Neocallitropsis pancheri je stálezelený, dvoudomý, jehličnatý strom vonící po kafru, jenž roste pouze na souostroví Nová Kaledonie na jihovýchodě Melanésie v Tichém oceánu. Je jedním z nejvzácnějším stromů, patří mezi vývojově nejstarší jehličnany na světě. Dříve byl tento druh směšován s rodem Callitris, k němuž má fylogeneticky velmi blízko. Po důkladném vědeckém prověření genetických vztahů byl ale zařazen do pro něj speciálně vytvořeného monotypického rodu Neocallitropsis, jenž v rámci cypřišovitých patří do podčeledi Callitroideae. Nynější rodové jméno vychází z podobnosti s rodem Callitris a druhové jméno je upomínka na francouzského botanika Jeana Armanda Isidora Panchera, pracujícího v polovině 19. století přes 10 let na Nové Kaledonii.[2][3]
Tato exotická, endemitní dřevina se vyskytuje pouze na největším novokaledonském ostrově Grande Terre. Roste v jeho jižní části, kde je rozptýlena do 12 různě velkých arel, obvykle v těžko dostupném hornatém terénu. Tři z nich obsahují o málo víc než 1000 jedinců, dvě jich mají několik stovek a zbytek je tvořen skupinkami tvořenými od 2 do 40 stromů. Jedna odloučená, asi 180 km vzdálená skupina, je tvořena 45 jedinci a nachází na středozápadě ostrova. Celková velikost populace byla v roce 2010 odhadována na 2500 stromů.[2][3][4]
Vyskytuje se podél údolních a horských řek a potoků v nadmořské výšce od 30 do 1140 m n. m. Roste v křovinatém prostředí připomínající středomořskou makchii, na ultramafických substrátech na podloží utvořeném serpentinitem. Půda je tam načervenalá, málo úrodná a místy obsahuje niklovou rudu garnierit. Strom je náchylný na poškození chladem (vadí mu již teplota nižší než +4 °C) a v evropských botanických zahradách se proto nepěstuje.[2][3][5][6]
Neopadavý, dvoudomý, jehličnatý strom dosahující maximální výšky 10 m nebo keř vysoký do 2 metrů. Strom je štíhlého nebo širokého tvaru, někdy bývá vícekmený, často je ovšem nepravidelný a větve se odklánějí za sluncem. Kůra kmene je v mládí hnědá a ve stáří šedohnědá, je víceméně hladká a ve stáří se odlupuje v tenkých vláknitých pruzích. Dřevo má silnou kafrovou vůni.
Tvar listů se mění s věkem stromu, mladí jedinci je mají rovné, dlouhé 8 až 14 mm a široké 0,8 mm, ve středním věku jsou listy u vrcholu vzhůru zakřivené a dlouhé 6 až 15 mm a široké 1,8 až 2,5 mm, dospělci mají listy dlouhé 4 až 5 mm a široké 2 mm. Listy jsou zelené nebo žlutozelené, tuhé, kopinaté a s několika řadami dýchacích průduchů. Charakteristickým rysem rodu Neocallitropsis je neobvykle uspořádaní listů, vyrůstají v přeslenech po čtyřech a jednotlivé přesleny jsou vzájemně pootočené o 45°, takže na větvičce vytvářejí osm řad listů.
Samčí strom má šištice terminální, kulovité, dlouhé až 10 mm a široké do 6 mm, mikrosporofyly jsou na základně šištic velké 3×3 mm a směrem vzhůru se podstatně zmenšují. Samičí strom má šištice velké 1,5 až 2 cm, jež rostou na koncích krátkých větviček. Jsou tvořené osmi čárkovitými semennými šupinami velkými 7×2 mm, které vytvářejí dva čtyřčetné přesleny a uvnitř mají pyramidální sloupek. Bazální šupiny šištic mívají po jednom vajíčku, šupiny v druhé řadě mohou mít jedno až dvě vajíčka. Šištice dozrávají v roce opylení, ve zralosti jsou velké asi 1,5 cm a jedna obsahuje průměrně jedno až čtyři plodná semena. Semena mívají tři nebo čtyři hrany, jsou velká asi 6×2 mm a mají nevelké, blanité křídlo asi 0,6 mm velké.[2][3][5][6][7]
Neocallitropsis pancheri roste extrémně pomalu, jeho dřevo má velkou hustotu, je pevné, odolné proti hnilobě a obsahuje voňavý olej velmi žádaný v parfumérii. Jeho subpopulace jsou z geografického a ekologického pohledu vzájemně roztříštěné. Ještě koncem 20. století se stromy i přes zákaz kácely pro potřebu důlního průmyslu (těžba niklu) a při vodních stavbách (přehrada Yaté), stejně jako pro jeho aromatický olej; nutnost jejich ochrany ještě nepronikla do podvědomí místních lidí. Ohrožení tohoto druhu je natolik vážné, že je zakázáno jakékoliv kácení i suchých stromů. Několik jižních subpopulací se vyskytuje v chráněných oblastech, stromy jsou však i tam ohrožovány požáry, které ve vyschlé, křovinaté a špatně dostupné krajině vznikají přirozeně nebo lidským přičiněním. Druh Neocallitropsis pancheri je proto Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) prohlášen za ohrožený druh.[2][5][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Neocallitropsis pancheri ve Wikimedia Commons
Neocallitropsis pancheri je stálezelený, dvoudomý, jehličnatý strom vonící po kafru, jenž roste pouze na souostroví Nová Kaledonie na jihovýchodě Melanésie v Tichém oceánu. Je jedním z nejvzácnějším stromů, patří mezi vývojově nejstarší jehličnany na světě. Dříve byl tento druh směšován s rodem Callitris, k němuž má fylogeneticky velmi blízko. Po důkladném vědeckém prověření genetických vztahů byl ale zařazen do pro něj speciálně vytvořeného monotypického rodu Neocallitropsis, jenž v rámci cypřišovitých patří do podčeledi Callitroideae. Nynější rodové jméno vychází z podobnosti s rodem Callitris a druhové jméno je upomínka na francouzského botanika Jeana Armanda Isidora Panchera, pracujícího v polovině 19. století přes 10 let na Nové Kaledonii.
Neocallitropsis pancheri bildet benadelte Sträucher oder kleine Bäume. Sie ist die einzige Art in der daher monotypischen Gattung Neocallitropsis aus der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Das Verbreitungsgebiet der Art liegt auf Grande Terre, der Hauptinsel Neukaledoniens.
Neocallitropsis pancheri sind immergrüne Sträucher oder kleine Bäume, die Wuchshöhen von 4 bis 6, selten bis 10 Metern und Stammdurchmesser von 30 bis 50 Zentimeter erreichen. Die Stammborke ist grau und blättert in dünnen Streifen ab. Die Äste sind ausladend oder aufsteigend, Zweige zweiter Ordnung sind aufsteigend oder aufgerichtet und bilden eine konische, öfters runde oder flache Krone. An den letzten 10 bis 15 Zentimeter der Äste stehen belaubte Zweige in dichten Gruppen von 20 bis 30. Diese stehen ebenfalls aufrecht, sind selten verzweigt, erreichen eine Länge von 20 Zentimeter und Durchmesser von 5 bis 10, selten bis 12 Millimeter. Sie sind dicht mit Blättern bedeckt.[1]
Die Blätter stehen in Wirteln aus vier Blättern, wobei das jeweils folgende Wirtel in einem Winkel von 45° zum vorhergehenden steht, und sich so scheinbar 8 Reihen von Blättern bilden. Die Blätter sind gelblich grün oder grün, ledrig, steif, gekielt, lanzettlich, mit breiter Basis, 6 bis 15 Millimeter lang und 1,8 bis 2,5 Millimeter breit. Der Blattrand ist klein gesägt, das Blattende stechend spitz. Sie zeigen abaxial zwei Spaltöffnungsstreifen, adaxial sind die Spaltöffnungen in mehrerer Linien angeordnet.[1]
Die Pollenzapfen stehen an Zweigenden, werden 10 bis 12 Millimeter lang, haben Durchmesser von 6 bis 7 Millimeter und sind eiförmig bis beinahe rund. Die Mikrosporophylle sind in drei bis vier wechselständigen, vierzähligen Wirteln angeordnet. Sie sind 3 bis 6 Millimeter lang und 2 Millimeter breit, schildförmig-rhombisch, spitz bis lang zugespitzt mit selten ab zwei, meist sechs bis 14 abaxialen, kleinen Pollensäcken. Die Samenzapfen stehen an den Enden kurzer Zweige und reifen innerhalb eines Jahres zu 15 Millimeter langen Zapfen mit ausgebreiteten Deckschuppen. Die reifen Deckschuppen stehen in zwei wechselständigen, vierzähligen Wirteln. Die Schuppen sind pfriemlich bis linealisch, die basalen Schuppen werden etwas größer und sind 10 bis 12 Millimeter lang und 3 Millimeter breit, die vorderen Schuppen werden 8 bis 10 Millimeter lang und 2 Millimeter breit. Je Zapfen werden ein bis zwei, selten bis vier Samen gebildet. Sie sind schief-eiförmig, spitz, 6 bis 7 Millimeter lang und 2,5 bis 3,5 Millimeter breit, hellbraun mit zwei, selten drei 0,5 bis 0,7 Millimeter breiten Flügeln.[1]
Das Verbreitungsgebiet der Art liegt hauptsächlich im Südosten von Grande Terre (Neukaledonien), nur ein Vorkommen gibt es in der Nordprovinz am Mt. Paéoua. Man findet sie im tropischen Klima mit reichlichem, ganzjährigem Niederschlag entlang von Wasserläufen und niedrigeren Hügelketten in Höhen bis 950 Metern. Sie wächst an Wasserläufen häufig zusammen mit den Harzeiben Dacrydium araucarioides, Dacrydium guillauminii und Dacrydium vieillardii, in andere Gebieten auch mit der Schmuckzypresse Callitris neocaledonica, der Steineibe Podocarpus novae-caledoniae und Vertretern der Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae).
In der Roten Liste der IUCN wird Neocallitropsis pancheri als stark gefährdet („endangered“) geführt. In den letzten 100 Jahren ging die Population um mehr als 50 % zurück. Für 2010 wird die Gesamtpopulation auf 2.500 bis 10.000 Bäume geschätzt, die verstreut auf insgesamt 32 km2 in nur mehr drei Gebieten vorkommen (Paéoua im Norden und Montagne des Sources und Plaine des Lacs/Chute de Madelaine im Süden). Doch sind auch diese Vorkommen stark fragmentiert in Gruppen von wenigen bis einigen hundert Einzelbäumen am sogenannten Plateau des Callitropsis. Die einzige Population im Norden der Insel am Mt. Paéoua besteht nur aus 45 Bäumen. Die Hauptgefahr geht dabei von Waldbränden aus, das Verbreitungsgebiet im Norden ist auch durch Bergbau gefährdet. Mehrere Vorkommen wurden durch ein Dammprojekt überflutet. Im Süden der Insel stehen einige Populationen in geschützten Bereichen und es werden Maßnahmen ergriffen, um das Verbreitungsgebiet zu sichern und zu vergrößern, trotzdem nimmt die Gesamtpopulation ab.[2]
Neocallitropsis pancheri ist die einzige Art der daher monotypischen Gattung Neocallitropsis in der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae).[3] Die Art wurde 1867 von Élie-Abel Carrière als Eutacta pancheri (Basionym) erstbeschrieben[4], damit wurde sie der Gattung Eutacta zugeordnet, die Synonym für die Gattung der Araukarien (Araucaria) verwendet wird.[5] Sie wurde ein weiteres Mal 1922 von Robert Harold Compton als Callitropsis araucarioides (Synonym) beschrieben[6], und von Carl Rudolf Florin 1944 als Neocallitropsis araucarioides (Synonym) in die von ihm erstellte Gattung Neocallitropsis gestellt.[7] David John de Laubenfels ordnete ihr 1972 den Namen Neocallitropsis pancheri zu.[8] Von manchen Autoren wird die Art auch als Callitris pancheri (Carrière) Byng in die Gattung Callitris gestellt.[9]
Der Gattungsname Neocallitropsis leitet sich vom lateinischen Wort neo für „neu“ und vom Gattungsnamen Callitropsis ab, den Compton verwendete. Das Artepitheton pancheri erinnert an den französischen Botaniker A. I. Pancher (1814–1877).[1]
Aus dem Harz wird ein Öl hergestellt, das als „Araucaria oil“ auf Grande Terre verkauft wird. Auf der Insel wird sie auch als Ziergehölz verwendet.[10]
Neocallitropsis pancheri bildet benadelte Sträucher oder kleine Bäume. Sie ist die einzige Art in der daher monotypischen Gattung Neocallitropsis aus der Familie der Zypressengewächse (Cupressaceae). Das Verbreitungsgebiet der Art liegt auf Grande Terre, der Hauptinsel Neukaledoniens.
Callitris pancheri[2] is a plant species of the family Cupressaceae. It is endemic to New Caledonia, where it occurs in small, scattered population along rivers.[1] It used to be placed in its own genus Neocallitropsis but molecular phylogenetic analysis indicated that it was nested within Callitris.[3]
It is an evergreen coniferous tree growing to 2–10 metres (7–33 ft) tall. The leaves are awl-shaped, 1 centimetre (0.4 in) long, arranged in eight rows in alternating whorls of four; in overall appearance, the foliage is superficially similar to some species of Araucaria, though they are only very distantly related. Callitris pancheri is dioecious, with separate male and female trees; the seed cones are 1.5–2.0 cm (0.6–0.8 in) long, with eight woody scales arranged in two whorls of four.
Callitris pancheri foliage and branch
Callitris pancheri at Chutes de la Madeleine, New Caledonia
Callitris pancheri is a plant species of the family Cupressaceae. It is endemic to New Caledonia, where it occurs in small, scattered population along rivers. It used to be placed in its own genus Neocallitropsis but molecular phylogenetic analysis indicated that it was nested within Callitris.
It is an evergreen coniferous tree growing to 2–10 metres (7–33 ft) tall. The leaves are awl-shaped, 1 centimetre (0.4 in) long, arranged in eight rows in alternating whorls of four; in overall appearance, the foliage is superficially similar to some species of Araucaria, though they are only very distantly related. Callitris pancheri is dioecious, with separate male and female trees; the seed cones are 1.5–2.0 cm (0.6–0.8 in) long, with eight woody scales arranged in two whorls of four.
Callitris pancheri foliage and branch
Callitris pancheri at Chutes de la Madeleine, New Caledonia
Neocallitropsis es un género monotípico de conífera perteneciente a la familia Cupressaceae. Su única especie: Neocallitropsis pancheri, es originaria de Nueva Caledonia, donde se encuentra en poblaciones salteadas a lo largo de los ríos.
Se trata de un árbol conífero de hojas perennes que alcanza los 2.10 m de altura. Las hojas tienen forma de lezna, de 1 cm de largo, dispuestas en ocho filas en verticilos alternados de cuatro, en apariencia general, el follaje es superficialmente similar a algunas especies de Araucaria, aunque están sólo muy lejanamente relacionadas. Neocallitropsis es dioica, con distintos árboles masculinos y femeninos, los conos con semillas tienen 1.5-2 cm de largo, con ocho escamas leñosas dispuestas en dos verticilos de cuatro.
Neocallitropsis pancheri fue descrita por (Carrière) de Laub. y publicado en Flore de la Nouvelle Calédonie et Dépendances 4: 161. 1977.[2]
Neocallitropsis es un género monotípico de conífera perteneciente a la familia Cupressaceae. Su única especie: Neocallitropsis pancheri, es originaria de Nueva Caledonia, donde se encuentra en poblaciones salteadas a lo largo de los ríos.
Neocallitropsis pancheri on sypressikasvien heimoon (Cupressaceae) kuuluva erittäin uhanalainen havupuulaji. Se on suvun Neocallitropsis ainoa laji. Se on ainavihanta pensas, joka voi myös olla puumainen. Sitä esiintyy luonnonvaraisena ainoastaan Uudessa-Kaledoniassa.
Suvun tieteellinen nimi koostuu etuliitteestä neo-, joka tarkoittaa uutta, sekä nimestä Callitropsis, joka tarkoittaa ”Callitrisin kaltaista”, mikä viittaa lähisukuisiin sädesypresseihin (Callitris). Lajinimi pancheri kunnioittaa 1800-luvulla elänyttä ranskalaista kasvitieteilijää Jean Pancheria.[2]
Neocallitropsis pancheri on puuvartinen kasvi, joka on usein pensasmainen, mutta voi olla myös puumainen. Se kasvaa tavallisimmin 4–6 metrin korkeuteen, mutta voi joskus tulla kymmenenkin metriä korkeaksi. Varret voivat tulla läpimitaltaan 30–50 senttimetriä leveäksi. Paksummissa varsissa harmahtava kuori hilseilee kapeina liuskoina. Suuremmat oksat ovat siirottavia tai kohenevia, ja niiden pienemmät oksanhaarat yleensä yläviistoja tai pystyjä. Latvus on usein pyöreähkö tai leveä mutta voi olla kartiomainenkin. Lehtevät versot ovat enimmillään noin 20 senttimetriä pitkiä ja yleensä 5–10 millimetriä leveitä. Ne kasvavat tiheässä lähellä suurten oksien kärkeä.[2]
Laji on ainavihanta. Lehdet kasvavat säteittäisesti neljän lehden kiehkuroissa. Jokainen kiehkura on kääntynyt 45 astetta edellisestä siten, että lehdet muodostavat kahdeksan riviä rangan ympärille.[2] Lehtiä on useaa tyyppiä. Varhaislehdet ovat tyypillisesti kapean suikeita, teräväkärkisiä, noin 8–14 millimetriä pitkiä ja alle millimetrin levyisiä. Myöhäislehdet ovat usein limittäisiä, vain 4–5 millimetriä pitkiä ja noin 2 millimetriä leveitä. Kasveilla on myös siirtymävaiheen lehtiä, jotka ovat yleensä mittasuhteiltaan jossakin varhais- ja myöhäislehtien välillä.[3] Ilmarakoja on lehtien kummallakin pinnalla. Alapinnalla ne muodostavat kaksi selkeää ilmarakojuovaa.[2]
Laji on yleensä kaksikotinen.[3] Hedekukinnot eli hedekävyt ovat päätteisiä, 10–12 millimetriä pitkiä ja 6–7 millimetriä leveitä. Ne koostuvat kolmesta tai neljästä rangan ympärillä olevasta neljän hedelehden kiehkurasta. Hedelehdet ovat noin 4–6 millimetriä pitkiä ja muodoltaan vinoneliömäisen kilpimäisiä. Hedelehdessä on tavallisesti 6-14 siitepölyä tuottavaa pölylokeroa.[2][3]
Emikukinnot eli kävyt kasvavat lyhyen oksanhaaran kärjessä ja ovat kypsinä suomujen avauduttua enimmillään noin 1,5 senttimetriä pitkiä. Käpysuomut muodostuvat yhteenkasvaneesta varsinaisesta käpysuomusta ja peitinsuomusta. Käpy koostuu kahdesta neljän käpysuomun kiehkurasta. Suomut avautuvat kävyn kypsyttyä vapauttaen siemenet. Siemeniä kehittyy tavallisesti vain 1–4 käpyä kohden. Ne ovat 6–7 millimetriä pitkiä ja 2,5–3,5 millimetriä leveitä, ja niillä on kaksi tai kolme lenninsiipeä.[2][3]
Neocallitropsis pancheri kuuluu sypressikasvien heimon alaheimoon Callitroideae. Sen lähimpiä sukulaisia ovat sädesypressit ja suku Actinostrobus. Se luokitellaan tavallisesti omaan yksilajiseen sukuunsa, koska se eroaa selvästi käpyjen ja lehtien ominaisuuksiltaan sekä kasvutavaltaan kaikista muista sypressikasveista. Eräät tutkijat ovat kuitenkin ehdottaneet sen siirtämistä sen lähimpien sukulaisten, sädesypressien sukuun.[4][5]
Neocallitropsis pancheri kasvaa ainoastaan Uudessa-Kaledoniassa. Sitä esiintyy luonnonvaraisena Uuden-Kaledonian kolmesta provinssista ensisijaisesti Province Sudissa mutta myös yhdellä paikalla Province Nordissa.[2] Sen kasvupaikat sijaitsevat lähes merenpinnantasosta noin 950 metrin korkeuteen.[3]
Kansainvälinen luonnonsuojeluliitto luokittelee Neocallitropsis pancheri -lajin erittäin uhanalaiseksi. Sen levinneisyysalue on pienentynyt selvästi 1900-luvun toisella puoliskolla, ja sen kolme elinympäristöä ovat pahoin sirpaloituneet.[1]
Se on sopeutunut elämään vähäravinteisilla pensastoisilla serpentiinimailla, ja viihtyy parhaiten jokirannoilla. Useat Uuden-Kaledonian havupuista kasvavat serpentiinialueilla, ja muita saman alueen tyypillisiä kasveja ovat sädesypressilaji Callitris neocaledonica, kaurilaji Agathis ovata, podokarpuskasveihin (Podocarpaceae) kuuluvat Dacrydium araucarioides, Dacrydium guillauminii, Dacrycarpus vieillardii ja Podocarpus novae-caledoniae sekä useat sarakasvien heimon (Cyperaceae) lajit.[2][3]
Neocallitropsis pancheri on sypressikasvien heimoon (Cupressaceae) kuuluva erittäin uhanalainen havupuulaji. Se on suvun Neocallitropsis ainoa laji. Se on ainavihanta pensas, joka voi myös olla puumainen. Sitä esiintyy luonnonvaraisena ainoastaan Uudessa-Kaledoniassa.
Callitris pancheri est une plante ligneuse de la famille des Cupressacées endémique de Nouvelle-Calédonie. Cette espèce a longtemps été placée dans son propre genre Neocallitropsis mais les analyses ADN ont montré qu'elle appartenait bien au genre Callitris[2].
Callitris pancheri est une plante ligneuse de la famille des Cupressacées endémique de Nouvelle-Calédonie. Cette espèce a longtemps été placée dans son propre genre Neocallitropsis mais les analyses ADN ont montré qu'elle appartenait bien au genre Callitris.
Callitris pancheri é unha especie de conífera da familia das cupresáceas (Cupressaceae).
En numerosos textos de botánica aparece denominada co seu antigo sinónimo Neocallitropsis pancheri (que era a única especie do xénero Neocallitropsis).[2]
As principais caracteristicas de Callitris pancheri son:[3]
Trátase dunha especie endémica de Nova Caledonia, que se encontra en pequnas poboacións, confinada nunhas poucas localidades no sur da Grand Terre, cunha soa subpoboación moi pequena no cumio do monte Paéoua, 180 km ao norte.[1] [4] Encóntrase desde os 30 até os 1 140 msnm.[1]
A poboación total de Callitris pancheri, que está decrecendo, estímase na actualidade (2018) entre os 2 500 e os 10 000 espécimes. As diferentes subpoboacóns varían moito en tamaño, desde uns poucos a varios centos de individuos (Plateau des Callitropsis). No monte Paéoua só se encontraron 45 árbores maduros.[1]
O xénero Neocallitropsis foi descrito en 1944 polo botánico sueco Carl Rudolf Florin, nun traballo publicado na Palaeontographica, Abt. B, Paläophytol 590.[5]
É un xénero monotípico, xa que conta cunha soa especie, Neocallitropsis araucarioides (Compton) Florin, descrita por Florin no mesmo ano e no mesmo traballo,[6] renomeando á especie Callitropsis araucarioides Compton, 1858
A especie fora descrita por primeira vez en 1858 polo botánico francés Élie-Abel Carrière, co nome de Eutacta pancheri,[7] na segunda edición da súa obra Traité général des conifères.[8]
Moito máis tarde, en 1972, foi reclasificada dentro do xénero Neocallitropsis, como Neocallitropsis pancheri, polo botánico estadounidense David John de Laubenfels, nun traballo publicado en Fl. Nouv.-Calédonie & Dépend. 4: 161.[9]
Durante anos apareceu citada dentro do seu propio xénero Neocallitropsis. Porén, recentes análises filoxenéticas moleculares aconsellaron que fora situada dentro do xénero Callitris,[10] como Callitris pancheri.[11]
Ademais de polo nome actualmente válido, a especie coñécese tamén polos sinónimos:[2] [12] [13]
O nome científico Neocallitropsis está formado pola unión dos elementos do latín científico neo-, calco do grego antigo νεο- neo-, elemento de feomación de palabras derivado de νέosς néos, "novo",[15] e Callitropsis, nome de xénero (refírese a Callitropsis Compton, 1922, e non a Callitropsis Oerst., 1864); literalmente: "o novo Callitropsis".
Callis é un derivado irregular do elemento latino calli-,[16] calco do grego antigo καλλί- kallí-, que deriva de κάλλοσ kállos, "beleza", "fermosura".[17]
O epíteto específico, pancheri, que significa "de Pancher", é unha homenaxe ao xardineiro e botánico francés Jean Armand Isidore Pancher, que traballou como botánico do goberno en Nova Caledonia.[18]
A día de hoxe (2018), a Unión Internacional para a Conservación da Natureza e dos Recursos Naturais cualifica o status da espeie como en perigo de extinción, debido a que houbo unha redución do tamaño da súa poboación estimada en máis do 50 % durante as últimas tres xeracións, dando como resultado unha diminución da área de dispersión, asi como da calidade do seu hábitat. Isto debeuse, sobre todo, a qu a especie foi sometida anteriormente á sobreexplotación, así como aos efectos das inundacións nos anos da década de 1960.
A actual área de ocupación estímase en 32 km2, distribuídos en só tres lugares (Paéoua, Montagne des Sources, Plaine des Lacs/Chute de Madelaine).
As diferentes subpoboacións están moi fragmentadas xeográfica e ecoloxicamente.
Así mesmo, prevese unha diminución continua na área de dispersión e na calidade do hábitat debido á crecente frecuencia dos incendios e aos efectos da minaría.[1]
Callitris pancheri é unha especie de conífera da familia das cupresáceas (Cupressaceae).
En numerosos textos de botánica aparece denominada co seu antigo sinónimo Neocallitropsis pancheri (que era a única especie do xénero Neocallitropsis).
Neocallitropsis is de botanische naam van een geslacht uit de cipresfamilie (Cupressaceae). Het is een monotypisch geslacht, de enige soort is Neocallitropsis pancheri.
Neocallitropsis-slekten (latin: Neocallitropsis) er en slekt av nåletrær i sypressfamilien. Den har bare én art – Neocallitropsis pancheri – som vokser på Ny-Caledonia i Stillehavet’’. Arten er sårbar for utryddelse.
Neocallitropsis pancheri blir 2-10 meter høy, og er eviggrønn. Nålene sitter i åtte rader, med har åtte skjell gruppert i to grupper.
Synonyme artsnavn er Eutacta pancheri, Callitropsis araucarioides, og Neocallitropsis araucarioides.
Neocallitropsis-slekten (latin: Neocallitropsis) er en slekt av nåletrær i sypressfamilien. Den har bare én art – Neocallitropsis pancheri – som vokser på Ny-Caledonia i Stillehavet’’. Arten er sårbar for utryddelse.
Neocallitropsis pancheri blir 2-10 meter høy, og er eviggrønn. Nålene sitter i åtte rader, med har åtte skjell gruppert i to grupper.
Synonyme artsnavn er Eutacta pancheri, Callitropsis araucarioides, og Neocallitropsis araucarioides.
Multimedia w Wikimedia Commons Neocallitropsis pancheri – gatunek zimozielonych krzewów z rodziny cyprysowatych (Cupressaceae). Reprezentuje monotypowy rodzaj Neocallitropsis. Jest endemitem na Nowej Kaledonii[5], gdzie rośnie w południowej części wyspy na wysokościach do 1140 m n.p.m.[4]
Gatunek znajduje się w recesji – z powodu działalności człowieka stracił ponad połowę swoich zasobów. Obecnie znany jest z trzech obszarów na Nowej Kaledonii, gdzie spotykany jest łącznie na obszarze 32 km2. Łączne zasoby populacji tego gatunku oceniane są na 2,5–10 tys. roślin. Gatunek stracił znaczną część swoich siedlisk z powodu działalności górniczej, w latach 60. XX wieku część populacji została zalana podczas budowy tamy w Yaté. Największym zagrożeniem współcześnie są pożary[4].
Neocallitropsis pancheri – gatunek zimozielonych krzewów z rodziny cyprysowatych (Cupressaceae). Reprezentuje monotypowy rodzaj Neocallitropsis. Jest endemitem na Nowej Kaledonii, gdzie rośnie w południowej części wyspy na wysokościach do 1140 m n.p.m.
Neocallitropsis é um género de conífera pertencente à família Cupressaceae.
Висотний діапазон: від 30 до 1140 м над рівнем моря. Це дерево можна знайти тільки в невеликих розрізнених популяціях вздовж багатьох річок, особливо в південній частині головного острова Нова Каледонія і вздовж хребтів фр. Pic Buse на південних схилах гори фр. des Sources. Вид тільки можна знайти в макі чагарниках на ультраосновних субстратах.
Дерево дводомне, 2-10 м заввишки, крона часто схожа канделябр або широка, з верхніх гілками частково лежачими в напрямку до сонця. Кора більш-менш гладка з довгими борознами, відшаровується на тонкі, волокнисті смуги, від коричневого до темно-коричневого кольору, змінюється до сірого з віком. Листки молодих дерев ланцетні, гострі, увігнуті на верхній стороні, з кілем на спині, розміром 8-14 × 0,8 мм, поступово змінюються на перехідну форму. Перехідні листки 6-15 × 1,8-2,5 мм, вигнуті згори, змінюються на дорослі листки. Листки дорослих дерев небагато ширші, ланцетні, гострі, з сильним спинним кілем, увігнуті зверху, розміром 4-5 × 2 мм. Пилкові шишки кулясті, 8-10 × 6 мм. Мікроспорофіли загострені і тернисті, досягаючи розмірів 3 × 3 мм в нижній частині шишки, але набагато менші у напрямку до вершини. Насіннєві шишки ростуть часто на дуже короткій ніжці, 10 × 8 мм, мають 8 лусок, частково покриті супровідними листами знизу, сильно розгортаються, коли шишка дозріла. Шишкові луски лінійні, близько 6-7 мм × 2 мм, з 1-4 стиглим насінням на шишку. Насіння близько 6 × 2 мм, з крилом 0,6 мм.
Активно використовувався в минулому столітті для смоли (для парфумерії) і деревини.
Збільшення частоти пожеж в даний час є головною загрозою в усьому діапазоні поширення. Субпопуляції на горі фр. Paéoua також загрожує гірничодобувна діяльність. У минулому цей вид експлуатувався для смоли і деревини. Кілька субпопуляцій були також затоплені водосховищами фр. Yaté dam в 1960-х. Деякі з південних субпопуляцій ростуть в охоронних районах, хоча вони як і раніше уразливі для повторного спалювання. Відновлення виду було розпочато в заповіднику фр. Chute de Madelaine.
Neocallitropsis pancheri là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Carrière de Laub. mô tả khoa học đầu tiên năm 1972.[1]
Neocallitropsis pancheri là một loài thực vật hạt trần trong họ Cupressaceae. Loài này được Carrière de Laub. mô tả khoa học đầu tiên năm 1972.
Neocallitropsis Florin, 1944
Единственный вид Охранный статус
Неокаллитро́псис Панше́ (лат. Neocallitropsis pancheri) — хвойное дерево, единственный вид рода Неокаллитропсис семейства Кипарисовые, эндемик Новой Каледонии. Видовое название дано в честь французского ботаника Жана Армана Изидора Панше (1814—1877), исследователя флоры Новой Каледонии и Французской Полинезии.
Синонимы научного названия:
Вечнозелёное хвойное дерево 2—10 м в высоту с восходящими ветвями. Кора более или менее гладкая с длинными бороздами, разделяющаяся на тонкие волокнистые полосы, коричневая, с возрастом сереющая. Листья на взрослых растениях ланцетные, заострённые, с выраженным килем на дорсальной стороне и вогнутые сверху, 4,5×2 мм, расположены в восемь рядов чередующимися мутовками по четыре. Внешний вид растений напоминает некоторые виды араукарии, несмотря на то, что эти растения весьма отдалённо родственны друг другу.
Неокаллитропсис — двудомное растение (женские и мужские шишки находятся на женских и мужских растениях соответственно). Мужские шишки расположены на концах побегов, слегка удлинённые, 8—10 × 6 мм. Их чешуи заострённые, колючие, достигают размера 3 × 3 мм в основании, кверху заметно мельче. Женские шишки также конечные, часто расположены на очень коротких побегах, размером 10×8 мм, каждая состоит из 8 чешуек, расположенных в двух мутовках по четыре чешуйки каждая. Чешуи линейные, 6—7 мм в длину и 2 мм в ширину, в поперечном сечении прямоугольные. В шишке вызревает от 1 до 4 семян размером 6×2 мм, несущих небольшое крылышко 0,6 мм длиной. Древесина имеет сильный запах камфоры[1].
Является эндемиком Новой Каледонии. Произрастает в небольших разрозненных популяциях вдоль рек в южной части главного остова и вдоль склонов Pic Buse на южных отрогах Mt. des Sources на высотах до 950 м н.у.м.
Вид приурочен к кустарниковым сообществам маквис на серпентиновых почвах.
Ранее использовали древесину неокаллитропсиса, которая ценилась за приятный запах и долговечность. Сейчас вид находится в угрожаемом состоянии и охраняется. В настоящее время вид встречается на площади всего 32 квадратных километра, в трёх местах (Paéoua, Montagne des Sources, Plaine des Lacs/Chute de Madelaine). Субпопуляции сильно фрагментированы и насчитывают от 2,5 до 10 тысяч особей. Наблюдается сокращение численности из-за участившихся пожаров. Одна из популяций (на горе Paéoua) может исчезнуть из-за развития горнорудных работ. В 1960 годах ареал сократился в связи со строительством плотины в Яте[2].
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Неокаллитро́псис Панше́ (лат. Neocallitropsis pancheri) — хвойное дерево, единственный вид рода Неокаллитропсис семейства Кипарисовые, эндемик Новой Каледонии. Видовое название дано в честь французского ботаника Жана Армана Изидора Панше (1814—1877), исследователя флоры Новой Каледонии и Французской Полинезии.
Синонимы научного названия:
Eutacta pancheri Carrière, 1876 basionym Callitropsis araucarioides Compton Neocallitropsis araucarioides (Compton) Florin, 1944
新喀里多尼亚柏松（学名：Neocallitropsis pancheri），为松柏目柏科植物，分布在新喀里多尼亚，为新喀里多尼亚柏松属的唯一一种。
新喀里多尼亚柏松为常绿针叶乔木，可高达2-10米，雌雄异株，其叶呈针状，长1厘米，其果实（松球）则长1.5-2厘米。
