dcsimg

Comments ( İngilizce )

eFloras tarafından sağlandı
Only var. koraiensis, described here, occurs in China; var. pungsanensis (Uyeki ex Nakai) Farjon (P. pungsanensis Uyeki ex Nakai) is endemic to N Korea and differs in having the distal margin of the seed scales erose-denticulate and obtuse or truncate.

The timber is used for construction, furniture, carving, poles, ships, and wood pulp. Resin is extracted from the trunk, and tannin from the bark and cones. The species is also cultivated for afforestation and as an ornamental.

lisans
cc-by-nc-sa-3.0
telif hakkı
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliyografik atıf
Flora of China Vol. 4: 27 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
kaynak
Flora of China @ eFloras.org
düzenleyici
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proje
eFloras.org
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
eFloras

Description ( İngilizce )

eFloras tarafından sağlandı
Trees to 30 m tall; trunk to 80 cm d.b.h.; bark gray- or red-brown, rarely gray, flaking; crown pyramidal; branchlets initially yellow, yellowish brown, or reddish brown, turning yellowish, reddish, or gray-brown in 2nd or 3rd year, slender, glabrous or pubescent; winter buds reddish brown, conical-ovoid, slightly resinous, scales ± recurved at apex. Leaves directed forward on upper side of branchlets, spreading on lower side, quadrangular-linear, straight or curved, broadly quadrangular in cross section, green, 1.2-2.2 cm × 1.5-1.8 mm, stomatal lines 2-4 along each surface, apex acute. Seed cones green, maturing yellowish brown or brown, ovoid-cylindric, 5-8 × 2.5-3.5 cm. Seed scales at middle of cones obovate or obovate-oblong, 1.5-1.9 × 1.2-1.5 cm, exposed part of abaxial surface glossy, distal margin entire, rounded or obtuse. Seeds dark gray, obovoid, ca. 4 mm; wing pale brown, narrowly obovate-oblong, 0.9-1.2 cm. Pollination May-Jun, seed maturity Sep-Oct.
lisans
cc-by-nc-sa-3.0
telif hakkı
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliyografik atıf
Flora of China Vol. 4: 27 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
kaynak
Flora of China @ eFloras.org
düzenleyici
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proje
eFloras.org
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
eFloras

Distribution ( İngilizce )

eFloras tarafından sağlandı
Heilongjiang, Jilin, Liaoning [Korea, E Russia]
lisans
cc-by-nc-sa-3.0
telif hakkı
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliyografik atıf
Flora of China Vol. 4: 27 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
kaynak
Flora of China @ eFloras.org
düzenleyici
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proje
eFloras.org
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
eFloras

Habitat ( İngilizce )

eFloras tarafından sağlandı
Mountain slopes, along streams; 400-1800 m.
lisans
cc-by-nc-sa-3.0
telif hakkı
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliyografik atıf
Flora of China Vol. 4: 27 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
kaynak
Flora of China @ eFloras.org
düzenleyici
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proje
eFloras.org
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
eFloras

Synonym ( İngilizce )

eFloras tarafından sağlandı
Picea intercedens Nakai; P. intercedens var. glabra Uyeki; P. koraiensis var. intercedens (Nakai) Y. L. Chou; P. koyamae Shiras var. koraiensis (Nakai) Liou & Q. L. Wang; P. tonaiensis Nakai.
lisans
cc-by-nc-sa-3.0
telif hakkı
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
bibliyografik atıf
Flora of China Vol. 4: 27 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
kaynak
Flora of China @ eFloras.org
düzenleyici
Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan
proje
eFloras.org
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
eFloras

Smrk korejský ( Çekçe )

wikipedia CZ tarafından sağlandı

Smrk korejský (Picea koraiensis) je druh jehličnatého stromu původem z východní Asie.

Popis

Jedná se o strom, který dorůstá až 30 m výšky a průměru kmene až 80 cm.[2] Borka je šedohnědá až červenohnědá, u starších exemplářů rozpraskaná do šupin.[2] Větvičky mají žlutou, žlutohnědou až rezavě hnědou barvu, později jsou až šedohnědé, lysé až pýřité.[2] Jehlice jsou na průřezu čtverhranné, asi 1,2−2,2 cm dlouhé a asi 1,5-1,8 mm široké, na vrcholu špičaté.[2] Samičí šišky jsou zpočátku zelené, za zralosti pak nažloutle hnědé až hnědé, asi 5–8 cm dlouhé a asi 2,5–3,5 cm široké. Šupiny samičích šišek jsou za zralosti obvejčité až obvejčitě podlouhlé, asi 15–19 mm dlouhé a asi 12–15 mm široké, horní okraj zaokrouhlený až uťatý, celokrajný nebo drobně zoubkovaný. Semena jsou křídlatá, křídla jsou asi 9–12 mm dlouhá.[2]

Rozšíření

Smrk korejský se přirozeně vyskytuje v severovýchodní Číně (Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning), dále se vyskytuje v Severní Koreji a vzácně přesahuje až k řece Ussuri do Ruska. Jsou rozlišovány 2 variety, var. pungsanensis má jemně zoubkatý vrchol šupin samičích šišek a je endemická v Severní Koreji. Je vedena jako ohrožený taxon. Jinde se vyskytuje var. koraiensis s celokrajným okrajem šupin.[3].[2]

Ekologie

Vytváří smíšené lesy, v severovýchodní Číně roste často společně se smrkem ajanským (Picea jezoensis), borovicí korejskou (Pinus koraiensis) a jedlí mandžuskou (Abies nephrolepis) a příměsemi dalších listnáčů.[4]

Využití

Pěstován pro kvalitní dřevo a lokálně i jako okrasný. Ve střední Evropě ho potkáme jen výjimečně v arboretech, např. v Průhonicích[5]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e f Flóra Číny [online]. Dostupné online. (anglicky)
  3. The Gymnosperm Database [online]. Dostupné online. (anglicky)
  4. KOLBEK, Jiří et al. Forest Vegetation of Northeast Asia. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. (anglicky)
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia autoři a editory
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia CZ

Smrk korejský: Brief Summary ( Çekçe )

wikipedia CZ tarafından sağlandı

Smrk korejský (Picea koraiensis) je druh jehličnatého stromu původem z východní Asie.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia autoři a editory
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia CZ

Picea koraiensis ( Almanca )

wikipedia DE tarafından sağlandı

Picea koraiensis ist eine Art aus der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Sie ist im östlichen Asien heimisch.

Beschreibung

 src=
Stamm
 src=
Zeichnung eines Zapfens

Picea koraiensis wächst als immergrüner Baum, der Wuchshöhen von bis zu 30 Metern und Brusthöhendurchmesser von bis zu 80 Zentimetern erreichen kann. Der Stamm endet in einer pyramidenförmigen Krone. Die grau- bis rotbraune, selten auch graue Stammborke blättert ab. Die glatte oder behaarte Rinde der dünnen Zweige ist anfangs gelb über gelblich braun bis rötlich braun gefärbt und verfärbt sich bis in das zweite oder dritte Jahr hin gelblich, rötlich oder graubraun.[1]

Die leicht harzigen, rötlich braunen Winterknospen sind kegelig-eiförmig. Die geraden oder gebogenen Nadeln sind bei einer Länge von 1,2 bis 2,2 Zentimeter und einer Breite von 0,15 bis 0,18 Zentimeter linear-viereckig geformt und haben einen viereckigen Querschnitt. Ihre Spitze ist spitz zulaufend. Auf allen Nadelseiten befinden sich zwei bis vier Stomatalinien.[1]

Picea koraiensis ist einhäusig-getrenntgeschlechtig (monözisch) und die Blütezeit erstreckt sich von Mai bis Juni. Die Zapfen sind bei einer Länge von 5 bis 8 Zentimetern und einer Dicke von 2,5 bis 3,5 Zentimetern eiförmig-zylindrisch geformt. Sie sind anfangs grün und verfärben sich bis zur Reife im September oder Oktober hin gelblich braun bis braun. Die Samenschuppen sind verkehrt-eiförmig bis länglich-verkehrt-eiförmig und werden 1,5 bis 1,9 Zentimeter lang sowie 1,2 bis 1,5 Zentimeter breit. Die verkehrt-eiförmigen, dunkelgrauen Samen werden etwa 4 Millimeter lang. Sie haben einen hellbraunen, annähernd länglich-verkehrt-eiförmigen Flügel, welcher 0,9 bis 1,5 Zentimeter lang ist.[1]

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.[2]

Verbreitung und Standort

Das natürliche Verbreitungsgebiet von Picea koraiensis liegt in Nordkorea, im südöstlichen Russland sowie im nordöstlichen China. In Nordkorea findet man die Art vor allem entlang des Flusses Yalu und in Russland in der Region Primorje entlang des Flusses Ussuri. In China kommt sie im, in der Provinz Jilin gelegen, Changbai-Gebirge sowie in Liaoning, im südlichen Heilongjiang und im Norden der Inneren Mongolei vor.[3][1][4]

Picea koraiensis gedeiht in Höhenlagen von 400 bis 1800 Metern. Es handelt sich dabei um eine Baumart des kühlen Klimas mit schneereichen Wintern. Die jährliche Niederschlagsmenge liegt über 1000 mm. Die Art wächst vor allem an Berghängen und entlang von Flüssen auf verschiedenen Arten von Böden. Es werden normalerweise Mischbestände, vor allem mit anderen Nadelhölzern wie der Ostsibirischen Tanne (Abies nephrolepis), der Dahurischen Lärche (Larix gmelinii) und der Sibirischen Zirbelkiefer (Pinus sibirica) gebildet. Im nördlichen Teil des Verbreitungsgebietes kommt auch die Sibirische Fichte (Picea obovata) als vergesellschaftete Art hinzu.[1][4]

Picea koraiensis wird in der Roten Liste der IUCN als „nicht gefährdet“ eingestuft. Die Varietät pungsanensis wird aufgrund der fehlenden Daten in keine Gefährdungskategorie eingeordnet könnte aber wegen ihres kleinen Verbreitungsgebietes gefährdet sein. Als Hauptgefährdungsgründe werden Holzschlägerungen und Entwaldung, vor allem im russischen Teil des Verbreitungsgebietes genannt.[4]

Nutzung

Das Holz von Picea koraiensis findet als Bauholz, im Möbel- und Schiffsbau sowie zur Herstellung von Schnitzereien, Masten und Zellstoff Verwendung. Aus dem Stamm wird Harz und aus der Borke und den Zapfen werden Tannine gewonnen. Weiters wird die Art als Ziergehölz und zur Wiederaufforstung gepflanzt.[1]

Systematik

Picea koraiensis wird innerhalb der Gattung der Fichten (Picea) der Untergattung Picea, der Sektion Picea, der Untersektion Picea und der Serie Picea zugeordnet.

Die Erstbeschreibung als Picea koraiensis erfolgte 1919 durch Nakai Takenoshin in Botanical Magazine, Band 33, Seite 195.[2][5] Picea koraiensis Nakai hat das Synonym Picea koyamae var. koraiensis (Nakai) Liou & Q.L.Wang.[6]

Die Art wird in bis zu zwei Varietäten unterteilt:[2]

  • Picea koraiensis var. koraiensis ist die Nominatform (Syn.: Picea koraiensis var. nenjiangensis S.Q. Nie & X.Y. Yuan, Picea koraiensis var. tonaiensis (Nakai) T.B.Lee)[6]: Sie kommt von fernöstlichen Russland bis ins nördliche Korea vor.[6]
  • Picea koraiensis var. pungsanensis (Uyeki ex Nakai) Schmidt-Vogt ex Farjon kommt nur am Berg Pung-san in Nordkorea vor. Ein Synonym ist Picea pungsanensis Uyeki.[4][2]

Quellen

  • Christopher J. Earle: Picea koraiensis. In: The Gymnosperm Database. www.conifers.org, 23. November 2012, abgerufen am 31. Juli 2013 (englisch).
  • Liguo Fu, Nan Li, Thomas S. Elias & Robert R. Mill: Pinaceae. Picea. In: Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan (Hrsg.): Flora of China. Cycadaceae through Fagaceae. Volume 4. Science Press und Missouri Botanical Garden Press, Beijing und St. Louis 1999, ISBN 0-915279-70-3, Picea koraiensis, S. 27 (englisch, Picea koraiensis - Online – dieses gedruckte Werk ist textgleich Online).

Einzelnachweise

  1. a b c d e f Liguo Fu, Nan Li, Thomas S. Elias & Robert R. Mill: Pinaceae. Picea. In: Wu Zhengyi, Peter H. Raven & Hong Deyuan (Hrsg.): Flora of China. Cycadaceae through Fagaceae. Volume 4. Science Press und Missouri Botanical Garden Press, Beijing und St. Louis 1999, ISBN 0-915279-70-3, Picea koraiensis, S. 27 (englisch, Picea koraiensis - Online – dieses gedruckte Werk ist textgleich Online).
  2. a b c d Picea koraiensis bei Tropicos.org. Missouri Botanical Garden, St. Louis Abgerufen am 1. August 2016.
  3. Christopher J. Earle: Picea koraiensis. In: The Gymnosperm Database. www.conifers.org, 23. November 2012, abgerufen am 31. Juli 2013 (englisch).
  4. a b c d Picea koraiensis in der Roten Liste gefährdeter Arten der IUCN 2013. Eingestellt von: P. Thomas, D. Zhang, T. Katsuki & K. Rushforth, 2010. Abgerufen am 31. Juli 2013.
  5. Picea koraiensis. In: The Plant List. www.theplantlist.org, abgerufen am 31. Juli 2013 (englisch).
  6. a b c Rafaël Govaerts (Hrsg.): Picea. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 15. April 2019.

Weblinks

 src=
– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia DE

Picea koraiensis: Brief Summary ( Almanca )

wikipedia DE tarafından sağlandı

Picea koraiensis ist eine Art aus der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Sie ist im östlichen Asien heimisch.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia DE

Korejine kuz' ( Vepsçe )

wikipedia emerging languages tarafından sağlandı

Korejine kuz' (latin.: Picea koraiensis) om kuz'-heimon puiden levitadud erik. Om erigoittud klassifikacijas Sibirižes kuzespäi vl 1919, pojav sihe irdpol'žikš.

Kazvab Edahaižes Päivnouzmmas, Venäman, Kitain i Korejan röunmaiš, sädab mecoid mägiden pautkil i jogiden alangištoiš. Navedib nepsan hobedan klimatan rajonid. Ottas mecan varhapanendan aigan, kävutadas kuti toižid kavag'puid: sauvond, meblin tehmine, cellülozbumagaine tegimišt.

Kuz' om 35..40 metrhasai kortte, tüvi oleleb 80 santimetrhasai sankte. Kor' om koričmaiž-hahk vai harvoin hahk. Korejine kuz' om pil'vesenvastaine erik, no navedib täut vauktust. Pakaiženvastaižuz om vähemb mi sibirižel kuzel. Navedib nepsut, ei tirpi kuivaigoid. Oleskeleb küpsan 30-voččes igäs, eläb 300 vodhesai.

Homaičendad

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia authors and editors

Korejine kuz': Brief Summary ( Vepsçe )

wikipedia emerging languages tarafından sağlandı

Korejine kuz' (latin.: Picea koraiensis) om kuz'-heimon puiden levitadud erik. Om erigoittud klassifikacijas Sibirižes kuzespäi vl 1919, pojav sihe irdpol'žikš.

Kazvab Edahaižes Päivnouzmmas, Venäman, Kitain i Korejan röunmaiš, sädab mecoid mägiden pautkil i jogiden alangištoiš. Navedib nepsan hobedan klimatan rajonid. Ottas mecan varhapanendan aigan, kävutadas kuti toižid kavag'puid: sauvond, meblin tehmine, cellülozbumagaine tegimišt.

Kuz' om 35..40 metrhasai kortte, tüvi oleleb 80 santimetrhasai sankte. Kor' om koričmaiž-hahk vai harvoin hahk. Korejine kuz' om pil'vesenvastaine erik, no navedib täut vauktust. Pakaiženvastaižuz om vähemb mi sibirižel kuzel. Navedib nepsut, ei tirpi kuivaigoid. Oleskeleb küpsan 30-voččes igäs, eläb 300 vodhesai.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia authors and editors

Picea koraiensis ( İngilizce )

wikipedia EN tarafından sağlandı

Picea koraiensis, the Korean spruce,[3] is a species of spruce.

It is a medium-sized evergreen tree growing to 30 m tall, and with a trunk diameter of up to 0.8 m. The shoots are orange-brown, glabrous or with scattered pubescence. The leaves are needle-like, 12–22 mm long, rhombic in cross-section, dark bluish-green with conspicuous stomatal lines. The cones are cylindric-conic, 4–8 cm long and 2 cm broad, maturing pale brown 5–7 months after pollination, and have stiff, smoothly rounded scales.

Its population is stable though low, and there are no known protocols that protect it. It is found mostly in the northern Korean Peninsula near the Yalu River, and in Siberia near the Ussuri River. In China it is restricted north-eastern provinces Heilongjiang, Jilin, and Liaoning. It is also believed that it might possibly occur in areas in southern Ussuriland.

It is closely related to Koyama's spruce (Picea koyamae), and treated as synonymous with it by some botanists.

References

  1. ^ Thomas, P.; Zhang, D.; Katsuki, T.; Rushforth, K. (2013). "Picea koraiensis". IUCN Red List of Threatened Species. 2013: e.T42326A2972747. doi:10.2305/IUCN.UK.2013-1.RLTS.T42326A2972747.en. Retrieved 12 November 2021.
  2. ^ Conifer Specialist Group (1998). "Picea koraiensis". IUCN Red List of Threatened Species. 1998. Retrieved 16 March 2013.old-form url
  3. ^ English Names for Korean Native Plants (PDF). Pocheon: Korea National Arboretum. 2015. p. 572. ISBN 978-89-97450-98-5. Archived from the original (PDF) on 25 May 2017. Retrieved 24 December 2016 – via Korea Forest Service.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia authors and editors
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia EN

Picea koraiensis: Brief Summary ( İngilizce )

wikipedia EN tarafından sağlandı

Picea koraiensis, the Korean spruce, is a species of spruce.

It is a medium-sized evergreen tree growing to 30 m tall, and with a trunk diameter of up to 0.8 m. The shoots are orange-brown, glabrous or with scattered pubescence. The leaves are needle-like, 12–22 mm long, rhombic in cross-section, dark bluish-green with conspicuous stomatal lines. The cones are cylindric-conic, 4–8 cm long and 2 cm broad, maturing pale brown 5–7 months after pollination, and have stiff, smoothly rounded scales.

Its population is stable though low, and there are no known protocols that protect it. It is found mostly in the northern Korean Peninsula near the Yalu River, and in Siberia near the Ussuri River. In China it is restricted north-eastern provinces Heilongjiang, Jilin, and Liaoning. It is also believed that it might possibly occur in areas in southern Ussuriland.

It is closely related to Koyama's spruce (Picea koyamae), and treated as synonymous with it by some botanists.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia authors and editors
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia EN

Picea koraiensis ( İspanyolca; Kastilyaca )

wikipedia ES tarafından sağlandı

Picea koraiensis, la pícea de Corea, (Jel koreiskaya en ruso, Hongpi yunshan en chino) es una especie arbórea de coníferas de la familia Pinaceae.

Distribución

Es una especie nativa de la península de Corea, cerca del río Yalu, y en las riberas del río Ussuri, en Siberia, fundamentalmente.

Descripción

Puede alcanzar los 30 metros de altura, y hasta 0.8 metros de anchura. Sus agujas son de entre 12 y 22 milímetros de largo, romboidales y en sección transversal. Las piñas son cilíndricas de entre 4 y 8 centímetros de largo y 2 de ancho, tienen escamas rígidas y suavemente redondeadas. Los vástagos son de color amarronado y pubescentes. No se conocen leyes o protocolos que protejan este árbol.[1]

Taxonomía

Picea koraiensis fue descrita por Takenoshin Nakai y publicado en Botanical Magazine 33: 195. 1919.[2]

Etimología

Picea; nombre genérico que es tomado directamente del Latín pix = "brea", nombre clásico dado a un pino que producía esta sustancia[3]

koraiensis: epíteto geográfico que alude a su localización en Corea.

Variedades aceptadas
Sinonimia
  • Picea intercedens Nakai
  • Picea intercedens var. glabra Uyeki
  • Picea koyamae var. koraiensis (Nakai) Liou & Z.Wang
  • Picea pungsanensis var. intercedens (Nakai) T.Lee
  • Picea tonaiensis Nakai[4]

Referencias

  1. * Conifer Specialist Group (1998). «Picea koraiensis». Lista Roja de especies amenazadas de la UICN 2006 (en inglés). ISSN 2307-8235. Consultado el 12 de mayo de 2006.
  2. «Picea koraiensis». Tropicos.org. Missouri Botanical Garden. Consultado el 26 de marzo de 2015.
  3. En Nombres Botánicos
  4. «Picea koraiensis». The Plant List. Consultado el 26 de marzo de 2015.

Bibliografía

  1. Flora of China Editorial Committee. 1999. Flora of China (Cycadaceae through Fagaceae). 4: 1–453. In C. Y. Wu, P. H. Raven & D. Y. Hong (eds.) Fl. China. Science Press & Missouri Botanical Garden Press, Beijing & St. Louis.

 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autores y editores de Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia ES

Picea koraiensis: Brief Summary ( İspanyolca; Kastilyaca )

wikipedia ES tarafından sağlandı

Picea koraiensis, la pícea de Corea, (Jel koreiskaya en ruso, Hongpi yunshan en chino) es una especie arbórea de coníferas de la familia Pinaceae.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autores y editores de Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia ES

Korea kuusk ( Estonyaca )

wikipedia ET tarafından sağlandı

Korea kuusk (Picea koraiensis) on igihaljas okaspuuliik kuuse perekonnast.

Teisendid ja nende levikuala

Korea kuusel eristatakse kahte teisendit:

 src=
var. pungsanensis kaitsestaatus

Kirjeldus

Korea kuusk kasvab 20–30 (35) m kõrguseks. Eluiga on 200–300 aastat.

Tüve läbimõõt on 0,4–0,8 (1,2) m. Puukoor on hallikas- või punakaspruun, kestendav. Võra on püramiidja kujuga.

Võrsed on noorena kollakas- kuni punakaspruunid, karvadeta.

Okkad on teravad, 0,8–1,6 (2,2) cm pikkused, rohelised, sirged või pisut kõverdunud.

Pungad on punakaspruunid, munaja kujuga, kuni 6 cm pikkused, veidi vaigused.

Käbid on 5–8 (10) cm pikkused ja läbimõõduga 2,5–3,5 cm, noorelt helerohelised, valminult kollakaspruunid või pruunid. Seemned on tumehallid, munaja kujuga, ca 4 mm pikkused, helepruunide tiivakestega (pikkus 0,9–1,2 cm). 1000 seemne mass on 6–7 g.

Levila ja ökoloogia

Levikuala põhjaosas kasvab korea kuusk peamiselt jõgede madalikel, harvem mägede alumistel nõlvadel. Areaali lõunapoolsel osas tõuseb Sihhote-Alini ja Changbai Shani mägedes kuni 1800 m kõrgusele. Levila põhjapiiri on raske määrata, kuna seal kasvab segus väga sarnase siberi kuusega (Picea obovata).

Levilas on aasta keskmine õhutemperatuur 0...6 °C. Keskmine sademete hulk on vahemikus 700–900 mm. Külmakraade talub talvel –29...–39 °C.

Mullatüüpidest on levinud leetmullad, pruunmullad ja turvasmullad. Lähtekivimitest on esindatud andesiit, lipariit, kiltkivi, liivakivi, konglomeraat ja jõesetted. Kasvab parasniisketel ja veega küllastunud kasvupinnasel, talub hästi varju, halvasti talub põuda.

Moodustab puhaspuistuid ja segametsi koos järgmiste puuliikidega: olga lehis (Larix gmelinii var. olgensis), amuuri nulg (Abies nephrolepis), ajaani kuusk (Picea jezoensis), korea seedermänd (Pinus koraiensis), lamedalehine kask (Betula platyphylla) jt.

Mandril õitseb mais-juunis, saartel juunis. Käbid valmivad augustis-septembris. Head seemneaastad esinevad 2–3 aasta järel.

Kasvatamine Eestis

Korea kuusk introdutseeriti Eestisse möödunud sajandi esimesel poolel. Praegu on ta meil üsna vähe levinud. Ta on osutunud meil täiesti külmakindlaks. Suuremad grupid kasvavad Järvseljal, Toila-Oru pargis ja Räpinas. Kannab käbisid ja seemnete kvaliteet on väga hea (idanevus kuni 95%). Siiski on ta meil suhteliselt madalakasvuline ja võrdlemisi lühiealine.

Viited

  1. "Conifer database: "Picea koraiensis". Catalogue of Life: 2010 Annual Checklist. Vaadatud 02.09.2010. Inglise.
  2. Conifer Specialist Group (1998). Picea koraiensis. IUCNi punase nimistu ohustatud liigid. IUCN 2010.

Kasutatud kirjandus

Välislingid


lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Vikipeedia autorid ja toimetajad
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia ET

Korea kuusk: Brief Summary ( Estonyaca )

wikipedia ET tarafından sağlandı

Korea kuusk (Picea koraiensis) on igihaljas okaspuuliik kuuse perekonnast.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Vikipeedia autorid ja toimetajad
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia ET

Koreankuusi ( Fince )

wikipedia FI tarafından sağlandı

Koreankuusi (Picea koraiensis) on havupuu joka kasvaa luonnonvaraisena Pohjois-Korean vuoristossa pääasiassa Yalu-joen varrella, Koillis-Kiinassa Jilinin provinssissa ja pienellä alueella Venäjällä Ussuri-joen varrella.

Koreankuusi on muodoltaan kartiomainen, oksan kärjet taipuvat ylöspäin. Neulaset ovat tumman sinivihreitä, teräväkärkisiä ja murskattaessa hyväntuoksuisia.

Picea koraiensis var. pungsanensis on koreankuusen uhanalainen muunnos, jota tavataan vain harvoilla eristäytyneillä alueilla Pohjois-Koreassa.[2]

Lähteet

  1. Thomas, P., Zhang, D, Katsuki, T. & Rushforth, K.: Picea koraiensis IUCN Red List of Threatened Species. Version 2016.2. 2013. International Union for Conservation of Nature, IUCN, Iucnredlist.org. Viitattu 5.11.2016. (englanniksi)
  2. PikkuPuu

Aiheesta muualla

Tämä kasveihin liittyvä artikkeli on tynkä. Voit auttaa Wikipediaa laajentamalla artikkelia.
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedian tekijät ja toimittajat
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia FI

Koreankuusi: Brief Summary ( Fince )

wikipedia FI tarafından sağlandı

Koreankuusi (Picea koraiensis) on havupuu joka kasvaa luonnonvaraisena Pohjois-Korean vuoristossa pääasiassa Yalu-joen varrella, Koillis-Kiinassa Jilinin provinssissa ja pienellä alueella Venäjällä Ussuri-joen varrella.

Koreankuusi on muodoltaan kartiomainen, oksan kärjet taipuvat ylöspäin. Neulaset ovat tumman sinivihreitä, teräväkärkisiä ja murskattaessa hyväntuoksuisia.

Picea koraiensis var. pungsanensis on koreankuusen uhanalainen muunnos, jota tavataan vain harvoilla eristäytyneillä alueilla Pohjois-Koreassa.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedian tekijät ja toimittajat
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia FI

Kóreugreni ( İzlandaca )

wikipedia IS tarafından sağlandı

Kóreugreni (fræðiheiti: Picea koraiensis)[3] er grenitegund. Það er kallað Jel koreiskaya á rússnesku og Hongpi yunshan (紅皮雲杉) á kínversku.

Þetta er meðalstórt sígrænt tré, að 30 metra hátt, með stofnþvermál að 0,8 metrum. Sprotarnir eru rauðgulbrúnir, hárlausir eða gishærðir. Barrið er nálarlaga, 12 til 22 mm langt, tígullaga í þversniði, dökk blágrænt með áberandi loftaugarákum. Könglarnir eru sívalt-keilulaga, 4 til 8 sm langir og 2 sm breiðir, verða fölbrúnir við þroska 5–7 mánuðum eftir frjóvgun, og eru með stífar ávalar hreisturskeljar.

Það finnst mestmegnis í Norður-Kóreu nálægt ánni Yalu, og í Rússlandi nálægt ánni Ussuri. Í Kína er það bundið við norðaustur héruðin Heilongjiang, Jilin, og Liaoning. Það er einnig talið mögulegt að það finnist í Suður-Prímorju í Rússlandi.

Það er náskylt burstagreni (Picea koyamae) en sumir grasafræðingar telja þau sömu tegund.

Tilvísanir

Viðbótarlesning

  • Xiancang, Chou. "STUDY ON THE CUTTAGE TECHNIQUE OF GREEN BRANCH FOR PICEA KORAIENSIS [J]." FOREST SCIENCE AND TECHNOLOGY 5 (1995).

Ytri tenglar

Wikimedia Commons er með margmiðlunarefni sem tengist
Wikilífverur eru með efni sem tengist
 src= Þessi líffræðigrein er stubbur. Þú getur hjálpað til með því að bæta við greinina.
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Höfundar og ritstjórar Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia IS

Kóreugreni: Brief Summary ( İzlandaca )

wikipedia IS tarafından sağlandı

Kóreugreni (fræðiheiti: Picea koraiensis) er grenitegund. Það er kallað Jel koreiskaya á rússnesku og Hongpi yunshan (紅皮雲杉) á kínversku.

Þetta er meðalstórt sígrænt tré, að 30 metra hátt, með stofnþvermál að 0,8 metrum. Sprotarnir eru rauðgulbrúnir, hárlausir eða gishærðir. Barrið er nálarlaga, 12 til 22 mm langt, tígullaga í þversniði, dökk blágrænt með áberandi loftaugarákum. Könglarnir eru sívalt-keilulaga, 4 til 8 sm langir og 2 sm breiðir, verða fölbrúnir við þroska 5–7 mánuðum eftir frjóvgun, og eru með stífar ávalar hreisturskeljar.

Það finnst mestmegnis í Norður-Kóreu nálægt ánni Yalu, og í Rússlandi nálægt ánni Ussuri. Í Kína er það bundið við norðaustur héruðin Heilongjiang, Jilin, og Liaoning. Það er einnig talið mögulegt að það finnist í Suður-Prímorju í Rússlandi.

Það er náskylt burstagreni (Picea koyamae) en sumir grasafræðingar telja þau sömu tegund.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Höfundar og ritstjórar Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia IS

Picea koraiensis ( İtalyanca )

wikipedia IT tarafından sağlandı

Il peccio coreano (Picea koraiensis Nakai, 1919) è una specie di peccio, appartenente alla famiglia delle Pinaceae, originaria della Corea del Nord, della Russia (Primorskij) e della Cina (Heilongjiang, Jilin, Liaoning e Mongolia Interna).[1]

Etimologia

Il nome generico Picea, utilizzato già dai latini, potrebbe, secondo un'interpretazione etimologica, derivare da Pix picis = pece, in riferimento all'abbondante produzione di resina.[2] Il nome specifico koraiensis fa riferimento alla Penisola coreana, areale nativo della specie.[3]

Descrizione

 src=
Corteccia

Portamento

Albero alto fino a 30 m con tronco che può raggiungere 0,8 m di diametro, con chioma piramidale; i virgulti sono di colore arancione-marrone, glabri o con pubescenze sparse.[3]

Foglie

Le foglie sono aghiformi, di colore verde-bluastro scuro, lunghe 12-22 mm, a sezione rombica, con parecchie linee stomatiche. Le gemme vegetative sono ovoidali-coniche, leggermente resinose, di colore marrone-rossastro.[3]

Frutti

I coni femminili sono conici-cilindrici, lunghi 4-8 cm e larghi 2 cm, di colore marrone pallido a maturazione, dopo 5-7 mesi dall'impollinazione. I macrosporofilli sono rigidi, arrotondati. I semi, di colore grigio scuro, sono lunghi circa 4 mm, con parte alata oblunga-obovata, lunga fino a 1,2 cm e di colore marrone pallido. L'impollinazione avviene tra maggio e giugno e i semi maturano in settembre-ottobre.[3]

Corteccia

La corteccia, di colore grigio o rosso-marrone, si sfoglia facilmente.[3]

Distribuzione e habitat

Cresce sulle montagne contigue al mar del Giappone a quote comprese tra 1000 e 1500 m, prediligendo i pendii o le rive dei corsi d'acqua, su suoli eterogenei, anche alluvionali; il clima dell'habitat è fresco, con inverni nevosi e precipitazioni annue superiori ai 1000 mm. Si ritrova in foreste miste con altre conifere come Abies nephrolepis, Pinus sibirica, Larix gmelinii var. olgensis e Picea obovata.[1]

Tassonomia

Viene accettata una varietà:[4]

Usi

Il peccio coreano ha importanza economica per lo sfruttamento del suo legno, benché minore rispetto a quella di P. jezoensis a causa dell'areale meno esteso; viene utilizzato localmente in edilizia e nell'industria cartaria. In Finlandia e in Russia settentrionale sono state riforestate ampie aree con questa specie, mentre la sua coltivazione in orti e giardini botanici non è molto comune.[1]

Conservazione

Tra gli anni 70 e gli anni 90 è stata sfruttata abbondantemente in Cina, deforestazione che attualmente continua nella parte di areale in territorio russo; tuttavia il declino della specie, la cui popolazione è abbondante nell'areale nativo, è ancora sostenibile e pertanto viene classificata come specie a rischio minimo (least concern in inglese) nella Lista rossa IUCN.[1]

Note

  1. ^ a b c d e (EN) Thomas, P., Zhang, D, Katsuki, T. & Rushforth, K. 2013, Picea koraiensis, su IUCN Red List of Threatened Species, Versione 2020.2, IUCN, 2020.
  2. ^ Picea koraiensis, in Treccani.it – Vocabolario Treccani on line, Istituto dell'Enciclopedia Italiana. URL consultato il 16 maggio 2019.
  3. ^ a b c d e Picea koraiensis, in American Conifer Society. URL consultato il 24 maggio 2019.
  4. ^ Picea koraiensis Nakai, su Plants of the world. URL consultato il 7 maggio 2020.

 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autori e redattori di Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia IT

Picea koraiensis: Brief Summary ( İtalyanca )

wikipedia IT tarafından sağlandı

Il peccio coreano (Picea koraiensis Nakai, 1919) è una specie di peccio, appartenente alla famiglia delle Pinaceae, originaria della Corea del Nord, della Russia (Primorskij) e della Cina (Heilongjiang, Jilin, Liaoning e Mongolia Interna).

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Autori e redattori di Wikipedia
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia IT

Korėjinė eglė ( Litvanca )

wikipedia LT tarafından sağlandı

Korėjinė eglė (Picea koraiensis) – pušinių (Pinaceae) šeimos, eglių (Picea) genties visažalis spygliuotis medis. Paplitęs Šiaurės Korėjoje prie Jalu upės, Rusijos Primorjėje (prie Usūrio upės).

Aukštis ~30 m. Kamieno skersmuo 0,8 m ir daugiau. Spygliai 12-22 mm ilgio, tamsiai melsvai žali. Kankorėžiai cilindriškai kūgiški, 4-8 cm ilgio, 2 cm pločio.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia LT

Picea koraiensis ( Ukraynaca )

wikipedia UK tarafından sağlandı

Поширення, екологія

Країни проживання: Китай (Хейлунцзян, Цзілінь, Ляонін, Внутрішня Монголія); Корейська Народно-Демократична Республіка; Російська Федерація (Примор'я). Проживає в горах недалеко від Японського моря, на висоті від 1000 м і 1500 м над рівнем моря, на схилах гір або (на північному сході ареалу) уздовж потоків; на різних (алювіальних) ґрунтах. Клімат прохолодний, зі сніжними зимами і річною кількістю опадів вище 1000 мм. Зазвичай змішується з іншими хвойними. Поряд річок (на північному сході ареалу) розсіюється в широколистяних лісах.

Опис

 src=
Кора

Це середнього розміру вічнозелене дерево, що досягає 30 м у висоту, з діаметром стовбура до 0,8 м. Крона пірамідальна. Кора від сірого до червонувато-коричневого кольору. Листя голчасте, довжиною 12-22 мм, темно-синьо-зелене. Шишки циліндричні-конічні, 4-8 см завдовжки і 2 см шириною, зрілі — блідо-коричневі. Оберненояйцеподібне, темно-сіре насіння довжиною близько 4 міліметрів. Вони мають світло-коричневі, довгасто-яйцеподібні крила, від 0,9 до 1,5 см у довжину.

Використання

Ялина є цінним джерелом деревини. Деревина використовується в основному для будівництва і незначно для целюлозних заводів разом з набагато більш поширеною Picea jezoensis.

Загрози та охорона

Вирубка лісів і лісозаготівлі це основні загрози, особливо в російській частині ареалу, де ліс сильно експлуатується на експорт в Китай. У самому Китаї, експлуатація природних лісів значно знижується в порівнянні з недавнім минулим. Цей вид присутній в кількох охоронних територіях.

Посилання


Соснові Це незавершена стаття про родину Соснові.
Ви можете допомогти проекту, виправивши або дописавши її.
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Автори та редактори Вікіпедії
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia UK

Picea koraiensis ( Vietnamca )

wikipedia VI tarafından sağlandı

Picea koraiensis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Nakai miêu tả khoa học đầu tiên năm 1919.[1]

Chú thích

  1. ^ The Plant List (2010). Picea koraiensis. Truy cập ngày 9 tháng 8 năm 2013.

Liên kết ngoài


Hình tượng sơ khai Bài viết liên quan đến Bộ Thông này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia tác giả và biên tập viên
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia VI

Picea koraiensis: Brief Summary ( Vietnamca )

wikipedia VI tarafından sağlandı

Picea koraiensis là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Nakai miêu tả khoa học đầu tiên năm 1919.

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia tác giả và biên tập viên
orijinal
kaynağı ziyaret et
ortak site
wikipedia VI

Ель корейская ( Rusça )

wikipedia русскую Википедию tarafından sağlandı
 src=
Молодые побеги ели корейской
 src=
Рисунок шишки ели корейской из издания «Флора СССР», том 1, 1934

Ель корейская представляет собой пирамидальное дерево с поникающими ветвями, высотой до 30 м (по другим данным до 35—40 м[12]) и обхватом ствола до 80 см.

Кора — серая (редко) или коричнево-серая, шелушащаяся.

Молодые побеги — тонкие, голые; жёлтые, желтовато-красные или желтовато-коричневые; по мере роста становятся более тёмными, к трём годам — красновато-коричневыми или серо-коричневыми. Зимние почки удлинённо-конические, красновато-коричневые, коническо-яйцевидные, слегка смолистые. Иглы зелёные, с сизоватым оттенком, четырёхгранные, длиной 1,2—2,2 см, шириной 1,5—1,8 мм, острые или притупленные на концах, с двумя — четырьмя белыми устьичными полосками.

Шишки овальные, яйцевидные, длиной 5—8 (10) см, шириной 2,5—3,5 см; молодые — зелёные, зрелые — светло-коричневые или коричневые. Семенные чешуи округлённые, яйцевидные с округлым верхним краем, кроющие чешуи удлинённые[12][13][14].

Семена ели тёмно-серые, яйцевидные, размером около 4 мм; крылья светло-коричневые, узко-продолговатые, обратнояйцевидные, длиной 0,9—1,2 см[13]. Вес 1000 семян составляет (2,5) 4,0—6,0 грамм[15]. Число хромосом 2n = 24[7].

В отличие от морфологически близкого вида Picea obovata, ель корейская отличается более крупными шишками, сизоватым оттенком хвои и голыми, а не опушёнными молодыми побегами[16].

Разновидности

У ели корейской признаны две разновидности[17]:

  • Picea koraiensis var. koraiensis Nakai;
  • Picea koraiensis var. pungsanensis (Uyeki ex Nakai) Farjon (1990).

Корейские источники выделяют самостоятельную третью разновидность: Picea koraiensis var. tonaiensis (Nakai) T. B. Lee (1996) (кор. 털종비나무: тхоль чонби наму)[18].

Распространение

Естественный ареал ели корейской ограничен территорией трёх государств: России, Китая и Северной Кореи[13].

Ель произрастает в северной части Северной Кореи (провинции Хамгён-Намдо и Хамгён-Пукто[19]), в основном вдоль реки Ялуцзян[20] и в северо-восточном Китае в провинциях Ляонин, Хэйлунцзян и Цзилинь (горы Чанбайшань), также на севере автономного округа Внутренняя Монголия[17][21]. В этих странах корейская ель не образует доминантных сообществ и не расценивается как лесообразующая порода[22]. В Китае дерево занимает только 1 % от общей лесной площади северо-восточных провинций[21]. Разновидность Picea koraiensis var. pungsanensis является эндемичной и встречается только в Северной Корее[23].

В России дерево в диком виде встречается в Приморье, южнее 50° с. ш., в бассейнах рек Амур и Уссури (Хабаровский край и Амурская область) в виде одиночных экземпляров или небольших групп[24][12][25]. Несмотря на то, что дерево является распространённой лесообразующей породой на юге Приморского края, из-за трудноразличимости с Picea obovata, а также образования с ней переходных форм, точный ареал данного вида определить сложно[24].

Экология

Естественные условия произрастания

 src=
Долина реки Амур — типичное место произрастания ели корейской

Преимущественные места произрастания ели корейской — склоны гор и долины рек (высоты 400—1800 м)[13]. В Приморье дерево, как правило, входит в состав широколиственно-хвойных и пихтово-еловых лесов до высоты 650—700 м на юге и до 550—600 м в бассейне реки Самарга[26]. В северо-восточных районах Китая ель встречается на высотах 200—700 м. Естественные условия для ели корейской — районы с умеренно влажным климатом и плодородной почвой, холодной продолжительной зимой и тёплым летом[27].

Экологический ареал ели корейской в зоне умеренных хвойно-широколиственных лесов характеризуется глубокими богатыми бурыми или буро-подзолистыми, дренированными увлажнёнными или сырыми почвами. Наиболее распространены растительные сообщества из ели в долинах, поймах рек и на пологих склонах, где наблюдается более высокая влажность и по́зднее таяние снега[22]. На каменистых и болотистых почвах дерево растёт плохо[28].

 src=
Рододендрон даурский — типичный спутник ели корейской

На территории Китая леса, в которых встречается ель корейская, преимущественно сосредоточены в Приамурье, в северной части провинции Хэйлунцзян (округ Джагдачи). Это дерево может занимать до 50—80 % верхнего растительного яруса в доминантных лесах, при этом с ним соседствуют немногие породы: лиственница Гмелина (Larix gmelinii), берёза плосколистная (Betula platyphylla) и рябина похуашаньская (Sorbus pohuashanensis). В долинах рек и ложбинах соседями ели могут быть некоторые широколиственные деревья, такие как тополь душистый (Populus suaveolens) и чозения земляничниколистная (Chosenia arbutifolia). Подлесок довольно сомкнутый (45—85 %), включает преимущественно следующие виды: смородина лежачая (Ribes procumbens), роза даурская (Rosa davurica), рододендрон даурский (Rhododendron dauricum), рябинник рябинолистный (Sorbaria sorbifolia), берёза кустарниковая (Betula fruticosa), голубика обыкновенная (Vaccinium uliginosum), жимолость съедобная (Lonicera edulis). На бо́льших высотах спорадически также встречаются роза иглистая (Rosa acicularis), дёрен белый (Cornus alba), смородина чёрная (Ribes nigrum), смородина печальная (Ribes triste) и берёза растопыренная (Betula divaricata). Травяной ярус обычно имеет два подуровня: верхний (багульник болотный (Ledum palustre), вейник Толмачёва (Calamagrostis tolmaschewii), вейник узколистный (Calamagrostis angustifolia), таволга дланевидная (Filipendula palmata), соссюрея амурская (Saussurea amurensis), земляника восточная (Fragaria orientalis), мерингия бокоцветная (Moehringia lateriflora), колокольчик скученный (Campanula glomerata), ложнопузырник игольчатый (Pseudocystopteris spinulosa), голокучник обыкновенный (Gymnocarpium dryopteris), буковник обыкновенный (Phegopteris connectilis)) и нижний (грушанка копытенелистная (Pyrola asarifolia), ортилия однобокая (Orthilia secunda), гудайера ползучая (Goodyera repens), майник широколистный (Maianthemum dilatatum), седмичник европейский (Trientalis europaea)). Моховой покров образуют виды рода Сфагнум (Sphagnum), а также гелодиум Бландова (Helodium blandowii) и гелодиум болотный (Helodium paludosum). На ветвях елей можно встретить два вида лишайников: алекторию гривистую (Alectoria jubata) и уснею длиннейшую (Usnea longissima)[29].

В доминантных лесных сообществах Picea koraiensis на территории российского Приморья и Приамурья в большинстве случаев незначительно присутствует ель аянская (Picea jezoensis). В южной части ареала также встречаются широколиственные породы: ясень маньчжурский (Fraxinus mandshurica), вяз японский (Ulmus japonica), липа амурская (Tilia amurensis), берёза ребристая (Betula costata); иногда — тополь Максимовича (Populus maximowiczii). Нижний древесный подъярус представляют пихта белокорая (Abies nephrolepis), вяз лопастной (Ulmus laciniata), сирень амурская (Ligustrina amurensis) и черёмуха обыкновенная (Padus avium). Кустарниковый слой включает розу иглистую (Rosa acicularis), чубушник тонколистный (Philadelphus tenuifolius), элеутерококк колючий (Eleutherococcus senticosus), смородину бледноцветковую (Ribes pallidiflorum), рябинник рябинолистный (Sorbaria sorbifolia). В более сырых и холодных местах в подлесок может входить спирея иволистная (Spiraea salicifolia) и свидина белая (Swida alba). Травяной покров характерен для тёмных бореальных лесов: майник двулистный (Maianthemum bifolium), кислица обыкновенная (Oxalis acetosella), борец Фишера (Aconitum fischeri), таволга дланевидная (Filipendula palmata), недоспелка ушастая (Cacalia auriculata); папоротники: диплазиум сибирский (Diplazium sibiricum), щитовник распростёртый (Dryopteris expansa), кочедыжник женский (Athyrium filix-femina), страусник обыкновенный (Matteuccia struthiopteris), чистоустник азиатский (Osmundastrum asiaticum), кочедыжник городчато-пильчатый (Cornopteris crenulatoserrulata). Мхи обычно не образуют сплошного покрова; наиболее типичны: ритидиадельфус трёхгранный (Rhytidiadelphus triquetrus), плевроциум Шребера (Pleurozium schreberi), плеурозиопсис русский (Pleuroziopsis ruthenica), Dicranum majus, птилиум гребенчатый (Ptilium crista-castrensisa), сфагнум Гиргензона (Sphagnum girgensohnii), ризомниум (Rhizomnium) spp., аулакомниум (Aulacomnium) spp.[22]

Ель корейская является эдификатором в приручейных лесах; как примесь её можно обнаружить во влажных долинных кедрово-широколиственных лесах, березняках, дубняках и липняках[25].

Естественные вредители и болезни

Массовым вредителем дерева в Приморском и Хабаровском крае является короед японский крифал (Cryphalus piceus)[30]. Ель корейская может поражаться также следующими видами короедов и лубоедов: короед-гектограф (Dryocoetes hectographus), лубоед чёрнобурый (Hylurgops glabratus), короед Головянко (Orthotomicus golovjankoi)[31], лубоед фиолетовый (Hylurgops palliatus)[32]. Дерево является кормовой породой также для усача малого чёрного елового (Monochamus sutor)[33] и усача чёрного пихтового (Monochamus urussovi)[34].

 src=
Сибирский шелкопряд — вредитель ели корейской

Серьёзным вредителем, поражающим шишки ели, является личинка листовёртки Barbara fulgens, встречающаяся в Хабаровском крае и провинции Хэйлунцзян (Китай)[35]. Хвоей ели корейской питаются гусеницы бабочки шелкопряд сибирский (Dendrolimus sibiricus), являющейся опасным вредителем хвойных лесов[36].

Среди других насекомых-вредителей отмечаются[37]:

Вредителем ели корейской, способным привести к гибели взрослого дерева, является нематода Bursaphelenchus mucronatus[38].

Флоэму ели корейской поражают фитопатогенные грибы (синь древесины) рода Leptographium, распространяемые такими насекомыми-вредителями, как короед-типограф (Ips typographus) и короед западноевропейский (Ips cembrae)[39].

Онтогенез

Мейоз у ели начинается весной и длится в течение 2—3 месяцев[40]. В ГБС пылит регулярно с 8 лет, опыление происходит в мае — июне. Семена созревают в конце сентября — октябре. Дерево растёт относительно быстро — ежегодный прирост может достигать 30 см[13][14]. Ель корейская — анемохор и орнитохор[25]. По данным наблюдений китайского национального заповедника «Чанбайшань», в естественных условиях продолжительность жизни ели составляет не менее 300 лет, возраст зрелости — 30 лет[41].

Ель корейская в естественных условиях в возрасте 64 года имела диаметр 42 см и высоту 20,5 м. Культурные экземпляры ели корейской в Финляндии (Пункахарью) в том же возрасте имели диаметр 36 см и высоту 23,1 м[42]. В Москве (ГБС) дерево в возрасте 33 года имело высоту 14,2 м, диаметр ствола 16/23 см[14].

Ель корейская теневынослива, но любит полное освещение; средне требовательна к плодородию почвы (мезотроф)[25]. Устойчивость к пожарам составляет 4 единицы (по пятибалльной шкале, где «1» — наименее устойчива)[41]. Влаголюбива, не терпит засухи. Менее морозоустойчива, чем ель сибирская[28]. По методологии Министерства сельского хозяйства США[43], ель корейская может культивироваться в 5 зоне[44].

Химический состав

Исследования содержания пигментов (хлорофиллы и каротиноиды) в хвое двухлетней ели корейской, произрастающей в естественных условиях, показали вегетационные колебания от 0,96 до 1,67 мг/г сырого веса (каротиноидов: 0,19—0,23 мг/г сырого веса, хлорофиллов: 0,94—1,16[К 3])[45].

Содержание некоторых химических элементов в хвое ели корейской[46]:

Азот, г/кг Фосфор, г/кг Калий, г/кг Кальций, г/кг Магний, г/кг Железо, мг/кг Свежая хвоя 8,82 0,201 3,25 5,33 2,09 157,4 Опавшая хвоя 7,29 0,088 2,62 5,84 1,76 178,7

Ацетоновый экстракт измельчённой древесины ели корейской показал следующий состав лигнанов[47]:

В коре и древесине дерева найдены некоторые стильбеноиды, являющиеся фитоалексинами: ресвератрол и ресвератрола глюкозид (англ. piceid), пицеатаннола глюкозид (англ. astringin) и некоторые другие[48].

Экстракционное эфирное масло ели корейской содержит следующие моно- и сесквитерпеновые соединения[49]:

Входящие в состав хвои ели корейской летучие органические соединения, такие как лимонен, борнилацетат, α-пинен, мирцен, камфен и β-пинен, обладают бактериостатическим действием и, выделяясь во внешнюю среду, обеззараживают окружающий воздух[50]. В иглах ели корейской также обнаружен 1-(3,4-дигидроксифенил)этанон — кетон, обладающий антимикробными свойствами[51].

Свойства и характеристики древесины

Микро- и макроскопические параметры древесины ели корейской аналогичны характеристикам ели аянской. Цвет древесины колеблется от почти белого до бледно-жёлтого, коричневого. Сердцевина имеет слабовыраженный розоватый оттенок, граница с заболонью слабо выражена. Летняя древесина темнее и плотнее, чем весенняя. Годичные кольца выражены отчётливо, при этом заметно различаются периоды весенне-летнего роста и осенне-зимнего покоя. Свежесрубленная древесина имеет характерный смолистый запах. Паренхима не наблюдается. Сердцевидные лучи очень мелкие, для невооружённого глаза — неотчётливые. Поперечные смоляные каналы видны в лупу как белые и до некоторой степени широкие линии. Диаметр трахеид колеблется от 0,006—0,044 мм (для летней древесины) до 0,025—0,055 мм (для весенней древесины), толщина клеточных стенок — 0,002—0,006 мм. Продольные смоляные каналы имеют диаметр 0,06—0,11 мм, поперечные смоляные каналы — 0,025—0,05 мм[52].

Значение и применение

Древесина ели корейской используется в строительстве, изготовлении мебели; производстве резных изделий, свай, щепы, а также для варки целлюлозы. Из древесины ели получают смолу. Кора ели аянской содержит значительные количества танинов (5—13 %) и используется как дубитель. В охвоенных побегах — «лапке» — содержится эфирное масло, которое может использоваться в парфюмерии[53]. Дерево применяется также в ландшафтном и декоративном озеленении[13].

Интродукция и использование в озеленении и декоративном растениеводстве

По данным The NordGen Horticultural Network, в Северной Европе ель корейская выращивается, по меньшей мере, в трёх дендрариях, один из которых находится в Финляндии (Арборетум Mustila Stiftelsen) и два — в Дании (Ботанический сад Копенгагена, Арборетум Хёрсхольма)[54]. Встречается также во многих растительных питомниках и дендрариях по всему миру: Германии (Arboretum Freiburg-Günterstal[55]), Франции (Arboretum de Villardebelle[56]), Великобритании (Kirkdale Nursery[57]), США (Boone County Arboretum[58]) и пр.

В европейской части России ель корейская выращивается в Главном ботаническом саду с 1956 года, с 1957 года — в Санкт-Петербурге; имеется также в некоторых других дендрариях[14]. На российском Дальнем Востоке ель корейская встречается в озеленении городов, таких, например, как Владивосток или Уссурийск, и, обладая высокой декоративностью, мало подвержена болезням и воздействию вредителей[59].

По мнению специалистов, ель корейская перспективна для городского озеленения благодаря высокой устойчивости к неблагоприятным факторам среды и может быть использована в одиночных и групповых посадках в сочетании с лиственными породами[14]. Растение подходит для выращивания бонсаев[60] и живых изгородей[61]. Ель корейская входит в «Ассортимент хвойных пород для озеленения населённых мест» (ГОСТ 25769-83)[62].

Примечания

Комментарии

  1. Оспаривание принадлежности Picea koraiensis к самостоятельному виду содержится, в частности, в следующих научных работах (список не является исчерпывающим):
    • Коропачинский И. Ю., Встовская Т. Н. Древесные растения Азиатской России. — Новосибирск: Изд-во СО РАН, филиал «Гео», 2002. — 708 с.
    • Потёмкин О. Н. Ель сибирская (Picea obovata Ledeb.) в Сибири и на Дальнем Востоке (изменчивость, гибридизация, таксономия): автореф. дис. канд. биол. наук. — Новосибирск, 1994. — 17 с.
    • Потенко В. В. Полиморфизм изоферментов и филогенетические взаимоотношения хвойных видов Дальнего Востока России: автореф. дис. докт. биол. наук. — Владивосток, 2004. — 38 с.
  2. Помимо перечисленных видов на территории России по данным Европейской и Средиземноморской организации по защите и карантину растений встречается ещё один вид Ель камчатская (Picea kamtchatkensis), которую многие учёные относят к виду Ель аянская (Picea jezoensis).
  3. Приведены средние данные для исследуемых образцов.

Источники

  1. 1 2 3 Takenoshin Nakai. Notulæ ad Plantas Japoniæ et Koreæ XXI // Shokubutsugaku Zasshi (The Botanical Magazine, Tokyo). — 1919. — Vol. 33, № 395. — P. 193—216. (недоступная ссылка)
  2. Комаров В. Л. Флора Маньчжурии. Часть I // Избранные сочинения. — М.—Л.: Изд-во АН СССР, 1949. — Т. 3. — С. 185—186.
  3. Picea koraiensis var. koraiensis. Infraspecific taxon details (англ.). Conifer database. Catalogue of Life: 2010 Annual Checklist. Проверено 11 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  4. Picea koraiensis var. pungsanensis. Infraspecific taxon details (англ.). Conifer database. Catalogue of Life: 2010 Annual Checklist. Проверено 11 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  5. 1 2 Eckenwalder J. E. Conifers of the World: The Complete Reference. — London: Timber Press, 2009. — P. 384. — ISBN 978-0-88192-974-4.
  6. Picea koraiensis Nakai (англ.) (недоступная ссылка — история ). Family Index. Korean Plant Names Index (KPNI). Проверено 5 февраля 2011.
  7. 1 2 3 Карпюк Т. В., Владимирова О. С., Муратова Е. Н. Кариологический анализ ели корейской (Picea koraiensis Nakai) // Вестник СВНЦ ДВО РАН. — 2005. — № 4. — С. 67—77.
  8. Коропачинский И. Ю. Род Ель — Picea A.Dietr. // Сосудистые растения советского Дальнего Востока : Плауновидные, Хвощевидные, Папоротниковидные, Голосеменные, Покрытосеменные (Цветковые) : в 8 т. / отв. ред. С. С. Харкевич. — Л. : Наука, 1989. — Т. 4 / ред. тома А. Е. Кожевников. — С. 12—14. — 380 с. — 1500 экз.ISBN 5-02-026590-X. — ISBN 5-02-026577-2 (т. 4).
  9. Distribution of the main forest trees and shrubs on the territory of the former USSR (англ.). EPPO activities on plant quarantine. European and Mediterranean Plant Protection Organization (EPPO). Проверено 20 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  10. Комаров В. Л. Ель — Picea (DIETRICH) // Флора СССР : в 30 т. / гл. ред. В. Л. Комаров. — Л. : Изд-во АН СССР, 1934. — Т. 1 / ред. тома М. М. Ильин. — С. 144. — 302, XVI с. — 5000 экз.
  11. Ran, J.-H., Wei, X.-X. and Wang, X.-Q. Molecular phylogeny and biogeography of Picea (Pinaceae): Implications for phylogeographical studies using cytoplasmic haplotypes (англ.) // Molecular Phylogenetics and Evolution : журнал. — 2006. — Vol. 41, no. 2. — P. 405—419.
  12. 1 2 3 Агеенко, А. С. и др. Древесная флора Дальнего Востока. — М.: Лесн. пром-сть, 1982. — С. 60—61.
  13. 1 2 3 4 5 6 Picea koraiensis Nakai, Bot. Mag. (Tokyo). 33: 195. 1919 (англ.). Flora of China. eFloras.org. Проверено 12 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  14. 1 2 3 4 5 Ель (неопр.). Энциклопедия декоративных садовых растений. Проверено 18 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  15. Кохно, И. А. и др. Плоды и семена деревьев и кустарников, культивируемых в Украинской ССР / Под ред. И. А. Кохно; АН УССР. Центр. респ. ботан. сад. — Киев: Наукова думка, 1991. — 320 с.
  16. Деревья и кустарники СССР. Дикорастущие, культивируемые и перспективные для интродукции / Под ред. д-ра биол. наук, проф. С. Я. Соколова и чл.-корр. АН СССР Б. К. Шишкина. — М.—Л.: Изд-во АН СССР, 1949. — Т. 1 (Голосеменные). — С. 135—136.
  17. 1 2 Picea koraiensis Nakai. Species details (англ.). Conifer database. Catalogue of Life: 2010 Annual Checklist. Проверено 6 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  18. Picea koraiensis var. tonaiensis (Nakai) T. B. Lee (англ.) (недоступная ссылка — история ). Family Index. Korean Plant Names Index (KPNI). Проверено 5 февраля 2011.
  19. 종비나무 [Picea koraiensis] (кор.). Daum Communications. Korea Britannic. Проверено 28 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  20. Picea koraiensis Nakai (англ.). Botany online. University of Hamburg. Department of Biology. Проверено 19 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  21. 1 2 Hongzhen Zh., Tongwei Zh., Fengyou W. Artificial regeneration of Korean spruce in northeast China (англ.) // Journal of Forestry Research. — 1990. — Vol. 1, no. 1. — P. 11—15.
  22. 1 2 3 Krestov P. Леса из ели корейской (рус.). Geobotanica Pacifica. Проверено 14 января 2011. Архивировано 11 июня 2003 года.
  23. Picea koraiensis (англ.). Pinaceae. The Gymnosperm Database. Проверено 13 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  24. 1 2 Коропачинский, 1989, с. 13—14.
  25. 1 2 3 4 Соколов, С. Я., Связева, О. А., Кубли, В. А. Ареалы деревьев и кустарников СССР. В 3 т. — Л.: Наука, 1977. — Т. 1. — С. 15—16.
  26. Пихтово-еловые леса (неопр.). Приморский край России. Дальневосточный геологический институт ДВО РАН. Проверено 18 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  27. Andersson F. Coniferous Forests. — Elsevier B.V., 2005. — Vol. 6. — P. 57—58. — (Ecosystem of the World). — ISBN 978-0-444-81627-6.
  28. 1 2 Helmisaari H., Nikolov N. Survey of Ecological Characteristics of Boreal Tree Species in Fennoscandia and the USSR. — Laxenburg, Austria: International Institute for Applied Systems Analysis, 1989. — P. 37. — (Biosphere Dynamics Project, publication number 95).
  29. Qian H., Yuan X., Chou Y.-L. Forest Vegetation of Northeast China // Forest Vegetation of Northeast Asia / Edited by Jiří Kolbek, Miroslav Šrůtek, Elgene Owen Box. — Kluwer Academic Publishers, 2003. — Vol. 28. — P. 198. — (Geobotany). — ISBN 1-4020-1370-1.
  30. Старк В. Н. Короеды // Фауна СССР. Жесткокрылые. — М.—Л.: Издательство АН СССР, 1952. — Т. XXXI. — С. 268—269.
  31. Bright D. E., Skidmore R. E. A Catalog of Scolytidae and Platypodidae (Coleoptera), Supplement 2 (1995—1999). — Ottawa: NRC Research Press, 2002. — P. 211. — ISBN 0-660-18612-8.
  32. Dumouchel L. Hylurgops palliatus (англ.). Pests. North American Forest Commission Exotic Forest Pest Information System. Проверено 20 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  33. Ciesla W. M. Monochamus sutor (англ.). Pests. North American Forest Commission Exotic Forest Pest Information System. Проверено 20 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  34. Исаев А. С., Рожков А. С., Киселёв В. В. Черный пихтовый усач Monochamus urussovi (Fisch.). — Новосибирск: Наука, 1988. — С. 25. — 271 с. — ISBN 5-02-029406-3.
  35. Roques A., Jianghua S., Sanyang F., Xudong Zh., Xueke Zh. Newcone and seed pests collected in Northeastern China Barbara fulgens Kuznetsov (Lepidoptera: Tortricidae) the lustrous spruce cone moth (англ.) // Journal of Forestry Research. — 1994. — Vol. 5, no. 1. — P. 28—33.
  36. Reported pest species by country and host tree (англ.). Forestry. Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAO) (05 November 2007). Проверено 20 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  37. Forest pests on the territories of the former USSR (англ.). EPPO activities on plant quarantine. European and Mediterranean Plant Protection Organization (EPPO). Проверено 20 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  38. Kulinich O. A., Kruglic I. A., Eroshenko A. S., Kolosova N. V. Occurrence and distribution of the nematode Bursaphelenchus mucronatus in the Russian far East (англ.) // Russian Journal of Nematology. — 1994. — Vol. 2, no. 2. — P. 113—119.
  39. Paciura D., de Beer Z. W., Jacobs K., Zhou X. D., Ye H., Wingfield M. J. Eight new Leptographium species associated with tree-infesting bark beetles in China (англ.) // Persoonia. — 2010. — Vol. 25. — P. 94—108. Архивировано 31 июля 2014 года.
  40. Zhang Shou-gong, Han Su-ying, Yang Wen-hua, Li Mao-xue, Sun Xiao-mei, Qi Li-wang. Studies on the Meiosis of Pollen Mother Cell and Pollen Development of Picea koraiensis Nakai (кит.) // Acta Horticulturae Sinica. — 2009. — Vol. 36, 第7数. — P. 1023—1030.
  41. 1 2 He H. S., Hao Zh., Mladenoff D. J., Shao G., Hu Y., Chang Y. Simulating forest ecosystem response to climate warming incorporating spatial effects in north-eastern China (англ.) // Journal of Biogeography. — 2005. — No. 32. — P. 2043—2056. Архивировано 30 июня 2013 года.
  42. Koreankuusi Picea koraiensis (фин.). MetINFO — Puulajit. Finnish Forest Research Institute. Проверено 17 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  43. USDA Plant Hardiness Zones Map (англ.). The United States National Arboretum. Проверено 17 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  44. Picea koraiensis — Northern Korean Spruce (англ.) (недоступная ссылка). IMP Data Base List. Michigan State University. Проверено 17 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  45. Титова М. С. Содержание фотосинтетических пигментов в хвое Picea abies и Picea koraiensis // Вестник Оренбургского государственного университета. — 2010. — № 12(118). — С. 9—12.
  46. Xu X., Cai T., Shibata H. Foliar Fe contents of dominant tree and water-extractable Fe of soil in forests in the Northeastern China (англ.) // Research Institute for Humanity and Nature. — 2008. — No. 5.
  47. Leont'eva V. G., Modonova L. D., Tyukavkina N. A. Lignans from the wood of Picea koraiensis (англ.) // Chemistry of Natural Compounds. — 1974. — Vol. 10, no. 3. — P. 399—400.
  48. Gorham J., Tori M., Asakawa Y. The Biochemistry of the Stilbenoids. — First edition. — Chapman & Hall, 1995. — P. 52. — ISBN 0-412-55070-9.
  49. Khan V. A., Dubovenko Zh. V., Pentegova V. A. Oxygen-containing mono- and sesquiterpenoids of the oleoresin of Picea koraiensis (англ.) // Chemistry of Natural Compounds. — 1983. — Vol. 19, no. 1. — P. 109.
  50. Gao Y., Jin Y.-J., Li H.-D., Chen H.-J. Volatile Organic Compounds and Their Roles in Bacteriostasis in Five Conifer Species (англ.) // Journal of Integrative Plant Biology. — 2005. — Vol. 47, no. 4. — P. 499—507.
  51. Martin R. Handbook of Hydroxyacetophenones: Preparation and Physical Properties. — Enlarged 2nd edition. — Springer, 2005. — Vol. 1. — P. 56—57. — ISBN 1-4020-2290-5.
  52. Sudo S. Wood Anatomical Studies on the Genus Picea (англ.) // Bull. Tokyo Univ. Forests. — 1955. — No. 49. — P. 179—204. Архивировано 13 августа 2017 года.
  53. Губанов И. А. и др. Дикорастущие полезные растения СССР / отв. ред. Т. А. Работнов. — М.: Мысль, 1976. — С. 38. — 360 с. — (Справочники-определители географа и путешественника).
  54. The NGB Horticultural Network (англ.). Databases. Nordic Genetic Resource Center for cultivated plants. Проверено 18 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  55. Laubgehölze (нем.). Arboretum Freiburg-Günterstal. Biologie an der Universität Ulm. Проверено 24 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  56. Conifers in the arboretum (англ.). Arboretum de Villardebelle. Проверено 24 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  57. Picea (Spruce) (англ.) (недоступная ссылка). Kirkdale Nursery. Проверено 28 января 2011. Архивировано 26 июля 2013 года.
  58. Cultural Details for Picea koraiensis (англ.). Boone County Arboretum. Проверено 24 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  59. Ухваткина О. Н., Денисов Н. И. Оценка состояния городских насаждений на юге Дальнего Востока // Лесоведение. — 2010. — № 1. — С. 61—67.
  60. Picea koraiensis Nakai (англ.) (недоступная ссылка). The CultureSheet Project. Проверено 20 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  61. Живая изгородь (неопр.). Деревья и кустарники. Дачи Челябинска. Проверено 28 января 2011. Архивировано 17 августа 2011 года.
  62. Приложение 2 // ГОСТ 25769-83. Саженцы деревьев хвойных пород для озеленения городов. Технические условия. — М.: Стандартинформ, 2007. — С. 8.
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Авторы и редакторы Википедии

Ель корейская: Brief Summary ( Rusça )

wikipedia русскую Википедию tarafından sağlandı
 src= Молодые побеги ели корейской  src= Рисунок шишки ели корейской из издания «Флора СССР», том 1, 1934

Ель корейская представляет собой пирамидальное дерево с поникающими ветвями, высотой до 30 м (по другим данным до 35—40 м) и обхватом ствола до 80 см.

Кора — серая (редко) или коричнево-серая, шелушащаяся.

Молодые побеги — тонкие, голые; жёлтые, желтовато-красные или желтовато-коричневые; по мере роста становятся более тёмными, к трём годам — красновато-коричневыми или серо-коричневыми. Зимние почки удлинённо-конические, красновато-коричневые, коническо-яйцевидные, слегка смолистые. Иглы зелёные, с сизоватым оттенком, четырёхгранные, длиной 1,2—2,2 см, шириной 1,5—1,8 мм, острые или притупленные на концах, с двумя — четырьмя белыми устьичными полосками.

Шишки овальные, яйцевидные, длиной 5—8 (10) см, шириной 2,5—3,5 см; молодые — зелёные, зрелые — светло-коричневые или коричневые. Семенные чешуи округлённые, яйцевидные с округлым верхним краем, кроющие чешуи удлинённые.

Семена ели тёмно-серые, яйцевидные, размером около 4 мм; крылья светло-коричневые, узко-продолговатые, обратнояйцевидные, длиной 0,9—1,2 см. Вес 1000 семян составляет (2,5) 4,0—6,0 грамм. Число хромосом 2n = 24.

В отличие от морфологически близкого вида Picea obovata, ель корейская отличается более крупными шишками, сизоватым оттенком хвои и голыми, а не опушёнными молодыми побегами.

Разновидности

У ели корейской признаны две разновидности:

Picea koraiensis var. koraiensis Nakai; Picea koraiensis var. pungsanensis (Uyeki ex Nakai) Farjon (1990).

Корейские источники выделяют самостоятельную третью разновидность: Picea koraiensis var. tonaiensis (Nakai) T. B. Lee (1996) (кор. 털종비나무: тхоль чонби наму).

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Авторы и редакторы Википедии

紅皮雲杉 ( Çince )

wikipedia 中文维基百科 tarafından sağlandı
二名法 Picea koraiensis
Nakai

红皮云杉学名Picea koraiensis)是松科云杉属的植物。

形态

常绿乔木,高可达30米;小枝有毛或没有毛;四棱形的叶子四面有气孔线,先端尖,长1.2-2.2厘米;卵状圆柱形球果,倒卵形种鳞,先端圆形或微尖,露出的部分光滑没有纵纹。5月底开花,9月果实成熟,果实卵状,长5至8厘米。

分布

分布于朝鲜以及中国大陆长白山辽东丘陵昭乌达盟小兴安岭大兴安岭锡盟种畜场等地,生长于海拔400米至1,800米的地区,常生长在山谷、河边、溪边、落叶松林中和针叶林中。

别名

红皮臭、虎尾松、高丽云杉、小片鳞松、针松(东北),沙树(中国树木分类学),带岭云杉(东北木本植物图志),岛内云杉、丰山云杉、溪云杉(中国东北祼子植物研究资料)

参考文献

小作品圖示这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
维基百科作者和编辑

紅皮雲杉: Brief Summary ( Çince )

wikipedia 中文维基百科 tarafından sağlandı

红皮云杉(学名:Picea koraiensis)是松科云杉属的植物。

lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
维基百科作者和编辑

종비나무 ( Korece )

wikipedia 한국어 위키백과 tarafından sağlandı

종비나무(樅榧-, 학명: Picea koraiensis)는 가문비나무속에 속하는 구과식물 큰키나무로, 한반도, 러시아, 중국에 분포한다.

각주

  1. “Picea koraiensis”. 《멸종 위기 종의 IUCN 적색 목록. 12.2판》 (영어). 국제 자연 보전 연맹. 1998. 2013년 3월 16일에 확인함.
 title=
lisans
cc-by-sa-3.0
telif hakkı
Wikipedia 작가 및 편집자