Gentiana punctata ye una especie de planta fanerógama, perteneciente a la familia de les gencianacees. Ye orixinaria del sur d'Europa.
Ye una planta perenne qu'algama un tamañu d'hasta 0,6 m d'altor. Alcuéntrase en flor de xunu a xunetu. Les flores son hermafrodites (tien órganos masculinos y femeninos) y son polinizaes por babaróns, camparines.
Alcuéntrase nes camperes cascayoses, nos fondos de yerba de circos de monte, canchales y morrenes, ente los rododendros y nos montes de coníferes, tantu en piedra caliar como en roques ígnees.
La especie ye una de les varies que son la fonte del raigañu de genciana melecinal. El raigañu de genciana tien una llarga hestoria d'usu como un amargu de yerbes nel tratamientu de trestornos dixestivos y ye un ingrediente de munchos melecines patentaes. Contién dalgunes de los compuestos más amargosos conocíos y utilízase como una base científica pa la midida del amargor. Ye especialmente útil n'estaos d'escosamientu d'una enfermedá crónica y en tolos casos de debilidá, la debilidá del sistema dixestivu y la falta de mambís. Ye unu de los meyores reforzantes del sistema humanu, aguiya'l fégadu, la vesícula y el sistema dixestivu, y ye un escelente tónicu pa combinar con un purgante con cuenta d'evitar los sos efeutos debilitantes.[1]
Gentiana punctata describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 227. 1753.[2]
Gentiana: nome xenéricu que según Pliniu'l Vieyu[3] y Dioscórides,[4] el so nome deriva del de Gentio, rei d'Iliria nel sieglu II e.C., a quien s'atribuyía'l descubrimientu del valor curatible de la Gentiana lutea.
punctata: epítetu llatín que significa "motudu, con puntos".[5]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Gentiana punctata ye una especie de planta fanerógama, perteneciente a la familia de les gencianacees. Ye orixinaria del sur d'Europa.
Xallı acıçiçək (lat. Gentiana punctata)[1] — acıçiçək cinsinə aid bitki növü.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Hořec tečkovaný (Gentiana punctata) je vytrvalá, žlutě kvetoucí, horská bylina, jeden z osmi druhů rodu hořec vyskytujících se na území České republiky. V současnosti patří mezi nejvzácnější rostliny české přírody, je vážně ohrožený vyhynutím.
Je druhem rostoucím v horském až subalpínském stupni, obvykle se vyskytuje v nadmořské výšce od 1500 m do 2600 m. Jeho floristickou oblastí je Evropa, rozšířen je hlavně v Alpách, Karpatech a ojediněle i na Balkáně, těžiště výskytu je hlavně ve středních, jižních a východních Alpách. Jeho nesouvislý areál výskytu se rozkládá z Francie a Švýcarska přes Německo, Rakousko, Itálii, Slovensko, Polsko, Chorvatsko, Černou Horu a Srbsko až po Řecko, Bulharsko a západní Ukrajinu. Okrajově zasahuje izolovanou arelou i na Moravu, kde vzácně roste na travnatých stráních vrcholových partií Hrubého Jeseníku.[2][3][4]
Hemikryptofyt rostoucí nejčastěji v oreofytiku na horní hranici světlého lesa, nebo pásu kosodřeviny na horských pastvinách a trávnicích s písčitou, kamenitou, hlinitou nebo jílovitou půdou, která je kyselá, dobře zásobená minerály a odvodněná. Dává přednost místům v polostínu, kde bývá bohatá a dlouho přetrvávající sněhová pokrývka.[2][5][6]
Vytrvalá bylina s přímou nebo vystoupavou, jednoduchou, dutou, slabě rýhovanou lodyhou vysokou 20 až 60 cm. Vyrůstá z válcovitého, vodorovně rostoucího, vícehlavého oddenku. Bazální listy v částečné růžici jsou menší a mají krátké řapíky, horní jsou větší a přisedlé, výrazně pětižilné čepele jsou široce vejčité a na konci špičaté.
Zlatožluté, válcovitě zvonkovité květy jsou přisedlé ve zdánlivých přeslenech v úžlabích horních lodyžních listů nebo ve svazečcích na vrcholu lodyhy. Zvonkovitý kalich je rozeklán do pěti i více cípů. Žlutá, fialově tečkovaná, 2 až 4 cm dlouhá trubkovitá koruna je zvonkovitá a má pět až osm krátkých, na koncích okrouhlých cípů. V květu je pět volných tyčinek s prašníky, svrchní semeník nesoucí čnělku se šedě fialovou, dvoulaločnou bliznou. Květy rozkvétají od července do počátku září, otevírají za plného slunce a za deště jsou uzavřené, opylovány jsou hmyzem přilétajícím za nektarem. Ploidie druhu je 2n = 40. Plod je elipsoidní tobolka se semeny asi 3 mm velkými, kterými se rostlina rozmnožuje.[2][5][6][7]
V minulosti byl hořec tečkovaný sbírán pro kořen, který obsahuje hořké glykosidy a používán pro léčbu nemocí trávicího traktu. Užíval se jeho odvar nebo tinktura a býval také oblíbenou součásti hořkých bylinných likérů. V současnosti je téměř ve všech státech chráněn a oficiálně se již nepoužívá.[3][7]
Roste pouze ostrůvkovitě a v jednotlivých zemích se vyskytuje v nestejných množstvích. Přes klesající stavy je však globálně, podle IUCN, považován za málo dotčený druh (LC).[3]
Asi nejvíce je ohrožen v České republice, kde roste jen na několika lokalitách, jeho nevelký výskyt je však poměrně stabilní. V prvé polovině 19. století býval početnější, ale vykopávání pro osobní potřebu, horská turistika, stavba cest a různých objektů způsobila u tohoto druhu s nízkou reprodukční schopnosti rapidní úbytek.
K zachování druhu pro budoucnost, pro zajištění jeho ochrany a péče, byl již v roce 1992 hořec tečkovaný "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." vyhlášen za kriticky ohrožený druh (§1).[8] Do stejné kategorie byl zařazen i v roce 2012 v novém "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky"[9]
Hořec tečkovaný (Gentiana punctata) je vytrvalá, žlutě kvetoucí, horská bylina, jeden z osmi druhů rodu hořec vyskytujících se na území České republiky. V současnosti patří mezi nejvzácnější rostliny české přírody, je vážně ohrožený vyhynutím.
Der Tüpfel-Enzian (Gentiana punctata),[1] auch Punktierter Enzian genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Enzian (Gentiana) innerhalb der Familie der Enziangewächse (Gentianaceae).[2] Er gedeiht in europäischen Gebirgen. Der Tüpfel-Enzian wird wie der Gelbe Enzian (Gentiana lutea) als Arzneipflanze verwendet.
Der Tüpfel-Enzian wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 20 bis 60 Zentimetern.
Von den kreuzgegenständig am Stängel angeordneten Laubblättern sind die oberen sitzend und die unteren gestielt. Die glänzend grünen Blattspreiten besitzen bei einer Breite von 3 bis 7 Zentimetern eine länglich-eiförmige bis lanzettliche Form und meist fünf Blattadern.
Die Blütezeit erstreckt sich je nach Standort von Juli bis September. Die Blüten sitzen einzeln bis zu dritt in den oberen Blattachseln oder kopfig gehäuft am Ende der Sprossachse.[3]
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch mit doppelter Blütenhülle. Die Kelchblätter sind bis etwa der Hälfte ihrer Länge glockenförmig verwachsen und der Kelch endet in fünf bis acht unregelmäßigen, aufrechten, lanzettlichen Kelchzipfeln. Die 2,5 bis 3,5 Zentimeter langen und blass- bis schmutziggelben Kronblätter sind glockenförmig verwachsen und die Kronröhre endet in fünf bis acht, etwa 9 Millimeter langen, stumpfen und aufrechten Kronzipfeln.[4] Die Färbung der Kronblätter variiert von hellgelb bis rötlich, eine Punktierung ist mehr oder weniger stark dunkel ausgeprägt, wobei die Dichte der Punkte je nach Population stark schwankt. Die Staubbeutel sind anfangs miteinander verbunden, später sind sie frei.[5]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 40.[6]
Der Tüpfel-Enzian gilt als Futterpflanze für die oligophag auf ihn angewiesenen Raupen des Enzian-Alpen-Blattspanners (Perizoma obsoletata).[1]
Gentiana punctata ist den beiden Arten Gentiana pannonica und Gentiana purpurea sehr ähnlich, sie gleichen sich in Wuchsform, Blüte und Standortansprüchen.
Der Tüpfel-Enzian gedeiht in europäischen Gebirgen und ist sowohl in den Alpen als auch in den Karpaten sowie der Balkanhalbinsel beheimatet. In den Kalkalpen findet man ihn selten, in den Zentral- und Südalpen kommt er dagegen häufig vor.
Der Tüpfel-Enzian kommt in Höhenlagen von 1500 bis 3000 Metern in (obermontanen) subalpinen bis alpinen Höhenstufen vor. In den Allgäuer Alpen kommt er in Höhenlagen vonzwischen 1400 bis 2200 Metern vor.[7] Er wächst auf sauren, meist kalkarmen oder kalkfreien Böden (der Tüpfel-Enzian ist kalkmeidend) und auf tiefgründigen, nährstoffarmen, nicht zu trockenen Lehmböden.
Er gedeiht in bodensauren Weiderasen, Hochstaudenfluren, Zwergstrauchheiden. Er besiedelt alpine Rasen und lockere Zwergstrauchbestände. Er bevorzugt Standorte, die im Frühjahr lange schneebedeckt bleiben. Der Tüpfel-Enzian gilt als Kennart des Verbands „Alpine bis subalpine Borstgrasrasen“ (Nardion Br.-Bl. 1926) und findet sein Hauptvorkommen im Verband „Schneebodengesellschaften“ (Salicion herbaceae Br.-Bl. 1926) und im Verband „Arktisch-alpine Silikatgesteinsrasen“ (Caricion curvulae Br.-Bl. 1925).[1]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3 (mäßig feucht), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 1 (stark sauer), Temperaturzahl T = 1+ (unter-alpin, supra-subalpin und ober-subalpin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[2]
Obwohl der genaue Populationszustand des Tüpfel-Enzians nicht bekannt ist, stuft die IUCN diese Art aufgrund ihrer weiteren Verbreitung als „Least Concern“ = „gering gefährdet“ ein.[8] Er gilt in der Roten Liste der gefährdeten Arten Deutschlands als gefährdet und ist nach dem Bundesnaturschutzgesetz besonders geschützt.[1]
Die Erstveröffentlichung von Gentiana punctata erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 1, S. 227. Synonyme für Gentiana punctata L. sind: Gentiana campanulata Jacq., Gentiana immaculata Pers., Gentianusa punctata (L.) Pohl.[8] Das Artepitheton punctata bedeutet getüpfelt oder punktiert.
Die unterirdischen Pflanzenteile des Tüpfel-Enzians wird ähnlich wie der des Gelben Enzians arzneilich und zur Schnapsherstellung verwendet. Er enthält aber Bitterstoffe in nur geringer Konzentration.
Der Tüpfel-Enzian (Gentiana punctata), auch Punktierter Enzian genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Enzian (Gentiana) innerhalb der Familie der Enziangewächse (Gentianaceae). Er gedeiht in europäischen Gebirgen. Der Tüpfel-Enzian wird wie der Gelbe Enzian (Gentiana lutea) als Arzneipflanze verwendet.
Gentiana punctata, the spotted gentian, is a least concern herbaceous species of flowering plant in the Gentian family Gentianaceae. It grows in Central and Southeastern Europe at altitudes 1.500−2.600 meters. It is 20−60 cm tall.
Gentiana punctata, the spotted gentian, is a least concern herbaceous species of flowering plant in the Gentian family Gentianaceae. It grows in Central and Southeastern Europe at altitudes 1.500−2.600 meters. It is 20−60 cm tall.
Gentiana punctata es una especie de planta fanerógama, perteneciente a la familia de las gencianáceas. Es originaria del sur de Europa.
Es una planta perenne que alcanza un tamaño de hasta 0,6 m de altura. Se encuentra en flor de junio a julio. Las flores son hermafroditas (tiene órganos masculinos y femeninos) y son polinizadas por abejorros, mariposas.
Se encuentra en los pastos pedregosos, en los fondos de hierba de circos de montaña, canchales y morrenas, entre los rododendros y en los bosques de coníferas, tanto en piedra caliza como en rocas ígneas.
La especie es una de las varias que son la fuente de la raíz de genciana medicinal. La raíz de genciana tiene una larga historia de uso como un amargo de hierbas en el tratamiento de trastornos digestivos y es un ingrediente de muchos medicamentos patentados. Contiene algunas de los compuestos más amargos conocidos y se utiliza como una base científica para la medición del amargor. Es especialmente útil en estados de agotamiento de una enfermedad crónica y en todos los casos de debilidad, la debilidad del sistema digestivo y la falta de apetito. Es uno de los mejores reforzantes del sistema humano, estimula el hígado, la vesícula biliar y el sistema digestivo, y es un excelente tónico para combinar con un purgante a fin de evitar sus efectos debilitantes.[1]
Gentiana punctata fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 227. 1753.[2]
Gentiana: nombre genérico que según Plinio el Viejo[3] y Dioscórides,[4] su nombre deriva del de Gentio, rey de Iliria en el siglo II a. C., a quien se atribuía el descubrimiento del valor curativo de la Gentiana lutea.
punctata: epíteto latino que significa "moteado, con puntos".[5]
Gentiana punctata es una especie de planta fanerógama, perteneciente a la familia de las gencianáceas. Es originaria del sur de Europa.
Gentiana punctata
La Gentiane ponctuée (Gentiana punctata), est une plante herbacée vivace de grande taille de la famille des Gentianaceae aux fleurs jaunes à points pourpres. À la différence de la grande gentiane ou gentiane jaune, son calice n'est pas échancré.
Prairies des Alpes entre 1 400 et 2 500 m.
Gentiane ponctuée au mois de juin
Gentiane ponctuée en juin
Gentiane ponctuée en Suisse
Au mois de septembre
Gentiana punctata
La Gentiane ponctuée (Gentiana punctata), est une plante herbacée vivace de grande taille de la famille des Gentianaceae aux fleurs jaunes à points pourpres. À la différence de la grande gentiane ou gentiane jaune, son calice n'est pas échancré.
Dypkaty hórkowc (Gentiana punctata) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae).
Dypkaty hórkowc docpěwa wysokosć wot 20 hač do 60 cm.
Stołpiki w hornim dźělu metalisce błyšća.
Łopjena su jejkojće-lancetojte a kónčkojte.
Kćěje wot julija hač do awgusta. Blědožołte, zwjetša ćmowowioletnje dypkate kćenja steja zwjetša po wjacorych w łopjenowych rozporach. Keluch njesu 5-8 njesamsne zubki.
Rosće na suchich trawnikach a na zasypkowych zahonach.
Rostlina w horinach srjedźneje a južneje Europy rozšěrjena.
Dypkaty hórkowc (Gentiana punctata) je rostlina ze swójby hórkowcowych rostlinow (Gentianaceae).
De gestippelde gentiaan (Gentiana punctata) is een plant uit het geslacht Gentiana (gentianen) die vooral voorkomt in bergachtige streken in Midden- en Zuid-Europa.
De plant is herkenbaar aan zijn rechtopstaande bloemstengels met talrijke grote, trompetvormige, vuilgele, met purperen stippels voorziene bloemen.
De botanische naam Gentiana is ontleend aan Gentius, koning van Illyrië, die de genezende eigenschappen ontdekt zou hebben. De soortaanduiding punctata is afkomstig uit het Latijn en betekent 'gestippeld'.
De gestippelde gentiaan is een overblijvende, kruidachtige plant, 20 tot 60 cm hoog, met meerdere rechtopstaande, bebladerde bloemstengels. De kruisgewijs tegenoverstaande bladeren zijn ovaal tot lancetvormig, de onderste gesteeld, de hogere bladeren zittend. De bladeren zijn glanzend lichtgroen, geribd, met meestal 5 parallel lopende bladnerven, en een gave bladrand.
De bloemen zijn eindstandig of okselstandig in de bovenste bladoksels van de stengel, individueel of met enkele bij elkaar. De kelk is veel korter dan de kroon, tot de helft gefuseerd tot een kelkbuis, uitlopend in vijf tot acht onregelmatige, opstaande, lancetvormige kelkblaadjes. De kroon is opgericht, trompetvormig, met ingesneden, driehoekige slippen, 25 tot 35 mm lang, bleek vuilgeel met purperen vlekjes.
De plant bloeit van juli tot september.
De gestippelde gentiaan lijkt qua habitat, habitus en bloeitijd veel op de purpergentiaan (Gentiana purpurea) en de Hongaarse gentiaan (Gentiana panonica), maar kan daar door de gele kleur van onderscheiden worden. Ze kan door de grote, trompetvormige bloemen en kleinere groeivorm onderscheiden worden van de gele gentiaan (G. lutea).
De gestippelde gentiaan is vooral te vinden in subalpiene en alpiene graslanden, alpiene heide en struwelen op zure of kleiige bodems, tot op een hoogte van 3000 m, bij voorkeur op plaatsen die tot in het voorjaar met sneeuw bedekt zijn.
Ze komt voor in de bergen van Midden- en Zuid-Europa, voornamelijk in de Centrale en Zuidelijke Alpen, het Tatra-gebergte en het Balkangebergte.
Bronnen, noten en/of referentiesDe gestippelde gentiaan (Gentiana punctata) is een plant uit het geslacht Gentiana (gentianen) die vooral voorkomt in bergachtige streken in Midden- en Zuid-Europa.
De plant is herkenbaar aan zijn rechtopstaande bloemstengels met talrijke grote, trompetvormige, vuilgele, met purperen stippels voorziene bloemen.
Goryczka kropkowana[3] (Gentiana punctata L.) – gatunek rośliny należący do rodziny goryczkowatych. Występuje w Alpach, Sudetach, Karpatach oraz w górach Półwyspu Bałkańskiego[4]. W Polsce jest pospolita w Tatrach i na Babiej Górze[5].
Bylina. Kwitnie od lipca do sierpnia, kwiaty zapylane są przez trzmiele[7]. Rośnie na górskich murawach, trawiastych zboczach i piargach, zawsze jednak na podłożu o odczynie kwaśnym, lub przynajmniej niezasadowym (granit, piaskowiec). W Tatrach podchodzi do wysokości 2500 m n.p.m., główny obszar jej występowania to piętro kosówki i piętro halne. Na Babiej Górze dochodzi aż pod kopułę szczytową[5].. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Ass. Calamagrostietum villosae[8].
W Polsce gatunek objęty jest ścisłą ochroną. Ze względu na swoje lecznicze właściwości bywa wykopywana[5].
Roślina lecznicza. Surowiec zielarski: korzeń goryczki (Radix Gentianae). Zawiera gorycze glikozydowe (m.in. gencjopikrynę, która hydrolizuje do glukozy i gencjogeniny, alkaloidy (m.in. gencjanina), pektyny, fitosterole. Substancje goryczkowe wpływają stymulująco na wydzielanie soków trawiennych w żołądku, przez co pobudzają czynności trawienia i pośrednio wydzielanie żółci. Wpływają przez to ogólnie wzmacniająco na organizm. Stosowane w zaburzeniach trawiennych, braku łaknienia, biegunce, zgadze[9].
Poczta Polska wyemitowała 14 czerwca 1967 r. znaczek pocztowy przedstawiający goryczkę kropkowanę o nominale 3,40 zł, w serii Rośliny chronione. Autorem projektu znaczka był Andrzej Heidrich. Znaczek pozostawał w obiegu do 31 grudnia 1994 r.[10].
Goryczka kropkowana (Gentiana punctata L.) – gatunek rośliny należący do rodziny goryczkowatych. Występuje w Alpach, Sudetach, Karpatach oraz w górach Półwyspu Bałkańskiego. W Polsce jest pospolita w Tatrach i na Babiej Górze.
Назва роду походить від імені ілірійського царя Гентіса, який, за переказами, перший відкрив лікувальні властивості рослин цього роду. Видова назва пов'язана з наявністю темних крапок на пелюстках.
Тирлич крапчастий — цінна лікарська рослина. З лікувальною метою використовують кореневище.
Природні запаси цієї рослини в Україні вичерпані, її занесено до Червоної книги. Тепер трапляються незначні ділянки в кількох місцях у субальпійському поясі на хребтах Чорногора, Свидовець, Ґорґани, Гуцульські Альпи.
Gentiana punctata là một loài thực vật có hoa trong họ Long đởm. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết liên quan Họ Long đởm này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Gentiana punctata là một loài thực vật có hoa trong họ Long đởm. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Gentiana punctata L.
Горечавка точечная (лат. Gentiana punctata) — многолетнее травянистое растение семейства горечавковых.
Растение высотой 20—60 см, с корневищем. Листья противоположные, овальные. Цветки колокольчикообразные, с тёмными точками, в пазухах верхних листьев и на верхушках стеблей почти сидячие. Цветёт в июле - августе.
Растёт в Альпах и Карпатах на склонах, горных лугах, очень редко в зарослях криволесья.
Название рода происходит от имени иллирийские царя Гентиса, который, по преданию, первый открыл лечебные свойства растений этого рода. Видовое название связано с наличием тёмных точек на лепестках.
Горечавка точечная — ценное лекарственное растение. С лечебной целью используют корневище.
Вид занесён в Красную книгу Украины.
Горечавка точечная (лат. Gentiana punctata) — многолетнее травянистое растение семейства горечавковых.
Растение высотой 20—60 см, с корневищем. Листья противоположные, овальные. Цветки колокольчикообразные, с тёмными точками, в пазухах верхних листьев и на верхушках стеблей почти сидячие. Цветёт в июле - августе.
Растёт в Альпах и Карпатах на склонах, горных лугах, очень редко в зарослях криволесья.
Название рода происходит от имени иллирийские царя Гентиса, который, по преданию, первый открыл лечебные свойства растений этого рода. Видовое название связано с наличием тёмных точек на лепестках.
Горечавка точечная — ценное лекарственное растение. С лечебной целью используют корневище.
Вид занесён в Красную книгу Украины.
_(7216014254).jpg)
.jpg)
