Die Oos-Kaapse reusebroodboom (Encephalartos altensteinii) kom hoofsaaklik langs die kus voor vanaf Port Elizabeth ooswaarts. Dit kan ook moontlik in KwaZulu-Natal groei.
Dit is een van die grootste broodbome en kan tot 4 m hoog en die blare tot 3,5 m lank word. Die sade is rooi, ovaalvormig en ongeveer 2,3 cm lank. Dit word deur die IUBN geklassifiseer as 'n kwesbare spesie. Die boom lyk baie soos die reusebroodboom.
Die Oos-Kaapse reusebroodboom (Encephalartos altensteinii) kom hoofsaaklik langs die kus voor vanaf Port Elizabeth ooswaarts. Dit kan ook moontlik in KwaZulu-Natal groei.
Dit is een van die grootste broodbome en kan tot 4 m hoog en die blare tot 3,5 m lank word. Die sade is rooi, ovaalvormig en ongeveer 2,3 cm lank. Dit word deur die IUBN geklassifiseer as 'n kwesbare spesie. Die boom lyk baie soos die reusebroodboom.
Encephalartos altensteinii és una espècie de la família de les Zamiàcies, originària de l'est de la regió de la Ciutat del Cap (Sud-àfrica). Es troba en estat vulnerable segons la UICN, ja que s'ha reduït la població en més d'un 30% (però menys del 50%) basats en la repetició de fotografies. Un gran nombre s'han vist retirats de les àrees dels boiximans de l'àrea de Tamara de la Província Oriental del Cap.[3] De totes maneres és considerat com una planta important a nivell ornamental i probablement la més comuna de les cycas cultivades. Són de vida llarga, de fàcil cultiu i ràpid creixement i es poden fer bastant grans. Les varietats del gènere més properes són E. natalensis i E. lebomboensis.
Encephalartos altensteinii és endèmic de Sud-àfrica, i es troba àmpliament distribuïda a la muntanya riberenca del riu Bushman's al sud-est del Cap a la frontera sud de Kwazulu-Natal. També creix a l'interior de la regió de Komga, Kei Road i Ciutat del Rei Guillem a vessants rocoses i penya-segats exposats. Si les condicions d'estiu són càlides i fredes a l'hivern amb gelades que ocorren poques vegades algun. E. altensteinii respon bé al cultiu i es pot conrear a ple sol o ombra parcial. Aquesta espècie tolera gelades lleugeres. En el seu hàbitat natural, aquesta espècie gaudeix de precipitacions entre 800 i 1000 mm, el que indica que el reg regular d'estiu serà beneficiós.
El cícades arbre del pa es desenvolupa en una planta mitjana a gran, productora inicialment d'un sol tronc, dret. Algunes plantes produeixen rebrots a la base del tronc que amb el temps desenvolupen a una alçada de 4-5 m. Les cícades són perennes, les fulles joves són de color verd i si creixen a l'ombra es desenvoluparà a una alçada d'3.2 m. A ple sol les fulles són més curtes. Un color de les fulles noves es produeix a la primavera, però no necessàriament cada any.[4]
Encephalartos altensteinii és una espècie de la família de les Zamiàcies, originària de l'est de la regió de la Ciutat del Cap (Sud-àfrica). Es troba en estat vulnerable segons la UICN, ja que s'ha reduït la població en més d'un 30% (però menys del 50%) basats en la repetició de fotografies. Un gran nombre s'han vist retirats de les àrees dels boiximans de l'àrea de Tamara de la Província Oriental del Cap. De totes maneres és considerat com una planta important a nivell ornamental i probablement la més comuna de les cycas cultivades. Són de vida llarga, de fàcil cultiu i ràpid creixement i es poden fer bastant grans. Les varietats del gènere més properes són E. natalensis i E. lebomboensis.
Píchoš Altensteinův (Encephalartos altensteinii) je druh cykasu z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Rostliny tohoto druhu byly před několika stoletími dováženy do skleníků evropské šlechty a obchodníků a cestou z Afriky sloužily jako zátěž v podpalubí lodí. Ty co přežily patří k nejstarším sbírkovým rostlinám na světě. Stovky let staré stromy tohoto cykasu lze najít v belgické Národní botanické zahradě v Meise, londýnském skleníku Kew či české Lednici. Patří současně k finančně nejcennějším rostlinám světa, jeho hodnotu zvyšuje i to, že se nejspíše řadí k těm málo rostlinám, pocházejícím přímo z přírody, nikoliv od pěstitelů.
Jedná se o středně velký cykas, který dorůstá výšky až 5 m s průměrem kmene do 35 cm. Pichlavé listy mohou být až 1,5 - 2 metry dlouhé a až 35 cm široké.
Pochází z Jižní Afriky. Druh je endemický v provincii Východní Kapsko, kde roste v přímořských oblastech na hranici s provincií KwaZulu-Natal. Jako řada dalších druhů afrických cykasů roste především na otevřených skalnatých svazích ale i ve stinných lesích. Klima je horké v létě a chladné v zimě. Dešťové srážky dosahují od 875 mm do 1000 mm a padají především v létě.
Nejstarším českým cykasem a pravděpodobně nejvzácnější českou skleníkovou rostlinou je přibližně 300letý[2] Encephalartos altensteinii ve skleníku zámku v Lednici. Pochází ze soukromých sbírek Lichtenštejnů. Jeho věk není zcela jednoznačný, je udáván různými zdroji ve velmi nepřesném rozmezí 300-500 let. Obdobné evropské cykasy stejného druhu jsou nicméně odhadovány na přibližně 300 let, přičemž strom z londýnského Kew je větší. Ovšem velikost rostliny není ve skleníkových podmínkách rozhodujícím znakem pro určení jejího stáří.
Rekonstrukce palmového skleníku, v 90. letech 20. století, během níž musely všechny rozměrné rostliny zůstat uvnitř opravované stavby (nebyla možnost jak je vyvézt bez poškození ven ze skleníku), byla pro tuto rostlinu velkou zátěží. Přes maximální snahu ochránit tento vzácný exemplář, který byl s balem přemístěn do rozměrné dřevěné nádoby a v zimním období chráněn obalením netkanou textilií (pro jeho velké rozměry a hmotnost nemohl být ani on vyvezen ze skleníku), došlo k poškození růstového vrcholu. Cykas naštěstí nezahynul, poškozený vrchol však dále neroste a rozdělil se na boční výhony. K podobnému jevu dochází občas i na přírodních stanovištích.
Další cykas zasazený vedle je přírůstkem tohoto původního exempláře, tedy rostlina stejného pohlaví.
Dokumentace o jeho původu neexistuje, zahrada nemá v evidenci ani pohlaví rostliny (jediná dochovaná fotografie z regionálního tisku naznačuje, že jde o samičí květenství), byť strom zde již v minulosti kvetl.
Pojmenován po pruském státníkovi Karl vom Stein zum Altensteinovi.
Jedná se o chráněnou rostlinu jejíž přežití je v přírodě ohroženo. Druh Encephalartos altensteinii je zapsán na hlavním seznamu CITES I, který kontroluje obchod s ohroženými druhy - jak s rostlinami, tak i jejich semeny.
Píchoš Altensteinův (Encephalartos altensteinii) je druh cykasu z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Rostliny tohoto druhu byly před několika stoletími dováženy do skleníků evropské šlechty a obchodníků a cestou z Afriky sloužily jako zátěž v podpalubí lodí. Ty co přežily patří k nejstarším sbírkovým rostlinám na světě. Stovky let staré stromy tohoto cykasu lze najít v belgické Národní botanické zahradě v Meise, londýnském skleníku Kew či české Lednici. Patří současně k finančně nejcennějším rostlinám světa, jeho hodnotu zvyšuje i to, že se nejspíše řadí k těm málo rostlinám, pocházejícím přímo z přírody, nikoliv od pěstitelů.
Encephalartos altensteinii ist ein Vertreter der Palmfarne (Cycadales) und gehört zur Gattung der Brotpalmfarne (Encephalartos).
Die Stämme sind aufrecht, baumförmig, manchmal niederliegend, wenn sie in flachen Böden und an steilen Hängen wachsen. Der Stamm wird bis 5 m hoch und erreicht Durchmesser von 25 bis 35 cm. Er ist hellbraun und trägt auffällige Blattnarben.
Die Blätter sind zahlreich, hell- bis gelb-grün, meist gerade, selten rückwärts bis nach unten gebogen. Sie sind einfach gefiedert, 1,5 bis 2 Meter lang und bis zu 35 cm breit. Der Blattstiel ist 10 bis 30 cm lang und unbewehrt. Die Fiederblättchen stehen in 100 oder mehr Paaren, sind lanzettlich, stehen in gleichmäßigem Abstand in einem Winkel von 30 bis 40° nach vorne. Die unteren Fiederblättchen sind kleiner, aber nicht dornig. Die mittleren Blättchen sind 12,5 bis 17 cm lang. Die jungen Blättchen haben am Rand keinen bis drei Dornen, bei erwachsenen Pflanzen haben sie keinen oder einen endständigen Dorn (außer die Pflanzen vom Bushmans River).
Die weiblichen Zapfen stehen einzeln oder bis zu fünft. Sie sind zylindrisch eiförmig, 40 bis 50 cm lang und 20 bis 30 cm im Durchmesser. Die Farbe reicht von grünlich gelb bis goldgelb. Der Stiel ist sehr kurz, sodass der Zapfen sitzend erscheint. Die an der Zapfenoberfläche liegende Seite des Sporophylls ist 3,5 cm hoch, 4,5 bis 5 cm breit, tief faltig und leicht behaart. Die Sarcotesta des Samens ist zur Reife scharlach- bis knallrot, eiförmig, 29 bis 33 mm lang, 19 bis 21 mm im Durchmesser und glatt, jedoch mit 11 bis 13 Längsfurchen.
Die männlichen Zapfen stehen einzeln bis zu fünft. Sie sind annähernd zylindrisch, 40 bis 50 cm lang bei einem Durchmesser von 12 bis 15 cm. Die Farbe ist grünlich gelb bis goldgelb. Der Stiel ist 5 bis 10 cm lang und misst 4 bis 5 cm im Durchmesser. Die an der Zapfenoberfläche liegende Seite des Sporophylls ist 12 mm hoch und 20 bis 28 mm breit; sie trägt einen 1,5 bis 2 cm langen, nach unten gekrümmten Schnabel. Die Sporangien bedecken die gesamte Unterseite des Sporophylls.
Die Art ist recht variabel, besonders was die Bedornung angeht.
Die Art kommt in Südafrika vor; das Areal reicht vom Bushmans River in der östlichen Kapprovinz nach Norden und Osten fast bis zur Grenze von KwaZulu-Natal.
Hier wächst die Art in niederen Küstengebüschen und Wäldern von Meeresniveau bis in 250 m Seehöhe, häufig in voll besonnten Standorten, im Wald aber auch im Vollschatten. Die jährlichen Niederschläge liegen zwischen 875 und 1000 mm und fallen überwiegend im Sommer. Das Klima ist heiß im Sommer, kalt im Winter, mit seltenen Frösten. Die Art ist in ihrem Areal eine häufige Pflanze und wird als nicht gefährdet eingeschätzt.
Die Art wird aufgrund ihrer einfachen Haltung und ihrer Erscheinungsform gerne in Botanischen Gärten und von Sammlern gehalten. In der Östlichen Kapprovinz ist sie eine allgegenwärtige Zierpflanze im Freien.
Die Art ist nach dem preußischen Staatsmann Karl vom Stein zum Altenstein (1770–1840) benannt. Sie wurde von Johann Georg Christian Lehmann 1834 erstbeschrieben[1] anhand von Material, das Christian Friedrich Ecklon und Carl Ludwig Philipp Zeyher in den 1820er Jahren gesammelt hatten. Ein Exemplar, das älteste bekannte in Kultur, befindet sich seit 1777 - als Encephalartos longifolius bestimmt, in den Royal Botanic Gardens in Kew.
Die nächstverwandten Arten sind Encephalartos lebomboensis, Encephalartos longifolius und Encephalartos natalensis. Sie ist auch die Art innerhalb der Gattung, von der die meisten Hybride bekannt sind.
Encephalartos altensteinii ist ein Vertreter der Palmfarne (Cycadales) und gehört zur Gattung der Brotpalmfarne (Encephalartos).
Encephalartos altensteinii is a palm-like cycad in the family Zamiaceae. It is endemic to South Africa. The species name altensteinii commemorates Altenstein, a 19th-century German chancellor and patron of science.[3] It is commonly known as the breadtree, broodboom, Eastern Cape giant cycad or uJobane (Zulu).[4] It is listed as vulnerable due to habitat destruction, use for traditional medicine and removal by collectors.[1]
This cycad grows up to seven metres tall and may be branched or unbranched. The leaves are straight or curved backwards and up to three metres in length. The leaflets are rigid and fairly broad with one or both margins toothed. There are no prickles at the base of the leaf which distinguishes it from E. natalensis. There are usually two to five greenish-yellow cones up to fifty centimetres long, the female scales covered with protuberances. The cones are poisonous to humans.[5] The seeds are scarlet and up to four centimetres long.[4]
This species is widespread in the Eastern Cape and south-western KwaZulu-Natal provinces of South Africa. It favours sites near the coast including open scrub, steep rocky slopes, evergreen forests in valleys[6] and river banks. It also occurs inland at a higher altitude in isolated sites in the Amatola Mountains.[1]
Encephalartos altensteinii is a palm-like cycad in the family Zamiaceae. It is endemic to South Africa. The species name altensteinii commemorates Altenstein, a 19th-century German chancellor and patron of science. It is commonly known as the breadtree, broodboom, Eastern Cape giant cycad or uJobane (Zulu). It is listed as vulnerable due to habitat destruction, use for traditional medicine and removal by collectors.
Encephalartos altensteinii, la cica espinosa, es una especie de la familia Zamiaceae, de las zonas costeras húmedas de Sudáfrica de crecimiento extremadamente lento.
Sus rígidas frondes, como las de las palmas, miden cerca de 1,8 m, con numerosos folíolos rígidos de dientes espinosos. Un ejemplar femenino puede producir conos que parecen piñas alargadas gigantes de 45 cm de longitud.
Encephalartos altensteinii fue descrita por Johann Georg Christian Lehmann y publicado en Novarum et Minus Cognitarum Stirpium Pugillus 6: 11, t. 4–5. 1834.[2]
Encephalartos altensteinii, la cica espinosa, es una especie de la familia Zamiaceae, de las zonas costeras húmedas de Sudáfrica de crecimiento extremadamente lento.
Frutos Planta jovenEncephalartos altensteinii Lehm. è una cicade della famiglia delle Zamiaceae, nativa delle Province del Capo, in Sudafrica.[2]
Il tronco può raggiungere i 5 m di altezza e i 35 cm di diametro. Può avere portamento eretto o reclinante e cresce sia in gruppi che come pianta a singolo fusto. Dalla base del tronco si sviluppano spesso polloni basali.
Le foglie, pennate, possono essere lunghe da 1 a 3 m e sono di colore verde-giallastro. Hanno un picciolo privo di spine, lungo 10–30 cm. Le foglioline sono lanceolate, lunghe 10–15 cm, e si inseriscono sul rachide con un angolo di 45-80°; il margine è dentato e l'apice appuntito e pungente.
I coni maschili, peduncolati, in numero da 2 a 5, cilindrici, sono lunghi 40–50 cm e di diametro 12–15 cm; hanno un colore dal giallo al verde. I coni femminili sono sessili, ovoidali, 40–55 cm x 25–30 cm, ricoperti da lanugine e di colore dal giallo al marrone.
I semi sono lunghi 3.5–4 cm e sono di colore rosso brillante.
La specie è endemica del Sudafrica ove è distribuita prevalentemente nelle regioni costiere della provincia del Capo Orientale sino al confine con il KwaZulu-Natal.[1]
Gli habitat vanno dai pendii rocciosi e soleggiati alle zone di foresta ombreggiata, con climi caldi in estate ed inverni freddi.
La IUCN Red List classifica E. altensteinii come specie vulnerabile.[1]
La specie è inserita nella Appendice I della CITES.[3]
Encephalartos altensteinii Lehm. è una cicade della famiglia delle Zamiaceae, nativa delle Province del Capo, in Sudafrica.
Рослини деревовиді; стовбур 5 м заввишки, 25-35 см діаметром. Листки довжиною 100-200 см, від світло або яскраво-зелених до темно-зелених, дуже глянцеві, хребет зелений, прямий, жорсткий; черешок прямий, без колючок. Листові фрагменти ланцетні або яйцеподібні; середні — довжиною 15 см, шириною 25 мм. Пилкові шишки 1-5, вузькояйцевиді, жовті, довжиною 40-50 см, 12-15 см діаметром. шишки 1-5, яйцевиді, жовті, довжиною 40-55 см, 25-30 см діаметром. Насіння довгасте, довжиною 35-40 мм, шириною 20-25 мм, саркотеста червона.
Це поширений вид у прибережних районах Східної Капської провінції, ПАР. Росте на висотах від рівня моря до 600 м. Цей вид зустрічається в прибережному місцях, починаючи від відкритих чагарників або луків і крутих кам'янистих схилів до закритих вічнозелених лісів у долинах. Рослини часто зустрічаються по берегах річок.
Руйнування середовища проживання є серйозною проблемою в прибережних місцях існування. Видалення колекціонерами також є серйозною проблемою, особливо в сільських районах. Кору збирають для традиційного використання в медичних цілях. Вид зберігається у кількох природоохоронних територіях, в тому числі в заповідниках англ. Waters Meeting, Kap River, Dwesa, і в англ. Umtiza State Forest.
Encephalartos altensteinii là một loài thực vật hạt trần trong họ Zamiaceae. Loài này được Lehm. mô tả khoa học đầu tiên năm 1834.[1]
Encephalartos altensteinii là một loài thực vật hạt trần trong họ Zamiaceae. Loài này được Lehm. mô tả khoa học đầu tiên năm 1834.
Encephalartos altensteinii Lehm., 1834
Охранный статусЭнцефаляртос Альтенштейна[1] (лат. Encephalartos altensteinii) — вечнозелёное древовидное растение рода Энцефаляртос (Encephalartos). Видовое название дано в честь Карла Альтенштайна (1770—1840), прусского государственного деятеля и мецената науки 19-го века.
Ствол 5 м высотой, 25-35 см диаметром. Листья длиной 100-200 см, от светло- или ярко-зелёных до тёмно-зелёных, очень глянцевые, хребет зелёный, прямой, жёсткий; черенок прямой, без колючек. Листовые фрагменты ланцетные или яйцевидные; средние - длиной 15 см, шириной 25 мм. Пыльцевые шишки 1-5, узкояйцевидные, жёлтые, длиной 40-50 см, 12-15 см диаметром. Семенные шишки 1-5, яйцевидные, жёлтые, длиной 40-55 см, 25-30 см диаметром. Семена продолговатые, длиной 35-40 мм, шириной 20-25 мм, саркотеста красная.
Это распространённый вид в прибрежных районах Восточно-Капской провинции, ЮАР. Растёт на высотах от уровня моря до 600 м. Этот вид встречается в прибрежном местах, начиная от открытых кустарников или лугов и крутых каменистых склонов в закрытых вечнозелёных лесах в долинах. Растения часто встречаются по берегам рек.
Разрушение среды обитания является серьёзной проблемой в прибрежных местах обитания. Сбор коллекционерами также является серьёзной проблемой, особенно в сельских районах. Кору собирают для традиционного использования в медицинских целях. Вид сохраняется в нескольких природоохранных территориях, в том числе в заповедниках англ. Waters Meeting, Kap River, Dwesa и Umtiza State Forest.
Энцефаляртос Альтенштейна (лат. Encephalartos altensteinii) — вечнозелёное древовидное растение рода Энцефаляртос (Encephalartos). Видовое название дано в честь Карла Альтенштайна (1770—1840), прусского государственного деятеля и мецената науки 19-го века.
Ствол 5 м высотой, 25-35 см диаметром. Листья длиной 100-200 см, от светло- или ярко-зелёных до тёмно-зелёных, очень глянцевые, хребет зелёный, прямой, жёсткий; черенок прямой, без колючек. Листовые фрагменты ланцетные или яйцевидные; средние - длиной 15 см, шириной 25 мм. Пыльцевые шишки 1-5, узкояйцевидные, жёлтые, длиной 40-50 см, 12-15 см диаметром. Семенные шишки 1-5, яйцевидные, жёлтые, длиной 40-55 см, 25-30 см диаметром. Семена продолговатые, длиной 35-40 мм, шириной 20-25 мм, саркотеста красная.
Это распространённый вид в прибрежных районах Восточно-Капской провинции, ЮАР. Растёт на высотах от уровня моря до 600 м. Этот вид встречается в прибрежном местах, начиная от открытых кустарников или лугов и крутых каменистых склонов в закрытых вечнозелёных лесах в долинах. Растения часто встречаются по берегам рек.
Разрушение среды обитания является серьёзной проблемой в прибрежных местах обитания. Сбор коллекционерами также является серьёзной проблемой, особенно в сельских районах. Кору собирают для традиционного использования в медицинских целях. Вид сохраняется в нескольких природоохранных территориях, в том числе в заповедниках англ. Waters Meeting, Kap River, Dwesa и Umtiza State Forest.