Based on studies of stomach anatomy and digestive physiology, it had been hypothesized that Neotragus moschatus required food with high energy content that was easily digestible and low in fiber such as fruit, flowers, and growing tips of dicotyledon shoots. Further studies, however, have revealed that suni's diet is composed primarily of fallen leaf litter which is abundant in their habitat but of low nutritional quality (Lawson 1989). N. moschatus associates with Sykes monkey (Cercopithecus mitis albogularis) and red colobus (Colobus badius kirkii) when feeding opportunistically on fallen fruit in Zanzibar (East 1989). Suni derive their moisture from vegetation and thus are not dependent on water sources (Honolulu Zoo).
Foods eaten include: fallen leaves, buds, shoots, fruits and fungi (Huffman 2001; Lawson 1989).
Plant Foods: leaves; fruit
Primary Diet: herbivore (Folivore , Frugivore )
Perception Channels: tactile ; chemical
The IUCN has classified Neotragus moschatus as a low risk, conservation dependent species (Huffman 2001). The status of N. moschatus varies widely across its range. It is listed as vulnerable in South Africa, not threatened in Mozambique, rare in Zimbabwe, and satisfactory in Tanzania. Suni are threatened primarily by habitat destruction, caused in part by large numbers of Tragelaphus angasii, and by uncontrolled hunting with dogs, nets, and snares. Conservation efforts include habitat management and imposition of six-month suni hunting seasons (East 1989).
US Federal List: endangered
CITES: no special status
IUCN Red List of Threatened Species: least concern
Although its secretive nature and excellent camouflage make Neotragus moschatus difficult to find, it is hunted. It thus contributes positively to the tourism industry and economy of the countries in which it is found (East 1989).
Neotragus moschatus is found exclusively in south-eastern coastal regions of Africa ranging from south-eastern Kenya to Natal and Transvaal of north-eastern South Africa. It has also been found on the islands of Zanzibar and Mafia off the coast of Tanzania (Huffman 2001; GISBAU-ADM 1999). Subspecies have been observed on Mt. Kilimanjaro (Mochi and Carter 1971).
Biogeographic Regions: ethiopian (Native )
Suni are found in thick, dry underbrush either in montane forests above 9000 feet or in riparian reed scrub (Honolulu Zoo; GISBAU-ADM 1999).
Habitat Regions: tropical
Terrestrial Biomes: forest
Range lifespan
Status: captivity: 10 (high) years.
Average lifespan
Status: captivity: 9.0 years.
Average lifespan
Status: captivity: 10.2 years.
Neotragus moschatus is named for its pungent smell originating from preorbital glands that produce a musky secretion (Huffman 2001). It has a slender build and relatively high hindquarters. Dorsally it has a speckled appearance and varies from gray to rich chestnut with a reddish tinge. The sides of its body are paler and the underparts, the chin, throat, and the insides of the legs, are white. The eye is surrounded by a pale ring while each leg is ringed with a black band above the hoof. Only male Suni have horns, which range from 6.5 cm to 13.3 cm. The horns are wideset, black, ridged, and slant back in line with the face. Suni are distinguishable from other small antelope by the absence of tufts of long hair on their heads and knees (Huffman 2001; Honolulu Zoo; Roberts 1951).
Range mass: 4 to 6 kg.
Range length: 57 to 62 cm.
Other Physical Features: endothermic ; homoiothermic; bilateral symmetry
Sexual Dimorphism: ornamentation
The coloration and spectacled appearance of Neotragus moschatus' provide considerable camouflage, which it uses to its advantage by freezing and remaining hidden in response to danger. Only when a potential predator is "nearly on top of them" do suni escape by leaping quickly out of sight (Huffman 2001).
Known Predators:
Males defend territories of three hectares which they demarcate with preorbital gland secretions. The peripheries of these territories may additionally be marked with individual or communal dung piles (Huffman 2001).
Mating System: polygynous
Adult male suni generally associate with one to four females (Huffman 2001).
Breeding season: November - March
Range number of offspring: 1 (low) .
Average number of offspring: 1.
Range gestation period: 6 (low) months.
Average gestation period: 6 months.
Average weaning age: 2 months.
Range age at sexual or reproductive maturity (female): 6 to 18 months.
Range age at sexual or reproductive maturity (male): 6 to 18 months.
Key Reproductive Features: seasonal breeding ; gonochoric/gonochoristic/dioecious (sexes separate); sexual ; viviparous
Average number of offspring: 1.
Young suni are darker in color than adults and are therefore kept well hidden until their coloration provides adequate camouflage (Huffman 2001).
Parental Investment: altricial
'n Soenie (Neotragus moschatus) is 'n baie klein wildsbokkie wat in die suidooste van Afrika aangetref word.
Volwasse soenies het 'n gemiddelde massa van 3 kg en 'n hoogte van ongeveer 40 cm. Die rammetjies het horings wat tot 9 cm lank kan word. Die bokke is slank, met 'n relatief hoë agterkant. Die kleur wissel van grys tot rooibruin, met 'n wit ken, keel, binnebene en onderkant. Soenies se oë word deur 'n witterige ring omring en elke been het 'n swart band net bo die hoef. Hulle word hoofsaaklik in gebiede met digte struikgewasse aangetref.
Mannetjies assosieer met een tot vier wyfies. Die ooi skenk telkens aan 'n enkele lammetjie die lewe. Die lammetjies het 'n donkerder kleur en word buite sig gehou tot hulle kleur sodanig vervaag het dat dit genoeg kamoeflering verskaf.
Die bokke is skaam en hoofsaaklik snags aktief. Oordag slaap hulle in beskutte koeltes. Hulle vreet hoofsaaklik blare wat op die grond geval het, maar sal ook soms vrugte of swamme probeer vreet. Hulle kry die nodige vog uit hul dieet en is dus nie van 'n varswaterbron afhanklik nie.
Wikiwoordeboek het 'n inskrywing vir soenie.'n Soenie (Neotragus moschatus) is 'n baie klein wildsbokkie wat in die suidooste van Afrika aangetref word.
Volwasse soenies het 'n gemiddelde massa van 3 kg en 'n hoogte van ongeveer 40 cm. Die rammetjies het horings wat tot 9 cm lank kan word. Die bokke is slank, met 'n relatief hoë agterkant. Die kleur wissel van grys tot rooibruin, met 'n wit ken, keel, binnebene en onderkant. Soenies se oë word deur 'n witterige ring omring en elke been het 'n swart band net bo die hoef. Hulle word hoofsaaklik in gebiede met digte struikgewasse aangetref.
Mannetjies assosieer met een tot vier wyfies. Die ooi skenk telkens aan 'n enkele lammetjie die lewe. Die lammetjies het 'n donkerder kleur en word buite sig gehou tot hulle kleur sodanig vervaag het dat dit genoeg kamoeflering verskaf.
Die bokke is skaam en hoofsaaklik snags aktief. Oordag slaap hulle in beskutte koeltes. Hulle vreet hoofsaaklik blare wat op die grond geval het, maar sal ook soms vrugte of swamme probeer vreet. Hulle kry die nodige vog uit hul dieet en is dus nie van 'n varswaterbron afhanklik nie.
An antilopenn-vusk, pe suni, (Neotragus moschatus pe Nesotragus moschatus) a zo un antilopenn vihan hag a vev e reter ha su Afrika (Kenya, Tanzania, Malawi, Zimbabwe, Mozambik ha Suafrika).
Dont a ra hec'h anv eus ar c'hwezh kreñv a zo gant un dourenn ezveret gant ar gwagrennoù dirak poulloù e zaoulagad.
War-dro 5 kg eo he fouez. Brizhellek eo he c'hein gell-ruz pe gris. Gwenn eo he c'hof, he gouzoug ha tro-dro d'he daoulagad. Ur vandenn zu zo a-us he c'harnioù.
Kerniel zo gant ar par hepken.
Ar par a verk e diriad (war-dro 3 ha) gant an dourenn musk-heñvel. Gouennañ a ra gant ur barez pe meur a hini (betek peder) etre miz Du ha miz Meurzh.
An dougen a bad 6 miz hag ur menn nemetañ a vez ganet. Teñvaloc'h eo ar suni yaouank eget al loened gour ha dre-se e c'hell kuzhat aezetoc'h en natur.
Aonik eo an antilopenn-vusk hag oberiant dreist-holl diouzh an noz. Chom a ra er goudor diouzh an deiz.
An antilopenn-vusk, pe suni, (Neotragus moschatus pe Nesotragus moschatus) a zo un antilopenn vihan hag a vev e reter ha su Afrika (Kenya, Tanzania, Malawi, Zimbabwe, Mozambik ha Suafrika).
El suni (Nesotragus moschatus) és una espècie petita d'antílop. Viu al sud-est d'Àfrica en llocs amb sotabosc dens.
El suni fa de 30-43 cm d'alt fins a les espatlles i pesa de 4.5-5.5 kg. Normalment és de color marró rogenc, més fosc a l'esquena que als seus costats i potes. El ventre, la barba i l'interior de les potes són blanques Els mascles porten banyes de 8 a 13 cm de llarg. Les femelles no en tenen.
Els sunis s'alimenten de fulles, fongs, fruits i flors, i pràcticament no els cal més aigua que la que obtenen dels aliments. Són animals més actius de nit. Neix normalment una sola cria després d'una gestació de 183 dies. Els seus depredadors són els lleons, els ocells depredadors, les serps i altres carnívors.
El suni (Nesotragus moschatus) és una espècie petita d'antílop. Viu al sud-est d'Àfrica en llocs amb sotabosc dens.
El suni fa de 30-43 cm d'alt fins a les espatlles i pesa de 4.5-5.5 kg. Normalment és de color marró rogenc, més fosc a l'esquena que als seus costats i potes. El ventre, la barba i l'interior de les potes són blanques Els mascles porten banyes de 8 a 13 cm de llarg. Les femelles no en tenen.
Els sunis s'alimenten de fulles, fongs, fruits i flors, i pràcticament no els cal més aigua que la que obtenen dels aliments. Són animals més actius de nit. Neix normalment una sola cria després d'una gestació de 183 dies. Els seus depredadors són els lleons, els ocells depredadors, les serps i altres carnívors.
Antilopka pižmová (Nesotragus moschatus), přezdívaná též suni, je druh antilopky z čeledi turovití zařazený na základě genetické analýzy z roku 2014 do rodu Nesotragus. Předchozí systematika, kterou uznává Integrated Taxonomic Information System, jej řadí do rodu Neotragus, který však dle této nové analýzy zahrnuje pouze druh antilopka trpasličí (Neotragus pygmaeus). Rozpoznáváno je někdy až pět poddruhů. Druh obývá východní a jihovýchodní Afriku, rozšířil se do států Keňa, Malawi, Mosambik, Jihoafrická republika, Tanzanie a Zimbabwe, kde osídlil převážně husté lesy.
Antilopka pižmová může mít jako druh různé, ale u každého jedince jednotné, zbarvení, jenž se pohybuje od šedé po kaštanovou. Směrem ke spodní straně těla barva bledne a spodek těla je pak již plně bílý. Suni patří mezi nejmenší druhy antilop. Na výšku měří 33 až 35 cm a na délku asi 57 až 62 cm bez ocasu. Samci jsou vybaveni krátkými černými rohy a vyvinuly se u nich také mohutné preorbitální žlázy v koutku oka, kterými je vylučováno pižmo sloužící k vymezení teritoria. I samice mají tyto žlázy, jsou však menší.
Druh je plachý, aktivní hlavně během pozdních večerních a brzkých ranních hodin. Živí se převážně spadanými listy rostlin. Žije spíše samotářsky a vykazuje teritorialitu, své malé území si samci i samice hájí před jedinci stejného pohlaví, území samců a samic se však mohou překrývat. Rozmnožování může probíhat celoročně, samici se rodí obyčejně jedno mládě, jež schovává ve vysoké trávě. Jeho vývoj je rychlý a za tři dny již konzumuje pevnou stravu. Pohlavní dospělosti je dosaženo za 6 až 18 měsíců.
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený taxon, i tak však hrozby existují: nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí a také lov jak ze strany zdivočelých psů, tak ze strany lidí.
Druh popsal Magnus Vilhelm von Düben roku 1846.[3] Jeho původní umístění byl rod Nesotragus,[4] tradiční systematika, kterou uznává Integrated Taxonomic Information System, řadí antilopku pižmovou do čeledi turovití (Bovidae) a v ní do rodu Neotragus společně s antilopkou zakrslou (Neotragus batesi) a antilopkou trpasličí (Neotragus pygmaeus).[3][2] Tyto antilopky poté s dalšími rody tvořily polyfyletický tribus Neotragini.[5]
Genetická analýza vydaná v roce 2014 určila, že antilopky pižmová a zakrslá nejsou tolik příbuzná s antilopkou trpasličí; tyto dva druhy tedy přesunula do obnoveného rodu Nesotragus,[5] ve kterém antilopka pižmová představuje typový taxon;[6] antilopka trpasličí byla ponechána v rodu Neotragus. Do rodu Nesotragus řadí antilopku pižmovou i Mezinárodní svaz ochrany přírody a zároveň uvádí původní název Neotragus moschatus jako vědecké synonymum.[7] U tohoto druhu je hodnoceno někdy až pět poddruhů, které se rozšířily následovně:[4][8]
Integrated Taxonomic Information System rozlišil u antilopky pižmové subspecie čtyři, poddruh akeleyi neuvádí,[3] v jiných zdrojích (Castelló) je antilopka trpasličí považována za monotypický taxon (nevytvářející poddruhy) a její subspecie livingstonianus a kirchenpaueri jsou zde osamostatněny na samostatné druhy.[9] Genetická výbava antilopky pižmové se může v různých lokalitách lišit. Byl zaznamenán karyotyp 2n = 56 chromozomů, ale také například 52 chromozomů.[4] Podle studie z roku 2014 vychází jako nejbližší příbuzná rodu Nesotragus impala (Aepyceros melampus).[5]
Antilopka pižmová se nazývá také suni, název pochází z její domoviny, jihovýchodní Afriky.[10]
Antilopka pižmová je zvířetem afrotropické oblasti, africký endemit. Vyskytuje se ve východní a jihovýchodní Africe, hlavně východně od Velké příkopové propadliny. Suni byl zaznamenán v těchto státech: Keňa, Malawi, Mosambik, Jihoafrická republika, Tanzanie a Zimbabwe. V Keni obývá hlavně jihovýchodní část státu, nejseverněji zde lze antilopku zaznamenat například v pohoří Aberdare (asi sto kilometrů severně od města Nairobi) či masivu Mount Kenya. V Tanzanii obývá východ, objevit ji lze například v částech Ngorongoro, Mbulu a dalších oblastech, a areál se táhne přes zbylé zmíněné státy až po Jihoafrickou republiku. Jedna z devíti jihoafrických provincíí KwaZulu-Natal pak představuje nejjižnější místo výskytu, konkrétně zdejší Jezero svaté Lucie. Druh se vyskytuje rovněž na některých ostrovech, jako je Zanzibar, který obývá jeden z možných poddruhů N. m. moschatus. Za možnou oblast výskytu je považováno Svazijsko, v Zambii nebyl suni objeven.[4][7][8][11] Pokud je suni považován za monotypický druh (více v taxonomii), obývá pouze Keňu, Malawi, Mosambik a Tanzanii.[9]
Antilopka pižmová je lesním druhem, preferuje především husté lesy s vyvinutým stromovým baldachýnem. Často ji lze najít v lesích pobřežních či podhorských, obývat může i ty suché nebo sekundární (lesy vzniklé obnovou po požáru, těžbě, polomu či jiném velkém narušení); v některých oblastech prosperuje i v lidmi narušených lesních stanovištích.[4][2][7][11] Husté lesy jsou pro suniho důležité jak z hlediska získávání potravy, tak z hlediska dobrého úkrytu.[8] Žije až do nadmořské výšky 2700 metrů.[7]
Antilopka pižmová patří mezi nejmenší druhy antilop vůbec.[12] Tělo dosahuje délky mezi 57 až 62 cm, s ocasem činí délka samců 65,9–72,7 cm a samic 66,3 až 71,6 cm. Ocas měří asi 8 až 13 cm (průměrně 9,7 cm u samců a 9,6 cm u samic), na výšku pak antilopka měří 33 až 35 cm.[4][9] Hmotnost činí 4 až 6 kg.[11] Tělo je štíhlé, kompaktní, zadek je položen vysoko. Tělo nesou dlouhé štíhlé nohy. Krk je krátký, nasazena je na něj široká špičatá hlava nesoucí pár uší zaobleného tvaru. U samců se vyvinuly krátké (ale špičaté) černě zbarvené rohy, samice je nemají. Délka samčích rohů, které pokrývají prstencovité rýhy, činí 6,5 až 13,3 cm, větší se vyvíjejí u antilopek žijících jižněji. Obě pohlaví mají velké preorbitální žlázy (žlázy v koutku oka), u samců se vytvořily zvlášť mohutné.[4][2][9] Pro uložení takto velkých žláz se vyvinuly některé anatomické zvláštnosti lebky.[4] Žlázami je vylučováno pižmo, které antilopce vyneslo její jméno.[11] Identifikováno v něm bylo 83 chemických sloučenin včetně nejjednodušší aromatické karboxylové kyseliny benzoové, dále alkany, alkeny a další látky.[13] U suniho se vyvinuly rovněž neúměrně robustní zuby.[4]
Zbarvení tohoto druhu je variabilní,[2] pohybuje se od šedé po kaštanovou,[11] barva je ale u každého jedince jednotná.[4] Směrem ke spodní straně těla barva bledne, spodní strana těla je potom plně bílá[11] či našedlá. Kopyta jsou černá a uši mají zbarvení růžové.[4]
Suniho lze zaměnit s jinými druhy. Častá je záměna s chocholatkou modrou (Philantomba monticola), jejíž areál výskytu se částečně prolíná (Keňa, Tanzanie, Mosambik) s areálem výskytu antilopky pižmové, zároveň jsou si vzájemně podobné velikostí a někdy i zbarvením. Hlavní vodítko, jak je rozlišit, představují pohyby ocasem; chocholatka modrá s ním třese na rozdíl od suniho vertikálně. Dalšími podobnými druhy jsou příbuzná antilopka zakrslá a rovněž antilopka trpasličí.[4][2]
Hlavní doba aktivity antilopky pižmové připadá na večer a brzké ráno, zvláště mezi soumrakem a desátou hodinou večerní a čtvrtou hodinou ranní a rozedněním (preferuje dobu po bouřkách či mlhavo[4]).[11] Ve dne obvykle spí v úkrytech,[9] které obyčejně využívá opakovaně. Suni nicméně může být aktivní i během dne.[2] Hrozbu pro tento druh může představovat jakýkoli predátor už o jeho velikosti.[9] Nebezpečí mu hrozí jak ze strany orlů korunkatých (Stephanoaetus coronatus) a ostatních dravců, tak ze strany velkých šelem, jakými jsou levharti skvrnití (Panthera pardus), hyeny či některé druhy hadů, jako jsou krajty. Je velmi plachý a může jej vyrušit i vřeštění opic. V takovém případě obyčejně znehybní, před tím se ještě ozve varovným signálem.[4]
Žije většinou samotářsky[14] (v KwaZulu-Natal většina antilopek), ale může také tvořit páry či menší skupiny.[4] Vykazuje teritorialitu[14] a samci o svá teritoria s jinými samci bojují, k agresivnímu chování se mohou uchýlit i samice vůči jiným samicím.[4] Území jsou malá, o rozloze 0,5 až 1,1 ha u samců, samice je mají větší, o rozloze 0,9−4,6 ha.[8] Území samců a samic se překrývají.[2] Jejich hranice si suniové označují pravidelně doplňovanými hromádkami výkalů a moči,[4] k označení území slouží také vylučované pižmo.[2] K tomuto způsobu vymezení teritoria se uchylují především samci a pižmo vylučují hlavně na vertikálně umístěné rostliny/větve o výšce asi 75 mm. Někdy před tím rostlinu ještě očichají. Pižmo je nanášeno prudkými pohyby hlavou s preorbitálními žlázami nahoru a dolů. Poté si samci žlázy olížou, olízat mohou rovněž i rostlinu, která byla označkována.[12] Pižmo časem na rostlině zkrystalizuje a vytvoří tmavě zbarvenou látku, která vydrží čtyři dny.[4] Také z tohoto důvodu mají antilopky pižmové malá teritoria, protože větší by nebyly schopny vymezit.[4] Vyjma komunikace čichové spolu suniové komunikují rovněž vzájemnými dotyky.[11]
Antilopka pižmová je býložravým druhem[11], avšak neumí plně trávit celulózu,[8] trávu tedy konzumuje spíše výjimečně.[4] Na základě starších studií se až do 80. let dvacátého století podle anatomie a fyziologie soudilo, že většinu potravy suniho bude tvořit vysoce energetická a zároveň stravitelná potrava. Teprve studie z roku 1989, zkoumající živá zvířata, odhalila, že tyto předpoklady jsou nesprávné, a že suni jako potravu preferuje spadané listí (přičemž si volí hlavně čerstvé).[15] I když neposkytuje antilopkám tolik energie jako například ovoce,[11] stále je energeticky hodnotné.[15] Ve východní Africe se suni živil listy dvouděložných rostlin až z 84 %, teprve zbytek tvořilo ovoce a další potrava (živí se například i houbami[2]). Oblíbenou potravou je zvláště chřestnatec (Crotalaria).[4] Druh může rovněž následovat některé druhy opic a živit se zbytky jejich upuštěné potravy.[11]
Konzumovaná potrava antilopkám poskytne i potřebnou dávku vody, na které proto nejsou závislé,[2] blízkost vodního zdroje je však i přesto preferována.[9]
Rozmnožování může probíhat po celý rok, počet porodů však může být na některých územích v některou dobu vyšší; v Tanzanii například na přelomu podzimu a zimy,[2] tedy v době, kdy je v této oblasti dostatek potravy po deštích. Estrální cyklus trvá 20 až 25 dní. Samotný akt páření je krátký, samec se před ním přitiskne samici na bok a kope ji předníma nohama, dokud ke styku nesvolí.[4] Doba březosti trvá asi půl roku.[11] Samice rodí položená na boku a po porodu zkonzumuje placentu.[4] Na svět přichází obyčejně jedno mládě, tmavšího zbarvení než matka[11] o hmotnosti asi 700 až 800 g, které je schované ve vysoké trávě. S matkou komunikuje pomocí zvuků a je velmi plaché.[4] Vývoj probíhá rychle a již za několik dnů je mládě schopno konzumovat pevnou stravu.[2] Pohlavní dospělosti je dosaženo u obou pohlaví za 6 až 18 měsíců.[11] Nejmladší známý samec, který aktivně značkoval, byl starý jen 11 měsíců.[12] Mladé samce dominantní samec z území vyžene, samice někdy dále žijí s matkou. Druh se dožívá až 13 let.[4]
Mezi ektoparazity (vnější parazity) tohoto druhu se řadí například klíšťatovci,[4] z vnitřních parazitů se mohou vyskytovat například hlístice Skrjabinema, Setaria cornuta, Strongyloides papillosus a další.[16]
Populace antilopky pižmové je považována za stabilní a je odhadováno, že čítá asi 365 000 jedinců. Společně s tím, že je druh adaptabilní vůči ztrátě přirozeného prostředí i lovu, je Mezinárodním svazem ochrany přírody považován za málo dotčený taxon. Přesto některé hrozby existují. V jeho areálu rozšíření mezi lety 1994 až 2011 ubylo vhodné přirozené prostředí o asi 1,2 %. To mizí kvůli lidským aktivitám (například zemědělství[7] nebo těžba[4]), ale i šířením jiných živočišných druhů, které likvidují vegetační kryt. Mezi ně se řadí nyala nížinná (Tragelaphus angasii) či slon africký (Loxodonta africana).[7][8] Nebezpečí představují také domácí psi (toulaví[7] či přímo lovečtí[8]), kteří například vyhubili keňskou populaci v oblasti Lang'ata u Nairobi.[4] Problémem je i lov ze strany lidí, který probíhá pro trofeje či pro maso. Zvířata jsou zabíjena pro takzvaný bushmeat, „maso z buše“, což může v některých oblastech způsobovat větší míru úmrtnosti než tlak ze strany predátorů. Pytláctví se přitom nevyhnuly ani chráněné oblasti;[8] legálně je nicméně uloveno jen málo zvířat, například v KwaZulu-Natal je jich jen okolo 15 ročně.[14] Pokles populací suniho následkem lovu ze strany psů i lidí byl zaznamenán hlavně v Jihoafrické republice,[7] kde je druh považován za zranitelný. Vzácný je také v Zimbabwe, ale například v Mosambiku se nezdá býti ohrožen.[11]
Suni obývá chráněné oblasti, důležité populace žijí například v Národním parku Mount Kenya či Lengwe,[7] v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal existuje důležitá populace v Tembe Elephant Park. Cílem ochranných opatření je například zachování přirozeného prostředí,[8] omezení lovu[11] či znovuvysazení druhu do volné přírody. To nicméně vždy nemusí proběhnout úspěšně. Například snaha o reintrodukci v devadesátých letech dvacátého století v Krugerově národním parku skončila nezdarem; o tři roky později od vypuštění 39 antilopek nebyla v oblasti spatřena žádná.[7][8]
Antilopka pižmová není zapsána do Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu antilopka pižmová ve Wikimedia Commons
Antilopka pižmová (Nesotragus moschatus), přezdívaná též suni, je druh antilopky z čeledi turovití zařazený na základě genetické analýzy z roku 2014 do rodu Nesotragus. Předchozí systematika, kterou uznává Integrated Taxonomic Information System, jej řadí do rodu Neotragus, který však dle této nové analýzy zahrnuje pouze druh antilopka trpasličí (Neotragus pygmaeus). Rozpoznáváno je někdy až pět poddruhů. Druh obývá východní a jihovýchodní Afriku, rozšířil se do států Keňa, Malawi, Mosambik, Jihoafrická republika, Tanzanie a Zimbabwe, kde osídlil převážně husté lesy.
Antilopka pižmová může mít jako druh různé, ale u každého jedince jednotné, zbarvení, jenž se pohybuje od šedé po kaštanovou. Směrem ke spodní straně těla barva bledne a spodek těla je pak již plně bílý. Suni patří mezi nejmenší druhy antilop. Na výšku měří 33 až 35 cm a na délku asi 57 až 62 cm bez ocasu. Samci jsou vybaveni krátkými černými rohy a vyvinuly se u nich také mohutné preorbitální žlázy v koutku oka, kterými je vylučováno pižmo sloužící k vymezení teritoria. I samice mají tyto žlázy, jsou však menší.
Druh je plachý, aktivní hlavně během pozdních večerních a brzkých ranních hodin. Živí se převážně spadanými listy rostlin. Žije spíše samotářsky a vykazuje teritorialitu, své malé území si samci i samice hájí před jedinci stejného pohlaví, území samců a samic se však mohou překrývat. Rozmnožování může probíhat celoročně, samici se rodí obyčejně jedno mládě, jež schovává ve vysoké trávě. Jeho vývoj je rychlý a za tři dny již konzumuje pevnou stravu. Pohlavní dospělosti je dosaženo za 6 až 18 měsíců.
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený taxon, i tak však hrozby existují: nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí a také lov jak ze strany zdivočelých psů, tak ze strany lidí.
Das Moschusböckchen (Nesotragus moschatus, Syn.: Neotragus moschatus) – auch Suni genannt – ist eine in Ostafrika lebende Zwergantilope. Das Moschusböckchen zählt zu den kleinsten Antilopenarten weltweit. Seinen Namen trägt es aufgrund der auffallenden Duftdrüsen im Gesicht, die stark nach Moschus riechen.
Das scheue Böckchen bekommt man selten zu sehen. Es ist mit einem Gewicht von bis zu acht Kilogramm[1] und einer Schulterhöhe von bis zu 40 Zentimetern[2] zwar kleiner als der Sharpe-Greisbock, man könnte es aber wegen des kräftigen, rotbraunen, weiß gesprenkelten Haarkleids, das am Bauch weiß ist, mit diesem verwechseln. Der Schwanz hat eine weiße Spitze und wird ständig bewegt. Da die Ohren innen rosa sind, wirken sie fast durchsichtig. Männchen tragen kurze, gerade, stark geringelte Hörner, sie besitzen auch eine auffallende Drüse vor jedem Auge.
Nur das Männchen entwickelt Hörner.
Moschusböckchen sind sogenannte Selektierer, das heißt, sie fressen nur bestimmte, nährstoffreiche Pflanzen. Sie äsen dabei in der Krautschicht und an niedrigen Büschen.[3] Moschusböckchen kommen nur in trockenem Dickicht oder Galeriewäldern mit dichtem Unterholz vor. Sie sind während der kühleren Tageszeit und nachts aktiv. Das an ein Revier gebundene Männchen führt ein bis vier Weibchen. Es ist ausgesprochen territorial. Der Zoologe C. A. Spinage berichtet von der Begegnung mit einem in Gefangenschaft gehaltenen Moschusböckchen, das ihn, ohne zu zögern, angriff, als er sein Gehege betrat. Trotz der geringen Größe des Angreifers musste er den Rückzug antreten.[4]
Das Moschusböckchen lebt in den Trockensavannen entlang der Ostküste Afrikas. Es kommt unter anderem in den Naturschutzgebieten St.-Lucia-Komplex, Krügerpark, Mana Pools, Arusha-Nationalpark, Kilimandscharo, Mt. Kenia und Amboseli vor.
Obwohl sein Fleisch als weniger schmackhaft als das anderer Böckchen gilt, ist das Moschusböckchen in großen Teilen seines Verbreitungsgebiets selten geworden.
Das Moschusböckchen gehört zu den wenigen wilden Säugetieren der Insel Sansibar – die hier lebenden Bestände bilden eine eigene Unterart (Nesotragus moschatus moschatus) und sind besonders bedroht.
Das Moschusböckchen (Nesotragus moschatus, Syn.: Neotragus moschatus) – auch Suni genannt – ist eine in Ostafrika lebende Zwergantilope. Das Moschusböckchen zählt zu den kleinsten Antilopenarten weltweit. Seinen Namen trägt es aufgrund der auffallenden Duftdrüsen im Gesicht, die stark nach Moschus riechen.
The suni (Nesotragus moschatus) is a small antelope. It occurs in dense underbrush from central Kenya to KwaZulu-Natal in South Africa.
Suni are around 30 to 43 centimetres (12 to 17 inches) high at the shoulder and weigh 4.5 to 5.4 kilograms (9 lb 15 oz to 11 lb 14 oz). They are usually reddish brown, darker on their back than their sides and legs. The belly, chin, throat and insides of legs are white. The nostrils are prominent red, and there are black rings around the eyes and above the hooves. Males have horns 8–13 cm (3–5 in) long, that are ridged most of their length and curve backwards close to their heads. Females do not have horns. Suni can make weak barking and whistling sounds.
Suni feed on leaves, fungi, fruits and flowers, and need almost no free water. They are shy, most active at night, and sleep during the day in a shady, sheltered area. They are social but males defend a territory of about three hectares. They scent-mark the boundaries with secretions from their preorbital glands. There may be an individual or communal dung pile on the periphery of the territory. A male usually takes one mate, but other females may share his territory. A single calf is born weighing about two pounds, after a gestation of 183 days.
Felids, raptors, snakes, and other meat-eaters prey on suni. For protection, they are well camouflaged in dry grass and keep very still. When a predator is almost on top of them, they spring out and bound away into the underbrush.
The scientific name of the suni is Nesotragus moschatus. It is placed in the genus Nesotragus - along with (formerly) Bates's pygmy antelope (Nesotragus batesi) - and in the family Bovidae. The common name "suni" /ˈsünē/ is the name for this antelope in southeastern Africa.[2] Four subspecies are identified, though these are sometimes considered to be independent species:[3][4]
The suni is a small antelope, but larger than the other two species of its genus. This antelope resembles Bates's pygmy antelope in terms of cranial measurements.[4] The suni stands 33–38 centimetres (13–15 in) at the shoulder; the head-and-body length is typically between 57 and 62 cm (22 and 24 in). Both sexes weigh between 4.5 and 7 kg (9 lb 15 oz and 15 lb 7 oz).[5]
Horns are present only on males; sexual dimorphism in the suni is less marked than in Bates's pygmy antelope.[4]
Populations of the suni have been notably reduced due to poaching, habitat loss and predation by dogs - especially in South Africa, where it is confined mainly to the northeastern KwaZulu-Natal. Nevertheless, the antelope is known for its tolerance to heavy hunting pressure, and is listed as a species of Least Concern.[1]
The suni (Nesotragus moschatus) is a small antelope. It occurs in dense underbrush from central Kenya to KwaZulu-Natal in South Africa.
Suni are around 30 to 43 centimetres (12 to 17 inches) high at the shoulder and weigh 4.5 to 5.4 kilograms (9 lb 15 oz to 11 lb 14 oz). They are usually reddish brown, darker on their back than their sides and legs. The belly, chin, throat and insides of legs are white. The nostrils are prominent red, and there are black rings around the eyes and above the hooves. Males have horns 8–13 cm (3–5 in) long, that are ridged most of their length and curve backwards close to their heads. Females do not have horns. Suni can make weak barking and whistling sounds.
Suni feed on leaves, fungi, fruits and flowers, and need almost no free water. They are shy, most active at night, and sleep during the day in a shady, sheltered area. They are social but males defend a territory of about three hectares. They scent-mark the boundaries with secretions from their preorbital glands. There may be an individual or communal dung pile on the periphery of the territory. A male usually takes one mate, but other females may share his territory. A single calf is born weighing about two pounds, after a gestation of 183 days.
Felids, raptors, snakes, and other meat-eaters prey on suni. For protection, they are well camouflaged in dry grass and keep very still. When a predator is almost on top of them, they spring out and bound away into the underbrush.
El suni (Neotragus moschatus) es una especie de mamífero artiodáctilo de la subfamilia Antilopinae propia de África del este.[2]
El suni tiene entre 30–43 cm de altura hasta los hombros y un peso de 4,5 a 5,4 kg. Tienen un color rojizo-marrón, más obscuro en el dorso, los flancos y en las piernas. Los carrillos, barbilla, garganta y la parte interna de los miembros son blancos. Las narinas son rojas y prominentes, y tienen aros de color negro alrededor de los ojos y sobre los cascos. Los machos tienen cuernos de 8 a 13 cm de largo, tienen surcos en la mayor parte de su longitud y se curva hacia atrás ceñidos a la cabeza. Las hembras no tienen cuernos. El suni puede emitir una especie de ladrido débil o silbidos.
El suni se alimenta de hojas, hongos, flores y frutos y casi no requiere agua dulce. Son tímidos y más activos durante la noche, pueden dormir durante el día a la sombra. Son animales sociales pero defienden un territorio de tres hectáreas. Marcan los límites de este territorio con secreciones de sus glándulas preobitales. Pueden tener una pila de estiércol individual o comunal en la periferia de su territorio. Un macho usualmente toma una pareja, pero otras hembras pueden compartir su territorio. Después de una gestación promedio de 183 días nace una sola cría.
Los principales depredadores son los leones, aves de presa y serpientes. Como medida de protección, se camuflan en el pasto seco y permanecen quietos. Cuando un depredador está casi sobre ellos, saltan dirigiéndose hacia la maleza.
El suni (Neotragus moschatus) es una especie de mamífero artiodáctilo de la subfamilia Antilopinae propia de África del este.
Neotragus moschatus Neotragus generoko animalia da. Artiodaktiloen barruko Antilopinae azpifamilia eta Bovidae familian sailkatuta dago
Neotragus moschatus Neotragus generoko animalia da. Artiodaktiloen barruko Antilopinae azpifamilia eta Bovidae familian sailkatuta dago
Suni eli myskiantilooppi (Neotragus moschatus) on Afrikan itäosissa elävä pienikokoinen sorkkaeläin.
Sunin suvun nimi Neotragus tulee kreikan sanoista neos (”uusi”) ja tragos (”urosvuohi”). Lajinimi moschatus tulee uuslatinasta ja viittaa myskiin, joka antaa eläimelle pistävän ominaishajun. Nimitys suni on peräisin Kaakkois-Afrikasta.[4]
Sunin ruumiinpituus on 57–62 senttiä, säkäkorkeus 33–38 senttiä ja paino 4–6 kiloa. Naaraat ovat hieman uroksia suurempia.[5] Hännän pituus on 8–13 senttiä. Turkin yleisväri on punertavanruskea. Vatsapuoli, kurkku, leuka ja jalkojen sisäosat ovat valkoiset. Selkä on tummempi kuin jalat ja kyljet. Pää ja kuono ovat punertavat, joskin silmiä ympäröi pään muuta väriä vaaleampi rengas. Jaloissa on heti sorkkien yläpuolella musta juova.[4] Vain uroksilla on 6,5–13,3 senttiä pitkät, mustat, harjanteiset, taaksepäin osoittavat sarvet. Sunilla on hoikka ruumiinrakenne ja sen takajalat ovat ruumiin kokoon suhteutettuna suuret.[6] Korvat ovat suuret ja leveät. Niiden ulkopinnat ovat tuhkanharmaat ja sisäpuolet vaaleanpunaiset.[5] Sunin silmänedusrauhaset ovat ruumiin kokoon nähden suuremmat kuin millään muulla Afrikan antiloopilla. Rauhasten erite tuoksuu voimakkaasti myskille.[5][7]
Sunia tavataan Afrikan kaakkoisosissa. Pohjoisessa lajia elää Kenian Aberdarevuoristossa ja Mount Kenyalla, ja rannikkoa pitkin aina Tanajoelle saakka. Levinneisyysalueen eteläraja kulkee St. Lucian suomaalla KwaZulu-Natalin koillisosassa, Etelä-Afrikassa. Tansaniassa sitä tavataan maan itäososissa ja joillain rannikon saarilla, kuten Sansibarissa ja Mafialla, mutta ei Pemballa. Muita lajin levinneisyysalueen maita ovat Mosambik, Zimbabwe ja Malawi.[1]
Sunin elinympäristöä ovat rannikoiden tiheiköt ja metsät, vuoristometsät 2 700 metrin korkeuteen asti, kuivat lehtipuutiheiköt ja muut alueet, joissa on tiheä aluskasvillisuus. Laji on mahdollisesti hyötynyt siitä, että ihmistoiminta on kasvattanut sekundäärisen kasvillisuuden alaa.[1]
Sunikannan kooksi arvioidaan 365 000 yksilöä, eikä se ole uhanalainen. Suni on mukautuva ja kestää kohtalaista metsästystä. Sitä metsästetään sen piilottelevista elintavoista ja hyvästä suojaväristä huolimatta koirilla, ansoilla ja verkoilla. Suuressa osassa levinneisyysaluetta kanta on luultavasti vakaa, mutta on taantumassa alueilla, joilla metsästyspaine on suuri, ja suojelualueilla, joilla elää liikaa njaloja (Tragelaphus angasii). Liian suureksi kasvanut njalapopulaatio vähentää sunien tarvitsemien pensaiden määrää. Maanviljelyn laajenemisen, asutuksen leviämisen, salametsästäjien ja vapaana liikkuvien koirien takia suni on hävinnyt suuresta osasta Etelä-Afrikkaa, jossa laji on nykyään harvinainen. Esiintymistiheys vaihtelee eri alueilla. Esimerkiksi Sansibarissa ja Lengwen kansallispuistossa Malawissa yksilötiheys on 13,0–17,0/km², mutta Mkuzin riistansuojelualueella Etelä-Afrikassa vain 0,9/km². Tärkeitä suojelualueilla eläviä sunipopulaatioita on myös muun muassa Aberdaren, Mount Kenyan ja Temben kansallispuistoissa sekä Selousin ja Maputon riistansuojelualueilla.[1][6]
Sunit liikkuvat enimmäkseen illalla ja öisin. Muun ajan päivästä ne nukkuvat suojaisassa ja varjoisassa paikassa. Sunit elävät joko pareittain tai pieninä ryhminä, joissa on yksi uros ja muutama naaras. Urokset puolustavat noin kolmen hehtaarin reviiriä. Ne voivat jakaa sen usean naaraan kanssa. Reviirin rajat merkitään silmänedusrauhasen eritteellä ja yhden tai useamman yksilön käyttämillä lantakasoilla. Sunien ääntelyyn on raportoitu sisältävän terävää vihellystä ja heikkoa haukkumista. Sunin elinikä voi olla jopa 10 vuotta.[4]
Sunien vihollisia ovat kissaeläimet, petolinnut ja käärmeet, jotka ovat vähintään sunin kokoisia. Vaaran lähestyessä suni piiloutuu ja jähmettyy paikoilleen. Se pakenee vain jos uhka tulee melkein sen yläpuolelle. Tällöin se loikkaa ylös, kiertelee pensaiden ympärillä ja katoaa aluskasvillisuuden joukkoon.[4]
Sunien pääravintoa ovat pudonneet lehdet.[6] Ravinnoksi kelpaavat myös silmut, versot, hedelmät ja sienet, harvoin ruohot.[4] Lehtiä on runsaasti saatavilla, mutta niiden ravintoarvo on alhainen. Sunit syövät tilaisuuden tullen gueretsojen ja marakattien pudottamia lehtiä. Aiempien, sunin vatsanrakenteeseen ja ruoansulatukseen perustuneiden tutkimusten perusteella sunien luultiin vaativan energiapitoista ravintoa, joka olisi helposti sulavaa ja vähäkuituista.[6]
Suninaaraat synnyttävät tavallisesti marras–maaliskuussa. Kantoaika on noin 6 kuukautta, jonka jälkeen emo synnyttää yhden vasan. Vasat ovat alkuun aikuisia tummempia ja pysyvät sen takia piilossa, kunnes saavat hyvän suojavärin. Vasaa imetetään noin 2 kuukautta. Sunit saavuttavat sukukypsyyden 6–18 kuukauden ikäisinä.[6]
Tämä artikkeli kertoo eläinlajista. Muista merkityksistä katso suni (täsmennyssivu).
Suni eli myskiantilooppi (Neotragus moschatus) on Afrikan itäosissa elävä pienikokoinen sorkkaeläin.
Neotragus moschatus, communément appelé Suni de Zanzibar ou Antilope musquée, est une espèce d’antilopes de la famille des bovidés.
Selon Catalogue of Life (21 mars 2019)[3] :
Neotragus moschatus, communément appelé Suni de Zanzibar ou Antilope musquée, est une espèce d’antilopes de la famille des bovidés.
Neotragus moschatus é unha especie de mamífero artiodáctilo da familia dos bóvidos, subfamilia dos antilopinos,[2][3] cuxa clasificación é discutida na actualidade.
É un antílope moi pequeno, moi semellante aos seus conxéneres, o antílope real ou antílope anano (Neotragus pygmaeus) e o antílope anano de Bates (Neotragus batesi), pero só un pouco máis grande ca eles. De corpo delicado e compacto, esvelto, co lombo arredondado. Só os machos presentan cornos, que son rectos, pequenos, e rematados en punta. As orellas son máis ben curtas. O fociño está espido. Os pezuños interiores son estreitos e apuntados. Presenta glándulas preorbitais e nos pezuños, e carece de glándulas inguinais. As diferenzas, ademais do tamaño, consisten, aparte dalgún pequenos detalles anatómicos, en pequenas difernzas na coloración da pelaxe. Tamén se pode confundir con outros "antílopes ananos", como os duiqueros, que son algo máis grandes, a forma xeral do corpo é diferente, non presentan un perfil recto na cabeza, e si en cambio cristas entre os pequenos cornos.[4] As súas medidas craniais son moi semellantes ás do antílope anano de Bates.[5]
Os cornos, só presentes nos machos, son grosos e miden de 6,5 a 13,3 cm (comparativamente longos para o tamaño do animal), rectos, anelados desde a base até os 3/4 da súa lonxitude, lisos no extremo superior, que remata en punta, e están lixeiramente curvados cara a atrás, no mesmo plano que a cara, como no antílope real.[6][7]
A coloración da pelaxe varía entre a parda avermellada á parda agrisada escura, máis escura no dorso, os flancos e nas patas. As meixelas, o mento, a garganta e a parte interna das patas son de cor branca; o pescozo é de cor parda clara, sen chegar a formar un colar diferenciado. As partes inferiores son abrancazadas. A cola é de cor parda escura, coa punta branca.[6][7]
O representante máis meridional da especie, a subespecie Neotragus moschatus livigstonianus, considerda por algúna autores como especie separada, Neotragus livigstonianus,[5] é de tamaño un pouco maior e está coloreado máis intensamente, co dorso pardo escuro e os flancos e a parte exterior das patas de cor parda avermellada.[6][7]
A subespecie Neotragus moschatus zuluensis ten o lombo e cor parda avermellada clara e os pés de cor parda escura.[6]
Mide entre 57 e 62 cm de lonxitude da cabeza e tronco, aos que hai que engadir de 8 a 13 cm da cola; a súa alzada (altura na cruz) oscila ente os 30 e os 41 cm. O peso varía entre os 4 e os 6 kg.[6][7]
Neotragus moschatus habita en bosques densos e matogueiras de zonas costeiras, e en matogueiras secas caducifolias, bosques de montaña até os 2 700 m de altura e noutras zonas de mato mesto. Tamén en canvais nas beiras dos ríos.[6][7]
Nalgunhas zonas probabelmente aproveita a expansión do hábitat de matogueiras secundarias resultantes da actividade humana (por exemplo, en Zanzíbar), e coloniza facilmente os bosques degradados.[8][9]
Antigamente, os suni ocupaban amplamente os bosques e matogueiras das rexións costeiras e do interior da África oriental e meridional, desde Kenya até KwaZulu-Natal en Suráfrica. En Kenya, encóntrase tan ao norte como o monte Kenya e os Aberdares e, ao longo da costa, tan ao norte como os bosques de Boni-Dodori.[10] O límite da súa área de dispersión polo oeste, é ao redor dos 35 ou 38º L,[6] e polo sur son os arredores do lago St. Lucia no nordeste de KwaZulu-Natal (ca. os 28° S).[9] Probabelmente tamén se encontre en Suazilandia, aínda que a súa presenza alí non está confirmada.[11] Non hai rexistros confirmados en Zambia. Sí está confirmada a súa presenza en Zanzíbar e nalgunhas illas adxacentes (Mafia e Chapani, e foi introducido na illa de Mnemba), pero non en Pemba.[9] Tamén foi introducido no Parque Nacional da illa Rubondo, no lago Victoria, na década de 1960.[12]
Os Neotragus moschatus son tímidos, e máis activos pola noite, nas primeiras horas da mañá e no serán; dormen durante as horas centrais do día en zonas sombreadas e protexidas. Viven solitarios, e parellas e, ás veces, reúnense en pequenos grupos familiares. Son sociais pero os machos defenden o seu territorio, dunhas tres hectáreas, que marcan coas secrecións olorosas das súas glándulas preorbitais (o cheiro destas secrecións adoita percibirse nas matogueiras frecuentadas por esta especie. Cando se alarman, foxen correndo como lebres a gran velocidade, e poden emitir unha especie de ladrido débil e asubíos.[7]
Os sunis comen principalmente ramiñas das árbores e arbustos, alimentándose das follas, fores e abrochos tenros, pero tamén comen raíces, cogomelos e algunhas poucas especies de herbas; son case independentes da auga (que obteñen sobre otos dos alimentos verdes que consomen).[7]
Os machos usualmente son monónogamo, pero outras femias, distintas da coa que se aparea, poden compartir o seu territorio. Despois dunha xestación que dura en promedio uns 183 días nace unha soa cría, que pesa ao nacer entre 800 g e 1 kg. O suni, en catividade, ten unha lonxevidade de 9 anos.[13][7]
Os principais depredadores dos sunis son os leóns, as aves de presa e as serpentes. Como medida de protección, camúflanse nos pasteiros secos permanecendo quietos. Cando un depredador está case sobre eles, saltan dirixiéndose cara á maleza.[Cómpre referencia]
A especie foi descrita en 1846 polo zoólogo sueco Von Dueben, baixo o nome de Nesotragus, nun traballo publicado na páxina 221 da revista Ofvers. K. VetenskAcad. Förh. Stockholm, 3 (7).[2][14][15]
Para a etimoloxía do xénero, véxase Neotragus.
O epíteto específico, moschatus, é o nominativo masculino singular do adxectivo do latín científico, derivado do latín medieval moschus, 'almiscre'.[16] Literalmente, 'almiscrado'.
Este nome provén do forte olor almiscrado que desprenden as súas secrecións das glándulas preorbitais dos machos.[7]
Na maior parte dos idiomas europeos coñécese cos nomes de suni, tomado do inglés que, á súa vez, tomono do nome vernáculo deste antílope no sueste de África,[17] ou de antílope almiscrado.[7][13]
Na actualidade recoñécense nesta especie as seguintes catro subespecies:[2][3][5]
Segundo Eva V. Bärmann, da Universidade de Cambridge, e o seu colega Tim Schikora, do Centro de Investigación da Biodiversidade e o Clima de Frankfurt, a pesar de que as tres especies de antílopes ananos do xénero Neotragus se reuniron comunmente na tribo dos neotraguinos debido á súa aparencia morfolóxica xeral, as análises filoxenéticas demostraron que non todos están estreitamente relacionados, polo que suxeriron restrinxir o nome de Neotragini ao xénero tipo Neotragus. No seu estudo utilizaron secuencias do citocromo b mitocondrial e medicións lineais do cranio para investigar máis a fondo a similitude das tres especies de Neotragus. Estas análises apoian a estreita relación de Neotragus moschatus e N. batesi. Porén, N. pygmaeus, a especie tipo —que nunca antes se incluira nas análisis filoxenéticas— non está estreitamente relacionada. Segundo estes autores, podería compartir un antepasado común máis recente con outro "antílope anano", o Oreotragus oreotragus, e cos duiqueros do taxon Cephalophini. Polo tanto, suxeriron resucitar o xénero Nesotragus von Dueben, 1846 para Nesotragus moschatus e N. batesi, deixando a Neotragus pygmaeus como a única especie do seu xénero.[18]
Neotragus moschatus é unha especie de mamífero artiodáctilo da familia dos bóvidos, subfamilia dos antilopinos, cuxa clasificación é discutida na actualidade.
Il suni (Neotragus moschatus Von Dueben, 1864) è un'antilope di piccola taglia dell'Africa sudorientale[1]. Il suo nome swahili è paa.
I suni sono fra le antilopi più piccole del mondo, con un'altezza al garrese di 35 cm e un peso di 8 kg. Il manto è grigio-fulvo che può tendere al rosso; le parti inferiori del corpo sono bianche. La coda è lunga e scura, anch'essa bianca all'interno. Sotto gli occhi hanno una ghiandola abbastanza vistosa, che secerne un muschio odoroso. Le orecchie sono rosate e quasi trasparenti. Il labbro superiore è sporgente. Il maschio è di dimensioni inferiori ed è dotato di corna proiettate all'indietro, intorno ai 10 cm di lunghezza (il massimo registrato è 13 cm).
L'areale di questa specie siestende dal Kenya al Sudafrica e comprende Malawi, Mozambico, Tanzania (comprese Zanzibar e l'isola di Mafia) e Zimbabwe[2].
I suni prediligono le zone cespugliose e boschive, e il corso dei fiumi. Possono vivere anche ad altitudini elevate. Si nutrono di radici, foglie e frutti, e non hanno bisogno di bere.
Sono animali prevalentemente notturni, solitari, sporadicamente in coppia o in piccoli gruppi. Se spaventati, tentano di sfuggire alla vista dei predatori rimanendo perfettamente immobili (a eccezione della coda, che continua ad agitarsi). I loro principali nemici sono il leopardo, il caracal e lo sciacallo.
La gestazione dura 160 giorni, e la vita media è di 8 anni.
Il suni (Neotragus moschatus Von Dueben, 1864) è un'antilope di piccola taglia dell'Africa sudorientale. Il suo nome swahili è paa.
Sunė (lot. Neotragus moschatus) - tikrųjų antilopių (Antilopinae) pošeimio dykaraginių (Bovidae) šeimos žinduolis.
Maža antilopė. Kūno aukštis 30-35 cm, masė 8-9 kg. Kojos trumpos, be šoninių kanopėlių. Pilkai ruda su neryškiomis smulkiomis šviesiomis dėmelėmis. Kūno šonai šviesesni, pakaklė ir papilvė balsvos. Patinai su ragais, kurie vidutiniškai 6,4 cm ilgio, nežymiai palinkę atgal, pamatinėje dalyje gana plokšti, su ryškiais skersiniais žiedais.
Gyvena krūmynuose ir retmiškiuose. Laikosi pavieniui arba poromis. Minta medžių ir krūmų lapais, ūgliais, rečiau žoliniais augalais. Gali apsieiti be vandens. Gimsta 1 jauniklis. Nelaisvėje gyvena iki 9 metų.
Paplitusi R. Afrikoje - nuo Kenijos iki P. Afrikos Respublikos šiaurinės dalies.
Nesotragus moschatus is een zoogdier uit de familie van de holhoornigen (Bovidae). De wetenschappelijke naam van de soort werd voor het eerst geldig gepubliceerd door Von Dueben in 1846.
De soort komt voor in Kenia, Malawi, Mozambique, Zuid-Afrika, Tanzania en Zimbabwe.
Bronnen, noten en/of referentiesNesotragus moschatus is een zoogdier uit de familie van de holhoornigen (Bovidae). De wetenschappelijke naam van de soort werd voor het eerst geldig gepubliceerd door Von Dueben in 1846.
Antylopka piżmowa[3], także: suni[4] (Neotragus moschatus) – ssak parzystokopytny z rodziny wołowatych. Występuje na terenie w zachodniej i środkowej części Afryki równikowej[4].
Wyróżnia się cztery podgatunki antylopki piżmowej[3][1]:
Antylopka piżmowa zamieszkuje w pojedynkę, niekiedy w parach w lasach i gęstych zaroślach. Jest bardzo zwinna i skoczna[4].
Antylopka piżmowa, także: suni (Neotragus moschatus) – ssak parzystokopytny z rodziny wołowatych. Występuje na terenie w zachodniej i środkowej części Afryki równikowej.
Suniantilop (Neotragus moschatus) är en art i släktet dvärgantiloper, som tillhör familjen slidhornsdjur i däggdjursordningen partåiga hovdjur.
Suniantilopen är en liten antilop som har en mankhöjd på mellan 30 och 44 centimeter och väger mellan 4,5 till 5,5 kilogram. Pälsen är vanligtvis rödbrun, och mörkare på ryggen än på sidorna och benen. Undersidan på magen, halsen, hakan och insidan på benen är vita. Runt ögat finns en svart ring och över hovarna har den också mörkare markeringar. Hanen har horn, vilka är något bakåtböjda och kan bli upp till 12,7 centimeter långa. Honorna har inga horn.
Suniantilopen finns i sydöstra Afrika. Utbredningsområdet sträcker sig från Kenya till östra Sydafrika. Kanske förekommer arten även i Swaziland. Denna antilop vistas i låglandet och i bergstrakter upp till 2700 meter över havet. Habitatet utgörs av buskskogar samt av skogar med tät undervegetation.[1]
Suniantiloper äter olika slags löv, svampar, frukter och blommor. Det mesta av det vatten de behöver får de genom födan. Suniantilopen är väldigt skygg och är mest aktiv på natten. Dess fiender är många, till exempel lejon, rovfåglar och ormar. På dagen föredrar den därför att vila på någon skuggig, skyddad plats. De är sociala gentemot artfränder, men hanarna försvarar ett revir på omkring tre hektar, vars gränser han markerar med ett speciellt sekret från sina doftkörtlar. Inom reviret håller hanen oftast ihop med en utvald hona, men flera andra honor kan hålla till inom hans område. Honan föder en kalv efter 183 dagars dräktighet.
Suniantilop (Neotragus moschatus) är en art i släktet dvärgantiloper, som tillhör familjen slidhornsdjur i däggdjursordningen partåiga hovdjur.
Neotragus moschatus là một loài động vật có vú trong họ Bovidae, bộ Artiodactyla. Loài này được Von Dueben mô tả năm 1846.[2] Suni hiện diện ở phía đông nam châu Phi trong bụi rậm dày đặc.
Suni cao khoảng 30–43 cm ở vai và nặng 4,5-5,4 kg. Chúng thường có màu nâu đỏ, sẫm màu hơn trên lưng của hơn so với bên và chân của. Bụng, cằm, cổ họng và bên trong của chân có màu trắng. Các lỗ mũi là nổi bật màu đỏ, và có vòng đen quanh mắt và trên móng. Con đực có sừng dài 8–13 cm, được tạo chóp hầu hết chiều dài và cong ra phía gần đầu. Con cái không có sừng. Loài ăn lá cây và nấm, trái cây và hoa, và hầu như không cần nước tự do. Chúng nhút nhát, hoạt động tích cực nhất vào ban đêm và ngủ vào ban ngày trong một khu vực có mái che bóng mát. Chúng là loài có tính xã hội, nhưng con đực bảo vệ một lãnh thổ khoảng 3 ha. Chúng dấu ranh giới bằng cách tiết ra chất tiết ra từ các tuyến trước ổ mắt. Có thể có một đống phân cá thể hay nhóm ở vùng ngoại biên của vùng lãnh thổ này. Một con đực thường có một bạn tình, nhưng con cái khác có thể chia sẻ lãnh thổ của nó. Mỗi lần con cái sinh một con non nặng khoảng 2 pound, sau một thời kỳ mang thai 183 ngày. Sư tử, chim săn mồi, rắn, và những động vật ăn thịt khác săn Suni. Để bảo vệ, chúng được ngụy trang tốt trong cỏ khô và giữ im. Khi một con vật ăn thịt cũng gần như trên đầu trang của chùn, chúng vươn ra và đi vào bụi rậm.
Phương tiện liên quan tới Neotragus moschatus tại Wikimedia Commons
.png){kind=small}
Bài viết về chủ đề Bộ Guốc chẵn này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Neotragus moschatus là một loài động vật có vú trong họ Bovidae, bộ Artiodactyla. Loài này được Von Dueben mô tả năm 1846. Suni hiện diện ở phía đông nam châu Phi trong bụi rậm dày đặc.
Suni cao khoảng 30–43 cm ở vai và nặng 4,5-5,4 kg. Chúng thường có màu nâu đỏ, sẫm màu hơn trên lưng của hơn so với bên và chân của. Bụng, cằm, cổ họng và bên trong của chân có màu trắng. Các lỗ mũi là nổi bật màu đỏ, và có vòng đen quanh mắt và trên móng. Con đực có sừng dài 8–13 cm, được tạo chóp hầu hết chiều dài và cong ra phía gần đầu. Con cái không có sừng. Loài ăn lá cây và nấm, trái cây và hoa, và hầu như không cần nước tự do. Chúng nhút nhát, hoạt động tích cực nhất vào ban đêm và ngủ vào ban ngày trong một khu vực có mái che bóng mát. Chúng là loài có tính xã hội, nhưng con đực bảo vệ một lãnh thổ khoảng 3 ha. Chúng dấu ranh giới bằng cách tiết ra chất tiết ra từ các tuyến trước ổ mắt. Có thể có một đống phân cá thể hay nhóm ở vùng ngoại biên của vùng lãnh thổ này. Một con đực thường có một bạn tình, nhưng con cái khác có thể chia sẻ lãnh thổ của nó. Mỗi lần con cái sinh một con non nặng khoảng 2 pound, sau một thời kỳ mang thai 183 ngày. Sư tử, chim săn mồi, rắn, và những động vật ăn thịt khác săn Suni. Để bảo vệ, chúng được ngụy trang tốt trong cỏ khô và giữ im. Khi một con vật ăn thịt cũng gần như trên đầu trang của chùn, chúng vươn ra và đi vào bụi rậm.
Самцы охраняют свою территорию (около трёх гектаров) и метят границы своего участка секретом предглазничных желёз и небольшими кучками экскрементов. Обычно самец спаривается с одной самкой, но на его территории могут жить и другие самки.[6] Продолжительность беременности 183 дня.[5] Как правило, роды приурочены к периоду с ноября по март.[6] Единственный детёныш при рождении весит около 900 г,[5] в течение двух месяцев он вскармливается молоком.[6] Детёныши немного темнее взрослых. Половозрелость наступает в возрасте 1—1,5 лет. Продолжительность жизни — до 10 лет.[6]
Выделяют 4 подвида суни[7], из которых 3 в настоящее время часто рассматриваются как самостоятельные виды[8][4]:
В настоящее время, в соответствии с Красной книгой МСОП, антилопа суни относится к категории видов, вызывающих наименьшие опасения. Так, в 1999 г. её общая популяция насчитывала 365 тысяч особей (East, 1999). Плотность вида стабильна на большей части ареала, но она падает вокруг поселений человека, там, где высока антропогенная нагрузка вследствие чрезмерной охоты. Кроме того, к снижению численности суни может приводить повышенная плотность популяции лесной антилопы ньяла, что наблюдалось в ряде национальных парков[10].
В 70—80-х годах XX века занзибарский суни считался находящимся под угрозой исчезновения[9][3].
Самцы охраняют свою территорию (около трёх гектаров) и метят границы своего участка секретом предглазничных желёз и небольшими кучками экскрементов. Обычно самец спаривается с одной самкой, но на его территории могут жить и другие самки. Продолжительность беременности 183 дня. Как правило, роды приурочены к периоду с ноября по март. Единственный детёныш при рождении весит около 900 г, в течение двух месяцев он вскармливается молоком. Детёныши немного темнее взрослых. Половозрелость наступает в возрасте 1—1,5 лет. Продолжительность жизни — до 10 лет.
桑岛新小羚（學名Neotragus moschatus）是一种非常小的羚羊。它们生活在非洲东南部的灌木丛中。以树叶、水果、真菌和花为食。
肩高12-17英尺（24-42厘米）。雄性有4-5吋左右的短角向后弯曲生长靠近头颅。雌性则没有短角。牠們一般都是褐色及在眼睛有黑環。牠們的啼也有黑環，而腹部是白色。牠們可以發出微少的吠聲及哨聲。
桑岛新小羚晚上最为活跃，而白天则选择睡觉。个体活动范围在300亩左右。通常情况下一个雄性只有一个雌性陪伴，但他们可能有其他的雌性在同一领土。由於體型細少，任何較牠們大的都會是其捕獵者。狮子、猛禽、蛇等肉类掠食者都视它们为猎物。為了保護自己，牠們會藏身在乾草中及保持靜態。當捕獵者接近時，牠們會立刻彈起並逃走至叢林中。
桑岛新小羚（學名Neotragus moschatus）是一种非常小的羚羊。它们生活在非洲东南部的灌木丛中。以树叶、水果、真菌和花为食。
肩高12-17英尺（24-42厘米）。雄性有4-5吋左右的短角向后弯曲生长靠近头颅。雌性则没有短角。牠們一般都是褐色及在眼睛有黑環。牠們的啼也有黑環，而腹部是白色。牠們可以發出微少的吠聲及哨聲。
桑岛新小羚晚上最为活跃，而白天则选择睡觉。个体活动范围在300亩左右。通常情况下一个雄性只有一个雌性陪伴，但他们可能有其他的雌性在同一领土。由於體型細少，任何較牠們大的都會是其捕獵者。狮子、猛禽、蛇等肉类掠食者都视它们为猎物。為了保護自己，牠們會藏身在乾草中及保持靜態。當捕獵者接近時，牠們會立刻彈起並逃走至叢林中。
この項目では、ウシ科の動物について説明しています。その他の用法については「スーニ」をご覧ください。 
保全状況評価 LEAST CONCERN
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 哺乳綱 Mammalia 目 : 鯨偶蹄目（クジラ偶蹄目） Cetartiodactyla 科 : ウシ科 Bovidae 属 : ロイヤルアンテロープ属 Neotragus 種 : スニ N. moschatus 学名 Neotragus moschatus Von Dueben, 1846 和名 スニスニ (suni) は、ウシ科の1種のアンテロープである。スーニとも。別名はジャコウアンテロープ（麝香アンテロープ）。
東南アフリカの灌木林に住む。
肩高は 30–43 cm、体重は 4.5–5.4 kg の、小型の種である。雄は 8–13 cm の角を持つ。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。
수니영양(Suni, Neotragus moschatus)는 소과 네소트라구스속에 속하는 아주 작은 영양이다. 아프리카 동남부의 빽빽한 덤불숲 아래에서 발견된다. 어깨높이는 약 30–43 cm, 몸무게는 4.5–5.4 kg 정도이다.
수니영양(Suni, Neotragus moschatus)는 소과 네소트라구스속에 속하는 아주 작은 영양이다. 아프리카 동남부의 빽빽한 덤불숲 아래에서 발견된다. 어깨높이는 약 30–43 cm, 몸무게는 4.5–5.4 kg 정도이다.
_Nesotragus_moschatus.png)
_Nesotragus_moschatus.png)
