Aubretia (també Aubrieta) és un gènere de plantes amb flors d'ús ornamental dins la família brassicàcia. Conta d'unes 12 espècies. El gènere rep el nom de Claude Aubriet, un pintor de flors francès. El gènere és originari del sud d'Europa fins a Àsia central però s'ha naturalitzat a tota Europa. Són plantes perennes resistents i de fulla persistent, amb flors petites de color viola, rosa o blanc. Preferix la plena llum i sòls ben drenats, tolera amplis marges de pH i pot créixer també en l'ombra parcial.
Aubretia (també Aubrieta) és un gènere de plantes amb flors d'ús ornamental dins la família brassicàcia. Conta d'unes 12 espècies. El gènere rep el nom de Claude Aubriet, un pintor de flors francès. El gènere és originari del sud d'Europa fins a Àsia central però s'ha naturalitzat a tota Europa. Són plantes perennes resistents i de fulla persistent, amb flors petites de color viola, rosa o blanc. Preferix la plena llum i sòls ben drenats, tolera amplis marges de pH i pot créixer també en l'ombra parcial.
Tařička (Aubrieta) je rod nízkých, vytrvalých bylin vytvářející při kvetení barevné trsy. Rod pochází z oblastí jihovýchodní Evropy a Malé Asie odkud se postupně rozšířil téměř do celé Evropy, severovýchodní Afriky, jihozápadní Asie a na západní pobřeží Severní Ameriky. Rostliny tohoto rodu jsou rozšiřovány jako skalničky do zahradních alpinií, odtud se často dostávají do volné přírody a při své nenáročnosti tam snadno zdomácní.
Jsou to rostliny uvyklé na skalnatou půdu, nejsou závislé na pH půdy ani stabilní vlhkosti, nemají zvláštní nároky na živiny a snesou plné slunce i polostín, požadují pouze vzdušný a propustný substrát.
Nevysoké rostliny které jsou porostlé delšími jednoduchých a kratšími hvězdicovitých chlupy u kterých vyrůstá nejdříve kořen hlavní, pak postranní a následně kořeny adventní. Oblé a plné lodyhy jsou vzpřímené nebo poléhavé a jsou schopné v uzlinách rychle zakořenit. Listy vyrůstají jen lodyžní nebo i v přízemních růžicích. Přízemní bývají řapíkaté, lodyžní vyrůstající střídavě mají buď krátké řapíky nebo jsou zúženou bázi přisedlé, všechny mívají úzce podlouhlý tvar a po obvodu jsou celistvé nebo zubaté.
Květenství bývá nejčastěji hrozen s oboupohlavnými květy na stopkách a obvykle bez listenů. Čtyři zelené, fialově lemované korunní plátky jsou volné a vztyčené. Podstatné delší korunní plátky, taktéž čtyři, bývají růžové, fialové, purpurové a ojediněle i bílé, obvejčité nebo obkopinaté se zaobleným vrcholem. Šest volných tyčinek má nitky s křidélky a někdy i přívěsky. Pro zabránění samoopylení nejdřív dozrávají podlouhlé prašníky a teprve později jednoduchá půlkulatá blizna. Boční nektarové žlázy mají tvar otevřeného prstence. Semeník může obsahovat až 40 vajíček.
Plody jsou vztyčené, pukající, zploštělé nebo válcovité, různě chlupaté šešule nebo řidčeji šešulky které obsahují neokřídlená elipsovitá semena uložená ve dvou řadách. Osemení je hladké a po navlhčení neslizovatí, kořínek leží na okraji děloh.
Ve volné přírodě se rozmnožuje semeny a rozrůstá se výběžky na nichž vyrůstají listové růžice s podlouhlými zubatými listy. Rostliny uměle pěstované jsou vyšlechtěné a pro zachování původních vlastností se používá pouze vegetativní rozmnožování, podzimní nebo časně jarní dělení trsů a řízkování po odkvětu. Rostliny vypěstované z výsevu jsou nejednotné a nemívají vlastnosti rodičů.
Tařička patří k rodům rostlin které jsou často používané pro skalky a různé suché zídky na kterých vytváří barevné koberce a pod rozkvetlými květy se olistění téměř ztrácí. Hodně se šlechtí šlechtí s cílem získat co nejvzhlednější, dlouho kvetoucí a na pěstování nenáročné variety.
Rod je tvořen asi 15 druhy jejichž vzájemné vymezení je složité, jsou převážně výsledkem dávné hybridizace. V České republice rostou druhy dva:
Mnohem častější je tařička kosníkovitá která se odlišuje hlavně tím, že má plody porostlé jak hvězdicovitými, tak i jednoduchými chlupy.
Obrázky, zvuky či videa k tématu tařička ve Wikimedia Commons
Tařička (Aubrieta) je rod nízkých, vytrvalých bylin vytvářející při kvetení barevné trsy. Rod pochází z oblastí jihovýchodní Evropy a Malé Asie odkud se postupně rozšířil téměř do celé Evropy, severovýchodní Afriky, jihozápadní Asie a na západní pobřeží Severní Ameriky. Rostliny tohoto rodu jsou rozšiřovány jako skalničky do zahradních alpinií, odtud se často dostávají do volné přírody a při své nenáročnosti tam snadno zdomácní.
Jsou to rostliny uvyklé na skalnatou půdu, nejsou závislé na pH půdy ani stabilní vlhkosti, nemají zvláštní nároky na živiny a snesou plné slunce i polostín, požadují pouze vzdušný a propustný substrát.
Blåpude (Aubrieta) er en slægt, som er udbredt i Sydeuropas bjerge. Det er pudedannende stauder med rodslående stængler og ganske små, helrandede og tæt hårede blade. Blomsterne er typiske, 4-tallige korsblomster, der sidder så tæt, at de dækker løvet i det tidlige forår. Her omtales kun de arter og hybrider, der dyrkes i Danmark.
Arter
Die Blaukissen (Aubrieta), auch Aubrietien genannt, sind eine Pflanzengattung in der Familie der Kreuzblütler (Brassicaceae oder Cruciferae). Das Verbreitungsgebiet der etwa 15 Arten umfassenden Gattung liegt im Mittelmeerraum und in Vorderasien. Sorten mehrerer Arten und Hybriden werden als Zierpflanzen für Steingärten verwendet.
Die Blaukissen sind niedrigwüchsige, ausdauernde krautige Pflanzen, die oft Polster oder Teppiche bilden. Stängel und Blätter sind meist von einfachen und sternförmigen oder gegabelten Haaren besetzt, selten auch kahl. Ihre wechselständigen Laubblätter sind linealisch bis spatelig, ungeteilt und ganzrandig oder grob gezähnt.
Die zwittrigen Blüten sind vierzählig. Sie besitzen ausgesackte innere und normale äußere Kelchblätter. Die Kronblätter sind rosa bis violett, selten fast weiß. Die äußeren, kürzeren Staubblätter besitzen schmal geflügelte Staubfäden und ein zahnartiges Anhängsel. Der Griffel ist von der Frucht abgesetzt und bleibend. Die Narbe ist kopfig.
Die Fruchtknoten entwickeln sich zu ungestielten, linealischen Schoten oder eiförmigen bis kugeligen Schötchen, ihre Fruchtklappen sind oft schwach zusammengedrückt und besitzen einen Mittelnerv. Die zahlreichen Samen sitzen in je zwei Reihen, sind flach und ungeflügelt.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 8.
Die Gattung Aubrieta wurde 1763 durch den französischen Botaniker Michel Adanson aufgestellt.[1] Mit dem Gattungsnamen Aubrieta setzte er dem Pflanzenmaler Claude Aubriet (1665–1742) ein Andenken. Typusart der Gattung ist Aubrieta deltoidea (L.) DC.
Die Gattung der Blaukissen (Aubrieta) wird zusammen mit der Gattung Felsenblümchen (Draba) und einigen Vertretern der ehemaligen Großgattung Gänsekressen (Arabis) in die Tribus Arabideae gestellt.[2][3]
Die Gattung Aubrieta ist in den Mittelmeerländern von Südfrankreich über Italien, den Balkan und Griechenland bis zur Türkei und in den Iran verbreitet. Einige Arten sind als „Gartenflüchtlinge“ in warmgemäßigten Gebieten gelegentlich verwildert.
Nach gegenwärtigem Kenntnisstand[4][5] besteht die Gattung Aubrieta aus 14 Arten. Andere Bearbeiter unterscheiden zwischen 12 und 20 Arten.
Sorten mehrerer Arten und Hybriden werden als Zierpflanzen für Mauern und Steingärten verwendet.
Unter dem Namen Garten-Blaukissen (Aubrieta ×cultorum) werden verschiedene Cultivare zusammengefasst, die teilweise unter Beteiligung von Aubrieta deltoidea durch Kreuzung entstanden sind.
Die Blaukissen (Aubrieta), auch Aubrietien genannt, sind eine Pflanzengattung in der Familie der Kreuzblütler (Brassicaceae oder Cruciferae). Das Verbreitungsgebiet der etwa 15 Arten umfassenden Gattung liegt im Mittelmeerraum und in Vorderasien. Sorten mehrerer Arten und Hybriden werden als Zierpflanzen für Steingärten verwendet.
Aubrieta (often misspelled as Aubretia) is a genus of about 20 species[1] of flowering plants in the cabbage family Brassicaceae. The genus is named after Claude Aubriet, a French flower painter. It originates from southern Europe east to central Asia but is now a common garden escape throughout Europe. It is a low, spreading plant, hardy, evergreen and perennial. It has small violet, pink, or white flowers, and it inhabits rocks and banks. It prefers light, well-drained soil, is tolerant of a wide pH range, and can grow in partial shade or full sun.[2]
The following cultivars, of mixed or uncertain parentage, are recipients of the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:-
Aubrieta (often misspelled as Aubretia) is a genus of about 20 species of flowering plants in the cabbage family Brassicaceae. The genus is named after Claude Aubriet, a French flower painter. It originates from southern Europe east to central Asia but is now a common garden escape throughout Europe. It is a low, spreading plant, hardy, evergreen and perennial. It has small violet, pink, or white flowers, and it inhabits rocks and banks. It prefers light, well-drained soil, is tolerant of a wide pH range, and can grow in partial shade or full sun.
Aubrieta es un género de plantas fanerógamas de la familia Brassicaceae. Es nativa del sur de Europa y este-centro de Asia pero ahora es común en todos los jardines de Europa. Comprende 34 especies descritas y de estas, solo 17 aceptadas.[1]
Es una planta baja, fuerte y perenne con pequeñas flores violetas, rosas o blancas que crecen en bancales y roquedales, Prefieren suelos soleados y bien drenados, son tolerantes de un amplio pH.
El género fue descrito por Michel Adanson y publicado en Familles des Plantes 2: 420. 1763[1763].[2]
El género fue nombrado en honor de Claude Aubriet, un pintor de flores francés.
Aubrieta es un género de plantas fanerógamas de la familia Brassicaceae. Es nativa del sur de Europa y este-centro de Asia pero ahora es común en todos los jardines de Europa. Comprende 34 especies descritas y de estas, solo 17 aceptadas.
Ristikit (Aubrieta) on ristikukkaiskasvien heimoon (Brassicaceae eli Cruciferae) kuuluva suku, ja sen eräitä lajeja viljellään monivuotisina koristekasveina.[1]
Ristikit (Aubrieta) on ristikukkaiskasvien heimoon (Brassicaceae eli Cruciferae) kuuluva suku, ja sen eräitä lajeja viljellään monivuotisina koristekasveina.
Aubrieta est un genre botanique qui regroupe environ 12 espèces de plantes à fleurs de la famille des brassicacées, originaires d'Europe et d'Asie centrale.
Ce genre a été dédié par le naturaliste Michel Adanson au peintre et dessinateur Claude Aubriet[1].
Les Aubrieta sont des plantes herbacées vivaces, parfois appelées aubriètes ou aubriéties.
En avril-mai, les fleurs d'environ 2 cm de diamètre font leur apparition. Ces fleurs se composent de 4 pétales et leur cœur forme une croix de couleur blanche ou jaune[2].
Aubrieta est un genre botanique qui regroupe environ 12 espèces de plantes à fleurs de la famille des brassicacées, originaires d'Europe et d'Asie centrale.
Ce genre a été dédié par le naturaliste Michel Adanson au peintre et dessinateur Claude Aubriet.
Les Aubrieta sont des plantes herbacées vivaces, parfois appelées aubriètes ou aubriéties.
Planda ilbhliantúil a dhéanann mata ar an talamh. Na duilleoga rud beag scothliath, na bláthanna croischruthach, bándearg go dtí corcra nó gorm. Dúchasach d'oirdheisceart na hEorpa.
Módry pucawk (Aubrieta deltoidea) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjeno je pyšny pucawk.
Módry pucawk (Aubrieta deltoidea) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjeno je pyšny pucawk.
Aubrieta Adans. (spesso trascritto anche Aubretia o Aubrezia) è un genere di circa 20 specie di piante da fiore[1] della famiglia delle Brassicaceae.[2] Il genere prende il nome da Claude Aubriet, un pittore di fiori francese. È originaria del sud Europa, dell'Asia orientale e centrale ma oggi è comune in molti giardini europei. Pianta bassa e resistente, sempreverde e perenne, tende a diffondersi con piccoli fiori viola, rosa o bianchi. Si diffonde anche tra rocce e muretti. Preferisce i luoghi soleggiati ma può vivere sia in mezza ombra sia in pieno sole, i terreni ben drenati e tollera pH diversi.[3]
In questo genere sono riconosciute le seguenti specie:
Aubrieta con fiori viola coltivata in vaso Aubrieta Adans. (spesso trascritto anche Aubretia o Aubrezia) è un genere di circa 20 specie di piante da fiore della famiglia delle Brassicaceae. Il genere prende il nome da Claude Aubriet, un pittore di fiori francese. È originaria del sud Europa, dell'Asia orientale e centrale ma oggi è comune in molti giardini europei. Pianta bassa e resistente, sempreverde e perenne, tende a diffondersi con piccoli fiori viola, rosa o bianchi. Si diffonde anche tra rocce e muretti. Preferisce i luoghi soleggiati ma può vivere sia in mezza ombra sia in pieno sole, i terreni ben drenati e tollera pH diversi.
Aubretė (lot. Aubrieta, vok. Blaukissen) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis. Ją sudaro 12 gėlių rūšių. Pavadinta prancūzų gėlių dekoratoriaus Claude Aubriet garbei. Natūraliai auga Pietų Europoje ir Vidurinėje Azijoje, tačiau darželiuose auginamos visoje Europoje. Tai visažaliai, daugiamečiai, nedideli augalai.
Aubretė (lot. Aubrieta, vok. Blaukissen) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis. Ją sudaro 12 gėlių rūšių. Pavadinta prancūzų gėlių dekoratoriaus Claude Aubriet garbei. Natūraliai auga Pietų Europoje ir Vidurinėje Azijoje, tačiau darželiuose auginamos visoje Europoje. Tai visažaliai, daugiamečiai, nedideli augalai.
Aubrieta is een geslacht uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). Het geslacht is door Michel Adanson vernoemd naar Claude Aubriet, een Franse schilder van bloemen. Het geslacht is afkomstig uit het zuiden van Griekenland, maar de planten komen nu als verwilderde tuinplant in geheel Europa voor.
Het is een geslacht van kruipende, groenblijvende, overblijvende kruiden met kleine violette, roze of witte bloemen. De soorten komen voor op rotsen of steenachtige oevers. De planten hebben een voorkeur voor lichte, goed gedraineerde grond en hebben een grote tolerantie voor verschillende zuurgraden. De planten groeien in de volle zon of gedeeltelijke schaduw.
Soorten in dit geslacht zijn:
Żagwin, obrecja (Aubrieta Adans.) – rodzaj roślin z rodziny kapustowatych. Należy do niego ok. 12 gatunków bylin występujących w basenie Morza Śródziemnego oraz w Azji zachodniej aż po Iran[3]. W naturze rośliny rosną na terenach skalistych i w suchych lasach sosnowych[4]. Rośliny wczesną wiosną okrywają się licznymi kwiatami i z tego powodu uprawiane są jako ozdobne[4] (zwłaszcza żagwin ogrodowy i zwyczajny)[3][5]. Nazwa rodzaju pochodzi od nazwiska francuskiego malarza Claude'a Aubrieta (1668-1743)[6].
Rodzaj najbardziej zróżnicowany w Grecji i Turcji[6]. W Europie rośnie w sumie 6 gatunków, pozostałe rozmieszczone są w południowo-zachodniej Azji[4]. Występują także w północno-zachodniej Afryce. Jeden gatunek (Aubrieta deltoidea) rośnie introdukowany także w Kalifornii[6].
Byliny kwitnące wczesną wiosną. Zapylane są przez owady, zwłaszcza motyle[4].
Klasyfikacja i delimitacja taksonów w obrębie rodzaju jest bardzo kłopotliwa ze względu na prawdopodobne mieszańcowe pochodzenie części gatunków[6].
Należy do rodziny kapustowatych (Brassicaceae), rzędu kapustowców (Brassicales), kladu różowych (rosids) w obrębie okrytonasiennych (Magnoliophyta)[1][7].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Capparanae Reveal, rząd kaparowce (Capparales Hutch.), podrząd Capparineae Engl., rodzina kapustowate (Brassicaceae Burnett), rodzaj żagwin (Aubrieta Adans.)[8].
Żagwin, obrecja (Aubrieta Adans.) – rodzaj roślin z rodziny kapustowatych. Należy do niego ok. 12 gatunków bylin występujących w basenie Morza Śródziemnego oraz w Azji zachodniej aż po Iran. W naturze rośliny rosną na terenach skalistych i w suchych lasach sosnowych. Rośliny wczesną wiosną okrywają się licznymi kwiatami i z tego powodu uprawiane są jako ozdobne (zwłaszcza żagwin ogrodowy i zwyczajny). Nazwa rodzaju pochodzi od nazwiska francuskiego malarza Claude'a Aubrieta (1668-1743).
Aubrieta é um género botânico composto por cerca de 12 espécies de plantas perenes com flor da família das Brassicáceas. O género recebeu o seu nome em honra do pintor de flores francês Claude Aubriet. São originárias do sudeste da Europa até à Ásia Central, sendo actualmente muito usadas nos jardins europeus. É uma planta baixa, que se espalha profusamente pela superfície do solo. As suas flores são pequenas, de cor violeta, cor-de-rosa ou branco. O seu habitat preferencial é luminoso, rochoso,viscoso, com solo bem drenável. Tolera um vasto espectro de pH
Aubrieta é um género botânico composto por cerca de 12 espécies de plantas perenes com flor da família das Brassicáceas. O género recebeu o seu nome em honra do pintor de flores francês Claude Aubriet. São originárias do sudeste da Europa até à Ásia Central, sendo actualmente muito usadas nos jardins europeus. É uma planta baixa, que se espalha profusamente pela superfície do solo. As suas flores são pequenas, de cor violeta, cor-de-rosa ou branco. O seu habitat preferencial é luminoso, rochoso,viscoso, com solo bem drenável. Tolera um vasto espectro de pH
Рослини роду Обрієта родом з Південної Європи (Південна Франція, Італія, Балкани, Мала Азія) до Близького Сходу (Іран), вирощуються у садах та альпінаріях по всій Європі. [1].
Мішель Адансон назвав рід на честь Клода Обріє (1651—1742) — французького художника, працював у жанрі ботанічної ілюстрації.
Ґрунтопокривні багаторічні вічнозелені трав'янисті рослини, що живуть на скелях та берегах річок. Квіти рожевого, фіолетового або білого кольору. Листорозміщення чергове, край листка зубчастий або цілісний. Ці рослини світлолюбні, віддають перевагу добре дренованим ґрунтам, не чутливі до різної кислотності ґрунтів, можуть рости у півтіні та на відкритому сонці.[2](англ.)
Рід нараховує понад 12 видів.[3]
Aubrieta là chi thực vật có hoa trong họ Cải.[1]
Aubrieta là chi thực vật có hoa trong họ Cải.
Aubrieta Adans. (1763)
Виды
Обриета, аубриета (лат. Aubrieta) — род цветковых растений семейства Капустные.
Род назван Мишелем Адансоном в честь Клода Обрие (1651—1742) — французского художника, работавшего в жанре ботанической иллюстрации[2].
Растения рода Обриета родом из Южной Европы (Южная Франция, Италия, Балканы, Малая Азия) до Ближнего Востока (Иран), выращиваются в садах и альпинариях по всей Европе.
Это стелющиеся многолетние вечнозелёные травянистые растения, обитающие на скалах и берегах рек. Цветки розового, фиолетового или белого цвета. Листорасположение очерёдное, край листа зубчатый или цельный. Разрастается густым ковром высотой в 10-20 см.[3] Эти растения светолюбивы, предпочитают хорошо дренированные почвы, терпимы к разной кислотности почв, могут расти в полутени и на открытом солнце.
По информации базы данных The Plant List, род включает 17 видов[4]:
Обриета, аубриета (лат. Aubrieta) — род цветковых растений семейства Капустные.
Род назван Мишелем Адансоном в честь Клода Обрие (1651—1742) — французского художника, работавшего в жанре ботанической иллюстрации.
Растения рода Обриета родом из Южной Европы (Южная Франция, Италия, Балканы, Малая Азия) до Ближнего Востока (Иран), выращиваются в садах и альпинариях по всей Европе.
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
