Verbascum blattaria, popularmente llamáu cordollobu, ye una especie de la familia Scrophulariaceae.
Planta bienal, erecta, d'hasta 120 cm, de tarmu cuadrnagular, de normal glabra y non ramosa pembaxo, con pelos mafosos penriba. Fueyes basales oblongues o llanceolaes, dentaes o lobulaes. Flores marielles, raramente blanques, de llargos rabillos, de 2-3 cm de diámetru. 5 estames, los 2 inferiores con pelos moraos nos filamentos. Floria dende finales de primavera pel branu.
Gran parte d'Europa, sacante Portugal, Irlanda, Islandia, Dinamarca, Finlandia, Noruega y Suecia. Introducíu nel Reinu Xuníu. Habita en llugares baldíos y terrenes desiertos.[1]
Verbascum blattaria describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 178. 1753. [2]
Verbascum: nome xenéricu que remanez del vocablu llatín Barbascum (barba), refiriéndose a la vellosidá que cubre la planta.
blattaria: epítetu llatín que significa "poliya",[3]
Castellanu: blataria menor, cenicientos, croca, cucaracha montesina, cucaracha real, cucarachera blanca, cordollobu, cordollobu machu, cordollobu polillero, guante de doncella, yerba de la poliya, polillera, sabonera, verbasco, yerba de la poliya, yerba que mata la poliya.[4]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Verbascum blattaria, popularmente llamáu cordollobu, ye una especie de la familia Scrophulariaceae.
Blatària (Verbascum blattaria) és una espècie de planta dins la família Scrophulariaceae.
La blatària és una planta herbàcia amb fulles alternades i simples amb tiges erectes verdes. Les flors són grogues o rosades amb els filaments dels estams amb pèls violacis i surten de l'estiu fins a la tardor. És originària de gran part d'Europa i gran part d'Àsia i del nord d'Àfrica però s'ha naturalitzat a altres parts del món.[1]
Les llavors d'aquesta espècie poden romandre viables durant 120 anys en terrenys sorrencs ben drenats.[2]
Bosc caducifoli en l'estatge montà i contrades mediterrànies humides i subhumides. Als Països Catalans es troba sobretot a Catalunya des del nivell del mar fins a 1.600 m d'altitud. Al País Valencià només a l'Alt Palància i La Ribera Baixa i a les Balears només a la Serra de Tramuntana[3]
Planhigyn blodeuol yw Pannog y gwyfyn sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Scrophulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Verbascum blattaria a'r enw Saesneg yw Moth mullein.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwyfynog.
Maent yn frodorol o rannau cynnes a throfannol Cyfandir America.
Planhigyn blodeuol yw Pannog y gwyfyn sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Scrophulariaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Verbascum blattaria a'r enw Saesneg yw Moth mullein. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwyfynog.
Maent yn frodorol o rannau cynnes a throfannol Cyfandir America.
Divizna švábovitá (Verbascum blattaria) je statná, ale štíhlá, až metr vysoká, žlutě kvetoucí rostlina, jeden z přibližně deseti původních druhů rodu divizna rostoucích v přírodě České republiky. Zde se vyskytuje na stále menším počtu stanovišť a vzhledem k aktuální hrozbě, že z české přírody zmizí úplně, byla ve třetím vydání "Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2b).[1][2]
Roste téměř po celé Evropě až po Ural, Malou Asii a oblast Kavkazu, dále se nesouvisle vyskytuje na západní Sibiři, ve Střední a Jihozápadní Asii i na severu Číny, nachází se také v severozápadní Africe. Zavlečena byla též na některá území Severní a Jižní Ameriky. V České republice není příliš známá, nejrozšířenější je v teplých nížinách okolo Labe a dolních toků Moravy a Dyje.[1][3]
Divizna švábovitá je světlomilná, poměrně nenáročná bylina. Roste jak v půdě jílovité či hlinité, bohaté na živiny a dobře zásobené vodou, tak na místě písčitém až kamenitém, s nedostatkem humusu a vláhy nebo i slabě zasoleném; tyto rozdíly se však projeví na mohutnosti vzrůstu i v počtu květů. Nejčastěji se nachází na vlhkých loukách, mezích a pastvinách, na hrázích podél řek a vodních nádrží, na vlhkých náspech, rumištích nebo v příkopech okolo cest. Je považována za apofyt, jemuž nejlépe vyhovují mokrá až přeplavovaná stanoviště.
Semenáč vytváří prvým rokem pouze listovou růžici velkou 15 až 30 cm, ze které druhým rokem vyroste lodyha s květy rozkvétajícími od června do srpna.[1][4][5]
Dvouletá rostlina s přímou lodyhou vysokou až 120 cm, která vyrůstá z tmavého, silného, vřetenovitého kořene. Lodyha je silná, hranatá, obvykle nevětvená nebo jen v horní části, vespod bývá holá a výše žláznatě chlupatá. Listy v přízemní růžici jsou přisedlé nebo krátce řapíkaté, výše postavené jsou vždy střídavé, přisedlé a někdy mírně objímavé, směrem vzhůru se listy postupně zmenšují a plynule přecházejí do kopinatých, celokrajných listenů. Spodní listy mohou být velké 5 až 20 × 2 až 5 cm, jsou podlouhle kopinaté nebo podlouhle elipsovité, na bázi uťaté až srdčité, vrchol mají tupý a po obvodě bývají hluboce vroubkované, oboustranně jsou lysé.
Žluté květy jednotlivě vyrůstají v horní části lodyhy na dlouhých stopkách, jsou pětičetné, oboupohlavné, asi 2 až 3 cm velké a společně vytvářejí řídký, jednoduchý, koncový hrozen dlouhý i 50 cm. Jejich kalich je až k bázi rozdělen na čárkovité, zevně chlupaté cípy. Kolovitá, světle žlutá koruna bývá v průměru velká asi 2,5 cm, zevně je chlupatá a někdy červenofialově naběhlá, její spodní lístek má žlázky vyměšující nektar. V květu je pět tyčinek s nestejně dlouhými, chlupatými, fialovými nitkami, dvě spodní jsou nejdelší i nejtlustší a mají prašníky podélné, dvě horní, s ledvinovitými prašníky, jsou kratší a pátá, s polokulovitým prašníkem, je nekratší. Prohnutou žláznatou čnělku, asi 1 cm dlouhou, ukončuje kulovitá blizna, na kterou pyl přenášejí hlavně čmeláci a včely. Ploidie druhu je 2n = 30.
Plod je vejčitá tobolka o průměru 5 až 8 mm. Obsahuje mnoho malých, tmavě hnědých semen s dlouhou životností. Semena jsou jedinou možností, jak se rostlina může rozmnožit, a do okolí je roznáší vítr nebo voda.[1][4][5][6][7]
Divizna švábovitá se velmi ochotně kříží s jinými druhy, v české přírodě se příležitostně vyskytují tyto její hybridy:
Květy divizny švábovité lze k léčitelským účelům použít obdobně jako květy divizny velkokvěté. V praxi k tomu ale nedochází, protože se rostlina vyskytuje poměrně omezeně a její květenství obsahuje malý počet květů, navíc je v ČR chráněnou rostlinou. Květy sloužily též při barvení alkoholických nápojů. Zralá semena obsahují látku rotenon, pro lidi toxickou mírně a pro hmyz a ryby silně, která se nyní stala předmětem intenzivního výzkumu. Podle tradice má rostlina schopnost odpuzovat šváby, odtud pochází její vědecké i české druhové jméno (latinsky blatta je šváb).[4]
V roce 1879 William James Beal, profesor botaniky na Michigan Agricultural College v East Lansing ve státě Michigan v USA, vložil více než dvacet druhů semen do láhví a zakopal je. Láhve byly v intervalu 5 a později 20 let otvírány a byla zkoušena klíčivost semen. V roce 2000 bylo vyseto 50 těchto 120 let starých semen divizny švábovité. Z nich vyrostlo, vykvetlo a vytvořilo plodná semena 23 rostlin. [9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu divizna švábovitá ve Wikimedia Commons
Divizna švábovitá (Verbascum blattaria) je statná, ale štíhlá, až metr vysoká, žlutě kvetoucí rostlina, jeden z přibližně deseti původních druhů rodu divizna rostoucích v přírodě České republiky. Zde se vyskytuje na stále menším počtu stanovišť a vzhledem k aktuální hrozbě, že z české přírody zmizí úplně, byla ve třetím vydání "Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2b).
Die Schaben-Königskerze (Verbascum blattaria), auch Schabenkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Königskerzen (Verbascum) in der Familie der Braunwurzgewächse (Scrophulariaceae). Das Artepitheton „blattaria“ leitet sich vom lateinischen Wort blatta für „Schabe“ ab und erinnert wie der deutsche Trivialname daran, dass diese Art früher zum Vertreiben von Schaben verwendet worden ist.[1] Sie ist eine alte Nutzpflanze gegen Schadinsekten.
Die Schaben-Königskerze ist eine mehrjährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 50 bis 100 Zentimetern. Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind dunkelgrün und kahl.
In einem locker traubigen Blütenstand stehen die Blüten an langen Blütenstielen. Die Blüten sind von außen oft rot überlaufen. Die Kronblätter sind gelb, selten weiß. Es werden fünf Staubblätter gebildet. Die Staubfäden sind violett gefärbt und wollig behaart.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18 oder 36.[2]
Die Schaben-Königskerze ist eine hapaxanthe Pflanze.
Die Schaben-Königskerze ist in Europa, in Nordafrika und in den gemäßigten Zonen Asiens verbreitet.[3] Sie wächst auf Böschungen, an Wegesrändern sowie auf Schuttplätzen in Höhenlagen von bis zu 800 Metern. Die Schaben-Königskerze gedeiht am besten auf mäßig trockenen bis mäßig frischen, basen- und nährstoffreichen Lehm- und Tonböden. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Onopordetalia.[2]
In Deutschland gilt die Schaben-Königskerze als gefährdet („3+“ gemäß der Roten Liste gefährdeter Pflanzenarten von 1996).
Die Schaben-Königskerze (Verbascum blattaria), auch Schabenkraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Königskerzen (Verbascum) in der Familie der Braunwurzgewächse (Scrophulariaceae). Das Artepitheton „blattaria“ leitet sich vom lateinischen Wort blatta für „Schabe“ ab und erinnert wie der deutsche Trivialname daran, dass diese Art früher zum Vertreiben von Schaben verwendet worden ist. Sie ist eine alte Nutzpflanze gegen Schadinsekten.
Bosanska divizma (lat. Verbascum bosnense K. Maly – sinonimi: V. glabratum var. subsbosnense (K. Maly) Murb.; V. lanatum Pančić non Sehrad. – je biljka iz porodice Scrophulariaceae: strupnikovice ili zijevalice. Diploidna hromosomska garnitura sadrži 2n=14.[1]
Bosanska divizma je dvogodišnja ili trogodišnja uspravna biljka, visine oko 40-70, a nisu rijetki ni primjerci koji dosegnu visinu i do 100 cm. Stabljike su okrugle, u gornjem dijelu tupo-uglaste, jednostavne ili metličasto razgranate, dok su pri dnu uglavnom pustenasto dlakave ili kudravo dlakave.
Lice svih listova je tamnozeleno, dlakavo ili pak skoro goli, a nalicje im je maljavo ili manje-više pepeljastosivo sitno i gusto dlakavo. Peteljke prizemnih listova su zadebljale, a oko 3-5, čak i do 10, puta su kraće od plojke, kojka je pri osnovi manje-više duboko perasto usječena ili perasto izdijeljena. Listovi(3-7) na stabljici su široki ili izduzeno srcoliki. Donji su ispod sredine često podijeljeni u režnjeve ili su perasto usječeni.
Sezona cvjetanja ove divizme je u maju i junu, a produži se i do jula. Peteljke prvih cvjetova su duge 7–15 mm, dok su kod narednih relativno kraće i gotovo gole. Cašica je duga 2-3,5, nekad i 4 mm duga. Vanjska strana joj je gotovo gola i skoro do osnove urezana. Režnjevi su joj duguljasti ili duguljasto elipsoidni, tupi ili zatupljeni, a po rubovima su obrasli skoro sjedećim žlijezdama. Žuta krunica je koturasta, neznatno izdijeljena, promjera 16–22 mm, u sa tamnijim pjegama u sredini.
Plod divizme je čahura, duga 4–5 mm, izdužena ili loptasto elipsoidna, gotovo gola. Sadrži veliki broj sitnih tamnih sjemenki, dužine 0,8–1 mm.
Staništa bosanske divizme su u brdskom pojasu, na otvorenim kamenjarama, rubovima svijetlih šuma i šibljaka, uz ceste i puteve, obično na serpentinskoj podlozi.
Endem je jugoistočnih dinarida – do sjeverne Albanije i sjeverne Grčke. U Bosni je najčešća u dolini Rzava kod Dobruna, oko Rudog, Varde i planine Cikota (kod Rudog), Drinskog u dolini Krusevice kod Višegrada, te na području Vareša, i Donje Borovice. U zapadnj Srbiji raste u Podrinju, na Zlatiboru, Mokroj gori, Tari i fOzrenu, a na Kosovu: Gubavac kod Peći.
Locus classicus je u Bosni: dolina Rzava kod Dobruna (Maly, K., 1908.)
Bosanska divizma (lat. Verbascum bosnense K. Maly – sinonimi: V. glabratum var. subsbosnense (K. Maly) Murb.; V. lanatum Pančić non Sehrad. – je biljka iz porodice Scrophulariaceae: strupnikovice ili zijevalice. Diploidna hromosomska garnitura sadrži 2n=14.
Verbascum blattaria, the moth mullein,[1] is a flowering biennial plant belonging to the figwort family Scrophulariaceae. A native of Eurasia and North Africa, it has naturalized in the United States and most of Canada since its introduction and has become an invasive species there.[2] It has been declared a noxious weed by the state of Colorado.[3]
Verbascum blattaria is more commonly referred to as the moth mullein, so named because of the resemblance of its flower's stamens to a moth’s antennae.[4] This is not to be confused with the more popular and widely known common mullein (V. thapsus), a close relative of V. blattaria.[5]
The moth mullein is a biennial plant. In its first year after sowing, its leaves develop as a basal rosette. During this first year, the stem of the plant remains extremely short. The leaves of the rosette are oblanceolate with deeply toothed edges and are attached to the stem by short petioles. The rosette can grow to a diameter of 16 inches (41 cm) during this first year, with each individual leaf reaching a length up to 8 inches (20 cm). The mullein forms a fibrous root system with a deep taproot.[6]
In the second year of growth, the stem grows slender and erect, and can reach a height of 1+1⁄2 to 3 feet (1⁄2 to 1 m). This length of stem is commonly referred to as the flowering stem. It usually grows unbranched, and leaves grow alternatively directly off the stem.[7] The leaves located on the flowering stem are similar to the leaves of the rosette; however, they tend to be smaller and elliptical with shallow-toothed edges and have sharply pointed tips. These leaves can reach a length of 5 inches (13 cm). Both the leaves of the rosette and the leaves of the flowering stem are dark green in color and glabrous (hairless).[8]
The flowers are produced during the second year of growth on a loose raceme. Each flower is attached individually to the flowering stem by a pedicel. Each pedicel typically reaches a length less than 1 inch (2.5 cm). The flowers of the mullein consist of five petals and five anther-bearing stamens, and each flower can reach a diameter of 1 inch (25 mm). The flowers can be either yellow or white and typically have a slight purple tinge. The stamens of the flower are orange in color and are covered in purple hairs, reminiscent to a moth’s antennae.[6] The flowers of the mullein bloom between June and October of the second year.[4]
The moth mullein grows a small, simple fruit that is spherical in shape and has a diameter less than 0.5 inches (13 mm). Each fruit is dark brown in color and contains numerous dark brown seeds. The fruit of the mullein develops, matures, and falls from the plant all in the second year of growth. In certain regions of the world, finches have been known to consume and distribute the seeds.[6][9]
A native of Europe, Asia, and North Africa, Verbascum blattaria has naturalized in most of North America since its introduction. It was first recorded in Pennsylvania in 1818, and was recorded in Michigan in 1840.[10] It has since been found in almost every one of the continental United States, as well as in southern Canada and even Hawaii.[3] In the United States, it is found most abundantly along the East Coast.[10]
Though having a wide range of habitats, Verbascum blattaria is typically found in open fields such as pastures and meadows.[6] It can also be found in open woods. The moth mullein prefers rich soils, but is tolerant of dry, sandy, and even gravelly soils.[6]
Even in folk medicine, Verbascum blattaria has not been attributed to a wide range of uses.[10] However, a study conducted in 1974 reported that when a number of Aedes aegypti mosquito larvae were exposed to a methanol extract of moth mullein, at least 53% of the larvae were killed.[10] V. blattaria has also long been known to be an effective cockroach repellent, and the name blattaria is actually derived from the Latin word for cockroach, blatta.[6]
In a famous long-term experiment, Dr. William James Beal, then a professor of botany at Michigan Agriculture College, selected seeds of 21 different plant species (including Verbascum blattaria) and placed seeds of each in 20 separate bottles filled with sand.[11] The bottles, left uncorked, were buried mouth down (so as not to allow moisture to reach the seeds) in a sandy knoll in 1879.[11] The purpose of this experiment was to determine how long the seeds could be buried dormant in the soil, and yet germinate in the future when planted.[11] In 2000, one of these bottles was dug up, and 23 seeds of V. blattaria were planted in favorable conditions, yielding a 50% germination rate.[11]
Verbascum blattaria, the moth mullein, is a flowering biennial plant belonging to the figwort family Scrophulariaceae. A native of Eurasia and North Africa, it has naturalized in the United States and most of Canada since its introduction and has become an invasive species there. It has been declared a noxious weed by the state of Colorado.
Verbascum blattaria, popularmente llamado gordolobo, es una especie de la familia Scrophulariaceae.
Planta bienal, erecta, de hasta 120 cm, de tallo cuadrnagular, normalmente glabra y no ramosa por abajo, con pelos viscosos por arriba. Hojas basales oblongas o lanceoladas, dentadas o lobuladas. Flores amarillas, raramente blancas, de largos rabillos, de 2-3 cm de diámetro. 5 estambres, los 2 inferiores con pelos morados en los filamentos. Florece desde finales de primavera en verano.
Gran parte de Europa, excepto Portugal, Irlanda, Islandia, Dinamarca, Finlandia, Noruega y Suecia. Introducido en el Reino Unido. Habita en lugares baldíos y terrenos yermos.[1]
Verbascum blattaria fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 178. 1753.[2]
Verbascum: nombre genérico que deriva del vocablo latino Barbascum (barba), refiriéndose a la vellosidad que cubre la planta.
blattaria: epíteto latino que significa "polilla",[3]
Castellano: blataria menor, cenicientos, croca, cucaracha montesina, cucaracha real, cucarachera blanca, gordolobo, gordolobo macho, gordolobo polillero, guante de doncella, hierba de la polilla, polillera, sabonera, verbasco, yerba de la polilla, yerba que mata la polilla.[4]
Verbascum blattaria, popularmente llamado gordolobo, es una especie de la familia Scrophulariaceae.
Verbascum blattaria
La Molène blattaire ou Herbe-aux-mites, (Verbascum blattaria) est une plante herbacée de la famille des Scrofulariacées.
L'espèce est décrite par le naturaliste suédois Carl von Linné en 1753[1].
" Habitus "
Boutons de fleurs
Fleur
Fleur, forme blanche
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Verbascum blattaria
La Molène blattaire ou Herbe-aux-mites, (Verbascum blattaria) est une plante herbacée de la famille des Scrofulariacées.
Škabrowa dźiwizna (Verbascum blattaria) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae).
Škabrowa dźiwizna (Verbascum blattaria) je rostlina ze swójby trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae).
Verbascum blattaria L. è una pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Scrophulariaceae.
Verbascum blattaria L. è una specie erbacea, a ciclo biennale, con steli verdi. I fiori sono di colore giallo o rosa, portati alla cime dell'asse fiorale durante il secondo anno di vita della pianta.
Le foglie sono, durante il primo anno, portate in rosetta basale e sono oblanceolate, glabre e con margini dentati. Durante l'anno successivo si sviluppa un fusto eretto e foglioso che porta poi i fiori.
I frutti sono capsule tondeggianti.
Semi di questa specie possono rimanere vitali per 120 anni, in un suolo ben drenato.[1]
È spontanea in Eurasia e parti del nord Africa, ma si è naturalizzata in altre parti del mondo[2] (es. Canada e Stati Uniti) dove, come in Colorado, può rappresentare una specie invasiva per l'agricoltura[3].
Verbascum blattaria L. è una pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Scrophulariaceae.
Mottenkruid (Verbascum blattaria) is een tweejarige plant die behoort tot de helmkruidfamilie (Scrophulariaceae). De soortaanduiding blattaria is afgeleid van het Latijnse woord blatta, "mot".[1] Het is een plant van droge, matig voedselrijke grond. De plant komt van nature voor in Eurazië.
De plant wordt 60-120 cm hoog. De stengel is dicht behaard met klierharen evenals de schutblaadjes. De bladeren zijn kaal of bezet met enkele haren. De gelobde rozetbladeren zijn ongeveer 17 cm lang en 5 cm breed.
Mottenkruid bloeit van juni tot augustus met gele of soms witte, tot 2,5 cm grote bloemen. De basis van de helmdraden heeft een violette beharing. De helmknoppen van de onderste twee meeldraden lopen scheef af. De kelkbladen zijn ook dicht bezet met klierharen. De tot 40 cm lange bloeiwijze is een tros.
De vrucht is een 8 mm lange, bolvormige doosvrucht, die dicht bezet is met klierharen.
De plant wordt ook gebruikt in de siertuin
Mottenkruid (Verbascum blattaria) is een tweejarige plant die behoort tot de helmkruidfamilie (Scrophulariaceae). De soortaanduiding blattaria is afgeleid van het Latijnse woord blatta, "mot". Het is een plant van droge, matig voedselrijke grond. De plant komt van nature voor in Eurazië.
De plant wordt 60-120 cm hoog. De stengel is dicht behaard met klierharen evenals de schutblaadjes. De bladeren zijn kaal of bezet met enkele haren. De gelobde rozetbladeren zijn ongeveer 17 cm lang en 5 cm breed.
Mottenkruid bloeit van juni tot augustus met gele of soms witte, tot 2,5 cm grote bloemen. De basis van de helmdraden heeft een violette beharing. De helmknoppen van de onderste twee meeldraden lopen scheef af. De kelkbladen zijn ook dicht bezet met klierharen. De tot 40 cm lange bloeiwijze is een tros.
De vrucht is een 8 mm lange, bolvormige doosvrucht, die dicht bezet is met klierharen.
De plant wordt ook gebruikt in de siertuin
Дворічна рослина або однорічна 30–100 см заввишки. Рослина гола, іноді вгорі із залозистими волосками. Листки довгасто-ланцетні, але здебільшого зубчасті, рідше цілісні. Віночок 25–30 мм в діаметрі. Приквітки яйцеподібні або ланцетні[2].
Рослина природно поширена в Європі, Центральній Азії й у пн.-зх. Африці; інтродукована в США, ПАР, Велику Британію[3].
В Україні зростає в засолених вологих місцях, на луках, біля берегів рек — на більшій частині території, крім Карпат і Полісся, але зростає в Закарпатті[2].
Verbascum blattaria là một loài thực vật có hoa trong họ Huyền sâm. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Verbascum blattaria là một loài thực vật có hoa trong họ Huyền sâm. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Verbascum blattaria L., 1753
Коровя́к тарака́ний (лат. Verbáscum blattaria) — двулетнее, реже однолетнее травянистое растение, вид травянистых растений из рода Коровяк (Verbascum) семейства Норичниковые (Scrophulariaceae).
Всё растение голое, только в верхней части его отмечается большее или меньшее количество желёзок или желёзистых волосков.
Стебель 30—120 см высотой, прямостоячий, олиственный, кверху слегка ребристый, простой, к верхушке иногда с немногими боковыми веточками.
Прикорневые листья сидячие или коротко черешчатые, пластинка их продолговатая, (7)10—12 см длиной, 1,5—2,5 см шириной, при основании иногда перистонадрезанная, по краю городчато-зубчатая. Стеблевые листья почти сидячие, постепенно более короткие, верхние продолговато-ланцетные, острые, при основании быть может стеблеоъемлющие, не низбегающие.
Соцветие — простая, удлинённая, негустая кисть. Цветоножки одиночные. Прицветники заострённые, нижние яйцевидные, зубчатые, иногда равные цветоножке, верхние ланцетные, цельнокрание, в несколько раз короче цветоножки, нередко покрыты железистыми волосками. Цветоножки 10—20(25) мм длиной, реже очень короткие. Чашечка 5—8 мм длиной, покрыта желёзками или голая, почти до сонования разделённая на узколанцетные доли. Венчик 25—30 мм в диаметре, жёлто-бурый, снаружи быть может усаженный желёзками, внутри с фиолетовыми сосочками при основании верхних долей. Нити тычинок с длинными фиолетовыми волосками; пыльники двух передних тычинок низбегающие. Цветение в июле—августе.
Коробочка шаровидная, желёзистая.
Кавказ: Армения; Азия: Иран, север Ирака, Ливия, Турция[2].
Растёт на холмах, на песчаных местах, по берегам рек, по садам, в солонцеватой степи, реже на пашне, рисовых полях и в огородах, как сорняк.
Коровя́к тарака́ний (лат. Verbáscum blattaria) — двулетнее, реже однолетнее травянистое растение, вид травянистых растений из рода Коровяк (Verbascum) семейства Норичниковые (Scrophulariaceae).
毛瓣毛蕊花（学名：Verbascum blattaria）为玄参科毛蕊花属下的一个种。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
