Parkinsonia (sinònim Cercidium) és un gènere de prop de 12 espècies pertanyent a la família Fabaceae, natius de regions semi-desèrtiques d'Àfrica i d'Amèrica.
Són grans arbust o petits arbres que aconsegueixen 5-12 metres d'altura. Fulles caduques en l'estació seca, pinnades, algunes espècies bipinnades que creixen ràpidament després de les pluges. Les flors són simètroques o gairebé, amb cinc pètals grocs o blanques. El fruit és un llegum contenint diverses llavors.
Diverses de les espècies d'Amèrica tenen com nom comú "Pal Verd", en referència a les seves branques verdes per la fotosíntesi.
Parkinsonia (sinònim Cercidium) és un gènere de prop de 12 espècies pertanyent a la família Fabaceae, natius de regions semi-desèrtiques d'Àfrica i d'Amèrica.
Són grans arbust o petits arbres que aconsegueixen 5-12 metres d'altura. Fulles caduques en l'estació seca, pinnades, algunes espècies bipinnades que creixen ràpidament després de les pluges. Les flors són simètroques o gairebé, amb cinc pètals grocs o blanques. El fruit és un llegum contenint diverses llavors.
Diverses de les espècies d'Amèrica tenen com nom comú "Pal Verd", en referència a les seves branques verdes per la fotosíntesi.
Parkinsonie (Parkinsonia) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stromy a keře s nápadně redukovanými drobnými listy, jejichž asimilační funkci částečně přebírají zelené dlouze jehlicovitá vřetena zpeřených listů. Parkinsonie se vyskytují v počtu 7 druhů v tropické Americe a Africe. V tropech celého světa je jako zajímavý okrasný strom pěstována americká parkinsonie pichlavá.
Parkinsonie jsou keře nebo nevelké trnité stromy. Dospělé listy jsou dvakrát zpeřené, s nápadně drobnými lístky. Hlavní osa listu je silně zploštělá, krátká, se 2 až 4 dlouhými zploštělými postranními osami s mnoha drobnými střídavými nebo téměř vstřícnými redukovanými lístky. Květy jsou nápadné, dlouze stopkaté, ve volných úžlabních hroznech, žluté, uvnitř s terčovitým receptákulem. Kalich má krátkou kališní trubku a 5 laloků. Koruna je složena z 5 podobných korunních lístků, horní lístek je o něco širší než ostatní a dlouze nehetnatý. Tyčinek je 10 a jsou volné, s nitkami na bázi vlnatými. Semeník je krátce stopkatý, s mnoha vajíčky a nitkovitou čnělkou zakončenou vrcholovou bliznou. Lusky jsou čárkovité až jehlicovité, nepukavé, s nepravidelně tlustými kožovitými chlopněmi. Semena jsou podlouhlá.[1][2]
Květ parkinsonie pichlavé
Detail listů parkinsonie pichlavé
Plod parkinsonie pichlavé
Rod parkinsonie zahrnuje 7 druhů.[3] Je rozšířen v tropické Americe od jižních oblastí USA po Argentinu a v subsaharské Africe. Parkinsonie pichlavá pochází z tropické Ameriky, je však běžně pěstována v tropech celého světa a místy zdomácněla.[1][2]
Parkinsonie jsou přizpůsobeny růstu v suchých oblastech. V obdobích sucha shazují drobné lístky a zůstávají pouze zelené jehlicovité osy listů, (fylokladia), ve kterých dále probíhá fotosyntéza. V Austrálii náležejí parkinsonie mezi invazivní dřeviny.[4]
Blízce příbuzným rodem je Cercidium a v minulosti docházelo k přesunům druhů mezi oběma rody.[4][5]
Parkinsonie pichlavá (Parkinsonia aculeata) je v tropických zemích běžně pěstovaný strom neobvyklého vzhledu a velmi odolný proti suchu. Při dobré drenáži může být pěstován i ve vlhčích oblastech tropů.[4] Snáší i subtropické klima a je vysazován ve Středomoří.[6] V České republice je tato parkinsonie dosti často k vidění v botanických zahradách, např. v Pražské botanické zahradě v Tróji a v botanické zahradě v Teplicích. V domorodé medicíně je používána na snižování horečky.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu parkinsonie ve Wikimedia Commons
Parkinsonie (Parkinsonia) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stromy a keře s nápadně redukovanými drobnými listy, jejichž asimilační funkci částečně přebírají zelené dlouze jehlicovitá vřetena zpeřených listů. Parkinsonie se vyskytují v počtu 7 druhů v tropické Americe a Africe. V tropech celého světa je jako zajímavý okrasný strom pěstována americká parkinsonie pichlavá.
Die Parkinsonien (Parkinsonia) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Johannisbrotgewächse (Caesalpinioideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Sie besitzt ein disjunktes Areal: die Arten sind in semiariden Regionen Afrikas und Amerikas beheimatet.
Die Parkinsonia-Arten sind große Sträucher oder kleine Bäume, die Wuchshöhen von 5 bis 12 Metern erreichen. Sie besitzen offene, lichte, dornenbewehrte Baumkronen. Ihre Rinde ist grün.
In der Trockenzeit werfen sie ihr Blattwerk ab. Die wechselständigen Laubblätter sind doppelt gefiedert mit zwei bis sechs Fiedern erster Ordnung und zahlreichen kleinen Fiederblättchen. Sie enden mit einer Stachelspitze. Sie bilden sich nach Einsetzen der Regenfälle, bleiben aber meist nur kurze Zeit bestehen. Der Großteil der Photosynthesetätigkeit wird bei Trockenheit von den grünen Zweigen und Ästen übernommen. Die Nebenblätter sind vielgestaltig: winzig, schuppenförmig oder manchmal zu Dornen umgebildet.
Die Blüten stehen in seitenständigen, traubigen Blütenständen zusammen mit kleinen Hochblättern.
Die zwittrigen Blüten sind (mehr oder weniger) zygomorph und fünfzählig. Die fünf Kelchblätter sind schwach ungleich und überdecken sich dachziegelartig. Die fünf gelben oder weißen Kronblätter sind schwach ungleich. Die zehn Staubblätter sind frei. Der Fruchtknoten enthält viele Samenanlagen. Der Griffel ist dünn.
Die Hülsenfrüchte enthalten mehrere (meist ein bis zehn) Samen.
Die Gattung Parkinsonia wurde 1753 von Carl von Linné in seinem Werk Species Plantarum aufgestellt.[1][2][3] Der Gattungsname Parkinsonia ehrt den englischen Botaniker John Parkinson (1567–1629).[4] Synonyme für Parkinsonia L. sind: Cercidiopsis Britton & Rose, Cercidium Tul., Peltophoropsis Chiov., Rhetinophloeum H.Karst.[3]
Die Gattung Parkinsonia gehört zur Tribus Caesalpinieae in der Unterfamilie Caesalpinioideae innerhalb der Familie Fabaceae.
Die zwei bis zehn (bis 14) Arten der Gattung Parkinsonia können nach dem Vorkommen in Afrika oder in der Neuen Welt in zwei Gruppen aufgeteilt werden:[5]
Die meisten amerikanischen Arten sind dort als „Palo Verde“ bekannt, Spanisch für „grüner Stock“ – eine Anspielung auf den charakteristischen grünen Stamm, dessen Rinde photosynthetische Aufgaben übernimmt.
Die Parkinsonien (Parkinsonia) sind eine Pflanzengattung in der Unterfamilie der Johannisbrotgewächse (Caesalpinioideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Sie besitzt ein disjunktes Areal: die Arten sind in semiariden Regionen Afrikas und Amerikas beheimatet.
Parkinsonia /ˌpɑːrkɪnˈsoʊniə/, also Cercidium /sərˈsɪdiəm/,[3] is a genus of flowering plants in the pea family, Fabaceae. It contains about 12 species that are native to semi-desert regions of Africa and the Americas. The name of the genus honors English apothecary and botanist John Parkinson (1567–1650).[4]
They are large shrubs or small trees growing to 5–12 m (16–39 ft) tall, dry season deciduous, with sparse, open, thorny crowns and green bark. The leaves are pinnate, sometimes bipinnate, with numerous small leaflets; they are only borne for a relatively short time after rains, with much of the photosynthesis carried out by the green twigs and branches. The flowers are symmetrical or nearly so, with five yellow or white petals. The fruit is a pod containing several seeds.
Most American species are known by the common name of palo verde or paloverde, from the Spanish words meaning "green tree". This name is derived from its characteristic green trunk. The palo verde (not species-specific) is the state tree of Arizona.[5]
A major pollinator for Parkinsonia species in the southwestern United States and western Mexico is Centris pallida, a solitary bee known as the digger or pallid bee. C. pallida obtains nectar and pollen from this plant to fill a brood pot so that their larvae will have food when they hatch. The nectar and pollen give its bee bread a strong orange color.[6]
Parkinsonia /ˌpɑːrkɪnˈsoʊniə/, also Cercidium /sərˈsɪdiəm/, is a genus of flowering plants in the pea family, Fabaceae. It contains about 12 species that are native to semi-desert regions of Africa and the Americas. The name of the genus honors English apothecary and botanist John Parkinson (1567–1650).
They are large shrubs or small trees growing to 5–12 m (16–39 ft) tall, dry season deciduous, with sparse, open, thorny crowns and green bark. The leaves are pinnate, sometimes bipinnate, with numerous small leaflets; they are only borne for a relatively short time after rains, with much of the photosynthesis carried out by the green twigs and branches. The flowers are symmetrical or nearly so, with five yellow or white petals. The fruit is a pod containing several seeds.
Most American species are known by the common name of palo verde or paloverde, from the Spanish words meaning "green tree". This name is derived from its characteristic green trunk. The palo verde (not species-specific) is the state tree of Arizona.
Parkinsonia es un género de plantas que agrupa una decena de especies perteneciente a la familia Fabaceae, nativas de regiones semidesérticas de África y de América.
Son arbustos o árboles, espinosos o no y que alcanzan 5-12m de altura. Las hojas son bruscamente bipinnadas con el raquis de las 2-4 pinnas muy aplanados y largos, con estípulas espinescentes y foliolos pequeños y numerosos, opuestos o alternos. Las flores son hermafroditas, con 5 sépalos, ligeramente desiguales, y 5 pétalos amarillos o blanquecinos. Hay 10 estambres, libres, no exertos, con los filamentos vellosos en sus bases. El fruto es una legumbre torulosa, más o menos indehiscente, coriácea, con semillas oblongas con endospermo, de hilo pequeño, subapical.[1]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum, vol. 1, p. 375 en 1753.[2]
Parkinsonia: nombre genérico otorgado en honor del botánico inglés John Parkinson (1567–1650).[3]
Varias de las especies de América tienen como nombre común palo verde, en referencia a sus troncos, ramas y ráquises de las pinnas verdes capaces de fotosíntesis después de la caída de los folíolos.
Nombres en lengua Mayo (Sonora y Sinaloa):
En general, en Sonora llaman "Palo Verde" a P. praecox y a P. florida porque la gente común no sabe distinguirlos, y por su evidente color del tronco y ramas.
Parkinsonia es un género de plantas que agrupa una decena de especies perteneciente a la familia Fabaceae, nativas de regiones semidesérticas de África y de América.
Parkinsonia ongi ezagunak diren ammonite izeneko zefalopodoen artean genero fosil bat da. Jurasikoan bizi ziren.[1], hau da, orain dela 200 milioi urtetik 145 milioi urtera gutxi gorabehera.
Parkinsonia ongi ezagunak diren ammonite izeneko zefalopodoen artean genero fosil bat da. Jurasikoan bizi ziren., hau da, orain dela 200 milioi urtetik 145 milioi urtera gutxi gorabehera.
Parkinsonia est un genre de plantes de la famille des Caesalpiniaceae selon la classification classique, ou des Fabaceae (sous-famille des Caesalpinioideae) selon la classification phylogénétique.
On compte 12 espèces, originaires des régions semi-désertiques d'Afrique et des Amériques. Ce sont des arbustes ou petits arbres, dont la taille varie de 5 à 12 mètres. Les feuilles sont caduques, l'arbre les perdant pour la saison sèche.
Les fleurs sont symétriques ou presque, avec 5 pétales jaunes ou blancs. Le fruit est une gousse, contenant plusieurs graines.
Les branches et brindilles, vertes, sont responsables d'une large part de la photosynthèse. Cette particularité vaut à la plante le surnom de palo verde ou paloverde, signifiant « bâton vert » en espagnol.
Parkinsonia Florida qui vit dans les zones semi-désertiques d'Amérique du Nord s'est montrée capable de bioconcentrer l'arsenic (deux fois plus dans les racines de la plante, quand elle a poussé dans un sol sableux au lieu d'un sol limoneux où l'arsenic est moins biodisponible [sous forme As(V)] dans l'eau interstitielle). Comme elle peut être cultivée, elle a été proposée pour la phytoremédiation de l'arsenic en région semi-arides. Des analyses de spéciation chimique ont montré que l'As (V) au FSM de tous les traitements. Dans les tissus racinaires l'arsenic est retrouvé sous forme As(III), plus ou moins associée au soufre (plus en milieu sableux et moins en milieu argileux) [1].
Parkinsonia est un genre de plantes de la famille des Caesalpiniaceae selon la classification classique, ou des Fabaceae (sous-famille des Caesalpinioideae) selon la classification phylogénétique.
On compte 12 espèces, originaires des régions semi-désertiques d'Afrique et des Amériques. Ce sont des arbustes ou petits arbres, dont la taille varie de 5 à 12 mètres. Les feuilles sont caduques, l'arbre les perdant pour la saison sèche.
Les fleurs sont symétriques ou presque, avec 5 pétales jaunes ou blancs. Le fruit est une gousse, contenant plusieurs graines.
Les branches et brindilles, vertes, sont responsables d'une large part de la photosynthèse. Cette particularité vaut à la plante le surnom de palo verde ou paloverde, signifiant « bâton vert » en espagnol.
Parkinsonia L. è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Fabaceae, nativo delle regioni semi-desertiche dell'Africa e dell'America.[1]
Comprende le seguenti specie:[1]
Parkinsonia L. è un genere di piante appartenente alla famiglia delle Fabaceae, nativo delle regioni semi-desertiche dell'Africa e dell'America.
Parkinsonia (synoniem: Cercidium) is een geslacht van bloemplanten in de familie van de vlinderbloemen (Fabaceae). Het geslacht bevat minstens twaalf soorten, die groeien in halfwoestijnen in Zuid- en Noord-Amerika en Afrika. Het geslacht is genoemd naar de Engelse botanicus John Parkinson (1567 - 1650).
Planten van het geslacht Parkinsonia groeien als struiken of kleine bomen met een groene bast en doornige takken. Ze kunnen tot 12 m hoog worden en verliezen hun bladeren in het droge seizoen. De bladeren zijn geveerd of dubbelgeveerd van vorm en groeien in grote hoeveelheden kleine blaadjes, die opkomen aan het begin van het natte seizoen. De bloemen zijn symmetrisch en bezitten vijf witte of gele kroonbladeren. De vruchten bestaan uit een peul met daarin verschillende zaden. In Amerika worden de soorten vaak "palo verde" genoemd (Spaans voor: "groene stok") vanwege de groene kleur van de stam.
Afrika
Noord- en Zuid-Amerika
Parkinsonia (synoniem: Cercidium) is een geslacht van bloemplanten in de familie van de vlinderbloemen (Fabaceae). Het geslacht bevat minstens twaalf soorten, die groeien in halfwoestijnen in Zuid- en Noord-Amerika en Afrika. Het geslacht is genoemd naar de Engelse botanicus John Parkinson (1567 - 1650).
Planten van het geslacht Parkinsonia groeien als struiken of kleine bomen met een groene bast en doornige takken. Ze kunnen tot 12 m hoog worden en verliezen hun bladeren in het droge seizoen. De bladeren zijn geveerd of dubbelgeveerd van vorm en groeien in grote hoeveelheden kleine blaadjes, die opkomen aan het begin van het natte seizoen. De bloemen zijn symmetrisch en bezitten vijf witte of gele kroonbladeren. De vruchten bestaan uit een peul met daarin verschillende zaden. In Amerika worden de soorten vaak "palo verde" genoemd (Spaans voor: "groene stok") vanwege de groene kleur van de stam.
Parkinsonia L. é um género botânico pertencente à família Fabaceae.[1]
Jerusalemtörnesläktet (Parkinsonia) är ett växtsläkte i familjen ärtväxter med 7 arter som förekommer naturligt Amerika och Sydafrika.
Chi Kim tước chi, tên khoa học Parkinsonia, là một chi thực vật có hoa trong họ Đậu.[3]
Bài viết về tông thực vật Caesalpinieae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Chi Kim tước chi, tên khoa học Parkinsonia, là một chi thực vật có hoa trong họ Đậu.
扁轴木属（学名：Parkinsonia）是云实科下的一个属，为乔木或灌木植物。该属共有约4种，分布于南美、非洲和大洋洲。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
Karte mit allen verlinkten Seiten: 
