Cibotium (que deriva del grec kibootion, que significa capsa) és un gènere amb 11 espècies de falgueres arbòries—subjecte taxonòmicament a molta revisió.
Cibotium (que deriva del grec kibootion, que significa capsa) és un gènere amb 11 espècies de falgueres arbòries—subjecte taxonòmicament a molta revisió.
Cibot[1] (Cibotium) je jediný rod čeledi cibotovité kapradin z řádu cyateotvaré. Jsou to velké pozemní kapradiny s dvakrát zpeřenými rozměrnými listy. Rod zahrnuje asi 11 druhů a je rozšířen v Asii, Střední Americe a na Havaji.
Ciboty jsou robustní pozemní kapradiny dorůstající výšky až 6 metrů. Oddenek je masivní, plazivý, vystoupavý nebo přímý. Vzrůstný vrchol a vytrvalé báze listů pokrývající oddenek jsou pokryté hustou vrstvou dlouhých, tenkých, měkkých chlupů. Cévní svazky jsou typu solenostélé nebo někdy diktyostélé, bez sklerenchymatické pochvy. Listy jsou rozměrné (obvykle 2 až 4 metry dlouhé), 2x zpeřené, v dospělosti lysé nebo na žilnatině chlupaté, nahloučené na vrcholu lodyhy, víceméně stejnotvaré, na rubu často sivé. Žilky jsou volné, jednoduché, vidličnatě větvené nebo zpeřené. Řapíky jsou dlouhé, hladké, na bázi nebo po celé délce pokryté chlupy. Výtrusné kupky jsou jednotlivé na spodní straně listů, umístěné po straně na konci žilek, uložené v miskovitém útvaru a kryté dvouchlopňovou ostěrou. Spory jsou kulovitě čtyřstěnné, triletní, odlišné od spor ostatních zástupců řádu Cyatheales.[2][3][4][5]
List Cibotium glaucum
Vzrůstný vrchol Cibotium barometz
Detail výtrusných kupek Cibotium glaucum
Rod cibot zahrnuje asi 11 druhů. Je rozšířen ve východní a jihovýchodní Asii, ve Střední Americe, Mexiku a na Havaji. Největší počet druhů (celkem 6) roste na Havaji a všechny jsou endemické. V Asii rostou celkem 3 druhy, z nichž největší areál má druh Cibotium barometz, rozšířený od indického Assamu přes jižní Čínu po Indonésii. Ve Střední Americe (včetně Mexika) rostou 2 druhy.[2][3][4]
Čeleď Cibotiaceae je příbuzná čeledi Dicksoniaceae. Rod Cibotium byl do této nové čeledi vřazen v roce 2006 na základě výsledků fylogenetických studií. Do té doby byl řazen do čeledi Dicksoniaceae[6] či Cyatheaceae.[4]
Ve sklenících botanických zahrad je nejčastěji pěstován druh Cibotium schiedei, pocházející z Mexika. V minulosti byl pěstován i v zimních zahradách honosných sídel. V roce 1969 bylo zjištěno, že extrakt z tohoto druhu má protirakovinné účinky. Další studie však zřejmě na tento objev již nenavazovaly.[2]
Chlupy z oddenků cibotu jsou v Číně a Malajsii tradičně používány k zastavení krvácení při zevních zraněních. Místně se používají též v čalounictví a jako vycpávkový materiál.[4]
Cibotium schiedei v botanické zahradě v New Yorku
Kmeny cibotu v obchodě na Havaji
Obrázky, zvuky či videa k tématu cibot ve Wikimedia Commons
Cibot (Cibotium) je jediný rod čeledi cibotovité kapradin z řádu cyateotvaré. Jsou to velké pozemní kapradiny s dvakrát zpeřenými rozměrnými listy. Rod zahrnuje asi 11 druhů a je rozšířen v Asii, Střední Americe a na Havaji.
Cibotium ist die einzige Gattung der Pflanzenfamilie Cibotiaceae innerhalb der Ordnung der Baumfarne (Cyatheales).[1] Die Arten werden auch Schatullenfarne genannt.
Die Arten der Gattung Cibotium wachsen terrestrisch. Sie haben ein massives Rhizom, das kriechend, aufsteigend oder aufrecht ist und bis 6 Meter hoch wird. Das Rhizom besitzt eine Solenostele oder Dictyostele. Am oberen Ende tragen sie weiche gelbe Haare. Das ganze Rhizom ist mit den bleibenden Blattbasen der abgefallenen Blätter besetzt.
Die Blätter sind meist 2 bis 4 Meter lang. Die Blattstiele sind an der Basis behaart. Sie besitzen drei gewellte Leitbündel, die gemeinsam ein Omega bilden. Die Blattspreiten sind doppelt gefiedert oder doppelt fiederteilig, auch mehrfach. Die sekundären und tertiären Blattachsen sind an der Oberfläche gefurcht. Die Nerven endigen frei, sie sind einfach oder gegabelt oder fiedrig. Sie Spaltöffnungen haben drei Begleitzellen.
Die Sori stehen am Blattrand (marginal) an den Enden der Nerven. Die Indusien sind zweiklappig, jede mit einem äußeren, nichtgrünen Indusium und einem inneren, zungenförmigen Indusium. Die Paraphysen (sterile Fäden) sind fadenförmig. Die Sporen sind kugelig-tetraedrisch, mit deutlichen Kanten und einer deutlichen äquatorialen Krempe.
Die Antheridien-Wände sind fünfzellig.
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 68.
Die Gattung Cibotium Kaulf. wurde 1820 durch Georg Friedrich Kaulfuß in Berlin. Jahrb. Pharm. Verbundenen Wiss. Band 21, S 53 aufgestellt.[1][2] Die Familie Cibotiaceae Korall wurde 2006 durch Petra Korall in A classification for extant ferns. In: Taxon, Volume 55, Issue 3, Seite 712 aufgestellt.[1]
Die Gattung Cibotium kommt auf beiden Seiten des Pazifiks vor: von Ost- bis Südostasien, Malesien, Hawaii und vom südlichen Mexiko bis Zentralamerika. In China gibt es zwei Arten.[3]
Die Gattung Cibotium ist monophyletisch. Die Familie Cibotiaceae steht der Familie Dicksoniaceae nahe.
Die Gattung Cibotium enthält etwa zehn Arten und eine Naturhybride:[1][3]
Ein fossiles Rhizom wurde 1933 als Cibotium iwatense Ogura aus der Späten Kreidezeit aus der japanischen Präfektur Iwate beschrieben.[3]
Cibotium ist die einzige Gattung der Pflanzenfamilie Cibotiaceae innerhalb der Ordnung der Baumfarne (Cyatheales). Die Arten werden auch Schatullenfarne genannt.
Cibotium (from Greek κιβώτιον, kibṓtion, "little chest" or "box"), also known as manfern,[1] is a genus of 11 species of tropical tree ferns. It is the only genus in family Cibotiaceae in the Pteridophyte Phylogeny Group classification of 2016 (PPG I).[2] Alternatively, the family may be treated as the subfamily Cibotioideae of a very broadly defined family Cyatheaceae,[3] the family placement used for the genus in Plants of the World Online as of November 2019.[4]
As of January 2023, Plants of the World Online accepted the following species and hybrids:[4]
Some extinct species have also been placed in this genus:[5]
C. arachnoideum (Christensen) Holttum
C. barometz (von Linné) Smith (Scythian Lamb, Golden Chicken Fern)
C. cumingii Kunze
C. regale Linden ex Smith (Royal cibotium)
C. schiedei von Schlechtendal & von Chamisso (Mexican tree fern)
C. nealiae O.Deg.
C. chamissoi Kaulfuss (Man fern)
C. glaucum (Sm.) Hooker & Arnott (Hawaiian tree fern)
C. menziesii Hooker
Species of the genus are distributed fairly narrowly in Hawaiʻi (four species, plus a hybrid, collectively known as hāpuʻu), Southeast Asia (five species), and the cloud forests of Central America and Mexico (two species). The natural habitat of Cibotium is among the dripping trees and stream gullies of the rainforests on Hawaiʻi's windward volcanic slopes.
The fossil record indicates that the genus was once a part of the boreotropical flora found in Europe, eastern North America, and western Asia. Fossilized Cibotium oregonense was found near Medford, Oregon, and fossilized Cibotium iwatense was found in Iwate, Japan.[8]
No publicly accessible Cibotium collections are growing outdoors in the United Kingdom, but two glasshouse collections are kept at the Royal Botanic Gardens, Kew, and the RBG Edinburgh in Scotland. Specimens of Cibotium regale in the Royal Greenhouses of Laeken are visible to the public when the glasshouses open in May.
Cibotium glaucum, from Hawai'iʻ, is the most frequently encountered Cibotium species in the horticultural trade, along with its sibling species Cibotium chamissoi and the large-growing Cibotium menziesii. They are sometimes seen in California garden designs.
Cibotium barometz is best known for its role in ancient medicine. In traditional Chinese medicine, it is used as an anti-inflammatory and an anodyne; its rhizome hairs are used in Malaysia and China as a styptic for wounds.[9] It is still exported from Malaysia for this purpose.[10] Hair-covered pieces of the rhizome, with bud stalks imitating legs, were used to lend credence to the medieval legend of the Vegetable Lamb of Tartary, a half-sheep, half-plant hybrid.[11]
Historically, women in Hawai'i have used the furry part of the Cibotium as a tampon.[12]
Pressure on Hawaiian Cibotium habitats comes from development encroaching on the forested areas, especially the more accessible, lower-lying areas which are commercially attractive for land clearance. A less obvious threat comes from an invasive introduced tree fern species: Cyathea cooperi (the most popular garden tree fern in the United States), which has escaped from the islands' suburban gardens and now outcompetes the endemic flora. Wind-blown spores from this rapidly growing Australian import can migrate many miles into pristine Cibotium forests. This is a fairly recent phenomenon, but one which may eventually have grave consequences for the tree fern ecosystem in Hawaiʻi.
Cibotium (from Greek κιβώτιον, kibṓtion, "little chest" or "box"), also known as manfern, is a genus of 11 species of tropical tree ferns. It is the only genus in family Cibotiaceae in the Pteridophyte Phylogeny Group classification of 2016 (PPG I). Alternatively, the family may be treated as the subfamily Cibotioideae of a very broadly defined family Cyatheaceae, the family placement used for the genus in Plants of the World Online as of November 2019.
Cibotium est un genre de fougères arborescentes de la famille des Cibotiaceae[1]. Selon certaines auteurs, ce genre est inclus dans les Dicksoniaceae[2].
Il contient relativement peu d'espèces. Il est présent en Amérique centrale, à Hawaï et en Asie du Sud-Est.
Cibotium est un genre de fougères arborescentes de la famille des Cibotiaceae. Selon certaines auteurs, ce genre est inclus dans les Dicksoniaceae.
Il contient relativement peu d'espèces. Il est présent en Amérique centrale, à Hawaï et en Asie du Sud-Est.
Cibotium Kaulf. 1820 è un genere botanico di felci appartenenti alla famiglia delle Dicksoniaceae. Alcune specie raggiungono notevoli dimensioni tanto da essere chiamate felci arboree.
Lo stipite si presenta ricoperto da peli, soprattutto nella specie C. regale, alto a volte alcuni metri e di diametro generalmente compreso tra 10-20 cm.
Le fronde sono lunghe ed arcuate, di color verde tenue, composte e da molti definite a geometria frattale.
Diffuso nelle aree tropicali-equatoriali centramericane (anche Hawaii) ed asiatiche. Oltre ai luoghi di origine, le specie sono diffuse come piante ornamentali da serra presso numerose collezioni botaniche e giardini tropicali.
La tassonomia di questo genere è stata oggetto di numerose modifiche nel tempo. Alcune delle specie attualmente presenti nella letteratura scientifica sembrano essere sinonimi o sottospecie.
Cibotium Kaulf. 1820 è un genere botanico di felci appartenenti alla famiglia delle Dicksoniaceae. Alcune specie raggiungono notevoli dimensioni tanto da essere chiamate felci arboree.
Cibotium is een botanische naam van een geslacht van varens. De naam is afgeleid uit het Oudgrieks κιβώτιον (kibōtion) = "kist of doos". Het geslacht telt circa 11 soorten in de tropen en subtropen van Zuidoost-Azië en Latijns-Amerika.
Bekende soorten uit dit geslacht zijn:
Er is geen volledige overeenstemming over de familie waarin dit geslacht ingedeeld moet worden.
Cibotiaceae er en familie av tre-liknende bregner innen ordenen Cyatheales, og inneholder bare én slekt (Cibotium) med 11 arter, deriblant Cibotium glaucum på Hawaii og 10 andre arter.
Cibotium er en gruppe trebregner som vokser i blant annet Stillehavet, Sørøst-Asia og Latin-Amerika. Slekten er monofyletisk og står genetisk nær artene i familien Dicksoniaceae. Kromosomtallet er (x) 68.
Arten Cibotium menziesii kan bli opptil 6 meter høy og likne et virkelig tre. Bladene på de ulike artene kan bli inntil 2-4 meter lange.
Artene vokser i fuktige og tropiske strøk, men dyrkes også som hageplanter, ikke minst i USA og Storbritannia.
Cyathea cooperi og andre Cyathea-arter står også Cibotium nær, og legger press på sistnevnte gruppe når begge slekter naturaliseres i samme område. På Hawaii har Cyathea cooperi spredd seg fra hager og truer med å fortrenge arter av Cibotium.
Cibotiaceae er en familie av tre-liknende bregner innen ordenen Cyatheales, og inneholder bare én slekt (Cibotium) med 11 arter, deriblant Cibotium glaucum på Hawaii og 10 andre arter.
Cibotium er en gruppe trebregner som vokser i blant annet Stillehavet, Sørøst-Asia og Latin-Amerika. Slekten er monofyletisk og står genetisk nær artene i familien Dicksoniaceae. Kromosomtallet er (x) 68.
Arten Cibotium menziesii kan bli opptil 6 meter høy og likne et virkelig tre. Bladene på de ulike artene kan bli inntil 2-4 meter lange.
Artene vokser i fuktige og tropiske strøk, men dyrkes også som hageplanter, ikke minst i USA og Storbritannia.
Cyathea cooperi og andre Cyathea-arter står også Cibotium nær, og legger press på sistnevnte gruppe når begge slekter naturaliseres i samme område. På Hawaii har Cyathea cooperi spredd seg fra hager og truer med å fortrenge arter av Cibotium.
Cibotium Kaulf., 1820
Синонимы
Циботиум (лат. Cibotium) – древовидный папоротник монотипного семейства циботиевые (Cibotiaceae).
Известно около 11 видов[2] этого папоротника, для которых известны места локализации: 6 видов растут на Гавайях, ещё 3 — в Азии, 2 — в Центральной Америке и Мексике.
Довольно большой папоротник может служить не только для украшения. Ранее некоторые народности использовали сердцевину ствола в пищу, для корма животным, волосками со ствола набивали подушки, а также останавливали им кровотечения. Кроме этого, корневище циботиума обладает противоревматическим и противовоспалительным действием, используется при заболеваниях суставов и воспалениях мочевыводящих путей.
Некоторые виды циботиума выращиваются дома. Наиболее распространён в культуре циботиум Шиде (Cibotium schiedei), который произрастает во влажных мексиканских лесах. Это растение может достигать в высоту 5 метров, однако дома обычно не превышает 2—3. Стебель папоротника покрыт мягкими волосками. Вайи папоротника настолько длинны (2—3 метра), что под собственной тяжестью свешиваются вниз и могут доставать пола. Они являются дваждыперистыми и окрашены в светло-зелёный цвет. Циботиум сизый (Cibotium glaucum) нередко выращивается в тропиках как декоративное растение.
Циботиум (лат. Cibotium) – древовидный папоротник монотипного семейства циботиевые (Cibotiaceae).
Известно около 11 видов этого папоротника, для которых известны места локализации: 6 видов растут на Гавайях, ещё 3 — в Азии, 2 — в Центральной Америке и Мексике.
Довольно большой папоротник может служить не только для украшения. Ранее некоторые народности использовали сердцевину ствола в пищу, для корма животным, волосками со ствола набивали подушки, а также останавливали им кровотечения. Кроме этого, корневище циботиума обладает противоревматическим и противовоспалительным действием, используется при заболеваниях суставов и воспалениях мочевыводящих путей.
Некоторые виды циботиума выращиваются дома. Наиболее распространён в культуре циботиум Шиде (Cibotium schiedei), который произрастает во влажных мексиканских лесах. Это растение может достигать в высоту 5 метров, однако дома обычно не превышает 2—3. Стебель папоротника покрыт мягкими волосками. Вайи папоротника настолько длинны (2—3 метра), что под собственной тяжестью свешиваются вниз и могут доставать пола. Они являются дваждыперистыми и окрашены в светло-зелёный цвет. Циботиум сизый (Cibotium glaucum) нередко выращивается в тропиках как декоративное растение.
키보티움속(Cibotium)은 양치식물강 나무고사리목에 속하는 양치식물 속의 하나이다. 키보티움과(Cibotiaceae)의 유일속이다.
아래의 분기도는 나무고사리목에 속하는 과들의 계통발생학적 관계를 보여주고 있다.[1][2][3]
나무고사리목
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
