Disocactus flagelliformis ye una especie botánica de plantes na familia de les Cactaceae. Vulgarmente llámase-y cactus cola d'aguarón.
Ye un cactus epífita que tien munchos tarmos ramificaos dende la base, en suspensión o erectos, delgaos y llongures, cilíndricos, d'hasta un metru de llargu y dos centímetros de diámetru. Presenta, amás, d'ocho a trelce areoles de seis a diez milímetros. Dacuando presenta raigaños aéreos. Tien de 6 a 10 aguiyones esternos doraos na base, de 5 a 7 mm de llargor y 3 o 4 aguiyones centrales más escuros. Son de color verde y coles flores de color coloráu y rosa.
Ye endémicu d'Oaxaca y Hidalgo en Méxicu. Ye una especie común que s'estendió por tol mundu como planta ornamental.
L'usu más común d'esta especie ye pa fortalecer el corazón. Con esti fin, nel Distritu Federal, prepárase un fervinchu coles flores soles o combinaes con otres plantes y tómase como té; el mesmu fervinchu usar en casos d'ataques (convulsiones).
Sicasí pa tratar la diabetes, prepárase un cocimientu con una “penquita” que s'alministra oralmente. Dizse que ye tamién d'utilidá contra les envidies.
Francisco Hernández de Toledo, nel sieglu XVI refier que " ye calorífica y secante en cuartu grau, quita la flatulencia".
Nel sieglu XX, Maximino Martínez reportar como antiparasitaria, rubefaciente, pa les afecciones cardiaques y eclampsia.[2]
Disocactus flagelliformis describióse por (Linneo) Barthlott y espublizóse en Linnaea 34: 71. 1865.[3]
Disocactus: nome xenéricu de les pallabres griegues "δίς" (deas) = por dos vegaes, "ίσος" (isos) el mesmu y "cactus". Referir a los biltos de fueyes esplanaes dos veces.
flagelliformis: epítetu llatín que significa "con forma de llátigu"[4]
Peniocereus serpentinus (Lag. & Rodr.) N.P. Taylor[6]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Disocactus flagelliformis ye una especie botánica de plantes na familia de les Cactaceae. Vulgarmente llámase-y cactus cola d'aguarón.
Disocactus flagelliformis je druh drobných, štíhlých, převisle rostoucích a dobře kvetoucích cereusů. Roste epifyticky v Mexiku. Je známější pod starším názvem Aporocactus flagelliformis. Je to jeden z nejdéle pěstovaných kaktusů, je znám již od roku 1690 a byl pěstován jako pokojová rostlina. Spolu s Echinopsis chamaecereus, známějším pod starším názvem Chamaecereus silvestrii, byl mezi nekaktusáři nejvíce pěstovaným cereusem. Byl křížen s dalšími epifytickými kaktusy, např. s Heliocereus speciosus, rody Selenicereus a Epiphylum. Šlechtění nadále pokračuje.
Rostou v řídkých opadavých lesích jižního a středního Mexika ve vyšších polohách okolo 2 000 m n. m. Převážně rostou epifyticky v bohatých společenstvech dalších epifytů. Stanoviště bývá stíněno ostatní vegetací. Humus usazený v kapsách a prohlubních borky má kyselou reakci. Méně často rostou převisle na skalních převisech.
Velmi štíhlé, prutovité, převisle rostoucí cereusy. Vytváří trsy u báze rozvětvených šlahounů. Průměr stonku je 1 až 2 cm, délka okolo 0,5 m až 2 m. Na průřezu kruhovitý stonek nese 8 až 12 nevýrazných plochých žeber. Světle zelené stonky jsou poměrně hustě otrněné, trny jsou odstávající, pružné, žluté, rezavé až nahnědlé. Květy jsou zygomorfní, podobné květům vánočních kaktusů. Jsou až 8 cm dlouhé. Trubka nese několik řídkých štětin. Jednotlivé druhy se odlišují barvou květů, která je v různých odstínech červené. Květy vydrží otevřené 2-4 dny. V přírodě jsou opylovány kolibříky. Plody jsou kulaté bobule až 1,5 cm velké, červené, pokryté štětinami. Semena jsou drobná, 0,6 mm velká, černá.
V 19. století byla vyšlechtěna celá řada kříženců křížením s dalšími epifytickými kaktusy rodů Selenicereus, Heliocereus, Epiphyllum. Velmi populární byl kultivar Heliaporus smithii s květy až 15 cm velkými. Vyšlechtil jej v roce 1830 anglický zahradník Mallison křížením mezi D. flagelliformis a Heliocereus speciosus. Další kultivary vyšlechtil Carl Rettig křížením s rody Selenicereus a Epiphyllum.
Jako Aporophylum se označují starší i současné moderní hybridy s rodem Epiphyllum. Moderní výpěstky jsou často multihybridy s přikřížením i dalších rodů. Šlahounovité stonky mají po epifylech několik křídlatých žeber a jsou téměř bezostné. Květy bývají souměrné i pravidelné. Jsou populární zejména v Británii a USA, kde jsou běžnou nabídkou zahradnických firem.
První popsal tento kaktus K. Linné do tehdy jediného používaného rodu pro kaktusy jako Cactus flagelliformis Linnaeus, Sp. Pl., p. 467, 1753. Po vytvoření rodu Cereus pro sloupovité kaktusy byl přejmenován jako Cereus flagelliformis (L.) Mill., Gard. Dict., ed. 8, n. 12, 1768 a po dalším členěním cereusů na drobné rody jako Aporocactus flagelliformis (Linnaues) Lemaire, I11. Hort., 7, 68, 1860. Takto byl znám v době rozkvětu kaktusářství v minulém století. Starší český název byl kaktus bičovitý, přezdívaný též myší nebo liščí ocásky. Teprve nedávno byl rod Aporocactus, zahrnující rostliny s na průřezu kruhovitými stonky sloučeny s dalšími odlišnými rody do rodu Disocactus.
Dříve byly popsány tyto druhy se shodným šlahounovitým stonkem a rozdíly v barvě květu. V současnosti nejsou drobné rozdíly v barvě květu důvodem pro uznání samostatných druhů.
Aporokaktusy a jejich hybridy se nejlépe pěstují jako převislé ampulové rostliny. Na rozdíl od běžných kulovitých kaktusů vyžadují nižší intenzitu oslunění. Dobře rostou ve stíněných sklenících, zimních zahradách nebo oknech. V létě je možné je zavěsit do korun stromů na zahradě. Zálivka v létě má být bohatá s přihnojením. Přezimování na světle, při 10 až 15 °C. Substrát se má občas navlhčit, aby kořeny zcela nezaschly, jinak se na jaře hůře probouzejí k vegetaci. Dříve byly někdy roubovány na opuncie, pereskie nebo vysoké cereusy pro dosažení stromkovitých tvarů. Některé moderní hybridy snáší i plné slunce a suché přezimování.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Disocactus flagelliformis ve Wikimedia Commons
Disocactus flagelliformis je druh drobných, štíhlých, převisle rostoucích a dobře kvetoucích cereusů. Roste epifyticky v Mexiku. Je známější pod starším názvem Aporocactus flagelliformis. Je to jeden z nejdéle pěstovaných kaktusů, je znám již od roku 1690 a byl pěstován jako pokojová rostlina. Spolu s Echinopsis chamaecereus, známějším pod starším názvem Chamaecereus silvestrii, byl mezi nekaktusáři nejvíce pěstovaným cereusem. Byl křížen s dalšími epifytickými kaktusy, např. s Heliocereus speciosus, rody Selenicereus a Epiphylum. Šlechtění nadále pokračuje.
Aporocactus flagelliformis ist eine Pflanzenart aus der Gattung Aporocactus in der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Das Artepitheton flagelliformis bedeutet ‚peitschen-, geißel-, rankenförmig‘.[1] Spanische Trivialnamen sind „Flor de Látigo“, „Floricuerno“, „Junco“, „Junquillo“ und „Nopalillo“.
Aporocactus flagelliformis wächst kriechend und/oder hängend. Die Triebe sind schlank im Querschnitt rund und von graugrüner Farbe. Sie werden bis zu 1 Meter lang und sind nur 1,2 bis 2 Zentimeter im Durchmesser groß. Sie haben 8 bis 13 niedrige Rippen. Die eng stehenden Areolen sind mit 15 bis 20 feinen, rötlich-gelben Dornen ausgestattet. Die rot bis purpurrosa-farbenen Blüten erreichen eine Größe von 5 bis 8 Zentimeter Länge und 2,5 bis 4 Zentimeter im Durchmesser. Sie erscheinen seitlich und sind aufwärts etwas gebogen und zygomorph. Die Früchte sind rot, kugelig bis borstig und 1 Zentimeter im Durchmesser groß.
Aporocactus flagelliformis ist in den mexikanischen Bundesstaaten Guanajuato, Hidalgo, Mexiko, Oaxaca, Puebla, Querétaro, San Luis Potosí und Veracruz verbreitet und kommt in Höhenlagen oberhalb von 2000 m vor.
Die Erstbeschreibung als Cactus flagelliformis erfolgte 1753 durch Carl von Linné.[2] Charles Lemaire stellte die Art 1860 in die Gattung Aporocactus.[3] Weitere nomenklatorische Synonyme sind Cereus flagelliformis (L.) Mill. (1768) und Disocactus flagelliformis (L.) Barthlott (1991)[4].
In der Roten Liste gefährdeter Arten der IUCN wird die Art als „Near Threatened (NT)“, d. h. als gering gefährdet geführt.[5]
Aporocactus flagelliformis ist eine Pflanzenart aus der Gattung Aporocactus in der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Das Artepitheton flagelliformis bedeutet ‚peitschen-, geißel-, rankenförmig‘. Spanische Trivialnamen sind „Flor de Látigo“, „Floricuerno“, „Junco“, „Junquillo“ und „Nopalillo“.
In Huitzocuitlapilli (Disocactus flagelliformis), tlanelhuayōtl.
Aporocactus flagelliformis (syn. Disocactus flagelliformis), the rattail cactus, is a species of flowering plant in the cactus family Cactaceae, and is the most cultivated species in the genus Aporocactus. Due to its ease of cultivation and attractive floral displays, it is often grown as an ornamental potted plant.
Stems ascending, later prostrate or pendent, profusely branching at base, 1–2 m long or more, 8–24 mm thick; ribs 7-14, obtuse; margins ± tuberculate; areoles minute, whitish; internodes 4–8 mm; spines 8-20, 3-8 (-10) mm long, bristle-like, yellowish to brownish; epidermis green, later grayish. Flowers zygomorphic, 7–10 cm long, 2-4 (-7,5) cm wide, limb bilaterally symmetric, oblique, diurnal, open for 3–5 days, scentless; pericarpel greenish with acute bracteoles; receptacle 3 cm, long, curved just above pericarpel, bracteoles, brownish, acute; outer tepals linear-lanceolate, ± reflexed, 2–3 cm long, 6 mm wide, crimson; inner tepals narrowly oblong, to 10 mm wide, crimson, sometimes passing to pink along the margins; stamens white to pale pink, erect, exserted; style stigma lobes 5-7, white Fruit globose, 10–12 mm long, red, bristly, pulp yellowish; seeds ovoid, brownish red.
Aporocactus used to be a subgenus in Disocactus, but according to molecular evidence, it should be excluded from Disocactus and form a genus on its own.[1][3] Therefore, the correct scientific name of this species is Aporocactus flagelliformis.
The Latin specific epithet flagelliformis means "shaped like a whip", in reference to the long shoots.[4] The common name "rattail" refers to the same feature.
One of the first cacti to be introduced into European culture. Watson (1898) offers the year 1690 but probably earlier. This has always been one of the most popular cacti in cultivation. Still almost nothing is known about its natural habit.
Mexico: Hidalgo. Dry forests. Lithophytic or epiphytic in dry forests. Seems rare and seldom collected in the field.
Rattail cacti are very easy to grow, being suitable for a greenhouse and container, indoors or out. These plants need a minimum temperature of 6 °C (43 °F). They should be grown in bright, indirect light, in a fairly rich potting mix. The best compost consists of four parts sandy loam, and one part of equal quantities of sand and crushed brick. They should be repotted every other year because their soil tends to sour. This does not mean, however, that they will need larger pots. Once the plants are established, the compost should be kept moist from April to October; less water is required from November until March, just enough to keep the stems from dying back. In the winter, old or discolored stems may be cut out at the base to encourage new growth.
This plant is a recipient of the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[5]
Aporocactus flagelliformis (syn. Disocactus flagelliformis), the rattail cactus, is a species of flowering plant in the cactus family Cactaceae, and is the most cultivated species in the genus Aporocactus. Due to its ease of cultivation and attractive floral displays, it is often grown as an ornamental potted plant.
Disocactus flagelliformis es una especie de planta fanerógama de la familia Cactaceae. Vulgarmente se le llama cactus cola de rata.
Es un cactus epífita que tiene muchos tallos ramificados desde la base, en suspensión o erectos, delgados y largos, cilíndricos, de hasta un metro de largo y dos centímetros de diámetro. Presenta, además, de ocho a trece areolas de seis a diez milímetros. Ocasionalmente presenta raíces aéreas. Tiene de 6 a 10 aguijones externos dorados en la base, de 5 a 7 mm de longitud y 3 o 4 aguijones centrales más oscuros. Son de color verde y con las flores de color rojo y rosa.
Es endémica de Oaxaca e Hidalgo en México. Es una especie común que se ha extendido por todo el mundo como planta ornamental.
El uso más común de esta especie es para fortalecer el corazón. Con este fin, en el Distrito Federal, se prepara una infusión con las flores solas o combinadas con otras plantas y se toma como té; la misma infusión se usa en casos de ataques (convulsiones).
En cambio para tratar la diabetes, se prepara un cocimiento con una “penquita” que se administra oralmente. Se dice que es también de utilidad contra las envidias.
Francisco Hernández de Toledo, en el siglo XVI refiere que " es calorífica y secante en cuarto grado, quita la flatulencia".
En el siglo XX, Maximino Martínez la reporta como antiparasitaria, rubefaciente, para las afecciones cardiacas y eclampsia.[2]
Disocactus flagelliformis fue descrita por (Linneo) Barthlott y publicado en Linnaea 34: 71. 1865.[3]
Disocactus: nombre genérico de las palabras griegas "δίς" (des) = por dos veces, "ίσος" (isos) el mismo y "cactus". Se refiere a los brotes de hojas aplanadas dos veces.
flagelliformis: epíteto latino que significa "con forma de látigo"[4]
Disocactus flagelliformis es una especie de planta fanerógama de la familia Cactaceae. Vulgarmente se le llama cactus cola de rata.
Käärmekaktus[3] (Disocactus flagelliformis) on Disocactus-sukuun kuuluva kaktuskasvi.
Luonnonvaraisena käärmekaktus kasvaa Meksikon jyrkillä rantatöyräillä. Sen versot voivat kasvaa yli metrin mittaisiksi, joten sitä on kasvatettava riippuvassa amppelissa.[4] Käärmekaktukseen puhkeaa syksyllä kukkia. Kukat ovat puhjetessaan ruusunpunaisia, mutta väri haalistuu myöhemmin. Kukat ovat kolmen sentin levyiset ja viiden sentin pituiset. Yksittäinen kukka kestää vain muutaman päivän, mutta hyvissä oloissa kukinta kestää jopa pari kuukautta.
Käärmekaktus tarvitsee runsaasti valoa, vanhat versot sietävät jopa eteläikkunan auringonpaahdetta, mutta nuorille versoille eteläikkunan auringonvalo voi olla liikaa. Kesällä kasvin voi jopa siirtää ulos lämpimälle seinustalle, sateelta suojaten. Käärmekaktus viihtyy hyvin 25–30 asteen päivälämpötilassa. Lepokaudella, joka kestää syyskuusta maaliskuuhun, riittää 7–15 asteen lämpötila. Käärmekaktus tarvitsee kasvun aikana runsaasti vettä. Tasaisesta kosteudesta on hyötyä, mutta kaktusta ei ole viisasta kastella päivittäin. Lepokaudella tasainen mutta niukka kosteus on tarpeen. Voimakas kasvu edellyttää myös tasaista ja runsasta lannoitusta. Käärmekaktus tarvitsee ravinteikkaan ja kuohkean mullan. Nopeakasvuisuudesta johtuen kasvin multa on syytä vaihtaa vuosittain. Kasvi mahtunee vanhanakin 15 sentin ruukkuun. Kasvin monistus käy helposti pistokkaita juurruttamalla. Kaktuksesta leikataan noin 15 sentin mittaisia varrenpaloja, joiden annetaan kuivua muutaman päivän ennen istuttamista syvään ruukkuun. Käärmekaktus saa helposti tuholaisia. Yleisimmät tuholaiset ovat juurikirvat ja punkit jotka on syytä huomata ajoissa.
Käärmekaktus (Disocactus flagelliformis) on Disocactus-sukuun kuuluva kaktuskasvi.
Luonnonvaraisena käärmekaktus kasvaa Meksikon jyrkillä rantatöyräillä. Sen versot voivat kasvaa yli metrin mittaisiksi, joten sitä on kasvatettava riippuvassa amppelissa. Käärmekaktukseen puhkeaa syksyllä kukkia. Kukat ovat puhjetessaan ruusunpunaisia, mutta väri haalistuu myöhemmin. Kukat ovat kolmen sentin levyiset ja viiden sentin pituiset. Yksittäinen kukka kestää vain muutaman päivän, mutta hyvissä oloissa kukinta kestää jopa pari kuukautta.
Disocactus flagelliformis, appelé également « cactus queue-de-rat », est une plante de la famille des Cactaceae, originaire du Mexique.
Cactus épiphyte, le Disocactus flagelliformis est doté de nombreuses tiges ramifiées dès la base, retombantes ou dressées, fines et longues, cylindriques, allant jusqu’à un mètre de long pour deux centimètres de diamètre. Il présente, en outre, huit à treize côtes peu marquées aux aréoles espacées de six à dix millimètres. Présence occasionnelle de racines aériennes. Portent 6 à 10 aiguillons externes dorés, brunâtres à la base, aciculés, et longs de 5 à 7 mm ainsi que 3 ou 4 aiguillons centraux plus foncés.
Disocactus flagelliformis, appelé également « cactus queue-de-rat », est une plante de la famille des Cactaceae, originaire du Mexique.
Nedovršeni članak Disocactus flagelliformis koji govori o biljkama treba dopuniti. Dopunite ga prema pravilima Wikipedije.
A rabo-de-rato, Aporocactus flagelliformis (syn. Disocactus flagelliformis), é uma espécie de planta com flor da família Cactaceae e é a espécie mais cultivada no gênero Aporocactus. Devido à sua facilidade de cultivo e atraentes exibições florais, é frequentemente cultivada como uma planta ornamental em vasos. Nativo de florestas secas do México, tem hábitos Litófito ou epifítico. Parece raro e raramente coletado no campo.[1]
Hastes ascendentes, posteriormente prostradas ou pendentes, ramificando-se profusamente na base, com 1–2 m de comprimento ou mais, 8–24 mm de espessura; costelas 7-14, obtusas; margens ± tuberculadas; areoles diminutos, esbranquiçados; entrenós 4–8 mm; espinhos de 8-20, 3-8 (-10) mm de comprimento, semelhantes a cerdas, amarelados a acastanhados; epiderme verde, posteriormente acinzentada. Flores zigomórficas, 7–10 cm de comprimento, 2-4 (-7,5) cm de largura, membros bilateralmente simétricos, oblíquos, diurnos, abertos por 3–5 dias, sem cheiro; pericarpelo esverdeado com bracteoles agudos; receptáculo de 3 cm, longo, curvo logo acima do pericarpelo, bracteoles, acastanhado, agudo; tépalas externas linear-lanceoladas, ± reflexas, 2–3 cm de comprimento, 6 mm de largura, carmesim; tépalas internas estreitamente oblongas, com 10 mm de largura, carmesim, às vezes passando a rosa ao longo das margens; estames brancos a rosa pálido, eretos, expressos; estilo lóbulos do estigma 5-7, branco Fruto globoso, 10–12 mm de comprimento, vermelho, eriçado, polpa amarelada; sementes ovóides, vermelho acastanhado.
Aporocactus costumava ser um subgênero de Disocactus, mas de acordo com evidências moleculares, ele deveria ser excluído de Disocactus e formar um gênero por conta própria.[2][3] Portanto, o nome científico correto desta espécie é Aporocactus flagelliformis.
Etimologia
O epíteto latino específico flageliforme significa "em forma de chicote", em referência aos longos brotos.[4] O nome comum "rabo de rato" refere-se ao mesmo recurso.
A rabo-de-rato, Aporocactus flagelliformis (syn. Disocactus flagelliformis), é uma espécie de planta com flor da família Cactaceae e é a espécie mais cultivada no gênero Aporocactus. Devido à sua facilidade de cultivo e atraentes exibições florais, é frequentemente cultivada como uma planta ornamental em vasos. Nativo de florestas secas do México, tem hábitos Litófito ou epifítico. Parece raro e raramente coletado no campo.
Ormkaktus (Disocactus flagelliformis) är en suckulent växt inom solkaktussläktet och familjen kaktusväxter.
Ormkaktusar är klena, slingerväxtliknande kaktusa med klängande eller hängande taggiga cylindriska stammar, ibland upp till 2 meter långa. Dessa stammar, med en diameter på 0,8 - 2,5 centimeter, är oftast klart gröna. De har 10-14 smala rundade, längsgående åsar och 10-20 korta, fina taggar vid varje areol.
Till formen påminner blommorna om pipen på en kaffekanna. De kallas zygomorfa på grund av detta ovanliga utseende. De kan bli upp till 7,5 centimeter långa. Färgerna varierar från rosa till karmin. Blommorna kommer i regel på våren. De små klotrunda frukterna är täckta av borstliknande taggar, som liknar dem på själva plantan.
Arter av detta släkte finner man ofta i Mexiko, där de växer bland klippor, men också som epifyter uppe i träden. I det senare fallet växer de i ruttna löv i grenklykor.
Arter inom släktet Aporocactus är lika välbekanta som andra epifytiska kaktusar som exempelvis julkaktus och påskkaktus Schlumbergera. Dessa arter är idealiska som ampelväxter och vill ha humusrik (lövjord eller starrtorv). Den idealiska blandningen är 4 delar humus och l del grov sand samt gödning som innehåller benmjöl. De kräver mycket vatten från vår till höst, då de ska odlas under lätt skuggat glas. Hög luftfuktighet är en fördel. På vintern ger det bästa resultatet med en minimitemperatur på 10°C. Man kan ge dem lite vatten, men bara så mycket att stammarna inte skrumpnar eller vissnar ner, vilket börjar i toppen. De kan övervintra vid ganska låga temperaturer, även ner till fryspunkten, om man håller dem torra. Detta blir dock på bekostnad av plantans skönhet och antalet blommor följande vår. Angrepp av spinnkvalster och ullöss är inte ovanliga.
Wikimedia Commons har media som rör Ormkaktus.
Ormkaktus (Disocactus flagelliformis) är en suckulent växt inom solkaktussläktet och familjen kaktusväxter.
Disocactus flagelliformis là một loài thực vật có hoa trong họ Cactaceae. Loài này được (L.) Barthlott mô tả khoa học đầu tiên năm 1991.[2]
.png)
Disocactus flagelliformis là một loài thực vật có hoa trong họ Cactaceae. Loài này được (L.) Barthlott mô tả khoa học đầu tiên năm 1991.
Aporocactus flagelliformis (L.) Lem.
Апорокактус плетевидный (лат. Aporocactus flagelliformis) — вид кактусов из рода Апорокактус. В литературе на русском языке встречается также под названием Дизокактус плетевидный, соответствующим наименованию Disocactus flagelliformis, которое входит в синонимику вида.
Стебли зелёные, до 2 м длиной и 0,8—1,5 см в диаметре. Рёбра (8—13) невысокие. Радиальные колючки (8—12) от жёлтых до красно-коричневых, тонкие, щетинковидные, 0,5 см длиной. Центральные колючки (3—4) мало отличаются от радиальных.
Цветки ярких малиново-карминных тонов, 7—9 см длиной, появляются в большом количестве на боковой поверхности побегов. Плоды около 1 см в диаметре, содержат бледно-жёлтую мякоть.
Апорокактус плетевидный распространён в Мексике (Идальго).
Апорокактус плетевидный (лат. Aporocactus flagelliformis) — вид кактусов из рода Апорокактус. В литературе на русском языке встречается также под названием Дизокактус плетевидный, соответствующим наименованию Disocactus flagelliformis, которое входит в синонимику вида.
.png)
.png)
