Pipla osmahlá (Nonea pulla) je jednoletá až vytrvalá bylina z čeledi brutnákovitých, původní v české flóře.
Dorůstá výšky 30-50 cm, základní barva je šedozelená; celá rostlina je hustě drsně chlupatá. Tuhá lodyha je přímá, dutá. Listy jsou podlouhle kopinaté, 10-12 cm dlouhé a 1-2 cm široké, celokrajné, štětinatě chlupaté; v přízemní růžici jsou řapíkaté, lodyžní jsou přisedlé.[1]
Květenstvím jsou krátké, husté vijany vyrůstající v úžlabí horních listů; kalich je zvonkovitý, koruna trubkovitá až úzce nálevkovitá. Květy mají nejčastěji velmi tmavou, hnědě až černě fialovou barvu; vzácná je i varianta bílá nebo žlutá. Kvete od května do srpna, plody jsou vejčité tvrdky.[2][1]
Pipla osmahlá je velmi světlomilná, poměrně vápnomilná a suchomilná rostlina. Roste jednak ve společenstvech úzkolistých i širokolistých suchých trávníků a stepí, též na pastvinách, mezích, na okrajích polí, lesů a cest a v lesních lemech, často na vápnitých podkladech; druhotně také na antropogenních ruderálních stanovištích, železničních náspech apod. V ČR se vyskytuje dosti hojně v nižších polohách teplejších oblastí (jižní a střední Morava, střední a severozápadní Čechy), mimo tato území jen roztroušeně až vzácně. Z hlediska ochrany je zde hodnocena jako vzácnější druh, který vyžaduje další pozornost (C4a), zákonem chráněna však není.[3][4]
Celkový areál rozšíření zahrnuje jižní temperátní, meridionální a submeridionální oblasti Evropy a Západní Asie; na severu zasahuje až do jižní Skandinávie, na západě po Německo a Švýcarsko, adventivně až do Francie.[1] [4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pipla osmahlá ve Wikimedia Commons
Pipla osmahlá (Nonea pulla) je jednoletá až vytrvalá bylina z čeledi brutnákovitých, původní v české flóře.
Das Braune Mönchskraut (Nonea pulla)[1], auch Dunkles Runzelnüsschen oder Napfkraut genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae). Der Gattungsname Nonea wurde wahrscheinlich zu Ehren des deutschen Arztes und Botanikers Johann Philipp Nonne (1729–1772) gewählt.[2]
Das Braune Mönchskraut wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 20 bis 50 Zentimetern. Die Stängel sind aufrecht und in der oberen Hälfte oft ziemlich stark ästig; sie sind rund und hohl.[3]
Die wechselständig und spiralig angeordneten Laubblätter sind bei einer Länge von 5 bis 15 Zentimetern sowie einer Breite von 1 bis 2 Zentimetern länglich bis lanzettlich.[1] Die beiderseits mit kurzen Drüsenhaaren und Borsten grau behaarten[1] Laubblätter sind ganzrandig oder schwach buchtig und ohne deutlich erkennbare Seitennerven. Die unteren Laubblätter sind stielartig verschmälert, die oberen stängelumfassend.[3]
Die Blüten stehen in reichblütigen, beblätterten, anfangs dichten, später stark verlängerten traubenförmigen Wickeln. Die Blütenstiele sind anfangs kurz und aufrecht, später verlängert und herabgekrümmt.[3]
Die zwittrigen Blüten sind fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die Kelchblätter sind auf zwei Drittel bis drei Viertel ihrer Länge verwachsen. Der Kelch ist zur Anthese 6 bis 8 Millimeter lang, zur Fruchtzeit 9 bis 11 Millimeter lang. Die fünf Kelchzähne sind dreieckig. Die 10 bis 14 Millimeter lange Blütenkrone ist dunkel braunviolett bis schwarzpurpurfarben, seltener hellbraun oder gelblich-weiß. Die Kronröhre ist mit auf kleine Haarbüschel reduzierte Schlundschuppen besetzt. Die Kronzipfel sind halbkreisförmig. Die Staubblätter sind sehr klein. Die Narbe ist kurz zweilappig.[3]
Die Teilfrüchte (Nüsschen) sind etwa 4 Millimeter lang, schief eiförmig und warzig-runzelig.[3]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 20.[4]
Die Lebensform ist hemikryptophytisch,[1] wobei sich die Vegetationsperiode von (April bis) Mai bis August erstreckt.
Das Braune Mönchskraut ist ursprünglich in Osteuropa und in Vorderasien bis Zentralasien beheimatet und kommt westlich auch bis Mitteleuropa vor. Es ist im südlichen Nordeuropa und Südeuropa ein Neophyt.[3]
Typische Standorte des Braunen Mönchskrauts sind Trockenrasen und Ackerränder, gelegentlich auch ruderale oder halbruderale Flächen im collinen und pannonischen Raum. Sie gedeiht in trockenen Wiesengesellschaften Mitteleuropas und ist eine Charakterart des Verbandes Caucalidion lappulae, kommt aber auch in Gesellschaften des Mesobromion- oder des Geranion sanguinei-Verbandes vor.[4]
Diese Art wurde schon von Johannes Thal im Jahr 1577 aus dem Harz als "Buglossa sylvestris nigra" und später von John Ray als "Buglossum annuum pullo flore minimo vesicarium" beschrieben. Die gültige Erstveröffentlichung erfolgte 1805 unter dem Namen Nonea pulla durch Augustin Pyrame de Candolle. Synonyme von Nonea pulla DC. sind: Nonea erecta Bernh., Lycopsis taurica Ledeb., Nonea taurica (Ledeb.) Ledeb., Nonea rossica Steven, Lycopsis pulla L. nom. illeg. non Loefl. 1758, Anchusa pulla M.Bieb.
Das Braune Mönchskraut (Nonea pulla), auch Dunkles Runzelnüsschen oder Napfkraut genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae). Der Gattungsname Nonea wurde wahrscheinlich zu Ehren des deutschen Arztes und Botanikers Johann Philipp Nonne (1729–1772) gewählt.
Rusonunna eli nunna (Nonea pulla) on lemmikkikasveihin kuuluva yksi- tai monivuotinen karhea ruoho. [1]
Rusonunnan pysty ja karvainen varsi kasvaa 15–30 senttimetriä pitkäksi. Sen lehdet ovat suikeita ja suippoja. Rusonunnan vähähaarainen kukinto sijaitsee latvassa. Ruskeanpunaisten kukkien teriö on kapean kellomainen ja 5–8 millimetriä leveä. Sen nielussa viisi karvaista kyhmyä. [2]
Suomessa rusonunna on harvinainen ja satunnainen Itä-Euroopasta levinnyt tulokas, jota on tavattu lähinnä maan etelä- ja itäosassa. Se on löydetty tienvarsilta ja entisiltä pelloilta. [2]
Rusonunna eli nunna (Nonea pulla) on lemmikkikasveihin kuuluva yksi- tai monivuotinen karhea ruoho.
Nonea pulla, la nonée brune, est une espèce de plantes à fleurs du genre Nonea, de la famille des Boraginaceae que l'on trouve en Europe centrale et en Europe de l'Est et qui pousse dans les prairies sèches ou les steppes. Elle a été dénommée ainsi par Augustin Pyrame de Candolle.
La nonée brune est une plante herbacée vivace qui peut former des buissons de 20 à 50 cm de hauteur. Elle est hémicryptophyte et sa période de végétation démarre d'avril-mai à août. Ses feuilles sont longues et lancéolées recouvertes de poils gris.
On trouve la nonée brune dans des prairies sèches, des collines ou des steppes d'Europe de l'Est, parfois en tant que plante rudérale.
Nonea pulla, la nonée brune, est une espèce de plantes à fleurs du genre Nonea, de la famille des Boraginaceae que l'on trouve en Europe centrale et en Europe de l'Est et qui pousse dans les prairies sèches ou les steppes. Elle a été dénommée ainsi par Augustin Pyrame de Candolle.
Svartnonnea (Nonea pulla) är en växtart i familjen strävbladiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Svartnonnea.
Svartnonnea (Nonea pulla) är en växtart i familjen strävbladiga växter.
Багаторічна рослина 15–50 см заввишки. Рослина зелена, з коротким і негустим запушенням. Стебла здебільшого щитковидно розгалужені.[2].
Поширений у центральній і східній Європі, західній Азії; інтродукований у деяких країнах Європи[3][4].
В Україні вид зростає на глинистих, вапняково-кам'янистих схилах і по засмічених місцях — в пд.-зх. і лісових районах, Лісостепу і Степу; в Криму рідко (околиці Сімферополя)[2].
рослина в середовищі проживання
листки
квітка
Nonea pulla là loài thực vật có hoa trong họ Mồ hôi. Loài này được (L.) DC. mô tả khoa học đầu tiên năm 1805.[1]
Nonea pulla là loài thực vật có hoa trong họ Mồ hôi. Loài này được (L.) DC. mô tả khoa học đầu tiên năm 1805.
.JPG)
.jpg)
