Planhigyn cigysol, blodeuol yw Chwysigenddail canolig sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Lentibulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Utricularia intermedia a'r enw Saesneg yw Intermediate bladderwort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Swigenddail Canolig.
Mae'r planhigyn hwn yn byw mewn gwlyptiroedd, rhostir, glannau llynnoedd a mannau tebyg. Gall ddal a threulio pryfaid bychan yn ei dentaclau gludiog. Cant eu dennu yno gan arogl siwgwr a gaiff ei greu mewn chwarennau pwrpasol. Mae ganddo flodau bychan pinc. Tyf i uchder o 3–16 cm ac mae ganddo flodau pinc, weithiau rhai gwyn sydd oddeutu 15 mm, o siap twmffat.
Planhigyn cigysol, blodeuol yw Chwysigenddail canolig sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Lentibulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Utricularia intermedia a'r enw Saesneg yw Intermediate bladderwort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Swigenddail Canolig.
Mae'r planhigyn hwn yn byw mewn gwlyptiroedd, rhostir, glannau llynnoedd a mannau tebyg. Gall ddal a threulio pryfaid bychan yn ei dentaclau gludiog. Cant eu dennu yno gan arogl siwgwr a gaiff ei greu mewn chwarennau pwrpasol. Mae ganddo flodau bychan pinc. Tyf i uchder o 3–16 cm ac mae ganddo flodau pinc, weithiau rhai gwyn sydd oddeutu 15 mm, o siap twmffat.
Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia) je masožravá bylina, v ČR téměř zanikající druh z širokého rodu bublinatka. Je to mokřadní rostlina schopna přežít i občasné vyschnutí lokality, k lovu využívá lapací měchýřky.
Rostlina nevytváří kořeny, veškeré živiny přijímá přes své listy nebo lodyhy. Nejlépe ji vyhovuje vodní prostředí s nehlubokou vodou. Má dva typy lodyh rozdílné nejen funkčně, ale i vzhledově. Lodyhy prvého typu plovoucí pod hladinou jsou zelené a bohatě olistěné, zajišťují pro rostlinu fotosyntézu. Dosahují délky do 50 cm, jsou vidličnatě rozvětvené, mají zaoblené konce a nemívají lapací měchýřky. Hustě na nich vyrůstají světle zelené okrouhlé listy o délce do 20 mm a šířce do 30 mm, bývají děleny do 7 až 17 nitkovitých úkrojků majících na tupých koncích štětinky, okraje mívají jemně zubaté. Obdobnými štětinkami vyrůstajícími z nevýrazných papil jsou lodyhy porostlé celé. Lodyhy druhého typu jsou bledě šedé barvy a vyrůstají směrem dolů, nevětví se nebo jen málo, bývají dlouhé okolo 25 cm a končí v bahnitém podkladu stanoviště, listy mají redukovány na drobné šupiny. Jsou hustě porostlé lapacími měchýřky o velikosti až 5 mm které jsou zavěšeny na nitkovitých stopkách.
Z plovoucích lodyh vyrůstají nad hladinu květné stvoly o délce až 20 cm nesoucí 2 až 5 oboupohlavných květů bez listenů na stopkách 0,5 až 1 mm dlouhých. Okvětí květu je tvořeno dvoupyským kalichem velkým 3 až 5 mm s horním pyskem mírně kratším než spodní a dvoupyskou citrónově žlutou korunou dlouhou 0,5 až 1,5 cm. Celokrajný horní pysk koruny je delší než vyklenuté patro dolního pysku, který je okrouhlý, plochý (10 mm dlouhý a 15 mm široký) a jeho okraje jsou mírně skloněné dolů. Vyklenuté patro je polokulovité hnědě žilkované, ostruha je úzce válcovitá a dosahuje délky 7 až 10 mm.[2][3][4][5]
Rozkvétá od června do srpna, květy navštěvuje nad hladinou létající hmyz lákaný na nektar v ostruze. Plody jsou kruhovité tobolky o průměru 2,5 až 3 mm; jen vzácně zralá a klíčivá semena padají přímo na dno. Nejčastěji se ale rostliny rozmnožují vegetativně, což se často děje odlomením části zelené lodyhy která se tak změní v samostatnou rostlinku. Pokud se tak stalo v časném létě, stačí lodyha zesílit a před příchodem zimy společně s ostatními vytvořit na svém konci elipsoidní pupen turion; s příchodem chladného počasí klesnou turiony společně s uhynulými lodyhami ke dnu. Při nástupu jarního oteplení vyplavou turiony k hladině a tam z nich vyrostou obnovené lodyhy. Občas se může lepkavý turion přilepit k peří plovoucích ptáků a takto být přenesen na jiné příhodné stanoviště.[2][3][4]
Je to cirkumpolární druh rostoucí v severních polovinách Eurasie a Severní Ameriky. Vyskytuje se v nehlubokých vodách rašelinišť a slatinišť, na okrajích jezer a rybníků, v mělkých tůních i v lagunách pravidelně rozlévajících se vodných řek. Vyžaduje čistou, kyselou vodu. Nachází se v mezofytiku, v pahorkatinách až podhůří.
Krátkodobé vyschnutí vodního prostředí bublinatce prostřední, která je začleňována mezi semiterestrické (obojživelné) druhy, příliš nevadí. Zelené lodyhy leží na vlhkém rostlinném nebo bahnitém substrátu a nezelené ční ve vlhkém podloží. Potřebuje pouze vodu ke svému obnovení z turionu.[2][6][7]
Bublinatka prostřední vyrůstá v České republice jen vzácně, hodně jejich lokalit zaniklo, dochovala se pouze na několika místech v jižních Čechách v Třeboňské pánvi. Její ústup je způsoben hlavně eutrofizaci, vysušováním mokřadů a zarůstání stanovišť agresivnějšími rostlinami. Proto byla „Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky z roku 2000“ i vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb. zařazena mezi druhy kriticky ohrožené.[2][7][8][9]
Bublinatka prostřední (Utricularia intermedia) je masožravá bylina, v ČR téměř zanikající druh z širokého rodu bublinatka. Je to mokřadní rostlina schopna přežít i občasné vyschnutí lokality, k lovu využívá lapací měchýřky.
Der Mittlere Wasserschlauch (Utricularia intermedia) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Wasserschläuche (Utricularia) innerhalb der Familie der Wasserschlauchgewächse (Lentibulariaceae).
Der Mittlere Wasserschlauch ist eine sommergrüne, wurzellose, untergetauchte Wasserpflanze, die Wuchshöhen von 10 bis 20 Zentimeter erreicht.
Die Endzipfel der Wasserblätter sind vorne stumpflich. Ihre Spitze ist aufgesetzt und am Rand befinden sich an jeder Seite 4 bis 12 kaum aus dem Blattrand heraustretende Wimperzähnchen. An den Wasserblättern sind nie Fangblasen vorhanden.
Die Blütezeit liegt zwischen Juli und August. Die Krone ist zitronengelb. Der Sporn ist 7 bis 12 Millimeter lang, walzig und damit ungefähr so lang wie die Unterlippe.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 44.[1]
Der Mittlere Wasserschlauch ist kalkhold, wächst in Deutschland in oligo- bis mäßig eutrophen Gewässern wie Torfstichen, Moorschlenken und -tümpeln sowie Gräben. Er ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbands Utricularion.[1] Sein Verbreitungsgebiet umfasst die gemäßigten Zonen der Nordhalbkugel.[2] Die Art kommt zerstreut in Süd-Bayern und selten in Mittel- und Nord-Bayern, Südost-Baden-Württemberg, Nordost-Sachsen, Ost-Brandenburg, Südost- und Nordwest-Mecklenburg-Vorpommern sowie in Niedersachsen bei Meißendorf vor. In Hessen, Schleswig-Holstein und im Süden von Rheinland-Pfalz ist diese Art ausgestorben.
Der Mittlere Wasserschlauch (Utricularia intermedia) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Wasserschläuche (Utricularia) innerhalb der Familie der Wasserschlauchgewächse (Lentibulariaceae).
Utricularia intermedia, the flatleaf bladderwort[1] or intermediate bladderwort[2] is a small, perennial carnivorous plant that belongs to the genus Utricularia. It is usually found affixed to the substrate but it can also survive suspended in a body of water. U. intermedia is a circumboreal species and is found in North America, Asia, and Europe.[3]
Utricularia intermedia, the flatleaf bladderwort or intermediate bladderwort is a small, perennial carnivorous plant that belongs to the genus Utricularia. It is usually found affixed to the substrate but it can also survive suspended in a body of water. U. intermedia is a circumboreal species and is found in North America, Asia, and Europe.
Rimpivesiherne (Utricularia intermedia) on vesiherneiden sukuun kuuluva monivuotinen vesikasvi ja lihansyöjäkasvi.
Rimpivesiherne kasvaa 10–30 cm:n korkuiseksi. Sillä on kahdenlaisia lehtiä. Vihreät lehdet ovat liuskaisia, ja niiden lisäksi kasvilla on lehtivihreättömiä lehtiä joissa on pyyntirakkuloita.[1] Se kukkii kirkkaankeltaisin kukin heinä-elokuussa.[2]
Rimpivesiherne kasvaa suolammissa ja allikoissa ja on yleinen lähes koko Suomessa.[3] Sitä tavataan Keski- ja Pohjois-Euroopassa ja paikoin samoilla leveysasteilla Aasiassa ja Pohjois-Amerikassa.[2]
Rimpivesiherne (Utricularia intermedia) on vesiherneiden sukuun kuuluva monivuotinen vesikasvi ja lihansyöjäkasvi.
L’utriculaire intermédiaire (Utricularia intermedia) est une espèce de plantes dicotylédones herbacées de la famille des Lentibulariaceae. Elle est carnivore et pousse dans les eaux peu profondes des marais et des tourbières. Elle est menacée d’extinction à cause de la perte d’habitat.
L’utriculaire intermédiaire est une plante dicotylédone herbacée de 5 à 50 cm de haut qui est pérenne et aquatique ; hormis ses axes floraux, elle est entièrement immergée[1]. Elle ne possède pas de racines mais sa partie carnivore est tout de même enfouie dans le substrat, tandis que sa partie verte flotte dans l’eau[2].
Elle possède deux types de rameaux basilaires et très dimorphes. Le premier type porte des feuilles filiformes très ramifiées et se termine par une grande vésicule ; il flotte en général juste sous la surface de l’eau. Le second porte des pièges et est dépourvu de vésicules[1],[3] ; il est parfois enseveli dans les sédiments et contient très peu de chlorophylle, ce qui lui confère une couleur jaune pâle à translucide[4].
Étant hémicryptophyte, elle forme des hibernacles pour passer l’hiver et se reproduit principalement de façon végétative via des stolons, étant donné sa floraison peu fréquente[3].
Les fleurs sont organisées en racèmes de 2 à 5 fleurs à symétrie bilatérale. Chaque fleur possède 5 pétales soudés de couleur jaune à striation rouge-orangée de 10 à 16 mm. Elles forment une corolle concave et bilabiée dont la large lèvre inférieure renflée au sommet camoufle la lèvre supérieure[5]. Un éperon nectarifère situé sous la lèvre inférieure est un peu plus court que cette dernière[1].
Les fleurs sont hermaphrodites ; il y a deux étamines à filaments soudés au tube de la corolle, et les ovaires sont supères avec deux carpelles soudés[5]. Le fruit est une capsule ronde de 2,5 à 3,5 mm qui se fend en deux à maturité[6].
Les pièges, appelés outres, font entre 1 et 4 mm et servent à attraper de petits insectes et crustacés ainsi que des protozoaires. Ils sont portés par une tige spécialisée sans feuilles[7].
L’outre est un lobe de feuilles modifiées maintenu fermé par une valve jusqu’à ce qu’une proie effleure les quatre poils sensoriels qui y sont fixés[7]. Ceci déclenche l’ouverture de la valve ; l’eau s’engouffre alors dans l’outre en emportant l’animal et la valve se referme[6],[7]. Le tout prend 1/460 de seconde[8]. La concentration en oxygène étant très faible dans les outres, la proie meurt par asphyxie[4] et des enzymes de type phosphatases acides sécrétées par la plante vont alors la digérer[9]. Le piège est de nouveau fonctionnel 30 minutes après le déclenchement[10].
U. intermedia investit beaucoup dans ses tiges carnivores, qui représentent une grande partie de sa biomasse et un coût d’entretien élevé[11] : les pièges sont physiologiquement très actifs et ne font pas de photosynthèse[12]. Cependant, cet investissement est adapté en fonction de l’environnement de la plante : les pièges ne sont intéressants que si les proies sont abondantes et le CO2 et la lumière manquent pour la photosynthèse[13],[12].
U. intermedia peut être confondue avec d’autres utriculaires, notamment U. minor, U. australis et U. vulgaris[5].
U. vulgaris et U. australis ont des rameaux végétatifs d’un seul type et vivent dans des eaux eutrophes. Si la corolle est jaune pâle et la lèvre inférieure plane, il s’agit d’U. australis ; si la corolle est plus foncée et la lèvre inférieure recourbée vers le bas, il s’agit d’U. vulgaris.
U. intermedia et U. minor portent des rameaux distincts et préfèrent les eaux oligotrophes. Les fleurs d’U. intermedia ont une lèvre inférieure plane et un éperon aussi long que la corolle, tandis que la lèvre inférieure d’U. minor est courbée vers le bas et son éperon est beaucoup plus court que la corolle.
Elle est aussi très similaire à U. ochroleuca mais celle-ci vit cependant dans des eaux à pH en-dessous de 5. De plus, elle est plus foncée et plus grande et possède une lèvre inférieure presque plate[14].
U. intermedia se retrouve dans les régions circumboréales : elle est présente en Amérique du Nord, en Asie boréale et en Europe centrale et boréale, jusqu’à 1 300 m d’altitude[7]. En Europe elle est principalement abondante en Suède, en Finlande et dans le nord de l’Angleterre[15].
L’utriculaire intermédiaire vit dans les tourbières, les fens et les marais, où les eaux humiques stagnantes peu profondes ont un pH acide (5,2 à 5,6)[9],[16] et sont généralement oligo- à mésotrophes[11]. La quantité de lumière que reçoivent les parties végétatives dépend de la turbidité et de la profondeur de l’eau[4].
On trouve généralement U. intermedia seule ou en petits groupes[6]. Elle pousse dans des habitats très similaires à ceux d’U. stygia et U. ochroleuca en termes de profondeur, d’acidité et de concentrations en nutriments de l’eau, mais on les retrouve rarement au même endroit[17].
U. intermedia fleurit de juin à septembre ou de juillet à août selon les endroits[5] mais ne fleurit pas chaque année[1]. Elle est pollinisée par les insectes et les graines sont dispersées par l’eau[1]. Les graines sont rudimentaires et peuvent germer dans la vase[6].
U. intermedia est menacée par la perte d’habitat, à cause de l’assèchement des zones humides, et par l’envahissement par des espèces invasives, par exemple la baldingère faux-roseau[7]. De plus, comme elle supporte mal la pollution, elle peut être utilisée comme bioindicateur de la qualité de l’eau du milieu où elle se trouve[18],[9].
Elle est sur la liste rouge de l’UICN France, où elle est considérée comme vulnérable[19] ; en Italie elle est considérée comme éteinte[20]. En Belgique, sur les quatre espèces du genre Utricularia, U. intermedia est la seule à ne pas être protégée[5].
Bien que la plupart des sources citent Hayne comme le premier à avoir décrit U. intermedia en 1800, Dreves & Hayne l’avaient déjà décrite formellement en 1798[21].
Les synonymes suivants sont listés dans le Catalogue of Life[22] :
L’utriculaire intermédiaire (Utricularia intermedia) est une espèce de plantes dicotylédones herbacées de la famille des Lentibulariaceae. Elle est carnivore et pousse dans les eaux peu profondes des marais et des tourbières. Elle est menacée d’extinction à cause de la perte d’habitat.
Srěni pucherjak (Utricularia intermedia) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae).
Srěni pucherjak docpěwa wysokosć wot 10 hač 20 cm. Rostlina je z bjezbarbnymi łuhowymi wurostkami w pódźe zakótwjena a njese zelene, podnurjene wódne wurostki. Njese łójenske pucherje jenož na łuhowych wurostkach.
Łopjena maja kulojty wobrys a docpěwaja dołhosć wot 5 hač 20 mm. Wone maja pasmojte, 0,5 m šěroke kónčki, při čimž tute 2-10 mikawčkowych seršćikow njesu a prědku nastajeny kónčk maja.
Kćěje wot julija hač awgusta. Kćenja njesu walcojtu, 1 cm dołhu wotrohu.
Rosće na pochowych jiłach, we wódnej hłubokosć wot 10-50 cm.
Rostlina je w srjedźnej a sewjernej Europje rozšěrjena, při čimž južnje hač do sewjerneje Italskeje a Pyrenejow wustupuje.
Srěni pucherjak (Utricularia intermedia) je rostlina ze swójby pucherjakowych rostlinow (Lentibulariaceae).
Plat blaasjeskruid (Utricularia intermedia, synoniem: Utricularia media) is vleesetende, overblijvende waterplant, die behoort tot de blaasjeskruidfamilie. De plant komt van nature voor in Europa, Azië en Noord-Amerika. In Nederland staat de soort op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. In België is de plant beschermd waar het als bedreigt voorkomend op de Vlaamse Rode Lijst van planten staat. Het aantal chromosomen is n=22.
De stengels van de plant kunnen 10-50 cm lang worden. De plant is ondergedoken (submers). De wortels zweven in het water. De tere plant vormt witachtige grondloten en waterloten met groene bladeren. Het lichtgroene, veerdelige blad heeft draadvormige slippen, die gaafrandig zijn en een plotseling in een stekelhaar overgaande top hebben. Aan de top zitten aan weerszijden 4-12 stekelhaartjes. Alleen aan de witachtige grondloten zitten blaasvormige aanhangsels, de vangblaasjes. De plant vormt overwinteringsknoppen, turionen.
Plat blaasjeskruid bloeit van juli tot in augustus met gele, boven het water uitstekende, 9-14 mm grote bloemen, maar bloeit echter zeer zelden. Het gehemelte heeft donkerpaarse strepen. De bloem heeft een kegelvormige spoor, die bijna even lang is als de onderlip. De bloeiwijze is een tros met 2-4 bloemen.
De vrucht is een ronde doosvrucht, maar wordt in Nederland bijna nooit gevormd.
Met de vangblaasjes worden kleine kreeftachtigen en waterinsecten gevangen. In de vangblaasjes heerst een onderdruk en als een diertje de haartjes op het blaasje aanraakt springt deze open en zuigt het omringende water met daarin het prooidiertje naar binnen. Vertering van de prooi duurt, afhankelijk van de grootte, twaalf minuten tot twee uur. Na de vertering transporteren speciale cellen het voedselrijke water de stengel in, waarbij tegelijkertijd het vacuüm in het blaasje wordt hersteld.
De plant komt voor in matig voedselarm, zwak zuur water in trilveenmoerassen en heidevennen.
Plat blaasjeskruid (Utricularia intermedia, synoniem: Utricularia media) is vleesetende, overblijvende waterplant, die behoort tot de blaasjeskruidfamilie. De plant komt van nature voor in Europa, Azië en Noord-Amerika. In Nederland staat de soort op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. In België is de plant beschermd waar het als bedreigt voorkomend op de Vlaamse Rode Lijst van planten staat. Het aantal chromosomen is n=22.
De stengels van de plant kunnen 10-50 cm lang worden. De plant is ondergedoken (submers). De wortels zweven in het water. De tere plant vormt witachtige grondloten en waterloten met groene bladeren. Het lichtgroene, veerdelige blad heeft draadvormige slippen, die gaafrandig zijn en een plotseling in een stekelhaar overgaande top hebben. Aan de top zitten aan weerszijden 4-12 stekelhaartjes. Alleen aan de witachtige grondloten zitten blaasvormige aanhangsels, de vangblaasjes. De plant vormt overwinteringsknoppen, turionen.
Plat blaasjeskruid bloeit van juli tot in augustus met gele, boven het water uitstekende, 9-14 mm grote bloemen, maar bloeit echter zeer zelden. Het gehemelte heeft donkerpaarse strepen. De bloem heeft een kegelvormige spoor, die bijna even lang is als de onderlip. De bloeiwijze is een tros met 2-4 bloemen.
De vrucht is een ronde doosvrucht, maar wordt in Nederland bijna nooit gevormd.
Met de vangblaasjes worden kleine kreeftachtigen en waterinsecten gevangen. In de vangblaasjes heerst een onderdruk en als een diertje de haartjes op het blaasje aanraakt springt deze open en zuigt het omringende water met daarin het prooidiertje naar binnen. Vertering van de prooi duurt, afhankelijk van de grootte, twaalf minuten tot twee uur. Na de vertering transporteren speciale cellen het voedselrijke water de stengel in, waarbij tegelijkertijd het vacuüm in het blaasje wordt hersteld.
De plant komt voor in matig voedselarm, zwak zuur water in trilveenmoerassen en heidevennen.
Bladeren
Bloem
Vangblaasjes
Pływacz średni, p. pośredni (Utricularia intermedia Hayne) – gatunek rośliny, należący do rodziny pływaczowatych (Lentibulariaceae). Roślina o cyrkumborealnym zasięgu, występująca w Ameryce Północnej, Azji oraz Europie. W Polsce gatunek rodzimy, występuje rzadko na niżu, głównie na północy kraju.
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006, 2016)[4][5] w grupie gatunków narażonych na wyginięcie (kategoria zagrożenia: VU).
Pływacz drobny objęty jest w Polsce ścisłą ochroną gatunkową.
Pływacz średni, p. pośredni (Utricularia intermedia Hayne) – gatunek rośliny, należący do rodziny pływaczowatych (Lentibulariaceae). Roślina o cyrkumborealnym zasięgu, występująca w Ameryce Północnej, Azji oraz Europie. W Polsce gatunek rodzimy, występuje rzadko na niżu, głównie na północy kraju.
Utricularia intermedia[1] este o specie de plante carnivore din genul Utricularia, familia Lentibulariaceae, ordinul Lamiales, descrisă de Friedrich Gottlob Hayne.[2][3] Conform Catalogue of Life specia Utricularia intermedia nu are subspecii cunoscute.[2]
U. adpressa
U. albiflora
U. albocaerulea
U. alpina
U. amethystina
U. andongensis
U. antennifera
U. appendiculata
U. arcuata
U. arenaria
U. arnhemica
U. asplundii
U. aurea
U. aureomaculata
U. australis
U. babui
U. beaugleholei
U. benjaminiana
U. benthamii
U. bifida
U. biloba
U. biovularioides
U. bisquamata
U. blanchetii
U. bosminifera
U. brachiata
U. bracteata
U. bremii
U. breviscapa
U. buntingiana
U. caerulea
U. calycifida
U. campbelliana
U. capilliflora
U. cecilii
U. cheiranthos
U. chiakiana
U. chiribiquitensis
U. choristotheca
U. christopheri
U. chrysantha
U. circumvoluta
U. cochleata
U. cornigera
U. cornuta
U. corynephora
U. costata
U. cucullata
U. cymbantha
U. delicatula
U. delphinioides
U. densiflora
U. determannii
U. dichotoma
U. dimorphantha
U. dunlopii
U. dunstaniae
U. endresii
U. erectiflora
U. fimbriata
U. firmula
U. fistulosa
U. flaccida
U. floridana
U. foliosa
U. forrestii
U. foveolata
U. fulva
U. furcellata
U. garrettii
U. geminiloba
U. geminiscapa
U. geoffrayi
U. georgei
U. gibba
U. graminifolia
U. guyanensis
U. hamiltonii
U. helix
U. heterochroma
U. heterosepala
U. hintonii
U. hirta
U. hispida
U. holtzei
U. humboldtii
U. huntii
U. hydrocarpa
U. inaequalis
U. incisa
U. inflata
U. inflexa
U. intermedia
U. inthanonensis
U. involvens
U. jackii
U. jamesoniana
U. juncea
U. kamienskii
U. kenneallyi
U. kimberleyensis
U. kumaonensis
U. laciniata
U. lasiocaulis
U. lateriflora
U. laxa
U. lazulina
U. leptoplectra
U. leptorhyncha
U. letestui
U. limosa
U. linearis
U. livida
U. lloydii
U. longeciliata
U. longifolia
U. macrocheilos
U. macrorhiza
U. malabarica
U. mangshanensis
U. mannii
U. menziesii
U. meyeri
U. microcalyx
U. micropetala
U. minor
U. minutissima
U. mirabilis
U. moniliformis
U. muelleri
U. multicaulis
U. multifida
U. myriocista
U. nana
U. naviculata
U. nelumbifolia
U. neottioides
U. nephrophylla
U. nervosa
U. nigrescens
U. ochroleuca
U. odontosepala
U. odorata
U. olivacea
U. oliveriana
U. panamensis
U. parthenopipes
U. paulineae
U. pentadactyla
U. peranomala
U. perversa
U. petersoniae
U. petertaylorii
U. phusoidaoensis
U. physoceras
U. pierrei
U. platensis
U. pobeguinii
U. poconensis
U. podadena
U. polygaloides
U. praelonga
U. praeterita
U. praetermissa
U. prehensilis
U. pubescens
U. pulchra
U. punctata
U. purpurea
U. purpureocaerulea
U. pusilla
U. quelchii
U. quinquedentata
U. radiata
U. ramosissima
U. raynalii
U. recta
U. reflexa
U. regia
U. reniformis
U. resupinata
U. reticulata
U. rhododactylos
U. rigida
U. rostrata
U. salwinensis
U. sandersonii
U. sandwithii
U. scandens
U. schultesii
U. simmonsii
U. simplex
U. simulans
U. singeriana
U. smithiana
U. spinomarginata
U. spiralis
U. spruceana
U. stanfieldii
U. steenisii
U. stellaris
U. steyermarkii
U. striata
U. striatula
U. stygia
U. subramanyamii
U. subulata
U. tenella
U. tenuissima
U. terrae-reginae
U. tetraloba
U. tortilis
U. trichophylla
U. tricolor
U. tridactyla
U. tridentata
U. triflora
U. triloba
U. troupinii
U. tubulata
U. uliginosa
U. uniflora
U. unifolia
U. uxoris
U. violacea
U. viscosa
U. vitellina
U. volubilis
U. vulgaris
U. warburgii
U. warmingii
U. welwitschii
U. westonii
U. wightiana
Utricularia intermedia este o specie de plante carnivore din genul Utricularia, familia Lentibulariaceae, ordinul Lamiales, descrisă de Friedrich Gottlob Hayne. Conform Catalogue of Life specia Utricularia intermedia nu are subspecii cunoscute.
Dybläddra (Utricularia intermedia) är en växtart i familjen tätörtsväxter.
Dybläddra (Utricularia intermedia) är en växtart i familjen tätörtsväxter.
Водна трав'яниста рослина, плейстофіт. Коренева система редукована. Стебла завдовжки 10-20 см. Вегетативні пагони двох типів: одні несуть зелені листки із загостреними, щетиноподібними долями, інші, безбарвні, мають пухирці з клапанами. Листки завдовжки 4-20 мм, завширшки 7-32 мм, пухирці до 5 мм завширшки.
Суцвіття — 2-6-квіткові китиці, що підіймаються над поверхнею води на 10-20 см. Квітки двостатеві, 12-15 мм завдовжки. Віночок двогубий, жовтий із червоними смужками. Нижня губа округла, пласка, тупа, шпорець ціліндричний. Плід — куляста коробочка завширшки 3-4 мм.
Число хромосом 2n = 44.
Рослина зростає у прісних замкнених водоймах, на болотах і торфовищах на глибині 10-150 см. Віддає перевагу водоймам з постійним рівнем води, низьким або середнім вмістом органічних речовин, муловато-торфовими чи торфовими донними відкладеннями. Часто утворює угруповання з різними сфагнами або близьким видом — пухирником малим.
Пухирник середній — один з небагатьох видів хижих рослин у флорі України. Оскільки цей вид не має коренів, то постачання азотистих речовин для нього дуже утруднене (тих, що розчинені у воді недостатньо). Щоб запобігти дефіциту азотистих сполук, пухирник середній пристосувався ловити дрібних безхребетних тварин, що мешкають у водоймах. Клапани пухирців при наближенні потенційної жертви рухаються і комаху засмоктує всередину потоком води, після цього вона перетравлюється всередині пухирця за допомогою ферментів.
Квітне у червні-серпні, плодоносить у вересні. Несприятливі умови рослини переносять за допомогою особливих зимуючих бруньок (туріонів), вони ж є і головним засобом вегетативного розмноження. Насіннєве відтворення грає другорядну роль.
Ареал виду циркумполярний, тобто охоплює широкою смугою помірні області Євразії і Північної Америки. Пухирник середній розповсюджений по всій Європі від Скандинавії до Середземномор'я, а також у Сибіру, на Далекому Сході, Кавказі, Японських островах, у Китаї.
В Україні ця рослина поширена переважно у Поліссі, і лише зрідка — в лісостепу.
Найбільшими загрозами для виду є коливання рівня води, її забруднення, а також осушення водойм. Пухирник малий охороняється в Черемському, Поліському, Рівненському заповідниках, національних парках «Прип'ять-Стохід», Шацькому.
Рослина зрідка використовується як декоративна.
Stanisław Kłosowski, Grzegorz Kłosowski: Rośliny wodne i bagienne. Warszawa: Multico Oficyna Wydawnicza, 2007.(пол.)
异枝狸藻[1](学名:Utricularia intermedia),又称小狸藻[1][2],中狸藻[3],扁叶狸藻[4],为狸藻屬多年生小型食虫植物。其种加词“intermedia”来源于拉丁文“inter”和“medius”,意为“中型”。异枝狸藻通常附于基质生长,但也可浮水生长。其分布于北美洲、亚洲及欧洲。[5]
异枝狸藻的茎匍匐,圆柱形,长6至60厘米,直径0.3至0.8毫米,具分支,节间距0.5至6毫米,多少两型;绿色枝具叶,悬浮或漂浮,通常无捕虫囊;无色枝无叶,半固着于泥中,具捕虫囊[3][2]。[1]秋季,匍匐枝或其分枝顶端可产生冬芽,冬芽为球形,直径2至5毫米,密生刚毛。[1]无根。[1][3][2]
异枝狸藻的叶互生[3][2],圆形或椭圆形,长3至15毫米,宽4至18毫米,3裂至基部,裂片一至三回二岐深裂;末回裂片为狭线形或线形,长2.5至8毫米,宽0.2至0.7毫米,顶端渐尖、锐尖[3][2]、急尖或微钝,边缘具2至10个不整齐疏锯齿和小裂片[2],顶生1条小刚毛的细齿[2]。[1]叶无捕虫囊。[2]
异枝狸藻的捕虫囊为卵球形[3][2],膜质[3][2],侧扁,长2至4毫米。[1]囊口侧生,边缘具多分枝的感觉毛[3][2],上唇具2条细长多分枝的刚毛状附属物。[1]
异枝狸藻的花序为总状花序[3][2],直立,长8至20厘米,花位于中上部,共2至5朵[2]。[1]花两性,两侧对称。[3][2]花序轴圆柱形,直径0.4至1毫米,具1至2枚鳞片[3][2]。[1]苞片与鳞片同形,为宽卵状三角形[3][2],基部着生,长2至4毫米[3],顶端急尖,基部耳状。花梗丝状,长8至10毫米,花期直立,果期下弯。[1]花萼2裂至基部[2],裂片为卵圆形或卵状椭圆形,长3.5至5毫米,宽3至4毫米,顶端急尖、锐尖[3][2]或钝形。[1]花冠黄色或淡黄色[3][2],长9至13毫米;上唇宽卵形或宽椭圆形,长于上萼片,长于或等于下唇[3][2],顶端钝形或3浅裂,具橙黄色细毛[3][2];下唇大,圆形,顶端圆形或微凹;喉凸隆起呈浅囊状;距为圆筒状[3][2]或细圆锥形,长5至7毫米,顶端钝或近急尖,与下唇平行或锐角,与下唇近等。[1]雄蕊无毛,花丝线形;药室汇合。[1]子房球形,直径约2毫米;花柱短[3][2];柱头卵形[3][2],下唇为圆形,反卷,上唇小,正三角形,两唇边缘呈流苏状。[1]花期为6月至9月[3]。[1]
异枝狸藻的蒴果为球形,2瓣裂,花萼宿存。种子细小,无胚乳。[3][2]果期为8月至10月。染色体数为2n=44。[2]
异枝狸藻生长于沼泽或池塘中[3][2],海拔分布范围为300至4000米。[1]其呈散布于北温带地区[1],存在于朝鲜、中国、欧洲[3][2]。
匍匐狸藻
白花狸藻
白蓝狸藻
高山狸藻
紫水晶狸藻
安东狸藻
触角狸藻
附件狸藻
弓形狸藻
砂石狸藻
阿纳姆狸藻
阿斯普倫德狸藻
黃花狸藻
金斑狸藻
南方狸藻
巴布狸藻
比格霍爾狸藻
本杰明狸藻
本瑟姆狸藻
兩裂狸藻
双瓣狸藻
双卵狸藻
雙鱗片狸藻
布莱克曼狸藻
布兰切特狸藻
水蚤狸藻
分支狸藻
苞片狸藻
布雷密狸藻
短葶狸藻
邦廷狸藻
長距狸藻
雙裂苞狸藻
坎贝尔狸藻
刺花狸藻
塞西尔狸藻
手花狸藻
知昌狸藻
奇里比库特山狸藻
远囊狸藻
克里斯托弗狸藻
金花狸藻
盘绕狸藻
壳形狸藻
角形狸藻
角狀狸藻
有桿狸藻
肋脈狸藻
僧帽狸藻
船花狸藻
優雅狸藻
翠雀狸藻
密花狸藻
德特曼狸藻
雙岔狸藻
雙形花狸藻
邓洛普狸藻
邓斯坦狸藻
恩德雷斯狸藻
U. adpressa
U. albiflora
U. albocaerulea
U. alpina
U. amethystina
U. andongensis
U. antennifera
U. appendiculata
U. arcuata
U. arenaria
U. arnhemica
U. asplundii
U. aurea
U. aureomaculata
U. australis
U. babui
U. beaugleholei
U. benjaminiana
U. benthamii
U. bifida
U. biloba
U. biovularioides
U. bisquamata
U. blackmanii
U. blanchetii
U. bosminifera
U. brachiata
U. bracteata
U. bremii
U. breviscapa
U. buntingiana
U. caerulea
U. calycifida
U. campbelliana
U. capilliflora
U. cecilii
U. cheiranthos
U. chiakiana
U. chiribiquitensis
U. choristotheca
U. christopheri
U. chrysantha
U. circumvoluta
U. cochleata
U. cornigera
U. cornuta
U. corynephora
U. costata
U. cucullata
U. cymbantha
U. delicatula
U. delphinioides
U. densiflora
U. determannii
U. dichotoma
U. dimorphantha
U. dunlopii
U. dunstaniae
U. endresii
竖花狸藻
流蘇狸藻
坚固狸藻
中空狸藻
軟葉狸藻
佛罗里达狸藻
葉狀狸藻
福里斯特狸藻
陷阱狸藻
杏黃狸藻
叉状狸藻
加勒特狸藻
复裂狸藻
复柄狸藻
杰弗里狸藻
乔治狸藻
絲葉狸藻
禾葉狸藻
圭亚那狸藻
汉密尔顿狸藻
螺旋状狸藻
异色狸藻
异萼狸藻
欣顿狸藻
毛柄狸藻
硬刺狸藻
霍尔策狸藻
洪堡狸藻
亨特狸藻
水果狸藻
不均狸藻
切口狸藻
浮囊狸藻
弯曲狸藻
异枝狸藻
茵他侬山狸藻
包纏狸藻
杰克狸藻
詹姆森狸藻
灯芯草狸藻
卡缅斯基狸藻
肯尼利狸藻
金伯利狸藻
库蒙狸藻
裂叶狸藻
毛茎狸藻
侧花狸藻
疏鬆狸藻
蓝花狸藻
细长距狸藻
细喙狸藻
勒泰斯蒂狸藻
长梗狸藻
线形狸藻
青紫狸藻
劳埃德狸藻
长毛狸藻
長葉狸藻
巨唇狸藻
U. erectiflora
U. fimbriata
U. firmula
U. fistulosa
U. flaccida
U. floridana
U. foliosa
U. forrestii
U. foveolata
U. fulva
U. furcellata
U. garrettii
U. geminiloba
U. geminiscapa
U. geoffrayi
U. georgei
U. gibba
U. graminifolia
U. guyanensis
U. hamiltonii
U. helix
U. heterochroma
U. heterosepala
U. hintonii
U. hirta
U. hispida
U. holtzei
U. humboldtii
U. huntii
U. hydrocarpa
U. inaequalis
U. incisa
U. inflata
U. inflexa
U. intermedia
U. inthanonensis
U. involvens
U. jackii
U. jamesoniana
U. juncea
U. kamienskii
U. kenneallyi
U. kimberleyensis
U. kumaonensis
U. laciniata
U. lasiocaulis
U. lateriflora
U. laxa
U. lazulina
U. leptoplectra
U. leptorhyncha
U. letestui
U. limosa
U. linearis
U. livida
U. lloydii
U. longeciliata
U. longifolia
U. macrocheilos
巨根狸藻
马拉巴尔狸藻
莽山狸藻
曼氏狸藻
孟席斯狸藻
迈耶狸藻
小萼狸藻
小瓣狸藻
细叶狸藻
斜果狸藻
奇异狸藻
念珠狸藻
米勒狸藻
多茎狸藻
多裂狸藻
多囊狸藻
侏儒狸藻
小船狸藻
荷叶狸藻
鸟巢兰狸藻
肾叶狸藻
蓬勃狸藻
黑狸藻
赭白狸藻
牙萼狸藻
香花狸藻
橄欖狸藻
奥利弗狸藻
巴拿马狸藻
海妖女狸藻
保琳狸藻
五指狸藻
靈異狸藻
歪斜狸藻
彼得森狸藻
彼得泰勒狸藻
普岁道山狸藻
膨角狸藻
皮埃尔狸藻
普拉塔狸藻
波贝甘狸藻
波科内狸藻
柄腺狸藻
远志狸藻
延长狸藻
过去狸藻
未及狸藻
紧抱狸藻
绒毛狸藻
美丽狸藻
斑点狸藻
紫狸藻
紫蓝狸藻
微小狸藻
奎尔奇狸藻
五齿狸藻
辐射狸藻
多枝狸藻
雷纳尔狸藻
U. macrorhiza
U. malabarica
U. mangshanensis
U. mannii
U. menziesii
U. meyeri
U. microcalyx
U. micropetala
U. minor
U. minutissima
U. mirabilis
U. moniliformis
U. muelleri
U. multicaulis
U. multifida
U. myriocista
U. nana
U. naviculata
U. nelumbifolia
U. neottioides
U. nephrophylla
U. nervosa
U. nigrescens
U. ochroleuca
U. odontosepala
U. odorata
U. olivacea
U. oliveriana
U. panamensis
U. parthenopipes
U. paulineae
U. pentadactyla
U. peranomala
U. perversa
U. petersoniae
U. petertaylorii
U. phusoidaoensis
U. physoceras
U. pierrei
U. platensis
U. pobeguinii
U. poconensis
U. podadena
U. polygaloides
U. praelonga
U. praeterita
U. praetermissa
U. prehensilis
U. pubescens
U. pulchra
U. punctata
U. purpurea
U. purpureocaerulea
U. pusilla
U. quelchii
U. quinquedentata
U. radiata
U. ramosissima
U. raynalii
直立狸藻
反卷狸藻
帝王狸藻
肾形狸藻
颠倒狸藻
網紋狸藻
瑰指狸藻
硬狸藻
喙萼狸藻
怒江狸藻
桑德森狸藻
桑德威斯狸藻
攀梗狸藻
舒尔特斯狸藻
西蒙斯狸藻
單純狸藻
拟狸藻
辛格狸藻
史密斯狸藻
刺缘狸藻
旋狸藻
斯普鲁斯狸藻
斯坦菲尔德狸藻
斯蒂尼斯狸藻
星形狸藻
斯特耶马克狸藻
条纹狸藻
圓葉狸藻
冥河狸藻
苏布拉马尼亚姆狸藻
尖叶狸藻
柔嫩狸藻
极细狸藻
昆士兰狸藻
四冠狸藻
扭曲狸藻
毛叶狸藻
三色狸藻
三指狸藻
三齒狸藻
三花狸藻
三裂瓣狸藻
特鲁平狸藻
管状狸藻
溼地狸藻
独花狸藻
独叶狸藻
配偶狸藻
紫花狸藻
粘液狸藻
蛋黄狸藻
纏繞狸藻
普通狸藻
沃伯格狸藻
沃明狸藻
威爾維茨狸藻
韋斯頓狸藻
怀特狸藻
U. recta
U. reflexa
U. regia
U. reniformis
U. resupinata
U. reticulata
U. rhododactylos
U. rigida
U. rostrata
U. salwinensis
U. sandersonii
U. sandwithii
U. scandens
U. schultesii
U. simmonsii
U. simplex
U. simulans
U. singeriana
U. smithiana
U. spinomarginata
U. spiralis
U. spruceana
U. stanfieldii
U. steenisii
U. stellaris
U. steyermarkii
U. striata
U. striatula
U. stygia
U. subramanyamii
U. subulata
U. tenella
U. tenuissima
U. terrae-reginae
U. tetraloba
U. tortilis
U. trichophylla
U. tricolor
U. tridactyla
U. tridentata
U. triflora
U. triloba
U. troupinii
U. tubulata
U. uliginosa
U. uniflora
U. unifolia
U. uxoris
U. violacea
U. viscosa
U. vitellina
U. volubilis
U. vulgaris
U. warburgii
U. warmingii
U. welwitschii
U. westonii
U. wightiana
貉藻
锦地罗
長葉毛氈苔
長柱毛氈苔
盾葉毛氈苔
圓葉毛氈苔
小毛氈苔
高山捕蟲堇
野捕蟲堇
Aldrovanda vesiculosa
Drosera burmannii
Drosera indica
Drosera oblanceolata
Drosera peltata
Drosera rotundifolia
Drosera spatulata
Pinguicula alpina
Pinguicula vulgaris
奇異豬籠草
黃花狸藻
南方狸藻
長距狸藻
福里斯特狸藻
陷阱狸藻
叉狀狸藻
絲葉狸藻
禾葉狸藻
Nepenthes mirabilis
Utricularia aurea
Utricularia australis
Utricularia caerulea
Utricularia forrestii
Utricularia foveolata
Utricularia furcellata
Utricularia gibba
Utricularia graminifolia
異枝狸藻
庫蒙狸藻
莽山狸藻*
细叶狸藻
斜果狸藻
多莖狸藻
靈異狸藻*
斑点狸藻
直立狸藻
Utricularia intermedia
Utricularia kumaonensis
Utricularia mangshanensis
Utricularia minor
Utricularia minutissima
Utricularia multicaulis
Utricularia peranomala
Utricularia punctata
Utricularia recta
怒江狸藻*
攀梗狸藻
圓葉狸藻
溼地狸藻
沃伯格狸藻*
†長頸古瓶子草*
Utricularia salwinensis
Utricularia scandens
Utricularia striatula
Utricularia uliginosa
Utricularia warburgii
Archaeamphora longicervia
锦地罗
長葉毛氈苔
盾葉毛氈苔
(†台灣本島)
小毛氈苔
黃花狸藻
Drosera burmannii
Drosera indica
Drosera peltata
Drosera spatulata
Utricularia aurea
南方狸藻
長距狸藻
(可能†台灣本島)
絲葉狸藻
禾葉狸藻!
异枝狸藻?
Utricularia australis
Utricularia caerulea
Utricularia gibba
Utricularia graminifolia
Utricularia intermedia
利維達狸藻!
细叶狸藻?
斜果狸藻
(侷限於金門島)
圓葉狸藻
三色狸藻
Utricularia livida
Utricularia minor
Utricularia minutissima
Utricularia striatula
Utricularia tricolor
溼地狸藻
(†台灣本島)
†棒狀毛氈苔粉*
†胞芽毛氈苔花粉*
†台灣毛氈苔花粉*
Utricularia uliginosa
Droserapites clavatus
Droserapollis gemmatus
Droserapollis taiwanensis
异枝狸藻(学名:Utricularia intermedia),又称小狸藻,中狸藻,扁叶狸藻,为狸藻屬多年生小型食虫植物。其种加词“intermedia”来源于拉丁文“inter”和“medius”,意为“中型”。异枝狸藻通常附于基质生长,但也可浮水生长。其分布于北美洲、亚洲及欧洲。
개통발(Utricularia intermedia)은 통발과의 여러해살이풀이다.
한국에서는 중북부의 연못에 난다. 높이 5-15cm이다. 근경은 길고, 잎은 마주난다. 물 속의 잎은 2-3회 3출엽, 갈래에 톱니가 있고, 벌레잡이 주머니는 없다. 꽃줄기는 곧게 서고, 비늘잎이 1-2장씩 있으며, 땅 속으로 자라는 가지에 벌레잡이 주머니가 있다. 꽃은 꽃줄기에 2-5송이씩 총상꽃차례로 달리고, 포는 난형, 꽃자루는 길이 7-10mm이다. 화관은 입술 모양, 길이 12-15mm, 윗입술 꽃잎은 크고, 거의 원통형이고 아랫입술 꽃잎과 길이가 비슷하다. 수술은 2개이며 열매는 삭과이다.