Mužák prorostlý (Silphium perfoliatum) je statná, vytrvalá bylina, jediný druh rodu mužák, který v České republice příležitostně vyrůstá. Rostlina je testována jako potenciální zdroj biomasy pro výrobu bioplynu.
Tento dlouhověký druh, stejně jako celý rod, pochází ze Severní Ameriky, kde se přirozeně vyskytuje v údolích okolo řek a jezer. Nejlépe roste v neutrální nebo jen mírně alkalické propustné půdě, která nesmí být trvale zamokřená, vysoká hladina spodní vody způsobuje uhnívání kořínku. Požaduje plné oslunění, vůči letnímu suchu je odolný a dobře snáší i středoevropské klima.
Mužák prorostlý je vytrvalá rostlina, která může mít 6 až 12 přímých dutých lodyh vysokých 180 až 250 cm. Z dlouhého hlavního kořene (sahajícího do hloubky i přes 1 m) se silně větvenými vláknitými oddenky vyrůstají hranaté lodyhy, které jsou vespod silné do 2 cm a bývají po celé délce drsné. Jsou převážně jednoduché a větví se až do latnatého květenství pod vrcholem. Porůstají až 30 cm dlouhými a 15 cm širokými vstřícnými, tmavě zelenými, vejčitě trojhrannými listy s hrubě ozubeným okrajem a zahroceným vrcholem.
Spodní listy jsou řapíkaté a často brzy usychají. Horní jsou přisedlé a vždy dva protistojně jsou bázemi k sobě srostlé tak, že vytvářejí jímku, do které se zachycuje voda z deště nebo ranní rosy. Odtud ji rostlina vstřebává a snáze tak překlenuje období sucha. Horní listy sedící přímo na stonku působí dojmem, jako by je stonek přímo prorůstal, a odtud i druhové jméno "mužák prorostlý". Stonky rostliny po naříznutí či zlomení roní gumovitou pryskyřičnou tekutinu, odtud starší české jméno "smoloroň prorostlá".
Úbory se žlutými kvítky vyrůstají na koncích lodyh a jejich větví a mívají v průměru 3 až 5 cm, na jedné lodyze jich bývá 16 až 20. Uprostřed úboru roste 85 až 150 samčích trubkovitých kvítků a po okraji 15 až 35 samičích jazykovitých s plochými, asi 3 cm dlouhými žlutými ligulami. Zvonkovitý zákrov je složen z odstálých lupenitých listenů v několika řadách. Rostlina kvete uprostřed léta po dobu 1 až 1,5 měsíce. Opylovány jsou létajícím hmyzem s dlouhým sosákem, který v květech nachází pyl i nektar.
Plody jsou světlehnědé ploché dvoukřídlé nažky 10 mm dlouhé, které dozrávají od počátku září až do zámrazu. Hmotnost tisíce semen je 18 až 25 gramů.
Mužák prorostlý se rozšiřuje semeny, která roznáší vítr nebo přívalová voda, a na kratší vzdálenosti rozrůstáním oddenků. Semena, která se dostala do půdy již na podzim, většinou vyklíčí až po stratifikaci na jaře, nejlépe klíčí z hloubky 1 až 3 cm. V prvém roce jsou semenáče poměrně choulostivé, požadují dostatek vláhy a světla, kvést začínají až druhým rokem. Životnost rostliny se předpokládá 20 a více let.
Nové rostliny vzniklé z rozrůstajících se oddenků vytvářejí shluky rostlin, které se v dalších létech osamostatňují, jejich kořenová propojení zanikají. Lze je úspěšně množit i dělením těchto trsů s téměř 100% úspěšností.
V evropských zemích byl mužák prorostlý v minulosti ojediněle vysazován jako ozdobná rostlina, později se začal uměle pěstovat na území bývalého Sovětského svazu jako netradiční pícnina kterou lze kosit dvakrát ročně. V současnosti je v některých státech, např. v Německu, vysazován zkušebně jako perspektivní energetická plodina pro výrobu bioplynu. Také v Česku se již 20 let pokusně pěstuje.
Občas uniká do volné krajiny kde se chová invazně, rychle se šíří a na "svém území" zcela potlačuje původní floru, vytváří jednodruhové kolonie, jedná se o dlouhověkou rostlinu schopnou až 25 let růst na stejném stanovišti. Na území nynější ČR byl tento neofyt v přírodě prvně pozorován již v roce 1885.
Odvar z kořené má léčebné účinky, severoamerickými indiány byl vnitřně užíván proti horečce, pocení i proti ranní nevolnosti, k léčbě jater, sleziny a při bolesti zad i hrudníku.
Porost mužáku prorostlého
Úbor
Jímka tvořená srostlými listy
Obrázky, zvuky či videa k tématu mužák prorostlý ve Wikimedia Commons
Mužák prorostlý (Silphium perfoliatum) je statná, vytrvalá bylina, jediný druh rodu mužák, který v České republice příležitostně vyrůstá. Rostlina je testována jako potenciální zdroj biomasy pro výrobu bioplynu.
Die Durchwachsene Silphie (Silphium perfoliatum) ist eine in Nordamerika beheimatete Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie ist eine ausdauernde und mehrjährige Pflanze, die aufgrund ihrer großen Biomasseproduktion als Energiepflanze angebaut werden kann.
Die Durchwachsene Silphie erreicht eine Wuchshöhe von bis zu drei Metern.[1] Sie besitzt vierkantige Stängel mit weiten Internodien. Die Blätter sind mittelgrün, am Blattrand gezähnt, ungeteilt, lanzettlich, gegenständig und behaart. Auffällig dabei sind die am Stängel verwachsenen Blattpaare, die auf diese Weise kleine „Becher“ bilden, in denen sich Tau- und Regenwasser sammelt. Dieses Merkmal führt zu dem im englischen Sprachraum verbreiteten Namen cup plant, zu Deutsch „Becherpflanze“. Durch diese Eigenschaft ist die Durchwachsene Silphie an Trockenstandorte angepasst, da sie den Wasservorrat in Trockenzeiten für sich nutzen kann. Die Blütenstände enthalten (wie bei den meisten Korbblütlern) Röhren- und Zungenblüten. Die Zungenblüten sind gelb. Die Blütenstände sind einzeln, endständig, 6 bis 8 cm groß und im Verhältnis zu der beachtlichen Wuchshöhe relativ klein. Die Blütezeit erstreckt sich von Juli bis September. Die Vermehrung erfolgt über Samen, Aussaat ab April, längere Kühlphasen zur Keimung sind dabei günstig. In der Landwirtschaft wird mitunter die Pflanzung kräftiger Jungpflanzen bevorzugt, da die Aussaat bei intensiver Kultur nicht ganz so problemlos verläuft und oft zu Fehlstellen im Bestand führt.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14.[2]
Die Durchwachsene Silphie stammt aus der gemäßigten Klimazone Nordamerikas und ist in den östlichen Bundesstaaten der USA sowie Kanadas verbreitet.
In Deutschland wird sie von einzelnen Landwirtschaftsbetrieben als Futter- und Silagepflanze angebaut. Bei Kleingärtnern ist sie durch ihren extensiven Anbau und die Langlebigkeit als Nutzpflanze beliebt. Ebenso bei Imkern, da Korbblütler für Bienen und andere Insekten interessant sind. Für Haustiere wie Kaninchen, Meerschweinchen, Schafe oder Ziegen eignet sie sich hervorragend als Grünfutter.
Die Durchwachsene Silphie wird als potenzielle Energiepflanze angesehen und ist vor allem aufgrund ihrer Anpassung an trockene Standorte interessant, da sie, anders als etwa Mais, ihre Feuchtigkeit nicht nur aus dem Boden, sondern auch aus den Blattbechern beziehen kann. Zudem zeichnet sie sich durch eine hohe Biomasse und eine hohe Biogasausbeute aus, die mit Energiemais vergleichbar sind. So produziert die Durchwachsene Silphie im Anbau ab dem zweiten Jahr zwischen 13 und 20 Tonnen Biomasse pro Hektar Anbaufläche. Bei Versuchen in Thüringen wurden Erträge von 18 bis 28 t Trockenmasse ab dem zweiten Standjahr erreicht.[3]
Da die Durchwachsene Silphie in Nordamerika in mit mitteleuropäischen Klimaverhältnissen vergleichbaren Gebieten vorkommt und längere Kälteperioden schadlos übersteht,[4] lässt sie sich auch in Europa problemlos anbauen. Dabei lässt sie sich über einen Zeitraum von mindestens zehn Jahren regelmäßig beernten. Die Mehrjährigkeit der Silphie bietet weitere Vorteile gegenüber dem Mais. Durch die Beschattung des Bodens durch das Blattwerk werden ab dem zweiten Anbaujahr keine Herbizide benötigt. Zudem wird eine Bodenerosion weitgehend vermieden.[5] Auch eine Düngung ist ab dem zweiten Anbaujahr nicht mehr notwendig.[6]
Allerdings sind die Kosten im ersten Pflanzjahr relativ hoch. Eine Direktsaat nach heutigem Stand der Technik wird nicht empfohlen, da die Jungpflanzen noch nicht konkurrenzstark genug gegenüber Unkräutern sind. Stattdessen wird eine Pflanzung vorkultivierter Jungpflanzen empfohlen. Auch dann ist im ersten Jahr eine Unkrautbekämpfung notwendig, da die Pflanzen zunächst nur eine Blattrosette am Boden ausbilden und weiterhin konkurrenzschwach sind. Seit 2014 ist die Zulassung für das Herbizid Stomp Aqua (Wirkstoff: Pendimethalin) auf die Durchwachsene Silphie erweitert worden.[7] Trotzdem müssen Unkräuter in der Regel noch mit einer Maschinenhacke bekämpft werden.[8] Die hohen Kosten im ersten Anbaujahr stellen bisher eine Barriere für den Anbau in der Praxis dar, auch wenn diese durch die geringen Kosten in den Folgejahren und die lange Nutzungsdauer ökonomisch wenig ins Gewicht fallen.
Auf einer Fläche mit Durchwachsener Silphie, die als im Umweltinteresse genutzte Fläche ausgewiesen[9] ist, dürfen Pflanzenschutzmittel (ausgenommen im ersten Jahr) und mineralische Düngemittel nicht eingesetzt werden ( der Direktzahlungen-Durchführungsverordnung).
Neuere Forschungen ergaben, dass eine Mischsaat mit Mais im ersten Jahr erfolgversprechend sein könnte. Demnach erbringt der Mais in diesem Jahr ca. 75 % seines Ertrages in Monokultur und kompensiert damit den Umstand, dass die Silphie im ersten Jahr nur einen sehr geringen Ertrag bringt. Damit kann im Gegensatz zu einer reinen Silphiekultur auch im ersten Jahr eine Ernte eingefahren werden. Ab dem zweiten Jahr wird dann nur noch die Silphie geerntet.[10]
Die Durchwachsene Silphie gilt als gute Bienenweide. Sie blüht von Juni bis September und damit in einer Zeit, in der Honigbienen nicht mehr allzu viel Nektar finden. Die jährlichen Honigerträge können mehr als 150 kg/ha betragen.[10]
Die Durchwachsene Silphie wird zudem als guter Rohstoff zur Papierherstellung betrachtet. Anders als Bäume braucht die Silphie nur ein Jahr, um nachzuwachsen. Allerdings ist Papierproduktion alleine mit Fasern der Silphie mit Stand 2021 noch nicht möglich, es wird weiterhin auch Zellstoff aus Holzfasern benötigt.[11][12]
Die Durchwachsene Silphie (Silphium perfoliatum) ist eine in Nordamerika beheimatete Pflanzenart aus der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie ist eine ausdauernde und mehrjährige Pflanze, die aufgrund ihrer großen Biomasseproduktion als Energiepflanze angebaut werden kann.
D'Duerchwuesse Silphie[1] (Silphium perfoliatum) ass eng Planz aus der Famill vun den Asteraceae, déi an Nordamerika heemesch ass. Et ass eng ausdauernd Planz déi all Joer blitt. Wéinst hirer grousser Produktioun vu Biomass ass geplangt si an der Landwirtschaft als Energieplanz ze kultivéieren.
D'Duerchwuesse Silphie ka bis 3 Meter grouss ginn. Hir Blieder si gezackt, ongedeelt, lanzettfërmeg, si sti géigestänneg um véierkantege Still a si behoert. Opfälleg sinn déi Blieder déi jee zu zwee um Still sëtzen a sou e klenge Becher formen, an deem sech Reewaasser an och Da sammelt. Am Englesche gëtt d'Planz duerfir och nach cup plant (Becherplanz) genannt. Déi Duerchwuesse Silphie kann hire Waasserproviant an Drécheperioden ausnotzen an ass sou un de Wuesstum op dréchene Standuerter ugepasst. D'Bléiekäpp si 6 bis 8 cm grouss a stinn eenzel op der Spëtzt vun hirem Still. D'Planze bléie vu Juli bis September. D'Bléiekäpp bestinn, wéi bei deene meeschten Asteraceeën, aus Rouer- an Zongebléien. D'Zongebléie si giel. An der Natur reproduzéiert d'Planz sech ausschliisslech iwwer de Som.
An der Landwirtschaft gi meeschtens, amplaz vum Som, kräfteg jong Planze gesat, dat well nom Séinen net all Somkäre keimen an doduerch en ze vill héijen Ausfall entsteet.
D'Duerchwuesse Silphie ass heemesch an de gemässegte Klimazone vun Nordamerika, wou s'am Oste vun den USA an a Kanada verbreet ass.
An der Landwirtschaft gëtt s'als Fudderplanz kultivéiert a gëtt entweder direkt oder als Silo verfiddert. Bei de Gäertner ass se wéinst hire grousse giele Bléiekäpp beléift. Fir d'Hausdéiere wéi d'Kanéngercher, d'Mierschwéngercher, d'Schof an d'Geesse gëtt se gewéinlech als Gréngfudder gebraucht. Vun de Beienziichter gëtt se gär als Liwwerant vun Nektar a Polle geséint.
D'Duerchwuesse Silphie gëllt als potenziell Energieplanz. Si ass besonnesch interesant well si hir Fiichtegkeet net nëmmen, wéi z. B. de Mais, aus dem Buedem, mee och aus hire Blatbecheren zitt. Si kann also och op (relativ) dréchene Biedem kultivéiert ginn. Dobäi kënnt, datt si eng grouss Biomass produzéiert, déi en héije Rendement an der Produktioun vu Biogas garantéiert.
Vu Virdeel ass och, datt si ausdauernd wiisst a sou iwwer wéinstens 10 Joer ausgenotzt ka ginn (de Mais iwwer nëmmen ee Joer). Aner Virdeeler am Verglach mam Mais sinn datt d'Blieder de Buedem am Schiet halen, an duerfir vum zweete Joer u keng Herbizide méi néideg sinn; och gëtt d'Erosioun vum Buedem reduzéiert.
2015 gouf zu Lëtzebuerg déi Duerchwuesse Silphie fir d'éischt groussflächeg op engem Aker zu Houfelt geplanzt, deen dem Cliärrwer Beieveräin gehéiert. D'Silphie goufe mat der Hand vun enger Zalotesetzmaschinn aus gesat. Hier Bléie si geduecht fir d'Hunnegbeien an aner Insekte mat Nektar a Pollen ze versuergen.[2]
D'Duerchwuesse Silphie (Silphium perfoliatum) ass eng Planz aus der Famill vun den Asteraceae, déi an Nordamerika heemesch ass. Et ass eng ausdauernd Planz déi all Joer blitt. Wéinst hirer grousser Produktioun vu Biomass ass geplangt si an der Landwirtschaft als Energieplanz ze kultivéieren.
Silphium perfoliatum, the cup plant[2] or cup-plant, is a species of flowering plant in the family Asteraceae, native to eastern and central North America. It is an erect herbaceous perennial with triangular toothed leaves, and daisy-like yellow composite flower heads in summer.[3]
The specific epithet perfoliatum means "through the leaf."[4]
There are two varieties:-
Silphium perfoliatum grows in sandy moist bottom lands, floodplains, near stream beds, in or adjacent to open woodland.[7] Currently, it can be found in the following states: USA (AL, AR, CT, GA, IA, IL, IN, KS, KY, LA, MA, MD, ME, MI, MN, MO, MS, NC, ND, NE, NJ, NY, OH, OK, PA, SD, TN, VA, VT, WI, WV), CAN (ON, QC) [9]
Silphium perfoliatum is listed as a threatened species in Michigan,[10] but is listed as a prohibited and highly invasive plant species in New York State.[11]
The typical height of S. perfoliatum plant ranges from 1–2.5 m (3–8 ft). The stem is stout, smooth, slightly hairy (glabrous) strongly 4-angled square, like mint plants.[8] The leaves are opposite, toothed and ovate.[12] The petioles are widely winged and fused around the stem, forming a cup. The first flower develops on the tip of the main stem, then more flowers develop on side branches.[7]
The flowers, which appear from midsummer to autumn (fall),[8] look very similar to sunflowers, but are a lot smaller; measuring about 2.5 cm in diameter, with golden yellow ray florets. In the middle of the flower there are small, sterile, tubular disk florets,[6] which are structurally bisexual, but the stamens are the only fertile part, and they do not produce seeds. The corollas are tubular, 5-toothed, and the style is undivided.[13]
The ray florets have female characteristics,[7] and eventually develop to become thin brown achenes with a marginal wing utilized for wind dispersal. Insect pollinators including bees, butterflies, and skippers help to cross-fertilize flowers to produce seeds. 20 to 30 seeds are created in each flower head. Each seed is about 9 to 15 mm long, 6–9 mm wide, flattened in shape, with a thickness of 1 mm.[7]
Silphium perfoliatum is able to establish colonies due to its central taproot system and shallow rhizomes. A multi-rhizomed clone originating from a single seed is believed to be 15 years old. The roots found in botanical gardens have been estimated to be more than 50 years old.[14] S. perfoliatum has an extensive root system and does not transplant well except when very young.[7]
Silphium perfoliatum's metabolic pathway is the C3 carbon fixation. This plant is highly adapted to endure extreme weather and inhospitable conditions. For example, during the winter, the roots remain dormant and can survive temperatures as low as −30 °C (−22 °F). Its optimal growing temperature is 20 °C (68 °F).[7]
Silphium perfoliatum is considered a potential energy crop plant, especially because it has low demands on the climate, the soil and previous crop and produces high amounts of biomass. Based on the results of the Thuringian State Institute of Agriculture the plant can be an alternative plant for biogas production.[15] The annual biomass yields are very different according to the present literature: In the second cultivation year S. perfoliatumcan grow from 13 to 20 tons of biomass per hectare, an experiment done in Thüringen, Germany even showed that 18 to 28 tons of dry weight per hectare are possible.[16]
In Germany, the arable cultivation of S. perfoliatum is becoming increasingly widespread for biogas production.[17] Its invasive potential for Mid European countries is considered as low, but a spread through wind, birds and harvesting machines is possible. One has to be especially careful when growing S. perfoliatum near moving bodies of water, so that it cannot spread and germinate on river banks like Buddleja davidii does. This could be a potential problem, because these ecosystems are very sensitive.[18]
Due to low germination rate of 15-20% with untreated seeds S. perfoliatum is usually planted as seedling. This is the reason for high investment costs in establishing the crop. Furthermore, there is no yield in the first planting season as S. perfoliatum is only harvested from the second year on.[19] In Germany, seeding time to obtain an acceptable seedling development is in the beginning of May. The highest biomass yield is achieved with 10 cm × 50 cm (within-row spacing: 10 cm; distance between the rows: 50 cm). In European climate conditions the planting of seedlings is typically carried out at the end of May, or the beginning of June with planting machines from the vegetable and gardening industries. Low plant density (50 cm × 75 cm, 75 cm × 75 cm) can give a higher yield in the first harvestable year compared to the higher plant densities (50 cm × 50 cm). In the second harvestable year, they are similar, regardless of the plant density.[20]
In order to avoid reduced yields in the first year a possible solution could be sowing S. perfoliatum in combination with corn. Three quarters of usual corn yields can be achieved in the first year and S. perfoliatum can establish after corn harvest, achieving its full potential in the following year.[21]
The fertilisation of S. perfoliatum should take place as early as possible in the year. This minimizes damage to the lap shoots from driving over them. S. perfoliatuma needs about 1 kg N to form 1 dt of dry matter. Depending on the expected yield, the fertilization per vegetation period is 130 – 160 kg N/ha. The fertilization of the following nutrients also depends on the expected yield. With an expected yield of 150 dt/ha, S. perfoliatum requires the following quantities of nutrients:[22]
- Phosphorus: 25 kg/ha
- Potassium: 150 kg/ha
- Magnesium: 50 kg/ha
- Calcium: 200 kg/ha
Other tests show that fertilization is no longer necessary from the second year onwards. This shows that fertilization depends strongly on the expected yield. With a higher weighting of the ecological effects of the crop, the fertilization can be omitted. When used as an alternative to corn (biogas production), the aim is to achieve the highest possible biomass yield and fertilization is therefore necessary.[23]
Silphium perfoliatum are known to be disease and herbivory resistant, although established plants can be affected by the fungus Sclerotinia. However, this depends on the size of the area it is grown on, the growing conditions as well as the crop grown before the cup plant. Crops which are very susceptible to Sclerotinia sclerotiorum and therefore should not be cultivated previous to S. perfoliatum are rape seed and sunflowers.[24] Even if S. perfoliatum show signs of Sclerotinia, they can recover from the fungus infection the following year. The university of Bayreuth does not mention any relevant fungal of bacterial infections at all in their research on the cup plant.[25]
Eggs of the gall wasp are deposited within the stems of this plant. Consequently, the developing larvae feed within the stems. American Goldfinches feed on the seeds of S. perfoliatum and drink the water collected by the “cups” on the stems. As cup plants are able to form dense colonies, they provide a good shelter for birds. Herbivores such as cattle and sheep will eat the leaves of the plant, especially those of young plants.[26]
Some farmers are hesitant to grow this plant, because S. perfoliatum can not be harvested in the first year of cultivation. This issue can be solved by intercropping it with corn in the first year, which can be harvested for biogas production too or for animal feed. Also, S. perfoliatum should be cultivated for at least five years to amortize the initial costs.[36][37]
Although in North America it is a native plant, the cup plant has been declared invasive in several States in the US.[38][39][40] Therefore, its invasiveness is in active discussion, especially when considering it as a potential biofuel crop.
To establish potential invasiveness, there is the Weed Risk Assessment (WRA), which can be modified for the local environment and be used to evaluate the potential invasiveness of species proposed as biofuels and to evaluate whether the traits selected for in biofuel species might predispose them to be invasive. There is the Australian- and the US-WRA.[41] The cup plant, S. perfoliatum, has not been assessed yet. However, desirable traits for biofuels tend to overlap with those of invasive species, such as high productivity, low input requirements, and wide habitat breadth [42] (Raghu et al., 2013). S. perfoliatum fits these criteria, but because generatively reproduced seeds have low germination rates, one could hypothesize that the potential invasiveness is relatively small and that the spread of S. perfoliatum can be contained. Furthermore, one could harvest before the seeds reach their full maturity.
Although its use as an energy crop prevails, S. perfoliatum can also be used as a fodder plant thanks to its ingredients. S. perfoliatum contains amino acids, carbohydrates (inulin in rhizomes), L-ascorbic acid, terpenes with essential oils, triterpene saponins, carotenoids, phenolic acid, tannins, and flavonoids.[43] The cup plant is considered to have a high feed value for meat and milk producing farm animals because of its longevity and high protein levels.[7] S. perfoliatum can be stored as silage. It is recommended to harvest the plant twice a year. Otherwise, the stem gets too tough due to the high content of fibre. The high water content at the first cutting in June is not a problem when letting the plant wilt shortly.[44]
The blooming period of S. perfoliatum takes eight or more weeks. The long blooming period and abundance of flowers provides a rich source for bees and the cultivation of honey.[45] The honey is rich in fructose and crystalizes therefore only slowly.[46] 150 kg honey per hectare and year are reported as a possible yield from a cup plant field.[47]
S. perfoliatum produces a resin that has an odor similar to turpentine.[48] The plant contains a gum and resin; the root has been used medicinally.[4] The resin has been made into chewing gum to prevent nausea and vomiting.[6] Native Americans would cut off the top of the plant stalk and collect the resinous sap that was emitted from the plant. The resin was used for a chewing gum to freshen the breath. The Winnebagos Tribe believed that a potion made from the rhizome would provide supernatural powers. The people belonging to the tribe would drink this potion before hunting.[6] The people of the Chippewas tribe used the root extract for back and chest pains, to prevent excessive menstruation, and to treat lung hemorrhage.[49] During the spring, the tender young leaves were cultivated as an acceptable food source by cooking or a salad.[6]
The powdered form of S. perfoliatum has diaphoretic and tonic properties. It can help alleviate the symptoms of fevers, dry cough, asthma, spleen illness, heart and liver disease. The extract from the leaves of the plant has shown to lower cholesterol and triglycerides levels in blood. Studies show that the presence of phenolic acids is responsible for the species’ antiseptic activity to stimulate generation of IgG and IgM antibodies. In addition, it stimulates bile production of the gall bladder.[50]
The flowers of S. perfoliatum make it an attractive plant for many pollinators, the seeds along with the "cups" of water, formed along the stems, are attractive to birds as a food and water source. During the 1750s, the species was introduced to the United Kingdom and the Soviet Union, and has been prized as an ornamental plant since. It was named in 1759 by Carl Linnaeus.[7] In the UK it has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[51][52]
Silphium perfoliatum is sold by a good number of native plant nurseries and some specialty nurseries in the US and Canada; rarely in conventional nurseries. It is often used in prairie and native meadow restorations and in native, naturalistic landscapes and gardens; only infrequently in conventional landscapes and gardens by landscape designers and architects that know of it as a unique looking perennial. A large patch was planted at Millennium Park in Chicago, Illinois, near the Lurie Garden, in 2010. In gardening and landscaping it is best used in groups and not individually, as it is so vertical and the flower stalks are more likely to fall over when grown singularly.
_Aug13@06.jpg)
_Aug13@06.jpg)
.jpg)
{{cite book}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link) Silphium perfoliatum, the cup plant or cup-plant, is a species of flowering plant in the family Asteraceae, native to eastern and central North America. It is an erect herbaceous perennial with triangular toothed leaves, and daisy-like yellow composite flower heads in summer.
The specific epithet perfoliatum means "through the leaf."
There are two varieties:-
Silphium perfoliatum var. connatum Silphium perfoliatum var. perfoliatum.Silphium perfoliatum, ou la Silphie perfoliée[1],[2] est une vivace indigène dans la moitié est de l'Amérique du Nord absente du Québec et des Maritimes avant l'arrivée des Européens. C'est une plante herbacée vivace dont la taille peut atteindre 2,75 m.
Taille de 90 cm à 2,75 m, fleur de 5 à 10 cm de diamètre. Capitules jaunes à disques plat entouré de ligules pétaloïdes, en bouquets lâches, au sommet d'une tige quadrangulaire; feuilles opposées, ovales, dentées, celles du haut engainant la tige.
Prairies humides, bois clairs, berges. La silphie perfoliée préfère le soleil et un sol toujours au moins un peu humide poussant, dans la nature, dans les fossés et le long des cours d'eau. Malgré cela, elle tolère bien quelques semaines de sécheresse. Elle se plaît dans presque tous les sols glaiseux, sablonneux ou limoneux. Il s'agit d'une plante essentiellement pérenne, on en trouve des spécimens de plus de 50 ans dans certains jardins[3].
Juillet à septembre au Québec. La longue floraison et l'abondance de fleurs mellifères fournissent une riche source de nectar pour les abeilles.
Il existe plusieurs variétés de Silphie, dont une grande partie sont des plantes ornementales. D'autres variétés plus rares sont exploitées par le monde agricole. Cette culture fréquente en Allemagne reste confidentielle en France jusqu'en 2018. Plusieurs centaines d' hectares vont être semés en 2020. La mise en place se fait la plupart du temps en association avec du maïs afin de ne pas perdre la première année d'exploitation, selon une méthode de semis spécifique. La récolte se fait selon la même méthode que pour du maïs.
La silphie perfoliée fleurit de juin à septembre. Le potentiel mellifère de cette plante dépasse 100 kg de miel par hectare[réf. souhaitée]. De plus la densité de la Silphie lui permet d' abriter le petit gibier, faisant office de niche naturelle[réf. souhaitée]. L'intérêt de cette plante est maximal dans les ZNT (zones de non traitement) et les zones proches des habitations car sa rusticité lui permet de se passer de traitements chimiques.
La Silphie perfoliée possède un pouvoir méthanogène très important et comparable à celui du maïs[réf. souhaitée]. Sa pérennité et cette caractéristique lui confèrent un intérêt économique et écologique unique. Il faut 5 années pour amortir les coûts de plantation initiaux.[4],[5]
Bien que native d'Amérique du Nord, elle a le statut de plante invasive dans plusieurs états aux Etats-Unis.[6],[7],[8]. Le potentiel invasif fait débat, tout particulièrement dans le cadre de cultures pour la méthanisation.
Silphium perfoliatum, ou la Silphie perfoliée, est une vivace indigène dans la moitié est de l'Amérique du Nord absente du Québec et des Maritimes avant l'arrivée des Européens. C'est une plante herbacée vivace dont la taille peut atteindre 2,75 m.
Skålört (Silphium perfoliatum) är en växtart i familjen korgblommiga växter från östra Nordamerika. Skålört odlas som trädgårdsväxt i Sverige.
Flerårig storväxt ört som kan bli upp till två meter hög. Stjälkarna är fyrkantiga, släta, till håriga eller sträva. Bladen bildar rosetter vid basen, stjälkbladen är motsatta eller i sällsynta fall, tre kransställda, lansettlika eller äggrunda, 2–41 × 0.5–24 cm med mer eller mindre tvät avhuggen bladbas och spetsig spets. De är sträva eller något håriga, enkla och helbräddade, tandade eller dubbeltandade. Blomkorgarna har holkfjäll i 2-3 serier, de yttre trycker sig mot korgen. Strålblommorna är 17-35 medan diskblommorna är 80-200, båda gula.
Två varieteter kan urskiljas:
var. perfoliatum
var. connatum (L.) A.Cronquist
Skålört (Silphium perfoliatum) är en växtart i familjen korgblommiga växter från östra Nordamerika. Skålört odlas som trädgårdsväxt i Sverige.
Flerårig storväxt ört som kan bli upp till två meter hög. Stjälkarna är fyrkantiga, släta, till håriga eller sträva. Bladen bildar rosetter vid basen, stjälkbladen är motsatta eller i sällsynta fall, tre kransställda, lansettlika eller äggrunda, 2–41 × 0.5–24 cm med mer eller mindre tvät avhuggen bladbas och spetsig spets. De är sträva eller något håriga, enkla och helbräddade, tandade eller dubbeltandade. Blomkorgarna har holkfjäll i 2-3 serier, de yttre trycker sig mot korgen. Strålblommorna är 17-35 medan diskblommorna är 80-200, båda gula.
Två varieteter kan urskiljas:
var. connatum - stjälkarna är kala eller något sträva, korgskaften kala. Endast östra USA. var. perfoliatum - stjälkar kala, håriga eller sträva. Korgskaften är sträva eller håriga.Silphium perfoliatum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1759.[1]
Silphium perfoliatum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1759.
串叶松香草（学名Silphium perfoliatum L.）是一种多年生草本植物，菊科，松香草属。原产于北美洲的草原，俗称“杯草（Cupweed）”，后被朝鲜从加拿大引入，作为牧草推广栽培。中国于1979年由平壤中央植物园引入，在全国推广，目前在北京、山西、吉林、湖北等地都有栽培。
串叶松香草（学名Silphium perfoliatum L.）是一种多年生草本植物，菊科，松香草属。原产于北美洲的草原，俗称“杯草（Cupweed）”，后被朝鲜从加拿大引入，作为牧草推广栽培。中国于1979年由平壤中央植物园引入，在全国推广，目前在北京、山西、吉林、湖北等地都有栽培。
.jpg)
