakož i zarůstání stávajících lokalit náletovými dřevinami nebo agresivními rostlinami. Její početní stavy stále klesají a je proto v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ zařazena mezi ohrožené druhy (C2t).[2][3][4][5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu devaterka poléhavá ve Wikimedia Commons
Devaterka poléhavá (Fumana procumbens) je široce rozložitá, nízká, keřovitá rostlina žlutě kvetoucí. Lodyhy má hustě olistěné. Listy přisedlé, jehlicovité. Květy jednotlivě vyrůstající v paždí listů, korunní lístky až 1 cm dlouhé, vnější dva kališní lístky kopinaté, vnější tyčinky sterilní. Tobolky trojpouzdré. Je to jediný druh rodu devaterka který se v české přírodě vyskytuje. Je vzácná, roste jen na několika málo místech a je chráněna.
Das Gewöhnliche Nadelröschen (Fumana procumbens),[1] auch Zwerg-Sonnenröschen[2] oder Niederliegendes Heideröschen[3] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Nadelröschen (Fumana) in der Familie der Zistrosengewächse (Cistaceae).
Das Gewöhnliche Nadelröschen ist ein immergrüner Zwergstrauch, der Wuchshöhen von 5 bis 10,[1] selten bis zu bis 20 Zentimetern erreicht. Die Sprossachsen sind niederliegend oder aufsteigend. Die Rinde ist kurz anliegend mit Drüsenhaaren behaart.[1]
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind bei einer Länge von 4 bis 20 meist 5 bis 18 Millimetern[1] sowie einer Breite von 0,5 bis 0,2 Millimetern nadelförmig. Nebenblätter sind nicht vorhanden.
Die Blütezeit reicht von Juni bis Oktober. Je Blattachsel gibt es ein oder zwei Blüten.[1] Der Blütenstiel ist ebenso lang oder kürzer als die Blätter in der Nähe.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch mit doppelter Blütenhülle. Die Kelchblätter sind ungleich lang. Die hinfälligen Kronblätter sind 6 bis 10 Millimeter lang.[1] Die äußeren Staubblätter sind steril.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32.[4][1]
Das Gewöhnliche Nadelröschen blüht nur vormittags und nur bei Sonnenschein; nachmittags sind die Blütenkronblätter bereits abgefallen. Es finden sich verschiedene Blütenbesucher ein, aber es erfolgt besonders vor dem Abblühen Selbstbestäubung.
Die Kapselfrüchte fallen als Ganzes ab und breiten sich als Bodenroller aus, daneben erfolgt Klebausbreitung durch die sich verschleimenden Samen.
Das Gewöhnliche Nadelröschen kommt im warmen bis warmgemäßigten Europa und Westasien auf Kalkfelsfluren und -trockenrasen sowie auf reichen Sandtrockenrasen vor. Das Gewöhnliche Nadelröschen ist kalkstet. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbandes Xerobromion, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften des Koelerion glaucae vor.[4]
Die Erstbeschreibung erfolgte 1824 unter dem Namen (Basionym) Helianthemum procumbens durch Michel Félix Dunal. Die Neukombination zu Fumana procumbens (Dunal) Gren. & Godr. wurde 1847 durch Jean Charles Marie Grenier und Dominique Alexandre Godron veröffentlicht.
Das Gewöhnliche Nadelröschen wird selten als Zierpflanze für Steingärten genutzt.
Das Gewöhnliche Nadelröschen (Fumana procumbens), auch Zwerg-Sonnenröschen oder Niederliegendes Heideröschen genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Nadelröschen (Fumana) in der Familie der Zistrosengewächse (Cistaceae).
La jarilla rastrera (Fumana procumbens) es una planta de la familia de las cistáceas.
Arbusto enano extendido de hasta 40 cm, de hojas alternas de punta fina, lineales, y con pelos marginales extendidos; estípulas ausentes. Flores amarillas , de 1,5-2 cm de diámetro, solitarias en axilas foliares y sin formar inflorescencia. Cabillos aproximadamente igual de largos que las hojas adyacentes, recurvadas desde su base. Florece en primavera.[1]
Prados calcáreos secos, laderas pedregosas. Crece también en terrenos de matorrales y tomillares ralos.[2]
Gran parte de Europa excepto Europa septentrional, Irlanda, Gran Bretaña, Holanda y Polonia
El género fue descrito por (Dunal) Gren. et Godr. y publicado en Flore de France 1: 173. 1847.[3]
Fumana: nombre genérico dado por Thomas Bartholin (1673) que llamó Herba fumana a lo que luego Linneo nombró Cistus Fumana L., quizá por su aspecto grisáceo, como ahumado (del latín fumus = "humo".[4]
procumbens: epíteto latino que significa "postrada".[5]
La jarilla rastrera (Fumana procumbens) es una planta de la familia de las cistáceas.
Rentopäivänkilo eli gotlanninpäivänkilo[1] (Fumana procumbens) on päivännoutokasveihin kuuluva kasvilaji. Se on rento, haaroittuva varpu, joka yleensä 3–15 cm korkeaksi. Kasvupaikkoja ovat kalkkipitoiset kalliot. Kasvin lehdet ovat harmaanvihreitä ja neulasmaisia ja ne ovat asettuneet kierteisesti. Rentopäivänkilon kukat ovat noin 1½–2 cm leveitä ja kirkkaankeltaisia. Rentopäivänkilo kukkii tavallisesti kesä-syyskuussa. Sen kukat aukeavat aamulla ja terälehdet tippuvat muutaman tunnin kuluessa. Rentopäivänkilon hedelmä on kolmilokeroinen alaspäinen kota. Rentopäivänkiloa tavataan Pohjoismaista ainoastaan Ruotsissa, Gotlannissa sekä pienillä alueilla Etelä-Ruotsissa.[2][3]
Rentopäivänkilo eli gotlanninpäivänkilo (Fumana procumbens) on päivännoutokasveihin kuuluva kasvilaji. Se on rento, haaroittuva varpu, joka yleensä 3–15 cm korkeaksi. Kasvupaikkoja ovat kalkkipitoiset kalliot. Kasvin lehdet ovat harmaanvihreitä ja neulasmaisia ja ne ovat asettuneet kierteisesti. Rentopäivänkilon kukat ovat noin 1½–2 cm leveitä ja kirkkaankeltaisia. Rentopäivänkilo kukkii tavallisesti kesä-syyskuussa. Sen kukat aukeavat aamulla ja terälehdet tippuvat muutaman tunnin kuluessa. Rentopäivänkilon hedelmä on kolmilokeroinen alaspäinen kota. Rentopäivänkiloa tavataan Pohjoismaista ainoastaan Ruotsissa, Gotlannissa sekä pienillä alueilla Etelä-Ruotsissa.
Fumana procumbens, le Fumana vulgaire, Fumana étalé, Fumana couché ou Fumana à tiges tombantes est une plante herbacée de la famille des Cistaceae et du genre Fumana, présente en Europe méridionale et moyenne et en Asie occidentale. On la trouve dans presque toute la France, à l'exception de certains départements du Nord et de la Bretagne. Elle affectionne les sols plutôt secs et calcaires.
Fumana procumbens, le Fumana vulgaire, Fumana étalé, Fumana couché ou Fumana à tiges tombantes est une plante herbacée de la famille des Cistaceae et du genre Fumana, présente en Europe méridionale et moyenne et en Asie occidentale. On la trouve dans presque toute la France, à l'exception de certains départements du Nord et de la Bretagne. Elle affectionne les sols plutôt secs et calcaires.
Gotlandssolrose (Fumana procumbens) er en krypende halvbusk i solrosefamilien.
Den blir opptil 40 cm høy. Bladene er spredte og linjeformede, noe som skiller den fra artene i slekta Helianthemum. Det er ingen akselblad. Blomstene er gule, 8–12 mm, og sitter i små klaser eller enkeltvis. Fruktkapselen sprekker i tre deler. Den vokser på tørre, steinete steder på kalkgrunn.
Arten er vanlig i Sør-Europa, Anatolia og Transkaukasia, men finnes også i Belgia, Tyskland og Nord-Frankrike. Den nordligste forekomsten er i alvar-vegetasjonen på de svenske øyene Öland og Gotland.
Gotlandssolrose (Fumana procumbens) er en krypende halvbusk i solrosefamilien.
Den blir opptil 40 cm høy. Bladene er spredte og linjeformede, noe som skiller den fra artene i slekta Helianthemum. Det er ingen akselblad. Blomstene er gule, 8–12 mm, og sitter i små klaser eller enkeltvis. Fruktkapselen sprekker i tre deler. Den vokser på tørre, steinete steder på kalkgrunn.
Arten er vanlig i Sør-Europa, Anatolia og Transkaukasia, men finnes også i Belgia, Tyskland og Nord-Frankrike. Den nordligste forekomsten er i alvar-vegetasjonen på de svenske øyene Öland og Gotland.
Fumana procumbens é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cistaceae.
A autoridade científica da espécie é (Dunal) Gren. & Godr., tendo sido publicada em Flore de France 1: 173. 1847.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Fumana procumbens é uma espécie de planta com flor pertencente à família Cistaceae.
A autoridade científica da espécie é (Dunal) Gren. & Godr., tendo sido publicada em Flore de France 1: 173. 1847.
Gotlandssolvända (Fumana procumbens) är en växtart i familjen solvändeväxter. Den är lågväxande, grenarna är nedliggande och beroende på ålder mer eller mindre vedartade. Blommorna är gula och har fem kronblad.
Gotlandssolvändan blommar från juni till augusti och endast tidigt på morgonen, den tappar kronbladen redan på förmiddagen.
Wikimedia Commons har media som rör Gotlandssolvända.
Gotlandssolvända (Fumana procumbens) är en växtart i familjen solvändeväxter. Den är lågväxande, grenarna är nedliggande och beroende på ålder mer eller mindre vedartade. Blommorna är gula och har fem kronblad.
Gotlandssolvändan blommar från juni till augusti och endast tidigt på morgonen, den tappar kronbladen redan på förmiddagen.
Fumana procumbens là một loài thực vật có hoa trong họ Nham mân khôi. Loài này được (Dunal) Gren. & Godr. mô tả khoa học đầu tiên năm 1847.[1]
Bài viết liên quan đến bộ Cẩm quỳ này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Fumana procumbens là một loài thực vật có hoa trong họ Nham mân khôi. Loài này được (Dunal) Gren. & Godr. mô tả khoa học đầu tiên năm 1847.
_(7456021112).jpg)
