Violka chlumní (Viola collina) je vytrvalá bylina vysoká za květu jen 5-10 cm, po odkvětu se listy zvětšují až na dvojnásobek. Oddenek je dlouhý, často vícehlavý, výběžky se nevytváří. Listy jsou jen v přízemní růžici, lodyha se netvoří. Čepel listů je na bázi hluboce srdčitá, stejně široká jak dlouhá nebo o málo delší než širší. Řapík listů je oděný krátkými nazpět namířenými chlupy. Na bázi listů se nachází palisty, které jsou hluboce třásnité a třásně jsou brvité (důležitý znak pro odlišení od violky vonné a violky srstnaté). Kvete v březnu až dubnu, květy jsou bledě modrofialové s bílou ostruhou a jen slabě vonné.
Violka chlumní roste ve střední Evropě, směrem na jihozápad končí v západních Alpách, na jih po severní Itálii a severní část bývalé Jugoslávie, dále roste na Balkáně, střední části evropské části Ruska, izolovaně ve střední Skandinávii, místy ve střední Asii. Další ostrůvkovitý výskyt je ve východní Asii.[1] Je rozšířena po celém Česku, kromě vyšších horských poloh, ovšem značně nestejnoměrně. Místy je celkem běžná, jinde je na rozsáhlejších územích velmi vzácná nebo chybí, např. na jihovýchodní Moravě či části severních Čech. Roste spíše na bazickém podkladě a v lese než v bezlesí, např. dubohabřinách (sv. Carpinion), teplomilných doubravách (Quercion pubescenti-petraeae), křovinách (sv. Prunion fruticosae), světlých borových lesích (Dicrano-Pinion), vzácně suchých trávnících (tř. Festuco-Brometea). Někdy bývají stanoviště např. osypy opukových skal.
Nejčastěji se kříží s violkou srstnatou, kříženec se jmenuje Viola × interjecta Borbás in Hallier et Wohlf. Vytváří často hybridní roje. Méně často se kříží s violkou vonnou. Zde se kříženec jmenuje Viola × porphyrea Uechtr. in Engler.
Violka chlumní (Viola collina) je vytrvalá bylina vysoká za květu jen 5-10 cm, po odkvětu se listy zvětšují až na dvojnásobek. Oddenek je dlouhý, často vícehlavý, výběžky se nevytváří. Listy jsou jen v přízemní růžici, lodyha se netvoří. Čepel listů je na bázi hluboce srdčitá, stejně široká jak dlouhá nebo o málo delší než širší. Řapík listů je oděný krátkými nazpět namířenými chlupy. Na bázi listů se nachází palisty, které jsou hluboce třásnité a třásně jsou brvité (důležitý znak pro odlišení od violky vonné a violky srstnaté). Kvete v březnu až dubnu, květy jsou bledě modrofialové s bílou ostruhou a jen slabě vonné.
Das Hügel-Veilchen (Viola collina) gehört zur Gattung der Veilchen (Viola).
Die mehrjährige krautige Pflanze wird etwa 6 bis 12 cm hoch.
Die Laubblattspreite der Sommerlaubblätter ist am Grund breit-herzförmig und mehr oder weniger dicht behaart. Kronblätter, Fruchtknoten und Frucht sind ebenfalls behaart. Der Blattstiel ist mit 0,5 bis 1 mm langen Haaren besetzt. Die Kelchblätter werden samt Anhängseln 5 bis 7 mm lang. Der Sporn der Krone ist weißlich. Das untere Kronblatt besitzt violette Adern. Die Narbe ist hakig umgebogen. Die Blüte ist duftend.
Die Blütenfarbe ist (hell)blaulila ohne weißes Zentrum, selten weiß.
Blütezeit ist von März bis Mai.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 20.[1]
Als Standort bevorzugt die kalkliebende Pflanze trockene, lichte Wälder (Besonders Föhrenwälder) von der collinen bis montanen Höhenstufe bevorzugt. In Mitteleuropa kommt sie gern in Begleitung der Waldkiefer vor allem in Gesellschaften des Cytiso-Pinion, aber auch der Potentillo albae-Quercion petraeae und des Geranion sanguinei vor.[1] Das Verbreitungsgebiet umfasst Europa und die gemäßigten Gebiete Asiens.[2] In den Allgäuer Alpen steigt es nur wenig über 1100 Meter auf.[3]
In Österreich ist diese Art in allen Bundesländern zerstreut bis selten.
Die Art hybridisiert besonders mit dem Rauen Veilchen (Viola hirta).
Das Hügel-Veilchen (Viola collina) gehört zur Gattung der Veilchen (Viola).
Viola suavis es una especie de la familia de las violáceas.
Como Viola hirta pero con flores azul pálido y espolón blanquecino, perfumada. Brácteas situadas an la mitad inferior del cabillo. Estípulas lineales a oblongo-lanceoladas, más pelosas y con largas cerdas marginales. Florece en primavera.[1]
Bosques
En Europa en Bélgica, Finlandia, Francia, Alemania, Noruega, Suecia, Austria, República Checa, Eslovaquia, Suiza, España, Hungría, Italia, Polonia, Rumanía y Rusia.
Viola collina fue descrita por Willibald S.J.G. von Besser y publicado en Cat. Hort. Cremenecr. 151, en el año 1816.[2]
Kinkkannike (Viola collina) on kannikese perekonda kuuluv taimeliik.
Kinkkannike (Viola collina) on kannikese perekonda kuuluv taimeliik.
Mäkiorvokki (Viola collina) on pääasiassa Itä- ja Keski-Euroopassa tavattava monivuotinen orvokkikasvi. Mäkiorvokki on Suomessa erittäinen harvinainen kasvilaji ja rauhoitettu luonnonsuojeluasetuksella.[1]
Mäkiorvokki kasvaa 5–15 cm korkeaksi. Kasvilla ei ole pintarönsyjä. Lehdet ovat tiheäkarvaisia, leveitä ja herttamaisia. Korvakkeet ovat kapeansuikeita, karvaisia ja tiheähampaisia. Tuoksuvat, vaalean sinipunaiset kukat ovat noin 1,5 cm leveitä ja lievästi lanttokärkisiä. Suomessa mäkiorvokki kukkii varhain toukokuussa. Muurahaiset levittävät kasvin siemeniä.[2][3]
Lähinnä mäkiorvokkia on Suomessa tavattavista orvokkilajeista karvaorvokki (V. hirta), jota tavataan joskus koristekasvikarkulaisena. Karvaorvokin kukat eivät kuitenkaan tuoksu ja sen korvakkeet ovat ehyitä ja lähes kaljuja.[3]
Mäkiorvokki on selvästi mantereinen, euraasialainen kasvilaji. Siitä tunnetaan useita paikallisrotuja. Lajin päälevinneisyysalue sijoittuu Itämeren ja Mustanmeren väliselle alueelle. Itä-länsi-suunnassa lajia tavataan Keski-Euroopasta Amurin alueelle saakka Venäjän Kauko-Idässä. Erillisiä lajikeskittymiä löytyy myös Espanjasta ja Belgiasta. Suomesta mäkiorvokki löydettiin ensimmäisen kerran vasta 1950-luvulla. Esiintymiä tunnetaan vain muutamia Etelä-Suomesta, mm. Sysmästä ja Vammalasta.[3]
Suomessa mäkiorvokki kasvaa valoisilla ja lämpimillä moreenirinteillä tai lehtomaisilla mäillä ja kallioiden tyviosilla ja multavilla terasseilla. Muualla mäkiorvokin on todettu olevan kalkinsuosija, mutta Suomessa tätä ei ole havaittu. Mäkiorvokin suurimpia uhkia ovat voimakas metsänkäsittely ja metsien kuusettuminen. Laji on myös heikko kilpailija muun aluskasvillisuuden kanssa.[3]
Mäkiorvokki (Viola collina) on pääasiassa Itä- ja Keski-Euroopassa tavattava monivuotinen orvokkikasvi. Mäkiorvokki on Suomessa erittäinen harvinainen kasvilaji ja rauhoitettu luonnonsuojeluasetuksella.
Viola collina
La Violette des collines (Viola collina) est une espèce de plante de la famille des Violacées.
Šlaitinė našlaitė (lot. Viola collina, vok. Hügel-Veilchen) – našlaitinių (Violaceae) šeimos augalas, išauginantis lapų skrotelę. Aukštis iki 10-15 cm. Antžeminio stiebo nėra, šakniastiebis storas. Žydi balandžio – gegužės mėn. Žiedai kvapūs. Auga mišku apaugusiuose šlaituose, krūmuose, pamiškėse.
Fiołek pagórkowy (Viola collina Besser) – gatunek rośliny należący do rodziny fiołkowatych. Występuje w Azji i w Europie[2]. W Polsce średnio pospolity[3] .
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od marca do maja. Siedlisko: zarośla, suche lasy i obrzeża lasów.
Fiołek pagórkowy (Viola collina Besser) – gatunek rośliny należący do rodziny fiołkowatych. Występuje w Azji i w Europie. W Polsce średnio pospolity .
Bergviol, Viola collina, är en art i familjen violväxter (Violaceae) av släktet violer (Viola). Bergviolen är en flerårig ört som blir mellan fem och femton centimeter hög. Den blommar mellan april och maj, och de väldoftande blommorna, som blir runt femton millimeter, är blekt blåvioletta med vitaktig sporre.
Bergviolen skiljs från buskviolen genom djupare inskurna blad med trubbigare spets och långfransade stipler. Den förekommer i Österrike och Sverige (enbart i Dalarna, Hälsingland, Medelpad och Ångermanland och då gärna på torra, kalkfattiga backar och berghällar).
Bergviol, Viola collina, är en art i familjen violväxter (Violaceae) av släktet violer (Viola). Bergviolen är en flerårig ört som blir mellan fem och femton centimeter hög. Den blommar mellan april och maj, och de väldoftande blommorna, som blir runt femton millimeter, är blekt blåvioletta med vitaktig sporre.
Bergviolen skiljs från buskviolen genom djupare inskurna blad med trubbigare spets och långfransade stipler. Den förekommer i Österrike och Sverige (enbart i Dalarna, Hälsingland, Medelpad och Ångermanland och då gärna på torra, kalkfattiga backar och berghällar).
Рослина трав'яниста багаторічна 4–9 см заввишки у безквітковому стані, а при плодоношенні — до 20 см заввишки. Кореневище жовто-коричневе, міцне, товсте, щільно вузлове, верхівка часто розгалужена, коріння численне, коричневе. Прилистники подовжено-ланцетні, довго-бахромчасті. Листки базальні, обернено-серцеподібні, часто опушені. Квіти блідо-фіолетові, пахучі. Чашолистки довгасто-ланцетні або ланцетні, 5–6 мм, візерункові та залозисті. Пелюстки білуваті на основі. Плоди — кулясті коробочки.
Європа: Білорусь, Естонія, Латвія, Литва, Молдова, Російська Федерація, Україна, Австрія, Ліхтенштейн, Бельгія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Люксембург, Польща, Швейцарія, Фарерські острови, Фінляндія, Норвегія, Швеція, колишня Югославія, Італія, Румунія, Франція, Іспанія; Азія: Китай, Японія, Корея, Північна Корея, Казахстан, Киргизстан, Таджикистан, Туркменістан, Узбекистан, Монголія. Населяє ліси, узлісся, гущавини, пасовища, трав'яні схили, гірські долини, затінені та вологті місця; нижче 2800 м.
В Україні росте на схилах, узліссях, чагарниках — у Лісостепу, зрідка.[1]. Рослина входить у перелік регіонально-рідкісних видів, що потребують охорони в межах Черкаської області[2].
Viola collina là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tím. Loài này được Besser miêu tả khoa học đầu tiên năm 1821.[1]
Viola collina là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tím. Loài này được Besser miêu tả khoa học đầu tiên năm 1821.
球果堇菜(学名:Viola collina)为堇菜科堇菜属的植物。分布于亚洲、朝鲜、日本、俄罗斯、欧洲以及中国大陆的甘肃、宁夏、辽宁、山东、黑龙江、山西、四川、安徽、江苏、河南、吉林、陕西、浙江、内蒙古、河北等地,生长于海拔50米至2,680米的地区,多生于沟谷、草坡、灌丛、林下、林缘或路旁阴湿处。
毛果堇菜(江苏南部种子植物手册)、圆叶毛堇菜(东北师范大学研究通报)