L'orquídia encarnada (Dactylorhiza incarnata) és una espècie d'orquídies del gènere Dactylorhiza, de la subfamília Orchidoideae de la família Orchidaceae estretament relacionades amb el gènere Orchis. Es distribueix per tota Europa, arribant fins a l'Àsia Central. Són d'hàbits terrestres i tenen tubercles.
Tegeirian yw Tegeirian Mannog y Gors sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Orchidaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Dactylorhiza incarnata a'r enw Saesneg yw Flecked marsh orchid.[1]
Mae'n blanhigyn blodeuol nodedig ac fel eraill o deulu'r Orchidaceae, mae'r blodau'n hynod liwgar mae'n cynhyrchu arogl da. Enw'r genws yw Orchis, sy'n tarddu o Hen Roeg ὄρχις (órkhis), sy'n golygu caill; mae hyn yn cyfeirio at gloron deuol rhai tegeirianau.[2]
Tegeirian yw Tegeirian Mannog y Gors sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Orchidaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Dactylorhiza incarnata a'r enw Saesneg yw Flecked marsh orchid.
Mae'n blanhigyn blodeuol nodedig ac fel eraill o deulu'r Orchidaceae, mae'r blodau'n hynod liwgar mae'n cynhyrchu arogl da. Enw'r genws yw Orchis, sy'n tarddu o Hen Roeg ὄρχις (órkhis), sy'n golygu caill; mae hyn yn cyfeirio at gloron deuol rhai tegeirianau.
Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) je hlíznatá, středně vysoká orchidej dorůstající do výšky 30 až 60 cm. Tato variabilní bylina roste hlavně na vlhkých místech a vlivem polymorfismu mívá květy světle nachové, růžově červené až růžové s barvou blízkou lidské pleti (odtud druhové jméno). Přestože je v české krajině původní druh, nikdy se zde nevyskytovala v mnohočetných koloniích a v současnosti je stále na ústupu, je považována za rostlinu silně ohroženou vyhynutím.
Druh je celoevropsky rozšířen a jeho areál sahá v mírném podnebném pásu přes jihozápadní Asii, Kavkaz a západní Sibiř až do Střední Asie a dále přes sever Číny i Mongolska až na ruský Dálný východ. V České republice roste velmi roztroušeně, od nížin do podhůří, častější je ve středním Polabí a na jižní Moravě v Bílých Karpatech a Chřibech, na mnoha velkých územích zcela chybí.[1][2][3]
Roste od nížin do horských oblastí na plně osluněných, vlhkých až podmáčených loukách, pastvinách, na slatinách, prameništích, vrchovištích, v řídkých rákosinách na březích vodních ploch. Vyskytuje se půdách s vápencovým podložím a dobře zásobených živinami. Kvete poměrně brzy, od května do června.[4][5]
Vytrvalá rostlina vysoká 30 až 60 cm vyrůstající ze zploštělé, podlouhlé, dvou až pětidílné hlízy s mnoha tenkými kořeny. Lodyha je přímá, dutá a na omak měkká, světle zelená a v horní části někdy načervenalá. Je rovnoměrně porostlá dvěma až sedmi zelenými, neskvrnitými, žlábkovitými listy rostoucími téměř rovnoběžně s lodyhou. Listy jsou kopinaté až úzce kopinaté, na vrcholu kápovité, 12 až 20 cm dlouhé a 1,5 až 3 cm široké, směrem vzhůru se zmenšují a nejvyšší dosahují ke květenství. Čepele listů bývají nejširší v polovině délky nebo těsně nad ní.
Na konci lodyhy vyrůstá květenství, což je hustý, až 15 cm dlouhý válcovitý klas tvořený 15 až 60 květy s okvětím ve dvou tříčetných přeslenech. Trojúhelníkovité listeny jsou zelené nebo načervenalé, špičaté a dlouhé přibližně jako květy nebo ještě delší, často výrazně čnějí z květenství. Květy asi 1 cm velké jsou světle nachové, růžově červené, někdy světlejší pleťové barvy a zřídka i zcela bílé. Tři vnější okvětní lístky s tupým vrcholem jsou podlouhle vejčité, prostřední z nich společně se dvěma menšími postranními vnitřními vytváří přilbu. Pysk je v obrysu obvejčitý, mělce trojlaločný a má tmavočervené skvrny. Válcovitá ostruha o délce poloviny semeníku je skloněná. Brylky pylu jsou modrozelené a mají žluté stopečky, semeník je zkroucený. Květy jsou opylovány četnými druhy létajícího hmyzu.[1][2][4][5][6]
Přibližně 60 % květů vytvoří plod, což je válcovitá tobolka obsahující velké množství drobných, prachovitých semen. Rostlina jich může vyprodukovat až 50 000. Prstnatec pleťový se rozmnožuje generativně, vegetativní nebylo v přírodě pozorováno. Ze semene, které se při klíčení setkalo s podhoubím symbiotické houby, vyroste za dva až tři roky podzemního života drobný semenáček s jediným listem, teprve za dalších sedm až osm let zesílí natolik, že vykvete.[7]
Prstnatec pleťový je variabilní rostlinou, odborníci v taxonomii rozeznávají rozličný počet poddruhů, někdy až sedm. V české přírodě rostou nestejně často tyto dva:
Prstnatec pleťový pozdní roste v České republice pouze v okolí Doks v okrese České Lípa. Kvete později než výše popsaný nominátní poddruh prstnatec pleťový pravý, od kterého se dále odlišuje ještě menším počtem listů (nejvýše čtyři) a temnějšími nachovými až červenofialovými květy.[1][2][8]
Druh patří v české krajině k ohroženým druhům. Podle "Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 jsou oba poddruhy řazeny do skupiny kriticky ohrožených druhů (C1) a podle "Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." mezi silně ohrožené druhy (§2).[1][2][9][10]
Obrázky, zvuky či videa k tématu prstnatec pleťový ve Wikimedia Commons
Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) je hlíznatá, středně vysoká orchidej dorůstající do výšky 30 až 60 cm. Tato variabilní bylina roste hlavně na vlhkých místech a vlivem polymorfismu mívá květy světle nachové, růžově červené až růžové s barvou blízkou lidské pleti (odtud druhové jméno). Přestože je v české krajině původní druh, nikdy se zde nevyskytovala v mnohočetných koloniích a v současnosti je stále na ústupu, je považována za rostlinu silně ohroženou vyhynutím.
Kødfarvet gøgeurt (Dactylorhiza incarnata) er en 7-65 cm høj orkidé. Den er udbredt over det meste af Europa, Nordafrika og Tyrkiet til Kaukasus. Arten vokser i fugtige græsområder, klitlavninger, marsk, mose og eng.[3] Kødfarvet gøgeurt har smalle blade, der er bredest nær basis og med en bådformet spids. De er sædvanligvis uplettede. Stænglen er hul. Blomsterne er kødfarvet røde, men kan i nogle tilfælde være hvidlige.[4] I Danmark findes også underarten lobelii, klitgøgeurt.
Kødfarvet gøgeurt er vidt udbredt i Norden og vokser i Sverige især i kalkrige enge.[5] Den er i Danmark ret almindelig i enge og kær på Øerne samt i Øst-, Syd- og Nordjylland. I resten af landet er den sjælden.[4]
Den almindelige underart og varietet af kødfarvet gøgeurt, subsp. incarnata var. incarnata, kendes på, at blomsterakset normalt udgør mindre end ⅓ af plantens højde[4]
Den i Danmark meget sjældne underart klitgøgeurt, subsp. lobelii vokser i klitlavninger langs Nordjyllands vestkyst. Den er mere kompakt end subsp. incarnata med en blomsterstand, der normalt fylder mere end halvdelen af plantens højde.[4] Klitgøgeurt er opført i kategorien "Sårbar" i den danske rødliste.[6]
Kødfarvet gøgeurt (Dactylorhiza incarnata) er en 7-65 cm høj orkidé. Den er udbredt over det meste af Europa, Nordafrika og Tyrkiet til Kaukasus. Arten vokser i fugtige græsområder, klitlavninger, marsk, mose og eng. Kødfarvet gøgeurt har smalle blade, der er bredest nær basis og med en bådformet spids. De er sædvanligvis uplettede. Stænglen er hul. Blomsterne er kødfarvet røde, men kan i nogle tilfælde være hvidlige. I Danmark findes også underarten lobelii, klitgøgeurt.
Kødfarvet gøgeurt er vidt udbredt i Norden og vokser i Sverige især i kalkrige enge. Den er i Danmark ret almindelig i enge og kær på Øerne samt i Øst-, Syd- og Nordjylland. I resten af landet er den sjælden.
Fleischfarbenes Knabenkraut (Dactylorhiza incarnata), seltener auch Steifblättriges Knabenkraut genannt, gehört zur Gattung Knabenkräuter (Dactylorhiza) der Familie der Orchideen (Orchidaceae). Die Art wurde in Deutschland zur Orchidee des Jahres 2015 gewählt.
Das Fleischfarbene Knabenkraut ist eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 60 cm erreicht. Der Geophyt bildet, wie für die Gattung typisch, handförmig geteilte Knollen als Überdauerungsorgane. Charakteristisch für das Fleischfarbene Knabenkraut ist der kräftige hohle Stängel, der leicht zusammendrückbar und im oberen Teil kantig ist. Die vier bis sieben Laubblätter sind steif aufrecht, seltener zurückgebogen, schmal lanzettlich, hellgrün, bis 20 cm lang, bis 3 cm breit und ungefleckt. Die untersten Blätter sind am breitesten. Der Blütenstand ist 5 bis 12 cm lang. Die Tragblätter sind länger als die Blüten. Die zygomorphen Blüten sind fleischfarben, gelegentlich auch hellrosa. Die seitlichen Kelchblätter (Sepalen) sind steil aufgerichtet, etwas unter 10 mm lang, etwa 3 mm breit. Die Kronblätter (Petalen) neigen sich zu einem Helm zusammen. Die Lippe weist ein Schleifenmuster auf, seltener ein Punktmuster, und ist 5 bis 8 mm lang, etwa ebenso breit, meist ganzrandig. Die Blüten bilden keinen Nektar aus (Nektartäuschblume)[1]. Der Sporn ist bis 10 mm lang und kegelförmig. Die mitteleuropäische Blütezeit des Fleischfarbenen Knabenkrauts beginnt Anfang bis Mitte Mai und endet Mitte Juni.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 40.[2]
Das Verbreitungsgebiet des Fleischfarbenen Knabenkrauts reicht von Europa bis zum nordwestlichen China.[3]
In Deutschland vorwiegend in Bayern, Baden-Württemberg, Brandenburg und Mecklenburg-Vorpommern, in den anderen Bundesländern selten. Die Art gilt in Deutschland als stark gefährdet (Rote Liste der gefährdeter Arten Deutschlands, Kategorie 2). In der Schweiz noch verbreitet, nur in Gebieten mit intensiver Nutzung selten oder fehlend.
Das Fleischfarbene Knabenkraut braucht basenreichen, aber nicht unbedingt kalkreichen, lehmigen Boden, der zumindest zeitweise feucht oder nass sein sollte.
Es besiedelt Sumpfwiesen, Flachmoore sowie nasse und lichte Wälder. Es kommt in Feuchtwiesen und Nieder- sowie Zwischen-Mooren vor und bevorzugt basische Böden. In den Alpen steigt es bis 1500 m auf. In den Allgäuer Alpen steigt es bis zu 1320 Metern Meereshöhe auf.[4] In Mitteleuropa ist es allgemein selten, kommt aber an seinen Wuchsorten zuweilen in kleineren, lockeren und individuenarmen Beständen vor. Es kommt in Mitteleuropa besonders in Gesellschaften der Verbände Caricion davallianae oder Calthion vor.[2]
Nach Baumann und Künkele hat die Art in den Alpenländern folgende Höhengrenzen: Deutschland 2-1320 Meter, Frankreich 0-2200 Meter, Schweiz 350-2050 Meter, Liechtenstein 430-580 Meter, Österreich 120-1800 Meter, Italien 12-2100 Meter, Slowenien 50-1490 Meter.[5]
Man kann folgende acht Unterarten unterscheiden:[3]
Sehr häufig sind Hybriden mit dem Breitblättrigen Knabenkraut (Dactylorhiza majalis). Weitere Hybriden werden mit dem Holunder-Knabenkraut (Dactylorhiza sambucina), Traunsteiners Knabenkraut (Dactylorhiza traunsteineri) und dem Gefleckten Knabenkraut (Dactylorhiza maculata) gebildet. Diese sind meist schwer zu bestimmen.
Diese Art ist anspruchsvoller als das Breitblättrige Knabenkraut (Dactylorhiza majalis). Bei Veränderungen des Biotops verschwindet es schneller.
Fleischfarbenes Knabenkraut (Dactylorhiza incarnata), seltener auch Steifblättriges Knabenkraut genannt, gehört zur Gattung Knabenkräuter (Dactylorhiza) der Familie der Orchideen (Orchidaceae). Die Art wurde in Deutschland zur Orchidee des Jahres 2015 gewählt.
Dactylorhiza incarnata (L.) Soó 1962 hè una pianta chì face partita di a famiglia di l'orchidaceae.
Dactylorhiza incarnata (L.) Soó 1962 hè una pianta chì face partita di a famiglia di l'orchidaceae.
Dactylorhiza incarnata, the early marsh-orchid,[2] is a perennial, temperate-climate species of orchid generally found growing in wet meadows, and generally on base-rich soils, up to about 2100m asl. The species occurs widely in Europe and Asia from Portugal and Ireland east to Siberia and Xinjiang.[1][3][4][5][6][7][8][9]
There are several subspecies and also hybrids, rendering the identification of this species more difficult, but typically, the flowering spike is robust with a hollow stem, 25–60 cm tall, and bearing up to 50 flowers. Plants grow to a height of from 15 to 70 cm. The 4–7 erect yellowish-green leaves are hooded at the tip. The inflorescence is 4–12 cm long, with up to 50 blooms. The labellum appears long and narrow, since its sides are strongly reflexed (folded back). The tip is shallowly three-lobed. The flower is often flesh-coloured (the meaning of incarnata) and the labellum normally has loop-shaped markings.
The flowering period is from May to mid-July, dependent on latitude and subspecies.
Many names have been proposed for subspecies, varieties and forms within the species. Subspecies recognized as of June 2014:
Hybrids have been reported between D. incarnata and D. maculata, D. praetermissa, D. purpurella and D. kerryensis.
Inflorescence
subsp. ochroleuca
subsp. coccinea
subsp. cruenta
_male_underside.jpg)
Aporia crataegi on subsp. latissima, Estonia
Dactylorhiza incarnata, the early marsh-orchid, is a perennial, temperate-climate species of orchid generally found growing in wet meadows, and generally on base-rich soils, up to about 2100m asl. The species occurs widely in Europe and Asia from Portugal and Ireland east to Siberia and Xinjiang.
There are several subspecies and also hybrids, rendering the identification of this species more difficult, but typically, the flowering spike is robust with a hollow stem, 25–60 cm tall, and bearing up to 50 flowers. Plants grow to a height of from 15 to 70 cm. The 4–7 erect yellowish-green leaves are hooded at the tip. The inflorescence is 4–12 cm long, with up to 50 blooms. The labellum appears long and narrow, since its sides are strongly reflexed (folded back). The tip is shallowly three-lobed. The flower is often flesh-coloured (the meaning of incarnata) and the labellum normally has loop-shaped markings.
The flowering period is from May to mid-July, dependent on latitude and subspecies.
Dactylorhiza incarnata (L.) Soó 1962 es una especie de orquídeas del género Dactylorhiza, subfamilia Orchidoideae, familia Orchidaceae estrechamente relacionadas con el género Orchis. Se distribuye por toda Europa, llegando hasta el Asia Central. Son de hábitos terrestres y tienen tubérculos.
Las orquídeas obtienen su nombre del griego όρχις "orchis", que significa testículo, por la apariencia de los tubérculos subterráneos en algunas especies terrestres. La palabra 'orchis' la usó por primera vez Teofrasto (371/372 - 287/286 a. C.), en su libro "De historia plantarum" (La historia natural de las plantas ). Fue discípulo de Aristóteles y está considerado como el padre de la botánica y de la ecología.
El nombre Dactylorhiza procede de las palabras griegas δάκτυλος "daktylos" (dedo) y ρίζα "rhiza" (raíz). Esto es por la forma de los 2 tubérculos subterráneos del género. Dactylorhiza estuvo anteriormente clasificada dentro del género Orchis.
"incarnata" de color "ercarnada" o "colorada"
Estas orquídeas se encuentran distribuidas a lo largo de la zona subartica y la parte templada del hemisferio Norte: desde Europa hasta Mongolia.
Estas orquídeas terrestres se desarrollan en suelos básicos y prados húmedos, linderos de bosques y en áreas donde la arboleda está clareando. Tienen tubérculos geófitos. En estos gruesos tallos subterráneos pueden almacenar gran cantidad de agua, que les permitan sobrevivir en condiciones de sequía.
Poseen de 7 a 12 grandes hojas de oblongo-ovoides a elíptico-lanceoladas, moteadas de color púrpura. Desarrollan un tallo largo que alcanza una altura de 70-90 cm. Las hojas de la parte superior son más pequeñas que las hojas más bajas del tallo.
Florecen en la primavera tardía o en principios de verano. La inflorescencia, cilíndrica, comparada con la longitud de la planta es más bien corta. Siendo un racimo compacto con unas 25-50 flores. Estas se desarrollan a partir de unos capullos axilares. Los colores predominantes son rosados, moteados con manchas más oscuras formando el dibujo de alas de mariposa en la parte central superior del labelo.
Su sistema de polinización normalmente entomógamo, pero al estar desprovistas de néctar tienen que recurrir al mismo mecanismo de atracción que presentan otras orquídeas, como es el caso del género Orchis, que para atraer a los polinizadores las flores tienen que adquirir la apariencia de flores nectaríferas.
Nota : nothosubspecies = una subespecie híbrida; nothovarietas = subvariedad.
Dactylorhiza incarnata (L.) Soó 1962 es una especie de orquídeas del género Dactylorhiza, subfamilia Orchidoideae, familia Orchidaceae estrechamente relacionadas con el género Orchis. Se distribuye por toda Europa, llegando hasta el Asia Central. Son de hábitos terrestres y tienen tubérculos.
Kahkjaspunane-sõrmkäpp (Dactylorhiza incarnata) on käpaliste sugukonda sõrmkäpa perekonda kuuluv taimeliik. Kahkjaspunasel sõrmkäpal on Eestis vähemalt kaks alamliiki: täpiline sõrmkäpp (Dactylorhiza incarnata subsp. cruenta (O.F.Müll.) P.D.Sell) ja kollakas sõrmkäpp (Dactylorhiza incarnata subsp. ochrolenca Wüstn.ex Boll).
Kahkjaspunane sõrmkäpp on 20 kuni 50 cm pikkuse üleni lehistunud varrega orhidee. Lehed on hele- või kollakasrohelised kuni 13 cm pikad ja 2 cm laiad ja enamasti täppideta. Lehe kõige laiem koht on keskkohast allpool. Õitseb juunis-juulis. Õied väikesed, kahvaturoosad, tumelillad, harva valged, joonisega ja koondunud koonusjasse õisikusse varre tipus. Huul on rombjas, peaaegu terve, kuni 7 mm laiune, külgmised hõlmad tagasimurtud.[1]
Õisik
Õisik
Haabitus
Kasvavad niisketel niitudel ja soistel niitudel, soodes, maanteekraavides.[1]
Kahkjaspunane sõrmkäpp on III kaitsekategooria liik.[3]
Täpiline sõrmkäpp, kelle lehed on tumedate laikudega mõlemalt poolt, mis lehe tipus sulavad ühte; kollakas sõrmkäpp, kelle õied on valkjas-kollased.[1]
Kahkjaspunane-sõrmkäpp (Dactylorhiza incarnata) on käpaliste sugukonda sõrmkäpa perekonda kuuluv taimeliik. Kahkjaspunasel sõrmkäpal on Eestis vähemalt kaks alamliiki: täpiline sõrmkäpp (Dactylorhiza incarnata subsp. cruenta (O.F.Müll.) P.D.Sell) ja kollakas sõrmkäpp (Dactylorhiza incarnata subsp. ochrolenca Wüstn.ex Boll).
Punakämmekkä eli suopunakämmekkä (Dactylorhiza incarnata subsp. incarnata, myös Orchis incarnata ja Dactylorchis incarnata) on Pohjois-Euroopassa ja Venäjällä tavattava liuskakämmekkä. Se kuuluu kämmekkäkasveihin. Suomessa lajia tavataan koko maassa, ja se on rauhoitettu Oulun läänin eteläpuolella.[1]
Punakämmekän kämmenen muotoisista, liuskaisista versojuurimukuloista kasvaa esiin 25–50 cm korkea tanakka ja paksuvartinen kukinto. Lehdet ovat lähes pystyjä, köliselkäisiä, 5–9 kertaa leveytensä pituisia ja tasaisesti kärkeä kohti kapenevia. Lehdet ovat täplättömiä tai yläpinnan kärkiosiltaan purppuranruskeatäpläisiä. Varren ylin lehti ylettyy kukinnon tasalle. Kukinto on tiheähkö, pitkä ja runsaskukkainen tähkä. Kukat ovat pienehköjä, purppuranpunaisia tai joskus vaaleanpunaisia. Yksittäisen kukan huulen sivut ovat usein kääntyneet taaksepäin, kukkavartta kohti. Huuli on 7–9 mm leveä, kärjestään vain heikosti tai ei lainkaan kolmiliuskainen. Punakämmekkä kukkii kesä-heinäkuussa.[2][3]
Täplälehtiset punakämmekät muistuttavat lähinnä verikämmekkää (D. incarnata subsp. cruenta) sekä selvästi heiveröisempää lapinkämmekkää (D. lapponica).[4][5] Erityisesti Ahvenanmaalla punakämmekkäkasvustoista löytyy myös yksilöitä, joilla on punaruskeita täpliä lehtien molemmilla pinnoilla. Tähän tapaan täplikkäät punakämmekät luetaan muunnokseen D. incarnata subsp. incarnata var. hyphaematodes. Muunnos muistuttaa läheisesti verikämmekkää.[6]
Punakämmekän pölyttäjinä toimivat pääasiassa kimalaiset. Kukissa ei kuitenkaan ole mettä.[7]
Punakämmekkä on lajina on melko heikosti tunnettu, ja joidenkin alalajien ja muunnosten erottaminen punakämmekästä ei ole helppoa. Lajia tavataan Euroopassa pääasiassa Norjassa, Ruotsissa, Suomessa, Baltian maissa, Irlannissa ja Alppien alueilla. Lisäksi lajin levinneisyysalue ulottunee pitkälle läpi Keski-Venäjän aina Kaukoitään saakka.[8] Suomessa punakämmekkää tavataan satunnaisesti koko maasta, mutta Ahvenanmaata lukuun ottamatta se on suurimmassa osassa Etelä-Suomea varsin harvinainen. Oulun ja Lapin lääneissä laji yleisempi pohjoisinta Lappia lukuun ottamatta.[9]
Punakämmekkä on ravinteisten soiden ja kosteiden niittyjen kasvi.[2] Laji on varsinkin Etelä- ja Keski-Suomessa suuresti harvinaistunut soiden ojitusten takia.[10]
Punakämmekkä eli suopunakämmekkä (Dactylorhiza incarnata subsp. incarnata, myös Orchis incarnata ja Dactylorchis incarnata) on Pohjois-Euroopassa ja Venäjällä tavattava liuskakämmekkä. Se kuuluu kämmekkäkasveihin. Suomessa lajia tavataan koko maassa, ja se on rauhoitettu Oulun läänin eteläpuolella.
Dactylorhiza incarnata
L'orchis incarnat (Dactylorhiza incarnata subsp. incarnata) est une plante herbacée vivace de la famille des Orchidacées.
Cette espèce mesure de 20 à 60 cm de hauteur. Elle présente une tige raide et creuse, de longues feuilles dressées et lancéolées, vertes non maculées. L'inflorescence est en forme d'épi ; les fleurs sont rose avec dessins en boucle et les bords latéraux orientés vers l'arrière.
La floraison a lieu de mai à juin.
La plante pousse jusqu'à 2 000 mètres d'altitude.
L'espèce est en très forte régression à la suite de la diminution des zones humides et des prairies non amendées. Elle est classée VU : Espèce vulnérable[1].
Dactylorhiza incarnata
L'orchis incarnat (Dactylorhiza incarnata subsp. incarnata) est une plante herbacée vivace de la famille des Orchidacées.
L'orchide incarnata (Dactylorhiza incarnata (L.) Soó, 1962) è una pianta erbacea appartenente alla famiglia delle Orchidacee.[1]
Il nome generico (Dactylorhiza) è formato da due parole greche: “dito” e “radice” e si riferisce ai tuberi suddivisi in diversi tubercoli (tuberi a forma digito-palmata). L'epiteto specifico (incarnata) deriva dal particolare colore dei fiori.
Il binomio scientifico di questa pianta inizialmente era Orchis incarnata, proposto dal botanico e naturalista svedese Carl von Linné (1707 - 1778) in una pubblicazione del 1755, modificato successivamente in quello attualmente accettato (Dactylorhiza incarnata), proposto dal botanico ungherese Károly Rezső Soó (1903 – 1980) nel 1962.
In lingua tedesca questa pianta si chiama Fleischrotes Knabenkraut; in francese si chiama Orchis incarnat; in inglese si chiama Early Marsh-orchid.
È una pianta erbacea alta 20 – 80 cm. La forma biologica è geofita bulbosa (G bulb), ossia sono piante perenni che portano le gemme in posizione sotterranea. Durante la stagione avversa non presentano organi aerei e le gemme si trovano in organi sotterranei chiamati bulbi o tuberi, organi di riserva che annualmente producono nuovi fusti, foglie e fiori. È un'orchidea terrestre in quanto contrariamente ad altre specie, non è “epifita”, ossia non vive a spese di altri vegetali di maggiori proporzioni
Le radici sono fascicolate e secondarie da bulbo, e si trovano nella parte superiore dei bulbi.
Le foglie (da 4 a 8) sono conduplicate a disposizione eretta e a forma lanceolata-lineare con apice a forma di cappuccio. Sulla superficie sono presenti inoltre delle nervature parallele disposte longitudinalmente (foglie di tipo parallelinervie). Le foglie possono essere sia radicali (o basali) che caulinari; entrambe sono amplessicauli e abbraccianti (guainanti) il fusto. Non sono macchiate che molto raramente nonostante questa orchidea faccia parte della sezione Maculatae. Dimensioni delle foglie: larghezza 2 – 3 cm; lunghezza 9 – 11 cm (raramente 20 cm). Quelle più grandi raggiungono e superano la base dell'infiorescenza.
L'infiorescenza è densa (massimo 50 fiori), ovoide alla base e allungata e cilindrica all'apice. I fiori sono posti alle ascelle di brattee a forma lanceolata e sono acute nella parte terminale, in genere più lunghe dei fiori stessi; sono colorate di verde al centro e porporino-violaceo ai bordi. I fiori inoltre sono resupinati, ruotati sottosopra tramite torsione dell'ovario[2]; in questo caso il labello è volto in basso. Dimensione dell'infiorescenza: larghezza 2 cm; lunghezza 4 – 6 cm (massimo 15 cm). Dimensione delle brattee maggiori: larghezza 1 cm; lunghezza 4 cm.
I fiori sono ermafroditi ed irregolarmente zigomorfi, pentaciclici (perigonio a 2 verticilli di tepali, 2 verticilli di stami (di cui uno solo fertile – essendo l'altro atrofizzato), 1 verticillo dello stilo)[3]. Il colore dei fiori e rosa – rosa carico (raramente giallo-biancastro). Dimensione dei fiori: 10 – 15 mm.
Il frutto è una capsula. Al suo interno sono contenuti numerosi minutissimi semi piatti. Questi semi sono privi di endosperma e gli embrioni contenuti in essi sono poco differenziati in quanto formati da poche cellule. Queste piante vivono in stretta simbiosi con micorrize endotrofiche, questo significa che i semi possono svilupparsi solamente dopo essere infettati dalle spore di funghi micorrizici (infestazione di ife fungine). Questo meccanismo è necessario in quanto i semi da soli hanno poche sostanze di riserva per una germinazione in proprio.[6]
La riproduzione di questa pianta può avvenire in due modi:
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[7]:
All'interno del genere Dactylorhiza l'orchidea di questa voce fa parte della sezione Maculatae caratterizzata dall'avere dei tuberi profondamente divisi in diversi tubercoli e lo sperone del labello più breve dell'ovario (nell'altra sezione Sambucinae i tuberi sono divisi solamente all'apice e lo sperone è più lungo dell'ovario)[8].
Il numero cromosomico di D. incarnata è: 2n =40[9][10]
Anche questa specie (come tutte le orchidee) si presenta molto variabile sia in funzione dell'habitat che delle varie ibridazioni a cui è soggetta, rendendo difficile l'identificazione dalle sue sottospecie. I caratteri più facilmente variabili sono le foglie che possono essere maculate oppure no (anche su entrambe le facce), il colore dei fiori, le dimensioni generali della pianta e la morfologia del labello (generalmente a forma più o meno trilobata).
Sono note le seguenti sottospecie:[1]
Nell'elenco che segue sono indicate alcune varietà e forme presenti sul territorio italiano[11]:
Sono possibili diversi ibridi con le seguenti specie[12][13]. Questo elenco comprende solamente i possibili ibridi sul territorio italiano:
Sono possibili anche ibridi con generi diversi[10]:
La specie di questa voce ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco che segue indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
All'interno della sezione Maculatae le varie specie di orchidee sono tutte molto simili; specialmente le due indicate qui sotto possono facilmente essere confuse con l'orchidea di questa voce, che comunque si differenziano in quanto hanno le foglie vistosamente maculate (per i vari confronti sia morfologici che anatomici vedere le relative voci di questa enciclopedia):
Incarnata è più simile all'orchidea Dactylorhiza elata (Poir.) Soó subsp. sesquipedalis (Willd.) Soó, 1962; quest'ultima comunque si distingue per le maggiori dimensioni (altezza: 50 – 80 cm; infiorescenza: 20 – 30 cm; labello: larghezza 12 – 15 mm; lunghezza 8 – 9 mm). L'areale è anche diverso: Corsica e Sicilia.
Proprietà curative: secondo la medicina popolare i tuberi, trattati opportunamente, producono una gelatina calmante e lenitivo-protettiva che può essere usata nelle irritazioni del tratto gastro-intestinale[14].
In certe zone vengono mangiati i tuberi cotti. Oppure essiccati e macinati producono una polvere molto nutriente con la quale si possono fare delle bevande oppure aggiunta ai cereali si utilizza nella produzione di un pane particolare.[14].
In alcune aree è una pianta protetta quindi ne è vietata la raccolta.
L'orchide incarnata (Dactylorhiza incarnata (L.) Soó, 1962) è una pianta erbacea appartenente alla famiglia delle Orchidacee.
Raudonoji gegūnė (Dactylorhiza incarnata) – gegužraibinių (Orchidaceae) šeimos augalas.
Raudonoji gegūnė (Dactylorhiza incarnata) – gegužraibinių (Orchidaceae) šeimos augalas.
Stāvlapu dzegužpirkstīte (Dactylorhiza incarnata (L.) Soó, agrāk Orchis incarnta) ir orhideju dzimtas suga. Latvijā tā ir viena no biežāk sastopamajām orhideju sugām.
Daudzgadīgs, aptuveni 20-60 cm liels lakstaugs. Gumi "pirkstaini" (gr. dactylos 'pirksts', rhiza 'sakne'), saknes īsas. Stublājs stāvs, diezgan biezs ar cauru vidu un augšup vērstām lapām. Lapas lancetiskas, zaļas, bez plankumiem. Ziedi sakārtoti blīvā ziedkopā. Pieziedlapas lancetiskas, violeti zaļas. Ziedi rožaini, violeti (vidusl. lat. incarnata 'miesas krāsas') ar tumšu rakstu. Lūpa trīsdaivaina. Latvijā zied no maija beigām līdz jūlija vidum.
Aug mitrās vai pārmitrās vietās, pļavās, retāk krūmājos. Sugu apdraud meliorācija un augsnes rekultivēšana, bet arī pļavu aizaugšana ar krūmiem un kokiem.
Stāvlapu dzegužpirkstīte (Dactylorhiza incarnata (L.) Soó, agrāk Orchis incarnta) ir orhideju dzimtas suga. Latvijā tā ir viena no biežāk sastopamajām orhideju sugām.
De vleeskleurige orchis (Dactylorhiza incarnata) is een vaste plant met vleeskleurige, paarse of geelwitte bloemen. De bovenste zijdelingse bladen van de bloem wijzen vooral omhoog en niet zozeer naar opzij. De zijslippen van de lip zijn teruggeslagen. De bovenste bladeren van de stengel zijn vergeleken met de andere handekenskruiden, lang en steken boven de bloeiwijze uit. De bladtop is kapvormig. De stengel is hol.
De vleeskleurige orchis komt voor in heel Europa en grote delen van Azië. Veel groeiplaatsen in Nederland liggen in natte duinvalleien. Soms groeien ze spontaan op natte plekken van opgespoten zandterreinen. Ook komt ze in natte delen van laagveenmoerassen voor.
In België komt de plant voornamelijk voor langs de kust en in Lotharingen.
De vleeskleurige orchis is in verschillende landen wettelijk beschermd, bijvoorbeeld in België en Zwitserland. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van 2000 als vrij zeldzaam en matig afgenomen. In Nederland is de plant vanaf 1 januari 2017 niet meer wettelijk beschermd.
De vleeskleurige orchis (Dactylorhiza incarnata) is een vaste plant met vleeskleurige, paarse of geelwitte bloemen. De bovenste zijdelingse bladen van de bloem wijzen vooral omhoog en niet zozeer naar opzij. De zijslippen van de lip zijn teruggeslagen. De bovenste bladeren van de stengel zijn vergeleken met de andere handekenskruiden, lang en steken boven de bloeiwijze uit. De bladtop is kapvormig. De stengel is hol.
Engmarihand (Dactylorhiza incarnata) er en plante i marihandfamilien (orkidéfamilien)
Denne karakteristiske orkidéen kommer i flere fargevarianter. Vanligst er underarten engmarihand, med latinsk navn Dactylorhiza incarnata ssp. incarnata. Denne underarten blir opp mot 40 centimeter høy, og har blomster som spenner i farge fra nesten hvite via lakserosa til mørkerosa og purpur. Bladene er lysegrønne, brede, glinsende og uflekka.
Av og til kan en støte på underarten blodmarihand D. incarnata ssp. cruenta. Den har blitt regnet som egen art med navnet D. cruenta, men i dag tas den med i engmarihand-komplekset. Blodmarihand blir ikke fullt så stor som engmarihand, og den har alltid mørke, purpurfarga blomster. Bladene har flekker som flyter sammen både på over- og undersiden, sånn at de ser nærmest brune ut. Dette er det beste kjennetegnet på blodmarihand.
Engmarihand er en relativt vanlig orkidé på kalkrike myrer, strandenger og sanddyner i Sør-Norge, og den går helt nord til Balsfjord i Troms. Den har et tyngdepunkt i utbredelsen på Østlandet. Blodmarihand er mer fjellbunden, og finnes i fjell- og åsstrøk fra Hadeland og nord til Nord-Troms. Den vokser i fjellskog og på rikmyrer. Engmarihand er klart vanligere å støte på enn blodmarihand, og den er også mindre kalkkrevende enn sistnevnte.
Komplekset engmarihand har gått tilbake som følge av utgravning og ødelegging av myrer og andre habitat. I tillegg er det et vanskelig kompleks med flere relativt ukjente former som er mer trua enn hovedarten. Derfor ble engmarihand i 2006 satt på den nasjonale rødlista i kategorien nær trua. I 2010 ble arten tatt ut av rødlista og vurdert som livskraftig. Engmarihand er ikke freda.
Engmarihand (Dactylorhiza incarnata) er en plante i marihandfamilien (orkidéfamilien)
Multimedia w Wikimedia Commons Kukułka krwista, stoplamek krwisty, storczyk krwisty, kukułka krwista typowa, stoplamek krwisty typowy, storczyk krwisty typowy[3] (Dactylorhiza incarnata (L.)Soó) – gatunek rośliny z rodziny storczykowatych (Orchidaceae).
Kukułka krwista typowa występuje w Europie i Azji. Zwarty zasięg występowania obejmuje niemal całą Europę. Jego północna granica biegnie przez północną Skandynawię, południowa przez północną Hiszpanię, środkowe Włochy i wschodnią Grecję. Poza tym zwartym obszarem występuje wyspowo na izolowanych obszarach w Hiszpanii, na Krymie, Bałkanach i w północno-wschodniej Europie. W Azji występuje wyspowo na wielu miejscach, jednak dokładna wschodnia granica zasięgu nie jest znana[4]. W Polsce roślina dość pospolita, głównie na niżu. Do tej pory stwierdzono występowanie na ponad 1000 stanowiskach. Największa ich grupa znajduje się w północnej, środkowej i wschodniej części kraju. Na południu i południowym zachodzie jest rzadka. W Karpatach roślina ta znana była z 10 stanowisk, na niektórych ostatnio nie udało się jej znaleźć[5].
Ustawione skrętolegle liście
Rozwijające się kwiaty
Kwiatostan
f. alba
Bylina, geofit ryzomowy. Kwiaty owadopylne, zwabiają owady imitując budową kwiaty roślin miododajnych, jednak nie wytwarzają nektaru. Siedlisko: wilgotne łąki i torfowiska. W Europie zasięg pionowy wynosi 0–2400 m n.p.m.[4]. W Polsce najwyżej sięga do wysokości 500 m n.p.m. Kwitnie od początku czerwca, czasami do pierwszych dni lipca. Rozmnaża się przez nasiona, ale również wegetatywnie. Nie wszystkie pędy zakwitają. Tak np. we wsi Kruhel Wielki w 1996 było 19 pędów kwitnących i 8 płonnych[5]. Liczba chromosomów 2n = 40[7].
Kukułka krwista (Dactylorhiza incarnata (L.) Soó) w Polsce występuje w dwóch podgatunkach[8]:
Pozostałe podgatunki[9]:
Kukułka krwista typowa tworzy mieszańce z Dactylorhiza baltica, D. fuchsii, D. iberica, D. lapponica, D. maculata, D. majalis, D. nieschalkiorum, D. osmanica, D. praetermissa, D. sambucina, D. traunsteineri, a także międzyrodzajowe z Coeloglossum viride i Gymnadenia conopsea[4].
Od 2014 roku roślina jest objęta w Polsce częściową ochroną gatunkową[10]. W latach 1983–2014 gatunek znajdował się pod ochroną ścisłą[11]. Zagrażać mu mogą melioracje, osuszanie gruntów, jak również zarastanie łąk przez wysokie byliny i krzewy. Ze względu na dość dużą liczbę stanowisk nie jest bezpośrednio zagrożona wyginięciem. Podgatunek Dactylorhiza incarnata subsp. ochroleuca wpisany został do Polskiej Czerwonej Księgi Roślin[12] oraz na polską czerwoną listę. Podgatunek typowy umieszczono na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[13].
Kukułka krwista, stoplamek krwisty, storczyk krwisty, kukułka krwista typowa, stoplamek krwisty typowy, storczyk krwisty typowy (Dactylorhiza incarnata (L.)Soó) – gatunek rośliny z rodziny storczykowatych (Orchidaceae).
Ängsnycklar (Dactylorhiza incarnata) är en fridlyst växt inom handnyckelsläktet och familjen orkidéer. Ängsnycklar är kraftigt byggda, storväxta och kan bli över en halv meter höga, med en stjälk rikt bladig och lite kantig. Dess blad är lansettlika, ljusgröna, långt tillspetsade och helt utan fläckar. Blodnycklar (D. incarnata ssp. cruenta) har däremot fläckar på bladen. Vaxnycklar (D. incarnata ssp. ochroleuca) har ofläckade blad och gulvita blommor. Ängsnycklar blommar från juni till juli, med blommor i varierande färger; ljust rosa, karminröd eller gulvita, och de sitter i täta klaslika ax. De yttre kalkbladen är uppåtriktade och läppen är hel till otydligt treflikad, medan stödbladen har hela, med släta kanter och är ofta längre än blommorna. Det finns ett antal underarter som länge har räknats som egna arter, men ängsnycklar känns igen på blommornas stora stödblad som har helbräddad kant och den tätbladiga stjälken.
Det vetenskapliga namnet på arten incarnata är från latinets carne och betyder kött och anspelar på den vanligaste färgen; köttfärgad.
Då arten upptäcktes av Linné 1755 blev den placerad i släktet Orchis, senare flyttades den till Dactylorchis 1947 av Verm.. Den senaste flytten till Dactylorhiza och skedde 1962 av Soó.
Det finns ett antal vetenskapliga synonymer då denna art har flyttats ett antal gånger. Dessa är bland annat Dactylorchis incarnata (L.) Verm., Orchis angustifolia auct., Orchis incarnata L., Orchis latifolia auct., Orchis strictifolia Opiz; Dactylorhiza incarnata (L.) Soó Dactylorhiza incarnata var. borealis (Neuman) Hyl., D. incarnata var. dunensis (Druce) Hyl., D. incarnata var. latissima (Zapal.) Hyl., Dactylorchis cruenta (O. F. Müll.) Verm., Dactylorhiza cruenta (O. F. Müll.).
De svenska namnen på denna art varierar också en del. De kallas bland annat ängsnyckel, ängsnyckelblomster (ssp. incarnata); blodnycklar, blodnyckelblomster (ssp. cruenta); vaxnycklar, gult ängsnyckelblomster (ssp. ochroleuca)
Ängsnycklar trivs bäst på fuktig kalkrik mark, och huvudunderarten förekommer i nästan hela Sverige. Blodnycklar (ssp. cruenta) är ganska sällsynt men kan påträffas från Skåne upp till Norrbotten. Vaxnycklar (ssp. ochroleuca) är också sällsynt men har påträffats på kalkrika ängsmarker på Öland och Gotland samt i Skåne, Västergötland, Östergötland och Jämtland.
Ängsnycklar, blodnycklar och vaxnycklar är fridlysta i Sverige. Se även Lista över fridlysta växter i Sverige.
Wikimedia Commons har media som rör Ängsnycklar.
Ängsnycklar (Dactylorhiza incarnata) är en fridlyst växt inom handnyckelsläktet och familjen orkidéer. Ängsnycklar är kraftigt byggda, storväxta och kan bli över en halv meter höga, med en stjälk rikt bladig och lite kantig. Dess blad är lansettlika, ljusgröna, långt tillspetsade och helt utan fläckar. Blodnycklar (D. incarnata ssp. cruenta) har däremot fläckar på bladen. Vaxnycklar (D. incarnata ssp. ochroleuca) har ofläckade blad och gulvita blommor. Ängsnycklar blommar från juni till juli, med blommor i varierande färger; ljust rosa, karminröd eller gulvita, och de sitter i täta klaslika ax. De yttre kalkbladen är uppåtriktade och läppen är hel till otydligt treflikad, medan stödbladen har hela, med släta kanter och är ofta längre än blommorna. Det finns ett antal underarter som länge har räknats som egna arter, men ängsnycklar känns igen på blommornas stora stödblad som har helbräddad kant och den tätbladiga stjälken.
Det vetenskapliga namnet på arten incarnata är från latinets carne och betyder kött och anspelar på den vanligaste färgen; köttfärgad.
Då arten upptäcktes av Linné 1755 blev den placerad i släktet Orchis, senare flyttades den till Dactylorchis 1947 av Verm.. Den senaste flytten till Dactylorhiza och skedde 1962 av Soó.
Det finns ett antal vetenskapliga synonymer då denna art har flyttats ett antal gånger. Dessa är bland annat Dactylorchis incarnata (L.) Verm., Orchis angustifolia auct., Orchis incarnata L., Orchis latifolia auct., Orchis strictifolia Opiz; Dactylorhiza incarnata (L.) Soó Dactylorhiza incarnata var. borealis (Neuman) Hyl., D. incarnata var. dunensis (Druce) Hyl., D. incarnata var. latissima (Zapal.) Hyl., Dactylorchis cruenta (O. F. Müll.) Verm., Dactylorhiza cruenta (O. F. Müll.).
De svenska namnen på denna art varierar också en del. De kallas bland annat ängsnyckel, ängsnyckelblomster (ssp. incarnata); blodnycklar, blodnyckelblomster (ssp. cruenta); vaxnycklar, gult ängsnyckelblomster (ssp. ochroleuca)
Це незавершена стаття про орхідеї.Dactylorhiza incarnata là một loài thực vật có hoa trong họ Lan. Loài này được (L.) Soó mô tả khoa học đầu tiên năm 1962.[2]
Dactylorhiza incarnata là một loài thực vật có hoa trong họ Lan. Loài này được (L.) Soó mô tả khoa học đầu tiên năm 1962.
Dactylorhiza incarnata (L.) Soó, 1962
Пальчатоко́ренник мя́со-кра́сный (лат. Dactylorhíza incarnáta) — травянистое растение, вид рода Пальчатокоренник семейства Орхидные (Orchidaceae).
Широко распространённое евроазиатское растение, в России встречающееся в большинстве районов Европейской части в Сибири и Предкавказье. Произрастает на сырых заболоченных лугах, часто массово.
Многолетнее растение с приплюснутыми 2—4-раздельными клубнями, высотой 25—55 см.
Листья в числе 4—6 по всей длине стебля, (8)15—20(30) см длиной, направлены вверх, ланцетные или узколанцетные, сужающиеся к верхушке, на конце башлычкообразно стянутые, зелёные, лишённые пятен.
Цветки собраны в густой колос, с ланцетными прицветниками (самые верхние выступают над соцветием, образуя хохолок), по краям и средней жилке часто пурпуровыми, лилово-розовые или тёмно-красные. Листочки околоцветника отогнуты назад. Губа 5—8 мм длиной, обратнояйцевидная или ромбовидная, обычно очень неясно трёхлопастная, с более тёмным рисунком. Шпорец 6—9 мм длиной, короче завязи.
Dactylorhiza cruenta (O.F.Müll.) Soó, 1962 — Пальчатокоренник кровавый — один из наиболее близких видов, часто считающийся разновидностью пальчатокоренника мясо-красного. Отличается более широкими (широколанцетными) листьями с пурпурными пятнами, фиолетово-пурпуровыми цветками с обычно цельной губой и шпорцем, превышающим по длине завязь.
Встречается по сырым лугам, лесным полянам, заболоченным зарослям кустарников, нередко на верховых болотах среди сфагнума.
Широко распространённый в Европе вид, также представленный на Кавказе, в Иране, в Монголии, в северо-западных частях Китая.
В условиях Москвы и Тверской области (Андреапольский район) вид цвёл и завязывал семена не ежегодно. Процент плодообразования не превышал 50%. При выращивании в контейнере у Dactylorhiza incarnata было отмечено вегетативное размножение, что является крайне редким явлением для тубероидных видов и чаще встречается лишь в популяциях на границах ареалов. Эксперимент по искусственному размножению и репатриации в природные местообитания данного вида, проведённый в Нижегородской области, показал успешную приживаемость высаженных особей[2].
Пальчатоко́ренник мя́со-кра́сный (лат. Dactylorhíza incarnáta) — травянистое растение, вид рода Пальчатокоренник семейства Орхидные (Orchidaceae).
Широко распространённое евроазиатское растение, в России встречающееся в большинстве районов Европейской части в Сибири и Предкавказье. Произрастает на сырых заболоченных лугах, часто массово.
_(6021565637).jpg)
_male_underside.jpg)
.jpg)
