Chrastoun[1] (Cerbera) je rod rostlin z čeledi toješťovité. Jsou to dřeviny se spirálně uspořádanými jednoduchými kožovitými listy a bílými nálevkovitými květy. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje 6 druhů a je rozšířen v tropech Starého světa s výjimkou Afriky. Semena chrastounů obsahují srdeční glykosidy a jsou smrtelně jedovatá.
Chrastouny jsou stromy a keře, ronící při poranění bílý latex. Listy jsou jednoduché, celokrajné, kožovité, střídavé, spirálně uspořádané a nahloučené na konci větví. Při usychání černají. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky jsou na konci propojené okrajovou žilkou. Květenství jsou koncové, dlouze stopkaté, rozvolněné vrcholíky. Květy jsou stopkaté. Kalich je hluboce členěný na 5 laloků, uvnitř bez žlázek. Koruna je bílá, nálevkovitá. Korunní trubka je v horní části rozšířená, ústí je zúžené. Laloky koruny se překrývají směrem doleva. Tyčinky přirůstají v horní části korunní trubky a mají krátké nitky. Prašníky jsou kopinaté, s vrcholovým přívěskem. Gyneceum je složeno ze 2 volných semeníků obsahujících po 4 vajíčkách. Čnělka je nitkovitá, s mělce dvoulaločnou bliznovou hlavou. Plodem je peckovice nebo souplodí 2 peckovic. Plody jsou velké, elipsoidní nebo kulovité. Obsahují 1 (nebo 2) semena obklopená tlustým, vláknitě dřevnatým endokarpem.[2][3]
Květy Cerbera odollam
Květenství Cerbera manghas
Plody Cerbera floribunda
Rod chrastoun zahrnuje 6 druhů. Je rozšířen v tropech Starého světa ve východní Africe (Tanzanie), na Madagaskaru, ostrovech Indického oceánu, tropické Asii a Oceánii a v severovýchodní Austrálii.[3] Druh Cerbera manghas je složkou pobřežních mangrovových porostů tropické Asie a Austrálie, zasahuje i do jižního Japonska (ostrovy Rjúkjú) a jako jediný druh rodu je zastoupený i na Madagaskaru.[3][4][5]
Rod Cerbera popsal v roce 1953 Carl Linné. V jeho díle Species plantarum jsou popsány celkem 3 druhy, z nichž 2 byly později přeřazeny do jiných rodů. Za typový druh rodu je považován druh Cerbera manghas.[3] V roce 1999 byl popsán z Papuy-Nové Guiney nový druh, Cerbera laeta.
Rod je v rámci čeledi Apocynaceae řazen do podčeledi Rauvolfioideae, tribu Plumerieae a subtribu Thevetiinae. Mezi blízce příbuzné rody ze stejného subtribu náleží Anechites, Cameraria, Cerberiopsis, Skytanthus a Thevetia.[6]
Semena chrastounů jsou velmi silně jedovatá. Hlavní jedovatou složkou je kadioaktivní glykosid cerberin. V semenech Cerbera odollam dále obsažen cerberosid a odolin, v latexu byl zjištěn thevetin. Jedovatost listů je podstatně menší. Druh C. odollam je v indické Kérale příčinou 50 % z celkového počtu zaznamenaných rostlinných otrav. Otrava se projevuje do 1 hodiny po požití nechutenstvím, zvracením a bolestmi břicha. Později je pacient malátný a slabý a upadá do kómatu. Poruchy srdeční činnosti se projevují zejména zpomalením frekvence, arytmií a sinoatriální blokádou. Požití množství většího než 1 jádro C. odollam nebo C. manghas vede v průběhu 3 až 6 hodin k srdeční zástavě a smrti.[7][8][9]
Semena Cerbera odollam jsou pro svoji jedovatost v některých částech světa (např. v indické Kerale) používány jako sebevražedný prostředek a příležitostně k travičství. Sebevražedné pokusy představují většinu případů otravy. Semena mají hořkou chuť. Na Madagaskaru se v minulosti semena C. manghas hojně používala k ordálům, tedy rozsudkům ohledně viny či neviny obžalovaného podáním jedu. Pokud obviněný přežil, byl shledán nevinným. V centrální provincii ostrova byl tento soud odpovědný za 2 % úmrtí místních obyvatel, což činilo asi 3000 lidí ročně. Praxe byla zakázána králem v roce 1861, v odlehlých oblastech ale přetrvávala dále.[8]
Olej ze semen C. odollam je v Myanmaru používán ke svícení. Ve směsi s jinými oleji se používá jako repelent a insekticid. Listy a kůra jsou v některých asijských zemích používány jako projímadlo. Rovněž latex je v Indii používán jako emetikum a projímadlo. Olej ze semen C. manghas je v Malajsii vtírán do kůže pro omezení svědění a na vlasy jako insekticid. V kořenech C. manghas byly zjištěny kardenolidy působící proti buňkám lidské rakoviny tlustého střeva.[8]
Pecka plodu Cerbera odollam
Obrázky, zvuky či videa k tématu chrastoun ve Wikimedia Commons
Chrastoun (Cerbera) je rod rostlin z čeledi toješťovité. Jsou to dřeviny se spirálně uspořádanými jednoduchými kožovitými listy a bílými nálevkovitými květy. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje 6 druhů a je rozšířen v tropech Starého světa s výjimkou Afriky. Semena chrastounů obsahují srdeční glykosidy a jsou smrtelně jedovatá.
Die Cerbera sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Hundsgiftgewächse (Apocynaceae). Die etwa sechs Arten sind in Afrika, im tropischen Asien, Australien und auf Pazifischen Inseln beheimatet.
Cerbera-Arten wachsen als immergrüne Bäume oder manchmal Sträucher. Sie enthalten Milchsaft. Die Äste sind kräftig. Die wechselständig und spiralig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die Blattspreite ist einfach. Es sind 20 bis 30 Paare Seitennerven vorhanden, die fast rechtwinkelig vom Mittelnerv ausgehen.[1]
Auf langen Blütenstandsschäften stehen die zymösen Blütenstände.[1] Es sind Tragblätter vorhanden.
Die relativ großen, auffälligen Blüten sind zwittrig, radiärsymmetrisch und fünfzählig. Die fünf Kelchblätter sind nur kurz verwachsen und besitzen auf der Innenseite keine Drüsen. Die fünf Kronblätter sind trichterförmig verwachsen, dabei ist die Kronröhre lang. Der Kronschlund ist etwas geweitet und gerippt oder in ihm befinden sich fünf flaumhaarige Schuppen. Die fünf Kronlappen überlappen nach links. Die fünf Staubblätter sind im Kronschlund inseriert. Die Staubfäden sind kurz. Die schlank länglichen und bespitzten Staubbeutel sind nicht mit der Narbe verwachsen und an ihrer Basis gerundet. Die zwei freien, oberständigen Fruchtblätter enthalten jeweils vier Samenanlagen. Der fadenförmige Griffel ist im oberen Bereich geweitet und endet in einer kurz zweispaltigen Narbe.[1]
Je Blüte werden ein oder zwei, ein- oder zweifächerige Steinfrüchte gebildet, die ein oder zwei Samen je Fruchtfach enthalten. Die relativ großen Steinfrüchte sind ellipsoid bis kugelig und besitzen ein dickes, holzig-faseriges Endokarp.[1]
Die ungeflügelten Samen enthalten den Embryo mit zwei dünnen Keimblättern (Kotyledonen) und einer sehr kurzen Radikula, aber kein Endosperm.[1]
Die Gattung Cerbera wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 1, S. 208[2] aufgestellt. Synonyme für Cerbera L. sind: Tanghinia Thouars, Elcana Blanco, Odollam Adans. Als Lectotypusart wurde 1992 Cerbera manghas L. in Jarvis: Taxon, Volume 41, S. 560 festgelegt.[3] Die letzte Revision der Gattung Cerbera erfolgte in Antony J. M. Leeuwenberg: Series of revisions of Apocynaceae XLVII: the genus Cerbera L., Agricultural University Wageningen papers, Volume 98, Issue 3, 1999, S. 1–64. Der Gattungsname Cerbera leitet sich von Kerberos, latinisiert Cerberus, dem Höllenhund und Torhüter in der griechischen Mythologie, der den Eingang zur Unterwelt bewacht, ab; dies bezieht sich auf die giftigen Samen.
Die Cerbera-Arten sind in Afrika, im tropischen Asien, Australien und auf Pazifischen Inseln beheimatet. Drei Cerbera-Arten (beispielsweise Cerbera manghas, Cerbera odollam) gedeihen in Mangrovenwäldern.
Die Gattung Cerbera gehört zur Tribus Plumerieae in der Unterfamilie Rauvolfioideae innerhalb der Familie Apocynaceae.[4]
Es gibt (drei bis) sechs Cerbera-Arten[5]:
Cerbera manghas und Cerbera odollam werden als Zierpflanze verwendet.[6]
Die Cerbera sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Hundsgiftgewächse (Apocynaceae). Die etwa sechs Arten sind in Afrika, im tropischen Asien, Australien und auf Pazifischen Inseln beheimatet.
Cerbera is a genus of evergreen small trees or shrubs, native to tropical Asia, Australia, Madagascar, and various islands in the Indian Ocean and the western Pacific Ocean.[2][3][4]
Three trees of this genus are mangroves, Cerbera floribunda, Cerbera manghas and Cerbera odollam.
The leaves are alternate and lack interpetiolar stipules. The tubular corollas are actinomorphic, i.e. they are symmetric and can be divided in halves along any diameter. All trees contain a white latex. The fruits are drupes.
The genus is named after Cerberus because all its parts are poisonous : they contain cerberin, a cardiac glycoside, a substance that blocks electric impulses in the body (including the beating of the heart). Therefore, it is advised to avoid using wood from Cerbera species due to their toxicity, and as their smoke may cause lethal poisoning.
The genus is related to Cerberiopsis,[5] endemic to New Caledonia.
The World Checklist of Selected Plant Families includes:[2]
Cerbera is a genus of evergreen small trees or shrubs, native to tropical Asia, Australia, Madagascar, and various islands in the Indian Ocean and the western Pacific Ocean.
Three trees of this genus are mangroves, Cerbera floribunda, Cerbera manghas and Cerbera odollam.
Cerbera es un género de 6 especies de pequeños árboles o arbustos perennes nativo de las regiones tropicales de Asia, Australia, Madagascar, y las Seychelles, y las islas del Océano Pacífico.
Tres árboles del género son mangles, Cerbera floribunda, Cerbera manghas y Cerbera odollam.
Las hojas son alternas. La corola tubular es simétrica.Todos los árboles contienen látex blanco. Los frutos son drupas.
Nunca debe usarse la madera de Cerbera para encender fuego. Aún su humo puede causar envenenamiento.
El género fue descrito por Robert Brown y publicado en On the Asclepiadeae 30. 1810.[2]
Cerbera: nombre genérico que es nombrado en honor de Cerberus porque todas sus partes son venenosas: contiene cerberin, un glicósido cardiaco, una sustancia que bloquea los impulsos eléctricos en el cuerpo (incluidos los del corazón).
A continuación se brinda un listado de las especies del género Cerbera aceptadas hasta octubre de 2013, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Cerbera es un género de 6 especies de pequeños árboles o arbustos perennes nativo de las regiones tropicales de Asia, Australia, Madagascar, y las Seychelles, y las islas del Océano Pacífico.
Surmanpuut (Cerbera) on trooppinen kasvisuku oleanterikasvien heimossa.
Surmanpuut ovat maitiaisnesteellisiä ja tukevaoksaisia puita, joiden lehdet ovat vuorottaisesti (kierteisesti). Lavassa on 20-30 sivusuoniparia, jotka lähtevät keskisuonesta lähes suorakulmaisesti.
Kukkaviuhkot ovat varsipäätteisiä ja pitkäperäisiä. Kukan verhiö on syväliuskainen eikä sen sisäpinnalla ole rauhasia. Teriö on valkoinen ja suppilomainen, nielustaan hieman laajentunut, harjanteinen tai siinä on viisi karvaista suomua. Teriön liuskat ovat leveitä ja limittäisiä vasemmalle. Heteet kiinnittyvät teriön nieluun, ja ponnet ovat kapean pitkänomaisia, teräväkärkisiä, vartalon kärjestä erillisiä, ja ponnenpuoliskot (teekat) ovat pyöreätyvisiä. Kehrä puuttuu. Emejä on kaksi, kummassakin neljä siemenaihetta. Vartalo on rihmamainen, kärjestään laajentunut. Luotti on lyhyesti kaksijakoinen.
Hedelmä on kookas, soikea tai pallomainen luumarja, jossa on yksi tai kaksi lokeroa ja paksu, puusyinen endokarppi (seinän sisäkerros). Luumarjat ovat yksittäin tai pareittain. Kummassakin lokerossa on yksi tai kaksi siivetöntä, karvatonta ja endospermitöntä siementä; alkiossa on ohuet sirkkalehdet ja hyvin lyhyt sirkkajuuri.[1]
Surmanpuut kasvavat Afrikassa, trooppisessa Aasiassa, Australiassa ja Tyynenmeren saarilla.[1]
Surmanpuita on kolme lajia.[1] Lajeja:[2]
Cerbera floribunda, luumarja.
Madagaskarinsurmanpuu (Cerbera manghas).
Intiansurmanpuun (C. odollam) hedelmöivä oksa.
Surmanpuut (Cerbera) on trooppinen kasvisuku oleanterikasvien heimossa.
Le genre Cerbera regroupe des espèces d'arbres de la famille des Apocynacées originaires de l'Asie et de l'Océanie. Les fruits de certaines espèces sont hautement toxiques.
Le genre Cerbera regroupe des espèces d'arbres de la famille des Apocynacées originaires de l'Asie et de l'Océanie. Les fruits de certaines espèces sont hautement toxiques.
Kerbera (lat. Cerbera), maleni biljni rod iz porodice Zimzelenovki (Apocynaceae kojemu pripada 6 vrsta[1] vazdazelenog grmlja i drveća raširenih po jugoistočnoj Aziji, Australiji, Oceaniji, Sejšelima i Madagaskaru.
Vrste ovoga roda su otrovne, a pripada joj i vrsta samoubilačko drvo (Cerbera odollam), jedna je od pet najotrovnijih biljaka na svijetu, a društvo joj u tome prave i ricinus (Ricinus communis), oleander ili oleandar (Nerium oleander), rakovo oko (Abrus precatorius) i kukuta (Conium).
Neke od ovih biljaka sadrže snažan srčani otrov Cerberin, za kojega je ustanovljeno da je uzročnik polovice trovanja u indijskoj državi Kerala.[2]
Kerbera (lat. Cerbera), maleni biljni rod iz porodice Zimzelenovki (Apocynaceae kojemu pripada 6 vrsta vazdazelenog grmlja i drveća raširenih po jugoistočnoj Aziji, Australiji, Oceaniji, Sejšelima i Madagaskaru.
Vrste ovoga roda su otrovne, a pripada joj i vrsta samoubilačko drvo (Cerbera odollam), jedna je od pet najotrovnijih biljaka na svijetu, a društvo joj u tome prave i ricinus (Ricinus communis), oleander ili oleandar (Nerium oleander), rakovo oko (Abrus precatorius) i kukuta (Conium).
Neke od ovih biljaka sadrže snažan srčani otrov Cerberin, za kojega je ustanovljeno da je uzročnik polovice trovanja u indijskoj državi Kerala.
Cerbera is een geslacht uit de maagdenpalmfamilie. Het zijn groenblijvende kleine bomen en struiken, die voorkomen in tropisch Azië, Australië, Madagaskar, verschillende eilanden op de Indische Oceaan en de westelijke Grote Oceaan. Drie soorten van het geslacht zijn mangroven, Cerbera floribunda, Cerbera manghas en Cerbera odollam.
Cerbera is een geslacht uit de maagdenpalmfamilie. Het zijn groenblijvende kleine bomen en struiken, die voorkomen in tropisch Azië, Australië, Madagaskar, verschillende eilanden op de Indische Oceaan en de westelijke Grote Oceaan. Drie soorten van het geslacht zijn mangroven, Cerbera floribunda, Cerbera manghas en Cerbera odollam.
Cerbera L. é um género botânico pertencente à família Apocynaceae. Seus nomes vulgares são: chapéu-de-napoleão, noz-de-cobra, acaimirim, cerbera e jorro-jorro.[1] Um dos seus usos medicinais, comprovados por testemunhas que se beneficiaram dela, é diminuir consideravelmente as cãibras. Faz-se um pequeno saquinho, coloca-se a semente dentro, fecha-se com pequena costura e pendura-se, por dentro da vestimenta, com um alfinetinho de segurança.
Cerbera L. é um género botânico pertencente à família Apocynaceae. Seus nomes vulgares são: chapéu-de-napoleão, noz-de-cobra, acaimirim, cerbera e jorro-jorro. Um dos seus usos medicinais, comprovados por testemunhas que se beneficiaram dela, é diminuir consideravelmente as cãibras. Faz-se um pequeno saquinho, coloca-se a semente dentro, fecha-se com pequena costura e pendura-se, por dentro da vestimenta, com um alfinetinho de segurança.
Cerbera là chi thực vật có hoa trong họ Apocynaceae.[2]
Bài viết liên quan đến phân họ Ba gạc này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Cerbera là chi thực vật có hoa trong họ Apocynaceae.
Cerbera L., 1753
Синонимы
Цербера (лат. Cerbera) — род вечнозелёных деревьев и кустарников семейства Кутровые (Apocynaceae).
Ареал рода — тропическая Азия, Австралия, Мадагаскар, Сейшельские острова, острова на западе Тихого океана.
Род назван именем чудовищного пса греческого мифологии Цербера из-за своей токсичности.
Все части растений содержат церберин — крайне ядовитый гликозид, блокирующий проведение электрических импульсов в организме (включая сердечный ритм). Нельзя даже использовать древесину церберы для разжигания костров, так как дым может вызвать тяжёлое отравление. Один из представителей рода, Cerbera odollam, в связи с этим имеет английское общеупотребительное название suicide tree («дерево самоубийц»).
Общее число видов, по современным представлениям составляет около 6[3]:
Цербера (лат. Cerbera) — род вечнозелёных деревьев и кустарников семейства Кутровые (Apocynaceae).
Ареал рода — тропическая Азия, Австралия, Мадагаскар, Сейшельские острова, острова на западе Тихого океана.
海杧果属（学名：Cerbera）是夹竹桃科下的一个属，为乔木植物。该属共有9种，分布于亚洲热带、亚热带地区、大洋洲和马达加斯加。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
