Xenotoca eiseni és una espècie de peix de la família dels goodèids i de l'ordre dels ciprinodontiformes.
És un peix d'aigua dolça, de clima temperat (15°C-32°C) i demersal.[4]
És inofensiu per als humans.[4]
Xenotoca eiseni és una espècie de peix de la família dels goodèids i de l'ordre dels ciprinodontiformes.
Xenotoka červenoocasá, známa též pod názvy gudea červenoocasá, gudea Eisenova, živorodka červenoocasá, živorodka mexická, gudea mexická a živorodka Eisenova, je drobná sladkovodní rybka původem ze středního Mexika. Je chována též jako akvarijní ryba.
Xenotoka červenoocasá je jedna z mála viviparních, tedy pravých živorodých akvarijních ryb. Oproti mnoha jiným živorodým rybkám tento druh rodí svá mláďata ocasem napřed. Naproti tomu ovoviviparní, nepravé živorodky rodí svá mláďata v jikerném obalu,který při opuštění těla matky praskne. Tělo rybky silně připomíná kapra. Samice je olivové barvy, samec mívá ocas zbarvený do červena. V akváriích byly prošlechtěny formy s více či méně odlišným zabarvením, vždy se ale jedná převážně o červenou a žlutou barvu. Obě pohlaví mívají na skřelích modře zabarvenou skvrnu. Dorůstá délky 7 až 8 cm, vzácně kolem 10 cm. Je všežravec, s oblibou požírá komáří larvy.
V přírodě se vyskytuje pouze v Mexiku, je tedy endemitem. Konkrétně žije v Rio Grande a jejích přítocích u města Tepic ve státě Nayarit. Jde v přírodě o velmi vzácnou rybu. Traduje se, že v minulosti za ni hrozil trest smrti.[zdroj?] Je velmi přísně chráněná a eviduje se v červené knize ohrožených druhů zvířat.[zdroj?] Mezi akvaristy poměrně rozšířená. Vláda Mexika již několikrát od akvaristů tuto rybku vykupovala a vracela zpět do volné přírody. To je jasně doložitelná ukázka zásluhy akvaristů - díky nim má tato velmi zajímavá a vzácná živorodka šanci alespoň na život v akváriích, jelikož jak již bylo řečeno v přírodě již téměř neexistuje. V osmdesátých letech minulého století jakýsi neznámý akvarista dostal od tamější vlády povolení pro odchyt několika jedinců -to možná tuto zajímavou rybku zachránilo pro budoucí generace akvaristů.[zdroj?]
Voda by měla mít neutrální pH, ale při výkyvech o l stupeň nahoru i dolů nebyly za 20 let chovu zaznamenány žádné negativní účinky. To samé platí i o tvrdosti vody. S úspěchem lze použít vodu 5 - 25°dGH. Xenotoka červenoocasá je vysloveně všežravec. Nepohrdne komářími larvami, suchými vločkami ani jiným zcela běžným krmením. Doporučuje se do krmení přidávat zelenou složku - salát a špenát. Chov je jednoduchý při dodržení několika zásad - kvalitní krmení, teplota kolem 20 - 26 °C a dostatek vody. Nádrže by měly mít kolem 200 litrů vody a více. Je dobré chovat samce se samicemi v poměru 1 : 2.
V těle matky dojde k oplodnění vajíčka a samice během 55 - 60 dní (podle teploty vody) porodí životaschopné jedince. V akváriích je však třeba vytvořit úkryty, jelikož samice jsou kanibalové. S úspěchem lze použít tzv. porodničku - tedy v akváriu plovoucí nádobku se sítí tak, aby oky sítě propadla mláďata při porodu a samice na ně nemohla.
Obrázky, zvuky či videa k tématu xenotoka červenoocasá ve Wikimedia Commons
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Xenotoka červenoocasá, známa též pod názvy gudea červenoocasá, gudea Eisenova, živorodka červenoocasá, živorodka mexická, gudea mexická a živorodka Eisenova, je drobná sladkovodní rybka původem ze středního Mexika. Je chována též jako akvarijní ryba.
Der Banderolenkärpfling (Xenotoca eiseni) ist ein lebendgebärender Süßwasserfisch aus der Familie der Hochlandkärpflinge (Goodeidae). Er stammt aus dem Hochland des zentralen Mexiko aus den Bundesstaaten Guanajuato, Jalisco, Michoacán, Nayarit, Querétaro und San Luis Potosí und kommt dort in klaren Gewässern vor. Die Art wurde nach dem Fänger der Typusexemplare G. Eisen benannt.
Die Fische erreichen eine Gesamtlänge von 6 bis 8 cm. Banderolenkärpflinge besitzen einen mäßig hochrückigen Körper und einen relativ langen Schwanzstiel. Rücken- und Bauchlinie sind annähernd symmetrisch zueinander. Mit zunehmendem Alter werden die Tiere hochrückiger. Namensgebend ist eine gelbe oder orange Binde auf dem Schwanzstiel, die sich bis auf die Schwanzflosse erstrecken kann und bei männlichen Fischen wesentlich deutlicher ist. Die Farbe der Fische ist ansonsten hellgrau oder hellocker. Der Rücken ist dunkler, die Flossen ocker oder gelblich.
Der Banderolenkärpfling bringt nach einer Tragzeit von 30 bis 65 Tagen 50–70 Jungfische zur Welt, die bei ihrer Geburt über 10 mm lang sind. Der Geburtsvorgang eines Wurfes kann sich über zwei oder mehr Tage hinziehen.
Banderolenkärpflinge wurden Ende der 60er Jahre zuerst als Süßwasserzierfisch nach Deutschland importiert. Sie sind für ein Gesellschaftsaquarium geeignet, können aber bei zu einseitiger Ernährung anderen Fischen gegenüber aggressiv werden und beginnen deren Flossen zu zupfen.
Banderolenkärpflinge wurden, je nach Testgruppe, darauf trainiert, entweder den größeren oder den kleineren von zwei orangen Kreisen anzutippen, um das Testgelände zu verlassen. Sobald die sie dies erlernt hatten, wurden sie von Wissenschaftlern mit einer Ebbinghaus-Täuschung konfrontiert. Dabei handelt es sich um eine visuelle Wahrnehmungstäuschung, bei der ein zentraler, farbiger Kreis unterschiedlich groß wahrgenommen wird in Abhängigkeit von der Größe eines Rings aus weiteren Kreisen. Obwohl beide Kreise gleich groß waren, schwammen die Fische, die darauf trainiert waren, zu dem größeren Kreis zu schwimmen, zu dem Kreis, der von kleineren Kreisen umgeben war und diejenigen, die darauf trainiert waren, zum kleineren Kreis zu schwimmen, schwammen zu dem Kreis, der von größeren Kreisen umgeben war. Damit erlagen sie den gleichen Täuschung, der auch Menschen erliegen. Die Wissenschaftler schlossen daraus, dass Banderolenkärpflinge ein Mentales Modell ihrer Umwelt bilden[1]. Dies dürfte auch auf andere Fische zutreffen, denn die wenigen getesteten Arten (Goldfisch und Bambushai) erlagen ebenfalls optischen Täuschungen[2].
Der Banderolenkärpfling (Xenotoca eiseni) ist ein lebendgebärender Süßwasserfisch aus der Familie der Hochlandkärpflinge (Goodeidae). Er stammt aus dem Hochland des zentralen Mexiko aus den Bundesstaaten Guanajuato, Jalisco, Michoacán, Nayarit, Querétaro und San Luis Potosí und kommt dort in klaren Gewässern vor. Die Art wurde nach dem Fänger der Typusexemplare G. Eisen benannt.
The redtail splitfin or redtail goodeid (Xenotoca eiseni) is a species of goodeid fish from the family Goodeidae and subfamily Goodeinae. Like other members of Goodeinae, the redtail splitfin is native to Mexico and a livebearer. However, the goodeid mating system differs in several ways from the more common livebearing fish from the family Poeciliidae that includes guppies and swordtails. While no goodeid species is a very popular aquarium fish, the redtail splitfin is one of the most popular. Only the male has the red-orange tail for which it is named. Its specific name honours the collector of the type, Gustav Eisen (1847–1940) who was Curator of Marine Invertebrates at the California Academy of Sciences in San Francisco, California.[3]
The redtail splitfin comes from west-central Mexico in the Grande de Santiago River basin and waters near Compostela, Nayarit. It might also occur in the uppermost Ameca and Armería River basins, but the taxonomic position of these populations remains unclear. Two additional populations, one from an endorheic basin in the Etzatlán region and another from the Coahuayana River, were formerly included in this species, but in 2016 they were described as X. doadrioi and X. lyonsi respectively.[4]
The redtail splitfin inhabits springs, pools, lakes, creeks and rivers, typically in places with little or no aquatic vegetation. It prefers shallow waters.[5]
The redtail splitfin is a deep-bodied fish, and males have a hump behind the head.[6] The hump gets larger as the males get older.[7] Adult males have a red-orange tail and tail-base. The upper part of the body and head are olive-brownish to dusky. A broad, poorly defined bluish-black band runs from the gill cover to the tail, but it virtually disappears on the mid-body region. The throat and belly or yellowish to whitish.[5] Females lack the red-orange and are overall more plainly colored.[8] Females are generally slightly larger than males. Females grow to 7 centimeters (2.8 inches) while males grow to 6 centimeters (2.4 inches) total length.[7][2]
Among goodeids, the distinct red-orange tail and tail-base is unique to the males of the redtail splitfin and its close relatives X. doadrioi and X. lyonsi.[4]
Male goodeids like the redtail splitfin have a notched anal fin that gives the fish the name "splitfin", instead of the gonopodium of poeciliids.[9] This notched anal fin, or andropodium, is used to transmit sperm to the female. The female nourishes the unborn young via trophotaeniae, which function like an umbilical cord in mammals.[9][10]
Females give birth about every 2 months to 10 to 50 fry.[8] The newborn redtail splitfin fry are relatively large compared to most newborn livebearer fry, at about 15 millimeters (2/3 of an inch) long.[8]
In the wild, both male and female redtail splitfins prefer to mate with fish of similar size. This limits the sexual advantage to males that grow especially large. This minimizes the sexual dimorphism in the size of the fish between males and females.[11]
The redtail splitfin is not a very common aquarium fish, but it is one of the most common goodeids to be kept in the aquarium. They are not very demanding in the aquarium,[8] although they prefer hard, alkaline water.[7] They can tolerate a wide range of water temperatures, from 15 to 30 degrees Celsius (59 to 86 degrees Fahrenheit). They accept a wide range of foods, but do require some vegetable matter in their diets.[8][7][6] Although they are generally peaceful, they are known to occasionally nip the fins of fellow aquarium residents.[8][6] This behavior can be reduced by keeping the redtail splitfin in schools.
The redtail splitfin or redtail goodeid (Xenotoca eiseni) is a species of goodeid fish from the family Goodeidae and subfamily Goodeinae. Like other members of Goodeinae, the redtail splitfin is native to Mexico and a livebearer. However, the goodeid mating system differs in several ways from the more common livebearing fish from the family Poeciliidae that includes guppies and swordtails. While no goodeid species is a very popular aquarium fish, the redtail splitfin is one of the most popular. Only the male has the red-orange tail for which it is named. Its specific name honours the collector of the type, Gustav Eisen (1847–1940) who was Curator of Marine Invertebrates at the California Academy of Sciences in San Francisco, California.
El mexclapique de cola roja o goodeido de cola roja (Xenotoca eiseni) es una especie de pez goodeido de la familia Goodeidae y la subfamilia Goodeinae. Al igual que otros miembros de Goodeinae, el Goodeido cola roja es un vivíparo. Sin embargo, el sistema de apareamiento de los goodeidos difiere en varios aspectos de los peces vivíparos más comunes de la familia Poeciliidae, que incluye guppies y xiphos. Aunque ninguna de las especies de goodeidos es un pez de acuario muy popular, el goodeido cola roja es uno de los más populares junto con el carpín mariposa de ameca.
El goodeido cola roja viene de varios ríos en las tierras altas de México, incluyendo el Río San Leonel y Río Grande de Santiago de Nayarit y Río Tamazula en Jalisco.[1][2] Ellos viven en arroyos limpios de montaña, así como las cunetas.[1]
El goodeido cola roja es un pez de profundidad de cuerpo, y los machos tienen una joroba detrás de la cabeza.[3] La joroba se hace más grande ya que los machos se hacen mayores.[2] El cuerpo de los machos es azul, y la aleta caudal (la cola) y el área penduncular son de color rojo o naranja.[3] Hay una serie de variaciones de color, y el de Nayarit tiene un cuerpo azul, mientras que los peces de San Marcos (Jalisco) son con manchas. Las hembras son de color más claro[1] Las hembras son generalmente un poco más grandes que los machos. Las hembras crecen más de 7 centímetros mientras que los machos crecen hasta 6 centímetros.[2][4]
Los goodeidos machos como el Goodeido cola roja tienen una muesca anal que le da a estos peces el nombre de "Aletas divididas", en lugar de gonopodio de los poecílidos.[5] Esta muesca anal, o andrópodio, se utiliza para transmitir el esperma a la hembra. La hembra nutre al feto a través de los bebés con un trophotaeniae, que funcionan como un cordón umbilical en los mamíferos.[5][6]
Las hembras dan a luz cada 2 meses y 10 a 50 crías.[1] Los alevines recién nacidos son relativamente grandes en comparación con la mayoría de los portadores vivos recién nacidos, a unos 15 milímetros (2 / 3 de pulgada) de largo.[1]
En la naturaleza, tanto goodeido cola roja macho y hembra prefieren aparearse con los peces de tamaño similar. Esto limita la ventaja sexual de los machos que crecen especialmente grande. Esto minimiza el dimorfismo sexual en el tamaño de los peces entre machos y hembras.[7]
El goodeido cola roja no es un pez de acuario muy común, pero es uno de los goodeidos más comunes que se mantienen en el acuario. No son muy exigentes en el acuario,[1] aunque prefieren aguas duras y alcalinas.[2] Pueden tolerar un amplio rango de temperaturas del agua, de 15 a 30 grados Celsius (59 a 86 grados Fahrenheit). Aceptan una amplia gama de alimentos, pero sí requieren algo de materia vegetal en su dieta.[1][2][3] Aunque en general son pacíficos, se sabe que de vez en cuando pueden llegar a cortar las aletas de los otros habitantes del acuario.[1][3] Este comportamiento se puede reducir manteniendo a los goodeidos cola roja en grupo.
Datos: Q806299
Multimedia:
Especies: Xenotoca eiseni
El mexclapique de cola roja o goodeido de cola roja (Xenotoca eiseni) es una especie de pez goodeido de la familia Goodeidae y la subfamilia Goodeinae. Al igual que otros miembros de Goodeinae, el Goodeido cola roja es un vivíparo. Sin embargo, el sistema de apareamiento de los goodeidos difiere en varios aspectos de los peces vivíparos más comunes de la familia Poeciliidae, que incluye guppies y xiphos. Aunque ninguna de las especies de goodeidos es un pez de acuario muy popular, el goodeido cola roja es uno de los más populares junto con el carpín mariposa de ameca.
Xenotoca eiseni est un poisson de la famille des Goodeidés. Originaire du Mexique, c'est une espèce qui peut aussi être élevée en aquarium.
Ce poisson a été décrit pour la première fois par Rutter en 1896. Il l’avait baptisé « Characodon eiseni » en l’honneur du géologue nommé Gustave Eisen.
Xenotoca eiseni est robuste et massif. Ses contours angulaires lui donnent une forme particulière, presque rectangulaire. Sa tête est pointue et terminée par une toute petite bouche. Les nageoires dorsale et anale de ce poisson sont situées loin de la tête. Toutes ces caractéristiques lui donnent une silhouette plutôt étrange au premier coup d’œil.
Comme chez la plupart des poissons, le mâle Xenotoca eiseni est beaucoup plus coloré que la femelle. Il présente une nageoire caudale orange et la partie postérieure de son corps est bleu acier. Parfois, il aura les flancs jaune doré. En plus d’être coloré, le mâle se différencie de la femelle par son andropode qui est en fait une nageoire anale modifiée qui sert à la reproduction.
La femelle est plus grosse (7-8 cm) que le mâle (5-6 cm) et plus trapue. Elle a un très gros ventre juste avant l’accouchement. Elle ne présente pas les couleurs du mâle, elle est entièrement jaune beige.
Avant l’accouplement, le mâle déploie ses nageoires devant la femelle qui se met à trembler en guise de réponse positive.
Xenotoca eiseni est une espèce vivipare. Le mâle a un organe sexuel appelé andropode qui sert à la fertilisation interne. L’andropode est l’équivalent du gonopode chez les Poeciliidae. La nageoire anale des Goodéidés est séparée en deux. Les alevins se développent dans la cavité ovarienne de la femelle. Elle doit être fécondée à chaque portée, contrairement aux autres espèces ovovivipares (comme les guppys) qui peuvent avoir plus d’une portée par fécondation.
Xenotoca eiseni est un poisson matrotrophique. Ceci signifie que ses embryons se nourrissent d’éléments nutritifs provenant directement de la mère. Chez les poissons matrotrophiques, tous les échanges mère-embryons passent par l’embryotrophe. L’embryotrophe est un liquide très visqueux contenant beaucoup d’éléments nutritifs qui remplit la cavité ovarienne chez la femelle.
Pendant la gestation, qui dure environ 60 jours, les embryons baignent dans l’embryotrophe. Ils y puisent les éléments nutritifs dont ils ont besoin pour se développer et ils y rejettent des déchets métaboliques. Les trophotaeniae sont des prolongements de l’intestin qui se situent à la base de l’anus des alevins. Ils servent aux échanges entre la mère et ses embryons pendant la gestation. On peut comparer ces trophotaeniae au cordon ombilical des mammifères. Deux ou trois jours après la naissance, ces structures disparaissent.
Lors de la mise bas, les petits naissent la queue en premier, le ventre vers le haut. Ils sont déjà robustes et vont commencer à manger peu de temps après leur naissance. Leur petite queue présente déjà une coloration jaune, mâle et femelle compris. Certaines références indiquent qu’une ponte peut contenir jusqu’à 60 petits. Les parents mangent très rarement leurs petits. Un peu de mousse de Java dans un coin de l’aquarium permettra aux jeunes de se cacher pendant les premières heures de leur vie.
Les mâles peuvent être différenciés à partir de l’âge de 2 mois. Ils n’ont pas leur belle coloration mais leur nageoire anale se modifie en andropode. En les regardant de près, il est possible de les sexer.
L’espérance de vie de ce Goodéidé est d’environ 5 ans. Il semble qu’il atteigne sa maturité sexuelle vers l’âge de 2 ans.
Xenotoca eiseni est une espèce de Goodéidés que l’on retrouve au Mexique, dans les rio San Leonel, rio Tamazula et rio Grande de Santiago. Ces rivières se situent sur la côte sud-ouest du plateau central mexicain. Il habite autant les rivières limpides à fort débit d’eau que les fossés stagnants au bord de la route.
Ce poisson est assez tolérant face aux conditions de l’eau. Par contre, les paramètres optimaux pour le rendre heureux sont une eau moyennement dure, entre 15 et 20 dGH, un pH se situant entre 6 et 8 et une température variant entre 15 et 32 °C. Pour arriver à ces conditions, on peut utiliser tout simplement l’eau du robinet à laquelle on ajoute environ 1 cuiller à table de sel d’Epsom par gallon (le sel d’Epsom sert à durcir l’eau et aide à garder de belles plantes en santé).
Xenotoca eiseni n’est pas non plus capricieux quand vient le temps de manger. Il mange de tout et de bon cœur. Cet omnivore se nourrit d’algues, de flocons, de nourriture vivante et congelée, en fait, il acceptera presque tout ce qu'on lui donne. Il est recommandé de bien les nourrir avant et pendant la reproduction pour avoir des pontes qui sont abondantes et en bonne santé. On peut donner aux alevins des flocons émiettés peu de temps après la naissance.
Xenotoca eiseni est un poisson relativement paisible. Il lui arrive tout de même de manger les nageoires des autres poissons qui partagent son aquarium : il peut être conseillé donc de le faire cohabiter avec des espèces robustes, à petites nageoires. Il se peut qu’il se décide à manger les plantes de l’aquarium. Xenotoca eiseni se trouvera à l’aise dans un bac bien planté de plantes robustes, avec des cachettes, d’au moins 70 l. Certains auteurs affirment qu’un bac trop petit rendrait le poisson plus agressif. Comme il est un bon mangeur, il est important d’avoir un bon système de filtration et de changer l’eau régulièrement.
Xenotoca eiseni est un très bon Goodéidé pour s’initier à l’élevage de cette famille d’ovovivipares. Il est facile à garder, peu capricieux et ses alevins sont robustes et faciles à nourrir.
Xenotoca eiseni est un poisson de la famille des Goodeidés. Originaire du Mexique, c'est une espèce qui peut aussi être élevée en aquarium.
Ce poisson a été décrit pour la première fois par Rutter en 1896. Il l’avait baptisé « Characodon eiseni » en l’honneur du géologue nommé Gustave Eisen.
Xenotoca eiseni è un pesce d'acqua dolce appartenente alla famiglia Goodeidae.
Questa specie è diffusa in America Centrale, nelle acque dolci del Messico (ruscelli e piccoli fiumi).
Presenta una testa allungata, con profilo dorsale e anale molto pronunciati. Il peduncolo caudale è lungo e robusto, la pinna caudale è ampia e a delta. Le altre pinne sono arrotondate. La livrea presenta un corpo bruno-verdastro, con ampie zone azzurrine dai riflessi metallici e peduncolo caudale variabile dal giallo arancio al rosso vivo. La femmina presenta una livrea più smorta, ma con la medesima macchia rossastra. Il maschio inoltre presenta un incavo alla radice della pinna anale, utilizzato durante l'accoppiamento per fecondare la femmina.
Raggiunge una lunghezza massima di 6–7 cm. La femmina è leggermente più grande.
Xenotoca eiseni è un pesce d'acqua dolce appartenente alla famiglia Goodeidae.
Xenotoca eiseni is een straalvinnige vissensoort uit de familie van de levendbarende tandkarpers (Goodeidae).[1] De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1896 door Rutter.
Bronnen, noten en/of referenties
Ksenotoka (Xenotoca eiseni) – gatunek słodkowodnej ryby z rodziny żyworódkowatych (Goodeidae).
Śródlądowe wody Wyżyny Meksykańskiej, głównie dorzecze Rio Lerma.
Samice osiągają długość 9 cm, samce są nieco mniejsze. Andropodium powstało przez przekształcenie przedniej części płetwy odbytowej, a część tylna pozostała bez zmian.
Gdy dojrzała samica ma powiększony brzuch i nabrzmiałe okolice otworu płciowego umieszcza się ją w klateczce z oczkami o średnicy 5 mm. Liczba młodych waha się od 20 do 60, w zależności od wielkości i wieku matki. Samica może rodzić co sześć tygodni, a każdy poród jest poprzedzony aktem zapłodnienia. Samice mają skłonności kanibalistyczne. Jaja zawierają niewielką ilość odżywczego żółtka, młode czerpią pokarm z ciała matki za pomocą trofotenii (wyrostki zarodkowe), które łączą się kosmkami z błoną śluzową jej jajnika. Trofotenie są widoczne u młodych tylko po urodzeniu, później bardzo szybko zanikają.
Woda w akwarium powinna być czysta, średnio twarda, o odczynie obojętnym lub lekko zasadowym i temperaturze 22–24 °C.
Ksenotoka (Xenotoca eiseni) – gatunek słodkowodnej ryby z rodziny żyworódkowatych (Goodeidae).
Gudea červenochvostá, xenotoka červenochvostá (Xenotoca eiseni) známa aj ako gudea Eisenova, živorodka červenochvostá, živorodka mexická, gudea mexická a živorodka Eisenova, je drobná sladkovodná rybka pôvodom zo stredného Mexika z čeľade gudeovité. Je chovaná tiež ako akváriová ryba.
Je pôvodom zo Strednej Ameriky (Mexika).
Je jedna z mála viviparných, teda pravých živorodých akváriových rýb. Oproti mnohým iným živorodým rybkám tento druh rodí svoje mláďatá chvostom napred. Naproti tomu ovoviviparné, teda nepravé živorodky, rodia svoje mláďatá v ikrovom obale, ktorý pri opustení tela matky praskne. Telo rybky veľmi pripomína kapra. Samica je olivovej farby, samec máva chvost sfarbený do červena.
V akváriách boli prešľachtené s viacerými zafarbeniami, vždy ale ide prevažne o červenú a žltú farbu. Obe pohlavia mávajú na žiabrach modro zafarbenú škvrnu.
Dorastá dĺžky 7 až 8 cm, zriedkavo okolo 10 cm. Je všežravá, s obľubou požiera komárie larvy.
V prírode sa vyskytuje iba v Mexiku, je teda endemitom. Konkrétne žije v Rio Grande a jej prítokoch u mesta Tepic v štáte Nayarit.
Medzi akvaristami je pomerne rozšírená.
Voda by mala mať neutrálne pH, ale pri výkyvoch o 1 stupeň hore aj dole neboli za 20 rokov chovu zaznamenané žiadne negatívne účinky. To isté platí aj o tvrdosti vody. S úspechom možno použiť vodu 5 – 25 °C. Xenotoka červenochvostá je vyslovene všežravec. Nepohrdne larvami komárov, suchými vločkami ani iným úplne bežným kŕmením. Odporúča sa do kŕmenia pridávať zelenú zložku – šalát a špenát. Chov je jednoduchý pri dodržaní niekoľkých zásad – kvalitné kŕmenie, teplota okolo 20 – 26 °C a dostatok vody. Nádrže by mali mať okolo 200 litrov vody a viac. Je dobré chovať samca so samičkami v pomere 1:2.
V tele matky dôjde k oplodneniu vajíčka a samica počas 55 – 60 dní (podľa teploty vody) porodí životaschopné jedince. V akváriách je však potrebné vytvoriť úkryty, pretože samice sú kanibali. S úspechom možno použiť tzv. pôrodnícku nádrž – teda v akváriu plávajúcu nádobku so sieťou tak, aby okami siete prepadla mláďatá pri pôrode a samica na ne nemohla.
Gudea červenochvostá, xenotoka červenochvostá (Xenotoca eiseni) známa aj ako gudea Eisenova, živorodka červenochvostá, živorodka mexická, gudea mexická a živorodka Eisenova, je drobná sladkovodná rybka pôvodom zo stredného Mexika z čeľade gudeovité. Je chovaná tiež ako akváriová ryba.
