El porc senglar de les Filipines (Sus philippensis) és una de les quatre espècies de porc senglar endèmiques de les Filipines. Les altres tres espècies endèmiques són el porc senglar de les Visayas (S. cebifrons), el porc senglar de Mindoro (S. oliveri) i el porc senglar barbat de Palawan (S. ahoenobarbus), que també són membres rars de la família dels suids. Els porcs senglars de les Filipines tenen dos parells de verrugues, amb un manyoc de pèl que s'estén cap enfora de les verrugues més properes a la mandíbula.
El porc senglar de les Filipines (Sus philippensis) és una de les quatre espècies de porc senglar endèmiques de les Filipines. Les altres tres espècies endèmiques són el porc senglar de les Visayas (S. cebifrons), el porc senglar de Mindoro (S. oliveri) i el porc senglar barbat de Palawan (S. ahoenobarbus), que també són membres rars de la família dels suids. Els porcs senglars de les Filipines tenen dos parells de verrugues, amb un manyoc de pèl que s'estén cap enfora de les verrugues més properes a la mandíbula.
Prase filipínské (Sus philippensis) je prase žijící na Filipínách obývající všechny biotopy až do nadmořské výšky 2 800 m n. m. Do roku 1981 byly populace všech filipínských prasat řazeny do dvou druhů, prase celebeské (Sus celebensis) a prase vousaté (Sus barbatus). Některé populace se však odlišovaly a byly nejprve zařazeny jako dva poddruhy prasete vousatého: S. b. cebifrons a S. b. philippensis. Teprve po dalším zkoumání lebek a fotografií byly poddruhy osamostatněny na dva specie: prase visajanské (Sus cebifrons) a prase filipínské (Sus philippensis), u kterého Groves následně určil tři poddruhy: S. p. philippensis, S. p. mindanensis a S. p. oliveri. Poslední z nich byl později určen druhem, osamostatnění dvou zbývajících bylo doporučeno T. Ozawou po analýze mitochondriální DNA.
Samci prasat filipínských měří 127 až 129 cm, samice 124 až 125 cm, samci mají také na rozdíl od samic velké zuby, které jim vyčnívají z tlamy. Na štíhlých končetinách rostou čtyři prsty, z nichž prase filipínské používá k chůzi jen dva. Ocas, měřící u samců 13 až 14 cm a u samic 11 až 12 cm, je na konci porostlý černými chlupy. Rypák je dlouhý, oči a uši drobné. Drsná kůže má načernalé zbarvení, na bocích stříbřité a ze zad vyrůstají dlouhé chlupy. O chování nebylo získáno dostatečné množství informací. Druh je převážně noční, žijící ve skupinkách složených ze sedmi až dvanácti jedinců, ale mohou se vyskytovat také solitérně žijící samci (ti jsou však na základě pozorování lovců z roku 1985 vzácní), v období rozmnožování je možné potkat páry. Období páření nastává pravděpodobně v období sucha. Samice v ukrytém zálehu porodí čtyři až pět, maximálně osm selat. Při jejich ochranně je útočná a postaví se jakémukoli potenciálnímu útočníkovi. Prase filipínské je býložravec, vyrývá ze země kořeny, hlízy a listy.
Nebezpečí pro prasata na Filipínách představuje ztráta přirozeného prostředí. Z celkového množství lesů, které původně pokrývaly 94 % povrchu Filipín, zbylo v roce 1988 21 %, území je navíc chráněno pouze několika chráněnými oblastmi. Nebezpečí představuje také lov probíhající i v rezervacích, a to jak ze strany sportovních lovců, tak zemědělců, kteří v prasatech vidí škůdce. V některých oblastech, například Sibutu a Bureau, byli k zabíjeni i pobízeni vládou. Maso putuje na místní trhy nebo do restaurací, kde je prodáváno za dvojnásobnou cenu normálního vepřového. Nebezpečí pro tento druh způsobuje rovněž křížení s divokými prasaty (Sus scrofa), hlášené například z ostrova Basilan. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí prase filipínské jako zranitelný druh, chráněno je filipínskými zákony. Pro jeho zachování je třeba upřesnit taxonomické vztahy, které by případně mohly odlišit nové druhy a nalézt vhodné možnosti ochrany. Pro zachování je rovněž důležité vzdělání místního obyvatelstva. Druh se vyskytuje ve třech národních parcích: Národním parku Bulabog-Putian, Národním parku Sudlon a Národním parku Central Cebu. Na Filipínách jsou prasata chována v zoologických zahradách či soukromých chovech, ale většinou jen jednotlivé kusy bez chovného účelu.
Obrázky, zvuky či videa k tématu prase filipínské ve Wikimedia Commons
Prase filipínské (Sus philippensis) je prase žijící na Filipínách obývající všechny biotopy až do nadmořské výšky 2 800 m n. m. Do roku 1981 byly populace všech filipínských prasat řazeny do dvou druhů, prase celebeské (Sus celebensis) a prase vousaté (Sus barbatus). Některé populace se však odlišovaly a byly nejprve zařazeny jako dva poddruhy prasete vousatého: S. b. cebifrons a S. b. philippensis. Teprve po dalším zkoumání lebek a fotografií byly poddruhy osamostatněny na dva specie: prase visajanské (Sus cebifrons) a prase filipínské (Sus philippensis), u kterého Groves následně určil tři poddruhy: S. p. philippensis, S. p. mindanensis a S. p. oliveri. Poslední z nich byl později určen druhem, osamostatnění dvou zbývajících bylo doporučeno T. Ozawou po analýze mitochondriální DNA.
Das Philippinische Pustelschwein (Sus philippensis) ist eine auf den Philippinen endemische Säugetierart aus der Familie der Echten Schweine (Suidae).
Philippinische Pustelschweine sind relativ kleine Schweine. Ihr Fell ist dunkelbraun oder schwarz gefärbt. Männchen haben eine Nackenmähne, die sich bis auf den Rücken erstrecken kann. Wie alle Pustelschweine haben sie drei Paar warzenförmige Schwellungen im Gesicht.
Diese Tiere leben auf den Philippinen, sie sind von den Inseln Luzon, Mindanao, den östlichen Visayas-Inseln und kleineren vorgelagerten Inseln bekannt. Das genaue Verbreitungsgebiet ist schwer zu bestimmen, da zwei weitere ebenfalls auf den Philippinen lebende Arten, das Visayas-Pustelschwein und das Mindoro-Pustelschwein, erst kürzlich in den Artrang erhoben wurden. Früher waren sie in nahezu allen Habitaten zu finden, heute sind sie in entlegene Waldregionen zurückgedrängt.
Über die Lebensweise ist wenig bekannt. Vermutlich leben sie in Familiengruppen und sind Allesfresser, die sich von Früchten, Wurzeln, Insekten, kleinen Wirbeltieren und Aas ernähren.
Philippinische Pustelschweine zählen zu den bedrohten Arten. Die Gründe dafür liegen in der fortschreitenden Zerstörung ihres Lebensraumes, in der Bejagung und in der Hybridisierung mit Wildschweinen. Die IUCN listet sie als gefährdet (vulnerable).
Das Philippinische Pustelschwein (Sus philippensis) ist eine auf den Philippinen endemische Säugetierart aus der Familie der Echten Schweine (Suidae).
Philippinische Pustelschweine sind relativ kleine Schweine. Ihr Fell ist dunkelbraun oder schwarz gefärbt. Männchen haben eine Nackenmähne, die sich bis auf den Rücken erstrecken kann. Wie alle Pustelschweine haben sie drei Paar warzenförmige Schwellungen im Gesicht.
Diese Tiere leben auf den Philippinen, sie sind von den Inseln Luzon, Mindanao, den östlichen Visayas-Inseln und kleineren vorgelagerten Inseln bekannt. Das genaue Verbreitungsgebiet ist schwer zu bestimmen, da zwei weitere ebenfalls auf den Philippinen lebende Arten, das Visayas-Pustelschwein und das Mindoro-Pustelschwein, erst kürzlich in den Artrang erhoben wurden. Früher waren sie in nahezu allen Habitaten zu finden, heute sind sie in entlegene Waldregionen zurückgedrängt.
Über die Lebensweise ist wenig bekannt. Vermutlich leben sie in Familiengruppen und sind Allesfresser, die sich von Früchten, Wurzeln, Insekten, kleinen Wirbeltieren und Aas ernähren.
Philippinische Pustelschweine zählen zu den bedrohten Arten. Die Gründe dafür liegen in der fortschreitenden Zerstörung ihres Lebensraumes, in der Bejagung und in der Hybridisierung mit Wildschweinen. Die IUCN listet sie als gefährdet (vulnerable).
The Philippine warty pig (Sus philippensis) is one of four known species in the pig genus (Sus) endemic to the Philippines. The other three endemic species are the Visayan warty pig (S. cebifrons), Mindoro warty pig (S. oliveri) and the Palawan bearded pig (S. ahoenobarbus), also being rare members of the family Suidae. Philippine warty pigs have two pairs of warts, with a tuft of hair extending outwards from the warts closest to the jaw. It has multiple native common names, but it is most widely known as baboy damo ("bush pig") in Tagalog.
There are at least two recognized subspecies of the Philippine warty pig:
In general, the original distribution of S. philippensis covered the western islands of the Philippines, while the original distribution of S. cebifrons covered the central and eastern islands. Specifically, the range of Philippine warty pigs included Luzon, Biliran, Samar, Leyte, Mindoro, Mindanao, Jolo, Polillo, Catanduanes, and possibly other islands. The warty pigs in Lubang Island and its outlying islands may be a distinct species. Moreover, it was formerly found in most habitats (from sea level to up to 2800 m) but is now confined to remote forests due to loss of habitat and heavy hunting by noose traps or trigger set bullets.
Wild pigs have been reported in Bohol and Sibuyan, although it is unclear whether these populations are S. cebifrons or S. philippensis. In April 2022, a Philippine warty pig was documented by a Department of Environment and Natural Resources (DENR) team while climbing Mount Apo.[2]
It is closely related to the Bornean bearded pig (Sus barbatus), and in fact was once thought to be a subspecies (i.e., S. b. philippensis) like the Palawan bearded pig (S. b. ahoenobarbus). The Palawan bearded pig is now also frequently classified not as a subspecies, but as a separate Philippine endemic pig species, S. ahoenobarbus.
With loss of its natural habitat from deforestation and uncontrolled logging and hunting, they have been forced into close contact with domestic pigs (Sus scrofa domestica) (the domesticated variety of the non-endemic Eurasian wild boar), and hybridization between the two species has been reported. Accordingly, genetic contamination of Philippine warty pig stock is a real and irreversible problem.[1][3][4]
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) The Philippine warty pig (Sus philippensis) is one of four known species in the pig genus (Sus) endemic to the Philippines. The other three endemic species are the Visayan warty pig (S. cebifrons), Mindoro warty pig (S. oliveri) and the Palawan bearded pig (S. ahoenobarbus), also being rare members of the family Suidae. Philippine warty pigs have two pairs of warts, with a tuft of hair extending outwards from the warts closest to the jaw. It has multiple native common names, but it is most widely known as baboy damo ("bush pig") in Tagalog.
El jabalí filipino o baboy damo (en filipino) (Sus philippensis) es una especie de mamífero artiodáctilo de la familia Suidae endémica de Filipinas en peligro de extinción. Habita en las islas de Luzón, Mindanao, Biliran y Polillo; se extinguió en la isla de Marinduque.
Podrían ser dos especies diferentes.
El jabalí filipino o baboy damo (en filipino) (Sus philippensis) es una especie de mamífero artiodáctilo de la familia Suidae endémica de Filipinas en peligro de extinción. Habita en las islas de Luzón, Mindanao, Biliran y Polillo; se extinguió en la isla de Marinduque.
Sus philippensis Sus generoko animalia da. Artiodaktiloen barruko Suinae azpifamilia eta Suidae familian sailkatuta dago
Sanglier des Philippines
Le sanglier des Philippines (Sus philippensis) est une espèce de mammifères de la famille des suidés. Elle est endémique des Philippines.
Cette espèce est entièrement protégée aux Philippines.
Sanglier des Philippines
Le sanglier des Philippines (Sus philippensis) est une espèce de mammifères de la famille des suidés. Elle est endémique des Philippines.
Il cinghiale delle Filippine (Sus philippensis Nehring, 1886) è una delle quattro specie di suidi endemiche delle Filippine[2]. Le altre sono il cinghiale delle Visayas (S. cebifrons), il cinghiale di Mindoro (S. oliveri) e il cinghiale barbato di Palawan (S. ahoenobarbus), tutte quante altrettanto rare. Il cinghiale delle Filippine si distingue da queste per la presenza di due paia di verruche, delle quale quello più vicino alla mascella dotato di un ciuffo di peli rivolti all'esterno.
Il maschio misura 127-129 cm di lunghezza, di cui 12-13 spettanti alla coda. La femmina ne misura 124-125, di cui ne spettano alla coda 11-12[3].
Il cinghiale delle Filippine è un animale dalla struttura robusta; presenta un manto ispido e ruvido di colore nerastro, con setole bianco-argentee sparse sui fianchi. Lunghe setole rigide formano una sorta di cresta lungo la parte mediana del dorso[3], particolarmente evidente nei maschi durante la stagione degli amori, quando forma una criniera imponente che ricopre la testa e il collo[3]. La coda, di media lunghezza, termina con un ciuffo di lunghi peli neri[3], utilizzato per scacciare le mosche e come segnalatore dell'umore. Il cinghiale delle Filippine ha un lungo muso che termina con un disco mobile appiattito con al centro le narici[3]. I denti sono ben sviluppati, e nei maschi i grandi canini superiori e inferiori formano zanne sporgenti rivolte lateralmente e all'insù. Gli occhi e gli orecchi sono relativamente piccoli, e i piedi, sottili, sono dotati di quattro dita, delle quali solo le due centrali vengono usate per camminare[3][4].
I cinghiali delle Filippine possono vivere da soli, in coppia durante la stagione degli amori o in gruppi di 7-12 individui costituiti da un maschio, diverse femmine e giovani esemplari. Sebbene siano attivi prevalentemente di notte, possono spostarsi anche durante il giorno. Si nutrono di radici, foglie e tuberi di piante erbacee e di altre specie, utilizzando i loro grugni mobili per grufolare nel terreno alla loro ricerca[3][5].
Quando viene il momento di partorire, le femmine costruiscono dei nidi in siti accuratamente selezionati, ad esempio tra i contrafforti di alberi giganti circondati da fitti cespugli[3]. In media nascono quattro o cinque piccoli, ma in alcune cucciolate possono anche essercene otto[3][5].
I cinghiali sono generalmente timidi e riservati, ma quando vengono messi alle strette possono diventare pericolosi e in situazioni del genere si difendono con vigore. Le femmine in particolare possono essere molto aggressive quando proteggono i loro piccoli, e se minacciate non temono di lanciarsi all'attacco di potenziali predatori, esseri umani compresi[5].
Endemica delle Filippine, questa specie viene suddivisa in due sottospecie. S. p. philippensis è presente nelle isole settentrionali di Luzon, Polillo, Catanduanes e Marinduque, mentre S. p. mindanensis vive nelle isole centro-orientali di Samar, Biliran, Leyte, Bohol e in quelle meridionali di Camiguin Sul, Mindanao e Basilan. Abita praterie, foreste e parang (mosaici di prateria e foresta secondaria costituita da alberi, arbusti e boscaglia), dal livello del mare alle regioni montuose[1].
Come già detto, ne vengono riconosciute due sottospecie[2]:
I cinghiali delle Filippine sono ancora presenti nella maggior parte delle aree boschive rimaste delle isole più grandi delle Filippine[5], ma l'intensa pressione venatoria a scopo alimentare e gli estremi livelli di deforestazione ne hanno provocato la scomparsa da vaste zone del loro areale storico e continuano a minacciare le popolazioni rimanenti[1][3][5]. Queste minacce vengono amplificate dalla rapida crescita della popolazione umana delle Filippine[1] e dall'abbattimento illegale delle foreste a vantaggio dei terreni agricoli; quest'ultimo fattore porta inoltre ad un aumento dell'incidenza dei danni alle colture da parte dei cinghiali, che distruggono velocemente raccolti di mais, riso e manioca. Gli agricoltori locali considerano quindi legittimo cacciarli per rappresaglia[3] e potrebbero fortemente opporsi a qualsiasi misura di protezione locale. Infine, un'ulteriore minaccia per la sopravvivenza della specie è l'ibridazione con i maiali domestici che si aggirano liberi in natura[1].
Teoricamente il cinghiale delle Filippine è protetto dalla legge filippina, ma nella maggior parte delle zone l'applicazione della legislazione pertinente è scarsa o inefficace. Nelle isole maggiori, come Luzon e Mindanao, il cinghiale è presente in tutti i principali parchi nazionali, sebbene la maggior parte di queste aree protette esista solo sulla carta: infatti la copertura vegetale di alcuni di questi parchi è stata praticamente distrutta[5] e il disboscamento illegale e la caccia continuano tuttora in molte altre aree.
Per garantire la sopravvivenza a questa specie vulnerabile sono stati raccomandati programmi per educare le popolazioni locali e per modificare i loro atteggiamenti negativi nei confronti di essa. Sono state inoltre suggerite ulteriori ricerche per determinarne l'esatta distribuzione, lo stato di conservazione e la biologia[5], che forniranno utili informazioni a vantaggio di qualsiasi programma di conservazione o gestione riguardante questa specie.
Il cinghiale delle Filippine (Sus philippensis Nehring, 1886) è una delle quattro specie di suidi endemiche delle Filippine. Le altre sono il cinghiale delle Visayas (S. cebifrons), il cinghiale di Mindoro (S. oliveri) e il cinghiale barbato di Palawan (S. ahoenobarbus), tutte quante altrettanto rare. Il cinghiale delle Filippine si distingue da queste per la presenza di due paia di verruche, delle quale quello più vicino alla mascella dotato di un ciuffo di peli rivolti all'esterno.
Het Filipijns wrattenzwijn (Sus philippensis) is een zwijnensoort dat sterk verwant is aan het baardzwijn en voorkomt op de Filipijnen, op de eilanden Basilan, Catanduanes, Jolo, Leyte, Luzon, Mainit, Mindanao, Mindoro en Samar. De andere zwijnensoorten die op de Filipijnen voorkomen zijn het Visayawrattenzwijn (Sus cebifrons) en het baardzwijn (Sus barbatus).
Het Filipijns wrattenzwijn is zwart van kleur en is kleiner dan het baardzwijn, maar groter dan het Visayawrattenzwijn.
Vroeger kon men het Filipijns wrattenzwijn veelvuldig vinden in beboste gebieden, van zeeniveau tot op een hoogte van zo'n 2800 meter. Tegenwoordig zijn hun aantallen dalende als gevolg van de jacht en hun kleiner wordende leefgebieden. Men kan ze nu nog vinden in afgelegen gebieden.
Bronnen, noten en/of referentiesHet Filipijns wrattenzwijn (Sus philippensis) is een zwijnensoort dat sterk verwant is aan het baardzwijn en voorkomt op de Filipijnen, op de eilanden Basilan, Catanduanes, Jolo, Leyte, Luzon, Mainit, Mindanao, Mindoro en Samar. De andere zwijnensoorten die op de Filipijnen voorkomen zijn het Visayawrattenzwijn (Sus cebifrons) en het baardzwijn (Sus barbatus).
Javali Filipino (Sus philippensis) é uma espécie de mamífero da família Suidae. Endêmica das Filipinas.[2]
Duas subespécies são reconhecidas:[1][2]
Sus oliveri de Mindoro foi inicialmente descrita como uma subespécie de S. philippensis,[3] sendo elevada a espécie distinta com base em características morfológicas e moleculares.[4][5]
Javali Filipino (Sus philippensis) é uma espécie de mamífero da família Suidae. Endêmica das Filipinas.
Filippinskt vårtsvin eller filippinskt vildsvin[2](Sus philippensis) är ett däggdjur i familjen svindjur (Suidae) som förekommer på Filippinerna.
Individerna når en kroppslängd mellan 124 och 129 cm och därtill kommer en 11 till 14 cm lång svans. Hannar är något större än honor. Pälsen är svart med flera glest fördelade silverfärgade hår. Håren på främre delen av ryggen bildar en kam. Svansen slutar i en svart tofs. Den långdragna nosen har vårtor och de stora hörntänderna bildar hos hannar betar.[3]
Populationen delas ofta i två underarter med S. p. philippinesis på norra Filippinerna och S. p. mindanensis på östra och södra Filippinerna.[3] Tidigare förekom arten i alla habitat på ögruppen men idag är den undanträngt till medelhöga bergstrakter som är täckta av skog.[1]
Individerna kan leva ensam, i par eller i mindre grupper med upp till 12 medlemmar. De är främst aktiva på natten men letar ibland på dagen efter föda. Födan utgörs av rötter, löv och gräs.[3]
Filippinskt vårtsvin bygger bon i skyddet av större träd eller buskar. Per kull föds vanligen fem ungar och ibland upp till åtta ungar. Honor med ungar kan vara tydlig aggressiva medan individerna utanför parningstiden är skygga.[3]
Arten hotas främst av jakt för köttets skull. På vissa öar blev arten mycket sällsynt eller är helt utdöd (till exempel på Marinduque). På större öar är populationerna ofta skilda från varandra vad som försämrar den genetiska mångfalden. Dessutom uppstår lätt hybrider med förvildade tamsvin eller vildsvin (Sus scrofa) som introducerades på Filippinerna. IUCN uppskattar att beståndet minskade med 30 procent under de senaste 21 åren (tre generationer) och listar arten som sårbar (VU).[1]
Filippinskt vårtsvin eller filippinskt vildsvin(Sus philippensis) är ett däggdjur i familjen svindjur (Suidae) som förekommer på Filippinerna.
Sus philippensis là một loài động vật có vú trong họ Suidae, bộ Artiodactyla. Loài này được Nehring mô tả năm 1886.[2]
Phương tiện liên quan tới Sus philippensis tại Wikimedia Commons
.png){kind=small}
Bài viết về chủ đề Bộ Guốc chẵn này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Sus philippensis là một loài động vật có vú trong họ Suidae, bộ Artiodactyla. Loài này được Nehring mô tả năm 1886.
Филиппинская свинья[1] (Sus philippensis) — вид диких свиней, один из четырёх, относящихся к роду Sus. Эндемик Филиппин. Свиней вида Sus oliveri ранее считали подвидом этого вида.
Ранее свиньи были распространены во всех экологических нишах западных островов Филиппинского архипелага, где они жили, вплоть до высоты 2800 метров. Однако из-за активной охоты и сокращения площади лесов теперь филиппинские свиньи встречаются только в отдалённых лесах. Вид относится к уязвимым[2].
Сообщалось о наличии диких свиней в провинции Бохоль и на острове Сибуян, но неизвестно, относятся ли они к виду Sus philippensis или Sus cebifrons.
Вид состоит в близких генетических отношениях с Бородатой свиньёй.
Из-за вырубки лесов и охоты представители вида вступили в близкий контакт с домашними свиньями (Sus scrofa domestica). Сообщалось о случаях гибридизации между ними.
Филиппинская свинья (Sus philippensis) — вид диких свиней, один из четырёх, относящихся к роду Sus. Эндемик Филиппин. Свиней вида Sus oliveri ранее считали подвидом этого вида.
필리핀워티피그(Sus philippensis)는 멧돼지과에 속하는 작은 우제류의 일종이다. 멧돼지속에 속하는 4종의 필리핀 토착종 멧돼지의 하나이다. 나머지 3종은 비사야워티피그 (S. cebifrons), 민도로워티피그 (S. oliveri) 그리고 팔라완수염돼지 (S. ahoenobarbus)이고 모두 멧돼지과에 속하는 희귀종이다.
적어도 3종의 아종이 알려져 있다.
필리핀워티피그(Sus philippensis)는 멧돼지과에 속하는 작은 우제류의 일종이다. 멧돼지속에 속하는 4종의 필리핀 토착종 멧돼지의 하나이다. 나머지 3종은 비사야워티피그 (S. cebifrons), 민도로워티피그 (S. oliveri) 그리고 팔라완수염돼지 (S. ahoenobarbus)이고 모두 멧돼지과에 속하는 희귀종이다.
