nimet breadcrumb-navigoinnissa
Valeriana dioica ye una especie botánica perteneciente a l'antigua familia Valerianaceae, agora subfamilia Valerianoideae.
Alcuéntrase na rexón del Mediterraneu y n'Europa central y boreal.
Ye una planta perenne qu'algama los 10-40 cm coles fueyes inferiores ovales o elíptiques, enteres y peciolaes; les cimeres son sésiles con 5-9 segmentos, siendo'l terminal más grande; les flores son dioicas de color rosa, les masculines el doble de grande, alcuéntrase en corimbos laxos.[1]
Alcuéntrase en trampales, cantos de cursos d'agua (alisedas, saucedas, etc.), yerbazales de fondalaes, en quejigales, fayedals y carbayeraes, etc., xeneralmente en suelos acedos de testura arenosa; a una altitú de 0-1700 metros, nel suroeste, centru y norte d'Europa, y llocal nel S d'Asia. Norte de la Península Ibérica.[2]
Valeriana dioica describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 31, nel añu 1753.[3][4]
Valeriana: nome xenéricu deriváu del llatín medieval yá seya en referencia a los nomes de Valerio (que yera un nome bastante común en Roma, Publio Valerio Publícola ye'l nome d'un cónsul nos primeros años de la República), o a la provincia de Valeria, una provincia del imperiu romanu, o cola pallabra valere, "pa tar sanu y fuerte" del so usu na medicina popular pal tratamientu del nerviosismu y l'histeria.[5]
dioica: epítetu llatín que significa "dioica".[6]
El númberu de cromosomes ye de: 2n = 16, 32.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Valeriana dioica ye una especie botánica perteneciente a l'antigua familia Valerianaceae, agora subfamilia Valerianoideae.
Kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) je druh středně vysoké vytrvalé byliny z čeledě zimolezovitých.
Je to rostlina Evropy a Severní Ameriky. V Evropě se nejhojněji vyskytuje na severozápadě a ve středu, řidčeji na jihozápadě a jihu. Směrem na východ roste až do Běloruska a Ukrajiny. V Severní Americe lze kozlík dvoudomý spatřit na severu a severozápadě Spojených států a v Kanadě až po subantarktické pásmo, nachází se i v příhodných oblastech Aljašky. Roste na zamokřených loukách, rašeliništích, v okolí pramenišť, v mokrých příkopech i po okrajích vlhkých světlých lesů, nejlépe mu svědčí jílovité půdy s dostatkem živin. Jeho přítomnost signalizuje vysokou hladinu spodní vody. Snáší mírné zastínění.[2][3]
Vytrvalá rostlina se vzpřímenou, 15 až 35 cm vysokou, slabě rýhovanou až hranatou, svěže zelenou, jen v horní části rozvětvenou lodyhou která vyrůstá z konce plazivého, výběžkatého oddenku. Z oddenku vyrůstají v prvém roce jen listové růžice s celistvými listy s řapíky od 6 do 10 cm dlouhými, jejích celokrajné nebo vykrajované čepele, pravidla dlouhé 2 až 4 cm a široké 1 až 2,5 cm, jsou vejčitě nebo úzce kopinaté, mají klínovitou bázi a na vrcholu jsou tupě špičaté. Z růžice vyrůstá až příštím rokem lodyha, obvykle s 1 až 5 páry listů lysých nebo krátce brvitých. Listy ve spodní části lodyhy jsou, obdobně jako u listových růžic, celistvé. Střední a horní listy jsou většinou přisedlé, dlouhé 3 až 10 cm a široké 1,5 až 3 cm, bývají lyrovitě peřenodílné s podlouhlými bočními úkrojky, koncový eliptického tvaru je znatelně delší a mělce zubatý.
Kozlík dvoudomý, jak napovídá druhové jméno, jsou převážně rostliny dvoudomé. Vyskytují se zvlášť se samčími a zvlášť ze samičími květy. Výjimečně lze nalézt i rostliny mnohomanželné. Většinou pětičetné, nálevkovité květy jsou sestaveny do hustých koncových, většinou trojramenných vidlanů, pod každým rozvětvením jsou dva 3 mm dlouhé kopinaté listeny. Větší prašníkové květy s růžovými, 3 mm dlouhými, uvnitř chlupatými korunními lístky mají z trubky vystouplé 3 volné tyčinky s fialově zbarvenými prašníky; pestík s čnělkou jsou rudimentální. Menší, hustěji směstnané pestíkovité květy s bělavými, 1 mm dlouhými korunními lístky mají pestík se silnou čnělkou s trojlaločnou bliznou; tyčinky s prašníky jsou zakrslé. Spodní semeník je srostlý ze tří plodolistů, vajíčko má jen v jediném oddílu. Po dobu kvetení jsou kališní lístky svinuté a tudíž nezřetelné, po dozrání plodu vytvářejí jeho chmýr.
Kvete od května do června, rostliny se samičímí květy rozkvétají o pár dnů před květy samčími. Plodem jsou jednosemenné trojpouzdré nažky, dvě pouzdra mají vždy prázdná. Lysé nažky dlouhé až 3 mm jsou na vrcholu opatřeny pérovitým chmýrem o délce asi 10 mm, pozůstatek po kalichu. Chromozómové číslo: 2n = 16.[3][4][5][6][7]
V České republice, vyjma vyloženě suchých oblastí, vyrůstá kozlík dvoudomý roztroušeně na mnoha stanovištích, od nížin až do podhůří. Podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" je pokládán za rostlinu které již nehrozí bezprostřední nebezpečí vyhynutí. Je tam zařazen do kategorie C4a, tj. mezi rostliny méně ohrožené, které však nutno dále sledovat. Ve vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (seznam zvlášť chráněných druhů rostlin) již uveden není.[3][8][9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kozlík dvoudomý ve Wikimedia Commons
Galerie kozlík dvoudomý ve Wikimedia CommonsKozlík dvoudomý (Valeriana dioica) je druh středně vysoké vytrvalé byliny z čeledě zimolezovitých.
Tvebo baldrian (Valeriana dioica) er en flerårig plante i gedeblad-familien. Han- og hunblomster findes på forskellige planter.
Tvebo baldrian er en 10-40 centimeter høj urt med stilkede, hele grundblade og stængelblade, der er fjersnitdelte med et stort endeafsnit (lyreformede). Planten er tvebo. Hanplanterne har forholdsvis store, blegrøde blomster i en halvskærmlignende stand. Hunplanterne har små hvide eller blegrøde blomster i en hovedformet sammentrængt stand, hvis grene dog forlænges under frugtmodningen. Bægeret på hunblomsten udvikles ved frugtmodning til en fnok med fjerformede stråler.
Arten er hjemmehørende i Europa.
I Danmark findes tvebo baldrian hist og her på enge og i kær. Blomstringen sker i maj og juni.[1]
Tvebo baldrian (Valeriana dioica) er en flerårig plante i gedeblad-familien. Han- og hunblomster findes på forskellige planter.
Der zweihäusige Kleine Baldrian (Valeriana dioica), auch Sumpf-Baldrian oder Zweihäusiger Baldrian genannt, ist eine auch in Mitteleuropa heimische Pflanzenart aus der Unterfamilie der Baldriangewächse (Valerianoideae).
Der Kleine Baldrian ist eine ausdauernde Pflanze mit einem Rhizom und bildet oft auch langsamwachsende Ausläufer. Durch diese – auch bei anderen Arten nicht unübliche – vegetative Ausbreitung kann stellenweise der falsche Eindruck entstehen, Exemplare eines bestimmten Geschlechts hätten bei dieser Spezies die Vorherrschaft. So können an einer Stelle bis zu rund fünfzig weibliche Blütenstängel beieinander stehen. Sie sind aber unterirdisch miteinander verbunden, bilden also einen Klon und müssen deshalb gleichen Geschlechts sein. Die Stängel sind aufrecht und im oberen Bereich schwach verzweigt. Die Hauptachse ist dabei verlängert. Der Kleine Baldrian erreicht Wuchshöhen von 10 bis 35 Zentimeter.
Die mittleren und oberen Stängelblätter sind gefiedert mit einer großen Endfieder. Die Grundblätter sind eiförmig, ungeteilt und gestielt.
Die Blüten stehen in dreiteiligen, schirmförmigen Trugdolden. Der Kleine Baldrian ist unvollkommen zweihäusig, das heißt im Regelfall gibt es rein männliche und rein weibliche Pflanzen, es kommen aber (selten) auch Zwitter vor. Die weiblichen Blüten (der rein-weiblichen Pflanzen) sind nur 1,5 mm groß und weißlich bis hellrosa gefärbt, die männlichen Blüten (der rein-männlichen Pflanzen) sind dagegen etwa 3 mm groß und rosa gefärbt. Blütezeit ist Mai und Juni, die Bestäubung erfolgt durch Insekten.
Die Frucht ist ein einfächeriges Nüsschen, dessen sterile Fächer reduziert sind. Das Nüsschen ist radiärsymmetrisch und eiförmig.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16.
Die Art ist in Europa und Westasien heimisch. Weitere Vorkommen gibt es in Zentralasien und im nordamerikanischen Kanada sowie in den nordwestlichen USA[1]. In Deutschland kommt sie in allen Bundesländern vor, in einigen nördlichen ist sie gefährdet. In Österreich ist sie zerstreut bis selten, kommt in allen Bundesländern vor, ist aber in den flachen Regionen gefährdet.
Sie kommt in der collinen bis subalpinen Höhenstufe vor und besiedelt nasse Wiesen, (eher kalkreiche) Niedermoore, Sümpfe und Bruchwälder. In den Allgäuer Alpen steigt er beispielsweise im Ziebelmoos nahe dem Piesenkopf bis zu einer Höhenlage von 1340 Metern auf.[2] Pflanzensoziologisch ist sie eine schwache Kennart der Ordnung Molinietalia caeruleae W.Koch 1926 und hat ihre Schwerpunktvorkommen in den Verbänden Molinion caeruleae W.Koch 1926 und Calthion Tx. 1937.[3] Er gedeiht auf staunassen, sickernassen oder wechselnassen, mehr oder weniger nährstoffreichen und basenreichen, mäßig sauren bis milden Sumpfhumusböden.[3]
Der Kleine Baldrian ist Futterpflanze für den gefährdeten Baldrian-Scheckenfalter (Melitaea diamina).
Valeriana dioica wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum, Band 1, Seite 31,[4] erstveröffentlicht. Die in Nordamerika heimische Sippe wird manchmal auch als eigene Varietät Valeriana dioica var. sylvatica S.Watson geführt. Weitere Synonyme für Valeriana dioica sind Valeriana septentrionalis Rydb., Valeriana sylvatica Banks ex Richardson und Valeriana dioica ssp. sylvatica (S.Watson) F.G.Mey.[5][1]
Man kann zwei Unterarten unterscheiden:[6]
Der zweihäusige Kleine Baldrian (Valeriana dioica), auch Sumpf-Baldrian oder Zweihäusiger Baldrian genannt, ist eine auch in Mitteleuropa heimische Pflanzenart aus der Unterfamilie der Baldriangewächse (Valerianoideae).
Valeriana dioica, the marsh valerian, is a species of flowering plant in the genus Valeriana, native to Europe and Anatolia.[2] It is typically found in calcareous fens.[3] It is a dioecious species, with male and female flowers on separate individuals, and it is pollinated by small flies.[4]
The following varieties are currently accepted:[2]
Valeriana dioica, the marsh valerian, is a species of flowering plant in the genus Valeriana, native to Europe and Anatolia. It is typically found in calcareous fens. It is a dioecious species, with male and female flowers on separate individuals, and it is pollinated by small flies.
Valeriana dioica es una especie botánica perteneciente a la antigua familia Valerianaceae, ahora subfamilia Valerianoideae.
Se encuentra en la región del Mediterráneo y en Europa central y boreal.
Es una planta perenne que alcanza los 10-40 cm con las hojas inferiores ovales o elípticas, enteras y pecioladas; las superiores son sésiles con 5-9 segmentos, siendo el terminal más grande; las flores son dioicas de color rosa, las masculinas el doble de grande, se encuentran en corimbos laxos.[1]
Se encuentra en trampales, bordes de cursos de agua (alisedas, saucedas, etc.), herbazales de hondonadas, en quejigales, hayedos y robledales, etc., generalmente en suelos ácidos de textura arenosa; a una altitud de 0-1700 metros, en el suroeste, centro y norte de Europa, y local en el S de Asia. Norte de la península ibérica.[2]
Valeriana dioica fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 31, en el año 1753.[3][4]
Valeriana: nombre genérico derivado del latín medieval ya sea en referencia a los nombres de Valerio (que era un nombre bastante común en Roma, Publio Valerio Publícola es el nombre de un cónsul en los primeros años de la República), o a la provincia de Valeria, una provincia del imperio romano, o con la palabra valere, "para estar sano y fuerte" de su uso en la medicina popular para el tratamiento del nerviosismo y la histeria.[5]
dioica: epíteto latino que significa "dioica".[6]
El número de cromosomas es de: 2n = 16, 32.
Valeriana dioica es una especie botánica perteneciente a la antigua familia Valerianaceae, ahora subfamilia Valerianoideae.
Kahekojane palderjan (Valeriana dioica) on palderjaniliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.[1]
Kahekojane palderjan (Valeriana dioica) on palderjaniliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.
Valeriana dioica
La Valériane dioique ou Valériane des marais (Valeriana dioica) est une plante herbacée vivace de la famille des Caprifoliacées (anciennement des Valérianacées).
Elle mesure de 10 à 40 cm de haut, ce qui lui vaut le nom de petite valériane (comparativement à la valériane officinale). Ses feuilles inférieures sont longuement pétiolées, leur limbe est entier, ovale, tandis que les feuilles caulinaires sont sessiles, pennatiséquées, le lobe terminal plus grand que les latéraux.
Comme son nom l'indique, c'est une plante dioïque : les fleurs mâles et les fleurs femelles sont portées sur des pieds distincts, mais, rarement, elle peut présenter des fleurs hermaphrodites[1]. Elle fleurit d'avril à juin.
Prairies humides.
Valeriana dioica
La Valériane dioique ou Valériane des marais (Valeriana dioica) est une plante herbacée vivace de la famille des Caprifoliacées (anciennement des Valérianacées).
Mały bałdrijan (Valeriana dioica) je rostlina ze swójby bałdrijanowych rostlinow (Valerianaceae).
Mały bałdrijan je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač 30 cm. Rostlina ma pak muske pak žónske kćenja.
Delnje łopjena su njerozdźělene a kulojte-jěrchenkojte. Stołpikowe łopjena su njeporowje pjerite z 2 hač 7 pjeritymi porami a wjetšim nakónčnym pjerom. Muske kćenja su róžojte z 3 mm dołhej krónu, mjeztym zo žónske kćenja su běłe z 1 mm dołhej krónu. Kwětnistwo je pokrywojte.
Kćěje wot meje hač junija.
Rosće na mokrych łukach, łuhojty łukach, w hrjebjach a na rěčnych brjohach. Preferuje mokre, wutkate, bazowe pódy na swětłych stejnišćach.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.
Mały bałdrijan (Valeriana dioica) je rostlina ze swójby bałdrijanowych rostlinow (Valerianaceae).
De kleine valeriaan (Valeriana dioica) is een 15-30 cm hoog, overblijvend kruid uit de Kamperfoeliefamilie (Caprifoliaceae).
De onderste bladeren zijn ongedeeld, de bovenste bladeren zijn meestal zeventallig geveerd. De bladeren zijn tegenoverstaand. De stengel is vrijwel kaal.
De bijna altijd tweehuizige plant heeft witte of roze bloemen. De plant bloeit in april en mei. De mannelijke bloemen zijn het grootst. Het vruchtbeginsel is onderstandig. Ze is makkelijk van grote valeriaan te onderscheiden door haar kleinere formaat, tweehuizigheid en de ongedeelde wortelbladen.
Het is een vroeger algemene, maar tegenwoordig in België en Nederland zeldzame, soort van blauwgraslanden, elzenbroekbossen en andere matig voedselrijke plaatsen waar (licht)gebufferd water van goede kwaliteit aan de oppervlakte komt. Deze soort kwam vroeger veel voor in hooilanden en op kwelplaatsen en voelde zich goed thuis in het Nederlandse landschap van een eeuw geleden. Begin 21e eeuw is ze zeer sterk achteruitgegaan door verdroging, vermesting en het anderszins verdwijnen van natte hooilanden. Voorheen kwam ze overal voor waar matig voedselrijke natte graslanden waren, ze ontbrak alleen in de zeekleigebieden. Tegenwoordig is ze vrijwel beperkt tot reservaten waar men deze hooilanden nog in stand probeert te houden. De grootste concentraties van vindplaatsen liggen nu in Drenthe, Twente, de kop van Overijssel en boezemlanden in het veenweidegebied.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Valeriana dioica op Wikimedia Commons. De kleine valeriaan (Valeriana dioica) is een 15-30 cm hoog, overblijvend kruid uit de Kamperfoeliefamilie (Caprifoliaceae).
Småvendelrot (Valeriana dioica) er en plante i kaprifolfamilien.
Den er en lav, flerårig urt med krypende jordstengel. Stengelbladene er fjærflikete, men de nedre bladene er ovale til elliptiske. Blomstene er rosa, eller en sjelden gang hvite, og sitter i hodelignende kvaster. Blomstene er enkjønnede, og hannblomstene er større enn hunnblomstene. Den vokser på våte steder. Arten er utbredt i Mellom-Europa, men finnes også i fjellkjeden Pamir i Asia. I Nord-Amerika vokser underarten subsp. sylvatica.[2]
Småvendelrot fantes tidligere i Vestfold, men regnes nå som utdødd i Norge. Den forsvant sannsynligvis på grunn av gjengroing, men innsamling fra botanikere kan også ha spilt en rolle. De nærmeste danske og svenske voksestedene er i Nord-Jylland og langt sør i Halland.[2]
Småvendelrot (Valeriana dioica) er en plante i kaprifolfamilien.
Den er en lav, flerårig urt med krypende jordstengel. Stengelbladene er fjærflikete, men de nedre bladene er ovale til elliptiske. Blomstene er rosa, eller en sjelden gang hvite, og sitter i hodelignende kvaster. Blomstene er enkjønnede, og hannblomstene er større enn hunnblomstene. Den vokser på våte steder. Arten er utbredt i Mellom-Europa, men finnes også i fjellkjeden Pamir i Asia. I Nord-Amerika vokser underarten subsp. sylvatica.
Småvendelrot fantes tidligere i Vestfold, men regnes nå som utdødd i Norge. Den forsvant sannsynligvis på grunn av gjengroing, men innsamling fra botanikere kan også ha spilt en rolle. De nærmeste danske og svenske voksestedene er i Nord-Jylland og langt sør i Halland.
Kozłek dwupienny (Valeriana dioica L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny kozłkowatych. Dziko rośnie w Europie i na północy Ameryki Północnej (Alaska, Kanada, północne i północno-zachodnie obszary USA)[2]. Występuje niezbyt pospolicie w zachodniej i środkowej Polsce.
Bylina hemikryptofit. Kwitnie od maja do czerwca. Rośnie na mokradłach, torfowiskach, mokrych zaroślach, olszynach.
Tworzy mieszańce z kozłkiem całolistnym[3].
Kozłek dwupienny (Valeriana dioica L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny kozłkowatych. Dziko rośnie w Europie i na północy Ameryki Północnej (Alaska, Kanada, północne i północno-zachodnie obszary USA). Występuje niezbyt pospolicie w zachodniej i środkowej Polsce.
Valeriana dioica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Valerianaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 31. 1753.[1]
O seu nome comum é valeriana-dos-brejos.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Valeriana dioica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Valerianaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 31. 1753.
O seu nome comum é valeriana-dos-brejos.
Småvänderot (Valeriana dioica) är en växtart i familjen vänderotsväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Småvänderot.
Småvänderot (Valeriana dioica) är en växtart i familjen vänderotsväxter.
