Leaves and stem turn purplish in autumn. Siliquae 15-22 mm long, usually 1 mm broad., slender on up to 20 mm long pedicels, spreading; valves smooth glabrous; seeds uniseriate, c. 0.8 mm long, with c. 100 polygonal depressions on each face.
Potočnice drobnolistá (Nasturtium microphyllum) je rostlina která má sice kořeny zapuštěné v půdě, ale její lodyhy často plavou po vodní hladině. Tato v České republice se jen vzácně vyskytující mokřadní až vodní rostlina je druh z rodu potočnice, kde je zařazena do okruhu potočnice lékařské Nasturtium officinale agg.
Druh roste zejména v Evropě severozápadní, do střední a jižní zasahuje pouze mozaikovitě, stejně jako na sever Afriky. Druhou z oblastí původního rozšíření jsou horská území Středního východu. Zavlečen byl do Severní a Jižní Ameriky, východních oblasti Afriky, do Japonska, Austrálie a na Nový Zéland i Havaj.
V Česku, které leží na okraji evropského rozšíření, roste jen na Střední Moravě na třech místech: v Malém rybníku který je součásti NPP Hrdibořické rybníky v okrese Prostějov, u obce Bedihoště vzdálené asi 5 km od Prostějova a na Tovačovských jezerech ležících jihovýchodně od města Tovačov v okrese Přerov.
Potočnice drobnolistá se nejčastěji vyskytuje u bažinatých břehů vodních nádrží nebo příkopů s čirou, pozvolna tekoucí sladkovodní nebo mírně brakickou vodou bohatou na živiny, roste tam na vrstvě bahna, jílu, písku nebo tlejících rostlin. Někdy se objevuje i na vlhkých, silně podmáčených loukách okolo pramenišť. Prospívá ji spíše voda obohacená vápníkem, vyžaduje nezastíněné stanoviště.
Vytrvalé, holé nebo jen řídce pýřité rostliny s 30 až 70 cm dlouhými, rýhovanými lodyhami které jsou po vodě poléhavé a jen na koncích vystoupavé a v uzlinách schopné zakořenit. Lodyhy jsou střídavě porostlé úzkými, eliptickými až obvejčitými lichozpeřenými listy 5 až 10 cm dlouhými. Skládají se ze 2 až 4 párů slabě dužnatých lístků po obvodě obvykle mělce vroubkovaných až celokrajných, koncový lístek je vždy větší. Lístky zelené barvy dostávají k podzimu červený či bronzový nádech.
Oboupohlavné čtyřčetné květy na stopkách a bez listenů vytvářejí hroznovité květenství které se během zrání plodů prodlužuje. Podlouhlé kališní lístky asi 3 mm dlouhé jsou zelené a po obvodě světle lemované, vnější jsou někdy u báze vakovitě nafouklé. Bílé podlouhlé a na vrcholu zaoblené korunní lístky mívají délku okolo 5 mm. Šest čtyřmocných tyčinek nese žluté prašníky, semeník obsahuje okolo 35 vajíček. Květy rozkvétají v červnu až srpnu, nabízejí hodně pylu a jsou opylovány převážně entomogamicky.
Plody jsou úzké, vzhůru prohnuté šešule válcovitého tvaru, obvykle 18 až 22 mm dlouhé a jen do 2 mm široké, které rostou na běžně 12 až 15 mm stopkách rovnovážně od vřetene odstálých. Pukající šešule obsahují drobná, červenohnědá, zploštělá semena, asi 1 mm velká, uspořádaná v jedné řadě. Semena mají síťované osemení čítající asi 100 až 200 ok na jedné straně.
Rostliny se mohou poměrně rychle rozmnožovat vegetativně úlomky lodyh které v kolénkách vypouštějí kořínky nebo generativně semeny rozšiřovanými hlavně vodou.
Oktoploidní potočnice drobnolistá se i Česku kříží s podobnou tetraploidní potočnici lékařskou, takto jen ojediněle vzniká v ČR vzácná hexaploidní potočnice zkřížená (Nasturtium ×sterile) která nevytváří plodná semena. Potočnice zkřížená bývá (v krajinách s příznivějšími podmínkami pro růst) vegetativně množená a konzumována jako salát.
Potočnice drobnolistá se velmi podobá (vyjma ploidie) potočnici lékařské která se v přírodě České republiky přece jen vyskytuje častěji. Lze je morfologicky rozlišit s tím, že potočnice lékařská má kratší a hrubší šešule a kratší stopky na kterých vyrůstají, semena jsou v nich uložena ve dvou řadách a na povrchu semen má síťované osemení jen s 25 až 50 oky.
Tento druh rostoucí v mírném a subtropickém pásmu všech světadílů se nevyskytuje všude se stejnou intenzitou. Zatímco na Havaji a ve Francouzské Polynésii je považován za invazní druh, v České republice je vzhledem k minimálnímu a stále klesajícímu množství kvetoucích rostlin považován "Seznamem zvláště chráněných druhů rostlin" stanoveném vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb., stejně jako "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012, za druh kriticky ohrožený (§1) a (C1t). Na Slovensku např. neroste vůbec.
Porost potočnice drobnolisté
Šesule potočnice drobnolisté
Obrázky, zvuky či videa k tématu potočnice drobnolistá ve Wikimedia Commons
Potočnice drobnolistá (Nasturtium microphyllum) je rostlina která má sice kořeny zapuštěné v půdě, ale její lodyhy často plavou po vodní hladině. Tato v České republice se jen vzácně vyskytující mokřadní až vodní rostlina je druh z rodu potočnice, kde je zařazena do okruhu potočnice lékařské Nasturtium officinale agg.
Die Kleinblättrige Brunnenkresse (Nasturtium microphyllum) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
Die Kleinblättrige Brunnenkresse wächst als ausdauernde krautige Pflanze mit Wuchshöhen von (10 bis) 20 bis 100 (bis 180) Zentimeter. Die oberirdischen Pflanzenteile sind kahl oder schwach flaumig behaart. Die fleischigen und hohlen Stängel sind im unteren Bereich niederliegend und verzweigen sich an den unteren Internodien zu aufsteigenden oder manchmal flutenden Trieben.
Die wechselständig angeordneten Laubblätter gliedern sich in Blattstiel und Blattspreite. Der Blattstiel ist nicht geflügelt, aber an seiner Basis oft geöhrt. Die unpaarig gefiederte Blattspreite besitzt (drei bis) fünf bis neun (bis elf) Blattfiedern. Diese ist bei einer ungeflügelten Blattrhachis (1,5 bis) 2,5 bis 10 (bis 15) Zentimeter lang. Die seitlichen, sitzenden oder gestielten Blättchen sind kleiner als die fast kreisförmigen oder breit elliptischen bis länglichen Endblättchen. Die letzteren sind (0,6 bis) 1,5 bis 3,5 (bis 4,5) Zentimeter lang und (4 bis) 8 bis 20 (bis 25) Millimeter breit, am Spreitengrund stumpf, keilförmig oder fast herzförmig; der Blattrand ist wellig oder ganzrandig und das obere Ende ist stumpf. Nebenblätter sind nicht vorhanden.
Die Blütezeit reicht von Jänner bis August. Die Blüten stehen in traubigen Blütenständen zusammen, die in der Fruchtreife verlängert sind. Die (7 bis) 9 bis 21 (bis 25) Millimeter langen Blütenstiele sind absteigend, gerade oder manchmal etwas zurückgebogen.
Die zwittrigen Blüten sind vierzählig und radiärsymmetrisch. Die vier freien in zwei Kreisen stehenden Kelchblätter weisen eine Länge von 2,5 bis 4 Millimeter und eine Breite von 1 bis 1,5 Millimeter auf. Die vier freien, weißen oder rosa Kronblätter sind 4 bis 6 Millimeter lang und 1,5 bis 3 Millimeter breit, spatelförmig oder verkehrt-eiförmig mit abgerundetem oberen Ende. Die sechs in zwei Kreisen stehenden Staubblätter bestehen aus 2,5 bis 3,5 Millimeter langen Staubfäden und gelben, 0,7 bis 1 Millimeter langen Staubbeuteln. In jedem oberständigen Fruchtknoten gibt es 30 bis 38 (selten bis 40) Samenanlagen.
In den 14 bis 30 Millimeter langen und 1 bis 2 Millimeter breiten Schoten sind die Samen einreihig angeordnet. Die rotbraunen Samen sind eiförmig mit einer Länge von (0,8 bis) 1 bis 1,2 Millimeter und einem Durchmesser von (0,6 bis) 0,7 bis 0,8 (bis 0,9) Millimeter. Die Samenoberfläche besitzt durch (75 bis) 100 bis 150 (bis 175) mehreckige Flecken auf jeder Seite eine netzartige Struktur.
Die Chromosomenzahl der Kleinblättrigen Brunnenkresse beträgt 2n = 64.[1]
Die ursprüngliche Heimat der Kleinblättrigen Brunnenkresse liegt in Europa,[2] im nordwestafrikanischen Marokko, im westasiatischen Iran und Afghanistan sowie im nördlichen Pakistan und nordwestlichen Indien. Als Neophyt eingeführt wurde sie auf dem amerikanischen Kontinent, im Jemen, Japan, Australien und Neuseeland.[3]
Sie wird in einigen Bundesländern Deutschlands als gefährdet betrachtet und in den jeweiligen Roten Listen der Länder geführt.[4] Auch die Schweizer Vorkommen werden als gefährdet bezeichnet.[5] Die Vorkommen in den österreichischen Bundesländern Oberösterreich, Salzburg, dem nördlichen Tirol, Vorarlberg und möglicherweise in Niederösterreich sind selten. Die Art gilt als gefährdet und wird in den Roten Listen Österreichs in der Gefährdungsstufe 3 geführt.[6]
Die Kleinblättrige Brunnenkresse besiedelt nasse Lebensräume wie Seeufer, Teiche, Quellen, Flussränder, Senken oder Feuchtwiesen in Höhenlagen von 0 bis 1500 Meter. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Nasturtietum microphylli aus dem Sparganio-Glycerion fluitantis-Verband.[1]
Nasturtium microphyllum wurde 1832 von Clemens Maria Franz von Boenninghausen in Ludwig Reichenbachs Flora Germanica Excursoria[7] erstbeschrieben. Synonyme für Nasturtium microphyllum Boenn. ex Rchb. sind unter Anderen Nasturtium uniseriatum H.W.Howard & Manton, Pirea olgae T.Durand ex Prantl[8] und Rorippa microphylla (Boenn. ex Rchb.) H.Hyl.
Die Kleinblättrige Brunnenkresse ist wie die Echte Brunnenkresse ein Elternteil der natürlich vorkommenden Hybride Bastard-Brunnenkresse oder Unfruchtbaren Brunnenkresse (Nasturtium ×sterile (Airy Shaw) Oefelein, Syn.: Rorippa ×sterilis Airy Shaw).[6][3]
Die Kleinblättrige Brunnenkresse (Nasturtium microphyllum) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
Nasturtium microphyllum, the onerow yellowcress,[2] is an aquatic plant species widespread across Europe and Asia, and naturalized in the United States, Canada, Mexico, Central America, Australia, New Zealand and other places. It occurs in wet locations generally at elevations less than 1500 m. It has been reported from every Canadian province except Nova Scotia and Saskatchewan. In the US, it is fairly common in New England, New York, and Michigan, with scattered populations in the southern and western parts of the country.[3][4][5]
Nasturtium microphyllum, the onerow yellowcress, is an aquatic plant species widespread across Europe and Asia, and naturalized in the United States, Canada, Mexico, Central America, Australia, New Zealand and other places. It occurs in wet locations generally at elevations less than 1500 m. It has been reported from every Canadian province except Nova Scotia and Saskatchewan. In the US, it is fairly common in New England, New York, and Michigan, with scattered populations in the southern and western parts of the country.
Nasturtium microphyllum es una especie de planta perenne perteneciente a la familia Brassicaceae.
Es una planta perenne que alcanza un tamaño de 15-40 cm de altura, enraizante en los nudos. Tallos erectos o ascendentes, generalmente glabros. Hojas caulinares de 1-8 × 0,5-4 cm, con aurículas ± cortas, pecioladas; limbo pinnado, con al menos 1-3 pares de folíolos laterales de 10-20 × 3-10 mm, elípticos u ovados, enteros o poco dentados, glabros o escasamente pubescentes. Pedicelos 5-20 mm, de patentes a reflejos en la fructificación, con pubescencia corta, a veces muy escasa en la cara adaxial. Sépalos 2-3 × 0,5-1 mm, glabros o con escasos pelos en el dorso, los medianos débilmente cuculados. Pétalos 4-6 × 1,5-2 mm, blancos, con limbo obovado. Estambres 2,5- 3,5 mm; anteras 0,5-0,8 mm, cortamente apiculadas. Nectarios laterales profundamente bilobados, situados frente a la cara adaxial del estambre. Frutos 15-25 × 1-1,8 mm, de erecto-patentes a patentes o algo reflejos, frecuentemente arqueados, linear-elipsoideos, comprimidos, algo torulosos; valvas con nervio medio poco marcado en su mitad inferior; estilo 0,5-0,8 mm, cilíndrico o algo cónico. Semillas c. 1 × .0,8 mm, pardas, dispuestas en 1(2) filas en cada lóculo; testa foveolado- reticulada, con c. 100-150 fovéolas en cada cara. Tiene un número de cromosomas de 2n = 64*.[1]
Se encuentra en los márgenes de arroyos y fuentes; a una altitud de 500-1600 metros en el N, C y W de Europa, Asia central; introducida en Norteamérica. Al parecer dispersa, sobre todo en la mitad N de la península ibérica, y menos frecuente que R. nasturtium-aquaticum.
Nasturtium microphyllum fue descrita por (Boenn.) Rchb. y publicado en Flora Germanica Excursoria 683. 1832.[2]
Nasturtium microphyllum es una especie de planta perenne perteneciente a la familia Brassicaceae.
Bruna ropucha (Nasturtium microphyllum) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Bruna ropucha (Nasturtium microphyllum) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
De slanke waterkers (Rorippa microphylla, basioniem: Nasturtium microphyllum) is een vaste plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). De soort komt voor in Eurazië. De plant lijkt op de witte waterkers (Rorippa nasturtium-aquaticum), maar verschilt daarvan door de iets langere vrucht, de in elk hokje in een enkele rij in plaats van twee rijen liggende zaden en met ongeveer twee keer zoveel mazen op het zaad.
Deze plant groeit aan en in het water van beken, sloten en poelen. Het is een slappe plant, die onbehaard is en 10–90 cm hoog wordt. De holle, vierkantige, vlezige stengel is aan de onderkant kruipend en wortelend. De geveerde bladen hebben ovale deelblaadjes.
De plant bloeit met een tros van mei tot de herfst. De witte bloempjes hebben 6 mm lange kroonblaadjes, die ongeveer tweemaal zo lang zijn als de kelkblaadjes.
De vrucht is een onbehaarde hauw met een lengte van 1,6-2,2 cm. In elk hokje komt een rij zaden voor. De zaden zijn netvormig getekend met op beide zijden circa honderdmazen.
De slanke waterkers (Rorippa microphylla, basioniem: Nasturtium microphyllum) is een vaste plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). De soort komt voor in Eurazië. De plant lijkt op de witte waterkers (Rorippa nasturtium-aquaticum), maar verschilt daarvan door de iets langere vrucht, de in elk hokje in een enkele rij in plaats van twee rijen liggende zaden en met ongeveer twee keer zoveel mazen op het zaad.
Deze plant groeit aan en in het water van beken, sloten en poelen. Het is een slappe plant, die onbehaard is en 10–90 cm hoog wordt. De holle, vierkantige, vlezige stengel is aan de onderkant kruipend en wortelend. De geveerde bladen hebben ovale deelblaadjes.
De plant bloeit met een tros van mei tot de herfst. De witte bloempjes hebben 6 mm lange kroonblaadjes, die ongeveer tweemaal zo lang zijn als de kelkblaadjes.
De vrucht is een onbehaarde hauw met een lengte van 1,6-2,2 cm. In elk hokje komt een rij zaden voor. De zaden zijn netvormig getekend met op beide zijden circa honderdmazen.
Rukiew drobnolistna (Nasturtium microphyllum (Boenn.) Rchb.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych. Ekologicznie związany z brzegami wód, w Polsce bardzo rzadki i chroniony.
Rodzimy obszar jej występowania obejmuje część Europy, Afganistan, Indie, Pakistan oraz Maroko w Afryce[2]. Rozprzestrzenił się poza tym obszarem także w Jemenie, Japonii, Australii, Nowej Zelandii i w Ameryce Północnej[2]. W Polsce jest bardzo rzadki. Znana jest zaledwie z kilku stanowisk w okolicach Krakowa i na Pomorzu Zachodnim (Bielinek nad Odrą).
Bylina, hydrofit, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do września. Siedlisko: Szuwary, przeważnie na brzegach wód płynących, rzadziej wód stojących. Gatunek charakterystyczny dla Ass. Nasturtietum officinalis [3]. Genetyka: Liczba chromosomów 2n=64
Roślina objęta w Polsce od 2004 r. ścisłą ochroną gatunkową. Niektóre jej stanowiska koło Krakowa zostały już zniszczone w wyniku rozbudowy miasta. Informacje o stopniu zagrożenia na podstawie:
Rukiew drobnolistna (Nasturtium microphyllum (Boenn.) Rchb.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych. Ekologicznie związany z brzegami wód, w Polsce bardzo rzadki i chroniony.
Bäckfräne (Rorippa microphylla eller Nasturtium micropyllum) är en växtart i familjen korsblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Bäckfräne.
Bäckfräne (Rorippa microphylla eller Nasturtium micropyllum) är en växtart i familjen korsblommiga växter.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
