Prunella grandiflora ye una especie de fanerógama perteneciente a la familia de les Lamiacees.
Ye una yerba perenne, laxamente cespitosa y pluricaule. Les fueyes son opuestes y peciolaes, hastaes o truncaes na base. Les inflorescencies son verticilastros bracteaos formaos por 6 flores. La mota ye bilabiáu, con un llabiu cimeru tridentáu y un llabiu inferior con dos llargos dientes. La corola ye grande (2.5-3 cm) y bilabiada, col llabiu cimeru con forma de cascu. El frutu ye un tetraquenio.
Criar en comunidaes bien diverses, montes, carbes, camperes... anque prefier sitios húmedos y frecos.
Prunella grandiflora, describióse por Carlos Linneo Jacq. y espublizóse en Florae Austriaceae 4: 40. 1776.[1]
Prunella: nome xenéricu que deriva d'una pallabra alemana pa "anxines", una enfermedá qu'esta planta utilizar pa tratar.[2]
grandiflora: epítetu llatín que significa "con flores grandes"[3]
subsp. grandiflora. D'Europa hasta'l Cáucasu.
subsp. pyrenaica (Gren. & Godr.) A.Bolòs & O.Bolòs, Veg. Com. Barcelona: 472 (1950). Del sudoeste d'Europa.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Prunella grandiflora ye una especie de fanerógama perteneciente a la familia de les Lamiacees.
Prunella grandiflora (lat. Prunella grandiflora) - dalamazkimilər fəsiləsinin boğazotu cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Prunella grandiflora (lat. Prunella grandiflora) - dalamazkimilər fəsiləsinin boğazotu cinsinə aid bitki növü.
La prunel·la grandiflora o Prunel·la de flors grans ( Prunella grandiflora) és una espècie de planta dins la família lamiàcia, és una planta silvestre i d'ús ornamental.
Lateeuropea (Europa i més enllà, cap Àsia) incloent els Països Catalans, on hi ha dues subespècies, però manca a les Balears.[1]
Es caracteritza, respecte a les altres espècies del gènere Prunella, per tenir les fulles superiors distants de la base de la inflorescència; corol·la de 20-30 mm de longitud amb el tub corbat; fulles sovint hastgades i fortament dentades o lobulades. És una herba cespitosa de moltes tiges de 5 a 45 cm d'alçada. Floreix de juny a setembre.
Estatge montà i contrades mediterrànies de tendència humida, viu des del 80 m als 2200 m d'altitud.
La prunel·la grandiflora o Prunel·la de flors grans ( Prunella grandiflora) és una espècie de planta dins la família lamiàcia, és una planta silvestre i d'ús ornamental.
Černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) je nevysoká, převážně planě rostoucí vytrvalá bylina s pyskatými květy obvykle nafialovělé barvy. Je to jeden ze tří původních druhů rodu černohlávek, které vyrůstají v české přírodě.[1][2]
Rostliny tohoto druhu jsou evropského původu a výhradně v Evropě rostou, Nejvíce ve střední a východní. Vyskytují se na západě od severního Španělska a střední Francie až po střední Ural na východě, izolované arely jsou na Krymu a v oblastech před Kavkazem. Jižní evropská hranice vede severem Itálie a Balkánu, severní hranice severem Německa, Polska a jihem Švédska.
V České republice se roztroušeně nachází v teplých nížinách ve středních a severozápadních Čechách a na stření a jižní Moravě. Do středních a vyšších poloh proniká jen ojediněle. Počty rostoucích rostlin černohlávka velkokvětého dlouhodobě klesají a proto byl „Červeným seznamem cévnatých rostlin z roku 2012“ zařazen mezi ohrožené druhy (C3) rostlin české flory.[1][3]
Tato sluncemilná rostlina osídluje místa s výhradně vápencovitým nebo bazickým podložím. Roste na osluněných travnatých stráních a loukách a také po okrajích a na mýtinách světlých listnatých lesů, kde je půda mírně vlhká. Na vyloženě suchých místech se černohlávku velkokvětému nedaří, vyrůstá velmi nízký a z vytrvalé rostliny se stává jednoletkou nebo dvouletkou.[1][4]
Rostlina je vytrvalá, 15 až 50 cm vysoká a její nafialovělá lodyha roste z krátkého oddenku. Přímá nebo vystoupavá lodyha je čtyřhranná se dvěma sblíženými žebry a je pouze ojediněle větvená a někdy chlupatá. Je porostlá vstřícnými listy, dlouhými 3 až 8 cm a širokými 2 až 4 cm, které jsou u spodu lodyhy řapíkaté a nahoře až přisedlé. Listové čepele jsou vejčité až kopinaté, na bázi klínovité, po obvodě někdy vroubkované, na konci mají krátkou špičku a jsou oboustranně řídce chlupaté.
Pyskaté květy s vejčitými, brvitými listeny vyrůstají po šesti až deseti v jednom až třech, k sobě sblížených lichopřeslenech. Vytvářejí tak hustý, vejčitý lichoklas 3 až 5 cm dlouhý, který začíná až okolo 5 cm nad nejvyšším párem listů.
Kalich, asi 1,5 cm dlouhý, má tři horní a dva spodní kopinaté lístky hnědočerně zbarvené. Vyčnívající koruna, až 3 cm dlouhá, má bělavou rourku a fialové pysky, horní pysk je celistvý a vyklenutý, dolní třílaločný je kratší a má střední lalok třásnitý. Ojediněle je celá koruna bílá nebo načervenalá. Většina květů bývá oboupohlavných a jen některé jsou menší a mají zakrslé tyčinky s prašníky. Vykvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou včelami a motýly. Plodem jsou čtyři tvrdky. Ploidie druhu je 2n = 28.[1][3][4]
Tato nízká, na podzim opadávající trvalka bývá občas pěstována v okrasných zahradách, kde poutá pozornost svými květy. Může růst po mnoho let na stejném místě a nevyžaduje náročnou péči. Je také vhodnou rostlinou do kvetoucích trávníků, po posečení dobře a rychle obrůstá. Obsahuje látky podporující srážení krve a proto se v minulosti používala sušená nať a květy ke stavění krvácení při vnějším poranění.[1][5]
Listy a květy
Kvetoucí květenství
Odkvetlá květenství
Obrázky, zvuky či videa k tématu černohlávek velkokvětý ve Wikimedia Commons
Černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) je nevysoká, převážně planě rostoucí vytrvalá bylina s pyskatými květy obvykle nafialovělé barvy. Je to jeden ze tří původních druhů rodu černohlávek, které vyrůstají v české přírodě.
Storblomstret brunelle (Prunella grandiflora) er en 5-30 cm høj urt, der ligner alm. brunelle, men blomsterne er lidt forskellige, idet midtfligen i bægerets overlæbe kun er en til to gange bredere end lang. I Danmark vokser den kun på kalkholdige kystskrænter i Hornsherred på Sjælland. Arten er rødlistet og fredet i Danmark[1].
Storblomstret brunelle er en flerårig urt med en opstigende vækst. Stænglerne er firkantede og hårede. Den grundstillede bladroset består af ægformede og helrandede blade, mens de modsatte stængelblade er ægformede til elliptiske og helrandede eller forsynet med uregelmæssige takker langs randen. Over- og undersiderne er ensartet græsgrønne og hårklædte.
Blomstringen sker i juli-august, hvor man ser de endestillede kranse af blomster. De enkelte blomster er uregelmæssige og violette med en meget bred overlæbe. Frugterne er kapsler med nogle få frø i hver.
Rodnettet består af den skråtstillede eller næsten vandrette jordstængel, som bærer de trævlede rødder. Nedliggende stængler er ofte rodslående og rosetdannende.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,30 x 0,20 (30 x 20 cm/år).
Storblomstret brunelle hører hjemme i det meste af Europa (herunder – omend sjælden – i Danmark). Den foretrækker lysåbne og tørre overdrev og skrænter, gerne med næringsfattig, men kalkholdig jord.
I de såkaldte "Hvide Karpater" (Mähren, Tjekkiet) er der opstået en kulturskabt steppe efter afskovning i oldtiden, og den har en meget artsrig vegetation. Her findes storblomstret brunelle sammen med bl.a. bakkestar, bakkestilkaks, bjergkløver, dansk kambunke, dunet vejbred, engsalvie, knoldet mjødurt, opret hejre, Polygala comosa (en art af mælkeurt) og stor knopurt[2].
Storblomstret brunelle (Prunella grandiflora) er en 5-30 cm høj urt, der ligner alm. brunelle, men blomsterne er lidt forskellige, idet midtfligen i bægerets overlæbe kun er en til to gange bredere end lang. I Danmark vokser den kun på kalkholdige kystskrænter i Hornsherred på Sjælland. Arten er rødlistet og fredet i Danmark.
Die Großblütige Braunelle, Große Braunelle oder Groß-Brunelle (Prunella grandiflora) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Braunellen (Prunella) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Die natürliche Heimat sind hauptsächlich weite Teile Europas.
Die Großblütige Braunelle wächst als ausdauernde krautige Pflanze. Die kurze, dicke bis sehr verlängerte Grundachse ist aus dem meist mehrjährigen Primärspross hervorgegangen. Dieser Hemikryptophyt bildet ein kurzes Rhizom als Überdauerungsorgan. Die grünen Pflanzenteile sind locker mit weißen Gliederhaaren besetzt. Der aufsteigende, mehr oder weniger 10 bis 30 cm lange Stängel ist meist einfach, zwischen den kräftig vortretenden Kollenchymleisten gerillt und oft durch Anthozyan mehr oder weniger violett gefärbt.
Die Laubblätter sind anfangs rosettig gehäuft. An den Stängeln sitzen zwei bis sechs Paare gegenständiger Blätter, deren oberstes vom Blütenstand um 1 bis 5 cm entfernt ist. Alle Blätter haben deutliche, die unteren bis 5 cm lange Blattstiele und eiförmig-lanzettliche, etwa 3 bis 5 cm lange und 1 bis 2 cm breite, abgerundete, kurz zugespitzte, ganzrandige oder sehr seicht gekerbte Blattspreiten. Die Blattspreiten sind beiderseits locker behaart und besitzen drei oder vier Paare bogiger Fiedernerven.
In etwa 3 bis 5 cm langen, eiförmig-kopfigen scheinährigen Gesamtblütenständen stehen scheinquirlige Teilblütenstände mit meist vier bis sechs Blüten. Die Scheinquirle stehen in der Achsel nierenförmig-herzförmiger, in eine scharfe Spitze ausgezogener, größtenteils weißhäutiger und oft violett umsäumter, rau gewimperter Hochblätter.
Die zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf nur an ihrer Basis verwachsenen Kelchblätter bilden einen zweilippigen, 10 bis 16 (bis 17) mm langen Kelch, der oft rötlich oder purpurfarben gefärbt ist.[1] Die Kelchröhre besitzt eine hervorstehende Nervatur und eine zerstreute Behaarung.[1] Die drei Kelchzähne der Oberlippe ähneln sich; sie sind eiförmig-lanzettlich[2] mit einer Länge von 1 bis 1,5 mm und besitzen abgerundete, bewimperte[2] Ränder.[1] Die Unterlippe misst 7 bis 12 mm, die beiden scharf gekielten[2] Zähne sind durch einen bis 4,5 mm langen Spalt voneinander getrennt.[1]
Die 20 bis 25 mm (auf der Iberischen Halbinsel 18 bis 32 (bis 38 mm)[1]) lange Krone ist kahl und nur auf der Mittellinie der Oberlippe schwach behaart. Meist ist sie lebhaft dunkelviolett gefärbt, zuweilen mehr rotviolett, selten rosa oder weiß (dann auch die Stängel-, Laub- und Tragblätter anthocyanfrei). Die Krone besitzt eine etwa 1,5 cm lange, zurückgebogene,[1] vorn schwach erweiterte Kronröhre, eine fast stielartig abgesetzte, 1 cm lange, stark gewölbte Oberlippe und eine etwas kürzere, dreilappige Unterlippe mit gefranstem Mittellappen.
Die Staubblätter sind unter sich wenig verschieden; alle besitzen einen abgerundeten, höchstens 0,5 mm langen Fortsatz. Die vorderen Staubfäden bilden ungleiche Hebel, deren längere Arme den nektarsammelnden Hummeln den Pollen auf den Rücken schlagen (= nototrib). Der Griffel tritt erst aus der Blüte heraus, wenn die bestäubende Hummel die Blüte verlässt.
Die Klausen sind etwa 2 mm lang, rundlich-eiförmig und besitzen eine hervortretende Nabelfläche.
Die Blütezeit liegt hauptsächlich in den Monaten Juni bis August, vereinzelt noch später.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 28.[3]
Prunella grandiflora kommt von Europa bis zum Kaukasus vor: Frankreich, Belgien, Deutschland, Dänemark, Mittelrussland, Ural, Kaukasus, nördliches Kleinasien, Balkan, Oberitalien, Spanien, Portugal.[4]
In den Kalkgebieten Deutschlands, Österreichs und der Schweiz ist die Großblütige Braunelle ziemlich verbreitet. Sie fehlt in den Silikatgebieten und im nordwestlichen Teil der Norddeutschen Tiefebene.
Die Großblütige Braunelle wächst in mäßig-trockenen Magerwiesen auf Lehm- und Kalkboden. Vereinzelt steigt diese Pflanzenart bis zur Baumgrenze: im Wallis bis gegen 2400 m. In den Allgäuer Alpen steigt sie in Bayern zwischen Rubihorn und Gaishorn bis zu einer Höhenlage von 1880 Metern auf.[5]
Prunella grandiflora gehört dem südeuropäischen Gebirgselement an. Die Art verlangt etwas mehr Wärme und Kalk (ohne jedoch kalkstet zu sein) als etwa Prunella vulgaris und meidet im Gegensatz zu dieser stärker gedüngte Wiesen. Nach Ellenberg[6] ist diese Pflanze ein Wärme- und Trockenheitszeiger sowie eine Klassencharakterart der Kalk-Magerrasen (Festuco-Brometea). Sie kommt aber auch in Gesellschaften der Verbände Geranion sanguinei oder Erico-Pinion vor.[7]
Das Basionym Prunella vulgaris var. grandiflora L. wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum erstveröffentlicht.[8] Im Jahr 1775 erkannte Friedrich Adam Scholler sie als eigene Art an und benannte sie in Prunella grandiflora (L.) Scholler um.[9] Jedoch hatte schon 1764 Turra in Giorn. Italia Sci. Nat. 1: 144 (1764) dieselbe Ansicht umgesetzt.[4]
Prunella ×dissecta
Prunella ×dissecta
Prunella ×dissecta
Bastarde kommen bei dieser Art fast überall vor, wo zwei Arten zusammentreffen oder einst zusammentrafen. Neben Prunella grandiflora × Prunella laciniata = Prunella ×dissecta Wender. (siehe auch: Weiße Braunelle), kommt auch Prunella grandiflora × Prunella vulgaris = Prunella ×spuria Stapf vor. Diese hybride Form erinnert meist stärker an Prunella grandiflora. Sie ist an den sitzenden oder sehr kurz gestielten Ähren und an den kleineren Blüten zu erkennen. Im Bau des Stängels und des Kelchs schwankt sie meist zwischen den Eltern.
Die Großblütige Braunelle ist seit 1596 als Zierpflanze nachgewiesen und wird in mehreren Sorten kultiviert, die teilweise auch weiß, karminrosa oder violett blühen. Sie bildet zusammen mit Prunella hastifolia Brot. die Hybride Prunella ×webbiana, die als Gartenpflanze Bedeutung erlangte.
Die Großblütige Braunelle wird in mehreren Sorten als Zierpflanze verwendet.
Die jungen Blätter werden in manchen Gegenden als Kräutersalat zubereitet. Die Blätter sollen auch einen brauchbaren Farbstoff enthalten.
Die Großblütige Braunelle, Große Braunelle oder Groß-Brunelle (Prunella grandiflora) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Braunellen (Prunella) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Die natürliche Heimat sind hauptsächlich weite Teile Europas.
Prunella grandiflora, the large-flowered selfheal,[1] is a species of flowering plant in the family Lamiaceae. It is native to Europe and neighboring parts of West Asia.[2]
Prunella grandiflora, the large-flowered selfheal, is a species of flowering plant in the family Lamiaceae. It is native to Europe and neighboring parts of West Asia.
Prunella grandiflora es una especie de planta fanerógama de la familia de las lamiáceas.
Es una hierba perenne, laxamente cespitosa y pluricaule. Las hojas son opuestas y pecioladas, hastadas o truncadas en la base. Las inflorescencias son verticilastros bracteados formados por 6 flores. El cáliz es bilabiado, con un labio superior tridentado y un labio inferior con dos largos dientes. La corola es grande (2.5-3 cm) y bilabiada, con el labio superior con forma de casco. El fruto es un tetraquenio.
Se cría en comunidades muy diversas, bosques, matorrales, pastos... aunque prefiere sitios húmedos y frecos.
Prunella grandiflora, fue descrita por Carlos Linneo Jacq. y publicado en Florae Austriaceae 4: 40. 1776.[1]
Prunella: nombre genérico que deriva de una palabra alemana para "anginas", una enfermedad que esta planta se utiliza para tratar.[2]
grandiflora: epíteto latíno que significa "con flores grandes"[3]
subsp. grandiflora. De Europa hasta el Cáucaso.
subsp. pyrenaica (Gren. & Godr.) A.Bolòs & O.Bolòs, Veg. Com. Barcelona: 472 (1950). Del sudoeste de Europa.
Prunella grandiflora es una especie de planta fanerógama de la familia de las lamiáceas.
Prunella grandiflora
La Brunelle à grandes fleurs (Prunella grandiflora ou Brunella grandiflora) est une plante herbacée vivace de la famille des Lamiacées.
En dehors de la taille de ses fleurs, elle se distingue de la brunelle commune par l'absence de feuilles directement sous l'inflorescence.
Prunella grandiflora
La Brunelle à grandes fleurs (Prunella grandiflora ou Brunella grandiflora) est une plante herbacée vivace de la famille des Lamiacées.
En dehors de la taille de ses fleurs, elle se distingue de la brunelle commune par l'absence de feuilles directement sous l'inflorescence.
Wulki jězončik (Prunella grandiflora) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Wulki jězončik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 (45) cm. Rostlina je rozpjeršenje kosmata.
Łopjena su w křižu přećiwostejne a dołhojće-jejkojte a docpěwaja dołhosć wot 2 hač 6 cm. Hornje su často našćěpane a čumpaće kosmate.
Kćěje wot junija hač awgusta. Módrowioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 2 hač 2,5 cm a steja po štyrjoch hač po šesćoch w mutličkach, při čimž přesahuja lisćo. Krónowa rołka je horje zhibnjena. Hornja hubka ma formu helma, mjeztym zo delnja hubka je třidźělna.
Rosće na połsuchich a suchich trawnikach, na słónčnych lěsnych kromach a na suchich łukach. Preferuje skerje suche, małowutkate pódy.
Rostlina je předewšěm w srjedźnej Europje, sewjernje hač do južneje Šwedskeje, južnje hač do sewjerowuchodneje Španiskeje, w runinje rěki Po a w Bołharskej rozšěrjena.
Wulki jězončik (Prunella grandiflora) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
La prunella delle Alpi (nome scientifico Prunella grandiflora (L.) Scholler, 1775) è una piccola pianta perenne appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.[1]
l nome generico (Prunella) deriva da una parola tedesca ("die Braune" o "die Breune") per indicare una infiammazione delle tonsille, una malattia per la cui cura in passato si usava questa pianta. In realtà il nome di questo genere inizialmente era Brunella, usato per la prima volta dal botanico francese Joseph Pitton de Tournefort (Aix-en-Provence, 5 giugno 1656 – Parigi, 28 dicembre 1708). È stato successivamente Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné a modificare il nome del genere (non è spiegato il perché) in Prunella.[2][3][4] L'epiteto specifico (grandiflora) significa "a grandi fiori", "con grande fioritura".[5][6]
Il nome scientifico della specie è stato definito inizialmente da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, successivamente perfezionato dal botanico e micologo tedesco Friedrich Adam Scholler (1718–1795) nella pubblicazione "Flora barbiensis. Lipsiae. - 140." del 1775.[1]
Queste piante sono alte da 8 a 15 cm. La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap), ossia in generale sono piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e sono dotate di un asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Tutta la pianta è più o meno pubescente.[4][7][8][9][10][11][12][13]
Le radici consistono di molte radichette secondarie generate dal rizoma.
Le foglie hanno una forma ovata e si dividono in basali e cauline. A volte presentano il margine lievemente crenulato (o crenato) e cigliato; sono inoltre presenti delle nervature secondarie evidenti. Le foglie basali formano una rosetta e sono disposte a 2 – 6 paia e sono picciolate (picciolo da 1 – 3 cm). Le foglie cauline sono disposte in modo opposto e ogni verticillo è alternato rispetto al precedente; sono inoltre più brevemente picciolate (a volte sono sessili) e sono a due a due opposte; sono leggermente dentate e più lanceolate (oblunghe) di quelle basali. Le foglie cauline superiori sono distanziate di almeno 1 – 2 cm dalla base dell'infiorescenza. Dimensione delle foglie: lunghezza da 45 a 70 mm; larghezza da 20 a 24 mm.
L'infiorescenza è una spiga apicale oblunga di 4,5 cm: tutti i fiori sono addensati nell'estremità superiore del fusto. Caratteristici sono i verticilli delle numerose brattee violette che in modo embricato coprono i calici dei fiori. Alla base dell‘infiorescenza è presente una coppia di foglie opposte (brattee reniformi appuntite (appendice apicale sottile). Dimensione delle due brattee alla base della spiga : lunghezza 18 mm x 16 mm di larghezza.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi, tetrameri (4-ciclici), ossia con quattro verticilli (calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (5-meri: la corolla e il calice - il perianzio - sono a 5 parti).
Il frutto è uno schizocarpo (tetrachenio o in generale poliachenio) formato da quattro loculi e con diversi semi bruni.
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[16]
Per l'areale completo italiano la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[18]
Descrizione: l'alleanza Hypochoeridion maculatae è relativa alle praterie perenni mesofile che si sviluppano su substrati carbonatici con livelli di umidità maggiore rispetto ad altre alleanze vicine. I macroclimi interessati sono da quello temperato al piano bioclimatico supratemperato inferiore (sotto i 1.200 m s.l.m. - zona delle faggete termofile). La distribuzione di questa alleanza si estende per tutta la regione illirica. In Italia è tipica delle Prealpi (specialmente nel Veneto-Friuli). In assenza di utilizzazioni (sfalci o pascolo non intensivo) l'alleanza si evolve verso un rapido incespugliamento. [19]
Specie presenti nell'associazione: Rhinanthus freynii, Cirsium pannonicum, Dianthus carthusianorum subsp. sanguineus, Dorycnium herbaceum, Ferulago galbanifera, Danthonia alpina, Thymus pulegioides, Prunella laciniata, Orchis ustulata, Medicago falcata, Ranunculus bulbosus, Ononis spinosa, Aster linosyris, Agrostis tenuis, Carex montana, Trifolium rubens, Genista tinctoria, Avenula praeusta, Crocus vernus subsp. albiflorus, Cirsium pannonicum, Traunsteinera globosa, Genziana cruciata, Hypochoeris maculata, Serapias vomeracea, Onobrychis arenaria subsp. arenaria, Linum viscosum, Campanula glomerata[18]
La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie,[10] ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. La famiglia è suddivisa in 7 sottofamiglie; il genere Prunella è descritto all'interno della sottotribù Prunellinae appartenente alla sottofamiglia Nepetoideae (tribù Mentheae).[20]
Il numero cromosomico di P. grandiflora è: 2n = 28.[21]
Per questa specie è riconosciuta (ma non da tutte le checklist[1]) come valida la seguente sottospecie (non presente in Italia):[22]
Da questa pianta facilmente si possono formare ibridi quando specie diverse crescono assieme (da alcuni autori questi ibridi sono considerate varietà):[9]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
La prunella delle Alpi può essere confusa con la Prunella vulgaris. Per distinguere le due specie verificare nella "vulgaris" la presenta di due brattee reniformi alla base dell'infiorescenza; inoltre la "vulgaris" ha delle dimensioni lievemente minori.[13]
La prunella a fiori grandi in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
.png)
.JPG)
.png)
url (aiuto). URL consultato il 24 ottobre 2017. url (aiuto). URL consultato il 16 ottobre 2017. url (aiuto). URL consultato il 24 ottobre 2017. La prunella delle Alpi (nome scientifico Prunella grandiflora (L.) Scholler, 1775) è una piccola pianta perenne appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.
Didžiažiedė juodgalvė (lot. Prunella grandiflora, angl. Cut-leaf Self-heal, vok. Großblütige Braunelle) – notrelinių (Lamiaceae) šeimos, juodgalvių (Prunella) genties augalas.
Žiedai 20-25 mm ilgio. Vainikėlis violetinis, melsvai violetinis arba rausvas. Žydi birželio – rugsėjo mėn. Auga šlaituose, pamiškėse, miškuose, miškų aikštelėse.
Vaistinei žaliavai naudojama žolė, nupjauta augalams žydint. Augalas vaistinis. Žiedai vartojami kaip arbatos surogatas.
Augalas įrašytas į Lietuvos raudonąją knygą.
Głowienka wielkokwiatowa (Prunella grandiflora (L.) Scholler.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny jasnotowatych. Głównie w środkowej Europie. W Polsce na rozproszonych stanowiskach na niżu.
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do sierpnia. Siedlisko: suche murawy i ubogie murawy nawapienne, słoneczne, widne lasy i brzegi lasów. Chętnie na glebach próchniczych i zawierających wapń.
Tworzy mieszańce z głowienką pospolitą.
Umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[2].
Głowienka wielkokwiatowa (Prunella grandiflora (L.) Scholler.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny jasnotowatych. Głównie w środkowej Europie. W Polsce na rozproszonych stanowiskach na niżu.
Prunella grandiflora é uma planta ornamental da família Lamiaceae.
Praktbrunört (Prunella grandiflora) är en växtart i familjen kransblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Praktbrunört.
Praktbrunört (Prunella grandiflora) är en växtart i familjen kransblommiga växter.
Prunella grandiflora là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được (L.) Scholler miêu tả khoa học đầu tiên năm 1775.[1]
.JPG)
Prunella grandiflora là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được (L.) Scholler miêu tả khoa học đầu tiên năm 1775.
Многолетнее голое или скудно и шероховато опушённое растение 15—60 см высотой, с приподнимающимися стеблями.
Корневище ползучее, большей частью подземное.
Листья на длинных черешках, продолговатые или яйцевидно продолговатые, цельнокрайные или реже, преимущественно у основания, по краю расставленно зубчатые, цельные, иногда перисторассечённые.
Прицветники почти перепончатые, округлые, с сердцевидным основанием, по краю реснитчатые, остроконечные. Соцветия яйцевидные или продолговатые, без парных листьев при основании, реже с придвинутой к соцветию парой листьев, верхняя губа чашечки явно коротко трёхзубчатая, зубцы её широко и коротко треугольные, с остроконечием, боковые зубцы несколько длиннее среднего. Нижняя губа чашечки двураздельная до трети своей длины, с продолговато ланцетными зубцами. Венчик 16—27 (до 30) мм длины, в два — четыре раза длиннее чашечки, сине-фиолетовый или красноватый; трубка венчика несколько изогнутая. Нити длинных тычинок тупоконечные, с коротким тупым бугорком. Столбик превышает венчик.
Орешки округлые или округло яйцевидные, около 2 мм длины, 1,5 мм ширины, тупые на верхушке, у основания с острым сероватым рубчиком, с поверхности голые и слегка бугорчатые, на спинке и по краю с бороздкой, менее выраженной с брюшной стороны. Цветёт в июне — сентябре[2][4].
Лимитирующие факторы — усиление антропогенной нагрузки (нарушение местообитаний вида), сбор населением (привлекает декоративностью)[5], интенсивный выпас, естественные смены растительных сообществ[7].
В России вид входит в многие Красные книги субъектов Российской Федерации: Белгородская, Волгоградская, Калужская, Курская, Липецкая, Московская[7], Пензенская, Рязанская, Саратовская[5] и Тульская области[2].
Растёт на территории нескольких особо охраняемых природных территорий России[8].
Решением Луганского областного совета № 32/21 от 03.12.2009 г. вид входит в «Список регионально редких растений Луганской области»[9][10].
Входит также в Красную книгу Литовской Республики[2].
Многолетнее голое или скудно и шероховато опушённое растение 15—60 см высотой, с приподнимающимися стеблями.
Корневище ползучее, большей частью подземное.
Листья на длинных черешках, продолговатые или яйцевидно продолговатые, цельнокрайные или реже, преимущественно у основания, по краю расставленно зубчатые, цельные, иногда перисторассечённые.
Прицветники почти перепончатые, округлые, с сердцевидным основанием, по краю реснитчатые, остроконечные. Соцветия яйцевидные или продолговатые, без парных листьев при основании, реже с придвинутой к соцветию парой листьев, верхняя губа чашечки явно коротко трёхзубчатая, зубцы её широко и коротко треугольные, с остроконечием, боковые зубцы несколько длиннее среднего. Нижняя губа чашечки двураздельная до трети своей длины, с продолговато ланцетными зубцами. Венчик 16—27 (до 30) мм длины, в два — четыре раза длиннее чашечки, сине-фиолетовый или красноватый; трубка венчика несколько изогнутая. Нити длинных тычинок тупоконечные, с коротким тупым бугорком. Столбик превышает венчик.
Орешки округлые или округло яйцевидные, около 2 мм длины, 1,5 мм ширины, тупые на верхушке, у основания с острым сероватым рубчиком, с поверхности голые и слегка бугорчатые, на спинке и по краю с бороздкой, менее выраженной с брюшной стороны. Цветёт в июне — сентябре.
大花夏枯草（学名：Prunella grandiflora）为唇形科夏枯草属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
