Pasteurella multocida és un membre del gènere Pasteurella, aquest microorganisme algunes vegades està com a sapròfit a la regió nasofaríngea, però quan es multiplica sense control sol causar diverses malalties.
Aquesta espècie conté serotipus, entre els més importants estan els tipus A, B, C, D, I i F.
Pasteurella multocida tipus A: és molt freqüent a Mèxic, causant de la còlera aviari, en grans explotacions d'aus. Pasteurella multocida tipus B: causant de Septicèmia hemorrágica. Pasteurella multocida tipus D: sapròfit a la regió nasofaríngea, però quan aquest s'associa a Bortedella causa rinitis atrófica, juntament amb les toxines que ells mateixos produeixen. Pasteurella multocida tipus I: és generalment saprófita, de vegades causant de lesions en el tracte respiratori.
Pasteurella multocida és un membre del gènere Pasteurella, aquest microorganisme algunes vegades està com a sapròfit a la regió nasofaríngea, però quan es multiplica sense control sol causar diverses malalties.
Aquesta espècie conté serotipus, entre els més importants estan els tipus A, B, C, D, I i F.
Pasteurella multocida tipus A: és molt freqüent a Mèxic, causant de la còlera aviari, en grans explotacions d'aus. Pasteurella multocida tipus B: causant de Septicèmia hemorrágica. Pasteurella multocida tipus D: sapròfit a la regió nasofaríngea, però quan aquest s'associa a Bortedella causa rinitis atrófica, juntament amb les toxines que ells mateixos produeixen. Pasteurella multocida tipus I: és generalment saprófita, de vegades causant de lesions en el tracte respiratori.
Pasteurella multocida je malá nepohyblivá bakterie, která je původcem onemocnění domácích i divoce žijících zvířat. Tyto nemoci se souhrnně označují jako pasteurelózy: Nejzávažnější z nich je cholera drůbeže, která patří mezi nebezpečné nákazy. Druhou v Česku významnou nákazou je pasteurelóza králíků.[2] Pasteurella multocida se ale vyskytuje i jako komenzál na sliznicích dutiny ústní či horních cest dýchacích u klinicky zdravých zvířat a onemocnění způsobí při oslabení imunity v důsledku vnějších vlivů, případně je Pasteurella multocida sekundárním patogenem nebo součástí smíšených infekcí. Pasteurella multocida může způsobit i onemocnění člověka a to infekci měkkých tkání, případně i celkové septické onemocnění po kousnutí psem, kočkou či králíkem.[2]
Pasteurella multocida je drobný kokobacil až tyčinka, velikost mikrobiálních buněk je 0,3 - 0,5 x 1 - 1,5 μm.[2] V zorném poli mikroskopu se nacházejí většinou jednotlivě. Může tvořit i různě dlouhá vlákna.[2] Při barvení dle Grama se barví růžově, patří tedy mezi gramnegativní bakterie. Při barvení Giemsou nebo Leishmanovým barvivem často vynikne pro pasteurely typické bipolární zbarvení bakteriálních buněk,[3] modře se obarví jen oba konce tyčinek, střed zůstane světlý. Takto se dá identifikovat zvláště v orgánových roztěrech barvených dle Giemsy,[2] v hnisavých ložiscích a v hnisu ale může být pro přímou detekci bakteriálních buněk příliš málo.[4] U opouzdřených kmenů je pouzdro prokazatelné metodou negativního barvení.
Pasteurella multocida je nepohyblivá, netvoří spory a je fakultativně anaerobní, roste za přítomnosti i nepřítomnosti kyslíku.[5]
Její biochemické vlastnosti jsou značně podobné ostatním druhům z rodu Pasteurella a dále i rodům Actinobacillus, Bibersteinia a Avibacterium.[6]
Produkuje enzymy oxidázu, katalázu i ornitin dekarboxylázu, zkvašuje glukózu bez tvorby plynu, dále zkvašuje také sukrózu i mannitol. Laktózu ani maltózu metabolizovat nedokáže. Při svém růstu tvoří indol a sirovodík. Nezkapalňuje želatinu a netvoří ureázu.[7][2]Nezpůsobuje hemolýzu.[7]
Pasteurella multocida tvoří tři fenotypově odlišné poddruhy, které se liší schopností zkvašovat další cukry, sorbitol a dulcitol.
Poddruh P. multocida multocida je významným patogenem domácích zvířat. P. multocida gallicida byla získána z ptáků a je možným původcem cholery drůbeže.[6]
S výjimkou R-fáze mají bakteriální buňky na svém povrchu termostabilní kapsulární K-antigen a O-antigen,[2] které patří chemicky mezi lipopolysacharidy.[8][9] Podle specifického typu K-antigenu se P. multicida dělí na pět séroskupin, A, B, D, E a F.[8][9] a na 16 různých somatických sérotypů podle typu O-antigenu (ty jsou očíslované 1-16)[8][2] Jednotlivé sérovary P. multocida se označují písmenem označující séroskupinu, následuje dvojtečka a číslo somatického sérotypu.
Některé sérovary jsou přímo spojené s určitým onemocněním a liší se od sebe i patogenitou k určitému hostiteli.
Sérotypizace se provádí použitím přímého či nepřímého hemaglutinizačního testu, který určí séroskupinu vyšetřovaného kmene, somatický sérotyp je odlišen metodou imunoprecipitace v gelu.[9] Antigeny jednoho kmene však mohou reagovat s větším počtem monotypových sér, takže se zjišťují i sérotypy jako například A:3,4 či B:3,4, některé kmeny nemohou být touto metodou popsány vůbec.[10] Některé další kmeny dávají při použití těchto imunochemických metod falešně negativní výsledky, zvláště ty, co nemají pouzdro.[10]
Kapsulárních antigenů je navíc více, než jen K a O-antigen. Jednotlivé biovary odlišných fenotypových vlastností se proto označují také čísly: biovar 3 odpovídá staršímu označení biovaru A, biovar 1 je dřívější biovar B, biovar 2 je nové jméno biovaru C a biovar 10 označuje dřívější biovar D.[11] Podle tohoto nového systému se u prasat vyskytují kapsulární biovary 1, 2, 3, 8, 12, 13 a 14.[11]
Jako faktory patogenity či virulence se označují jakékoliv vlastnosti choroboplodného zárodku, které mu umožňují vyvolat onemocnění či které vedou ke klinickým příznakům u hostitele.
Hlavním faktorem patogenity P. multocida jsou samotné somatické antigeny bakterie, lipopolysacharidy, které se po rozpadu bakteriální buňky uvolňují do tkání hostitele a působí zde jako tzv. endotoxin. Přítomnost endotoxinu v krvi stimuluje uvolnění mediátorů zánětu, jako je interleukin-1.[9] To způsobuje u hostitele horečku a slabost.[9] Je-li endotoxinu uvolněno velké množství, jako se stane v případě bakteremie, celotělová zánětlivá reakce způsobí rozvinutí septického šoku a úhyn hostitele.[9] Sepse způsobená endotoxinem je podstatou patogeneze pasteurelóz jako je hemoragická septikémie skotu,[12] akutní cholera drůbeže[12]či úhyny králíků po infekci virulentními kmeny pasteurel, které mohou klinickými příznaky připomínat mor králíků.[9]
P. multocida roste na obyčejném, lépe na krevním agaru,při optimální teplotě kolem 37 °C a pH 7,2-7,8. Viditelné kolonie vytvoří za 24 - 48 hodin. V tekutých půdách obohacených peptonem, hydrolyzátem kaseinu nebo ptačím sérem naroste za 16-24 hodin s difuzním zákalem a následným viskózním sedimentem. Při kultivaci ze smíšených infekcí se používá selektivní medium obsahující antibiotikum klindamycin, které brání růstu jiných bakterií.[13]
Pasteurely na pevných kultivačních půdách snadno disociují, takže se můžeme setkat s hladkou, mukózní i drsnou fází růstu P. multocida. Silně virulentní a opouzdřené bakterie izolované z akutních epizootií zpravidla rostou v S-fázi v podobě hladkých, lesklých, konvexních, charakteristicky nasládle zapáchajících a světlolomných kolonií velikosti 2–3 mm, s tendencí splývat. Sérotyp A tvoří větší, mukoidní kolonie, a to díky přítomností velkého pouzdra tvořeného kyselinou hyaluronovou.[13] Kolonie sérotypu D mohou díky své světlolomnosti nabývat měňavých barev.[9]
Ze sporadických případů chronické cholery lze vykultivovat kolonie plošší, menší (1–2 mm), namodralé barvy, nesvětlolomné a ohraničené. Takové izoláty jsou obvykle méně virulentní a neopouzdřené. Někdy vyrůstají pasteurely v podobě mukózních, vlhkých, velkých, šedých a splývajících kolonií - tato M-fáze je typická pro pasteurely kultivované z případů chronických bronchopneumonií[2] a či o neopouzdřené avirulentní kmeny. Virulentní izoláty mohou během kultivací disociovat a růst v podobě namodralých, šedých i drsných kolonií. Rozdílné růstové formy mohou být do určité míry ovlivněny složením média; mají význam pro výběr imunogenních kmenů. V R-fázi rostou především starší kmeny po opakované pasáži na živných půdách.[2]
P. multocida jen velmi neochotně roste na Endově agaru, roste na něm značně opožděně a kolonie mají průměr maximálně 0,3 mm.[2] Výsledek kultivace může být také negativní. Na McConkeyově a Simmonsově citrátovém agaru neroste vůbec.[2]
Vyskytuje se celosvětově, většinou jako komenzál na sliznicích bezpříznakových nosičů. Volně ve vodě může přežít i rok, dlouho přežívá také v organickém materiálu.[5] Bakterie ničí sluneční světlo, při vysušení zanikají za 2-3 dny. Teploty nad 60 °C ničí pasteurely během několika minut. Za stejnou dobu je ničí běžné dezinfekční prostředky – formaldehyd, fenol, louh sodný i draselný, betapropiolakton nebo glutaraldehyd.
P. multocida byla objevena v souvislosti s nejzávažnější nákazou, kterou způsobuje, s cholerou drůbeže. Ta způsobila několik epizootií v Evropě v druhé polovině 20. století. V roce 1877 a 1878 profesor Edoardo Perroncito a Eduard Semmer pozorovali jednotlivě vyskytující se kokobacily v roztěrech tkání nemocné drůbeže.[14][15] O rok později byla bakterie izolována Henri Toussaintem[14][15] a ten také dokázal, že je tato příčinou cholery.[14]
V roce 1880 izoloval bakterii také Louis Pasteur.[14] Ten v sérii experimentů prokázal, že staré kultury pasážované na živných půdách nezpůsobují po inokulaci onemocnění drůbeže, ale navozují u zvířat imunitu proti infekci.
V roce 1883 dostala bakterie svoje první jméno, Micrococcus gallicidus, a pak mnoho dalších: Micrococcus cholerae gallinarum, Octopsis cholerae gallinarum, Bacillus cholerae gallinarum.[14]
V roce 1885 ji izoloval Theodore Kitt z případů plicní pasteurelózy skotu (transportní horečka, shipping fever) a pojmenoval jí Bacterium bipolare multocidum.[16]
V roce 1886 získaly známé izoláty z jednotlivých druhů zvířat samostatné jméno, jako například Bacterium avisepticum[14] pro kmeny získané z případů cholery drůbeže a Bacillus bovisepticus[16] pro kmeny z nemocného skotu. Rodové jméno Pasteurella, podle L. Pasteura, získaly bakterie až další rok. Nadále ale panovalo rozdělení podle hostitelů: P. boviseptica, P. aviseptica, P. muriseptica, P. suiseptica, P. lepiseptica. Až v roce 1929 byly tyto druhy spojeny do jediného, P. septica. Toto pojmenování ale ujalo jen ve Velké Británii.[14] Bylo to až jméno Pasteurella multocida z roku 1939, které se začalo používat celosvětově a je dnes pojmenováním oficiálním pod kterým je organismus zapsaný v Bergey's Manual of Systematic Bacteriology.[14]
Druhové jméno "multocida" pochází z latinských slov "multo", mnoho, a caedo, zabít.
Pasteurella multocida je malá nepohyblivá bakterie, která je původcem onemocnění domácích i divoce žijících zvířat. Tyto nemoci se souhrnně označují jako pasteurelózy: Nejzávažnější z nich je cholera drůbeže, která patří mezi nebezpečné nákazy. Druhou v Česku významnou nákazou je pasteurelóza králíků. Pasteurella multocida se ale vyskytuje i jako komenzál na sliznicích dutiny ústní či horních cest dýchacích u klinicky zdravých zvířat a onemocnění způsobí při oslabení imunity v důsledku vnějších vlivů, případně je Pasteurella multocida sekundárním patogenem nebo součástí smíšených infekcí. Pasteurella multocida může způsobit i onemocnění člověka a to infekci měkkých tkání, případně i celkové septické onemocnění po kousnutí psem, kočkou či králíkem.
Pasteurella multocida (nach Louis Pasteur und von lat. multus und caedo = viel tötend) ist ein in der Gram-Färbung negatives, fakultativ anaerobes und unbewegliches Bakterium aus der Familie der Pasteurellaceae. Es handelt sich um ein 0,3 bis 1,25 µm langes Kurzstäbchen, das vor allem in der oralen Flora von Hunden und Katzen vorkommt.
Pasteurella multocida bildet Indol und Schwefelwasserstoff, spaltet keine Lactose und verursacht in der Regel keine Hämolyse. Nach den in der Kapsel vorkommenden Proteinen werden verschiedene Untertypen unterschieden. Der aus Organabstrichen und frischen Kulturen nachgewiesene Erreger zeigt bei Färbung mit Methylenblau eine typische Anfärbung der Pole. P. multocida bildet das Pasteurella-multocida-Toxin.
Pasteurella multocida ist für eine Reihe von Erkrankungen bei Säugetieren und Vögeln verantwortlich, die zusammen mit denen durch Mannheimia haemolytica (ehemals Pasteurella haemolytica) verursachten Infektionen als Pasteurellose bezeichnet werden. Dabei verlaufen Krankheiten häufig akut als Septikämie, aber auch als Infektion der Atemwege oder des Magen-Darm-Trakts. Auch als Sekundärerreger bei Viruserkrankungen des Atmungsapparates spielt der Erreger eine große Rolle. Obwohl unspezifische Erkrankungen beim Menschen vorkommen (Zoonose), ist die Virulenz des Erregers für den Menschen nur gering. Infektionen des Menschen (Wundinfektionen, Sepsis, Meningitis, selten Pneumonie und Pleuraempyem)[1] werden hauptsächlich durch Katzenbisse bzw. -kratzer, seltener andere Tierbisse, verursacht. Sie zwingen, aufgrund des bisweilen raschen Fortschreitens, zu einem raschen Therapieregime mit Aminopenicillinen (z. B. Amoxicillin, auch in Kombination mit einem Beta-Lactamasehemmer wie zum Beispiel Clavulansäure) oder einem Cephalosporin wie Ceftriaxon oder Cefotaxim. Auch Moxifloxacin, Doxycyclin und Ampicillin kommen in Betracht.[2]
Spezifische durch Pasteurella multocida verursachte Erkrankungen sind:
Als Sekundärerreger spielt Pasteurella multocida eine Rolle bei der
Das Elefantensterben 2020 in Simbabwe wurde durch Pasteurella multocida Typ B hervorgerufen („Hämorrhagischen Septikämie, auch Pasteurellose“), während für das etwa zeitgleiche Elefantensterben in Okavango-Delta, Botswana Cyanobakterien (veraltet: Blaualgen) verantwortlich gemacht wurden.[4][5]
Pasteurella multocida (nach Louis Pasteur und von lat. multus und caedo = viel tötend) ist ein in der Gram-Färbung negatives, fakultativ anaerobes und unbewegliches Bakterium aus der Familie der Pasteurellaceae. Es handelt sich um ein 0,3 bis 1,25 µm langes Kurzstäbchen, das vor allem in der oralen Flora von Hunden und Katzen vorkommt.
Pasteurella multocida bildet Indol und Schwefelwasserstoff, spaltet keine Lactose und verursacht in der Regel keine Hämolyse. Nach den in der Kapsel vorkommenden Proteinen werden verschiedene Untertypen unterschieden. Der aus Organabstrichen und frischen Kulturen nachgewiesene Erreger zeigt bei Färbung mit Methylenblau eine typische Anfärbung der Pole. P. multocida bildet das Pasteurella-multocida-Toxin.
Pasteurella multocida, c' est ene bactereye Gram moens, ki cåze ene peclêye di maladeyes, tote seule u avou des ôtes, ås djins et ås aclevåvès biesses.
Ces maladeyes ont pacô des nos speciås. Udonbén esse lomêyes, tot biesmint, pasturelôzes.
Manheimia hemolitica (dinltins: Pasteurella hemolotica).
Pasteurella multocida, c' est ene bactereye Gram moens, ki cåze ene peclêye di maladeyes, tote seule u avou des ôtes, ås djins et ås aclevåvès biesses.
Ces maladeyes ont pacô des nos speciås. Udonbén esse lomêyes, tot biesmint, pasturelôzes.
Pasteurella multocida is a Gram-negative, nonmotile, penicillin-sensitive coccobacillus of the family Pasteurellaceae.[1] Strains of the species are currently classified into five serogroups (A, B, D, E, F) based on capsular composition and 16 somatic serovars (1–16). P. multocida is the cause of a range of diseases in mammals and birds, including fowl cholera in poultry, atrophic rhinitis in pigs, and bovine hemorrhagic septicemia in cattle and buffalo. It can also cause a zoonotic infection in humans, which typically is a result of bites or scratches from domestic pets. Many mammals (including domestic cats and dogs) and birds harbor it as part of their normal respiratory microbiota.
Pasteurella multocida was first found in 1878 in cholera-infected birds. However, it was not isolated until 1880, by Louis Pasteur, in whose honor Pasteurella is named.[2]
P. multocida causes a range of diseases in wild and domesticated animals, as well as humans. The bacterium is found in birds, cats, dogs, rabbits, cattle, and pigs. In birds, P. multocida causes avian or fowl cholera disease; a significant disease present in commercial and domestic poultry flocks worldwide, particularly layer flocks and parent breeder flocks. P. multocida strains that cause fowl cholera in poultry typically belong to the serovars 1, 3, and 4. In the wild, fowl cholera has been shown to follow bird migration routes, especially of snow geese. The P. multocida serotype-1 is most associated with avian cholera in North America, but the bacterium does not linger in wetlands for extended periods of time.[3] P. multocida causes atrophic rhinitis in pigs;[4] it also can cause pneumonia or bovine respiratory disease in cattle.[5][6] It may be responsible for mass mortality in saiga antelopes.[7]
In humans, P. multocida is the most common cause of wound infections after dog or cat bites. The infection usually shows as soft tissue inflammation within 24 hours. High leukocyte and neutrophil counts are typically observed, leading to an inflammatory reaction at the infection site (generally a diffuse, localized cellulitis).[8] It can also infect other locales, such as the respiratory tract, and is known to cause regional lymphadenopathy (swelling of the lymph nodes). In more serious cases, a bacteremia can result, causing an osteomyelitis or endocarditis. Patients with a joint replacement (perhaps notably knee replacement) in place may, in particular, be at risk of secondary infection of that joint during an episode of P multocida cellulitis/bacteraemia. The bacteria may also cross the blood–brain barrier and cause meningitis.[9][10]
P. multocida expresses a range of virulence factors including a polysaccharide capsule and the variable carbohydrate surface molecule, lipopolysaccharide (LPS). The capsule has been shown in strains of serogroups A and B to help resist phagocytosis by host immune cells and capsule type A has also been shown to help resist complement-mediated lysis.[11][12] The LPS produced by P. multocida consists of a hydrophobic lipid A molecule (that anchors the LPS to the outer membrane), an inner core, and an outer core, both consisting of a series of sugars linked in a specific way. There is no O-antigen on the LPS and the molecule is similar to LPS produced by Haemophilus influenzae and the lipooligosaccharide of Neisseria meningitidis. A study in a serovar 1 strain showed that a full-length LPS molecule was essential for the bacteria to be fully virulent in chickens.[13] Strains that cause atrophic rhinitis in pigs are unique as they also have P. multocida toxin (PMT) residing on a bacteriophage. PMT is responsible for the twisted snouts observed in pigs infected with the bacteria. This toxin activates Rho GTPases, which bind and hydrolyze GTP, and are important in actin stress fiber formation. Formation of stress fibers may aid in the endocytosis of P. multocida. The host cell cycle is also modulated by the toxin, which can act as an intracellular mitogen.[14] P. multocida has been observed invading and replicating inside host amoebae, causing lysis in the host. P. multocida will grow at 37 °C (99 °F) on blood or chocolate agar, HS agar,[15] but will not grow on MacConkey agar. Colony growth is accompanied by a characteristic "mousy" odor due to metabolic products.
Being a facultative anaerobe, it is oxidase-positive and catalase-positive, and can also ferment a large number of carbohydrates in anaerobic conditions.[9] The survival of P. multocida bacteria has also been shown to be increased by the addition of salt into their environments. Levels of sucrose and pH also have been shown to have minor effects on bacterial survival.[16]
Diagnosis of the bacterium in humans was traditionally based on clinical findings, and culture and serological testing, but false negatives have been a problem due to easy death of P. multocida, and serology cannot differentiate between current infection and previous exposure. The quickest and most accurate method for confirming an active P. multocida infection is molecular detection using polymerase chain reaction.[17]
This bacterium can be effectively treated with β-lactam antibiotics, which inhibit cell wall synthesis. It can also be treated with fluoroquinolones or tetracyclines; fluoroquinolones inhibit bacterial DNA synthesis and tetracyclines interfere with protein synthesis by binding to the bacterial 30S ribosomal subunit. Despite poor in vitro susceptibility results, macrolides (binding to the ribosome) also can be applied, certainly in the case of pulmonary complications. Due to the polymicrobial etiology of P. multocida infections, treatment requires the use of antimicrobials targeted at the elimination of both aerobic and anaerobic, Gram-negative bacteria. As a result, amoxicillin-clavulanate (a beta-lactamase inhibitor/penicillin combination) is seen as the treatment of choice.[18]
P. multocida mutants are being researched for their ability to cause diseases. In vitro experiments show the bacteria respond to low iron. Vaccination against progressive atrophic rhinitis was developed by using a recombinant derivative of P. multocida toxin. The vaccination was tested on pregnant gilts (female swine without previous litters). The piglets born to treated gilts were inoculated, while the piglets born to unvaccinated mothers developed atrophic rhinitis.[19] Other research is being done on the effects of protein, pH, temperature, sodium chloride (NaCl), and sucrose on P. multocida development and survival in water. The research seems to show the bacteria survive better in 18 °C (64 °F) water compared to 2 °C (36 °F) water. The addition of 0.5% NaCl also aided bacterial survival, while the sucrose and pH levels had minor effects, as well.[20] Research has also been done on the response of P. multocida to the host environment. These tests use DNA microarrays and proteomics techniques. P. multocida-directed mutants have been tested for their ability to produce disease. Findings seem to indicate the bacteria occupy host niches that force them to change their gene expression for energy metabolism, uptake of iron, amino acids, and other nutrients. In vitro experiments show the responses of the bacteria to low iron and different iron sources, such as transferrin and hemoglobin. P. multocida genes that are upregulated in times of infection are usually involved in nutrient uptake and metabolism. This shows true virulence genes may only be expressed during the early stages of infection.[21]
Genetic transformation is the process by which a recipient bacterial cell takes up DNA from a neighboring cell and integrates this DNA into the recipient's genome. P. multocida DNA contains high frequencies of putative DNA uptake sequences (DUSs) identical to those in Hemophilus influenzae that promote donor DNA uptake during transformation.[22] The location of these sequences in P. multocida shows a skewed distribution towards genome maintenance genes, such as those involved in DNA repair. This finding suggests that P. multocida might be competent to undergo transformation under certain conditions, and that genome maintenance genes involved in transforming donor DNA may preferentially replace their damaged counterparts in the DNA of the recipient cell.[22]
Pasteurella multocida is a Gram-negative, nonmotile, penicillin-sensitive coccobacillus of the family Pasteurellaceae. Strains of the species are currently classified into five serogroups (A, B, D, E, F) based on capsular composition and 16 somatic serovars (1–16). P. multocida is the cause of a range of diseases in mammals and birds, including fowl cholera in poultry, atrophic rhinitis in pigs, and bovine hemorrhagic septicemia in cattle and buffalo. It can also cause a zoonotic infection in humans, which typically is a result of bites or scratches from domestic pets. Many mammals (including domestic cats and dogs) and birds harbor it as part of their normal respiratory microbiota.
Pasteurella multocida es un miembro del género Pasteurella, este microoganismo algunas veces está como saprofito en la región nasofaríngea, pero cuando se multiplica sin control suele causar diversas enfermedades.
Esta especie contiene serotipos, entre los más importantes están los tipo A, B, D, E y F.
HISTORIA.
La primera implicación de esta bacteria en patología humana fue hecha por Von Boer en 1917, quien la aisló de deposiciones de un granjero que contrajo diarrea trabajando con unas gallinas infectadas. Siguiendo la historia humana, en 1918 Commes, la cultiva en cuatro casos de abscesos musculares en Senegal. Para no ser menos en 1920 Bouffard la encuentra en cinco casos de piomiositis también realizado en Senegal, 1921 Ortschcit, la describe causando empiema pleural en un niño también la obtuvieron del líquido pleural Debré en 1919 y Tessier en 1922 pero falleció de una pleuresía.
Finalmente se nombró pasteurella en honor a Luis Pasteur, debido a sus diferentes investigaciones, así como el desarrollo de una vacuna para la rabia.
Datos: Q310656
Multimedia:
Especies: Pasteurella multocida
Pasteurella multocida Pasteurella generoko bakterio bat da. Askotan nasofaringeko zonaldean saprofito moduan aritzen da.
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Pasteurella multocida, ou P. septica, est le bacille du choléra des poules étudié par Louis Pasteur. Germe très répandu chez différentes espèces animales dont il est un commensal banal ou au contraire un agent pathogène important.
Chez l'homme, son rôle pathogène se limite aux manifestations suivantes :
Pasteurella ureae est un germe humain rencontré occasionnellement dans les voies respiratoires, entre autres dans les tumeurs infectées, notamment le cancer bronchique.
Pasteurella multocida, ou P. septica, est le bacille du choléra des poules étudié par Louis Pasteur. Germe très répandu chez différentes espèces animales dont il est un commensal banal ou au contraire un agent pathogène important.
Chez l'homme, son rôle pathogène se limite aux manifestations suivantes :
Avant tout, infections des plaies par morsure ou griffure, surtout de chat mais aussi de chien. Après une incubation de quelques heures apparaît un « phlegmon pasteurellien » caractérisé par une lymphangite extensive souvent spectaculaire. La généralisation septicémique du germe est exceptionnelle. Par contre, les séquelles osseuses, articulaires et tendineuses prolongées sont fréquentes. Ce germe est parfois responsable d'infections respiratoires surtout en cas de bronchectasies. De rares cas de méningite sont signalés, toujours post-traumatiques.Is éard is Pasteurella multocida ann ná cocabhachaillín, gram-dhiúltach, éagluaisteach, peinicillin-íogair, a bhaineann leis an bhfine Pasteurellaceae. [1] Tá tréithchineálacha a bhaineann leis an speiceas rangaithe faoi láthair i gcúig séireaghrúpaí (A, B, D, E, F) bunaithe ar comhdhéanamh na gcapsúl, agus 16 seritíopaí sómacha (1-16). Tarraingíonn P. multocida raon de ghalair i mamaigh agus éin, lena n-áirítear calar éanlaithe, riníteas seargthach na muc agus seipticéime fuilreatha bólachta. Is féidir leis bheith freagrach as ionfhabhtú zónóiseach i ndaoine, a faightear de ghnáth trí ghreamanna nó scríobthaí ó pheataí. Íompraíonn go leor mamaigh (lena n-áirítear cait ceansaithe agus madraí) agus éin an baictéar mar chuid dá mhicreaflóra riospráide.
Thánaigh Louis Pasteur ar Pasteurella multocida don chéad uair sa bhliain 1878, in éin a bhí ionfhabhtaithe le chalar, agus ainmníodh an baictéir Pasteurella in ómós dó..[2]
Tá P. multocida ina chúis le raon galair in ainmhithe fiáine agus ceansaithe, chomh maith le daoine. Is féidir baictéar a fháil in éin, cait, madraí, coiníní, eallaí agus muca. Sna héin, údar galair éanlaithe is ea P. multocida; galar suntasach a bhíonn i láthair in éanlaithe tráchtála agus ceansaithe fud fad an domhain, go háirithe ealtaí srathaithe agus iolrúcháin. Is gnách go mbaineann na tréithchineálacha de P. multocida a mbíonn freagrach as calar éanlaithe leis na séiritíopaí 1, 3, agus 4. San fhiántas, tá sé léirithe go leanann an calar éanlaithe bealaí imirce na n-éan, go háirithe na mórghéanna sneachta. Tá dlúthbhaint ag an séiritíopa-1 le calar éanlaithe Mheiriceá Thuaidh, ach ní mhaireann an baictéar i mbogaigh ar feadh tréimhsí fada ama.[3] I cúis le P. multocida riníteas seargthach na muc;[4] d'fhéadfadh sé freisin bheith ina chúis le niúmóine nó seipticéime fuilreatha bólachta..[5][6] D'fhéadfadh sé a bheith freagrach as mollmhortlaíochta na n- antalóp saigeach Is P. multocida an chúis is coitianta d'ionfhabhtú ó ionfhabhtuithe créachta, i ndiaidh madraí nó cat. De ghnáth, léiríonn an ionfhabhtú mar athlasadh san fhíochán bog laistigh de 24 uair an chloig. Go hiondúil breathnaítear áireamh ard leocaicítí agus neodraifilí, rud gur féidir imoibriú athlastach a ghnóthú as ar láthair an ionfhabhtaithe (go ginearálta ceallailíteas locáilte idirleata). .[7] Is féidir leis ionfhabhtú a thosnú i suíomhann eile, mar shampla an chonair riospráide, agus is eol dúinn gur féidir leis bheith treagrach as liomfadanapaite réigiúnach (at na nód limfe) ann. I gcásanna níos tromchúisí, is féidir baictéiréime a bheith mar thoradh air, ag cur oistéimiailítis nó endocarditis ar bun. Féadfaidh an baictéir an bhacainn fola-inchinne a thrasnú agus meiningíteas a chur ar bun.[8]
Is éard is Pasteurella multocida ann ná cocabhachaillín, gram-dhiúltach, éagluaisteach, peinicillin-íogair, a bhaineann leis an bhfine Pasteurellaceae. Tá tréithchineálacha a bhaineann leis an speiceas rangaithe faoi láthair i gcúig séireaghrúpaí (A, B, D, E, F) bunaithe ar comhdhéanamh na gcapsúl, agus 16 seritíopaí sómacha (1-16). Tarraingíonn P. multocida raon de ghalair i mamaigh agus éin, lena n-áirítear calar éanlaithe, riníteas seargthach na muc agus seipticéime fuilreatha bólachta. Is féidir leis bheith freagrach as ionfhabhtú zónóiseach i ndaoine, a faightear de ghnáth trí ghreamanna nó scríobthaí ó pheataí. Íompraíonn go leor mamaigh (lena n-áirítear cait ceansaithe agus madraí) agus éin an baictéar mar chuid dá mhicreaflóra riospráide.
Pasteurella multocida é unha especie de bacterias gramnegativas, non móbiles, con forma de cocobacilo e sensibles á penicilina, que pertencen á familia das Pasteurellaceae.[1] As cepas desta especie son xeralmente clasificadas en 5 serogrupos nomeados A, B, D, E, F baseados na súa composición capsular e 16 serovares somáticos (do 1 ao 16). Pasteurella multocida é a causante de diversas enfermidades en mamíferos e aves entre as que está o cólera aviar, rinite atrófica dos porcos, hemorraxias en bovinos e septicemias en vacas e bisontes. Pode tamén causar infeccións zoonóticas en humanos, que son tipicamente o resultado de trabadas ou rabuñazos de animais domésticos. Moitos mamíferos e aves albergan a esta especie como parte da súa flora bacteriana normal respiratoria, incluíndo os gatos domésticos.
Pasteurella multocida foi descuberta en 1878 en aves infectadas de cólera aviar. Porén, non foi illada ata 1880 por Louis Pasteur (en honor do cal o xénero se chama Pasteurella), que traballou na preparación de vacinas contra a enfermidade.[2]
P. multocida causa diversas doenzas en animais salvaxes e domésticos e tamén en humanos. A bacteria pode encontrarse en aves, gatos, cans, coellos, gando vacún e porcos. Nas aves, P. multocida causa o cólera aviar, que é unha importante doenza nas aves domésticas e comerciais de todo o mundo, particularmente nas aves poñedoras de ovos e nas reprodutoras. As cepas de P. multocida que poden causar cólera aviar pertencer aos serovares 1, 3 e 4. Nas aves silvestres o cólera aviar segue a ruta migratoria das aves, especialmente no caso dos gansos. A P. multocida serotipo-1 está máis asociada co cólera aviar en Norteamérica, pero a bacteria non permanece moito tempo nas zonas húmidas.[3]
P. multocida causa rinite atrófica en porcos;[4] e causa pneumonía ou enfermidade respiratoria bovina no gando vacún.[5]
Nos humanos, P. multocida é a causa máis común de infeccións orixinadas a partir de feridas causadas por trabadas de cans e gatos. A infección xeralmente aparece como unha inflamación do tecido brando 24 horas despois da trabada. Xeralmente obsérvanse recontos altos de leucocitos e neutrófilos, que dan lugar a unha reacción inflamatoria no lugar da infección (xealmente unha difusa, e localizada celulite).[6] Pode tamén infectar outras partes, como o tracto respiratorio, e sábese que causa linfoadenopatía rexional (inchamento dos ganglios linfáticos). En casos máis graves, pode aparecer unha bacteremia, causando unha osteomielite ou endocardite. A bacteria pode tamén cruzar a barreira hematoencefálica e causar meninxite.[7]
P. multocida expresa varios factrores de virulencia, como unha cápsula de polisacárido e a molécula de superficie de carbohidrato variable ou lipopolisacárido (LPS). A cápsula das cepas dos serogrupos A e B axúdalles a resistir a fagocitose polas células inmunitarias do hóspede, e as cápsulas do tipo A axudan a resisitir a lise mediada polo complemento.[8][9] O lipopolisacárido producido por P. multocida consta dunha molécula de lípido A hidrofóbica (que ancora o lipopolisacárido á membrana externa), un núcleo ou core interno e un núcleo externo, que consisten ambos nunha serie de azucres ligados de modo específico. Non hai antíxeno-O no lipopolisacárido e a molécula é similar ao lipopolisacárido producido por Haemophilus influenzae e ao lipooligosacárido de Neisseria meningitidis. Un estudo sobre a cepa do serovar 1 mostrou que unha molécula de lipopolisacárido de lonxitude completa era esencial para que a bacteria fose plenamente virulenta nos polos.[10]
As cepas que causan a rinite atrófica en porcos son peculiares porque teñen tamén a Toxina de Pasteurella Multocida (PMT), que reside nun bacteriófago que levan. A PMT é unha toxina que é responsable de orixinar os fociños retortos que se observan nos porcos infectados con esta bacteria. Esta toxina activa as GTPases Rho, que se unen e hidrolizan o GTP, e son importantes na formación de fibras de estrés de actina. A formación de fibras de estrés pode axudar á endocitose de P. multocida. O ciclo da célula hóspede está tamén modulado pola toxina, a cal pode actuar como un mitóxeno intracelular.[11]
P. multocida foi observada invadindo e replicándose dentro de amebas, causándolles lise.
P. multocida crece a 37 °C en ágar sangue ou ágar chocolate, pero non se pode cultivar en ágar MacConkey. O crecemento das colonias está acompañado dun característico cheiro a mofo[12][13] debido aos produtos metabólicos producidos.
É un organismo anaerobio facultativo, a proba da oxidase é positiva e tamén a da catalase, e pode tamén fermentar unha grande variedade de carbohidratos cando está en condicións anaerobias.[7] A supervivencia de P. multocida increméntase coa adición de sal no seu ambiente. A variación dos niveis de sacarosa e o pH tamén teñen efectos menores sobre a supervivencia bacteriana.[14]
A diagnose desta bacteria en humanos baseábase tradicionalmente en signos clínicos e cultivos e probas serolóxicas, pero os falsos negativos eran un problema debido a que P. multocida morría facilmente, e a seroloxía non podía diferenciar entre unha infeccións actual e as exposicións previas. O método máis rápido e exacto para confirmar unha infección activa por P. multocida é a detección molecular utilizando a técnica da PCR.[15]
Esta bacteria pode ser tratada efectivamente con antibióticos beta-lactámicos, que inhiben a síntese da parede celular. Tamén pode tratarse con fluoroquinolonas ou tetraciclinas; as fluoroquinolonas inhiben a síntese de ADN bacteriana e as tetraciclinas interfiren coa síntese de proteínas ao unirse á subunidade de 30S do ribosoma. Os macrólidos, que se unen ao ribosoma, malia os escasos resultados de susceptibilidade in vitro, tamén se poden aplicar no caso de complicación pulmonares. Debido á etioloxía polimicrobiana das infeccións por P. multocida, o tratamento require usar antimicrobianos que eliminen tanto a bacterias gramnegativas aeróbicas coma anaeróbicas. En consecuencia, a amoxicilina-clavulanato (unha combinación de inhibidor de beta-lactamase e unha penicilina) é o tratamento de elección.[16]
Os mutantes de P. multocida están a ser investigados pola súa capacidade de causar doenzas. A vacinación contra a rinite atrófica progresiva desenvolveuse usando un derivado recombinante da toxina de P. multocida. A vacinación foi comprobada en porcas novas preñadas que non tiveran crías. Os bacoriños destas porcas que foran inoculadas creceron sans, mentres que os de nais non vacinadas desenvolveron rinite atrófica.[17] Estanse a facer outras investigacións sobre os efectos de proteínas, pH, temperatura, NaCl e sacarosa sobre o desenvolvemento e supervivencia na auga de P. multocida. Parece que a bacteria sobrevive mellor en auga a 18 °C que a 2 °C. A adición de 0,5% de sal (NaCl) tamén aumenta a supervivencia bacteriana, mentres que os niveis de sacarosa e pH teñen efectos menores.[18] Están en marcha investigacións sobre a resposta de P. multocida ao ambiente do hóspede. Estas probas utilizan micromatrices de ADN e técnicas proteómicas. Examinouse a capacidade de mutantes de P. multocida para producir enfermidades, e os resultados indicaron que a bacteria ocupa nichos que a forzan a cambiar a súa expresión xénica para o seu metabolismo enerxético, captación de ferro, aminoácidos e outros nutrientes. Os experimentos in vitro mostraron as respostas da bacteria aos niveis baixos de ferro e diferentes fontes de ferro, como a transferrina e hemoglobina. Os xenes de P. multocida que son regulados á alza nos momentos da infección están xeralmente implicados na captación de nutrientes e no metabolismo. Isto indica que os verdadeiros xenes da virulencia só se poden expresar durante as fases iniciais da infección.[19]
Pasteurella multocida é unha especie de bacterias gramnegativas, non móbiles, con forma de cocobacilo e sensibles á penicilina, que pertencen á familia das Pasteurellaceae. As cepas desta especie son xeralmente clasificadas en 5 serogrupos nomeados A, B, D, E, F baseados na súa composición capsular e 16 serovares somáticos (do 1 ao 16). Pasteurella multocida é a causante de diversas enfermidades en mamíferos e aves entre as que está o cólera aviar, rinite atrófica dos porcos, hemorraxias en bovinos e septicemias en vacas e bisontes. Pode tamén causar infeccións zoonóticas en humanos, que son tipicamente o resultado de trabadas ou rabuñazos de animais domésticos. Moitos mamíferos e aves albergan a esta especie como parte da súa flora bacteriana normal respiratoria, incluíndo os gatos domésticos.
Pasteurella multocida adalah spesies bakteri kokobasilus kecil, bersifat Gram-negatif yang sensitif terhadap antibiotika penisilin.[1] Pasteurella multocida pertama kali ditemukan tahun 1878. Namun, Pasteurella multocida baru diisolasi pada tahun 1880, oleh Louis Pasteur, orang yang menjadi asal usul kata Pasteurella untuk menghormatinya.
Artikel bertopik bakteri ini adalah sebuah rintisan. Anda dapat membantu Wikipedia dengan mengembangkannya. Pasteurella multocida adalah spesies bakteri kokobasilus kecil, bersifat Gram-negatif yang sensitif terhadap antibiotika penisilin. Pasteurella multocida pertama kali ditemukan tahun 1878. Namun, Pasteurella multocida baru diisolasi pada tahun 1880, oleh Louis Pasteur, orang yang menjadi asal usul kata Pasteurella untuk menghormatinya.
La Pasteurella multocida è una specie di batterio gram-negativo, cocco-bacillo sensibile alla penicillina della famiglia dei Pasteurellaceae.[1] La specie è classificata in cinque diversi sierotipi (A, B, C, D, E, F) basandoti sulla composizione capsulare e 16 serovars somatici (1-16). P.multocida è conosciuta per essere la causa dell'apparizione di varie malattie tanto tra mammiferi come tra uccelli, come ad esempio il colera aviare (serotipo A, molto tipico in Messico), la rinopatia cronica atrofica nei maiali (serotipo D) e la setticemia emorragica nei bovini (serotipo B). Può anche essere la causa dell'apparizione di zoonosi in umani dopo il morso di un animale.[2] È inoltre parte della microbiota del sistema respiratorio di molti uccelli arboricoli.
Il serotipo E della Pasteurella multocida è generalmente saprofito e, a volte, può causare gravi lesioni al tratto respiratorio.
Fu scoperta per la prima volta nel 1878 in uccelli infetti da colera aviare, ma fu isolata solo nel 1880 da Louis Pasteur, da cui riceve il nome Pasteurella multocida.[3] La prima scoperta di patologie umane per causa di questo battere fu scoperta nel 1917 da Von Boer, che riscontrò in un'infezione di P.multocida, la causa di una forte diarrea di un allevatore di polli.
La Pasteurella multocida è una specie di batterio gram-negativo, cocco-bacillo sensibile alla penicillina della famiglia dei Pasteurellaceae. La specie è classificata in cinque diversi sierotipi (A, B, C, D, E, F) basandoti sulla composizione capsulare e 16 serovars somatici (1-16). P.multocida è conosciuta per essere la causa dell'apparizione di varie malattie tanto tra mammiferi come tra uccelli, come ad esempio il colera aviare (serotipo A, molto tipico in Messico), la rinopatia cronica atrofica nei maiali (serotipo D) e la setticemia emorragica nei bovini (serotipo B). Può anche essere la causa dell'apparizione di zoonosi in umani dopo il morso di un animale. È inoltre parte della microbiota del sistema respiratorio di molti uccelli arboricoli.
Il serotipo E della Pasteurella multocida è generalmente saprofito e, a volte, può causare gravi lesioni al tratto respiratorio.
Pasteurella multocida é uma bactéria cocobacilar gram-negativa, não móvel, sensível a penicilina da família Pasteurellaceae.[1] É responsável por infecções enzoóticas em humanos e animais. Muitos mamíferos e aves abrigam essa bactéria nos seus tratos respiratórios como integrante da microbiota normal.
Em humanos, P. multocida é a causa mais comum de infecções de feridas após mordidas de cachorro ou gato. A infecção geralmente se manifesta como inflamação dos tecidos moles em 24 horas. Observam-se altas contagens de leucócitos e neutrófilos, levando a uma reação inflamatória no local da infecção (celulite difusa localizada). Ela também pode infectar outros locais, como o trato respiratório, e é conhecida por causar linfadenopatia regional (inchaço dos gânglios linfáticos). Em casos mais graves, pode ocorrer uma bacteremia, causando osteomielite ou endocardite. A bactéria também pode cruzar a barreira hematoencefálica e causar meningite.[2]
Pasteurella multocida é uma bactéria cocobacilar gram-negativa, não móvel, sensível a penicilina da família Pasteurellaceae. É responsável por infecções enzoóticas em humanos e animais. Muitos mamíferos e aves abrigam essa bactéria nos seus tratos respiratórios como integrante da microbiota normal.
Em humanos, P. multocida é a causa mais comum de infecções de feridas após mordidas de cachorro ou gato. A infecção geralmente se manifesta como inflamação dos tecidos moles em 24 horas. Observam-se altas contagens de leucócitos e neutrófilos, levando a uma reação inflamatória no local da infecção (celulite difusa localizada). Ela também pode infectar outros locais, como o trato respiratório, e é conhecida por causar linfadenopatia regional (inchaço dos gânglios linfáticos). Em casos mais graves, pode ocorrer uma bacteremia, causando osteomielite ou endocardite. A bactéria também pode cruzar a barreira hematoencefálica e causar meningite.
Pasteurella multocida är en gramnegativ, aerob, stavformad bakterie. Bakterien infekterar främst fåglar men den kan smitta människor som handskas med fåglar. Pasteurella multocida smittar ofta även andra däggdjur än människa. Infektion kan ge svullna lymfkörtlar. I svårare fall så kan man få endokardit och osteomyelit. Bakterien kan även sprida sig från blodet över blod-hjärnbarriären och orsaka hjärnhinneinflammation.
Denna bakterier- eller bakteriologi-relaterade artikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Pasteurella multocida är en gramnegativ, aerob, stavformad bakterie. Bakterien infekterar främst fåglar men den kan smitta människor som handskas med fåglar. Pasteurella multocida smittar ofta även andra däggdjur än människa. Infektion kan ge svullna lymfkörtlar. I svårare fall så kan man få endokardit och osteomyelit. Bakterien kan även sprida sig från blodet över blod-hjärnbarriären och orsaka hjärnhinneinflammation.
Denna bakterier- eller bakteriologi-relaterade artikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Pasteurella multocida, Pasteurellaceae ailesine ait Gram-negatif, hareketsiz, aerobik kokobasildir. Penisiline duyarlıdır.[1] Genellikle evcil hayvanlar tarafından oluşturulan ısırıklar ya da çizikler sonucu insanlarda zoonotik enfeksiyon oluştururlar. Pek çok memeli ve kanatlı hayvanda solunum yollarında normal flora elemanı olarak kolonizasyon gösterir.
Pasteurella multocida, Pasteurellaceae ailesine ait Gram-negatif, hareketsiz, aerobik kokobasildir. Penisiline duyarlıdır. Genellikle evcil hayvanlar tarafından oluşturulan ısırıklar ya da çizikler sonucu insanlarda zoonotik enfeksiyon oluştururlar. Pek çok memeli ve kanatlı hayvanda solunum yollarında normal flora elemanı olarak kolonizasyon gösterir.
Знайдена в 1878 році в курчатах, заражених холерою. Відокремлена Луї Пастером, на честь якого був названий рід Пастеурелла (Pasteurella).
Живе в дихальному тракту тварин. Інколи зумовлює смерть тварини, спричиняючи сепсис. Спочатку в тварин спостерігають гарячку, слиновиділення, задишку. Смерть настає за 24 години.
У травні 2015 року бактерія спричинила масове вимирання сайгаків у степу Бетпак-Дала, Казахстан. За різними оцінками вимерло від 150 000 до 200 000 осіб[1], що становить 70 % усієї популяції цього виду, що і так знаходився на межі зникнення. Смертельні випадки від Pasteurella multocida спостерігалися лише в сайгаків. Вчені пояснюють це тим, що в результаті складних погодних умов, що припав на період народження потомства, тварини були сильно ослаблені й не змогли протистояти бактерії.[2]
Pasteurella multocida là một coccobacillus Gram âm, nonmotile, nhạy penicillin thuộc họ Pasteurellaceae. Các chủng thuộc loài phân thành năm nhóm huyết thanh (A, B, D, E, F) dựa trên phần vỏ bao và 16 serovar soma (1-16). P. multocida là nguyên nhân của một số bệnh động vật có vú và các loài chim, trong đó có dịch tả gà ở gia cầm, viêm mũi teo ở lợn, trâu, bò nhiễm trùng huyết và xuất huyết ở bò và trâu. Nó cũng có thể gây ra nhiễm trùng sán ở người, mà thường là kết quả của vết cắn hoặc vết trầy xước từ vật nuôi trong nhà. Nhiều động vật có vú (bao gồm cả mèo và chó nuôi trong nhà) và các loài chim nuôi dưỡng loài khuẩn này như một phần của hệ vi sinh vật đường hô hấp bình thường của chúng.
Pasteurella multocida là một coccobacillus Gram âm, nonmotile, nhạy penicillin thuộc họ Pasteurellaceae. Các chủng thuộc loài phân thành năm nhóm huyết thanh (A, B, D, E, F) dựa trên phần vỏ bao và 16 serovar soma (1-16). P. multocida là nguyên nhân của một số bệnh động vật có vú và các loài chim, trong đó có dịch tả gà ở gia cầm, viêm mũi teo ở lợn, trâu, bò nhiễm trùng huyết và xuất huyết ở bò và trâu. Nó cũng có thể gây ra nhiễm trùng sán ở người, mà thường là kết quả của vết cắn hoặc vết trầy xước từ vật nuôi trong nhà. Nhiều động vật có vú (bao gồm cả mèo và chó nuôi trong nhà) và các loài chim nuôi dưỡng loài khuẩn này như một phần của hệ vi sinh vật đường hô hấp bình thường của chúng.
パスツレラ・ムルトシダ(学名:Pasteurella multocida)とはパスツレラ科に属するグラム陰性、非運動性の球桿菌であり、ペニシリン感受性を有する[1]。パスツレラ・ムルトシダは人獣共通感染症を引き起こし、主にペットからの咬傷あるいは創傷に起因する。パスツレラ・ムルトシダは多くの哺乳類と鳥類の呼吸器における正常微生物群の一員であり、症状を示さない。培養には血液寒天培地、DSA培地、YPC培地などが用いられる。
この項目は、真正細菌（バクテリア）に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／ウィキプロジェクト 生物）。 
