Pereskia és un gènere de plantes que consta de 25 espècies i varietats de plantes tropicals de cactus amb fulles normals. Es troben des d'Argentina fins Mèxic. Aquest gènere rep el cognom del botànic francès Nicolas-Claude Fabri de Peiresc.
Aquesta tribu o subfamília de les cactàcies, resulta ser la més antiga i singular, constituïda per un únic gènere, Pereskia sp. (Miller).
Són plantes de forma arbòria o arbustiva, amb tiges llenyoses, dretes o sarmentoses, enfiladisses, amb fulles persistents o semicaduques, de vegades una mica carnoses. Arèoles espinoses, més o menys carnoses, en les aixelles de les fulles. Alguns casos amb grans espines. Flors pedunculades, aïllades o reunides en inflorescències. Fruits carnosos.
Espècies reconegudes per International Cactaceae Systematics Group. (Anderson E. F., 2001)
Pereskia és un gènere de plantes que consta de 25 espècies i varietats de plantes tropicals de cactus amb fulles normals. Es troben des d'Argentina fins Mèxic. Aquest gènere rep el cognom del botànic francès Nicolas-Claude Fabri de Peiresc.
Aquesta tribu o subfamília de les cactàcies, resulta ser la més antiga i singular, constituïda per un únic gènere, Pereskia sp. (Miller).
Són plantes de forma arbòria o arbustiva, amb tiges llenyoses, dretes o sarmentoses, enfiladisses, amb fulles persistents o semicaduques, de vegades una mica carnoses. Arèoles espinoses, més o menys carnoses, en les aixelles de les fulles. Alguns casos amb grans espines. Flors pedunculades, aïllades o reunides en inflorescències. Fruits carnosos.
Pereskia je rod kaktusů tvořící olistěné keře nebo stromy s výraznými trny. Jsou to evolučně nejstarší kaktusy. Rod Pereskia je jediný rod celé podčeledi Pereskioideae
Poprvé rostlinu popsal a pojmenoval v roce 1703 Charles Plumier podle francouzského botanika Peirescia (1580 – 1637). Plumier používal binomické jméno ještě před Linnéem. Carl Linné všechny kaktusy zařadil do jediného rodu Cactus, znal dva druhy pereskií jako Cactus pereskia a Cactus portulacifolius. Už jeho současník Philip Miller r. 1754 vyhradil rod Cactus pro kulovité kaktusy, ustanovil rody Opuntia pro kaktusy se stonkem z článků, Cereus pro sloupovité druhy a obnovil jméno rodu Pereskia pro keřovité kaktusy s listy. Karl Schumann ustanovil samostatnou podčeleď Pereskioideae. Pro některé druhy vznikl rod Rhodocactus. Dnes není uznáván a Pereskia je jediný rod v podčeledi. Dalšími synonymy jsou orthografické varianty jako Peireskia, Pereiskia, Peirescia.
Český, málo používaný název je listnaté kaktusy. Podobný termín listové kaktusy označuje často pěstované Epiphylum (synonymum Phyllocactus, v překladu listový kaktus), které listy nemají, ale jejich stonek je listovitě zploštěn. Název Pereiskopsis označuje rod opunciovitých rostlin s tenkým stonkem a listy s vnějším vzhledem připomínající pereskie.
Pereskie se dělí na dva klady, vývojově starší Klad A a pokročilejší Klad B, z jehož předků se vyvinuly všechny další kaktusy.
Podle obvyklého výskytu se nazývá severní větev nebo severní druhy.
Podle obvyklého výskytu se nazývá jižní větev.
Severní větev obývá tropické vlhčí i mírně sušší lesy nížin s přesahem do pahorků až do 1000 m n. m. Areál začíná při pacifickém pobřeží Mexika od střední části (přibližně v úrovni Cuidad de México), pokračuje dál na jihu ve středoamerických státech, na severním pobřeží Jižní Ameriky a dále ostrovy v Karibiku.
Pereskia lychnidiflora Obývá dlouhý pacifický pobřežní pás od středu Mexika až po Kostariku v nížinných suchých lesích, od pobřeží vystupuje až do 1000 m n. m.
Pereskia bleo Roste v Panamě až Kolumbii v druhotných lesích podél říčních toků až do 500 m n. m.
Pereskia guamacho Roste v sušších oblastech Kolumbie a Venezuely až do výše 800 m n. m. Je udávána i z Holandských Antil.
Další čtyři druhy jsou ostrovní. Zajímavé je, že se u nich vyvinula jednopohlavnost květů.
Pereskia aureiflora Jediný druh kladu A - severní větve, který se vyskytuje ve východní Brazílii v areálu jižních druhů. Roste endemicky na malém areálu v oblasti vegetace caatinga[zdroj?], ve výškách 300 až 700 m n. m.
Jižní větev je již lépe přizpůsobená sušším lesním formacím, kromě nížin vystupuje více do horských suchých lesních údolí. V jihovýchodní Brazílii jsou to v rostlinné formace caatinga v Minas Cerrais a Bahía až do 900 m n. m., dále oblast nížinných savan na rozmezí Severní Argentiny, Uruguaye a Paraguaye, plošina Gran Chaco a také horské suché lesy v údolích centrální Bolívie a Peru až do 2500 m n. m.
V nížinných oblastech Brazílie ve vegetační formaci caatinga[zdroj?] rostou:
Pereskia nemorosa Obývá suché lesy a buše nížinné oblasti na rozmezí severovýchodní Argentiny, jižní Brazílie, Paraguaye a Uruguaye.
Pereskia sacharosa Má široký areál výskytu, planinu Gran Chaco včetně Matto Grosso (Argentina, Brazílie, Paraguay) od 1000 m n. m. a bolivijské Andy až do výšky 2500 m n. m.
Pereskia diaz-romeroana Obývá suchá horská údolí střední Bolívie ve výškách 1300 až 2000 m n. m.
Pereskia weberiana Obývá suché lesy a křoviny v bolivijském horském údolí Río Beni ve výškách 1100 až 1900 m n. m.
Pereskia horrida Obývá suché lesy a křoviny v peruánském horském údolí Maraňón ve výškách 500 až 2100 m n. m.
Pereskia aculeata Druh je původní na rozsáhlém areálu v nížinném pásmu od jižní Brazílie až po Kolumbii, Venezuelu a ostrovy Karibiku. Zde roste v nížinách až pahorcích do výše 1000 m n. m. Zplaněle roste na jihu USA, v Mexiku, porůznu ve střední Americe, ale i v Jižní Africe, Indii i jinde v tropech, kam unikl z kultury.
Pereskie vytváří keře nebo stromy obvykle vysoké 2 až 6 m, vzácně až 10 m. Většina druhů vytváří křovinné i stromové formy. Pereskia aculeata je popínavá. Hlavní stonek je ztlustlý, mírně sukulentní. Nemá povrch členěn do žeber nebo mamil. Koncové větvičky jsou tenké, někdy jsou mezi jednotlivými listy střídavě „cik – cak“ lomené. Listy jsou celokrajné, vejčité až obvejčité, krátce řapíkaté, někdy přisedlé. Jsou 2 až 25 cm dlouhé. Vyrůstají z větví a někdy i kmene po jednom, vzácně po dvou. Areoly jsou umístěny na stonku v úžlabí listů. Nesou vlnu. Trny jsou obvyklé černé, někdy hnědé, přímé, odstávající, různě početné. Na mladých větévkách vznikají primární trny, jsou kratší, v malém počtu, mnohdy 1 – 2. Na starších větvích a kmeni dorůstají další sekundární trny, může jich být 10 až 80 (až 120 u Pereskia quisqueyana) v areole a dosáhnout až 12 cm délky. Květy mají spirálovou stavbu typickou pro celou čeleď. Mají však široké okvětní lístky. Většinou jsou růžové až fialové, mnohdy s bílým středem, podobné květům růže šípkové. Několik druhů kvete žlutě až oranžovočerveně. Početné žluté prašníky tvoří shluk ve středu květu. Květy jsou 1,5 až 8 cm široké. Vyrůstají samostatně nebo v pravých květenstvích na konci větví. Plody jsou šťavnaté bobule, kulaté, vejčité, hruškovité. Většinou jsou 2 až 5, max. 10 cm dlouhé. Zralé jsou zelené, žluté, oranžové, ale i červenavé až hnědavé. Tři druhy mají plody odlišné, velmi malé okolo 1 cm, kulaté, leskle černé. Mohou nést trny nebo drobné lístečky. Semena jsou černá, vejčitě oválná až zašpičatělá, s větším hilem pod užším koncem, velká 2 až 7 mm. Testa je kožovitá. Kořeny jsou ztlustlé až řepovité.
Druhy kladu A severní větve brzy tvoří na kmeni borku a na jejich stoncích nejsou ještě vyvinuty pro kaktusy specifické průduchy. Druhy kladu B jižní větve mají již na svých stoncích vyvinuty specifické průduchy a stonky zůstávají zelené, schopné asimilace. Je to již vyšší stadium přechodu ke stonkové sukulenci. Zatímco v listech probíhá běžná fotosyntéza a Calvinův cyklus, v sukulentních stoncích je již rozvinut CAM cyklus charakteristický pro sukulenty.
Pereskia aureiflora, (ora pro nobis de mata, fachno) Tvoří keře nebo stromky až 6 m vysoké. Květ je solitérní žlutý, 4 cm široký, plod červenozelený až hnědavý.
Pereskia bleo, (bleo, chupa, najú) Tvoří keře nebo stromky, až 8 m vysoké. Listy jsou velké, až 20 cm dlouhé. Má červenooranžové květy v malých květenstvích a zajímavé, 5 cm velké, žlutooranžové plody, které připomínají mírně otlačenou polovinu pomeranče. Domorodci věří, že podrcené listy pročistí vodu na pití.
Pereskia guamacho, (supí, siichí, guamacho, suspiro) Tvoří keře nebo stromky, 4 až 8 m vysoké. Žluté květy jsou 2 – 5 cm velké, po jednom až třech v květenství. Objevují se před listy na holých větvích. Plody jsou 2 cm velké, zelené a jedlé.
Pereskia lychnidiflora, (árbol de matrimonio, cruz de matrimonio, guititache) Nejvyšší stromový druh, až 10 m vysoký. Má světle žlutooranžové, solitérní, až 6 cm velké květy. V Guatemale byly až 12 cm dlouhé trny používány jako špendlíky.
Pereskia marcanoi Stromový druh 4 - 6 m vysoký. Květy jsou solitérní, 2 - 5 cm velké, světle růžovofialové. Jsou nedokonale jednopohlavní a rostliny jsou funkčně dvoudomé. Plody zploštěle kulovité, zelené, holé, až 5 cm široké.
Pereskia portulacifolia, (kamélia roja) Většinou stromovitě rostoucí druh, až 5 m vysoký. Má velmi drobné listy okolo 1, 5 cm. Světle růžové až purpurové květy jsou až 6 cm velké, solitérní. Jsou nedokonale jednopohlavní a rostliny jsou funkčně dvoudomé. Plody kožovité.
Pereskia quisqueyana Keřový, až 4 m vysoký druh. Může mít na kmeni až 120 asi 6 cm dlouhých trnů v jedné areole. Růžové květy jsou jednopohlavní. Plody a semena nejsou známa.
Pereskia zinniiflora, (abrojo, erizo) Stromový, až 8m vysoký druh. 4 cm velké květy jsou růžové až purpurové a jsou jednopohlavní.
Pereskia aculeata, (kamélia blanca, jasmin de uvas, růžový kaktus, surinamský angrešt, barbadoský angrešt) Poléhavý až plazivý druh. Stonky mohou dosáhnout až 10 m délky. Jedna forma má mladé listy na líci barvy starého zlata a zespodu karmínově červené, byla známa jako Pereskia godseffiana. Je to kultivar pocházející nejspíše z Austrálie (Queensland). 'Varieta rubescens má tmavě zelené listy s fialovou spodní stranou. Květy se vyvíjí v květenstvích až o 70 květech. Jsou asi 5 cm velké, smetanově bílé, někdy s růžovým nádechem ve středu nebo růžové. Plody jsou až 2,5 cm velké, oválné, žluté až oranžové. Jsou trnité, ale trny opadávají. Jsou jedlé. Nejznámější druh.
Pereskia bahiensis, (espiňa de Sant Antonio, quiabento) Tvoří keře nebo stromky, 1 – 6 m vysoké. Až 7 cm velké, růžovofialové, jednodenní květy tvoří malá květenství až o 12 květech.
Pereskia diaz-romeroana, (uturunku) Hezký, malý keřový druh 0,5 - 3 m vysoký s drobnými listy a jen 1až 2 cm velkými růžovými květy. Plody jsou drobné, kulaté, leskle černé, s chomáčkem bílých chlupů na vrcholu.
Pereskia grandifolia, (guamacho morado, ora pro nobis, quibento, sabonette, růžový kaktus, lesní růže) Tvoří až 5 m vysoké keře nebo stromy. Listy mohou být až 25 cm dlouhé. Květy se vyvíjí ve velkém počtu v hustých květenstvích o 10 až 30 květech na konci stonků. Jsou růžovofialové a mají bílý střed s množstvím žlutých prašníků. Připomínají květy růže šípkové a rostlině se říká lesní růže. Varieta violacea má květ fialový. Také plody jsou zajímavé, zpočátku vypadají jako malá hranatá hruška, na hranách jsou malé lístečky. Zralé jsou až 10 cm velké, hruškovité, zelené až žluté, a rostou ve svazcích.
Pereskia horrida Tvoří keře nebo stromky, 2 – 6 m vysoké. Kořeny jsou ztlustlé. Koncové větvičky jsou cik cak lomené. Má červenooranžové, vzácně bílé, drobné květy a velmi drobné, 0,5 cm velké, černé plody. Poddruh rauhii má květy vždy bílé.
Pereskia nemorosa, (amapola, tuna quisca) Tvoří keře nebo stromky 3 až 5 m vysoké. Květy jsou růžové až bílé, 7 cm velké, po 2 - 5 v květenství, plody zelenožluté.
Pereskia sacharosa, (cuguchi, gujapa) Tvoří keře nebo stromky 5 až 7 m vysoké. Vedlejší větvičky jsou cik-cak lomené. Květy solitérní nebo až po 4, růžové, 3 -7 cm velké. Plody zelené až nažloutlé.
Pereskia stenantha, (espiňa de Sant Antonio, quiabento) Tvoří keře nebo stromky 2 až 4 m vysoké. Drobné, 1-2 cm malé, červenorůžové květy v hustém květenství jsou polouzavřené, plod je až 7 cm velký, zelený až nažloutlý.
Pereskia weberiana, (cervetanto, uturunku) Drobný keřový druh do 3 m výšky. Květy 1 – 2,5 cm velké, bílé nebo růžové, případně měnící barvu během vývoje. Drobný, jen 0,5 cm velký kulatý plod je leskle černý.
Pereskie jsou poměrně široce využívané. Bývají vysazovány uměle u lidských sídel již od historických dob, zejména P. aculeata a P. grandifolia . P. aculeata poskytuje ovoce známé jako surinamský angrešt a má bohatá květenství. P. grandifolia je vysazována pro své květy připomínající květy růže šípkové a říká se ji lesní růže. Další druhy jsou sázeny do trnitých živých plotů. Domorodci sbírají drobné jedlé plody dalšího druhu P. guamacho. Také věří, že podrcené listy P. bleo pročistí vodu na pití. V Guatemale byly až 12 cm dlouhé trny P. lychnidiflora používány jako špendlíky.
P. aculeata zplaněla v Jižní Africe, kde dělá značné škody na lesních porostech v provincii KwaZulu-Natal. Popínavá pereskie vytváří velké neproniknutelné shluky zakotvené v korunách stromů a dusí původní porost. K omezení biologickou kontrolou byl dovezen brouk Phenrica guerini[zdroj?] a můra Epipagis cambogiali[zdroj?], jejíž housenky minují v listech pereskií.
P. aculeata a některé další byly dříve používány jako podnože pro roubování vánočních a velikonočních kaktusů, které na nich vytvářely velké, bohatě kvetoucí trsy na vysokém stonku. Dnes se již tyto kaktusové „stromečky“ neprodukují. Jako listem ozdobné rostliny byly a občas jsou pěstovány pestrolisté formy tohoto druhu.
Pereskia aculeata Kresba v knize Hortus Elthamensis, l. p. 1732
Kvetouci keř Pereskia aculeata.
Keř Pereskia bleo s květy i plody.
Keřovitý růst Pereskia lychnidiflora.
Shluk trnů na stonku Pereskia grandifolia.
Vedlejší větev Pereskia bleo.
Mladá větev s primárními trny Pereskia sacharosa.
Koncová větvička Pereskia lychnidiflora
Poupata budoucího květenství Pereskia grandifolia subsp. violacea. Je vidět protogynie.
Poupata a mladý květ Pereskia aculeata.
Typické růžovité květy Pereskia grandifolia
Růžové květy Pereskia quisqueyana.
Bílé květy Pereskia aculeata.
Žlutokvětá Pereskia guamacho.
Oranžové květy Pereskia bleo
Plody Pereskia bleo připomínají pomeranč.
Mladé plody Pereskia aculeata s trny.
Zralé jedlé plody Pereskia aculeata mají opadané trny.
Řez plodem pereskie.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pereskia ve Wikimedia Commons
Pereskia je rod kaktusů tvořící olistěné keře nebo stromy s výraznými trny. Jsou to evolučně nejstarší kaktusy. Rod Pereskia je jediný rod celé podčeledi Pereskioideae
Pereskia ist eine Pflanzengattung aus der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Sie ist die einzige Gattung der Unterfamilie Pereskioideae und gehört zu den ursprünglichsten Kakteen. Die Gattung wurde von Charles Plumier nach dem französischen Juristen Nicolas-Claude Fabri de Peiresc (1580–1637) benannt.[1]
Die Arten der Gattung Pereskia sind laubabwerfende, dornige, baum- oder strauchige Pflanzen, die häufig klettern. Ihre leicht fleischigen Triebe sind gerade oder wachsen im Zickzack. Die Wurzeln sind manchmal verdickt und knollig. Die für die meisten Kakteengewächse typischen Rippen und Warzen fehlen, stattdessen sind wechselständige Laubblätter vorhanden. Diese besitzen normalerweise einen Blattstiel. Ihre ganzrandige, breite, abgeflachte Blattspreite ist etwas fleischig. Die Areolen in den Blattachseln tragen für gewöhnlich Wolle oder Haare und bringen Dornen und manchmal Blätter hervor. Die einzelnen bis zahlreichen Dornen sind (fast) gerade und von unterschiedlicher Länge.
Die end- oder achselständigen, gestielten oder sitzenden, zwittrigen Blüten sind rad- bis glockenförmig, erscheinen einzeln oder bilden einen Blütenstand. Sie öffnen sich am Tag. Das Perikarpell oder der Blütenboden hat für gewöhnlich Areolen, Wolle, Dornen, Haare oder Brakteen. Die Areole können hier auch Blüten und Blätter hervorbringen. Das farbige bis weiße Perianth (Tepale) ist mehrkreisig. Es sind viele Staubblätter vorhanden. Der einkammerige Fruchtknoten ist unter- bis oberständig, die Narbe ist gelappt.
Die verschiedenartig geformten, einzelnen oder gebündelten, mehrsamigen Früchte sind fleischig bis saftig und reißen nicht auf. Sie besitzen oft einen dauerhaften Blütenrest. Die verkehrt-eiförmigen bis nierenförmigen, 1,8 bis 7,5 Millimeter langen Samen sind schwarz. Manchmal tragen sie „blattartige Schuppen“.
Die Gattung Pereskia ist im Flachland der Neotropis, vom Süden Mexikos über die Karibik bis in den Norden von Argentinien und Uruguay, verbreitet.
1703 beschrieb Charles Plumier in Nova Plantarum Americanarum Genera die Gattung Pereskia zum ersten Mal.[2] Carl von Linné verwarf den Gattungsnamen und stellte die bekannten Arten als Cactus pereskia und Cactus portulacifolius zu der von ihm aufgestellten Gattung Cactus.[3] Philip Miller griff 1754 den Namen wieder auf.[4] Die Unterfamilie wurde von George Engelmann eingeführt.[5] Die Typusart der Gattung ist Pereskia aculeata.
Die Gattung umfasst folgende Arten:[6]
Synonyme der Gattung sind Carpophillus Neck. und Rhodocactus (A.Berger) F.M.Knuth.
Die Gattung umfasst folgenden Arten:[7]
Pereskia ist eine Pflanzengattung aus der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Sie ist die einzige Gattung der Unterfamilie Pereskioideae und gehört zu den ursprünglichsten Kakteen. Die Gattung wurde von Charles Plumier nach dem französischen Juristen Nicolas-Claude Fabri de Peiresc (1580–1637) benannt.
Pereskia is a small genus of about four species of cacti that do not look much like other types of cacti, having substantial leaves and non-succulent stems. The genus is named after Nicolas-Claude Fabri de Peiresc, a 16th-century French botanist. The genus was more widely circumscribed until molecular phylogenetic studies showed that it was paraphyletic. The majority of species have since been transferred to Leuenbergeria and Rhodocactus. Although Pereskia does not resemble other cacti in its overall morphology, close examination shows spines developing from areoles, and the distinctive floral cup of the cactus family.
The four species of Pereskia as the genus is now circumscribed share many features in common with Leuenbergeria and Rhodocactus, which were formerly included in a broadly defined Pereskia. They are shrubs, trees or climbing vines, with maximum heights varying between 3 and 10 m. Unlike the great majority of species of cacti, they have persistent leaves. Like all cacti, they have spines borne on areoles. Their succulent leaves are longer than wide, reaching 11 cm by 5 cm in the case of P. aculeata. Their flowers are borne in small clusters or are solitary, except for P. aculeata which can have inflorescences of 70 or more individual flowers. P. aculeata has edible fruits, 1.5–2.5 cm in diameter; the other species have smaller fruits, only up to 6 mm in diameter in the case of P. horrida. Unlike Leuenbergeria, the stems of Pereskia delay forming bark and have stomata. Unlike Rhodocactus, there are no leaves on the areoles.[1][2][3]
It is likely that Charles Plumier collected the first Pereskia specimens from the West Indies in the late 17th century. Plumier described two species of Pereskia in 1703. Linnaeus did not accept Plumier's genus, placing the two species in Cactus, as C. pereskia and C. portacifolius.[1] Philip Miller published Pereskia in 1754, and as pre-Linnaean names are not accepted under the International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants, Miller rather than Plumier is credited as the author.[4]
A 2005 study suggested that the genus Pereskia as then circumscribed (Pereskia sensu lato) was basal within the Cactaceae, and confirmed earlier suggestions that it was paraphyletic, i.e. did not include all the descendants of a common ancestor. The Bayesian consensus cladogram from this study is shown below with more recent generic assignments added.[5]
Cactaceae Clade ANorthern clade (→ Leuenbergeria)
caulocacti Clade BAndean clade (→ Pereskia s.s.)
southern South American (SSA) clade (→ Rhodocactus)
core cactiPereskia s.l. divided into two main clades which differed in their geographical distribution. Clade A, the Northern clade, comprised species mainly found around the Gulf of Mexico and the Caribbean Sea. Clade B comprised species found mainly in South America south of the Amazon basin, either in the Andes (the Andean clade) or further south (the southern South American or SSA clade). Subsequent studies confirmed the division of Pereskia s.l. into these three clades.[6][3]
Species of Clade A always lack two key features of the stem present in most of the remaining "caulocacti": like most non-cacti, their stems begin to form bark early in the plant's life, and they also lack stomata – structures which control the admission of air into a plant and hence control photosynthesis. By contrast, species of Clade B typically delay forming bark and have stomata on their stems, thus giving the stem the potential to become a major organ for photosynthesis.[5][3] The subclades of Clade B, the Andean and SSA clades, also show consistent differences. The SSA clade is distinctly tree-like with pink flowers and leaves as well as spines on its areoles, which can grow out to form short, densely crowded branchlets or brachyblasts, which produce leaves. The Andean clade consists of climbers or undershrubs with smaller flowers and does not form brachyblasts.[3]
In 2013, it was suggested that two distinct genera should be recognized, Clade A becoming Leuenbergeria and Clade B becoming a more tightly circumscribed Pereskia sensu stricto.[2][7] In 2016, a further division of Clade B into two genera was proposed, with the Andean clade becoming a reduced Pereskia s.s. and the southern South American clade becoming the restored genus Rhodocactus.[3] As of April 2021, Plants of the World Online accepts all three genera.[8][9][10]
As of April 2021, Plants of the World Online places four species in Pereskia s.s.:[9]
Former species placed in Leuenbergeria are:[8]
Former species placed in Rhodocactus are:[10]
The four species of Pereskia s.s. are almost entirely native to northern and eastern South America, excluding the Amazon basin.[9] Pereskia aculeata has the widest distribution, and is also found in Panama. It has been introduced into several other parts of the world, including Mexico and the United States, South Africa, China and Australia.[11]
The genus is not of great economic importance. Pereskia aculeata has edible fruit and is widely cultivated. The fruit contains numerous small seeds. It somewhat resembles a gooseberry in appearance and is of excellent flavor. This plant is a declared weed in South Africa. It can also be used as a rootstock for grafting of Schlumbergera to create miniature trees.
Pereskia is a small genus of about four species of cacti that do not look much like other types of cacti, having substantial leaves and non-succulent stems. The genus is named after Nicolas-Claude Fabri de Peiresc, a 16th-century French botanist. The genus was more widely circumscribed until molecular phylogenetic studies showed that it was paraphyletic. The majority of species have since been transferred to Leuenbergeria and Rhodocactus. Although Pereskia does not resemble other cacti in its overall morphology, close examination shows spines developing from areoles, and the distinctive floral cup of the cactus family.
Pereskia es un género taxonómico que comprende 25 especies y variedades tropicales de cactus con hojas. Se encuentran desde Argentina hasta México. Al Bleo, se le suele llamar enredadera limón, cacto rosa, cacto de hojas, guamacho, palo de puerco espín o supire. El género fue llamado así en honor a Nicolas-Claude Fabri de Peiresc, botánico francés del siglo XVI.
Las especies de Pereskia son cactos muy raros: generalmente recuerdan a las rosas salvajes más que a los cactos. Tienen hojas grandes, brillantes, y largas espinas en el tallo. No todas son suculentas. Se pueden clasificar como arbustos, plantas de montaña o árboles ligeramente suculentos. Al contrario de Pereskiopsis, Maihuenia, Quiabentia y Austrocylindropuntia, que tienen hojas persistentes suculentas, Pereskia es el único género de cactus que tienen hojas persistentes pero no suculentas.
Las especies arbustivas usualmente crecen hasta 1 m de altura, mientras que las de montaña o las arborescentes pueden alcanzar de 5 a 20 m. Las flores pueden aparecer solas o agrupadas; recuerdan a las rosas y alcanzan un diámetro de 1 a 5 cm, variando los colores, en cada especie, del blanco, amarillo a magenta o rojo. Los frutos son esféricos, de 2 a 5 cm de diámetro, y de color rojo vino al madurar.
El género Rhodocactus (A.Berger) F.M.Knuth está en sinonimia con: Peirescia Zucc. (orth. var.), Peireskia Steud. (orth. var.) y Perescia Lem. (orth. var.).
Son cactus fáciles de cultivar. Crecen rápidamente y tienen floración prolífica. Son más tolerantes a la humedad que otros cactus suculentos. Pueden usarse como «pie de injerto» para injertarle Zygocactus o Novembercactus y así crear plantas en miniatura.
Las plantas del género Pereskia se han naturalizado en el Caribe, las Indias Occidentales y África Occidental.
Las hojas de Pereskia bleo tienen uso culinario como condimento en sopas y sancochos (como el mote de queso) en la Costa Caribe colombiana. En Panamá, las hojas del bleo son un elemento básico de los indios kuna, quienes las comen frescas, como ensalada. Asimismo en Brasil son ampliamente consumidas las hojas de la planta «ora pro nobis» Pereskia aculeata, la cual es llamada «carne de pobre» por su alto valor nutritivo.
Estas plantas contienen tiramina y feniletilamina.
Pereskia es un género taxonómico que comprende 25 especies y variedades tropicales de cactus con hojas. Se encuentran desde Argentina hasta México. Al Bleo, se le suele llamar enredadera limón, cacto rosa, cacto de hojas, guamacho, palo de puerco espín o supire. El género fue llamado así en honor a Nicolas-Claude Fabri de Peiresc, botánico francés del siglo XVI.
Puukaktukset[2] (Pereskia) on 25 lajia käsittävä kaktuskasveihin kuuluva kasvisuku, joka on peräisin eteläisestä Meksikosta Uruguayhin ja Boliviaan ulottuvalta vyöhykkeeltä. Puukaktukset ovat piikikkäitä pensaita tai köynnöksiä, joilla on suuret lehdet, puutuva varsi sekä näyttävät kukinnot. Pensastavat lajit jäävät tavallisesti noin metrin korkuisiksi, kun köyntelevät lajit voivat saavuttaa jopa 20 metrin pituuden.
Muista kaktuskasveista jyrkästi poikkeavasta ulkonäöstään huolimatta pereskioilla on selviä "oikeiden" kaktusten piirteitä: areoleista kasvavat piikit sekä vain kaktuksille ominainen, kuppimainen kukan rakenne. Niiden rungossa on myös mehikasvimaisia piirteitä, mutta lehdet eivät ole meheviä. Ne eivät ole myöskään sopeutuneet erityisen kuiviin olosuhteisiin ja pudottavat lehtensä jo pari viikkoa kestävän kuivuuden seurauksena. Yhdessä Pereskiopsis-suvun lajien kanssa niiden arvellaan muistuttavan yhä läheisesti sitä kasviryhmää, josta nykyiset kaktukset ovat kehittyneet.
Puukaktukset ovat lehteviä ja piikkisiä, puumaisia, pensasmaisia ta usein lamoavia kasveja, joiden varret ovat suoria tai polveilevia ja vain hieman meheviä. Juuret ovat toisinaan turvonneita ja mukulamaisia. Varressa ei ole uurteita eikä kyhmyjä (podarioita). Lehdet ovat vuorottaisia, leveitä, litteitä, ehytlaitaisia, karisevia ja tavallisesti ruodillisia. Lehtihangoissa sijaitsevat areolit, joissa on tavallisesti villakarvaa ja solukarvoja, piikkejä ja toisinaan lehtiä; väkäskarvat (glokidiot puuttuvat). Piikkejä on yksi tai useampia, keskenään eripituisia ja enemmän tai vähemmän suoria. Kukat sijaitsevat varren kärjessä tai lehtihangoissa yksittäin tai kukinnoissa ja ovat ratasmaisia tai kellomaisia. Kasvi kukkii päivällä. Kukkapohjuksessa on tavallisesti villakarvaa, pidempiä karvoja, piikkejä tai lehtimäisiä suomuja. Hedelmät ovat yksittäisiä tai ryhmissä, muodoltaan vaihtelevia, meheviä ja avautumattomia. Hedelmäseinä on pääasiassa muodostunut kukkapohjuksesta (pohjushedelmä). Kehälehdet pysyvät vielä hedelmässäkin. Siemenet ovat isoja, mustia, munan- tai munuaisenmuotoisia, ja niissä on sileä ja kiiltävä kuori.[3]
Puukaktukset ovat trooppisen Amerikan kasveja ja ne kasvavat alangoilla eteläisestä Meksikosta Karibialle sekä Pohjois-Argentiinaan ja Uruguayhin ulottuvalla alueella.[4]
Puukaktuslajeja tunnetaan 17, kun suku Rhodocactus sisällytetään siihen[5]:
Puukaktukset (Pereskia) on 25 lajia käsittävä kaktuskasveihin kuuluva kasvisuku, joka on peräisin eteläisestä Meksikosta Uruguayhin ja Boliviaan ulottuvalta vyöhykkeeltä. Puukaktukset ovat piikikkäitä pensaita tai köynnöksiä, joilla on suuret lehdet, puutuva varsi sekä näyttävät kukinnot. Pensastavat lajit jäävät tavallisesti noin metrin korkuisiksi, kun köyntelevät lajit voivat saavuttaa jopa 20 metrin pituuden.
Muista kaktuskasveista jyrkästi poikkeavasta ulkonäöstään huolimatta pereskioilla on selviä "oikeiden" kaktusten piirteitä: areoleista kasvavat piikit sekä vain kaktuksille ominainen, kuppimainen kukan rakenne. Niiden rungossa on myös mehikasvimaisia piirteitä, mutta lehdet eivät ole meheviä. Ne eivät ole myöskään sopeutuneet erityisen kuiviin olosuhteisiin ja pudottavat lehtensä jo pari viikkoa kestävän kuivuuden seurauksena. Yhdessä Pereskiopsis-suvun lajien kanssa niiden arvellaan muistuttavan yhä läheisesti sitä kasviryhmää, josta nykyiset kaktukset ovat kehittyneet.
Pereskia est un genre de cactus.
Ce genre est composé d'une dizaine d'espèces arbustives ou buissonnantes, croissant dans les zones tropicales d'Amérique. La floraison se produit durant la saison humide. Ce genre a la particularité rare chez les cactacées de porter des feuilles apparentes.
Ce genre a été nommé par le Père Charles Plumier, religieux de l'ordre des Minimes, en hommage à l’astronome français Nicolas-Claude Fabri de Peiresc, lors de la première description de Pereskia aculeata en 1703 dans son ouvrage "Nova Plantarum Americanarum Genera", page 35 [2].
Les règles internationales de la taxonomie fixant comme point de départ de la reconnaissance des descriptions botaniques l’invention de la taxonomie binomiale par Linné le nom de Plumier ne figure pas comme auteur initial.
De ce fait, l'auteur officiel du genre en est Philip Miller qui en fera une description de reprise dans la 4e édition de "The Gardeners Dictionary" en 1754.
Les noms de 11 espèces sont acceptés officiellement selon "The Plant List"[3], fruit du travail de rationalisation effectué conjointement par les Jardins botaniques royaux de Kew et le Jardin botanique du Missouri.
Detail de la fleur de Pereskia grandifolia
inflorescence de Pereskia grandifolia
Fruit vu en coupe.
http://www.cactuspro.com/encyclo/Pereskia La description du genre Pereskia sur le site internet "Au Cactus Francophone"
Pereskia est un genre de cactus.
Ce genre est composé d'une dizaine d'espèces arbustives ou buissonnantes, croissant dans les zones tropicales d'Amérique. La floraison se produit durant la saison humide. Ce genre a la particularité rare chez les cactacées de porter des feuilles apparentes.
Ce genre a été nommé par le Père Charles Plumier, religieux de l'ordre des Minimes, en hommage à l’astronome français Nicolas-Claude Fabri de Peiresc, lors de la première description de Pereskia aculeata en 1703 dans son ouvrage "Nova Plantarum Americanarum Genera", page 35 .
Les règles internationales de la taxonomie fixant comme point de départ de la reconnaissance des descriptions botaniques l’invention de la taxonomie binomiale par Linné le nom de Plumier ne figure pas comme auteur initial.
De ce fait, l'auteur officiel du genre en est Philip Miller qui en fera une description de reprise dans la 4e édition de "The Gardeners Dictionary" en 1754.
Les noms de 11 espèces sont acceptés officiellement selon "The Plant List", fruit du travail de rationalisation effectué conjointement par les Jardins botaniques royaux de Kew et le Jardin botanique du Missouri.
Pereskia, biljni red iz porodice kaktusovki. 17 priznatih vrsta[1]
Te velike biljke podsječaju rasom na ruže, ali imaju drugačije lišće. Uzgajaju se jedino ako postoji mogućnost da ih se održi do visine 2,8 m ili više, jer tek tada cvatu. U dobroj sezoni može se dogoditi da jedna biljka dade pet do deset tisuća cvjetova tokom mjeseca listopada. Za toplog vremena treba dosta vode. U zimskim mjesecima dobro je prostoriju malo ugrijati, iako najveća biljka živi u hladnim staklenicima.
Pereskia adalah genus tumbuhan berbunga dari suku Cactaceae. Daun pereskia dipercaya dapat mengobati berbagai penyakit seperti kanker.[1]
Spesies yang diidentifikasi oleh International Cactaceae Systematics Group. (Anderson E. F., 2001) yaitu:
Spesies berikut ini telah dipindahkan ke Genus berbeda, Leuenbergeria, sebagai contoh oleh Plants of the World Online:[2]
Pereskia adalah genus tumbuhan berbunga dari suku Cactaceae. Daun pereskia dipercaya dapat mengobati berbagai penyakit seperti kanker.
Pereskia Mill., 1754 è un genere di piante succulente della famiglia delle Cactaceae diffuso in America meridionale.[1]
Il nome del genere ricorda il naturalista francese Nicolas-Claude Fabri de Peiresc (1580 – 1637). Le specie appartenenti a questo genere sono solitamente identificate anche come viti di limone, cacuts rosa o cactus foglia (quest'ultima definizione può riferirsi anche all'Epiphyllum).
Pereskia è uno dei più importanti tra i generi delle cactacee, cioè quello che si interpone, dal punto di vista morfologico, tra le piante con foglie e le piante succulente. Anche dal punto di vista fotosintetico, presentano alcune particolarità. Le piante appartenenti a questa sottofamiglia infatti producono sostanze organiche tramite fotosintesi CAM dal fusto, mentre le foglie presentano un metabolismo C3.[2]
Piante perenni e arborescenti, le Pereskia hanno fusti legnosi e sottili che si riempiono di spine col passare del tempo; sono di piccola taglia oppure possono assumere l'aspetto di un rampicante usando appunto le spine come aggancio. Questo genere di pianta ha foglie caduche (che cadono d'inverno) e quindi non persistenti, scure, ovali e lanceolate, alternate, piatte e coriacee, che cadono durante l'inverno; le areole sono composte da circa una trentina di spine che possono arrivare a misurare anche 8 cm e i fiori, peduncolati e profumati, hanno petali espansi di diversi colori spesso riuniti in gruppo, che in autunno lasciano il posto a bacche di piccole dimensioni di colore giallastro che possono essere commestibili.
In passato il genere Pereskia comprendeva un alto numero di specie. Uno studio filogenetico pubblicato nel 2006 evidenziò che il genere così ampiamente definito risultava polifiletico e al suo interno potevano essere distinti tre differenti cladi, definiti, in base alla loro distribuzione geografica, come ‘Andean’, ‘southern South American (SSA)’ e ‘Northern’. Sulla base di tali risultanze furono creati il genere Leuenbergeria (corrispondente al clade ‘Northern’)[3] e il genere Rhodocactus (corrispondente al clade ‘SSA’)[4], cosicché attualmente il genere Pereskia sensu stricto comprende esclusivamente il clade ‘Andean’ che include le seguenti specie:[1]
La coltivazione delle Pereskia richiede un ottimo drenaggio composto da terra molto ben concimata e da una buona parte di sabbia. Questa pianta ha bisogno di molta luminosità; gradisce il sole solo nel periodo primaverile e autunnale ma non il sole diretto della stagione calda
Le annaffiature dovranno essere regolari durante la stagione da marzo a ottobre, ma andranno sospese durante l'inverno. La Pereskia può resistere in inverno anche fino a una temperatura di 0 °C, perciò la si può trovare coltivata all'aperto nei climi miti.
La riproduzione può avvenire per talea in estate e per seme in primavera. La talea si metterà a radicare in sabbia pura, mentre il seme verrà messo a dimora in sabbia mantenuta umida e ombreggiata a una temperatura di circa 24 °C.
Pereskia Mill., 1754 è un genere di piante succulente della famiglia delle Cactaceae diffuso in America meridionale.
Il nome del genere ricorda il naturalista francese Nicolas-Claude Fabri de Peiresc (1580 – 1637). Le specie appartenenti a questo genere sono solitamente identificate anche come viti di limone, cacuts rosa o cactus foglia (quest'ultima definizione può riferirsi anche all'Epiphyllum).
Pereskia è uno dei più importanti tra i generi delle cactacee, cioè quello che si interpone, dal punto di vista morfologico, tra le piante con foglie e le piante succulente. Anche dal punto di vista fotosintetico, presentano alcune particolarità. Le piante appartenenti a questa sottofamiglia infatti producono sostanze organiche tramite fotosintesi CAM dal fusto, mentre le foglie presentano un metabolismo C3.
Pereskija (Pereskia) – kaktusinių (Cactaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso lapus ir dygliuotą stiebą turintys kaktusai. Išvaizda panašūs į laukines rožes. Senesni augalai panašūs į medelius. Stiebas iki 1 m aukščio, tačiau laipiojančios rūšys gali siekti net iki 5 m. Žiedai 1-5 cm skersmens. Jie būna balti, geltoni, raudoni, susitelkę į žiedynus. Ramybės periodu lapus gali numesti.
Palitę nuo Meksikos iki Brazilijos. Gentis pavadinta prancūzų botaniko Nicolas Fabre de Peiresc garbei.,
Gentyje yra 25 rūšys:
Pereskia is een geslacht uit de cactusfamilie (Cactaceae). The Plant List erkent elf soorten.Volgens de Flora of North America en de Flora of China bestaat het geslacht uit zeventien soorten die voorkomen in tropisch en subtropisch Amerika.
Het zijn cactussen met bladeren, die bij sommige soorten klein zijn of gemakkelijk afvallen. Pereskia aculeata heeft eetbare vruchten. Een aantal soorten wordt gekweekt als sierplant.
Pereskia bleo met bladeren
vrucht van Pereskia bleo zonder bladeren
Pereskia is een geslacht uit de cactusfamilie (Cactaceae). The Plant List erkent elf soorten.Volgens de Flora of North America en de Flora of China bestaat het geslacht uit zeventien soorten die voorkomen in tropisch en subtropisch Amerika.
Het zijn cactussen met bladeren, die bij sommige soorten klein zijn of gemakkelijk afvallen. Pereskia aculeata heeft eetbare vruchten. Een aantal soorten wordt gekweekt als sierplant.
Pereskia bleo met bladeren
vrucht van Pereskia bleo zonder bladeren
Drzewidło (Pereskia Mill.) – rodzaj sukulentów z rodziny kaktusowatych. Gatunkiem typowym jest P. paniculata Vellozo[2].
Gatunki z tego rodzaju pochodzą z terenów od południowego Meksyku do Kolumbii i Wenezueli, przez Karaiby, wschodnie części Brazylii na południe do północnych rejonów Urugwaju i Argentyny. Część gatunków występuje w Andach w Peru i Boliwii. Do rodzaju należą jedne z najstarszych rozwojowo i najbardziej prymitywnych gatunków kaktusowatych. Wykształcają liście asymilacyjne z płaskimi i mięsistymi blaszkami[3]. Liście te są przeważnie eliptyczne, dość mięsiste i mają długość 3,5-25 cm. Kwiaty pojedynczo lub w gronach. Owoce mięsiste[4].
W 1703 r. Charles Plumier opisał rodzaj Pereskia w Nova Plantarum Americanarum Genera[5]. Karol Linneusz umieścił należące do niego gatunki w rodzaju Cactus jako Cactus pereskia i Cactus portulacifolius[6]. W 1754 r. Philip Miller ponownie opisał takson w randze rodzaju[7]
Rhodocactus (A.Berger) F.M.Knuth oraz ortograficzne wariany: Peirescia Zucc., Peireskia Steud., Perescia Lem.[8]
Należy do rodziny kaktusowatych (Cactaceae) Juss., która jest jednym z kladów w obrębie rzędu goździkowców (Caryophyllales) i klasy roślin okrytonasiennych[1]. W obrębie kaktusowatych należy do plemienia Pereskioideae , podrodziny Cactoideae[9].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa goździkowe (Caryophyllidae Takht.), nadrząd Caryophyllanae Takht., rząd goździkowce (Caryophyllales Perleb), podrząd Cactineae Bessey in C.K. Adams, rodzina kaktusowate (Cactaceae Juss.), rodzaj Pereskia Mill[10].
Stopień zagrożenia części gatunków został zbadany przez IUCN i tylko jeden z 6 rozpoznanych gatunków (Pereskia aureiflora) umieszczony został w Czerwonej księdze gatunków zagrożonych z kategorią zagrożenia VU (narażony na wyginięcie)[12].
Niektóre gatunki są uprawiane jako rośliny ozdobne. Wymagają miejsca słonecznego oraz lekkich i przepuszczalnych gleb. Rozmnażają się z nasion lub sadzonek.
Drzewidło (Pereskia Mill.) – rodzaj sukulentów z rodziny kaktusowatych. Gatunkiem typowym jest P. paniculata Vellozo.
Pereskia é um gênero botânico da família Cactaceae.[1]
Trädkaktusar (Pereskia)[1] är ett suckulent släkte av kaktusväxter. Trädkaktusar ingår i familjen kaktusväxter.[1]
Trädkaktussläktet är bladrika buskar eller träd med mycket vedartad stam. I bladvecken sitter det taggar i par, och bladen är ettåriga, ibland något suckulenta och med varierande former. Bladen blir från 3,5 till 25 centimeter långa, är oftast elliptiska och avsmalnande mot en udd. Blomming sker på vår och sommar och då de öppnar sig helt visar sig endast en ståndare. De starkt doftande blommorna kan sitta ensamma eller i klasar, som blir en till sex centimeter breda. Färgen på blommorna är gula, orange eller rosa och de är 2,5 till 7 centimeter i diameter. Frukten är oftast klotformad, slät och den är 2,5 till 5 centimeter i diameter och gul då den är mogen.
Det antas att kaktusar i allmänhet ursprungligen utvecklats från växter likanande Pereskia. Detta är de minst suckulenta medlemmarna i familjen Cactaceae.
Trädkaktussläktet hör huvudsakligen hemma i Västindien, Centralamerika och Sydamerika.
Kladogram enligt Catalogue of Life[1]:
Trädkaktusar
Wikimedia Commons har media som rör Pereskia.
Wikispecies har information om Pereskia.
Trädkaktusar (Pereskia) är ett suckulent släkte av kaktusväxter. Trädkaktusar ingår i familjen kaktusväxter.
Рід названий у 1708 р. Шарлем Плюм'є на честь Ніколаса Фабре де Пейреска (фр. Nicolas Fabre de Peiresc), французького державного діяча та ботаніка 16 століття — початку 17 століття. Найповніший опис зробив Філіпп Міллер в 1754 році на базі схематичного опису, зробленого Плюм'є.
Цей рід вважається найдавнішим з усіх кактусових.
Відрізняється від інших кактусових наявністю овальних чи ланцетоподібних, нормально розвинених листків.
Рід є листопадним. У несприятливих умовах листки опадають.
Рід містить 17 видів. Деякі види мають дерев'янисте стебло, інші — ліани з лазячий стеблами до 20 м завдовжки.
Епідерміс щільний, блискучий.
В ареолах — прямі або загнуті гострі колючки.
Колючки — гострі, міцні, білі, сіруваті або коричнюваті.
Квітки — білі, кремово-жовті, рожеві, запашні, до 4,5 см в діаметрі, розташовані поодиноко або в суцвіттях.
Плоди соковиті, жовтаві або червонясті, до 2 см у діаметрі, їстівні.
Насіння — порівняно велике, темне, глянцеве.
Ареал досить широкий: південь Північної Америки, включаючи південь США та Мексику, Центральна Америка (Антильські острови, Куба), значна частина Південної Америки (включаючи південно-східну Бразилію, північне Перу, Колумбію і Венесуелу). Звичайне місце зростання — лісисті прибрежні райони на висоті близько 500 — 1 400 м над рівнем моря.
Влітку пейрескії потрібно багато тепла, світла й свіжого повітря. Ґрунт — будь-який поживний з домішкою 40% великозернистого піску, щебеню і мармурової крихти, pH — близько 7. У період росту рослини полив і підгодівля регулярні. Взимку полив скорочують, не дозволяючи субстрату повністю просохнути. У цей період рослини утримують при температурі близько 15 °C. Розмножують насінням і стебловими живцями. Насіння проростає важко, сіянці маловитривалі й дуже чутливі до надлишку вологи, тому їх рекомендють прищеплювати з наступним укоріненням привою. Дорослі рослини невибагливі, ростуть навіть і напівтіні, але в приміщеннях майже не цвітуть.
Рід відрізняється високою декоративністю. Ці рослини одними з перших були завезені колнізаторами до Європи. За смачні плоди на батьківщині вони отримали назву «в'юнкий лимон» або «барбадоський аґрус». Бразильці вживають в їжу навіть листя і суцвіття цих рослин. В колекціях пейрескії часто використовують як підщепу для інших кактусів.
В настоящее время считается, что род Переския включает 18[3] видов кустовидных и древовидных растений.
В настоящее время считается, что род Переския включает 18 видов кустовидных и древовидных растений.
Pereskia aculeata Mill. — Барбадосский крыжовник, или Переския колючая, или Переския шиповатая Pereskia aureiflora Pereskia bahiensis Pereskia bleo Pereskia diaz-romeroana Pereskia grandifolia Pereskia guamacho Pereskia horrida Pereskia lychnidiflora Pereskia marcanoi Pereskia nemorosa Pereskia portulacifolia Pereskia quisqueyana Pereskia sacharosa Pereskia stenantha Pereskia weberiana Pereskia zehntneri Pereskia ziniiflora葉仙人掌屬（学名：Pereskia），又名木麒麟屬或麒麟仙人掌屬，是熱帶的一屬仙人掌，但外觀不像其他仙人掌，而是有幼莖及很多葉子。它們原產於巴西至墨西哥。其學名是為紀念16世紀的法國植物學家佩雷斯克（Nicolas-Claude Fabri de Peiresc）來命名。
葉仙人掌屬的葉子很及鮮綠色，莖子很長及有刺。它們並不一定是肉質植物，也有灌木、攀緣植物等。它們的刺卻像仙人掌般是由刺座長出的。它們的葉子不像麒麟掌屬、擬葉仙人掌屬、頂花麒麟掌屬及圓筒仙人掌屬般是肉質的。一般相信其他仙人掌都是源自葉仙人掌屬。
葉仙人掌屬的灌木物種可以高達1米，而攀緣或樹狀的則可高達5-20米。花朵是單獨或一束的，一般都像玫瑰，直徑長1-5厘米。花朵顏色各有不同，有白色、黃色至紫紅色或紅色。果實呈球狀，直徑2-5厘米，剝開後呈酒紅色。
大部份葉仙人掌屬都是在熱帶的乾旱森林或旱生叢林生長，乾旱季節介乎2-5個月。它們分佈在墨西哥南部至哥倫比亞及委內瑞拉，經加勒比地區及巴西東部，南下至烏拉圭北部及阿根廷。有幾種是秘魯及玻利維亞安地斯山脈的特有種。在美國佛羅里達州也有見到它們，但很有可能是引入的。
最先發現葉仙人掌屬的應該是查爾斯·帕魯密爾（Charles Plumier），大約是於1689年至1695年間在加勒比地區發現，但沒有標本能夠存活。雖然帕魯密爾於1703年描述了葉仙人掌屬，但卡爾·林奈將其中兩個物種放到仙人掌屬中。菲利普·米勒（Philip Miller）於1754年重新以其原名來命名，根據國際植物命名法規，他才是正式的命名者。
葉仙人掌屬並不怎麼具有經濟效用，一般都只用作樹籬。移植容易，很快就會長成樹叢。它們比肉質的仙人掌耐水，也可以作為蟹爪蘭的植根。它們在加勒比地區及西非已自然化。它們含有酪胺及苯乙胺。
.jpg)
_001.jpg)
_001.jpg)
