Stachys sylvatica ye una especie de planta de la familia Lamiaceae rellacionada con Betonica officinalis, coles mesmes carauterístiques y propiedaes, y que s'estrema de la mesma nel so golor fediento y hoja color púrpura con llurdios blancos. Llamada popularmente ortiga fededora.[1]
Ye una planta yerbácea perenne qu'algama los 100 cm d'altor con raigañu gruesa y maderiza. Tarmos cuadrangulares, peludos colos sos fueyes basales dispuestes en roseta con un llargu peciolu, forma de corazón y recia nervadura en relieve con cantos dentaos. Les flores apaecen en xunu-agostu y son de color púrpura enllordiaes de blancu y axúntense nuna espiga terminal trupa. La corola ye tubular. Los frutos son núcules ovoides, de color marrón escuru.[2]
Ta considerada tónica, diurética, antiespasmódica y emenagoga.[1][3]
Stachys sylvatica describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 580. 1753.[4]
Stachys: nome xenéricu que remanez del Llatín Stachys, les, que procede del Griegu στάχνς, "espiga"sobremanera la de trigu, pola apariencia de les inflorescencies. Usáu por Pliniu'l Vieyu (24, lxxxvi, 136) pa una planta ensin identificar, quiciabes del xéneru Stachys. Curiosamente, describir como asemeyada al puerru (Allium ampeloprasum var. porrum), pero de fueyes más llargues y numberoses y de flores marielles ("Hala quoque, quae stachys vocatur, porri similitudinem habet, longioribus foliis pluribusque et odoris iucundi colorisque in luteum inclinati.").
sylvatica: epítetu compuestu del Llatín que significa "que crez xavaz nos montes".[5]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. 
Stachys sylvatica ye una especie de planta de la familia Lamiaceae rellacionada con Betonica officinalis, coles mesmes carauterístiques y propiedaes, y que s'estrema de la mesma nel so golor fediento y hoja color púrpura con llurdios blancos. Llamada popularmente ortiga fededora.
Mərcanotuçiçək poruq, meşə poruğu (lat. Stachys sylvatica)[1] - poruq cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Planhigyn blodeuol dyfrol yw Briwlys y gwrych sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Stachys sylvatica a'r enw Saesneg yw Hedge woundwort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Briwlys y Gwrych, Briwlys y Goedwig.
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Planhigyn blodeuol dyfrol yw Briwlys y gwrych sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Stachys sylvatica a'r enw Saesneg yw Hedge woundwort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Briwlys y Gwrych, Briwlys y Goedwig.
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Čistec lesní (Stachys sylvatica) je vytrvalá léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.
Čistec lesní je 30–120 cm vysoká rostlina, jejímž stonkem je chlupatá lodyha. Listy má dlouze řapíkaté, srdčité, pilovité a chlupaté. Květenstvím je lichopřeslen, plodem tvrdka. Je vytrvalá, kvete od června do září.
Roste převážně na vlhkých, stinných stanovištích v lesích, na pasekách a v křovinách. Areál rozšíření sahá v souvislém pásu od západní Evropy po Ural a Kavkaz.[1]
Droga působí sedativně, snižuje krevní tlak, zvyšuje tonus dělohy, staví krvácení (mírně zvyšuje srážlivost krve), nejčastěji se užívá v gynekologii při silném krvácení, lze ji však použít k zastavení jakéhokoliv krvácení (k tomuto účelu lze použít čerstvého naklepaného listu).
Detail květu
Detail květenství
Ilustrace
Obrázky, zvuky či videa k tématu čistec lesní ve Wikimedia Commons
Galerie čistec lesní ve Wikimedia Commons
Čistec lesní (Stachys sylvatica) je vytrvalá léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.
Skovgaltetand (Stachys sylvatica), ofte skrevet skov-galtetand, er en 40-100 cm høj urt, der vokser i løvskove og levende hegn. Hele planten lugter ilde ved berøring.
Skovgaltetand er en flerårig urt med en opret, stiv vækst. Stænglerne er firkantede og hårede. Bladene sidder modsat, og de er langstilkede, hjerteformede og spidse med savtakket rand. Over- og undersiderne er ensartet græsgrønne og behårede.
Blomstringen sker i juni-august, hvor man kan se blomsterne sidde i korte aks fra bladhjørner og spidsen af stænglerne. De enkelte blomster er uregelmæssige og mørkerøde med hvide aftegninger. Frugterne er delfrugter, som er glatte.
Rodnettet består af vandrette jordtængler, som bærer både de overjordiske skud og de trævlede rødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 1,00 x 0,40 m (100 x 40 cm/år), heri ikke medregnet skud fra jordstænglerne.
Arten er udbredt i Centralasien, Kaukasus, Lilleasien og det meste af Europa. I Danmark er den almindelig i Østjylland, det østlige Sydjylland og på Øerne. I resten af landet findes den hist og her eller er sjælden. Den er knyttet til fugtig, næringsrig bund i f.eks. løvskove, krat og levende hegn .
I skoven Langton Lees på skråningerne af Leescleugh Burn (Skotland), findes den i plantesamfundet Alnion sammen med bl.a.: alm. bingelurt, fjerbregne, alm. milturt, alm. mjødurt, alm. rapgræs, dunet steffensurt, gul iris, lægebaldrian, rødel, småbladet milturt og stor nælde.[1]
Skovgaltetand (Stachys sylvatica), ofte skrevet skov-galtetand, er en 40-100 cm høj urt, der vokser i løvskove og levende hegn. Hele planten lugter ilde ved berøring.
Der Wald-Ziest (Stachys sylvatica) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Zieste (Stachys) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
Beim Wald-Ziest handelt sich um eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen zwischen 30 und 120 cm erreicht. Die Blüte duftet im Flor angenehm fliederartig, ansonsten riechen alle Teile der Pflanze unangenehm, wenn man sie zerreibt. Der verzweigte Stängel ist aufrecht oder leicht gebogen und an den vier Kanten drüsig behaart.
Die gegenständigen Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert, abstehend behaart und von hellem, kräftigem Grün. Der dünne Blattstiel ist 3 bis 6,5 cm lang. Die breite und unten tief herzförmige Blattspreite ist 8 bis 12 cm lang und 5 bis 9,5 cm breit. Die Blattränder sind gezähnt.
Die Blüten stehen in 10 bis 20 cm ährigen Blütenständen, jeweils zu meist sechst (viert bis zehnt) in Scheinquirlen zusammengefasst zwischen laubblattähnlichen Hochblättern, die nach oben hin immer kleiner werden. Es sind höchstens winzige Deckblätter vorhanden. Die Blütenstiele sind etwa 1 mm lang. Die Blüten sind meist dunkelrot oder weinrot, jedenfalls fast immer deutlich dunkler als beim ähnlichen Sumpf-Ziest. Allerdings kommen auch violette oder rosa Farbvarianten vor. Auf der Unterlippe befindet sich meist eine markante weiße Zeichnung. Die Blütezeit reicht von Juni bis September.
Die Klausenfrüchte sind glatt, eiförmig und dunkelbraun.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 48 oder 66.[1]
Der Wald-Ziest ist eine Schaftpflanze mit knolligen Wurzeln.
Die Blüten sind vormännliche Zwitterblüten. Bestäuber sind Bienenverwandte und Schwebfliegen. Spontane Selbstbestäubung erfolgt dadurch, dass sich die Narbenäste vor dem Verblühen zu den Staubbeuteln herabneigen und diese berühren. Erdhummeln bereiten Blüteneinbruch. Die Blütezeit reicht von Juni bis September.
Die Klausenfrüchte sind Tier- und Windstreuer. Die Fruchtreife beginnt ab August und reicht bis zum Wintereinbruch.
Der Wald-Ziest ist im gemäßigten und kühleren Europa und Asien bis zum Himalaja verbreitet und kommt auch in Makaronesien vor.[2]
Der Wald-Ziest wächst am liebsten auf nährstoffreichen und feuchten Stellen in Wäldern, vor allem in Laubmischwäldern auf Mull. Man kann ihn aber auch an Waldrändern oder abseits vom Wald in Gebüschen oder an schattigen Straßenrändern finden. Er ist eine Charakterart des Verbands Alno-Ulmion, kommt aber auch in Gesellschaften feuchter Fagetalia-Wälder oder in Gesellschaften der Verbände Alliarion, Aegopodion podagrariae oder Atropion vor.[1]
Beim Wald-Ziest sind Missbildungen der Blüten, besonders Vergrünungen, nicht selten anzutreffen. Häufig geschieht dies durch Befall von Parasiten. Ferner gibt es Formen mit weißlicher bis gelblicher Krone, die wohl anthozyanfreie Individuen darstellen. Als eine weitere Abweichung sei die Varietät Stachys sylvatica var. tomentosa erwähnt. Diese zeichnet sich durch eine dichte, gelbliche, filzige Behaarung der oberen Sprossteile aus. Vielfach sind die Laubblätter deutlich kleiner als in der typischen Form. Diese Varietät ist aus Bayern und Österreich (Steiermark) bekannt.
Der Wald-Ziest (Stachys sylvatica) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Zieste (Stachys) in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae).
L'rouche eurtile (Stachys sylvatica) (épiaire des bois obin ortie puante in frinsé) ch'est eune plante herbachée vivace deul famille des Lamiacées (Lamiaceae).
L'rouche eurtile (Stachys sylvatica) (épiaire des bois obin ortie puante in frinsé) ch'est eune plante herbachée vivace deul famille des Lamiacées (Lamiaceae).
Ирен сәскә рус. Чисте́ц лесно́й, лат. Stáchys sylvática) —баллыбабай һымаҡтар (Lamiaceae) ғаиләһенән күп йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 1 м-ға етергә мөмкин. июнь-август айҙарында ҡыҙғылт сәскә ата, июль-снтярь айҙарында емеше өлгөрә.
Европа, Төркиә, Иран, Урта Азия, Ҡытайҙа таралған. Рәсәйҙең Европа өлөшөндә һәм Ҡөнбатыш Себерҙә үҫә. Нигеҙҙә, япраҡлы урманда һәм урман йырғанаҡ тарында үҫә.
Ирен сәскә рус. Чисте́ц лесно́й, лат. Stáchys sylvática) —баллыбабай һымаҡтар (Lamiaceae) ғаиләһенән күп йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 1 м-ға етергә мөмкин. июнь-август айҙарында ҡыҙғылт сәскә ата, июль-снтярь айҙарында емеше өлгөрә.
Stachys sylvatica, commonly known as hedge woundwort,[1] whitespot,[2] or sometimes as hedge nettle, is a perennial herbaceous plant growing to 80 cm (31 in) tall in woodland and unmanaged grassland. In temperate zones of the northern hemisphere it flowers in July and August. The flowers are purple. The leaves, when crushed or bruised, give off an unpleasant fetid smell.[3]
Hedge woundwort is an erect perennial plant with slender underground runners. The stem branches occasionally and is squarish and hairy, with glandular hairs on the upper part of the plant. The nodes are widely spaced, and the mid-green, stalked leaves are in opposite pairs. The leaf blades are hairy, have a cordate base and are ovate with a blunt tip and with regular large teeth on the margin. The inflorescence forms a dense terminal spike and is composed of dense whorls of purple flowers with white markings. The calyx has five lobes and the corolla forms a two-lipped flower about 12 to 18 mm (0.47 to 0.71 in) long with a fused tube. The upper lip of each flower is convex with dense, glandular hairs and the lower lip is three-lobed, the central lobe being the largest. There are four stamens, two long and two short, the gynoecium has two fused carpels and the fruit is a four-chambered schizocarp. The plant has a slightly unpleasant smell.[4]
Hedge woundwort is native to Europe and central and western Asia. It grows in dappled shade at the edge of woods, in hedgerows and on rough ground.[5] It has been introduced into New York state, Ontario, and New Zealand.[6]
Hedge woundwort is popular with bees.[4] Along with its close relatives field woundwort and marsh woundwort, as their common names suggest, they are used to promote the healing of wounds. The famous 17th century herbalist John Gerard was very impressed with its powers and used it extensively.[7]
Wikimedia Commons has media related to Stachys sylvatica. Stachys sylvatica, commonly known as hedge woundwort, whitespot, or sometimes as hedge nettle, is a perennial herbaceous plant growing to 80 cm (31 in) tall in woodland and unmanaged grassland. In temperate zones of the northern hemisphere it flowers in July and August. The flowers are purple. The leaves, when crushed or bruised, give off an unpleasant fetid smell.
Stachys sylvatica es una especie de planta de la familia Lamiaceae relacionada con Stachys officinalis, con las mismas características y propiedades, y que se diferencia de la misma en su olor fétido y hojas color púrpura con manchas blancas. Llamada popularmente ortiga hedionda.[1]
Es una planta herbácea perenne que alcanza los 100 cm de altura con raíz gruesa y leñosa. Tallos cuadrangulares, peludos con sus hojas basales dispuestas en roseta con un largo peciolo, forma de corazón y recia nervadura en relieve con bordes dentados. Las flores aparecen en junio-agosto y son de color púrpura manchadas de blanco y se reúnen en una espiga terminal densa. La corola es tubular. Los frutos son núculas ovoides, de color marrón oscuro.[2]
Está considerada tónica, diurética, antiespasmódica y emenagoga.[1][3]
Stachys sylvatica fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 580. 1753.[4]
Ver: Stachys
sylvatica: epíteto compuesto del Latín que significa "que crece salvaje en los bosques".[5]
2.jpg)
|url= (ayuda) 
Stachys sylvatica es una especie de planta de la familia Lamiaceae relacionada con Stachys officinalis, con las mismas características y propiedades, y que se diferencia de la misma en su olor fétido y hojas color púrpura con manchas blancas. Llamada popularmente ortiga hedionda.
Lehtopähkämö (Stachys sylvatica) on ruohovartinen lehtometsien kasvi.
Lehtopähkämö kasvaa 30–120 senttimetriä korkeaksi. Sen lehdet ovat karvaiset ja muistuttavat nokkosen lehtiä. Huulimaiset kukat ovat purppuranpunaiset, ja niissä on valkoisia kuvioita. Lehtopähkämö kukkii heinä-elokuussa. Kasvi haisee epämiellyttävältä.[1] Lehtopähkämö voi risteytyä lähisukuisen peltopähkämön (Stachys palustris) kanssa.
Lehtopähkämöä tavataan Keski-Euroopassa sekä Pohjoismaiden lauhkeimmilla alueilla. [2]
Lehtopähkämöä on käytetty rohtona sukulaisensa rohtopähkämön tapaan. Sen haisevat lehdet toimivat hyttyskarkotteena.
Lehtopähkämö (Stachys sylvatica) on ruohovartinen lehtometsien kasvi.
Stachys sylvatica
L'Épiaire des bois (Stachys sylvatica) encore appelée Ortie puante est une plante herbacée vivace de la famille des Lamiacées.
Les feuilles froissées dégagent une odeur très désagréable évoluant vers un arôme proche du cèpe.
C'est une plante moyenne (15 à 40 cm de haut en moyenne, pouvant atteindre 80 cm). La partie souterraine est constituée d'un rhizome rameux formant de nombreux rejets. Les tiges quadrangulaires sont velues et portent des feuilles opposées longuement pétiolées, largement ovales, pointues, en cœur à la base, dentées, molles et velues, d'un vert sombre, rappelant celles de l'ortie, d'où son nom vernaculaire[1].
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
La plante dégage au froissement une odeur désagréable caractéristique. Les feuilles et jeunes pousses consommées crues en salade confèrent ainsi une note musquée ou de serpillière mouillée que tout le monde n'apprécie pas ; en revanche, celle-ci disparaît sous l'action de la chaleur[2], remplacée par un parfum de cèpe. Les feuilles et pousses de ce « cèpe végétal », finement hachées puis plongées dans l'eau en vue d'une cuisson prolongée, font ainsi un excellent potage, velouté ou poêlée, pouvant aromatiser des infusions (sirops, crèmes dessert, glaces), des pâtés, ou assaisonner des plats de champignons ou des omelettes[3].
Les fleurs peuvent servir à décorer les plats.
On peut l’utiliser blanchie, en légume d’accompagnement avec du poisson.
Cette Épiaire est antispasmodique, emménagogue et vulnéraire.
Stachys sylvatica
L'Épiaire des bois (Stachys sylvatica) encore appelée Ortie puante est une plante herbacée vivace de la famille des Lamiacées.
Les feuilles froissées dégagent une odeur très désagréable évoluant vers un arôme proche du cèpe.
Šumski čistac (lat. Stachys sylvatica) je biljka iz porodice Lamiaceae. Raste u Europi i Zapadnoj Aziji. Kod nas raste po šumama.
U prošlosti se biljka korištena za giht, bolesti želuca i jetre. Pripravci biljke imaju sedativni učinak na središnji živčani sustav, smanjuju krvni tlak, povećavaju tonus i ojačavaju kontrakcije maternice, poput preparata ražove glavnice i jačaju kontrakcije srca. Pripravci su korišteni i u ginekološkoj praksi u postpartum periodu (za krvarenje i atoniju maternice), kao i za krvarenja maternice različitih uzroka.
Mlada biljka je jestiva a jestivi su i cvjetovi.[1]
Nadzemni dio biljke sadrži betainske derivate - stahidrin , betonicin , turicin , trigonelin . Osim toga, sadrži kolin , alantoin , kao i tanine , smole , eterično ulje , askorbinsku kiselinu (0,085%) i organske kiseline . U sjemenu je pronađeno masno ulje (28,15%).
Proizvodnja eteričnog ulja iz cvjetnih izbojaka od 0,05%. U suhom cvijeću, lišću i gornjem dijelu stabljike, ona sadrži 0,08%, u svježim - 0,23-0,38%.[2]
Ruprecht Düll, Herfried Kutzelnigg: Taschenlexikon der Pflanzen Deutschlands. 7. Auflage, Quelle & Meyer-Verlag, 2011, ISBN 978-3-494-01424-1
Šumski čistac (lat. Stachys sylvatica) je biljka iz porodice Lamiaceae. Raste u Europi i Zapadnoj Aziji. Kod nas raste po šumama.
Lěsna přeslička (Stachys sylvatica) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
Lěsna přeslička je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 30 hač 100 cm. Rostlina wonja rozrybowana njepřijomna.
Stołpik je wotstejo kosmaty.
Łopjena su kopřiwam podobne, stołpikate, kosmate a wutrobojte, hrubje a wótře zubate.
Kćěje wot junija hač septembra. Kćenja su ćmowobrunočerwjene z mustrowanymi delnimi hubkami a docpěja dołhosć wot 1,2 hač 1,6 cm. Wjele, zwjetša šěsćkćenjowych, mutličkow z małkimi łopješkami steji čumpaće jedna nad druhej na kóncu stołpika. Króna docpěje dołhosć wot 12 hač 15 mm z nimale dwójce tak dołhej delnjej hubku. Keluch docpěje dołhosć wot 4 hač 7 mm a je husto kosmaty.
Rosć w lěsach, kerčinach, na lěsnych žórłach, pućnych kromach. Ma radšo włóžne hač mokre, wutkate pódy na chłódkojtych abo połchłódkojtych stejnišćach.
Rostlina w Europje rozšěrjena, ale w juhu jenož w horinach.
Lěsna přeslička (Stachys sylvatica) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).
La stregona dei boschi (nome scientifico Stachys sylvatica (L.) L., 1753) è una piccola pianta erbacea dai fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.[1]
Il nome generico (stachys) deriva dal greco e significa "simile alla spiga di grano".[2][3] L'epiteto specifico (sylvatica = cresce nei boschi e foreste) fa riferimento al suo habitat più tipico.[4][5]
Il nome scientifico della specie è stato definito da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 2: 580"[6] del 1753.[7]
Queste piante arrivano ad una altezza di 4 - 6 dm (100 cm al massimo). La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap), ossia in generale sono piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e sono dotate di un asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Tutta la pianta ha un odore sgradevole.[8][9][10][11][12][13][14][15][16]
Le radici sono secondarie da rizoma.
Le foglie sono disposte in modo opposto a due a due; ogni verticillo è alterno a quello precedente. Quelle inferiori sono picciolate (lunghezza del picciolo 4 – 6 cm) ed hanno una lamina a forma ovato-cuoriforme, dentata sui bordi (sono 1,2 - 2 volte più lunghe che larghe). Le foglie superiori sono sessili, più sottili e progressivamente si trasformano in quelle bratteali dell'infiorescenza; sono intere con forme strettamente lanceolate e apice acuto con portamento patente o riflesso. La superficie delle foglie è vellutata, lucida sulla faccia adassiale. Dimensione delle foglie inferiori: larghezza 5 – 8 cm; lunghezza 7 – 10 cm. Dimensione delle foglie superiori: larghezza 3 – 4 mm; lunghezza 12 – 16 mm.
L'infiorescenza è portata in vari verticilli disposti in posizione ascellare e sovrapposti lungo il fusto. I verticilli sono distanziati e sono composti da pochi fiori (normalmente 6 - 8) disposti circolarmente e poggianti su due brattee (o foglie bratteali) a forma più o meno simile alle foglie. Le brattee del verticillo seguente sono disposte in modo alternato. Le bratteole sono assenti. Lunghezza dell'infiorescenza: 10 – 20 cm.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi (il calice è più o meno attinomorfo), tetraciclici (con i quattro verticilli fondamentali delle Angiosperme: calice– corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla sono formati da cinque elementi).
Il frutto è una nucula acheniforme (schizocarpo); più precisamente è una drupa (ossia una noce) con quattro semi (uno per ovulo derivato dai due carpelli divisi a metà). Questo frutto nel caso delle Lamiaceae viene chiamato "clausa". Le quattro parti in cui si divide il frutto principale, sono ancora dei frutti (parziali) ma monospermici (un solo seme) e privi di endosperma. La forma è da obovoide a oblunga arrotondata all'apice, con superficie glabra e colorata di marrone scuro.
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[14]
La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie, ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. Il genere Stachys comprende più di 300 specie[12][24] con una distribuzione cosmopolita (ad eccezione dell'Australia e Nuova Zelanda), due dozzine delle quali vivono spontaneamente in Italia. Nell'ambito della famiglia il genere Stachys è descritto all'interno della tribù Stachydeae Dumort., 1827[24] (sottofamiglia Lamioideae Harley, 2003[25]). Nelle classificazioni meno recenti la famiglia Lamiaceae viene chiamata Labiatae.[9][10]
Il numero cromosomico di S. sylvatica è: 2n = 48, 54, 64 e 66.[26]
Facilmente questa specie si ibrida con Stachys palustris L. chiamata Stachys ambigua Sm.. Stachys sylvatica è inoltre una specie variabile nella dimensione e forma delle foglie, nello sviluppo delle foglie bratteali e nel colore della corolla (quasi biancastro).[8]
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1]
La stregona dei boschi in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
urlarchivio (aiuto) (archiviato dall'url originale il 4 marzo 2016). La stregona dei boschi (nome scientifico Stachys sylvatica (L.) L., 1753) è una piccola pianta erbacea dai fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.
Miškinė notra (lot. Stachys sylvatica, angl. Hedge Woundwort, vok. Wald-Ziest) – notrelinių (Lamiaceae) šeimos, notrų (Stachys) genties augalas.
Daugiametis, 60 -120 cm aukščio žolinis augalas. Stiebas stačias, šakota viršūne, plaukuotas. Lapai platūs, 10-12 cm ilgio ir 6,5-7,5 cm pločio, smailūs, stambiai karbuoti, dantyti, žemutiniai ir viduriniai ilgakočiai, plaukuoti. Žiedai 12-15 mm ilgio. Vainikėlis nešvariai tamsiai purpurinis, kartais baltas. Vaisiai – apie 1,5 mm ilgio, rudi, priplota viršūne riešutėliai.
Žydi birželio – rugpjūčio mėn. Vaisiai pradeda bręsti liepos mėn. pabaigoje. Dauginasi sėklomis, požeminėmis palaipomis ir šakniastiebiais. Auga vidutinio drėgnumo derlinguose dirvožemiuose. Dažna pamiškėse, krūmuose, lapuočių ir mišriuose miškuose.
Vaistams vartojama žolė. Ji pjaunama augalams žydint. Žolėje yra alkaloidų: betaino, betonicino, turicino, trigonelino, alantoino, stachidrino; rauginių medžiagų, organinių rūgščių, eterinio aliejaus, dervų, angliavandenių, saponinų.
Augalas nuodingas arkliams, avims, galvijams, paukščiams.
De bosandoorn (Stachys sylvatica) is een overblijvende plant uit de lipbloemenfamilie (Labiatae oftewel Lamiaceae).
De taaie stengels zijn ruwbehaard en vierkantig. De hoogte is 30-120 cm. De bosandoorn groeit op beschaduwde plaatsen in met name bossen en heggen. Bij kneuzing van de plant scheidt deze een onaangename geur af. De bladeren zijn langgesteeld, eirond en gekarteld en gezaagd.
De tweelippige bloem is purperachtig bruin met witte vlekjes en heeft een doorsnede van 1-1,5 cm. De kelk heeft vijf smalle tanden en beschikt over klierhaartjes. Er worden schijnkransen gevormd van zes bloemen samen, die zich openen van juni tot augustus. De vrucht bestaat uit vier nootjes.
De plant wordt bezocht door andoornbij, blauwe metselbij, gewone sachembij, gouden metselbij, grote wolbij, nepetabij en honingbij. Het is de waardplant voor de bosandoornbochelwants.
Bosandoorn is een kensoort voor de klasse van de eiken- en beukenbossen op voedselrijke grond.
(Nederlandstalige) Wikisource.De bosandoorn (Stachys sylvatica) is een overblijvende plant uit de lipbloemenfamilie (Labiatae oftewel Lamiaceae).
De taaie stengels zijn ruwbehaard en vierkantig. De hoogte is 30-120 cm. De bosandoorn groeit op beschaduwde plaatsen in met name bossen en heggen. Bij kneuzing van de plant scheidt deze een onaangename geur af. De bladeren zijn langgesteeld, eirond en gekarteld en gezaagd.
De tweelippige bloem is purperachtig bruin met witte vlekjes en heeft een doorsnede van 1-1,5 cm. De kelk heeft vijf smalle tanden en beschikt over klierhaartjes. Er worden schijnkransen gevormd van zes bloemen samen, die zich openen van juni tot augustus. De vrucht bestaat uit vier nootjes.
Skogsvinerot (Stachys sylvatica) er ei urt i svinerotslekta i lepeblomsterfamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia. Planta vert kring 70 cm høg, og har granne underjordsrenningar. Ho har mjukhåra stengel og blad som minner om nesle. Blomstrane er brunraude, og har sterk stygg lukt. Skogsvinerot blomstrar kring juli månad i urer og lauvskog med moldjord.
Planta veks over det meste av Noreg nord til Troms. Ho er funnen opp til 970 m i Hallingdal.
Skogsvinerot (Stachys sylvatica) er ei urt i svinerotslekta i lepeblomsterfamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia. Planta vert kring 70 cm høg, og har granne underjordsrenningar. Ho har mjukhåra stengel og blad som minner om nesle. Blomstrane er brunraude, og har sterk stygg lukt. Skogsvinerot blomstrar kring juli månad i urer og lauvskog med moldjord.
Planta veks over det meste av Noreg nord til Troms. Ho er funnen opp til 970 m i Hallingdal.
Skogsvinerot (Stachys sylvatica) er en flerårig plante av svinerotslekten (Stachys) i leppeblomstfamilien (Lamiaceae). Den blir 25-100 cm høy, og er opprett med hjerteformede blad og mørke røde blomster.
Stengelen er rett oppreist, og tidvis forgreniet, og med mykt hårete stengel. Bladene er hjerteformede og spisst eggrunde, tannete, og med relativt tydelige nervetråder.
Skogsvinerot blomstrer i juni-august. Blomstene er mørkerøde, med 12-18 mm lang krone som går over i purpurfarge. Undersiden av kronbladene har hvite tegninger. Planten har en ubehagelig lukt.
Planten trives rundt hager, kulturmark, gårder, skogsveier, på hogstfelt, i løvskog og skogsbryn.
Skogsvinerot vokser i Finland og Sverige opp til midt i Bottenviken, og i Danmark over hele landet. I Norge går planten langs kysten nord til Troms. Den er sparsom i innlandet og fraværende i høyfjellet – i Gol går den opp til 970 moh.
Skogsvinerot (Stachys sylvatica) er en flerårig plante av svinerotslekten (Stachys) i leppeblomstfamilien (Lamiaceae). Den blir 25-100 cm høy, og er opprett med hjerteformede blad og mørke røde blomster.
Stengelen er rett oppreist, og tidvis forgreniet, og med mykt hårete stengel. Bladene er hjerteformede og spisst eggrunde, tannete, og med relativt tydelige nervetråder.
Skogsvinerot blomstrer i juni-august. Blomstene er mørkerøde, med 12-18 mm lang krone som går over i purpurfarge. Undersiden av kronbladene har hvite tegninger. Planten har en ubehagelig lukt.
Czyściec leśny (Stachys sylvatica L.) – gatunek rośliny należący do rodziny jasnotowatych. Czyściec leśny występuje na terenie Europy oraz obszarach Azji o umiarkowanym klimacie[2]. W Polsce jest pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich.
Bylina, hemikryptofit. Rośnie przeważnie na obszarach o klimacie oceanicznym i suboceanicznym. W Polsce od niżu po regiel górny. Gatunek azotolubny, preferuje gleby świeże. Występuje w górskich olszynach, grądach i buczynach. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla O. Fagetalia.[3]
Czyściec leśny (Stachys sylvatica L.) – gatunek rośliny należący do rodziny jasnotowatych. Czyściec leśny występuje na terenie Europy oraz obszarach Azji o umiarkowanym klimacie. W Polsce jest pospolity na całym niżu i w niższych położeniach górskich.
Stachys sylvatica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Lamiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 580. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa das duas regiões atrás indicadas.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Stachys sylvatica é uma espécie de planta com flor pertencente à família Lamiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 580. 1753.
Stinksyska (Stachys sylvatica) är en art i familjen kransblommiga växter som förekommer från Europa till västra Kina. Arten förekommer i Sverige, men är sällsynt i norr. Bladen luktar kompostsopor, därav namnet.
Wikimedia Commons har media som rör Stinksyska.
Stinksyska (Stachys sylvatica) är en art i familjen kransblommiga växter som förekommer från Europa till västra Kina. Arten förekommer i Sverige, men är sällsynt i norr. Bladen luktar kompostsopor, därav namnet.
Стебло чотиригранне, прямостояче, вгорі розгалужене, 30—70 см заввишки. Листки супротивні, прості, черешкові, темно-зелені, іноді зі світлою плямою на верхньому боці, великозарубчасто-пилчасті, загострені; нижні — яйцевидні, з серцевидною основою, верхні- ланцетні, решта — видовженояйцевидні. Квітки неправильні, двостатеві, у 4—6-квіткових кільцях, які утворюють довге рідке суцвіття; віночок темно-червоний, з білими плямами на нижній губі. Плід — горішок. Цвіте у червні — липні.
Росте в лісах, по чагарниках майже по всій території України.
Для медичних цілей заготовляють траву в період цвітіння рослини. Аптеки сировину не відпускають.
Трава чистецю лісового містить дубильні речовини, ефірну олію, бетаїнові сполуки (бето-ніцин, турицин, стахідрин, триго-нелін), холін, смоли, органічні кислоти тощо.
Галенові препарати чистецю лісового виявляють кровоспинну і протизапальну дію, знижують артеріальний тиск, поліпшують роботу серця, заспокоюють центральну нервову систему. Настойку трави використовують при маткових кровотечах різної етіології (атонія матки в післяпологовий період, запалення жіночої статевої сфери, розлади менструального циклу тощо), в комплексній терапії серцево-судинної недостатності, для покращення кровообігу мозку, при початковій стадії гіпертонічної хвороби.
Це незавершена стаття про Глухокропивові.Stachys sylvatica là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.jpg)
Stachys sylvatica là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Stachys sylvatica L.
Чисте́ц лесно́й (лат. Stáchys sylvática) — вид многолетних травянистых растений рода Чистец (Stachys) семейства Яснотковые (Lamiaceae).
Распространён на всей территории Европы, в Турции, Иране, на Кавказе, в Средней Азии и Китае. На территории России встречается в европейской части России и в Западной Сибири.[2]
Растёт в тенистых лесах, среди кустарников и на высокотравных лугах.
Корневище длинное.
Стебли прямые или слегка изогнутые, высотой 35—120 см, восходящие, наверху ветвистые, мягковолосистые.
Стеблевые листья черешковые, длиной 10—12 см, шириной 6,5—7,5 см, яйцевидно-сердцевидные, к верхушке заострённые, крупно городчато-пильчатые; верхушечные — сидячие, от продолговато-яйцевидных до продолговато-ланцетных, цельнокрайние, сверху светло-зелёные, снизу серовато-зелёные.
Соцветия длинные, у основания мутовки расставленные, к верхушке — сближенные, 6—8-цветковые. Прицветники линейно-щетиновидные; чашечка трубчато-колокольчатая, зубцы узкотреугольно-ланцетные; цветки тёмно-красные; венчик двугубый, тёмно-красный, волосистый; верхняя губа цельная, нижняя — с буро-пурпурными пятнами на средней доле.
Плод — тёмно-бурый, гладкий, широко яйцевидный орешек.
Цветёт в июне — июле. Плоды созревают в августе.
В надземной части растения содержатся бетаиновые основания — стахидрин, бетоницин, турицин, тригонеллин. Кроме того, имеются холин, аллэнтоин, а также дубильные вещества, смолы, эфирное масло, аскорбиновая кислота (0,085 %) и органические кислоты. В семенах найдено жирное масло (28,15 %).
Выход эфирного масла из цветущих побегов 0,05 %. В высушенных цветках, листьях и верхних частях стебля его содержится 0,08 %, в свежих — 0,23—0,38 %.
Соцветия и листья испытаны и одобрены как пряность при обработке рыбы.
Из листьев можно получить зелёную краску.
Животными не поедается.
Хороший позднелетний и осенний медонос.
В прошлом растение применяли при подагре, заболеваниях желудка и печени. Клиническими испытаниями было установлено, что при маточных кровотечениях надземная часть в период цветения оказывает гемостатическое действие. Препараты растения оказывают седативное действие на центральную нервную систему, снижают артериальное давление, повышают тонус и усиливают сокращения матки, подобно препаратам спорыньи, усиливают сердечные сокращения. Препараты чистеца лесного применяли в акушерско-гинекологической практике в послеродовом периоде (при кровотечениях и атонии матки), а также при маточных кровотечениях иного происхождения.
В настоящее время препараты чистеца лесного исключены из перечня официальных лекарственных средств, используемых в нашей стране, в связи с бедностью сырьевой базы.
В народной медицине надземную часть растений использовали при истерии, обмороках, эпилепсии, как противовоспалительное и ранозаживляющее.
Вид Чистец лесной входит в род Чистец (Stachys) подсемейства Яснотковые (Lamioideae) семейства Яснотковые (Lamiaceae) порядка Ясноткоцветные (Lamiales).
Типовой вид рода[3].
Чисте́ц лесно́й (лат. Stáchys sylvática) — вид многолетних травянистых растений рода Чистец (Stachys) семейства Яснотковые (Lamiaceae).
林地水苏（学名：Stachys sylvatica）为唇形科水苏属下的一个种。
林地水苏是一种多年生草本植物，植株高度可达80厘米。它生活在北半球的温带地区，7月和8月盛开。花为紫色。叶子压碎或碰伤时发出难闻的气味。[1]
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
