Drepanidae ye una familia de poliyes con unes 1000 especies rexistraes tol mundu. Estrémense xeneralmente en tres subfamilies ( Minet and Scoble, 1999) que comparten el mesmu tipu d'órganu auditivu. Thyatirinae, primeramente na so propia familia, tienen una semeyanza superficial con Noctuidae. [1]
Munches especies d'esti grupu tienen un ápice distintivu en forma de gabitu nes ales anteriores, dando llugar al so nome común de gabitu.
.Drepanidae ye una familia de poliyes con unes 1000 especies rexistraes tol mundu. Estrémense xeneralmente en tres subfamilies ( Minet and Scoble, 1999) que comparten el mesmu tipu d'órganu auditivu. Thyatirinae, primeramente na so propia familia, tienen una semeyanza superficial con Noctuidae.
Munches especies d'esti grupu tienen un ápice distintivu en forma de gabitu nes ales anteriores, dando llugar al so nome común de gabitu.
Els drepànids (Drepanidae) és una família d'arnes amb un miler d'espècies registrades tothom. Es divideixen generalment en tres subfamílies (Minet & Scoble, 1999) que comparteixen el mateix tipus d'òrgan auditiu. Thyatirinae, prèviament en la seva pròpia família, tenen una semblança superficial amb Noctuidae. Moltes espècies d'aquest grup tenen un àpex distintiu en forma de ganxo en les ales anteriors, donant lloc al seu nom comú de ganxo-tips.
Srpokřídlecovití (Drepanidae) je čeleď motýlů, rozšířená po celém světě kromě Jižní Ameriky.[1] Dělí se dále na dvě od sebe dosti odlišné podčeledi, a to srpokřídlece (Drepaninae) a můřice (Thyatirinae). Řadí se mezi noční motýly, ačkoli srpokřídleci mohou být aktivní i ve dne. Rozpětí křídel srpokřídlecovitých může dosahovat 20–40 mm. V České republice je uváděno 16 druhů.[2]
Srpokřídleci jsou charakterističtí tvarem těla, který předurčuje jejich jméno – přední roh předních křídel je zpravidla protažen do srpovitého cípu, který je nápadný zejména když odpočívající srpokřídlec rozprostře křídla do plochy. Obě pohlaví mají vyvinutý krátký, tuhý sosák. Samci se od samic odlišují hřebenitými tykadly.[2]
Zástupci:
Můřice se, jak už jejich jméno napovídá, podobají můrovitým, ve srovnání s nimi ale mají kratší zadeček. V klidu skládají přední křídla střechovitě přes sebe, zadní křídla jsou pod nimi složena do záhybů. Jejich sosák je silný a tuhý. Tykadla samic jsou štětinovitá, samci mají tykadla jemně brvitá.[2]
Zástupci:
Housenky některých srpokřídleců mají přeměněn poslední pár panožek, tzv. pošinky, v tuhý, hrotitý útvar na konci těla, mají tedy celkem jen 14 nohou (na rozdíl od běžných 16). Housenky evropských srpokřídlecovitých jsou zpravidla zbarveny okrově až černohnědě a na těle mají rozličné hrbolky a výrůstky, znesnadňující potenciálním predátorům identifikaci housenek jako potravy. Při odpočinku na listech svým vzhledem imitují ptačí trus.[3]
Divize Ditrysia: Acrolophidae • Aididae • Anomoeotidae • Anthelidae • Arrhenophanidae • babočkovití • Bedelliidae • bekyňovití • borovníčkovití • bourcovití • bourovcovití • Brahmaeidae • bronzovníčkovití • běláskovití • běloskvrnkovití • Callidulidae • Carposinidae • Carthaeidae • Cimeliidae • Copromorphidae • člunkovcovití • Dalceridae • Doidae • drobnuškovití • drsnohřbetkovití • drvopleňovití • Dudgeoneidae • Epicopeiidae • Epipyropidae • Eriocottidae • Eupterotidae • Galacticidae • Hedylidae • Heliodinidae • Himantopteridae • Holcopogonidae • hřbetozubcovití • Hyblaeidae • Chimabachidae • chobotníčkovití • Choreutidae • chvějivkovití • Immidae • kastniovití • klínovníčkovití • kometovití • krásněnkovití • Lacturidae • Lecithoceridae • lišajovití • Lypusidae • makadlovkovití • malinovníčkovití • martináčovití • Megalopygidae • Metachandidae • Mimallonidae • Mirinidae • modráskovití • molíkovití • molovití • moluškovití • mosazníčkovití • můrovití • nesytkovití • obalečovití • Oenosandridae • okenáčovití • otakárkovití • pabourovcovití • pernatuškovití • pernatěnkovití • pestrobarvcovití • píďalkovití • podkopníčkovití • pouzdrovníčkovití • přástevníkovití • předivkovití • Pterolonchidae • pupenovkovití • Sematuridae • Simaethistidae • skvrnuškovití • slimákovcovití • smutníčkovití • Somabrachyidae • srpokřídlecovití • stepníčkovití • strakáčovití • Symmocidae • Tineodidae • travaříkovití • trávníčkovití • Urodidae • vakonošovití • vrbkovníčkovití • vřetenuškovití • vzpřímenkovití • Whalleyanidae • zavíječovití • zápředníčkovití • zdobníčkovití • zoubkovníčkovití
Srpokřídlecovití (Drepanidae) je čeleď motýlů, rozšířená po celém světě kromě Jižní Ameriky. Dělí se dále na dvě od sebe dosti odlišné podčeledi, a to srpokřídlece (Drepaninae) a můřice (Thyatirinae). Řadí se mezi noční motýly, ačkoli srpokřídleci mohou být aktivní i ve dne. Rozpětí křídel srpokřídlecovitých může dosahovat 20–40 mm. V České republice je uváděno 16 druhů.
Srpokřídleci jsou charakterističtí tvarem těla, který předurčuje jejich jméno – přední roh předních křídel je zpravidla protažen do srpovitého cípu, který je nápadný zejména když odpočívající srpokřídlec rozprostře křídla do plochy. Obě pohlaví mají vyvinutý krátký, tuhý sosák. Samci se od samic odlišují hřebenitými tykadly.
Zástupci:
srpokřídlec vrbový (Drepana falcataria) srpokřídlec lipový (Sabra harpagula) srpokřídlec trnkový (Cilix glaucata)Můřice se, jak už jejich jméno napovídá, podobají můrovitým, ve srovnání s nimi ale mají kratší zadeček. V klidu skládají přední křídla střechovitě přes sebe, zadní křídla jsou pod nimi složena do záhybů. Jejich sosák je silný a tuhý. Tykadla samic jsou štětinovitá, samci mají tykadla jemně brvitá.
Zástupci:
můřice očkovaná (Thyatira batis) můřice obecná (Tethea or)Housenky některých srpokřídleců mají přeměněn poslední pár panožek, tzv. pošinky, v tuhý, hrotitý útvar na konci těla, mají tedy celkem jen 14 nohou (na rozdíl od běžných 16). Housenky evropských srpokřídlecovitých jsou zpravidla zbarveny okrově až černohnědě a na těle mají rozličné hrbolky a výrůstky, znesnadňující potenciálním predátorům identifikaci housenek jako potravy. Při odpočinku na listech svým vzhledem imitují ptačí trus.
Die Eulenspinner und Sichelflügler (Drepanidae) sind eine Familie der Schmetterlinge, die drei Unterfamilien mit etwa 650 Arten umfasst. In ganz Europa sind 20 Arten bekannt,[1] von denen in Mitteleuropa 17 Arten vorkommen.[2] Die drei heutigen Unterfamilien Drepaninae, Thyatirinae und Cyclidiinae[3] wurden aufgrund ihres sehr unterschiedlichen Aussehens lange Zeit als separate Familien betrachtet, sie teilen aber Synapomorphien, die die Monophylie des Taxons unterstützen. Allerdings konnten die sechs Arten der Gattung Hypsidia, die zweifelsohne zu den Eulenspinner und Sichelflüglern gezählt werden kann, noch keiner Unterfamilie zugeordnet werden. Das Hauptverbreitungsgebiet der Familie ist Südostasien.
Gemeinsames Merkmal aller Eulenspinner und Sichelflügler ist der spezielle Bau der Tympanalorgane an der Basis des Hinterleibs. Sie sind von dem umgebildeten tergosternalen Sklerit abgeleitet, welches das erste Tergum mit dem zweiten Sternum verbindet. An der Basis dieses Sternums befindet sich ein Paar kugeliger Gebilde, welche jeweils aus einer großen und einer kleinen Kammer (Sternalblase) bestehen. Zwischen diesen beiden Kammern befindet sich das Tympanum innenseitig, was sonst bei keinem anderen Schmetterling der Fall ist. An den sternalen Teil des Organs grenzt rückenseitig (dorsal) auch ein pleuraler Teil an, der aus einer hervortretenden Falte besteht, die durch ein großes dreiarmiges Sklerit gestützt wird. Die Falte bildet eine pleurale Kammer die nach hinten mit einem großen weiteren Tympanum abschließt.
Die Raupen zeigen Sekundärborsten (Borsten, die ab dem zweiten Raupenstadium auftreten), die vermutliche eine weitere Autapomorphie der Familie darstellen. Diese Borsten befinden sich auf dem ersten bis achten Hinterleibssegment, oberhalb und hinter (dorso-caudad) der Stigmen.
Die Familie beinhaltet kleine wie große Arten, deren Körperform von schlank bis kräftig reicht. Die meisten Arten sind jedoch mittelgroß und haben mittelbreite bis breite Flügel. Der Außenrand der Vorderflügel ist bei vielen Arten entweder eingebuchtet und gewellt oder an der Spitze sichelförmig ausgezogen. Sie besitzen 12 Flügeladern mit einer Analader (1b). Die Hinterflügel haben acht oder neun Adern mit ein oder zwei Analadern (1a oder 1a und 1b). Die Fühler sind meist lamellenförmig oder gefiedert, gelegentlich aber auch fadenförmig, gesägt oder gekämmt. Auch die Fühler weiblicher Falter sind oft wie die der Männchen gefiedert. Punktaugen (Ocelli) finden sich nur bei wenigen Arten ausgeprägt. Der Saugrüssel ist unterschiedlich gut ausgebildet und fehlt auch bei manchen Arten. Die Maxillarpalpen sind meist zurückgebildet oder kurz und haben maximal drei Glieder. Die Labialpalpen haben in der Regel drei Glieder und sind bei den Arten der Drepaninae sehr klein und schwach, bei den übrigen Unterfamilien kräftig und gut entwickelt.
Die Falter sind nachtaktiv, es gibt aber auch Arten, wie die der Gattung Nidara, die auch gerne am Tag fliegen. In Ruheposition legen die meisten Falter ihre Flügel flach nebeneinander, die Arten der Thyatirinae falten sie aber dachartig über dem Hinterleib zusammen.
Die Eier sind abgeflacht und grob oval oder elliptisch geformt. Sie werden meist in kleinen Gruppen, gelegentlich auch einzeln oder in kurzen Reihen abgelegt. Die Raupen leben meist auf Büschen und Bäumen, vor allem junge Tiere treten dabei gelegentlich in kleinen Gruppen auf. Tagsüber sitzen sie offen auf den Blättern oder verstecken sich zwischen versponnenen oder eingerollten Blättern. Die Verpuppung findet meist in einem Kokon statt, der zwischen Blätter gesponnen wird. Selten verpuppt sich die Raupe ohne Gespinst oder im Erdboden. Die Puppen sind dabei oft mit Wachsausscheidungen überzogen.
Die Eulenspinner und Sichelflügler (Drepanidae) sind eine Familie der Schmetterlinge, die drei Unterfamilien mit etwa 650 Arten umfasst. In ganz Europa sind 20 Arten bekannt, von denen in Mitteleuropa 17 Arten vorkommen. Die drei heutigen Unterfamilien Drepaninae, Thyatirinae und Cyclidiinae wurden aufgrund ihres sehr unterschiedlichen Aussehens lange Zeit als separate Familien betrachtet, sie teilen aber Synapomorphien, die die Monophylie des Taxons unterstützen. Allerdings konnten die sechs Arten der Gattung Hypsidia, die zweifelsohne zu den Eulenspinner und Sichelflüglern gezählt werden kann, noch keiner Unterfamilie zugeordnet werden. Das Hauptverbreitungsgebiet der Familie ist Südostasien.
The Drepanidae are a family of moths with about 660 species described worldwide.[1] They are generally divided in three subfamilies,[2][3] which share the same type of hearing organ. Thyatirinae, previously often placed in their own family, bear a superficial resemblance to Noctuidae. Many species in the drepanid family have a distinctively hook-shaped apex to the fore wing, leading to their common name of hook-tips.
The larvae of many species are very distinctive, tapering to a point at the tail and usually resting with both head and tail raised. They usually feed on the leaves of trees and shrubs, pupating between leaves spun together with silk.
The Drepanidae are a family of moths with about 660 species described worldwide. They are generally divided in three subfamilies, which share the same type of hearing organ. Thyatirinae, previously often placed in their own family, bear a superficial resemblance to Noctuidae. Many species in the drepanid family have a distinctively hook-shaped apex to the fore wing, leading to their common name of hook-tips.
The larvae of many species are very distinctive, tapering to a point at the tail and usually resting with both head and tail raised. They usually feed on the leaves of trees and shrubs, pupating between leaves spun together with silk.
Drepanidae es una familia de lepidópteros con unas 1000 especies registradas en todo el mundo. Se dividen generalmente en tres subfamilias (Minet and Scoble, 1999) que comparten el mismo tipo de órgano auditivo. Thyatirinae, previamente en su propia familia, tienen una semejanza superficial con Noctuidae. Muchas especies de este grupo tienen un ápice distintivo en forma de gancho en las alas anteriores, dando lugar a su nombre común en inglés "hook-tips".
Drepanidae es una familia de lepidópteros con unas 1000 especies registradas en todo el mundo. Se dividen generalmente en tres subfamilias (Minet and Scoble, 1999) que comparten el mismo tipo de órgano auditivo. Thyatirinae, previamente en su propia familia, tienen una semejanza superficial con Noctuidae. Muchas especies de este grupo tienen un ápice distintivo en forma de gancho en las alas anteriores, dando lugar a su nombre común en inglés "hook-tips".
Les Drepanidae sont une famille de lépidoptères (papillons) nocturnes.
Décrite en 1828 par l'entomologiste Jean-Baptiste Alphonse Dechauffour de Boisduval, cette famille regroupe de nos jours environ 660 espèces[1], réparties dans trois sous-familles[2] :
Les Drepanidae sont une famille de lépidoptères (papillons) nocturnes.
Décrite en 1828 par l'entomologiste Jean-Baptiste Alphonse Dechauffour de Boisduval, cette famille regroupe de nos jours environ 660 espèces, réparties dans trois sous-familles :
Drepaninae Cyclidiinae Thyatirinae (qui a été parfois été classée comme une famille à part entière, sous le nom de Thyatiridae).Lenktasparniai, arba pjautuvasparniai (lot. Drepanidae) – drugių (Lepidoptera) šeima. Drugiai vidutiniai, šiek tiek panašūs į sprindžius. Priekinių sparnų viršūnės ištįsusisos, pjautuvo formos. Sparnai dažniausiai gelsvai rudi su neryškiu piešiniu. Vikšrai silpnai plaukuoti.
Lietuvoje 14 rūšių.
De eenstaartjes (Drepanidae) zijn een familie van vlinders in de superfamilie Drepanoidea. De familie telt wereldwijd ruim zeshonderd soorten, verdeeld over ruim 120 geslachten. Bij veel soorten vertoont de vorm van de voorvleugel een duidelijke hoek. Andere soorten, vroeger in de familie Thyatiridae ondergebracht, lijken oppervlakkig op de Noctuidae. Het typegeslacht van de familie is Drepana.
De rupsen van de verschillende soorten zijn zeer verschillend en onderscheidend. Ze voeden zich gewoonlijk met de bladeren van bomen en struiken, zich verpoppend tussen de bladeren in een spinsel van zijde.
De eenstaartjes (Drepanidae) zijn een familie van vlinders in de superfamilie Drepanoidea. De familie telt wereldwijd ruim zeshonderd soorten, verdeeld over ruim 120 geslachten. Bij veel soorten vertoont de vorm van de voorvleugel een duidelijke hoek. Andere soorten, vroeger in de familie Thyatiridae ondergebracht, lijken oppervlakkig op de Noctuidae. Het typegeslacht van de familie is Drepana.
De rupsen van de verschillende soorten zijn zeer verschillend en onderscheidend. Ze voeden zich gewoonlijk met de bladeren van bomen en struiken, zich verpoppend tussen de bladeren in een spinsel van zijde.
Halvspinnere (Drepanidae) er en familie av sommerfugler. Den består av to undergrupper som tidligere ble regnet som egne familier, de egentlige halvspinnere (Thyatirinae) og sigdvingene (Drepaninae). 15 arter er funnet i Norge.
Middelsstore (vingespenn 15 – 60 mm), vanligvis forholdsvis slanke, brunlige sommerfugler. De to underfamiliene ser ganske forskjellige ut. Halvspinnerne (Thyatirinae) ligner slanke nattfly (Noctuidae), med avlange, avrundet trekantede forvinger og noe kraftigere kropp, mens de slanke medlemmene i underfamilien Drepaninae ligner mer på målere (Geometridae). De kan vanligvis kjennes på at forvingene ender i en sigdformet krok. Hodet er forholdsvis lite, sugesnabelen vanligvis mer eller mindre redusert. Antennene er forholdsvis korte, oftest smalt fjærformede. Forvingene er brede og trekantede, vanligvis med uttrukket spiss, hos Drepaninae, forholdsvis smale og avrundede hos Thyatirinae. Bakvingene er brede og avrundede. De har høreorganer (tympana) i bakkroppen, men i motsetning til hos andre sommerfugler er disse fullstendig indre organer, ikke synlige utenfra. Larvene er vanligvis korte og trinne, mer eller mindre nakne, ofte med påfallende utvekster.
Larvene kan finnes på minst 20 forskjellige familier av tofrøbladete planter, dessuten på ingefærfamilien (Zingiberaceae) av de enfrøbladete plantene. De fleste nordiske artene lever på busker og trær. De voksne sommerfuglene tar vanligvis ikke næring til seg, og flyr om natten. Halvspinnerne kommer gjerne til lys, Drepaninae mindre ofte.
Halvspinnere (Drepanidae) er en familie av sommerfugler. Den består av to undergrupper som tidligere ble regnet som egne familier, de egentlige halvspinnere (Thyatirinae) og sigdvingene (Drepaninae). 15 arter er funnet i Norge.
Drepanidae é uma família de insectos da ordem Lepidoptera.
Sikelvingar (Drepanidae) är en familj i insektsordningen fjärilar (Lepidoptera). Utseendemässigt uppvisar familjen stor variation, bland de ingående arterna finns både fjärilar med smal kropp och breda vingar och fjärilar som har tjock kropp och långsmala vingar. Ett gemensamt drag är att vingarna är trekantiga.
Underfamiljen Drepaninae inräknar typiskt arter med bredare trekantiga vingar. Hos en del arter, som i släktet Drepana, är framvingarnas spets formad likt en skära, eller krok.
Underfamiljen Thyatirinae påminner till utseendet något om nattflyn. De har vanligen kraftigare kropp och smalare vingar än arter i underfamiljen Drepaninae. De har även mer rundade vingspetsar.
I Sverige förekommer 16 arter, 7 ur underfamiljen Drepaninae och 9 ur underfamiljen Thyatirinae. Underfamiljen Cyclidiinae finns bara i sydöstra Asien.
Thyatirinae
Drepaninae
Wikimedia Commons har media som rör sikelvingar.
Denna insekts-relaterade djurartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Sikelvingar (Drepanidae) är en familj i insektsordningen fjärilar (Lepidoptera). Utseendemässigt uppvisar familjen stor variation, bland de ingående arterna finns både fjärilar med smal kropp och breda vingar och fjärilar som har tjock kropp och långsmala vingar. Ett gemensamt drag är att vingarna är trekantiga.
Underfamiljen Drepaninae inräknar typiskt arter med bredare trekantiga vingar. Hos en del arter, som i släktet Drepana, är framvingarnas spets formad likt en skära, eller krok.
Underfamiljen Thyatirinae påminner till utseendet något om nattflyn. De har vanligen kraftigare kropp och smalare vingar än arter i underfamiljen Drepaninae. De har även mer rundade vingspetsar.
I Sverige förekommer 16 arter, 7 ur underfamiljen Drepaninae och 9 ur underfamiljen Thyatirinae. Underfamiljen Cyclidiinae finns bara i sydöstra Asien.
Drepanidae là một họ bướm đêm có khoảng 1000 loài được ghi nhận trên khắp thế giới. Họ này được chia thành 3 phân họ (Minet và Scoble, 1999) có cấu tạo ở tai giống nhau. Thyatirinae, trước đây được xếp là một họ có vẻ bề ngoài rất giống Noctuidae. Nhiều loài trong nhóm này có một chỏm dạng móc rõ ràng ở cánh trước.
Có 15 loài sống ở Anh:
Một loài sống ở Ấn Độ:
Bài viết về Bộ Cánh vẩy này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Drepanidae là một họ bướm đêm có khoảng 1000 loài được ghi nhận trên khắp thế giới. Họ này được chia thành 3 phân họ (Minet và Scoble, 1999) có cấu tạo ở tai giống nhau. Thyatirinae, trước đây được xếp là một họ có vẻ bề ngoài rất giống Noctuidae. Nhiều loài trong nhóm này có một chỏm dạng móc rõ ràng ở cánh trước.
Серпокрылки[1] (лат. Drepanidae) — семейство чешуекрылых.
Бабочки средних размеров с размахом крыльев 10—40 мм. Тело тонкое, слабо опушенное телом. Крылья относительно широкие. Глаза округлые, крупные, голые. Хоботок недоразвит или вообще редуцирован; губные щупики хорошо развитые. Усики гребенчатые, иногда зубчатые или пластинчатые, у самок часто покрыты ресничками. Передние крылья широкотреугольные, обычно с серповидно приостренной вершиной Задние крылья округлые, зацепка обычно хорошо развита, реже отсутствует. Передние крылья с дополнительной ячейкой.
Сумеречные и ночные бабочки. В умеренной зоне большинство видов дает 1, реже 2 поколения в году. Гусеницы питаются на различными широколиственными древесными и кустарниковыми растениями — береза, ольха, дуб, клен и калина.
Почти всесветно распространенное семейство, насчитывающее более 400 видов, населяющих преимущественно влажные тропические и субтропические леса. В Палеарктике около 50 видов.
В семействе выделяют следующие подсемейства:
Серпокрылки (лат. Drepanidae) — семейство чешуекрылых.
钩蛾科（学名：Drepanidae）是鱗翅目的一科，科名取自希腊语“drepan”，意为“镰刀”。因其大部分种类前翅顶角呈钩状，故名。外形与尺蛾科昆虫极为相似。[1]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|format=需要含有|url= (帮助) 1. 北京: 科学出版社. 1991: 70～71. ISBN 7-03-001906-7. 