nimet breadcrumb-navigoinnissa
Planhigyn blodeuol yw Typhaceae Cleddlys canghennog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Typhaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Sparganium erectum a'r enw Saesneg yw Branched bur-reed.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cleddlys Canghennog, Cadwen, Cawen, Cawen Ganghennog, Cawn, Cleddlys, Cleddyfhesg,Cleddyflys, Cleddyflys Canghennog.
Planhigyn blodeuol yw Typhaceae Cleddlys canghennog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Typhaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Sparganium erectum a'r enw Saesneg yw Branched bur-reed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cleddlys Canghennog, Cadwen, Cawen, Cawen Ganghennog, Cawn, Cleddlys, Cleddyfhesg,Cleddyflys, Cleddyflys Canghennog.
Zevar vzpřímený (Sparganium erectum L., syn.: Sparganium ramosum Huds.) je druh jednoděložné rostliny, podle systému APG III patří do čeledi orobincovitých (Typhaceae).
Jedná se o vytrvalou bažinnou až vodní rostlinu s oddenkem, kořenící v zemi. Listy jsou jednoduché, střídavé, přisedlé, uspořádané do 2 řad. Čepele jsou celistvé, čárkovité, se souběžnou žilnatinou. Květy jsou ve složených květenstvích, hustých kulovitých hlávkách, hlávky jsou uspořádány do laty (nikoliv do jednoduchého hroznu jako je tomu u zevaru jednoduchého). Jedná se o jednodomou rostlinu, květy jsou jednopohlavné, oddělené do zvláštních částí květenství, dole jsou hlávky samičí, nahoře samčí. Okvětí je šupinovité, volné, v 1-2 přeslenech. Okvětních lístků 3-4, vzácněji 1-6, okvětní lístky jsou na špičce červenohnědé. Samčí květy obsahují 3 tyčinky, vzácněji 1-6 tyčinek (závisí to na poloze květu v květenství). Pyl se šíří pomocí větru. V samičích květech je gyneceum složené z 1-2 plodolistů, monomerické nebo synkarpní. Semeník je svrchní. Plodem je peckovice s 1 peckou nebo oříšek, také záleží na interpretaci.
Zevar vzpřímený roste skoro po celé Evropě, kromě úplného severu, zasahuje i do západní Asie. Mapa rozšíření zde: subsp. erectum - [1], subsp. neglectum: [2].
V České republice roste celkem běžně od nížin až po nižší horské polohy. Často vytváří monodominantní porosty charakteru rákosin: as. Sparganietum erecti Roll 1938 ze sv. Phragmition communis Koch 1926.
Jedná se o druh značně variabilní, proto je rozlišováno několik poddruhů, které se liší hlavně znaky na plodech. V ČR to jsou:
Květena ČR: 9 díl
Obrázky, zvuky či videa k tématu zevar vzpřímený ve Wikimedia Commons
Zevar vzpřímený (Sparganium erectum L., syn.: Sparganium ramosum Huds.) je druh jednoděložné rostliny, podle systému APG III patří do čeledi orobincovitých (Typhaceae).
Grenet pindsvineknop (Sparganium erectum) er en 30-90 cm høj vandplante, der vokser på lavt vand ved sø- og åbredder. grenet pindsvineknop er karakterart for plantesamfundet Sparganietum erecti.
Grenet pindsvineknop er en flerårig urt med en opret, grenet vækst. Planten kan blive bestanddannende på områder med vedvarende fugtighed. Bladene danner en løs tue, og de er linjeformede, helrandede og trekantede ved bladhæftet, men næsten flade længere ude. Midterribben bliver dog ved med at kunne ses. Begge bladsider er hårløse og lysegrønne.
Blomstringen sker i juli-august. Blomsterne er samlet i kugleformede aks, som danner åbne, forgrenede stande på særlige, bladbærende stængler. Aksene rummer enten rent hunlige eller rent hanlige blomster. De enkelte blomster er reducerede og mangler både bæger- og kronblade. Frugterne er nødder med en langt udtrukket torn, der gør frøstanden pigget.
Rodnettet består af lange, vandrette stængler og mange, ret grove rødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,60 x 0,60 m (60 x 60 cm/år), heri dog ikke medregnet skud fra jordstænglerne.
Grenet pindsvineknop er udbredt i Nordafrika, Mellemøsten, Kaukasus, Sibirien og det meste af Europa, herunder også i Danmark, hvor den er ret almindelig i hele landet. Den er knyttet til vedvarende fugtige, lysåbne voksesteder med mineralrig jord. Derfor ses den oftest langs vandløb og ved bredden af søer og damme.
Ved Løvenborg Gods, dvs. i nærheden af Tuse Å, findes arten i kanten ved tidligere tørvegrave sammen med bl.a. bittersød natskygge, blærestar, blågrøn kogleaks, bredbladet dunhammer, sværtevæld, vandmynte og vandpileurt[1]
Grenet pindsvineknop (Sparganium erectum) er en 30-90 cm høj vandplante, der vokser på lavt vand ved sø- og åbredder. grenet pindsvineknop er karakterart for plantesamfundet Sparganietum erecti.
Der Ästige Igelkolben (Sparganium erectum), auch Aufrechter Igelkolben genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Rohrkolbengewächse (Typhaceae). Die reifen Samen bilden eine Kugel mit nach außen gerichteten Spitzen. Aus dieser Samenanordnung leitet sich die Bezeichnung „Igelkolben“ ab.
Der Ästige Igelkolben ist eine ausdauernde krautige Pflanze und Wuchshöhen von bis zu 1,7 Metern erreicht. Sie wächst starr aufrecht, nie flutend. Es werden keine Schwimmblattformen wie beispielsweise beim Zwerg-Igelkolben (Sparganium natans) ausgebildet. Der Aufrechte Igelkolben verfügt über einen kräftigen „Wurzelstock“ mit ausgedehntem, kriechendem, stärkereichem Rhizom.
Die Laubblätter sind starr und derb, dunkelgrün, unten dreikantig, oben auf der Unterseite mit einem bis zur Spitze reichenden Kiel und allmählich lang zugespitzt. Die oberen Laubblätter sind hell, längs gestreift, matt und sind bis zu 50 Zentimeter lang sowie bis zu 1,5 Zentimeter breit.
Die Pflanze bildet 30 bis 60 Zentimeter hohe Blütensprosse. Die Blütenstängel sind ästig verzweigt. Der Ästige Igelkolben ist einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Die eingeschlechtigen Blüten sind zu kugeligen Köpfchen vereinigt, die in einem rispig verzweigten Gesamtblütenstand stehen. An jedem Seitenast erscheinen in der Achsel eines laubblattartigen Tragblattes zunächst zwei bis drei weibliche Köpfe, darüber mehrere männliche Köpfe. Diese sind vor dem Aufblühen mit dunklen Blütenblattspitzen versehen, dadurch sieht ihr Blütenstand gescheckt aus. Die Narben sind lang und fädig.
Die Nussfrucht ist meist bräunlich. Als Unterscheidungsmerkmal der Unterarten werden die in Form und die Farbe der Früchte herangezogen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 30.[1]
Der Ästige Igelkolben ist eine Sumpf- und Wasserpflanze sowie ein Schlammwurzler mit Rhizom, die meist im Wasser wurzelt. Die vegetative Vermehrung erfolgt durch Ausläufer (Wurzel-Kriechpionier).
Die Laubblätter verfügen über ein Durchlüftungsgewebe (Aerenchym) in Anpassung an den Sauerstoffmangel im überfluteten Milieu. Seine grünen Teile sind reich an nadelförmigen Calciumoxalat-Kristallen (Raphiden). Diese dienen als Fraßschutz. Aus den Blättern lassen sich nach dem Durchknicken wie bei der Gattung Cornus die Spiralversteifungen der Tracheen herausziehen.
Blütenökologisch handelt es sich um eine windblütige Art vom „unbeweglichen Typ“. Der Ästige Igelkolben ist vormännlich und sind die Samenanlagen zur Zeit der Bestäubung noch nicht voll entwickelt. Die Selbstbestäubung ist erfolgreich. Der Pollen wird auch von Insekten verzehrt, so dass diese ebenfalls Bestäuber sein können.
Je Blüte entstehen zahlreich, einsamige Steinfrüchte mit festem Kern und einem trocken-schwammigen Schwimmgewebe. Dadurch ist Schwimmausbreitung möglich. Die Schwimmdauer kann bis zu 12 Monate betragen. Die Früchte haben einen Griffelrest, deshalb ist auch Klettverbreitung als Bohrfrucht durch Wassertiere möglich.
Der Ästige Igelkolben ist von Europa bis Zentralasien und südlich bis Nordafrika verbreitet.[2]
Der Ästige Igelkolben wächst häufig im Uferröhricht stehender, nährstoffreicher Gewässer und an Gräben auf humosem, meist kalkhaltigem Schlammboden bis in Wassertiefen bis 50 Zentimeter. Er wächst vor allem dort wo die Beschattung durch benachbarte Röhrichte geringer ist und kann dort Einartbestände ausbilden. Er ist es ein Wechselwasserzeiger, eine Halblichtpflanze, im intermediären Kontinentalbereich wachsend, ein Schwachsäure- bis Schwachbasezeiger und bevorzugt stickstoffreiche Standorte. Er ist eine Kennart der Großröhrichte (Phragmition australis) und kann an Gewässern Einartbestände, sogenannte Igelkolbenröhrichte, ausbilden.
Die Erstveröffentlichung von Sparganium erectum erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 2, S. 971. Synonyme für Sparganium erectum L. sind: Sparganium polyedrum (Asch. & Graebn.) Juz., Sparganium ramosum Huds., Sparganium ramosum subsp. polyedrum Asch. & Graebn.[3]
Der Ästige Igelkolben (Sparganium erectum) ist eine formenreiche Art mit mehreren Unterarten, die sich ökologisch deutlich unterscheiden:[2]
Eine weitere Unterart, Sparganium erectum subsp. stoloniferum (Buch.-Ham. ex Graebn.) H.Hara, wird je nach Autor als eigene Art Sparganium stoloniferum (Buch.-Ham. ex Graebn.) Buch.-Ham. ex Juz. aufgefasst[2].
Der Ästige Igelkolben (Sparganium erectum), auch Aufrechter Igelkolben genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Rohrkolbengewächse (Typhaceae). Die reifen Samen bilden eine Kugel mit nach außen gerichteten Spitzen. Aus dieser Samenanordnung leitet sich die Bezeichnung „Igelkolben“ ab.
Rypotka[1][2] (Sparganium erectum, syn.: Sparganium polyedrum (Asch. & Graebn.) Juz., Sp. ramosum Huds., Sp. ramosum subsp. polyedrum Asch. & Graebn.) jo rostlina ze swójźby rogožowych rostlinow (Typhaceae)[3]. Rostlina jo we wjele žrědłach swójskej swójźbje (Sparganiaceae) pśirědowana.
Rypotka jo trajne zele, kótarež dośěgnjo wusokosć wót 2 m. Kijaški su gałuzate.
Dwójocerowe łopjena su śamnozelene, tśigranjate, zrownane, w dolnem źělu 3-róžkate, maju formu mjaca a dośěgnu šyrokosć wót 3 (5) až do 15 mm. Wogonki su roznogaśowane a gałuzata.
Rostlina kwiśo wót junija až do awgusta. Muske a žeńske kwiśonki stoje we wšakich kulojtych kwiśonkowych stołkach (kisć) na jadnej rostlinje. Muske kwiśonki stoje na górnych kijaškowych roznogaśowanjach a maju tśi stameny. Žeńske kwiśonki stoje na dolnych kijaškowych roznogałuśowanjach a maju wusegujucu pěstu. Kwiśonki maju spjerchlinate perigonske łopjena.
Płody dośěgnu dłujkosć wót 7 až do 11 mm, su cypkate, ze šyrokim, połnym, górnym źělom. Zdrjałe płody mógu až do 12 mjasecow we wóźe plěwaś.
Wóna rosćo w stojecych a pómału běžecych wódach z maksimalnej dłymokosć wót 0,5 m, groblach a bagnach. Wutrajo mócne zanjerěšenje wódow.
Rypotka jo w pśisamem cełej Europje z wuwześim někotarych kupow, Aziji (až do Sibirskeje) a pódpołnocnej Americe rozšyrjona.
Družyna ma slědujuce póddružyny, kótarež se z wuwześim prědneje w starych žrědłach hyšći ako swójske družyny wjedu.
Rypotka (Sparganium erectum, syn.: Sparganium polyedrum (Asch. & Graebn.) Juz., Sp. ramosum Huds., Sp. ramosum subsp. polyedrum Asch. & Graebn.) jo rostlina ze swójźby rogožowych rostlinow (Typhaceae). Rostlina jo we wjele žrědłach swójskej swójźbje (Sparganiaceae) pśirědowana.
Tekst üüb Öömrang Di skeeger (Sparganium erectum) as en plaantenslach uun det famile faan a boberrosken (Typhaceae).
Di skeeger (Sparganium erectum) as en plaantenslach uun det famile faan a boberrosken (Typhaceae).
Li tcherdon d' aiwe[1], c' est on fås tcherdon ki vént tot do long des aiwes.
No d' l' indje e sincieus latén : Sparganium erectum
Pol discramiaedje des årtikes avou l' mot "tcherdon", loukîz cial Li tcherdon d' aiwe, c' est on fås tcherdon ki vént tot do long des aiwes.
No d' l' indje e sincieus latén : Sparganium erectum
Sparganium erectum, the simplestem bur-reed[1] or branched bur-reed, is a perennial plant species in the genus Sparganium.
The larvae of the moth Plusia festucae feed on Sparganium erectum.
Subspecies:
Sparganium erectum, the simplestem bur-reed or branched bur-reed, is a perennial plant species in the genus Sparganium.
The larvae of the moth Plusia festucae feed on Sparganium erectum.
.JPG)
Fruits Subspecies:
Sparganium erectum subsp. microcarpum (Neuman) Domin (synonym: Sparganium microcarpum (Neuman) Celak.)Sparganium erectum ("platanaria") es una planta de la familia de las esparganiáceas.
La platanaria es una vivaz, semiterrestre y robusta de 0,3-2 m de alto, provista de rizomas reptantes, sinuosos y algo coriáceos. Se distingue por su inflorescencia, normalmente muy ramosa. Sus hojas son una prolongación de una larga vaina ajustada al tallo. Son erectas, lineares, graminiformes, de sección triangular en la base y planas hacia el ápice. Las flores aparecen en glomérulos situados en inflorescencias ramificadas. Son unisexuales, con las envolturas florales externas sin diferenciar (aunque las más externas son gruesas y con el ápice negruzco), secas y papiráceas. Semillas provistas de 6-10 costillas longitudinales. Florece desde finales de primavera y a lo largo del verano.[1]
En aguas poco profundas de ríos y embalses.
|coautores= (ayuda) Sparganium erectum ("platanaria") es una planta de la familia de las esparganiáceas.
Haruline jõgitakjas (Sparganium erectum) on veetaimeliik perekonnast jõgitakjas.
Taim kasvab veekogude kaldaosas, kraavides. Taim on Eestis väga haruldane.[1]
Haruline jõgitakjas (Sparganium erectum) on veetaimeliik perekonnast jõgitakjas.
Taim kasvab veekogude kaldaosas, kraavides. Taim on Eestis väga haruldane.
Sparganium erectum
Le rubanier d'eau (Sparganium erectum) ou rubanier rameux est une plante herbacée récemment déplacée dans la famille des Typhaceae (et anciennement classée dans la famille des Sparganiaceae).
C'est une plante assez haute (50-100 cm) à feuilles linéaires. Les inflorescences sont ramifiées ; les fleurs sont groupées en capitules globuleux. On distingue des capitules mâles petits, nombreux et des capitules femelles nettement plus grands (de 1 à 4 par rameau).
Cette plante qui pousse dans les eaux fraiches, non acides et peu profondes peut adopter différentes formes de croissance (selon la profondeur, le courant et l'occurrence d'éventuels phénomènes d’exondation) et son métabolisme évolue selon la saison[1].
Elle est considérée comme étant une espèce ingénieur dans les écosystèmes d'eau douce en plaine alluviale en ce qu'elle contribue à la fois à ralentir l'eau, au phénomène de sédimentation et de stabilisation du milieu (par ses racines et rhizomes), ainsi qu'à l'épuration de certains polluants de l'eau et des sédiments, tout en favorisant un décolmatage des sédiments les plus fins (qui sont asphyxiants), permettant une meilleure bioturbation, oxygénation du milieu et leur colonisation et exploitation par de nombreuses autres espèces (animaux, bactéries, plantes)[2]. À la différence des herbiers immergés constitués de plantes immergées telles que les vallisnéries, les herbiers de rubaniers ont eux une influence stabilisatrice à la fois subaquatique et encore plus marquée sur le pied de berge ou zone humide rivulaire.
Son système racinaire peut aider des bactéries méthanotrophes à se nourrir du méthane fréquemment présent dans les sédiments anoxiques où il est issu d'une fermentation anaérobie, laquelle est également réduite par l’oxygénation permise par le décolmatage par les racines et les animaux bioturbateurs associés[3].
O’Hare J.M. & al. (2012) ont montré à partir de tests faits dans le fleuve Blackwater (Essex), Royaume-Uni) que ce rubanier possède des propriétés biomécaniques remarquable, qui lui confèrent une grande résistance à l'arrachage face au courant et aux crues, durant toute sa saison de croissance, et si le courant devient trop fort, la tige se brise ce qui protège le système racinaire, et la plante peut ensuite repousser à partir du rhizome[4]. En hiver, quand la partie aérienne de la plante meurt, le rhizome continue à stabiliser le sédiment.
Cette plante (comme les roseaux) contribue donc à la construction et à la géomorphologie des paysages alluviaux. Elle diminue la turbidité et limite la perte de sédiments vers la mer. Et au plus près de la berge, elle joue un rôle de plante pionnière préparant le terrain pour d'autres espèces (saules, aulnes, peupliers par exemple). Elle interagit avec les processus biotiques de dispersion des graines en améliorant la captation par le milieu de nombreuses graines de plantes de zones humides (apportées par l'eau, des animaux ou le vent)[5],[6],[7].
Le système racinaire est le lieu d'interactions avec des bactéries et certains invertébrés, mais les feuilles et tiges immergées peuvent aussi (en milieu eutrophe et turbide) être le support d'une colonisation par le périphyton, phénomène étudié par Albay & Akçaalan (publication 2008)[8] qui ont montré que les perturbations physiques du milieu, l'eutrophisation, une faible intensité lumineuse (en lien avec la matière organique en suspension et la turbidité), ainsi que les fluctuations de température et du niveau de l'eau déterminent le degré de colonisation par le périphyton et sa « zonation verticale ». Les taxons qui composent ce périphyton diffèrent selon le milieu, mais certains semblent plus ubiquistes comme en Turquie Oedogonium sp., Mougeotia sp., Cylindrocapsa sp., Cladophora glomerata (Linn.), Aulacoseira italica (Ehr.) Simonsen, Melosira varians C. Agardh, Navicula tripunctata (O.F. Müller) Bory et Fragilaria ulna (Nitzsch) Lange-Bertalot qui dominaient le périphyton sur S. erectum dans toutes les sections étudiées dans du lac de Manyas et du lac Sapanca respectivement eutrophe et plutôt oligotrophe.
Les herbiers de rubanier sont utilisés comme abris et supports par diverses espèces animales, (ex amphibiens et libellules[9] dans les fleuves et grandes rivières, et jusque dans les ruisseaux (C'est par exemple l'une des 3 plantes (avec Apium nodiflorum et Ranunculus flammula) qui a été identifiée par une étude publiée en 1990 par J. Haury et JL Baglinière de l'INRA comme statistiquement reliée à une présence accrue des alevins de truites entre 0 et un an (quand le substrat n'est pas trop fin), de même pour les truitelles de 1 an (mais alors associées à un plus grand nombre d'autres plantes[10]).
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Cette plante présentes plusieurs intérêts en termes de génie végétal et d'évaluation environnementale :
Sparganium erectum
Le rubanier d'eau (Sparganium erectum) ou rubanier rameux est une plante herbacée récemment déplacée dans la famille des Typhaceae (et anciennement classée dans la famille des Sparganiaceae).
C'est une plante assez haute (50-100 cm) à feuilles linéaires. Les inflorescences sont ramifiées ; les fleurs sont groupées en capitules globuleux. On distingue des capitules mâles petits, nombreux et des capitules femelles nettement plus grands (de 1 à 4 par rameau).
Hałzata jěželnja (Sparganium erectum, syn.: Sparganium polyedrum (Asch. & Graebn.) Juz., Sp. ramosum Huds., Sp. ramosum subsp. polyedrum Asch. & Graebn.) je rostlina ze swójby rohodźowych rostlinow (Typhaceae)[3]. Rostlina je we wjele žórłach swójskej swójbje jěželnjowych rostlinow (Sparganiaceae) přirjadowana.
Hałzata jěželnja je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 2 m. Stołpiki su hałzate.
Dwulinkowe łopjena su ćmowozelene, třihranite, zrunane, w delnim dźělu 3-róžkate, maja formu mječa a docpěja šěrokosć wot 3 (5) hač do 15 mm. Stołpiki su rozhałužkowate a hałzata.
Rostlina kćěje wot junija hač do awgusta. Muske a žónske kćenja steja we wšelakich kulojtych kwětnistwach (pakić) na jednej rostlinje. Muske kćenja steja na hornich stołpikowych rozhałužkowanjach a maja tři stameny. Žónske kćenja steja na delnich stołpikowych rozhałužkowanjach a maja wusahowacu pěstu. Kćenja maja šupiznojte perigonske łopjena.
Płody docpěja dołhosć wot 7 hač do 11 mm, su pysčičkojte, ze šěrokim, połnym, hornim dźělom. Zrałe płody móžeja hač do 12 měsacow we wodźe płuwać.
Wona rosće w stejacych a pomału běžacych wodźiznach z maksimalnej hłubokosć wot 0,5 m, hrjebjach a bahnach. Wutraje sylne womazanje wodźiznow.
Hałzata jěželnja je w nimale cyłej Europje z wuwzaćom někotrych kupow, Aziji (hač do Sibirskeje) a sewjernej Americe rozšěrjena.
Družina ma sćěhowace poddružiny, kotrež so z wuwzaćom prěnjeje w starych žórłach hišće jako swójske družiny wjedu.
Hałzata jěželnja (Sparganium erectum, syn.: Sparganium polyedrum (Asch. & Graebn.) Juz., Sp. ramosum Huds., Sp. ramosum subsp. polyedrum Asch. & Graebn.) je rostlina ze swójby rohodźowych rostlinow (Typhaceae). Rostlina je we wjele žórłach swójskej swójbje jěželnjowych rostlinow (Sparganiaceae) přirjadowana.
Il coltellaccio maggiore o biodo[1] (Sparganium erectum L., 1753) è una pianta acquatica perenne e rizomatosa della famiglia Typhaceae.[2]
Il nome generico (Sparganium) deriva dal greco sparganon (= fascia; “sparganio” in italiano antico), e indica una pianta con foglie a forma di nastro o fettuccia; mentre L'epiteto specifico (“erectum” = eretto, dritto) indica ovviamente il tipo di portamento del fusto e delle foglie. Il nome italiano (Coltellaccio) deriva invece dalla caratteristica forma a coltello delle foglie.
I tedeschi chiamano questa pianta: Aufrechter Ingelkolben ; i francesi la chiamano Rubanier dressé; mentre gli inglesi la chiamano Branched Bur-reed.
È una pianta alta da 40 a 80 cm (1,5 metri al massimo). La forma biologica è idrofita radicante (I rad), ossia sono piante acquatiche perenni le cui gemme si trovano sommerse o natanti ed hanno un apparato radicale che le ancora al fondale.
In questo tipo di piante si nota una evidente riduzione delle parti vessillifere (fiori vistosi con petali policromi). Questo potrebbe indicare una forma più evoluta rispetto ad altre specie appartenenti ad altre famiglie dello stesso ordine[3].
Diametro del rizoma: 3 mm.
Le foglie sono semplici (a lamina intera), lineari (nastriformi) e senza stipole; sono carenate nella parte basale (quasi trigone); hanno una consistenza abbastanza rigida (sono coriacee) oppure sono morbide a seconda della sottospecie; il portamento è eretto oppure liberamente fluttuante nell'acqua.
Dimensione delle foglie: larghezza da 10 a 16 mm; lunghezza anche 1 m.
L'infiorescenza è composta da diverse pannocchie ramose zigzaganti, all'ascella di una brattea fogliacea, con almeno un capolino per ramo; questo è tipicamente globulare e verdastro (se femminile) oppure bruno-scuro (se maschile). In questa pianta infatti i fiori dei due sessi sono distinti: quelli maschili sono sopra; quelli femminili sono al di sotto; è quindi una pianta diclina. In particolare nei rami inferiori abbiamo solo capolini femminili (da 1 a 3); mentre in quelli superiori c'è un solo capolino femminile con molti maschili (da 6 a 9). Dimensione dei capolini: diametro di quelli femminili 12 – 20 mm; diametro di quelli maschili 4 – 12 mm.
I fiori sono unisessuali, monoici, attinomorfi, bi-ciclici (a due verticilli) e trimeri (ogni verticillo è composto almeno da tre elementi). I fiori sono inodori e sessili.
Il frutto assomiglia quasi ad un riccio marino dove ogni aculeo è un singolo frutto; si tratta quindi di un agglomerato di “drupeole acheniformi”. Ogni singolo frutto è una drupa (o noce) monosperma dove l'esocarpo (l'epidermide superiore) è spugnoso, mentre l'endocarpo (l'epidermide inferiore) è legnoso. Questo frutto è adattato al galleggiamento.
Il genere di questa pianta si compone di poche specie (circa 20) distribuite nelle acque di quasi tutto il mondo. Di queste mezza dozzina vivono spontaneamente in Italia.
Anche per il genere di questa specie, come in altri casi, la sistemazione tassonomica è in via di definizione: dalla famiglia delle Sparganiaceae (secondo la classificazione del Sistema Cronquist) si sta ora passando alla famiglia delle Typhaceae (secondo le ultime ricerche filogenetiche del gruppo APG II System). Anche i livelli superiori sono cambiati (vedi la tabella a destra).
Nell'elenco che segue sono indicate alcune varietà e sottospecie (l'elenco può non essere completo e alcuni nominativi sono considerati da altri autori dei sinonimi della specie principale o anche di altre specie):
In particolare le tre sottospecie italiane presentano le seguenti diversità:
Nell'elenco che segue sono indicati alcuni ibridi interspecifici:
La specie di questa scheda, in altri testi, può essere chiamata con nomi diversi. L'elenco che segue indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
Un'infusione di questa pianta (soprattutto le foglie) può essere utile, secondo la medicina popolare, come trattamento per i brividi[4].
In alcune zone si usano le radici cotte che hanno un sapore dolciastro.
Queste piante sono adatte a giardini con corsi d'acqua o piccoli stagni. Le posizioni migliori sono quelle soleggiate; non teme il freddo; ha bisogno di un terreno fertile e completamente sommerso dall'acqua. Le radici si propagano strisciando nel fango, per cui basta dividere opportunamente i rizomi all'inizio della primavera e si ottengono così delle nuove piante.
I frutti di questa pianta costituiscono un ottimo cibo per gli uccelli specialmente nella stagione autunnale avanzata.
Il coltellaccio maggiore o biodo (Sparganium erectum L., 1753) è una pianta acquatica perenne e rizomatosa della famiglia Typhaceae.
Šakotasis šiurpis (lot. Sparganium erectum) – šiurpinių (Sparganiaceae) šeimos daugiametis vandens augalas.
Stiebas 25–150 cm aukščio, status, lankstus, trapus. Lapai 5-15 mm pločio, ilgi, lygiakraščiai, linijiški. Žiedyną sudaro 1-4 rutuliški kuokeliniai žiedai ir 10-20 smulkesnių (skersmuo iki 20 mm) piestelinių žiedų. Vaisiai – tamsiai žali, tvirti, rutuliški, išsidėstę ant stiebo piramidiškai. Jų ilgis 5-10 mm, plotis 3-6 mm. Vaisius veda liepos-rugpjūčio mėnesiais.
Auga sekliuose vandens telkiniuose, upių, ežerų pakrantėse, pievinėse pelkėse, grioviuose, karjeruose. Dauginasi sėklomis.
Yra keletas šakotojo šiurpio porūšių, kurie skiriasi vaisių forma[1].
Šakotasis šiurpis (lot. Sparganium erectum) – šiurpinių (Sparganiaceae) šeimos daugiametis vandens augalas.
Stiebas 25–150 cm aukščio, status, lankstus, trapus. Lapai 5-15 mm pločio, ilgi, lygiakraščiai, linijiški. Žiedyną sudaro 1-4 rutuliški kuokeliniai žiedai ir 10-20 smulkesnių (skersmuo iki 20 mm) piestelinių žiedų. Vaisiai – tamsiai žali, tvirti, rutuliški, išsidėstę ant stiebo piramidiškai. Jų ilgis 5-10 mm, plotis 3-6 mm. Vaisius veda liepos-rugpjūčio mėnesiais.
Auga sekliuose vandens telkiniuose, upių, ežerų pakrantėse, pievinėse pelkėse, grioviuose, karjeruose. Dauginasi sėklomis.
Yra keletas šakotojo šiurpio porūšių, kurie skiriasi vaisių forma.
De grote egelskop (Sparganium erectum) is een vaste plant, die behoort tot de egelskopfamilie (Sparganiaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië en Noord-Afrika.
De plant wordt 30-100 cm hoog en vormt dikke wortelstokken. De dof lichtgroene, tot 50 cm lange en 0,6-3 cm brede, rechtopstaande bladeren zijn driehoekig en van onderen scherp gekield.
De grote egelskop bloeit van juni tot september met bloemen, die aan de top donkerbruin tot zwart zijn. De vrouwelijke bloemen hebben lange, draadvormige stijlen en stempels en zitten in ewen tot vier hoofdjes. De hoofdjes met mannelijke bloemen zitten boven die met vrouwelijke bloemen.
De vrucht is een nootje. Op de zaden zitten zes tot tien scherpe of afgeronde ribben.
De plant komt voor in en bij zoet, voedselrijk water.
(Nederlandstalige) Wikisource.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Sparganium erectum op Wikimedia Commons. De grote egelskop (Sparganium erectum) is een vaste plant, die behoort tot de egelskopfamilie (Sparganiaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië en Noord-Afrika.
De plant wordt 30-100 cm hoog en vormt dikke wortelstokken. De dof lichtgroene, tot 50 cm lange en 0,6-3 cm brede, rechtopstaande bladeren zijn driehoekig en van onderen scherp gekield.
De grote egelskop bloeit van juni tot september met bloemen, die aan de top donkerbruin tot zwart zijn. De vrouwelijke bloemen hebben lange, draadvormige stijlen en stempels en zitten in ewen tot vier hoofdjes. De hoofdjes met mannelijke bloemen zitten boven die met vrouwelijke bloemen.
De vrucht is een nootje. Op de zaden zitten zes tot tien scherpe of afgeronde ribben.
De plant komt voor in en bij zoet, voedselrijk water.
Jeżogłówka gałęzista (Sparganium erectum) – gatunek rośliny z rodziny jeżogłówkowatych (Sparganiaceae) (według systemu Reveala) lub pałkowatych (Typhaceae) według Angiosperm Phylogeny Website. W Polsce występuje pospolicie.
Helofit. Występuje w szuwarach mulistych jezior i stawów. Preferuje glebę bogatą w składniki odżywcze. Jest gatunkiem charakterystycznym dla zespołu roślinności Sparganietum erecti.
Jeżogłówka gałęzista (Sparganium erectum) – gatunek rośliny z rodziny jeżogłówkowatych (Sparganiaceae) (według systemu Reveala) lub pałkowatych (Typhaceae) według Angiosperm Phylogeny Website. W Polsce występuje pospolicie.
Stor igelknopp (Sparganium erectum L., synonym Sparganium rectum Neck.)[1][2] är en art i familjen igelknoppsväxter[3][4] och förekommer i Europa, Medelhavsområdet och österut till sydvästra Asien. Arten odlas ibland i trädgårdar i dammar.
Larven till gulbrunt metallfly (Plysia festucae) är predator till bl a denna växt.
Arten delas in i följande underarter:[3]
De torkade bladen kan användas till att binda med.[5]
I Halland kallas växten fläblad [5]
Erectum kommer av latin och betyder upprättstående. Rectum är också latin och betyder rak.
.JPG)
Wikimedia Commons har media som rör Stor igelknopp.
Wikispecies har information om Stor igelknopp.
Stor igelknopp (Sparganium erectum L., synonym Sparganium rectum Neck.) är en art i familjen igelknoppsväxter och förekommer i Europa, Medelhavsområdet och österut till sydvästra Asien. Arten odlas ibland i trädgårdar i dammar.
Larven till gulbrunt metallfly (Plysia festucae) är predator till bl a denna växt.
Багаторічник 25–150 см заввишки. Зав'язь 2-гніздова, рідко 1 або 3-гніздова. Плід з клиноподібною верхівкою, нижня частина плода пірамідальна, 5–7 мм довжиною, світло-коричнева, верхня частина плода трохи сплющена, темно-коричнева або чорна. Суцвіття гіллясте, з 2–3 маточними й 5–12 тичинковими головками[1].
Вегетативне розмноження відбувається через столони. Листя має паренхіми як адаптацію до нестачі кисню в затопленому середовищі. Самозапилення є успішним. Пилок також споживається комахами. Кісточкові плоди мають губчасту тканину, яка дозволяє їм поширюватися плаваючи; плавання може тривати до 12 місяців.
Північна Африка: Алжир, Марокко; Європа: Білорусь, Латвія, Литва, Росія, Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Нідерланди, Польща, Словаччина, Швейцарія, Данія, Фінляндія, Ірландія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Албанія, Боснія і Герцеговина, Болгарія, Хорватія, Греція, Італія, Чорногорія, Румунія, Сербія, Словенія, Франція, Португалія, Іспанія; Азія: Вірменія, Азербайджан, Грузія, Росія, Кіпр, Іран, Ірак, Ізраїль, Йорданія, Сирія, Туреччина; натуралізований: Австралія[5][6].
В Україні зростає на берегах водойм, канав і в болотах — на всій території[1]. Входить у список регіонально рідкісних рослин м. Києва[2].
_(27737483154).jpg)
Sparganium erectum là một loài thực vật có hoa trong họ Typhaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.JPG)
Bài viết liên quan đến Bộ Hòa thảo (Poales) này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Sparganium erectum là một loài thực vật có hoa trong họ Typhaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Ежеголо́вник прямо́й (лат. Spargánium eréctum) — многолетнее водное и болотное травянистое растение, вид рода Ежеголовник.
Стебель прямостоячий равномерно олиственный, слабый, легко перемещаемый водой, 25—150 см высотой.
Листья очерёдные, без язычков, линейные, цельные, цельнокрайние, 5—15 мм шириной, снизу с острым выступающим килем. Продольные жилки светлые, просвечивающие, поперечные перемычки тёмные.
Соцветие обычно укороченное, лишённое нормально развитых листьев, ветвящееся, состоит из 1—4 сближенных шаровидных головок тычиночных цветков и 10—20 сидячих (или на ножках) головок пестичных цветков. Головки пестичных цветков имеют размеры до 20 мм в диаметре. Цветки однополые, погружены в воду, плавают на поверхности или приподняты над водой. Околоцветник состоит из 5—6 мелких плотных тёмных чешуевидных листочков. Тычинок три, пестик один. Рыльце значительно длиннее столбика. Цветение в европейской части России в июне — июле.
Плоды, в совокупности образующие жёсткие, колючие шаровидные головки, — зелёные, позднее темнеющие, обратнопирамидальные, вверху резко переходящие в носик, расположены на ножке. Длина их 5—10 мм, ширина 3—6 мм. Плодоношение в европейской части России в июле — августе.
Ежеголовник узколистный распространён в Северной Африке, в зоне умеренного климата в Европе и Азии. Натурализовался в Австралии.
В России встречается широко по всей территории Европейской части, в том числе на Северном Кавказе, и в южной половине Сибири, достигая на востоке Иркутской области[2].
Растёт на мелководьях или по берегам озёр и рек, по луговым болотам, а также в дренажных канавах, кюветах и карьерах.
Размножается и распространяется семенами.
Представлен несколькими подвидами, нередко возводимыми в ранг вида, различающимися в основном по форме и размерам плодов[2].
Ежеголо́вник прямо́й (лат. Spargánium eréctum) — многолетнее водное и болотное травянистое растение, вид рода Ежеголовник.
この項目では、植物について説明しています。その他の用法については「ミクリ (曖昧さ回避)」をご覧ください。 
分類 界 : 植物界 Plantae 門 : 被子植物門 Magnoliophyta 綱 : 単子葉植物綱 Liliopsida 目 : ガマ目 Typhales 科 : ミクリ科 Sparganiaceae 属 : ミクリ属 Sparganium 種 : ミクリ S. erectum 学名 Sparganium erectumミクリ（Sparganium erectum）は単子葉植物ミクリ科ミクリ属の植物。ヤガラという別名で呼ばれることもある[1]。
北半球の各地域とオーストラリアの湖沼、河川などに広く分布[2]。日本でも全国に分布するが、数は減少している。
多年生の抽水植物。地下茎を伸ばして株を増やし、そこから茎を直立させる。葉は線形で、草高は最大2mになる[2]。
花期は6-9月、棘のある球状の頭状花序を形成する。花には雄性花と雌性花があり、枝分かれした花序にそれぞれ数個ずつ形成する。その花序の様子が栗のイガに似るため、ミクリ（実栗）の名がある。果実を形成する頃には、花序の直径は2-3cmになる[2]。
観賞用の水草として利用されることがある。
흑삼릉(黑三稜, 학명: Sparganium erectum)은 부들과 흑삼릉속의 여러해살이풀이다.
키는 1m 정도이다. 수면 위로 실 모양의 가느다란 잎이 곧게 뻗어나온다. 6-8월경이 되면 가지로 나누어지는 꽃줄기가 곧게 뻗어나와 그 아래쪽에 암꽃으로 이루어진 3-5개의 공 모양인 두상꽃차례가, 위쪽에는 수꽃으로 이루어진 많은 수의 두상꽃차례가 달린다. 이때 암·수꽃은 모두 3개의 꽃덮이 조각을 가지고 있으며, 수꽃은 3개의 수술을 가지고 있다. 암꽃으로 이루어진 꽃차례는 익어서 공 모양의 녹색 집합과가 된다. 열매는 달걀을 거꾸로 놓은 모양이며 모서리가 있다.
.JPG)
.JPG)
![[1]](http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/spargania/sparg/sparerev.jpg){kind=link}
![[2]](http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/spargania/sparg/sparereu.jpg){kind=link}