Cauleyu ye una especie de planta de flores perteneciente a la familia Caryophyllaceae. Nativa del Reinu Xuníu principalmente del condáu de Nottingham.
Ye una planta yerbácea qu'algama los 20-50 cm d'altor.Con flores de color blancu arrexuntaes n'inflorescencies nos visos. El frutu ye una cápsula. Ye especie bien variable. Floria de Mayu a Julio.
Habita sobre roques, riscos costeros, murios, fasteres seques en casi toa Europa. N'España ye común en melojares.
Silene nutans describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 417. 1753.[1]
Númberu de cromosomes de Silene nutans (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecíficos: 2n=24[2]
El nome del xéneru ta verdaderamente venceyáu al personaxe de Silenu (en griegu Σειληνός; en llatín Sīlēnus), padre adoptivu y preceptor de Dionisos, siempres representáu con banduyu enchíu similar a les motes de numberoses especies, por casu Silene vulgaris o Silene conica. Anque tamién se remembró (Teofrasto via Lobelius y depués Linneo) un posible orixe a partir del Griegu σίαλoν, ου, "cuspia, mocu, baba", aludiendo a la mafa de ciertes especies, o bien σίαλος, oν, "gordu", que sería lo mesmo que la primer interpretación, esto ye, infláu/enchíu.
nutans; epítetu llatín que significa "con cabeza".[3]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Cauleyu ye una especie de planta de flores perteneciente a la familia Caryophyllaceae. Nativa del Reinu Xuníu principalmente del condáu de Nottingham.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Gludlys gogwyddol sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Silene nutans a'r enw Saesneg yw Nottingham catchfly.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gludlys Gogwyddol, Gludlys Pengogwyddawl.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Gludlys gogwyddol sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Silene nutans a'r enw Saesneg yw Nottingham catchfly. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gludlys Gogwyddol, Gludlys Pengogwyddawl.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Silenka nicí[1] (Silene nutans) je víceletá bylina z čeledi hvozdíkovitých (silenkovitých). Roste především ve světlých lesích, na lesních okrajích a osluněných stráních, často na chudých písčitých půdách. Své jméno dostala podle nicích (tj. dolů sehnutých, převislých) bílých či růžových květů, které rozkvétají večer a jsou opylovány nočními motýly.
Vytrvalá bylina s přízemní růžicí úzce vejčitých listů, které se pozvolna sbíhají v křídlatý řapík. Jedna nebo více přímých, nevětvených a pýřitých lodyh 30-60 cm vysokých s podlouhlými, špičatými, kopinatými a nahoře čárkovitými listy. Listy jsou pýřité, téměř přisedlé, tmavě šedozelené. Lata květů obvykle jednostranná z řídkých vstřícných vidlanů, stopky květů dolů převislé. Kvete v červnu až srpnu, květy jsou oboupohlavní, kalich válcovitý, 8-12 mm dlouhý, pýřitý, s kopinatými, široce blanitými zuby. Koruna bílá, nazelenalá nebo narůžovělá, pětičetná s dvouklanými plátky a dvouklanými úkrojky, za dne stočenými nazpět. Tyčinky dvakrát delší než kalich, prašníky nazelenalé. Plod je vejčitě kuželovitá tobolka, 8-10 mm dlouhá, s mnohem delší stopkou.[2]
Silenka nicí se vyskytuje v Evropě a Asii. Areál zahrnuje téměř celou Evropu včetně Skandinávie a na východ dosahuje až na západní a střední Sibiř. Vyskytuje se také na Kavkaze a Kanárských ostrovech. Ve Středomoří roste především v horách. V České republice se vyskytuje na většině území v nadmořských výškách do 900 metrů. Ve vyšších polohách roste jen výjimečně a většinou druhotně. Nejčastěji ji lze nalézt ve světlých listnatých, zejména dubových lesích, křovinách, sušších loukách a pastvinách. Roste na kyselých i zásaditých podkladech.[3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu silenka nicí ve Wikimedia Commons
Silenka nicí (Silene nutans) je víceletá bylina z čeledi hvozdíkovitých (silenkovitých). Roste především ve světlých lesích, na lesních okrajích a osluněných stráních, často na chudých písčitých půdách. Své jméno dostala podle nicích (tj. dolů sehnutých, převislých) bílých či růžových květů, které rozkvétají večer a jsou opylovány nočními motýly.
Nikkende limurt (Silene nutans) er en 20-40 cm høj urt, der vokser på skrænter og strandoverdrev.
Nikkende limurt er en flerårig urt med en opstigende vækst. Stænglerne er tæt behårede og foroven endda med kirtelhår. Bladene er modsatte og elliptiske med hel rand. Oversiden er grågrøn og undersiden er lysere på grund af et hårlag. Blomstringen sker i juni-juli, hvor man finder blomsterne siddende i endestillede, ensidige stande, og de er hver især nikkende og gulligt-hvide. Frugterne er kapsler.
Rodnettet består af en knudret og kroget, mere eller mindre lodret jordstængel, hvorfra der dannes bladrosetter og trævlerødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,30 x 0,20 m (30 x 20 cm/år), heri dog ikke medregnet selvstændige rosetter.
Planten hører hjemme på lysåbne, kalkrige stepper, bjergegne eller strandenge over det meste af Europa, herunder Danmark, hvor den findes i lysåbne plantesamfund på en jord, der er tør og kalkrig. Den findes hist og her i Østdanmark og Himmerland på skrænter, strandoverdrev og strandvolde. Den er i øvrigt sjælden eller manglende uden for dette område.
På den sydvendte skråning af Jernhatten findes arten på kalkrigt ler sammen med bl.a. alm. hvidtjørn, merian, alm. pimpinelle, bakkejordbær, dunet vejbred, hjorterod, hulkravet kodriver, knoldet mjødurt, sandløg, skovæble og slåen[1]
Planten vokser på strandengene på den lille ø Hjelm udfor Djursland.[2]
Nikkende limurt (Silene nutans) er en 20-40 cm høj urt, der vokser på skrænter og strandoverdrev.
Das Nickende Leimkraut (Silene nutans), auch Gemeines Nickendes Leimkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Leimkräuter (Silene) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae). Die nach schräg unten geneigten („nickenden“) Blüten entfalten sich und ihren Duft erst abends, um Nachtfalter anzulocken.[1]
Nickendes Leimkraut wächst als sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 25 bis 60 Zentimetern. Der unverzweigte aufrechte Stängel ist im oberen Teil klebrig behaart. Die spatel- bis eiförmigen Grundblätter bilden eine nicht blühende Rosette. Die gegenständig angeordneten Stängelblätter sind lanzettlich.
Die Blütezeit reicht von Mai bis September. Die nickenden Blüten befinden sich vor dem Aufblühen in einem einseitswendigen Blütenstand. Die Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig. Die zylindrische zehnnervige Kelchröhre ist 6 bis 16 Millimeter lang und drüsig behaart. Die innen weißen und außen eher hellrosafarbenen Kronblätter sind bei einer Länge von 1,5 bis 2,5 Zentimetern schmal und tief zweispaltig. Es ist eine deutliche Nebenkrone vorhanden. Die in zwei Kreisen mit je fünf angeordneten Staubblätter überragen die Blütenkrone deutlich. Die drei Griffel ragen deutlich aus der Blütenkrone.
Es wird eine Kapselfrucht gebildet.
Es liegt Diploidie vor; die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.[2]
Beim Nickenden Leimkraut handelt es sich um einen skleromorphen, mesomorphen Hemikryptophyten.
Blütenökologisch handelt es sich um eine typische Nachtfalterblume, deren Blüten sich abends oder bei trübem Wetter öffnen und einen intensiven Hyazinthenduft verbreiten. Ein kleiner Eulenfalter nützt die Blüten als Brutstätte. Diese Situation ist etwa von Palmlilien (Yucca) bekannt, in der mitteleuropäischen Flora sind solche Beziehungen aber selten.
Das Nickende Leimkraut ist in den warm gemäßigten Gebieten Europas und Westsibiriens weitverbreitet. In den Alpen kann man es bis in Höhenlagen von 2500 Meter. antreffen. In den Allgäuer Alpen steigt es im Tiroler Teil am Ostgrat der Rothornspitze bis in eine Höhenlage von 2220 Metern auf.[3] In Deutschland ist es im Süden häufiger als im Norden.
Als Standort werden trockene Magerrasen, Felsfluren, lichte Wälder und Waldränder bevorzugt. Die Pflanze ist etwas kalkmeidend und findet sich besonders auf Verwitterungsböden basenreicher Silikatgesteine. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Klasse Trifolio-Geranietea, kommt aber auch in Gesellschaften der Ordnungen Brometalia, Sedo-Scleranthetalia oder der Verbände Violion oder Quercion roboris vor.[2] Als ökologische Zeigerwerte nach Ellenberg wird das Nickende Leimkraut als Halbschattenpflanze für trockenes See- bis Steppenübergangsklima angegeben. Die angezeigte Bodenbeschaffenheit ist danach gleichmäßig trocken, stickstoffarm und niemals stark sauer.
Die Erstveröffentlichung von erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 1, S. 417. Synonyme für Silene nutans L. sind: Silene nutans subsp. smithiana (Moss) Jeanm. & Bocquet, Silene nutans var. smithiana Moss, Silene nutans var. brachypoda (Rouy) Molero, Silene brachypoda Rouy, Silene nutans subsp. glabra (DC.) Rothm., Silene nutans var. infracta (Kit.) Wahlenb., Silene nutans L. subsp. nutans.
Man kann mehrere Unterarten unterscheiden:[4]
Der Artikel beruht hauptsächlich auf folgenden Unterlagen:
Das Nickende Leimkraut (Silene nutans), auch Gemeines Nickendes Leimkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Leimkräuter (Silene) innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae). Die nach schräg unten geneigten („nickenden“) Blüten entfalten sich und ihren Duft erst abends, um Nachtfalter anzulocken.
Silene nutans is a flouerin plant in the genus Silene, maist commonly kent as Nottingham catchflee.
Silene nutans is a flouerin plant in the genus Silene, maist commonly kent as Nottingham catchflee.
Silene nutans is a flowering plant in the genus Silene, most commonly known as Nottingham catchfly.[3]
Silene nutans is a diploid, mainly outcrossing, herbaceous, perennial plant.[4] It grows up to 25–80 centimetres (10–31 in) tall, from a branching, woody stock with a thick taproot.[5] The lower leaves are up to 75 millimetres (3 in) long, spathulate and have a long stalk, while leaves higher on the plant are lanceolate, subsessile and acute; all the leaves are covered in soft hairs.[5] The flowers are 18 millimetres (0.7 in) wide, 12 millimetres (0.5 in) long, and drooping, on short, viscid stalks. The petals are white or pinkish and divided into two narrow lobes. Each flower remains open for three nights as a means of preventing self-fertilisation; the flower reveals one whorl of stamens on the first night, the second whorl of stamens on the second night, and the three styles on the third night.[5] The seeds are 10–22 millimetres (0.4–0.9 in) wide and kidney-shaped.[5]
Silene nutans is widespread across Europe, from southern Spain and Italy north to the British Isles and Scandinavia, and is also found across large parts of Asia.[2] It has been introduced to North America, where it is known as the Eurasian catchfly. It is found in the U.S. states of Michigan, Ohio, New York, Vermont and Maine.[6]
Silene nutans can sometimes be found in the very widespread MG1 (Arrhenatherum elatius grassland) community of the British National Vegetation Classification, and thus can be found where Arrhenatherum elatius (false oat grass) or Dactylis glomerata (cocksfoot) occur.[7]
Silene nutans is a steppe species across most of its range. At the periphery of its distribution, it has a patchy distribution in xeric habitats, such as open grasslands and on rock outcrops at forest margins, on both acidic and alkaline substrates (pH 3.8–8.0).[4] In the far north of its range, S. nutans is characteristic of maritime cliffs.[8]
Silene nutans flowers during the night, and produces a strong floral scent to attract its pollinators, which are mostly night-flying moths. Chemical compounds in the scent include benzyl acetate and benzaldehyde.[9]
Silene nutans is the host plant for the leaf mining moth Coleophora galbulipennella.[10]
The common name Nottingham catchfly commemorates the former occurrence of S. nutans on the walls of Nottingham Castle,[11] and the species was chosen to represent the unitary authority of Nottingham as its county flower.[12] Despite this association, Nottingham catchflies no longer occur in either the city of Nottingham[13] or the wider county of Nottinghamshire.[14]
Nottingham Castle Trust asked volunteers to grow the plant from seeds supplied to donate the successful plants back to the City to commemorate the re-opening of the renovation of Nottingham Castle. [15]
{{cite journal}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link) Silene nutans is a flowering plant in the genus Silene, most commonly known as Nottingham catchfly.
Silene nutans es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Caryophyllaceae. Nativa del Reino Unido principalmente del condado de Nottingham.
Es una planta herbácea que alcanza los 20-50 cm de altura.Con flores de color blanco agrupadas en inflorescencias en las cimas. El fruto es una cápsula. Es especie muy variable. Florece de mayo a julio.
Habita sobre rocas, riscos costeros, muros, laderas secas en casi toda Europa. En España es común en melojares.
Silene nutans fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 417. 1753.[1]
Número de cromosomas de Silene nutans (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecíficos: 2n=24[2]
El nombre del género está ciertamente vinculado al personaje de Sileno (en griego Σειληνός; en latín Sīlēnus), padre adoptivo y preceptor de Dionisos, siempre representado con vientre hinchado similar a los cálices de numerosas especies, por ejemplo Silene vulgaris o Silene conica. Aunque también se ha evocado (Teofrasto via Lobelius y luego Linneo) un posible origen a partir del Griego σίαλoν, ου, "saliva, moco, baba", aludiendo a la viscosidad de ciertas especies, o bien σίαλος, oν, "gordo", que sería lo mismo que la primera interpretación, o sea, inflado/hinchado.
nutans; epíteto latino que significa "con cabeza".[3]
Silene nutans es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Caryophyllaceae. Nativa del Reino Unido principalmente del condado de Nottingham.
Longus põisrohi (Silene nutans) on taimeliik nelgiliste sugukonnast põisrohu perekonnast.
Longus põisrohi on kitsaste karvaste pikitriibuliste tuppedega, millest otsast rullitud valgete ribadena ulatuvad välja kroonlehed. Õied on rippuvad, kogu taim on lähemal vaatlusel karvane.
Longus põisrohi (Silene nutans) on taimeliik nelgiliste sugukonnast põisrohu perekonnast.
Longus põisrohi on kitsaste karvaste pikitriibuliste tuppedega, millest otsast rullitud valgete ribadena ulatuvad välja kroonlehed. Õied on rippuvad, kogu taim on lähemal vaatlusel karvane.
Nuokkukohokki (Silene nutans) on monivuotinen, nuokkuvakukkainen kohokkilaji.
Nuokkukohokki kasvaa 20–40 senttimetriä korkeaksi. Se on monivartinen, varsi on yleensä karvainen ja varsinkin yläosastaan tahmea. Kukintovarren tyvellä on tavallisesti kukattomia versoja. Kasvin juurakko on vaalea. Aluslehdet ovat vastapuikeita-suikeita. Ylimmät varsilehdet ovat tasasoukan suikeita. Kukinto koostuu useista toispuoleisesti nuokkuvista haaroista, ja niiden päässä sijaitsevista vaaleista kukista. Kukan verhiö ja teriö ovat viisilehtisiä. Verhiö on ulkoverhiötön, pysyvästi hoikka ja violettisuoninen. Terälehdet ovat kellertävänvalkeat, kynnelliset ja syvään kaksijakoiset, niiden liuskat ovat kapeat. Suomessa nuokkukohokki kukkii kesä-heinäkuussa. Kukat ovat iltaisin tuoksuvia. Hedelmänä on kota.[1]
Nuokkukohokista tunnetaan Pohjoismaissa kaksi muunnosta, karvanuokkukohokki (var. nutans) ja kaljunuokkukohokki (var. infracta). Näistä jälkimmäinen on kokonaan kalju.[2]
Nuokkukohokkia tavataan Euroopassa Pyreneiden niemimaalta Venäjälle saakka. Etelässä levinneisyysalue ulottuu Etelä-Italiaan, Pohjois-Kreikkaan, Romaniaan, Etelä-Ukrainaan ja Keski-Venäjän eteläosiin, pohjoisessa Britteinsaarille, Fennoskandian keskiosiin ja Keski-Venäjän pohjoisosiin. Levinneisyysalue jatkuu Venäjällä Aasian puolelle Keski-Siperiaan saakka. Ihmisen mukana laji on levinnyt myös muutamalle alueella Pohjois-Amerikkassa ja Uudessa-Seelannissa.[3] Suomessa nuokkukohokki on melko yleinen laji eteläisimmässä osassa maata, missä se kasvaa myös alkuperäisenä. Lounais-Suomessa se on paikoin yleinenkin. Pohjoisempana laji on satunnainen uustulokas, jota on Länsi-Lapissa tavattu Käsivarren korkeudelle asti.[4]
Nuokkukohokki kasvaa muun muassa kuivilla mäenrinteillä, kalliotörmillä, harjunrinteillä, harjukedoilla rinneniityillä- ja pensaikoissa ja kyläkedoilla.[4]
Nuokkukohokki (Silene nutans) on monivuotinen, nuokkuvakukkainen kohokkilaji.
Silene nutans
Le silène penché (Silene nutans) est une plante herbacée de la famille des Caryophyllacées.
C'est une plante assez haute (20 à 50 cm), à fleurs blanches, avec des pétales longuement échancrés.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Silene nutans est localement menacé par l'anthropisation des paysages.
Il est par exemple très rare et classé vulnérable, et d’intérêt patrimonial dans le nord de la France, en région Nord-Pas-de-Calais, et figure dans la liste rouge régionale des taxons menacés.
Silene nutans
Le silène penché (Silene nutans) est une plante herbacée de la famille des Caryophyllacées.
Wisaty lěpjenk (Silene nutans) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Wisaty lěpjenk je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 50 cm. Rostlina ma njekćějacu łopjenowu rozetu.
Stołpik je horjeka lěpjaty.
Łopjena su přećiwostejne, mjechko kosmate, při čimž delnje su łopatkojte a hornje su lancetojte.
Kćěje wot meje hač awgusta. Nygace kćenja steja w štyri hač pjeć skupinach w kwětnistwje. Pjeć běłych krónowych łopješkow je hłuboko dwustołpowe a wodnjo zawite, tak zo kćenja wupadaja kaž zwjadłe. Ale w nocy krónowe łopješka su rozšěrjene a kćenja hyacintojće wonjeja. Keluch docpěwa dołhosć wot 9 hač 12 mm a je žałzojće kosmaty. Keluškowe zubki su jednu třećinu tak dołhe kaž keluškowa rołka.
Kćenja so wot nócnych mjetelow wopytaja.
Rosće na skałach, wapnowych suchich trawnikach, lěsnych kromach a w swětłych kerčinach. Preferuje kamjentne a pěskojte pódy.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.
Wisaty lěpjenk (Silene nutans) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
La silene ciondola (Silene nutans L.) è una pianta della famiglia delle Cariofillacee.[1]
Silene nutans è una pianta erbacea perenne. Arriva ad un'altezza di 25–80 cm e ha un apparato radicale fittonante legnoso.[2]
Le foglie, spatolate raggiungono i 75 mm di lunghezza, ed hanno un lungo picciolo; le foglie superiori sono lanceolate, subsessili e acute, ricoperte da una sottile peluria.
I fiori sono 18 mm X 12 mm, penduli e vischiosi. I petali sono bianchi o rosacei e sono divisi in due lobi stretti. Ogni fiore rimane aperto per tre notti; per prevenire l'autoimpollinazione la prima notte presenta una spira di stami, la seconda un'altra spira di stami e la terza tre stili. I semi, reniformi, misurano 10–22 mm.
Silene nutans è comune in tutt'Europa e in gran parte dell'Asia, è stata introdotta in Nord America ed è nota con il nome di Eurasian catchfly.
Silene nutans è molto comune nei prati ad Arrhenatherum elatius.[3]
Silene nutans è una specie originaria delle steppe, ai margini del suo areale si può trovare con diffusione discontinua in ambienti xerici, come prati e aree rocciose ai margini del bosco sia in ambienti acidi che basici (pH 3.8–8.0).[4] All'estremo del suo areale verso nord S. nutans si trova in scogliere in riva al mare.[5]
S. nutans fiorisce di notte e produce un profumo intenso che attira gli impollinatori, per lo più falene. La composizione chimica dell'aroma comprende acetato di benzile e benzaldeide.[6]
S. nutans è spesso l'ospite delle larve, minatrici fogliari, della falena Coleophora galbulipennella.[7]
Il nome inglese Nottingham catchfly fa riferimento alla presenza di Silene nutans sulle mura del Castello di Nottingham,[8] ed è stata scelta per rappresentare la corona di Nottingham.[9]
La silene ciondola (Silene nutans L.) è una pianta della famiglia delle Cariofillacee.
De nachtsilene (Silene nutans) is een plant die behoort tot de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De plant kan tot 60 cm groot worden en bloeit van mei tot en met augustus.
De nachtsilene groeit op zonnige tot licht beschaduwde plaatsen op droge, kalkrijke, voedselarme grond in Duinen, laag struikgewas, kalkgrasland, op hellingen en rotsen.
De nachtsilene (Silene nutans) is een plant die behoort tot de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De plant kan tot 60 cm groot worden en bloeit van mei tot en met augustus.
Nikkesmelle (Silene nutans) er en to- eller flerårig plante i nellikfamilien. Planten har mange hvite, "nikkende" blomster med tre grifler. Nikkesmelle har en smalere "blære" (beger) enn slektningen engsmelle. De nederste bladene er spadeformete, mens de øverste er lansettformet.
Planten vokser på Østlandet, med spredte forekomster langs Sørlandskysten. Antallet nikkesmeller synes å ha gått tilbake de siste årene.
Nikkesmelle pollineres av nattaktive insekter og derfor åpner blomsten seg først skikkelig om natta, om dagen er blomsten nikkende og kronbladene er krøllet sammen slik at blomsten ser vissen ut.
Nikkesmelle (Silene nutans) er en to- eller flerårig plante i nellikfamilien. Planten har mange hvite, "nikkende" blomster med tre grifler. Nikkesmelle har en smalere "blære" (beger) enn slektningen engsmelle. De nederste bladene er spadeformete, mens de øverste er lansettformet.
Planten vokser på Østlandet, med spredte forekomster langs Sørlandskysten. Antallet nikkesmeller synes å ha gått tilbake de siste årene.
Nikkesmelle pollineres av nattaktive insekter og derfor åpner blomsten seg først skikkelig om natta, om dagen er blomsten nikkende og kronbladene er krøllet sammen slik at blomsten ser vissen ut.
Lepnica zwisła (Silene nutans L.) – gatunek rośliny z rodziny goździkowatych. Występuje w całej Europie. W Polsce na całym obszarze.
Bylina, hemikryptofit. W Polsce kwitnie od czerwca do sierpnia. Kwiaty zapylane są przez motyle nocne. Rośnie na ubogich murawach, widnych pagórkach i w widnych lasach, zwłaszcza dębowych. Preferuje miejsca słoneczne.
Podgatunek ssp. glabra umieszczony został na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[2].
Lepnica zwisła (Silene nutans L.) – gatunek rośliny z rodziny goździkowatych. Występuje w całej Europie. W Polsce na całym obszarze.
Silene nutans é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 417. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Silene nutans é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 417. 1753.
Backglim (Silene nutans) är en flerårig ört i familjen nejlikväxter som kan bli upp till femtio centimeter hög. Den växer i tuvor.
Backglim växer på ängsbackar och blommar under högsommaren och återfinns i södra och mellersta Sverige.
Blomdelarnas utvecklingsgång är delad i tre stadier, då blomningen börjar med de 5 yttre ståndarna, och först sedan de vissnat, blommar ståndarna i den inre kretsen. Därefter är det till slut märkenas tur att växa ut till full blomning. Blommornas hängande ställning och rakt utstående ståndare och märken utgör en avpassning för sådana insekter, som genom oavbruten vibration med vingarna står i svävande ställning framför blomman under sitt honungssugande, i främsta rummet således en mängd nattfjärilar, som ej slår ned på blomman, utan under full flykt för en längre eller kortare stund sticker in sitt sugrör i blommans inre och därvid rör vid de långt utskjutande ståndarknapparna eller märkena. En del av dessa fjärilar svärmar i fullt dagsljus, men flertalet under högsommarens halvdunkla förnätter. De ljusa färgerna på blommorna och de vita kronbladen är då lätta att se.
Backglimmets blommor är uteslutande anpassade för nattaktiva insekter. Kronbladen har nämligen mycket långa och smala flikar, som under dagen är inrullade, men som framåt kvällen rätar ut sig och genom sin ställning visar sin bländvita översida, och utsänder en stark och mycket behaglig nejlikdoft. Blomman hör därför till de nyktigama växterna som väljer skymningen och natten för pollineringen, något som bland detta släktes många arter är ganska allmänt.
Wikimedia Commons har media som rör Backglim.
Backglim (Silene nutans) är en flerårig ört i familjen nejlikväxter som kan bli upp till femtio centimeter hög. Den växer i tuvor.
Backglim växer på ängsbackar och blommar under högsommaren och återfinns i södra och mellersta Sverige.
Blomdelarnas utvecklingsgång är delad i tre stadier, då blomningen börjar med de 5 yttre ståndarna, och först sedan de vissnat, blommar ståndarna i den inre kretsen. Därefter är det till slut märkenas tur att växa ut till full blomning. Blommornas hängande ställning och rakt utstående ståndare och märken utgör en avpassning för sådana insekter, som genom oavbruten vibration med vingarna står i svävande ställning framför blomman under sitt honungssugande, i främsta rummet således en mängd nattfjärilar, som ej slår ned på blomman, utan under full flykt för en längre eller kortare stund sticker in sitt sugrör i blommans inre och därvid rör vid de långt utskjutande ståndarknapparna eller märkena. En del av dessa fjärilar svärmar i fullt dagsljus, men flertalet under högsommarens halvdunkla förnätter. De ljusa färgerna på blommorna och de vita kronbladen är då lätta att se.
Backglimmets blommor är uteslutande anpassade för nattaktiva insekter. Kronbladen har nämligen mycket långa och smala flikar, som under dagen är inrullade, men som framåt kvällen rätar ut sig och genom sin ställning visar sin bländvita översida, och utsänder en stark och mycket behaglig nejlikdoft. Blomman hör därför till de nyktigama växterna som väljer skymningen och natten för pollineringen, något som bland detta släktes många arter är ganska allmänt.
Kal backglim Silene nutans var. infracta Vanlig backglim Silene nutans var. nutansБагаторічна трав'яниста рослина з пухнастим і клейким стеблом. Прикореневі листя в розетці, лапчасті, стеблові — ланцетні і навіть лінійні. Квітки кремово-білі, пониклі, зібрані в однобоку мітелку. Цвіте з травня по серпень. Плід — овально-конічна коробочка.
Поширена в лісовій і лісостеповій зонах Західної та Східної Європи та Сибіру. Росте в березових і соснових лісах, на узліссях, луках.
Всі частини рослини містять сапоніни. У народній медицині настій або відвар трави застосовують при розладі нервової системи, як заспокійливе, знеболююче і антитоксичний засіб.
Це незавершена стаття про Гвоздичні.Silene nutans là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Silene nutans là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được Carl von Linné miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Silene nutans L.
Синонимы
Смолёвка пони́кшая, или Смолёвка поника́ющая (лат. Silēne nūtans) — вид растений рода Смолёвка (Silene) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
Бореальный евросибирский вид. Произрастает в Западной и Восточной Европе. В России отмечена — в Европейской части, на Кавказе, в Западной и Восточной Сибири[2]. Как правило растет на лесных полянах в светлых лесах[3].
Многолетнее короткокорневищное растение высотой от 30 до 70 см.
Стебли прямые, одиночные или в числе нескольких, в узлах вздутые, опушённые простыми волосками, в верхней части с примесью железистых.
Листья стебля ланцетовидные, длиннозаострённые, коротко опушённые, сидячие. У основания генеративных побегов развиваются вегетативные побеги с ланцетовидными и лопатовидными короткозаострёнными листьями, постепенно суженными в черешок.
Соцветие — рыхлая однобокая метёлка с поникающими цветками и железисто-опушёнными ветвями. Чашечка трубчатая, при плодах вздутая, с ясными жилками, коротко опушённая или голая, с линейно-ланцетными зубцами. Лепестки белые или зеленовато-белые, в 1,5 раза длиннее чашечки. Отгиб лепестка с длинными, узколинейными придатками, глубоко рассечённый. Цветение в июле — августе.
Коробочка яйцевидно-коническая, длиной 8-11 мм.
Используется в народной медицине[4].
Включена в Красные книги следующих субъектов Российской Федерации: Вологодская область, Калмыкия, Карелия, Республика Коми, Ставропольский край[5].
Согласно данным The Plant List[6]
Смолёвка пони́кшая, или Смолёвка поника́ющая (лат. Silēne nūtans) — вид растений рода Смолёвка (Silene) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
