Kopřiva lužní (Urtica kioviensis) vzácný, v české přírodě vyhynutím ohrožený druh širokého rodu kopřiva. Její roztříštěný areál výskytu se rozkládá od Dánska přes Střední a Východní Evropu a sever Balkánu až po Izrael. Jedná se o poměrně přehlížený taxon, jehož výskyt může být ve skutečnosti častější. Je to kontinentální druh úvalů nížinných řek. Druhové jméno "kioviensis" pochází z toho, že byla poprvé popsána z okolí Kyjeva.[2][3]
V přírodě ČR byla známa z nálezu u Moravského Písku na jihovýchodní Moravě, kde však koncem 20. století (pravděpodobně ve spojitosti s vykácením vlhkého lesního stanoviště) vymizela. V současnosti jsou na jižní Moravě známa dvě místa, kde rosteː jsou to přírodní rezervace Plačkův les a říčka Šatava na Svratce v okrese Brno-venkov a národní přírodní rezervace Ranšpurk na soutoku Moravy a Dyje u obce Lanžhot v okrese Břeclav. Toto druhé, nově nalezené místo se nachází asi 10 km od nejsevernější známé lokality tohoto druhu v Rakousku, v Dolních Rakousech u obce Hohenau an der March.[2][4][5]
Kopřiva lužní je hemikryptofyt, který je vázán na vlhká až mokřadní, polostinná stanoviště na světlých okrajích olšových a vrbových luhů. Má specifické nároky na prostředí i fenologický vývoj. Obvykle roste na obnažených dnech nebo březích vodních nádrží v pravidelně pičazivé lodyhy se zelenými listy, která je hustě porostlá žahavými chlupy. S nástupem jara listy na přezimujících lodyhách odumírají a začínají se objevovat nové, vzpřímené lodyhy s adventivními kořeny, v polovině května bývají nové rostliny již vysoké přes 2 cm. Prvá květenství se na rostlinách vyvíjejí od července do srpna a zralé nažky jsou uvolňovány v září a říjnu. Současně odplozené lodyhy zasychají a olisťují se přezimující lodyhy.[4][6][7]
Vytrvalá bylina s vystoupavou, v horní části se větvící lodyhou vysokou 30 až 200 cm, vyrůstající ze žlutavého, tlustého, plazivého oddenku. Lodyha je dutá, tenkostěnná, křehká, nevýrazně hranatá, s roztroušenými žahavými chlupy, na bázi bývá tlustá 5 až 8 mm a v uzlinách je schopná zakořenit.
Vstřícné listy s dlouhými řapíky mají vejčité čepele dlouhé 5 až 20 cm a široké 3 až 10 cm, které jsou na bázi srdčité, po obvodě hrubě pilovité až zubaté a na vrcholu špičaté. Lícní strana žilnatých čepelí je lesklá, světle zelená a lysá, nebo řídce porostlá žahavými trichomy, rubová strana bývá obvykle lysá. Celokrajné palisty kopinatého tvaru jsou ve spodní části lodyhy volné a v horní části jsou sousední palisty do poloviny srostlé.
Jednodomé rostliny mají jednopohlavné květy sestavené do klasovitých květenství vyrůstající z úžlabí listů. Květenství ve spodní části lodyhy obsahují květy samčí, v horní části samičí a květenství ve středu lodyhy mívají květy samčí i samičí. Květy jsou opylovány větrem a dávají vzniknout drobným plodům, úzce eliptickým nažkám, které jsou asi 2 × 1 mm velké, lesklé a hnědě zbarvené. Po blízkém okolí se rostliny rozrůstají plazivými lodyhami, na větší vzdálenosti se šíří nažkami odfoukávanými větrem nebo odplavovanými vodou. Ploidie druhu je 2n = 26.[2][4][6][7]
Druh je nejvíce ohrožován ničením vhodných stanovišť, kdy jsou mokřiny úporně vysušovány a měněny v zemědělsky využitelnou půdu nebo jsou káceny nepříliš výnosné lužní lesy a nahrazovány "hodnotnějšími" dřevinami.[2][4]
Kopřiva lužní je v současnosti považována v České republice za kriticky ohrožený druh (C1).[8] Protože před rokem 2000 nebyla spatřena více než 25 let, byla jí ve starších hodnoceních přisouzena kategorie vyhynulý druh (A1).[9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kopřiva lužní ve Wikimedia Commons
Kopřiva lužní (Urtica kioviensis) vzácný, v české přírodě vyhynutím ohrožený druh širokého rodu kopřiva. Její roztříštěný areál výskytu se rozkládá od Dánska přes Střední a Východní Evropu a sever Balkánu až po Izrael. Jedná se o poměrně přehlížený taxon, jehož výskyt může být ve skutečnosti častější. Je to kontinentální druh úvalů nížinných řek. Druhové jméno "kioviensis" pochází z toho, že byla poprvé popsána z okolí Kyjeva.
Die Röhricht-Brennnessel (Urtica kioviensis) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Brennnesseln (Urtica) in der Familie der Brennnesselgewächse (Urticaceae). Weitere deutsche Trivialnamen sind Ukrainische Brennnessel, Sumpf-Brennnessel, Russische Brennnessel, Kiewer Brennnessel[1] und Ufer-Brennnessel.[2]
Die Röhricht-Brennnessel ist eine sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von selten 30, meist 60 bis 200 Zentimetern erreicht.[3] Neben den wenigen, an den oberen Teilen der Pflanze allerdings dichter stehenden[3] Brennhaaren sind verstreut Borstenhaare vorhanden. Der am Grund liegende, aufsteigende[4] Stängel bildet an den unteren Knoten (Nodien) reichlich Wurzeln.[3] Er besitzt einen Durchmesser von 5 bis 8 Millimetern und ist kaum kantig.[4] Die unteren Internodien sind hohl.[3]
Die gegenständigen Laubblätter sind in Blattstiel und einfache Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist mindestens halb so lang wie die Blattspreite. Die über 5 cm lange Blattspreite ist länglich mit zugespitzten oberen Ende und herzförmigem Spreitengrund.[3] Der Blattrand ist grob gesägt.[3] Die hellgrüne Blattoberseite glänzt stark. Die Blattunterseite besitzt auffallend gelblich-weiße Blattadern. Die Nebenblätter sind breit eiförmig und am Grund bis zu 15 Millimeter breit. Die Nebenblätter der oberen Blätter sind paarig bis zur Mitte verwachsen.
Die Röhricht-Brennnessel ist einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die oberen Rispen sind weiblich, die unteren männlich.[3] Die männlichen Blütenstände sind in der Regel kürzer als der Blütenstiel und die weiblichen länger. Das Perigon der weiblichen Blüten ist bis 2/3 geteilt, ihre Zipfel sind in der Mitte am breitesten. Die Frucht ist schmal elliptisch mit einer Länge von 1,6 bis 2 mm.[3] Die Blütezeit reicht von Juli bis August.[4]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26.[4]
Es handelt sich um einen sommergrünen, rosettenlosen Hemikryptophyten, der ein Rhizom ausbildet. Die Bestäubung findet durch den Wind statt. Die Samenausbreitung findet über Stoß- und Klettausbreitung statt.[4]
Die Röhricht-Brennnessel ist ein Florenelement des submeridionalen bis südtemperaten, kontinentalen Europas. Vorkommen sind aus folgenden floristischen Territorien[5] bekannt: Deutschland, Dänemark, Österreich, Tschechien, Slowakei, Ungarn, Kroatien, Rumänien, Bulgarien, Weißrussland, Ukraine, Europäisches Zentral-, Ost- und Süd-Russland sowie Israel.[5] Der östlichste Fundort liegt am Fluss Ural.[6] Beim Vorkommen in der israelischen Hula-Ebene wird Einschleppung durch Zugvögel vermutet.[7]
Die deutschen Vorkommen wurden erst 1936 durch eine Arbeit des ungarischen Botanikers Bálint Zólyomi (1908–1997) bekannt.[8] Die Röhricht-Brennnessel kommt selten im Nordosten Sachsen-Anhalts an der Havel, in Mittel- und West-Brandenburg im Havelgebiet, am Müggelsee und bei Baruth sowie in Mecklenburg-Vorpommern in Teterow und im Faulenroster Holz vor.[4] Sie gilt bundesweit als „ungefährdet“, wird jedoch in den Roten Listen für Sachsen-Anhalt und Mecklenburg-Vorpommern auf Länderebene als „potenziell gefährdet“ angesehen.[3] In einer Ausgrabungsstätte bei Friesack im Havelland wurde sie anhand ihrer Früchte aus mesolithischen Schichten nachgewiesen und ihr Status als alteingesessene Art bestätigt.[6]
In Österreich ist die Röhricht-Brennnessel auf die niederösterreichischen March- und Thaya-Auen beschränkt und wird als „gefährdet“ eingestuft.[1]
Die Röhricht-Brennnessel wächst in wärmebegünstigten Stromtälern und Niederungen[6] in Staudenfluren, Röhrichten, Auenwiesen und Auengebüschen.[4] Sie kommt vor in Gesellschaften der Verbände Phragmition und Alno-Ulmion.[9]
Die Erstbeschreibung von Urtica kioviensis erfolgte 1843 durch Afanassi Semjonowitsch Rogowitsch[10]. Hugh Algernon Weddell ordnete sie 1856 der Urtica dioica als Varietät Urtica dioica var. kioviensis (Rogow.) Wedd. unter.[11] Urtica kioviensis wurde aber in der Folge von Gustav Hegi als selbstständige Art beibehalten.[12] Weitere Synonyme sind Urtica radicans Bolla, Urtica bollae Kanitz und Urtica hulensis Feinbrun.
Die Röhricht-Brennnessel ist zur Gewinnung hochwertiger Nesselfasern geeignet.[13] Sie kann ähnlich wie die Große Brennnessel zu Nahrungszwecken verwendet werden. So können Suppen, Aufläufe, Salate etc. hergestellt werden.[14] Es gibt neuerdings Wurzelextrakte, die der Prostatavergrößerung entgegenwirken sollen.[15] Die Röhricht-Brennnessel könnte in Zukunft möglicherweise als Futterpflanze für verschiedene Tiere dienen.[16]
Die Röhricht-Brennnessel (Urtica kioviensis) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Brennnesseln (Urtica) in der Familie der Brennnesselgewächse (Urticaceae). Weitere deutsche Trivialnamen sind Ukrainische Brennnessel, Sumpf-Brennnessel, Russische Brennnessel, Kiewer Brennnessel und Ufer-Brennnessel.
Ukrainska kopřiwa (Urtica kioviensis) je rostlina ze swójby kopřiwowych rostlinow (Urticaceae). Dalše serbske mjeno je žahalca.
Ukrainska kopřiwa (Urtica kioviensis) je rostlina ze swójby kopřiwowych rostlinow (Urticaceae). Dalše serbske mjeno je žahalca.
Дворічна рослина 50–150 см заввишки. Прилистки верхніх листків зрощені. Листки видовжено-ланцетні, майже голі. Рослина однодомна[2]. Має кореневище. Запилення відбувається вітром. Цю кропиву можна використовувати для харчових цілей. Суцвіття — волоть; нижня частина суцвіття несе лише чоловічі квітки, а верхня — лише жіночі. Цвіте в червні — липні, а плодоносить в серпні — вересні. Анемофіл. Плід — подовжено-яйцевидний горішок. Розмноження переважно вегетативне.
В Україні зростає в лісах, чагарниках, на вологих місцях, на болотах — у Карпатах, Поліссі, Лісостепу і Степу, спорадично. Бур'ян, волокниста рослина[2].
В Європі: Австрія, Болгарія, Білорусь, Чехія, Хорватія, Данія, Німеччина, Угорщина, Росія, Румунія, Словаччина, Україна.
Входить до переліку видів рослин, які перебувають під загрозою зникнення на територіях Закарпатської, Київської, Львівської, Одеської областей[3].
За межами України охороняється в Білорусі, Угорщині та Чехії[6], також занесена до Червоної книги Воронезької та Липецької областей Росії[7].
Urtica kioviensis là loài thực vật có hoa trong họ Tầm ma. Loài này được Rogow. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1843.[1]
.jpg){kind=small}
Bài viết liên quan đến họ Tầm ma (Urticaceae) này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Urtica kioviensis là loài thực vật có hoa trong họ Tầm ma. Loài này được Rogow. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1843.
Urtica kioviensis Rogow., 1843
Синонимы Охранный статус
Крапива киевская (лат. Urtica kioviensis) — вид травянистых растений рода Крапива (Urtica) семейства Крапивные (Urticaceae).
Многолетнее травянистое растение высотой 80—120 см. Стебли полегающие, многочисленные, со жгучими волосками.
Листья супротивные, цельные, продолговато-яйцевидной формы, с редкими жгучими волосками. Прилистники широкотреугольные, до 0,8 см шириной[3][4].
Соцветие — метёлка; нижняя часть соцветия несёт только мужские цветки, а верхняя — только женские. Цветёт в июне — июле, а плодоносит в августе — сентябре.
Анемофил. Плод — удлинённо-яйцевидный орешек. Размножение преимущественно вегетативное[3][4].
Обитает в сырых заболоченных ясеневых и ольховых лесах, по берегам озёр[3].
В России встречается в Воронежской, Липецкой и Белгородской областях. Вне России обитает в Западной и Восточной Европе; изолированные популяции имеются в Палестине[4]
Занесена в Красные книги Воронежской и Липецкой областей[5]. За рубежом охраняется в Белоруссии, Венгрии и Чехии[6].
Крапива киевская (лат. Urtica kioviensis) — вид травянистых растений рода Крапива (Urtica) семейства Крапивные (Urticaceae).
