Jedle sicilská (Abies nebrodensis) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, z rodu jedlí, přirozeně rostoucí na Sicílii, a blízký příbuzný jedle bělokoré.
Stálezelený, jehličnatý strom, dorůstající 15-25 m. Kmen dosahuje průměru 1 m. Koruna je široká a zaoblená nebo zploštělá. Borka je mělce rozbrázděná a vločkovitá, oranžová. Pupeny jsou vejčitě kuželovité a hladké, červenohnědé. Letorosty jsou šedozelenožluté, rýhované. Jehlice jsou 1,5-2,5 cm dlouhé a 2 mm široké a 0,5 mm vysoké, seshora leskle tmavozelené, vespod se dvěma zelenobílými stomatárními proužky, na koncích zaoblené, vroubkované a někdy i (vysoko u starých stromů) také špičaté, umístěné v přeslenu (verticillus), čímž se tato jedle odlišuje od ostatních jedlí, vyskytujících se v této oblasti. Samčí šištice jsou 15-20 mm dlouhé, zelenožluté. Samičí šištice (šišky) jsou válcovité, na vrcholu zaoblené, 13-20 cm dlouhé a 4 cm široké, zpočátku zelené či červenohnědé, později dozráváním tmavohnědé. Semena jsou 7 mm dlouhá, se dvěma křídly.
Jedle sicilská (Abies nebrodensis) je blízce příbuzná jedli bělokoré (Abies alba)[2] (jedle bělokorá ji nahrazuje v pohoří Apeniny v Itálii a jinde dále směrem na sever v Evropě). Někteří botanici považují jedli sicilskou za varietu jedle bělokoré - Abies alba varieta nebrodensis.[2]
Domovinou stromu je Sicílie, zde se vyskytuje endemicky v pohoří Madonie a v minulosti též v pohoří Nebrodi, kde se dnes již nevyskytuje (obě pohoří jsou součásti sicilských Apenin).
Horský strom, roste v nadmořských výškách kolem 1500 m ve vápencových půdách. Jedle sicilská má ráda přímé slunce, dobře snáší sucho, stačí jí jen minimum vody, je dobře použitelná pro takzvaný Xeriscaping (z řeckého xeros=suchý a anglického scape=escape=utéct), to znamená pěstování rostlin bez dodatečného zalévání či jen s minimálním nutným zaléváním v oblastech s nedostatkem vody. Mrazuvzdorný do −17 °C. Dříve v sicilských lesích převládala jedle sicilská spolu s bukem lesním Fagus sylvatica, nyní vzácná jedle sicilská roste hlavně s hlohem jednosemenným Crataegus monogyna, cesmínou ostrolistou Ilex aquifolium, trnkou obecnou Prunus spinosa a dalšími.
V minulosti využíván pro dřevo ve stavebnictví a jako palivo, dnes je již pro tohle využití příliš vzácný.
Kriticky ohrožený strom – současná populace čítá 30[3] dospělých jedinců (vzrostla z 24 díky záchrannému programu financovanému z finančního nástroje Evropské unie LIFE, který probíhal na Sicílii v letech 2001-2005). Stav populace je stabilní. Od začátku 19. století byl strom silně kácen pro dřevo, další škody na jeho populaci způsobila eroze. V současnosti představuje hlavní nebezpečí pro populaci tohoto stromu extrémně nízký počet dospělých jedinců a lesní požáry. Pokusy o znovuvysazování mají jen částečný úspěch, hlavně pro přílišné spásání hospodářskými zvířaty místních farmářů. Probíhají In situ programy financované nástroji EU. Jejich cílem je stabilizovat existující dospělou populaci stromu a zvýšit šanci na přežití přirozeně se vyskytujících semenáčů a stromů vysazených prostřednictvím ex situ programů, obnovení původních druhů eliminací konkurenčních cizích druhů a obnovení původního ekosystému. Ex situ programy se zaměřují na pěstování jedle sicilské v Botanické zahradě v Palermu a letních vilách po okolí, dále na pěstování v botanických zahradách a arboretech jinde v Evropě.
Jedle sicilská, jehlice na větvi.
Jedle sicilská, samičí šištice.
Obrázky, zvuky či videa k tématu jedle sicilská ve Wikimedia Commons
Jedle sicilská (Abies nebrodensis) je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, z rodu jedlí, přirozeně rostoucí na Sicílii, a blízký příbuzný jedle bělokoré.
Die Nebrodi-Tanne (Abies nebrodensis), auch Nebroden-Tanne oder Sizilianische Tanne genannt, ist eine Pflanzenart in der Gattung der Tannen (Abies) in der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Sie kommt nur im Norden der Insel Sizilien vor.
Die Nebrodi-Tanne wächst als kleiner, immergrüner Baum, der Wuchshöhen von 8 bis 15 Metern sowie Brusthöhendurchmesser von bis zu einem Meter erreichen kann. Die Baumkrone wächst breit-rundlich bis leicht abgeflacht. Die rissige und schuppige Borke ist orangefarben. Die Rinde der Zweige ist graugrün bis gelblich und weist nur selten eine bräunliche Behaarung auf.[1]
Die 7 bis 9 Millimeter großen, oval-konischen Knospen sind rötlich braun gefärbt und manchmal von einer dünnen Harzschicht bedeckt. Die zweizeilig und horizontal an den Zweigen angeordneten Nadeln sind steif, 1,2 bis 2 Zentimeter lang und 2 bis 2,5 Millimeter breit. An der Oberseite sind sie glänzend dunkelgrün und an der Unterseite blaugrün gefärbt. Die Nadelspitze kann sowohl abgerundet als auch eingekerbt sein. An der Nadelunterseite befinden sich neun bis zwölf Stomatastreifen.[1]
Die Pollenkörner weisen Durchmesser von rund 85 Mikrometern auf. Die dunkelbraunen Zapfen sind mit einer Länge von 13 bis 20 Zentimeter und einem Durchmesser von rund 4 Zentimeter zylindrisch. Die Zapfenspitze ist abgerundet. Die Samen sind rund 7 Millimeter lang.[1]
Zweig
männliche Blütenstände
Zapfen
Größtes Exemplar Europas im Park Sanssouci, Potsdam
Die Nebrodi-Tanne kommt nur auf der Insel Sizilien vor. Heute findet man nur mehr ein Vorkommen auf dem Monte Scalone in den Monti Madonie. Dieses umfasst rund 1,5 Quadratkilometer.[2] Ihr ursprüngliches Verbreitungsgebiet umfasste auch die Gegend um Polizzi Generosa sowie den Monte Cervo und den Monte Polizzo.[1] Auf den Monti Nebrodi kam die Art nicht vor.[1] Zur Zeit Michele Lojaconos (1853–1919), des namengebenden Autors, verstand man unter den Nebroden auch das Gebiet der Madonie.
Die Nebrodi-Tanne kommt in Höhenlagen von 1400 bis 2000 Metern vor.[1] Es werden unter anderem trockene Hänge besiedelt. Die Böden bildeten sich großteils aus Kalkstein.[2]
Die Nebrodi-Tanne wird innerhalb der Gattung der Tannen (Abies) der Sektion Abies zugeordnet.
Die Erstbeschreibung der Art erfolgte 1844 durch Giovanni Gussone als Abies pectinata in seiner "Florae Siculae Synopsis", vol. 2, p. 614. Dieser Name war aber schon 1792 durch Jean-Emmanuel Gilibert für die Fichte (Picea abies) vergeben worden.[3] Michele Lojacono stufte die Sizilianische Tanne 1904 aber als eine Varietät, als Abies pectinata var. nebrodensis in Fl. Sicul. 2(2), p. 409 ein.[3] Erst Giovanni Ettore Mattei gab der Art dann 1908 den heute gültigen Namen.[3]
Synonyme für Abies nebrodensis (Lojac.) Mattei sind Abies alba subsp. nebrodensis (Lojac.) Nitz., Abies alba var. nebrodensis (Lojac.) Svoboda, Abies pectinata Guss. non Gilib. sowie Abies pectinata var. nebrodensis Lojac.[1]
Die Nebrodi-Tanne wird in der Roten Liste der IUCN als „vom Aussterben bedroht“ geführt. Als Hauptgefährdungsgründe wird die geringe Bestandsgröße von 30 Bäumen sowie das kleine Verbreitungsgebiet und die Anfälligkeit gegenüber Waldbränden genannt.[2]
Die Nebrodi-Tanne (Abies nebrodensis), auch Nebroden-Tanne oder Sizilianische Tanne genannt, ist eine Pflanzenart in der Gattung der Tannen (Abies) in der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Sie kommt nur im Norden der Insel Sizilien vor.
Η Σικελική Ελάτη (Abies nebrodensis) είναι ένα είδος ελάτης ενδημικό στα όρη Νεμπρόντι και Μαντόνιε στη βόρεια Σικελία. Είναι ένα μεσαίου μεγέθους αειθαλές κωνοφόρο δέντρο που φτάνει σε ύψος 15–25 m και έχει διάμετρο κορμού μέχρι 1 m. Συναντάται σε υψόμετρα 1.400-1.600 m. Ως αποτέλεσμα της αποδάσωσης είναι πλέον εξαιρετικά σπάνια, με μόλις 21 επιβιώσαντα ενήλικα δέντρα· προγράμματα επαναφύτευσης αντιμετωπίζουν περιορισμένη επιτυχία λόγω της έντονης βόσκησης από ζώα που ανήκουν σε ντόπιους κτηνοτρόφους και αγρότες. Ταξινομείται ως κινδυνεύον άμεσα με εξαφάνιση από την IUCN Red List[1]
Τα φύλλα είναι βελονοειδή, επίπεδα, μήκους 1,5-2,5 cm και πλάτους 2 mm με πάχος 0,5 mm, λεία σκούρα πράσινα από πάνω και με δύο πρασινωπές-λευκές στιβάδες με στόματα από κάτω.
Συνδέεται στενά με την λευκή ελάτη (Abies alba), η οποία την αντικαθιστά στα Απέννινα όρη της Ιταλίας και αλλού περαιτέρω βόρεια στην Ευρώπη· μερικοί βοτανικοί θεωρούν την Σικελική Ελάτη ως ποικιλία της λευκής ελάτης, ως Abies alba var. nebrodensis.
Abies nebrodensis ye una especie d'abet endemica d'a isla de Secilia que ye en serio periglo d'extinción, y seguntes beluns os zaguers exemplars son perchudicatos por a plevia acida que presuntament produciría a central termica d'Andorra, en Teruel.
Η Σικελική Ελάτη (Abies nebrodensis) είναι ένα είδος ελάτης ενδημικό στα όρη Νεμπρόντι και Μαντόνιε στη βόρεια Σικελία. Είναι ένα μεσαίου μεγέθους αειθαλές κωνοφόρο δέντρο που φτάνει σε ύψος 15–25 m και έχει διάμετρο κορμού μέχρι 1 m. Συναντάται σε υψόμετρα 1.400-1.600 m. Ως αποτέλεσμα της αποδάσωσης είναι πλέον εξαιρετικά σπάνια, με μόλις 21 επιβιώσαντα ενήλικα δέντρα· προγράμματα επαναφύτευσης αντιμετωπίζουν περιορισμένη επιτυχία λόγω της έντονης βόσκησης από ζώα που ανήκουν σε ντόπιους κτηνοτρόφους και αγρότες. Ταξινομείται ως κινδυνεύον άμεσα με εξαφάνιση από την IUCN Red List
Τα φύλλα είναι βελονοειδή, επίπεδα, μήκους 1,5-2,5 cm και πλάτους 2 mm με πάχος 0,5 mm, λεία σκούρα πράσινα από πάνω και με δύο πρασινωπές-λευκές στιβάδες με στόματα από κάτω.
Συνδέεται στενά με την λευκή ελάτη (Abies alba), η οποία την αντικαθιστά στα Απέννινα όρη της Ιταλίας και αλλού περαιτέρω βόρεια στην Ευρώπη· μερικοί βοτανικοί θεωρούν την Σικελική Ελάτη ως ποικιλία της λευκής ελάτης, ως Abies alba var. nebrodensis.
Abies nebrodensis, the Sicilian fir, is a fir native to the Madonie mountains in northern Sicily.
It is closely related to silver fir, Abies alba, which replaces it in the Apennine Mountains of Italy and elsewhere further north in Europe; some botanists treat Sicilian fir as a variety of silver fir, as Abies alba var. nebrodensis.
It is a medium-size evergreen coniferous tree growing to 15–25 m tall and with a trunk diameter of up to 1 m.[1]
The leaves are needle-like, flattened, 1.5–2.5 cm long and 2 mm wide by 0.5 mm thick, glossy dark green above, and with two greenish-white bands of stomata below. The tip of the leaf is blunt with a notched tip, but sometimes with a pointed tip, particularly on shoots high on older trees. The cones are 10–16 cm long and 4 cm broad, with about 150 scales, each scale with an exserted bract and two winged seeds; they disintegrate when mature to release the seeds.
Despite its scientific name, the species is of Mt. Scalone in the Madonie Mountains in the north-central part of Sicily.[2]
It occurs at altitudes of 1400–1,600 metres.[1] It is limited to the steep, dry slopes.
As a result of deforestation, it is now extremely rare, with only 25 mature trees surviving; replanting programmes are meeting with limited success due to heavy grazing pressure by livestock belonging to local farmers. It has been classified as 'critically endangered' in the IUCN Red List in 2017.[1] In the European Union it has been designated as a 'priority species' under Annex II of the Habitats Directive, which means areas in which it occurs can be declared Special Areas of Conservation, if these areas belong to one of the number of habitats listed in Annex I of the directive.[3]
Abies nebrodensis o abeto del Nebrodi (en italiano: abete delle Madonie y en idioma siciliano: abete dei Nèbrodi) es una especie arbórea de la familia de las pináceas, endémico de Sicilia.
La especie, durante un tiempo clasificada como subespecie del abeto blanco (Abies alba), se pudo haber formado por especialización durante los inicios de la última interglaciación, en el periodo post-wurmiano.
Es un árbol con porte cónico-piramidal, que puede alcanzar una altura de 10 a 15 m.
En el año 1900 este endemismo de la cadena montañosa septentrional de Sicilia fue considerado extinto. Fue redescubierto, en 1957, en el Valle "Madonna degli Angeli" en la Madonia, donde se encontraron una treintena de ejemplares, sobreviviendo probablemente gracias al aislamiento y a la menor competitividad de otras especies locales más fuertes, tal como el haya (Fagus sylvatica).
El Abies nebrodensis está considerado en el IUCN una especie en peligro crítico de extinción y se encuentra inscrito en la lista de las 50 especies botánicas más amenazadas del Mar Mediterráneo.
En el año 2000, el Parco delle Madonie ha iniciado un proyecto LIFE Natura[2] para la conservación de esta especie.[3]
En el periodo de la Grecia clásica el Abeto representaba una importante fuente de productos comerciales para la comunidad de la cadena a tal punto que la ciudad de Halaesa, situada a pocos kilómetros de Tusa (ME), emitió moneda con la imagen inconfundible de este esbelto árbol.
Abies nebrodensis fue descrita por (Lojac.) Mattei y publicado en Bull. Jard Bot. Palermo 7: 64. 1908.[4]
Abies: nombre genérico que viene del nombre latino de Abies alba.[5]
nebrodensis: epíteto
Abies nebrodensis o abeto del Nebrodi (en italiano: abete delle Madonie y en idioma siciliano: abete dei Nèbrodi) es una especie arbórea de la familia de las pináceas, endémico de Sicilia.
La especie, durante un tiempo clasificada como subespecie del abeto blanco (Abies alba), se pudo haber formado por especialización durante los inicios de la última interglaciación, en el periodo post-wurmiano.
Sitsiilia nulg (Abies nebrodensis) on igihaljas okaspuu nulu perekonnast. Ta on lähedane sugulane euroopa (Abies alba) ja kreeka nuluga (Abies cephalonica), mistõttu on teda varem peetud euroopa nulu teisendiks või nende nulgude hübriidiks. Tänapäeval on sitsiilia nulgu tunnustatud iseseisva liigina.[3]
Sitsiilia nulg kasvab looduslikus levilas tavaliselt 10–15 m kõrguseks, tüve läbimõõt on 40–60 cm. Võra on koonusjas ja võrdlemisi lai. Tüve koor on noortel puudel sile ja helehall, täiskasvanud puul rõmeline, plaatjas, madalate lõhedega.[3]
Pungad on munaja-koonusja kujuga, siledad, mõnikord kergelt vaigused. Võrsed on kollakas- kuni hallikasrohelised, soonilised, siledad või kergelt karvased. Okkad asetsevad spiraalselt ja tihedalt, on 1,2–2 cm pikkused, ümarja või kerge sisselõikega tipuga, pealt läikivad ja tumerohelised, alt kahe rohekasvalge õhulõheribaga.[4]
Isasõisikud on rohekaskollased, 15–20 mm pikkused. Käbid on silinderjad, ümardunud otstega, 8–10 (20) cm pikkused ja läbimõõduga 3–4 cm, noorelt rohelised, valminult pruunikad. Seemned on 6–8 mm pikkused, kestast veidi pikema tiivakesega.[3]
Sitsiilia nulg on Sitsiilia saare endeem ning tema vaid ligi 100 ha suurune levila asub saare põhjaosas, Madonie mägede nõlvadel, kus ta kasvab 1400–1650 m kõrgusel merepinnast.[5] Piirkonnas valitseb soe vahemereline kliima, aastas esineb sademeid keskmiselt 700–800 mm, millest suurem osa langeb talveperioodile. Talvel talub ta külmakraade −12...–18 °C[6]. Kasvukohaks on kaljurüngad ja nõlvad, kus kiviste muldade lähtekivimiks on lubjakivi. Puuliikidest domineerivad selles piirkonnas iilekstamm (Quercus ilex) ja harilik pöök (Fagus sylvatica).[3]
20. sajandi alguses peeti sitsiilia nulgu väljasurnud liigiks. Varem kogu Madonie mägede piirkonnas levinud nulu populatsioon kahanes drastiliselt intensiivse metsaraie, karjakasvatuse, pinnase erosiooni, kliima soojenemise ning vähese konkurentsivõime tõttu. 1957. aastal taasavastatud nulgu hakati intensiivselt kasvatama taimekoolides (110 000 istikut), kuid looduslike kasvukohtade vähenemise tõttu ei ole suudetud olemasolevat populatsiooni suurendada. Praegu kasvab looduslikus levilas vaid 30 täiskasvanud puud.[5] Olemasolev populatsioon on ümbritsetud piirdeaiaga, et vältida karjakasvatusest tingitud noorte puude hukkumist, kuid kohalikud elanikud on aeda korduvalt lõhkunud. Lisaks karjakasvatusele on suureks ohuks ka metsapõlengud. Seega sõltub populatsiooni ellujäämine suuresti taimeaedades kasvatatud istikutest. Kesk-Euroopa aedades ja varjulisemates kasvukohtades kasvab sitsiilia nulg kenasti, mis näitab, et loodusliku populatsiooni vähenemine pole tingitud geneetilise mitmekesisuse puudumisest.[3]
Viimastel aastatel on jõudsamalt tegeletud ka liigi säilitamisega, näiteks Palermo botaanikaaeda on istutatud 40 000 noort puud ning puid on istutatud ka loodusliku levila lähedastesse aedadesse.[2]
Sitsiilia nulg (Abies nebrodensis) on igihaljas okaspuu nulu perekonnast. Ta on lähedane sugulane euroopa (Abies alba) ja kreeka nuluga (Abies cephalonica), mistõttu on teda varem peetud euroopa nulu teisendiks või nende nulgude hübriidiks. Tänapäeval on sitsiilia nulgu tunnustatud iseseisva liigina.
Abies nebrodensis, connue sous le nom de « sapin de Sicile », est une espèce de conifères de la famille des Pinaceae, endémique de Sicile.
Cette espèce vit uniquement sur les monts Madonies en Sicile (Italie). Il ne reste plus que 24 spécimens adultes, l'espèce est en danger critique d'extinction[3].
Abies nebrodensis, connue sous le nom de « sapin de Sicile », est une espèce de conifères de la famille des Pinaceae, endémique de Sicile.
Sikileyjarþinur (Abies nebrodensis) er þintegund frá Nebrodi- og Madonie-fjöllum á Norður-Sikiley. Þetta er meðalstórt sígrænt barrtré sem verður 15 til 25 metra hátt, með stofnummál að 1 metra. Hann vex í 1400 til 1600 metra hæð yfir sjávarmáli og vegna skógareyðingar er hann orðinn óhemju sjaldgæfur. Aðeins 21 fullþroska tré eru enn á lífi og endurræktunaráætlanir hafa borið mjög takmarkaðan árangur vegna mikillar beitar búfjár bænda af svæðinu. Þinurinn er skráður á válista IUCN sem tegund í mikilli útrýmingarhættu [2]
Þrátt fyrir vísindanafnið sem vísar til Nebrodi-fjalla, einskorðast tegundin nú orðið við brattar, þurrar hlíðar Scalonefjalls í Madonie-fjallgarði á norðanverðri Mið-Sikiley.
Barrnálar hans eru flatar, 1,5 til 2,5 cm langar, 2 mm breiðar og 0,5 mm þykkar, gljáandi grænar að ofan en með tvær grænhvítar loftaugnarákir að neðan. Endar barrnálanna eru snubbóttir og sýldir, en stundum getur sýlingin orðið hvöss, sérstaklega á sprotum hátt á eldri trjám. Könglarnir eru 10 til 16 cm langir og um 4 cm í þvermál, með um það bil 150 hreisturblöð, hvert með tvemur vængjuðum fræjum. Könglarnir sundrast við þroska og losa fræin.
Sikileyjarþinur er náskyldur evrópuþini, Abies alba, sem tekur við af honum í Appennínafjöllum í Ítalíu og annars staðar norðar í Evrópu. Sumir grasafræðingar líta á Sikileyjarþin sem afbrigði af Evrópuþin, þ.e. Abies alba var. nebrodensis.
Sikileyjarþinur (Abies nebrodensis) er þintegund frá Nebrodi- og Madonie-fjöllum á Norður-Sikiley. Þetta er meðalstórt sígrænt barrtré sem verður 15 til 25 metra hátt, með stofnummál að 1 metra. Hann vex í 1400 til 1600 metra hæð yfir sjávarmáli og vegna skógareyðingar er hann orðinn óhemju sjaldgæfur. Aðeins 21 fullþroska tré eru enn á lífi og endurræktunaráætlanir hafa borið mjög takmarkaðan árangur vegna mikillar beitar búfjár bænda af svæðinu. Þinurinn er skráður á válista IUCN sem tegund í mikilli útrýmingarhættu
Þrátt fyrir vísindanafnið sem vísar til Nebrodi-fjalla, einskorðast tegundin nú orðið við brattar, þurrar hlíðar Scalonefjalls í Madonie-fjallgarði á norðanverðri Mið-Sikiley.
Barrnálar hans eru flatar, 1,5 til 2,5 cm langar, 2 mm breiðar og 0,5 mm þykkar, gljáandi grænar að ofan en með tvær grænhvítar loftaugnarákir að neðan. Endar barrnálanna eru snubbóttir og sýldir, en stundum getur sýlingin orðið hvöss, sérstaklega á sprotum hátt á eldri trjám. Könglarnir eru 10 til 16 cm langir og um 4 cm í þvermál, með um það bil 150 hreisturblöð, hvert með tvemur vængjuðum fræjum. Könglarnir sundrast við þroska og losa fræin.
Sikileyjarþinur er náskyldur evrópuþini, Abies alba, sem tekur við af honum í Appennínafjöllum í Ítalíu og annars staðar norðar í Evrópu. Sumir grasafræðingar líta á Sikileyjarþin sem afbrigði af Evrópuþin, þ.e. Abies alba var. nebrodensis.
L'abete dei Nèbrodi o abete delle Madonie (Abies nebrodensis (Lojac.) Mattei, 1908) è un albero della famiglia delle Pinaceae, endemico della Sicilia.[2]
La specie, un tempo classificata come sottospecie dell'abete bianco (Abies alba), potrebbe essersi formata per speciazione durante l'inizio dell'ultimo interglaciale post-wurmiano.
Il ritrovamento recente di una stazione “fossile” sulle Madonie, ha portato alla considerazione che, circa 9.000 anni fa Abies nebrodensis e Abies alba erano entrambi presenti nelle montagne siciliane.
Il prof. Giovanni Ettore Mattei descrisse l'Abies nebrodensis, splendida conifera endemica della Sicilia da circa 9.000 anni e che adesso conta solamente una trentina di esemplari rischiando l'estinzione.
È un albero con portamento eretto o leggermente incurvato, alto fino a 10– 15 m, con chioma conico-piramidale, un po' tarchiata, di colore verde scuro.
Gli aghi sono lunghi sino a 10 mm, rigidi e pungenti.
Le pigne sono lunghe sino a 20 cm.
Esemplare adulto
Strobilo
Ramo con strobilo
Tronco
Un tempo endemico delle montagne della catena settentrionale sicula, l'A. nebrodensis dal 1900 era stato considerato estinto. Fu riscoperto, nel 1957, nel Vallone Madonna degli Angeli (comune di Polizzi Generosa) sulle Madonie, dove ne sono rimasti circa una trentina di esemplari, sopravvissuti, forse, grazie all'isolamento e alla minore competitività locale di altre specie più forti, come il faggio (Fagus sylvatica). La maggior parte degli esemplari sopravvissuti cresce stentatamente su pendio sassoso e probabilmente si sono sottratti al taglio proprio per le loro modeste dimensioni. Alcuni esemplari producono una certa percentuale di semi fertili con i quali periodicamente si procede alla coltivazione in vivaio e poi al trapianto.
L'Abies nebrodensis è considerata dallo IUCN una specie in pericolo critico di estinzione ed è stata inserita nella lista delle 50 specie botaniche più minacciate dell'area mediterranea.
Nel 2000, il Parco delle Madonie ha avviato un progetto LIFE Natura[3] per la conservazione di questa specie[4].
È stato avviato, dalla Regione Siciliana, un piano per salvaguardare la specie, che consiste nell'affidamento delle piantine di Abies nebrodensis. È da tenere presente che l'impianto degli individui ricevuti non va eseguito in ambienti o micro-habitat non adatti (zone costiere e/o di bassa quota, con esposizione sud e/o prive di vegetazione, ecc.), bensì in ambienti freschi e dove è possibile prestare le irrigazioni di soccorso durante la stagione estiva.
Attualmente vi sono circa 3.000 esemplari di Abies nebrodensis coltivati in giardini botanici e arboreti specializzati, sia in Sicilia che in altre zone dell'Italia meridionale.
Il Ministero delle Poste, nel 1985, per la serie "Salvaguardiamo la Natura", ha emesso quattro francobolli, tutti da 500 lire, con disegni dell'artista Giuseppe Ascari che raffigurano piante e animali in pericolo. Per la flora la Primula di Palinuro e l'Abete dei Nebrodi, per la fauna sono rappresentati la lontra europea e il cavaliere d'Italia.[5]
L'abete dei Nèbrodi o abete delle Madonie (Abies nebrodensis (Lojac.) Mattei, 1908) è un albero della famiglia delle Pinaceae, endemico della Sicilia.
La specie, un tempo classificata come sottospecie dell'abete bianco (Abies alba), potrebbe essersi formata per speciazione durante l'inizio dell'ultimo interglaciale post-wurmiano.
Il ritrovamento recente di una stazione “fossile” sulle Madonie, ha portato alla considerazione che, circa 9.000 anni fa Abies nebrodensis e Abies alba erano entrambi presenti nelle montagne siciliane.
Il prof. Giovanni Ettore Mattei descrisse l'Abies nebrodensis, splendida conifera endemica della Sicilia da circa 9.000 anni e che adesso conta solamente una trentina di esemplari rischiando l'estinzione.
Siciliaedelgran (Abies nebrodensis) er et eviggrønt bartre i edelgranslekten, som vokser på det nordlige Sicilia. Det er et av verdens sjeldneste treslag med bare 30 eksemplarer igjen av arten. Til tross for navnet finnes den ikke i Nebrodi-fjellene, men i Madonie-fjellene lenger vest.[1]
Treet blir inntil 8-15 meter høyt og har en stammediameter på maksimalt 1 meter. Treet trives best fra 1,400 moh. og opp til 1.600 meters høyde. Nålene er flate og 2-2,5 cm lange, og har to hvitgrønne streker bestående av åpninger på undersiden. Konglene kan bli 13–20 cm lange.[2]
Svært nære slektninger er vanlig edelgran (Abies alba), som vokser videre nordover i Italia og på Balkan. Men edelgrana har mer glisne greiner og nåler enn siciliaedelgran. Noen anser likevel siciliaedelgran som en varietet av vanlig edelgran – A. alba var. nebrodensis.
Siciliaedelgran (Abies nebrodensis) er et eviggrønt bartre i edelgranslekten, som vokser på det nordlige Sicilia. Det er et av verdens sjeldneste treslag med bare 30 eksemplarer igjen av arten. Til tross for navnet finnes den ikke i Nebrodi-fjellene, men i Madonie-fjellene lenger vest.
Treet blir inntil 8-15 meter høyt og har en stammediameter på maksimalt 1 meter. Treet trives best fra 1,400 moh. og opp til 1.600 meters høyde. Nålene er flate og 2-2,5 cm lange, og har to hvitgrønne streker bestående av åpninger på undersiden. Konglene kan bli 13–20 cm lange.
Svært nære slektninger er vanlig edelgran (Abies alba), som vokser videre nordover i Italia og på Balkan. Men edelgrana har mer glisne greiner og nåler enn siciliaedelgran. Noen anser likevel siciliaedelgran som en varietet av vanlig edelgran – A. alba var. nebrodensis.
Abies nebrodensis é uma espécie de Pinaceae nativa das montanhas Nébrodes e Madonias no Norte da Sicília. Trata-se de uma árvore de folha persistente de médio tamanho, que atinge os 15-25 m de altura e um diâmetro do tronco de até 1m. Ocorre em altitudes de 1.400 e 1.600 m. Como resultado de desflorestação é actualmente muito rara, apenas com 21 árvore adultas sobreviventes; programas de replantação estão a ter sucesso limitado devido à herbivoria exercida por gado pertencente a agricultores locais.
Está classificada na Lista Vermelha da IUCN como estando criticamente ameaçada de extinção.
Abies nebrodensis é uma espécie de Pinaceae nativa das montanhas Nébrodes e Madonias no Norte da Sicília. Trata-se de uma árvore de folha persistente de médio tamanho, que atinge os 15-25 m de altura e um diâmetro do tronco de até 1m. Ocorre em altitudes de 1.400 e 1.600 m. Como resultado de desflorestação é actualmente muito rara, apenas com 21 árvore adultas sobreviventes; programas de replantação estão a ter sucesso limitado devido à herbivoria exercida por gado pertencente a agricultores locais.
Está classificada na Lista Vermelha da IUCN como estando criticamente ameaçada de extinção.
Країни поширення: Італія (в північно-центральній частині Сицилії). Зростає на близько 1500 м над рівнем моря на вапняковому ґрунті.
Дерево 8-15 м. висотою, до 1 м. в обхваті, з широкою округлою або кілька сплощеною кроною. Кора неглибоко потріскана, помаранчева. Бруньки яйцевидно-конічні, гладкі, іноді злегка смолисті, блідо-червонувато-коричневі, 7-9 мм. в діаметрі. Листки лінійні, жорсткі, темно-блискуче-зелені, знизу сизі; 1.2-2 см. в довжину і 2-2,5 мм шириною; вершина округла або зубчаста. Чоловічі стробіли 1.5—2 см довжиною, зеленувато-жовті. Жіночі шишки циліндричні, округлі на верхівці, відносно товсті, темно-коричневі, 13-20 см. в довжину і 4 см. шириною; Насіння 6,8 мм. довжиною з широкими крилами.
Основною загрозою для цього виду є мала чисельність населення. Цей вид занесений до Додатка I Бернської конвенції.
Це незавершена стаття про родину Соснові.Abies nebrodensis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được (Lojac.) Mattei miêu tả khoa học đầu tiên năm 1908.[1]
Abies nebrodensis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được (Lojac.) Mattei miêu tả khoa học đầu tiên năm 1908.
Abies nebrodensis (Lojac.) Mattei, 1908
Синонимы
Пи́хта сицили́йская[1] (лат. Ábies nebrodénsis) — вид пихты, эндемик острова Сицилия.
Пихта сицилийская — вид, находящийся в критической опасности, произрастает в горах Неброди и Мадоние на севере острова, на территории около 1,5 км², хотя ранее леса покрывали значительную площадь в горах. В 1900-х годах вид считался вымершим, но в 1957 году были обнаружены живые экземпляры. В настоящее время известно около 30 деревьев, 23 — взрослых.[2][3] Обычно произрастает на высоте 1500—1900 м над уровнем моря.
Пихта сицилийская — низкое или средней высоты вечнозелёное хвойное дерево (8—11 м, реже до 20 м), диаметр ствола до 40 см (редко до 1 м). Крона широкоовальная или распростёртая.
Шишки в среднем достигают длины 7—16 см и ширины 3,5—4 см.
Хвоя — 10—15 (реже до 20) мм длиной и около 2 мм шириной.[4][5]
Вид близок к пихте белой, иногда его выделяют как её подвид Abies alba subsp. nebrodensis (Lojac.) Svoboda, 1964.
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её.
.JPG)
.JPG)
